Ověřování Festingerovy teorie
                      kognitivní disonance
Festinger, L. & Carlsmith, J. M. (1959). Cognitive consequences
of forced compliance. Journal of Abnormal and Social Psychology,
58, 203-210.
Východiska a kontext studie
o    Festingerova teorie kognitivní disonance
o    objevila se v roce 1957, kdy v USA slábnul vliv behaviorismu
a na síle získávala kognitivní revoluce
Teorie kognitivní disonance
o    pokud člověk má současně dvě psychologicky inkonzistentní
  informace (názor, postoj, myšlenku nebo vzpomínku na určitý
  aspekt svého chování), je tento rozpor pociťován nepříjemně (stav
  kognitivní disonance)
o    vyvolává snahu uvést vše do souladu
o    jednou z cest je změna postoje
Teorie kognitivní disonance
o    není jen teorií změny postojů, ale i teorií motivace
o    podle principu kognitivní konzistence  lidé aktivně
zpracovávají a třídí informace a snaží se dosáhnout kognitivního
souladu
o    zpochybňovala 2 základní principy behaviorismu: irelevanci
vnitřních procesů pro psychologii a změnu chování pouze na
základě posilování

Teorie kognitivní disonance
o    testována ve 3 oblastech
o    disonance následující po rozhodnutí (např. rozhodování mezi
2 stejně přitažlivými alternativami; hypotéza - odmítnutá
alternativa  bude devalvována)
o    disonance vyplývající ze snahy (např. při rozhodování projít
nepříjemnou a stresující situací, kdy posléze zjistíme, že
výsledek nestál za ty nepříjemnosti nebo stres; hypotéza -- čím
nepříjemnější situace, tím více bude hodnocena jako důležitá a
hodnotná)
o    disonance v situacích, kdy je chování v rozporu s postojem
(prezentovaná studie)
Předchozí studie
o    Janis & King (1954 a 1956) -- experimentální studie: pokud
  byla ZO donucena přednést řeč podporující názor, se kterým
  nesouhlasila, její osobní názor se změnil směrem k postoji
  prezentovanému v řeči.
o    autoři výsledky interpretovali tak, že ZO si při své řeči
promyslela nové argumenty a přesvědčila svou řečí sama sebe
Předchozí studie
o    Kelman (1953) -- tvrdil, že pokud je osoba přesvědčena k
  vyslovení opačného názoru příslibem odměny, potom čím vyšší
  odměna, tím větší posun v názoru.
o    Empirická data nepotvrdila tuto hypotézu /naopak
Cíl studie
o    otestovat teorii kognitivní disonance experimentem v
  kontrolovaných, laboratorních podmínkách
o    2 konkrétní hypotézy

Cíl studie (hypotézy)
o    1) osoba, která byla přemluvena udělat nebo říci něco v
  rozporu se svým názorem bude mít tendenci svůj názor změnit tak,
  aby byl v souladu s tím, co udělala nebo řekla.
o    2) čím bude tlak na vyvolání vnějšího chování silnější, tím
slabší bude výše uvedená tendence

Vzorek
o    71 studentů psychologie (jen muži) Standfordovy univerzity
o    rozděleni náhodně do 3 skupin -- kontrolní, $1 a $20
o    povinná účast na některém z experimentů jako součást
požadavků na zápočet
o    experiment inzerován jako 2hodinový, obsahující výkonový
test
Průběh experimentu
o    přihlášeným studentům sděleno, že katedra psychologie
  hodnotí experimenty a hledá, co by se dalo zlepšit, a proto část
  z nich bude po experimentu ještě dotazována
o    tato informace umožnila měřit postoje ZO v kontextu přímo
nesouvisejícím s experimentem
Průběh experimentu
o    když ZO přišla na experiment, čekala chvíli, pak se dostavil
  experimentátor a zmínil se znovu o možném interview na konci,
  prováděném lidmi z katedry psychologie
o    úkoly bez předběžného vysvětlování
o    1) ˝ hodiny mechanické zasunování 12 cívek do desky, stále
dokola
o    2) další ˝ hodiny otáčení 48 kolíčky, E měřil čas a dělal si
poznámky
Průběh experimentu
o    cílem těchto úkolů (1 hodina monotónních, opakujících se
  činností) bylo navodit u každé ZO poněkud negativní postoj k nim
Průběh experimentu
o    po dokončení úkolů E vypnul stopky, poholně se opřel v
  křesle, zapálil si cigaretu a sdělil ZO "pravý" účel experimentu:
o    2 skupiny, 1 provádí úkoly bez vysvětlujícího úvodu, ZO z
druhé skupiny dostanou úvod, ve kterém je najatý student
přesvědčuje, že právě experiment podstoupil a že půjde o zábavný
úkol; cílem je porovnat výkon obou skupin

Průběh experimentu
o    do této chvíle byl průběh skutečného experimentu shodný u
  všech 3 skupin ZO -- kontrolní, $1 a $20
o    Dále u kontrolní -- E sdělil, že se podívá, zda ten člověk z
katedry psychologie, provádějící interview po experimentech s ním
nechce mluvit
Průběh experimentu - $1 a $20
o    dále u $1 a $20 - E sdělil ZO, že najatý student se nemohl
  dnes dostavit a zda by nemohl jeho úkol vykonat za něj, protože
  další ZO už čeká -- samozřejmě za odměnu
o    pokud ZO váhala, dále ji přesvědčoval
o    pokud nakonec souhlasila, vyplatil jí peníze ($1 nebo $20) a
dal jí podepsat stvrzenku

Průběh experimentu - $1 a $20
o    ZO dostala papír s "nápovědami", co mají o úkolech říkat:
  "Bylo to velmi zábavné", "Opravdu jsem si to užil", "Bavilo mě
  to, bylo to velice zajímavé, neobvyklé, vzrušující"...
o    vedle čekala další "ZO" -- dívka. ZO měla s dívkou zavést
řeč, snažit se prezentovat uvedené názory; po několika minutách
se vrátil E
Průběh experimentu - $1 a $20
o    dívka (najatá studentka) nejprve nic neříkala, dokud ZO
  nezačala experiment mírně chválit;
o    poté řekla, že to ji překvapuje, protože její kamarádka jí
tvrdila, že se toho zúčastila před týdnem a že to byla strašná
nuda a že by se měla snažit z toho vyvléct
Průběh experimentu - $1 a $20
o    většina ZO reagovala "Ne ne, je to fakt zajímavý, určitě tě
  to bude bavit"
o    diskuse byla skrytě nahrávána

Průběh experimentu
o    poté byl průběh experimentu opět stejný i pro kontrolní
  skupinu -- E jim poděkoval s tím, že doufá, že je to bavilo a že
  většina ZO jim potom říká, že to bylo zajímavé a že se o sobě
  mnohé dozvěděly
Průběh experimentu - interview
o    4 otázky -- nejdříve ZO o tématu mluvila a pak ještě
  zaznamenala svůj postoj na 11-bodové škále
o    1) Byly úkoly zajímavé a zábavné? Proč ano a proč ne? škála
-5 až 5
o    2) Byla to příležitost zjistit něco o svých schopnostech?
škála 0 až 10
o    3) Měřil podle vás exp. něco důležitého? měl vědeckou
hodnotu? škála 0 až 10
o    4) chtěl byste se zúčastnit dalšího podobného exp.? škála -5
až 5
Průběh experimentu - interview
o    na závěr byly ZO dotázány, co si myslí o skutečném cíli exp.
  a zda měly nějaké podezření a jaké
o    poté byl podrobně objasněn pravý účel exp.
o    ZO v $1 a $20 skupinách byly požádány o vrácení odměny
Průběh experimentu
o    z další analýzy byly vyloučeny údaje od 11 ZO
o    5 uvedlo, že měly podezření, že přesvědčování dívky je
pravým účelem exp.
o    2 ZO řekly dívce, že byly najaty, a že úkoly byly ve
skutečnosti nudné
o    3 ZO odmítly být najaty
o    1 ZO chtěla s dívkou promluvit po exp.
Shrnutí designu experimentu
o    3 skupiny, v každé 20 osob
o    kontrolní -- nebyly požádány, aby tvrdily dívce, že úkoly
byly zábavné
o    $1 -- dostaly 1 dolar za to, že dívce tvrdily, že úkoly byly
zábavné, když přitom byly ve skutečnosti nudné
o    $20 -- dostaly 20 dolarů za totéž
Výsledky
o    jak byly úkoly zábavné?
o    nejdůležitější položka
o    potvrzuje hypotézu - čím vyšší odměna, tím menší tendence
redukovat disonanci změnou názoru (t=2.22, p<0.03)


Výsledky
o    ochota účastnit se dalších experimentů
o    méně se vztahuje k disonanci, i jiné faktory
o    podobný směr rozdílů, menší absolutní rozdíly mezi $1 a $20
(t=-1.46, p<0.15)



Výsledky
o    vědecká hodnota experimentu
o    jiný způsob, jak redukovat disonanci -- zvýšit si pro sebe
hodnotu odměny, zdůvodnit své chování
o    rozdíly mezi skupinami nebyly průkazné


Výsledky
o    kolik se v experimentu naučili?
o    zařazena protože neměla nic společného s experimentálně
navozenou disonancí -- cílem bylo ukázat, že nešlo o obecný efekt,
ale o specifický vzhledem k dizonanci
o    zanedbatelné, neprůkazné rozdíly mezi skupinami


Shrnutí autorů
o    výsledky přesvědčivě podporují teorii kognitivní disonance
Hodnocení studie
o    výsledky jsou zajímavé i tím, že "zdravým rozumem" bychom
  očekávali opak -- větší odměna, větší změna postoje
o    další studie -- klíčovou proměnnou se ukázala být míra pocitu
dobrovolnosti, se kterou vykonáváme chování, které je v rozporu s
naším postojem
o    pokud máme pocit, že jsme "neměli jinou možnost", nedochází
k disonanci a není důvod ke změně postoje

Hodnocení studie
o    jeden z hlavních kritiků teorie kognitivní disonance -- Daryl
  Bem
o    podle Bemovy self-perception theory (1967) vzniká postoj
odvozováním z pozorování vlastního chování a situace, ve kterém
se objevuje.
o    pokud situace obsahuje klíče (např. vysoká odměna)
naznačující, že se možná chováme bez ohledu na naše vnitřní
postoje, poté neodvodíme, že naše chování odráží naše skutečné
postoje
Hodnocení studie
o    pokud nejsou přítomny situační tlaky, pak usoudíme, že
  chování odráží náš vnitřní postoj
o    tj. ZO ze skupiny $20 si řekly "dělám to pro peníze"
(situační atribuce) a ty ze skupiny $1 "bylo to opravdu zábavné"
(dispoziční atribuce)
Hodnocení studie
o    Bem testoval svou teorii experimentem, tzv. interpersonální
  simulací
o    "pozorovatelé" měli odhadnout konečný postoj účastníků
experimentu (např. $1-$20) -- dařilo se jim to velmi dobře
o    pokud to dokáže pozorovatel odhadnout, pak není třeba rozdíl
v postojích vysvětlovat nějakým vnitřním stavem (disonancí),
pouze pozorováním vlastního chování (nenacházím situační
vysvětlení -- dali mi jen 1 dolar -- proč tedy popisuji úkol jako
zábavný? asi se mi to přece jen líbilo)
Hodnocení studie
o    podle některých autorů platí obě teorie, jen v jiných
  kontextech -- teorie kognitivní disonance více v situacích, kde je
  chování ve velkém rozporu s původním přesvědčením