16. Ludvík XIV. Jean Baptist Lully /Lulli/ /1632 - 1667/ vyhledával v rodné íl0„ rencii příležitost být nablízku improvizovaným divadlům. Při je* dnom takovém vystoupení a improvizaci na housle si ho všiml Šle* chtic di Gusia a přijal ho do svých služeb, aby ho přivedl Lfe- * demoiselle ď Orleans, jako učitele italštiny. Od svých čtrnácti let tak pobýval v Paříži a oslňoval svými skladbami nejen mnoho Italů, ale získal si přízeň i Ludvíka XIV. /1653/ a stal se ski». datelem komorní hudby. V roce 1661 byl jmenován superintendan-tem hudby, vystupoval na straně Francouzů proti italianizaci opery a privilegiem z roku 1672 získal doživotní monopol. OPERNÍ PRIVILEGIUM PRO LULLYHO /1672/ BELLEROPHON TRAGÉDIE PŘEDVEDENA KRÁLOVSKOU HUDEBNÍ AKADEMIÍ I is Sgl Prodává se v Paříži u vstupu do brány Královské hudební akademie, v Královském paláci v ulici svatého Honoria. Vytištěno na náklady zmíněné Akademie. Mille de Beaujeu,. tiskař 1679 s Privilegiem Jeho Veličenstva. Ludvík, z Boží milosti král francouzský a navarrský, nechl je zdráv ve všech časech nynějších i v budoucnu. Umění a vědy jsou nejvážnějšími ozdobami státu, od doby, kdy jsme dali mír našim národům,, jsme neměli příjemnějších rozptýlení, než uvádět umění a vědy znovvii v život tímr Že jsme k sobě povolali všechny ty, kteří získali. pověst, že v nich vynikají nejen na území našeho království, ale i v cizině, a že. jsme je přinutili se v nich ještě více zdokonalit,, poctili jsme je známkami naší vážnasti a laskavosti. A poněvadž mezi svobodnými uměními má hudba jedno z předních míst, měli bychom, v úmyslu dopomoci jí k úspěchu* se všemi, těmito výhodami, patenty — listinami z 28. června 1669.. Dali jsme panu Perrinovi povolení založit v našem dobrém městě Paříži, 1 v jiných městech našeho království hudební akademie, aby veřejně zpívaly divadelní kusy, jako se to provozuje v Itálii, v Německu a v Anglii, pro období dvanácti let: ale protože jsme mezitím byli informováni, že námaha a péče, kterou věnoval zmíněný pan Perrin na tento podnik, nemohly plně vyhovět našemu záměru a pozvednout hudbu na takovou úroveň, jak jsme to slíbili, považovali jsme za vhodné, abychom toho lépe dosáhli, svěřit vedení osobě, jejíž «kuše- - m - ŕ nost a schopnost nám byly známyt a který by měl dostatečné schopnosti k tomu, aby dodával žáky, jak proto, aby dobre účinkovali a zpívali na divadle, tak aby vytvářeli instrumentální soubory houslí, fléten a jiných nástrojů. Z TĚCHTO dBvODÖ, dobře informováni o vzdělání a schopnostech, kterých dosáhl náš draze milovaný Jean-Baptište Lully v hudbě, o čemž nám denně podával a podává velmi příjemné důkazy po několik let, co je v našich službách, a ty nás pohnuly k tomu, abychom jej poctili úřadem vrchního intendanta hudby a jmenovali jej rovněž naším komorním hudebním skladatelem, povolili jsme a povolujeme těmito listinami podepsanými naší vlastní rukou zmíněnému panu Lullymur aby v našem dobrém městě Paříži založil hudební akademii, která by byla složena z takového počtu osob a takové kvality, jak uzná za vhodné, a my je vybereme a zadržíme na základě hlášeni, které on nám poskytne, aby před námi, kdykoliv se nám zlíbí, předváděli představení hudebních kusů, které budou složeny jak ve francouzských verších, tak v jiných jazycích, stejná a podobná jako jsoa italské akademie, tohoto povolení mů-• že užívat po celý život a po něm platí i pro to z. jeho dětí, které bude určencr a vybráno, aby bylo pokračovatelem v Úřadu vrchního intendanta Naší komorní hudby, s možností přibrat si jako společníka koho uzná za vhodné, pro založení zmíněné akademie a budou mu uhrazeny velké výdajer, které budou nutné pro zmíněná představení9 jak na divadelní budovy, stroje, dekorace, kostýmy, tak na jiné nutné věci. Dovolujeme mu provozovat veřejný' všechny kusy, které složí, i ty, které před námi předvcoo, s výhradou, že k provádění zmíněných kusů nebude smět používat hudebníků, kteří jsou v našich službách; rovněž má právo vybrat si takovou částku, jakou uzná za vhodné, a ustavit stráže a jiné nezbytné lidi u dveří míst, kde se zmíněná představení budou konat; vydáváme velmi přísný zákaa jakékoliv osobě jakéhokoliv rodu- a postavení, i důstojníkům našeho domu, vstupovat tam bez placení. Rovněž celkem zakazujeme provozovat jakýkoliv hudební kus ve francouzštině nebo v jiném jazyce bez písemného povolení pana Lullyho pod trestem deseti tisíc liber pokuty a zabavení divadelních budov, strojů, dekorací, kostýmů a jiných věcí, přičemž třetina připadne nám, třetina Hlavnímu Špitálu a třetina zmíněnému panu Lullymu; ten také bude mori založit zvláštní hudební školy v našem dobrém městě Paříži a všude, kde to bude povahovat za nutné pro dobro a výhody zmíněné Královské 1, f 1 i 1 i 1 1-3 \ »Tí » O 1 ax •o <1 •o < N N 1 i-1 o N M N CD f 3 t a> «í O o c* & Cfx i o H- *i o CD W tr 3 ar (0 M •Y ' r* 5 CD 4 Vi vi i H- o PT t* CO •• O w CO cr c f* H- c* O. •i Q. c ro CO < o- «í •a B K-» t-K H- H» H- K P »i o <*> f CD • • O f+ «• & *-• H- 8 f-\ f* •o M O »» o V{ < 3* < D* * 3" í H- O Pi- a> O p ^ N O s' o CT w C o CO W o M-w PS-CO o f* v» rx H» Q. O* i> co 3 O a, 1 M 8s CO« ■^ ■ i*»8;- «i ft)pb<' rx 3 TJ H B 3 • • cr CO v« O H 3 o P H» CD» «♦ ro H" CO *i vi c* P CCK o c N Kv O. CJ. O 3 H» o (0 < '53 COv O Q- Qi M PX B «i I-K 3- O B 3" »»• t* W 3 3 O !-*• H» CD o < t+ Qi g H« \M h*» ro «< •d 3 M ax 3 ax N H- CD VJ H« N H- *• o ax TJ cx H CO 3 O >» . t-í H- CO P» •o Qi 3 •i 4 ro ax CD (0 P- «-»■ 3 f+ 4« o O ax H» nx o H» CD CO cu CJ. B 4 ro H- M» H- o P H» 3 v;. »ti a> O ctx cx M • 4 o 4 CD cc< < H» CD B CJ. H» ax tx co M H« w M» <-»• CO B O 3 (D CD •«í o< K Hv H« 3 B H> Pi* O a < O «» © H» f* O N < O P5* (D <+ ax 3- n (0 «í př 3 CO (D H» COv ax (D M O ax 3 OK BX CO CD N 3 B -B vT 3 P 3* ax

ax ro <-► <í OK «í. Pť ro H CJ. P < tt) H» o t> CD CO CO • B O CO H» ox B «+ > o M H» H» p3 vX 3 O a) < CO ro tľ1 P H- 3- í+ cr O ax P H- 3 O o. < 3 CD CO »» C a B 3 «♦ M H» N ro N co» q* Q> < *d H- ax H- ax a> tx B CO cr O B vi V! c N n> o o Pť B (n H« M 3 a P N< CD ►i ti O D. P H- H« .cr 3 H» TJ <+ N< H» TJ c* M H» O. <^ CD Vi nx 53 O ►"!< o H- «Í CO Viv •^ w H* <1 ax O t 4 >N 3* H« H» <-*- CO CD PS* a ■< CO M CO s «^ •o o* H» M e*- CD Tí & Q* H« H1 P« (0 o t* TJ CO O Vi «+ CD c* H- ►* 3* M M CJ. M cr CJ. O «• •■* M M Cfl CO CO CD O CO H- OD 4 H- H» 9 CD 3 •o «+ Q. o t* vT a. Pi- t* COv O N N« t« CO H«. •* H- Vi p P p vu < 3 3* CD ro H» 3 «♦ a» 3 •«• Qi co K O 3 OX H- «r» CJ. CO 3 PT o. CO H» ro •«i o 3* CO O M H- CJ. CD ax O C <-»• 9 TJ M o ax H« CO« O CD M CD ro CO ca ŕA. H« 4 Q 3* H- O D. H« TJ <-► O r* Vi B CD. «• o 3* Pi- (D 3 CO H- CJ. CO & B » » < < D i* «* ca TJ o* <* ►* «♦ H- fí> CD N< Q. (B 3 cr v« *• B CD M «* «4 H- ax a> TJ H- CO ro o< 0X o f+ OK Pť O ►* 3 9 0) 3 CO C 3 N 3" <+ a> r* ro P M- H« rH 3) tj 3> vT M H» CD CO p O 4 < H» Q. 4 l* M* • ••* O O o. »• ax VJ. B 1 O <• ro i 1 1 1 1 1 F - 85 - 17. Alexandre - Toussaint de Limo.ion. Sieur de Saint - Didier /1630 - 1689/ poznal dověrně Benátky druhé poloviny 17. století z titulu froncouzského vyslance a značnou pozornost věnoval ve svém spise o životě města popisu karnevalu, regat,, církevních slavností, tenečním zábavám, komediím i vážným operám a přestože považoval Benátky mylně za město, kde opera vznikla, zanechal cenná estetická, sociologická a provozovací svědectví o divadle a opeře ve městě, které tímto uměním nesrovnatelně s jinými žilo. MĚSTO. A REPUBLIKA BENÍTSKÁ, PARÍ2 1680, III. část - "0 opeře" Benátkám vděčíme za vynález, opery, ale ačkoliv tam kdysi ľ raly opery podivuhodné krásy, je nicméně možno říci, že Paříž nyní předčí vše, co: dokázali udělat v Benátkách. Zpočátku bylo obtížné si dokázat, že francouzský jazyk se muže přizpůsobit hudební deklamaci, které se zdá tak přirozená v italštině, vskutku, kdyby se muž ' tak šikovný jako ten, který se do toho pustil, a tak do hloubky znalý jak kré3 italské hudby, tak jemností hudby francouzské-t tím nebyl zabýval s péčí, které bylo třeba, aby vytvořil příjemné spojení dvou tak rozdílných:způsobů zpěvu, jest se domnívati, že tato ušlechtilá a velkolepá zábava by nebyla dosáhla takového úspěchu, jaký má u dvora a 2/ ve městě. V Benátkách se hraje několik oper současně, divadla jsou "^ká a skvělá, dekorace velkolepé a velmi rozmanité, ale velmi spatně osvětlené, stroje tam jsou někdy přijatelné, a někdy směšné, počet herců tam je vždy značně velký a všichni jsou bohatě oblečeni. Kusy jsou dlouhé a jistě by dokázaly bavit po Čtyři hodiny svého trvání, kdyby byly složeny lepšími básníky, kteří by znali pravidla divadla lépe, než jak o tom svědčí skladba těch kusů, ta často nestojí za náklady na jejich uvedení na scénu. Jsou tam vidět baletní vstupy mezi dějstvími tak ubohé, že by bylo mnohem lépe, kdyby tam vůbec nebyly. Člověk by řekl, že vidí tančit lidi v olověných botách, a přece se jim dostává Potlesku celého obecenstva, protože nikdy nemohli vidět lepší. Krása hlasů vynahradí všechny nedostatky, o nichž jsem právě mluvil, ti bezvousí^muži mají stříbřité hlasy, které obdivuhodně dobře naplňují velký prostor divadla, ostatně se vy- - O O - bírají nejlepší zpěvačky z celé Itálie, a nikterak se nelituje čtyř set pistolí a cestovních výdajů, aby přijela z Eíma nebo odjinud nějaká slavná dívka, ačkoliv opery netrvají tak dlouho jako karneval; jejich árie jsou tesklivé, dojemné, ale celé skladba je promísena několika velmi příjemnými canzonetta-mi, které vzbuzují pozornost, sinfonie má malý význam a vzbuzuje spíše melancholii, než veselí: užívá se louten, theorb a cembel, které doprovázejí hlasy s obdivuhodnou přesností. Jestliže Francouzi mají zpočátku potíže s porozuměním slovům, Italové a všichni cizinci, je mají větší ve Francii, kde se zpívá v nižší poloze a kde se vyslovuje mnohem méně zřetelně. Ten velký hudební sbor, který naplňuje tak často celé francouzské divadlo, šokuje Italy, kteří říkají, že se to hodí spíše do kostela než do opery, velké množství houslí, kterými je přehlušen, když hrají všechny, zvuk ostatních nástrojů, se může libit, říkají Italové, jen Francouzům, pokud housle nehrají samotné, při jiných příležitostech. A ačkoliv tanec je ve Francii dokonale zdařilý, dává se fto do opery tolik, říkají, že často tvoří její hlavní část. Materiál skladby je příliš krátký pro .italský vkus, a Italové rovněž nenalézají dost zápletek v našich operních kusech, děj opery jejich skladeb je vždy veden postavou stařeny, která dává dobré rady mladým, a když se pak sama zamiluje, aniž by její cit mohl být opětován,, říká velmi směšné věci. Ti kteří skládají operní hudbu, se snaží ukončovat scény hlavních herců okouzlujícími a úchvatnými áriemi, aby vzbudily potlesk celého divadla. To se daří tak dobře, dle jejich úmys- 3/ lu, že není slyšet nic než tisícihlasé výkřiky "benissimo"; ale nic není zvláštnějšího než žertovná blahorečení a směšná přání, která činí gondolieri, kteří jsou v přízemí, dobrým zpěvačkám na konci každé jejich scényrkřičí ze všech sil -"sias'tu benedetta, benedetto el padre che te genero", ale tato zvolání nejsou vždy pojata do skromných výrazů, ta lůza říká beztrestně, co se jí zamane, protože si je jista, že obecenstvo spíše rozesměje, než aby se r.u znelíbila» Eyli viděni šlechtici tak nadšeni a tak unesení kouzlem hlasu těch dívek, že křičeli» shora ze svých lóží, nahýbajíce se ven - "Ah cáral Mi butto, mi butto!",5^aby vyjádřili, že se řítí dolů nadšením z radosti, kterou jim tyto božské hlasy způsobují. Ostati»' r — u I — ŕ musím také říci, že kněží si vůbec nedělají svědomí z vystupování na divadle a z toho že tam hrají nejrůznější typy postav, poněvadž se to dělá v Římě; naopakr jsou-li dobrými herci, dodává jim to na ctihodnosti; jednoho dne, jeden divák, když poznal jakéhosi kněze v kostýmu stařeny, křičel zplna hrdla: "ecco Padre Pirro, che fa la vecchia!" Přesto se vše v opeře odehrává za mnohem vhodnějšího chování než v komedii, protože lidé mají přirozeně rádi hudbu a chodí tam více urozených lidí, také se platí vstupné čtyři libry a v přízemí dvě libry za židli, a to nepočítáme tištěné operní libreto a kousek svíčky, bez něhož by Italové sami ztěží porozuměli ději a sledu hry. Šlechtičny chodí spíše do Opery než do Komedie, protože V^ito první zábava je mnohem počestnější než ta druhá. Je jich tam vidět velký počet na konci karnevalu. A poněvadž v té době jim je dovoleno se ozdobit Šperky z drahokamů, objevují se tam celé zářící ve světle zapálených svíček^ které mají ve svých lóžích, a tím. je jejich milenci pozorují dle libosti a ony zase jim několika znameními dávají najevo, že jim jsou vděčný, za jejich dychtivé služby, přesto, jakmile se v Benátkách objeví nějaká nová dívka, aby zpívala v opeře, přední šlechtici si kladou za čest stát se jejími milenci, jestliže zpívá velmi dobře, a nešetří ničeho, aby toho dosáhli j jeden Cornaro soupeřil o jednu s vévodou z Mantovy a nakonec nad ním zvítězil, šlo o to, kdo jí dá bohatší dary, ačkoliv její krása poněkud zaostávala za kouzlem jejího zpěvu. w Obdivovatelé těchto obdivuhodných zpěvaček dávají tisknout množství sonetů k jejich chvále a mezi obdivným voláním, které si ony zpěvem získávají, jich rozsévají tisíce z galerie a naplňují jimi lóže a přízemí. /BECKER, překlad z franc, dr. H. Hořká/ Poznámky: 1/ J.B.Lully 2/ v Paříži 3/ Výbor n č 4/ Bud blohořc-čena, bud blahořečr n otec, k t or;,- t C- počal 5/ 6, di í:há. Vrhám se, vrhám se! í/ To je otec Pirro, který hrr-.je stařenu! Teze ke studiu; - vztah francouzské opery k italskému vzoru, výhrady, rozdíly - zpěvačky, canzonetty, sinfonie, text, smyčce, tanec, árie - publikum /gondolieri, duchovní, šlechtičny, Šlechtici/,, libreto a svíčky, sonety