Litevská reflexivní slovesa (Sangrąžiniai veiksmažodžiai) Struktura výkladu: I. Odvozování reflexiv I.1. Tvary a distribuce reflexivních částic I.2. Refl. částice mezi předponou a kmenem I.3. Refl. částice na konci slova I.4. Vztah derivačních variant reflexivních sloves II. Časování reflexiv II.1. Tvary s reflexivní částicí mezi předponou a kmenem II.2. Tvary s reflexivní částicí na konci slova II.3. Refl. částice a koncovky sloves III. Sémantika reflexiv III.1. Reflexivita a původní enklitická zájmena III.2. Reflexivita a tranzitivita III.3. Zvláštní případy I. Odvozování reflexiv I.1. Tvary a distribuce reflexivních částic Litevská reflexivní (zvratná) slovesa se odvozují přidáním reflexivní částice k nereflexivním tvarům. Reflexivní částice má trojí podobu: si, s a is. Je vždy součástí slovesa a nemůže se vyskytovat samostatně (jak je tomu v češtině nebo jiných jazycích). Specifikem litevštiny jsou dvě možnosti včlenění reflexivní částice do výchozího slovesného tvaru: může se vyskytovat a) mezi předponou a kmenem, nebo b) na absolutním konci slova. Sémantika a časování výstupních reflexivních tvarů se značně liší. I.2. Reflexivní částice mezi předponou a kmenem Velmi produktivním způsobem derivace reflexivních sloves je přidání refl. částice mezi předponu a kmen, např.: sukalbeti -> su+si+kalbeti -> susikalbeti (říct) (domluvit se) atstoti -> at+si+stoti -> atsistoti (dát pokoj) (vstát) parašyti -> pa+si+rašyti -> pasirašyti (napsat) (podepsat se) Jako předpona funguje v tomto případě také zápor ne-, např.: nekalbeti -> ne+si+kalbeti -> nesikalbeti (nemluvit) (nebavit se) Mezi předponou a kmenem se vyskytuje refl. částice pouze ve tvaru si. I.3. Reflexivní částice na konci slova Druhým způsobem derivace reflexivních sloves je přidání refl. částice na absolutní konec slova, tzn. za koncovku slovesa, např.: kalbeti->kalbetis. V této pozici se vyskytují tři tvary reflexivní částice: si: aš rašau (píši) -> rašausi (píši si) s: kalbeti (mluvit) -> kalbetis (bavit se) is: stok (stůj) -> stokis (vstaň) Pro distribuci jednotlivých tvarů refl. částice na konci slova platí následující pravidla: * Tvar s se vždy vyskytuje: a) v infinitivu: kalbeti -> kalbetis b) ve 2. a 3. osobě plurálu všech slovesných časů a způsobů: kalbejome -> kalbejomes; kalbetume -> kalbetumes * Tvar is se vždy vyskytuje: a) v 2. osobě singuláru imperativu: stok->stokis b) v 3. osobě futura: jis, ji kalbes->kalbesis * Tvar si se vyskytuje ve všech zbývajících pozicích konjugačního paradigmatu, tzn. ve 1. a 2. osobě singuláru a ve 3. osobě všech slovesných časů a způsobů, např.: aš rašau -> rašausi; tu rašai -> rašaisi; jis, ji rašo -> rašosi (V těchto pozicích litevština připouští také tvar s, např.: aš rašau -> rašaus; tu rašai -> rašais; jis, ji rašo -> rašos. V dnešním spisovném jazice dominují však v této pozici tvary s částicí si.) I.4. Vztah derivačních variant reflexivních sloves Popsané derivační modely se navzájem vylučují: neexistují tedy prefixová zvratná slovesa s refl. částicí na konci slova ani bezprefixová zvratná slovesa s refl. částicí před kmenem: sukalbeti -> sukalbetis kalbeti -> sikalbeti parašyti -> parašytis rašyti -> sirašyti Předpona v reflexivním slovese vždy přetáhne refl. částici z koncovky před kmen; opačně: vynechání předpony vždy bude mít za následek "skok" refl. částice na absolutní konec slovesa, např.: Vakar aš maudžiausi ežere. -> Kai išsimaudžiau, ejau namo. (Včera jsem se koupal v jezeře. -> Až jsem se vykoupal, šel jsem domů.) Saulius pasijaute prastai. Pasikalbek su juo. -> Kai tu su juo kalbiesi, jis jaučiasi geriau. (Saulius se začal cítít špatně. Promluv s ním. -> Když se s ním bavíš, cítí se lépe.) Na tento princip je nutno dbát zejména při používání záporu, kde jiné jazyky pobdobné "skákání" refl. částice neznají, např.: Vakar aš maudžiausi ežere, o Saulius nesimaude. (Včera jsem se koupal v jezeře, ale Saulius ne.) Saulius nesijaute prastai, bet prastai jautesi jo sese. (Saulius se necítil špatně, ale špatně se cítila jeho sestra.) Cizinci mají tendenci říkat: Vakar aš maudžiausi ežere, o Saulius nemaudesi. Saulius nejautesi prastai, bet prastai jautesi jo mama. II. Časování reflexiv II.1. Tvary s reflexivní částicí mezi předponou a kmenem Časování sloves s refl. částicí mezi předponou a kmenem se nijak neliší od časování nereflexivních sloves, por.: (Praesens) (Praeteritum) (Frekventativ) sukalbu -> susikalbu atstojau->atsistojai parašydavau -> pasirašydavau sukalbi -> susikalbi atstojai->atsistojai parašydavai -> pasirašydavai sukalba -> susikalba atstojo->atsistojo parašydavo -> pasirašydavo II.2. Tvary s reflexivní částicí na konci slova Koncovky slovesných tvarů s refl. částicí na konci slova se na první pohled podstatně liší od koncovek nereflexivních tvarů. Ve skutečnosti se však jedná o etymologicky stejné koncovky. Není proto zapotřebí se časování reflexiv učit jako zvláštní soubor vzorů, stačí pochopit, jak reflexivní částice působí na koncovku slovesa. Vyložíme si to na příkladu časování slovesa nešti (nést) -> neštis (nést si) v praesentu: +---------------------------------+ |Nereflexivní tvar|Reflexivní tvar| |---------------------------------| | Singulár | |---------------------------------| |(aš) nešu |nešuosi | |-----------------+---------------| |(tu) neši |nešiesi | |-----------------+---------------| |(jis, ji) neša |nešasi | |---------------------------------| | Plurál | |---------------------------------| |(mes) nešame |nešames | |-----------------+---------------| |(jus) nešate |nešates | |-----------------+---------------| |(jie, jos) neša |nešasi | +---------------------------------+ Vidíme, že změna koncovky nepostihuje 3. osobu. To bude platit pro celý konjugační systém slovesa. V ostatních koncovkách zaznamenáváme následující změny: u->uo; i->ie; me->me; te->te Z hlediska historické gramatiky jsou však uvedené koncovky reflexivních tvarů staršího původu: v době, kdy vznikal systém reflexivity litevského slovesa, tvary nereflexivních sloves měly rovněž koncovky s dlouhým vokálem. Později část těchto koncovek (ale ne všechny) postihlo vokalické zkrácení. U reflexivních tvarů však koncovky se díky přidané refl. částici nebyly na absolutním konci slova a zmíněnému zkrácení nepodlehly. Díky tomu zachovaly svůj "původní" vzhled. Takže z historického hlediska bychom měli vztah mezi koncovkami refl. a nerefl. tvarů zapisovat uo->u; ie->i; me -> me; te -> te. Můžeme tedy formulovat pravidlo proměn koncovek: Všude, kde dnešní litevština má u nereflexivních sloves krátké koncovky, u reflexivních tvarů budou koncovky původní dlouhé; opačně: pokud nereflexivní sloveso má dlouhou koncovku, stejnou koncovku bude mít rovněž jeho reflexivní ekvivalent. (Nezapomeňme, že koncovky tvarů 3. osoby jsou mimo tyto procesy.) Při aplikaci pravidla zjistíme, že počet slovesných koncovek je velmi omezený. Pravidlo a) se týká pouhých tří koncovkových samohlásek: nerflex. u -> reflex. uo nerflex. i -> reflex. ie nerflex. e -> reflex. e Zjistíme rovněž, že původní dlouhé koncovky zachovaly pouze nereflexivní tvary o-kmenových sloves (vzor rašyti, rašo, raše), a to v 1. a 2. osobě singuláru praesentu a praeterita (aš rašau, tu rašai; aš rašiau, tu rašei). Shrneme vše, co jsme řekli doposud, do jednoho mnemotechnického pravidla: Nereflexivní a reflexivní slovesa mají v litevštině stejné koncovky. Výjimku tvoří krátké koncovkové vokály u, i, e, které u reflexivních tvarů přejdou do uo, ie, e. Při aplikování tohoto pravidla musíme dbát pouze na dva zvláštní případy: * reflexivní tvary v kondicionálu můžeme odvozovat jak od nereflexivních krátkých, tak i dlouhých variant, např.: kalbetume->kalbetu-mes; kalbetumeme -> kalbetumemes). To neplatí pouze pro 2. os. sg., kde reflexivní tvar můžeme odvodit pouze od dlouhé nereflexivní varianty: kalbetumei->kalbetumeisi (nikoli kalbetum -> kalbetumsi). * v imperativu nemá 2. os. sg. koncovku a končí sufixem -k-, ke kterému v reflexivní variantě přidáváme částici -is, např.: kalbek -> kalbekis; rašyk -> rašykis. III. Sémantika reflexiv III.1. Reflexivita a původní enklitická zájmena Na rozdíl od češtiny a slovenštiny litevština nemá zvláštní reflexivní tvary pro tak zvanou reflexivitu dativní a akuzativní (se <-> si). Původ reflexivních částic je ale stejný: vznikly z enklitických tvarů zájmena sau (D., sobě) a save (A., sebe). Tento významový rozdíl sice nemá vyjádření ve stavbě slova, ale zachoval se v sémantice. Většinu litevských reflexiv můžeme "přeložit" do konstrukcí se zmíněným zájmenem, por.: +------------------------------------------------------------------------+ | sau (= česky "si") | save (= česky "se") | |-----------------------------------+------------------------------------| |nusipirkti (koupit si)|nupirkti sau| maudytis (koupat se) |maudyti save | |----------------------+------------+----------------------+-------------| | isigyti (pořídit si) | igyti sau | praustis (umívat se) |prausti save | |----------------------+------------+----------------------+-------------| | susirasti (najit si) |surasti sau | gintis (bránit se) | ginti save | |----------------------+------------+----------------------+-------------| | naudotis (využívat) |naudoti sau |parsiduoti (prodat se)|parduoti save| +------------------------------------------------------------------------+ Podobné konstrukce se zájmenem sau/save jsou však v litevštině již okrajové a používají se pouze výjimečně. III.2. Reflexivita a tranzitivita Většina nereflexivních a reflexivních sloves vytváří opoziční dvojice na základě tranzitivity-netranzitivity. Nereflexivní slovesa jsou tranzitivní (vyjadřují činnost, která překračuje sféru činitele) a reflexivní slovesa jsou intranzitivní (vyjadřují činnost, která nepřekračuje sféru činitele), por.: rengti (oblékat) <-> rengtis (oblékat se) sukti (otáčet) <-> suktis (otáčet se) ginti (bránit) <-> gintis (bránit se) maitinti (krmit) <-> matintis (stravovat se) Reflexivní/intranzitivní tvary mohou vyjadřovat také jiné sémantické odstíny, např.: * vyjadřovat vzájemné působení: bučiuoti (líbat) <-> bučiuotis (líbat se); barti (nadávat) <-> bartis (hádat se) * vyjadřovat prostorové vztahy: slepti (schovávat) <-> sleptis (schovávat se); lenkti (ohýbat) <-> lenktis (vyhýbat se) * poskytovat obecnou charakteristiku činitele: mušti (mlátit) <-> muštis (prát se): Išgeręs jis mušasi. "Když se opije, tak se pere." keikti (nadávat/proklínat) <-> keiktis (láteřit): Jis labai keikiasi. "Pořád jen láteří." Protiklad tranzitivní <-> netranzitivní se nevztahuje na dvojice sloves se zmíněnou "dativní" reflexivitou. Reflexivní tvary zde často zachovávají rekci nereflexivních protějšků, tzn. jsou tranzitivní. Vyjadřují skutečnost, že činnost se koná ve prospěch subjektu (nereflexivní tvary vyjadřují činnost ve prospěchu objektu), por.: perku knygą broliui (kupuji knihu bratrovi) <-> perkuosi knygą (kupuji si knihu) surado dovaną mamai (objevila dárek pro matku)<->susirado darbą (našla si práci) III.3. Zvláštní případy Některá reflexivní slovesa jsou synonymní s nereflexivními: dodání refl. částice nepřináší žádnou sémantickou změnu, např.: bijoti <-> bijotis (bát se); gaileti <-> gailetis (litovat). Je několik sloves, používaných pouze jako reflexiva (tak zvaná "reflexiva tantum"): dairytis (rozhlížet se); darbuotis ("pracovat s elánem"); džiaugtis (radovat se); gedytis (stydět se); juoktis (usmívat se); ryžtis (odhodlat se); teirautis ("přeptat se").