Tento obsáhlý úryvek uvádím především projeden naprosto ne zanedbatelný rys: nápadnou
   podobnost textu autorova a kritikova; kdyby nebylo grafických rozlišení, stěží bychom obojí
   rozeznali. Podobné, jen méně zručné, je to i u ostatních téměř stejných recenzních ohlasů.
   Stereotypnost interpretace sbližuje v zásadě Kunderův text s Páralem, ani zde se nelze v
   interpretaci minout, přistoupíme-li na rámcující propagační hru. Ve třicátých letech vyšla u
   Šolce a Šimáčka v edici Horizont série drobných knížek s lákavými obálkami a světáckou
   reklamou. V lechtivých historkách zaměstnávajících se ponejvíc paroháčstvím a napsaných lehkou
   rukou a se znalostí konzumenta se nad prajednoduchým dějem stále hluboko-myslně přemýšlí o
   ženství, mužství, osudu, paradoxech: "Nežádáte od těla to, co tělo může poskytnouti, ale
   žádáte ještě více. Nestačí vám, že se vám oddáváme, abychom ukojili své i vaše tělo. Chcete k
   tomu ještě příslušný rozhovor, růžový glejt". ...Na obálce je pak shrnuto "vyznění": ,Je to
   ... divoká satira --- ale upřímná --- na lidskou hloupost --- a zvláště je výsměchem pokrytectví a
   lži..."; "Novely Pitigrillovy jsou zábavné, bystré, ačkoli se autor snaží pod aristokratickou
   formou uměleckou zdáti se povrchní." --- Tyto jednoduché charakteristiky jsou bezelstně
   propagační a přitom však --- v povrchně zprostředkující rovině --- stejně "pravdivé" jako
   jednoduché interpretace Kunderovy knihy.

   Je opravdu, pokusíme-li se vymanit z propagačních akcí, tak zásadní rozdíl mezi komentovanými
   historkami Pitigrilli-ho (mám na mysli především Pás cudnosti) a komentovanými příběhy
   Kunderovými? Jistěže ano, a ještě si ho všimneme. Shody a podobnosti jsou ovšem zcela
   očividné. Především v tzv. stavbě příběhů. --- Žert, anekdota, ironicky pojatá historka, stále
   komentovaná, je příležitostí k bravurním kouskům formulačním, "filozofujícím". Úvahy o
   technice, funkci a ošemetnosti tělesného styku jsou u obou autorů jen málo rozdílné.
   Jednoznačnost ,.stavby" a "významu", starost o to, aby vytčeny cíl byl bez přesahů naplněn a
   aby ho konzument beze zbytku pochopil, jde u obou autorů do takových mezí, že a i text se
   velice podobá své jednoduché kritické interpretaci, je s ní v bilancujících, shrnujících
   momentech dokonce zamě-

   52