Markýz de Sade, autor katolický

   

   Nezapomenutelný první šéfredaktor Souvislostí Antonín Petruželka

   nás elévy s velikým potěšením šokovával výrokem, že "božský markýz" je vlastně svým způsobem
   katolický autor. Otevíral jsem ústa údivem a tehdy i mnohokrát poté prosil Antonína, aby svou
   tezi sepsal. Zel, kolega Petruželka se k tomu až dosud nedostal.

   A stalo se, že narazil jsem v antikvariátu pana doktora Manžela na docela čerstvé vydání
   Sadova chef-ďoevru Sto dvacet dní Sodomy, a čtu v tiráži: "Tento číslovaný bibliofilský výtisk
   nesmí být veřejně prodáván, vystaven ani půjčován či zařazen do veřejných knihoven." Protože
   120 korun za 120 dní je tak právě akorát, knihu jsem ležet nenechal. Doktor Manžel praví: To
   jsem docela rád, že už to tady nebude ležet. Já jsem to otevřel a vydržel jsem jen pět stran.

   Absolvent Katedry věd o antickém starověku, načetlý Suetoniů a Iuvenálů (co měl taky na tak
   smrtelně nudné katedře jiného dělat), ovšem vydržel až do konce a je proto rád, že může dávnou
   intenci svého předchůdce v míře svých sil naplnit. V čem že tedy vidíme markýzovu katolicitu?

   Nejprve se nabízí upozornit na postavy nevinných dívek, obětí zvrhlých choutek Sadových
   hrdinů. Zatímco s jejím tělem provozují strašlivéorgie, dívka taková vzpíná ruce k nebi a
   modlí se k dobrému Bohu, aby ji z této hrůzy vysvobodil - což tyrana ještě více rozplameňuje.
   V případě Justiny, knihy v Čechách asi nejznámější, lze snad dokonce mluvit o jakési křehké
   rovnováze, v níž markýz zobrazuje absolutní dobro a absolutní zlo.

   Ve 120 dnech Sodomy zlo naprosto převážilo. I zde sice najdeme v davu vězňů zvrhlického sídla
   křesťanskou dívku, jež volá: "Zabte mne, Bůh,