Regulační plán na obsahové věty při překladu do latiny

   O jaký typ vedlejší věty se jedná v češtině?

   (Pozor na rozdíl: "říkám, že"; "říkám, aby"; "dělám to proto, aby")

1.      Česká věta obsahová oznamovací (předmětná nebo podmětná)

   Jaký je predikát v hlavní české větě?

   ˙          mluvení, vyjadřování -> ak. + inf.; nom. + inf.

   ˙          myšlení, vědění -> ak. + inf.; nom. + inf.

   ˙          cítění, vnímání -> ak. + inf.; nom. + inf.; u smyslového vnímání a facere ve
   významu "líčit" i ak. + ptc. préz.

   ˙          vyjádření citů (afectuum) -> ak. + inf.; věta s quod + ind. nebo konj.

   ˙          některý z "vyjmenovaných" predikátů se zvláštním režimem:

   o       výrazy typu fit, accidit, efficitur, sequitur, mos est -> věta s ut / ut non + konj.
   préz. / impf.; u některých je možný i ak. + inf.

   o       výrazy typu non dubito, quis dubitat, dubitari non posse, non nego -> věta s quin +
   konj. podle souslednosti časů (vč. následnosti)

2.      Česká věta obsahová žádací

   Jaký predikát použiji v latinské hlavní větě?

   ˙          modální sloveso, modální výraz

   o       velle, nolle, malle, cupere -> inf. u stejného podmětu; ak. + inf. u různých podmětů;
   věta konjunktivní (préz., impf.) bez ut

   o       necesse est, oportet -> prostý inf.; ak. + inf.; věta konjunktivní (préz., impf.) bez
   ut

   ˙          jiné sloveso vyjadřující vůli, snahu, záměr, přání atd.

                          Jaký predikát použiji v latinské hlavní větě?

   o       většina případů (petere, rogare, imperare apod.) -> ut / ne + konj. préz. / impf.

   o       několik predikátů (cogere, sinere, pati, prohibere) -> ak. + inf. nebo věta s ut / ne

   o       slovesa iubeo, veto -> ak. + inf., nom. + inf. (pozor na inf. akt. a pas.!!)

   ˙          predikát vyjadřující obavu -> tzv. věta obavná (pozor na spojky)

   ˙          predikáty typu impedire, recusare, deterrere -> tzv. věta zabraňovací, spojky
   quominus, ne (v ČJ bývá kladná věta nebo infinitiv!)

   ˙          negovaný predikát implicitně záporné snahy (non impedio), výrazy typu nihil abest,
   facere non possum, fieri non potest -> quin + konj. préz. / impf.

3.      Česká věta obsahová tázací (pozor, uvozujícím výrazem je i tzv. reference o neznalosti,
např. "nevím")

   Jedná se o otázku zjišťovací (odpověď ano -- ne), doplňovací (nelze odpověď ano -- ne) nebo
   rozlučovací (buď -- nebo)?

   ˙          zjišťovací -> -ne / num + konj. podle souslednosti včetně následnosti (vzácně nonne
   po quaero při předpokládané kladné odpovědi); vzácně si + konj. podle souslednosti po výrazech
   typu miror

   ˙          doplňovací -> tázací zájmeno / příslovce (quis a spol.) + konj. podle sousl.

   ˙          rozlučovací -> kombinace částic: utrum -- an, ne -- an, nic -- an + konj. podle sousl.
   v obou částech