Autorský zákon

   

     Od 1. prosince 2000 platí v České republice autorská práva na umělecká či vědecká díla 70

   let. Do tohoto roku  se na ně ochrana vztahovala jen 50 let. To je zřejmě nejdůležitější
   změna,

   kterou přinesl nový autorský zákon. Poslanecká  sněmovna ho schválila naprostou většinou.
   Předkladatel zákona, dnes již zesnulý ministr kultury Pavel Dostál, neskrýval tehdy
   spokojenost.  Zákon podle něj zaručuje to nejdůležitější: autorská práva jsou nezcizitelná,
   nepřevoditelná  a autor se jich nemůže zbavit.   Delší doba, po kterou jsou chráněna práva
   autorů, zvedla cenu děl některých klasiků.  Spisy Karla Čapka, Eduarda Basse, Karla Poláčka
   nebo Vladislava Vančury už podle staré úpravy zákona ochraně nepodléhaly a vydavatelé s nimi
   mohli volně nakládat. Od roku 2000 musejí znovu žádat dědice o svolení a platit jim autorské
   honoráře z prodaných  výtisků. Ty se v České republice pohybují ve výši sedm až osm procent z
   utržené ceny.  Pokud knihkupci prodají pět tisíc výtisků knížky v ceně 200 korun, dostávají
   dědicové asi  80 tisíc korun. To se logicky promítá do maloobchodní ceny knih. Kvůli vyšší
   ceně však  tito klasikové rozhodně z knižních pultů nezmizí.

   

   Zákon přinesl ještě další výraznou změnu: nikdo se už nemůže vzdát svých autorských  práv.
   Zákon tak ztížil podmínky televizím, které už nemohou v dabingu "vzít" hercům  práva na jejich
   hlas.

   "Před rokem 2000, když herec přišel do dabingu, tak aby měl práci, musel podepsat, že se
   vzdává autorských práv, a dostal jednorázový honorář," vysvětlil Pavel Dostál. Podle nového

   znění zákona budou herci dostávat peníze i za reprízu pořadu, který dabovali. Zákon řeší i

   otázku, kdo je autorem díla. "Např. autorem filmového díla je režisér a scenárista,
   ostatní     mají nárok na  honorář," uvedl Pavel Dostál.

   Zákon schválil Senát,  podepsal prezident republiky a tak mohl bez průtahů vstoupit v platnost

   

   (289 slov)