TEORIE O VZNIKU JAZYKA konkrétní písemné zprávy o životě lidí 4000-5000 let člověk -- 1 -- 5 miliónůy let (vzdálenost 1 -- 5 km: zhruba známe posledních 5 m (5000 let), podrobněji posledních 50 cm (500 let), z vlastní zkušenosti 2-7 cm (20-70 let) nejstarší názor na vznik člověka a jazyka - náboženská učení (starověk - středověk) Řekové: jazyk 1. je darem od bohů, 2. vymyslel ho chytrý člověk (analogisté), 3. vznikl přirozenou cestou (anomalisté) nevědecké teorie: vznik člověka a jazyka jako jednorázová a nadpřirozená záležitost (Erich von Däniken: člověk vděčí za svou existenci návštěvníkům z cizí planety odvozování původu řeči z: rozboru současných i vymřelých jazyků tendencí jazykového vývoje z primitivních jazyků z řeči dětí srovnáváním jazyka s dorozumívacími prostředky zvířat teorie monogenetická (Trombetti): lidská řeč vznikla na jednom místě, odkud se pak rozšířila po celém světě a diferencovala se do mnoha dnešních jazyků teorie polygenetická (Marr): jazyk vznikl na různých místech světa (sal, ber, jon, roš) tendence diferenciační (např. vznik románských jazyků z latiny) -- divergentní vývoj jazyků tendence integrační (např. postupné mizení dialektů) -- konvergentní vývoj jazyků teorie interjekční (citoslovečná, angl. pooh pooh theory) teorie onomatopoická (zvukomalebná, angl. bow-bow theory) jazyk gest (Ginneken): na počátku člověk používal jedině gestikulace, později písma (tj. primitivních značek znázorňujících gesta) a až nakonec mluveného jazyka teorie pracovních výkřiků (příkazů) (Révész): první slova lidské řeči byly výzvy (nebo rozkazy), jichž člověk používal zejména při lovu v tlupě žádná z uvedených teorií však nevysvětluje komplexní proces vzniku lidské řeči Současná jazykověda: spojení 1. biologické Darwinovy teorie o vývoji druhů 2. Engelsovou teorií o procesu polidštění opice 3. Hockettovou teorií o počáteční fázi jazyka Vznik předřečového stadia v Hockettově podání (+ = je - = není) +--------------------------------------------------------------------------------------------+ |Složený zvuk | Nový význam |Nové dílčí významy | | | | | | | jídlo nebezpečí | | |----------------+----------------------------------------------+----------------------------| |ABCH | + + |AB = je jídlo | | | | | |ABCD |+ - - |CD = není nebezpečí | | |+ | | |EFCH | |GH = je nebezpečí | | | - - | | |(EFCD) | |EF = není jídlo | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ Tabulka č. 1 POVAHA A PODSTATA JAZYKA J E V psychický biologický sociální emanace ducha společenský Bůh člověk antika antika antika bible Prodikos, Platón, Antisthenés Démokritos, Aristotelés, Diodóros Sicilský realisté a nominalisté 18. st. - T. Hobbes, 19. st. - A. Schleicher konec 19. - 20. st. D. Hartley F. de Saussure, N. Ja. Marr, B. Engels Tabulka č. 2 teorie o původu jazyka teorie teorie podle přírody (řec. jusei) "úmluvou" pracovní božské-ho (řec. qesei) původu zvukomalebná citoslovečná doba vzniku (reflexní) (onomato-poická) Prodikos, Démokritos, Grigorij Platón, Aristotelés, Nisskij antika Antisthenés Diodóros Sicilský renesance Dante Alighieri 17.-18. st. T. Hobbes, D. Hartley 19. st. Adelung, Grimm, Adelung, Noiret, Humboldt, Steinthal, Geiger, Herder, Whitney, Potebnja, Bücher Leibniz, Paul Kudrjavskij, "pracovních W. Wundt Darwin výkřiků", Engels, gestikulační Marx teorie 20. st. 1) teorie her (USA) 2) kontaktní teorie (V. Abajev) 3) jazyk gest (M. Arapov) - Rusko Tabulka č. 5 funkce jazyka nejdůležitější sociální vyjádření emocí ostatní komunikativní: expresívní (emotivní) estetická (umělecká) - referenční (konstatační) výrazová (voluntativní) metajazyková - kontaktová (fatická) textová - interogativní (zjišťovací) - apelová (konativní) - sociální poznávací (gnozeologická) mentální (kognitivní) komunikativní (sdělovací, dorozumívací) funkce. Úkolem komunikativní funkce je sloužit jako prostředek dorozumívání, tj. jako nástroj (prostředek) výměny myšlenek. poznávací (gnozeologická), zprostředkuje poznávání okolního světa, umožňuje shromažďování a předávání poznání z generace na generaci. mentální (kognitivní) funkce jazyka, jazyk je nástrojem formování a organizace myšlení. - referenční (konstatační) - "neutrální" výpověď o faktech, např.: Studenti skládají zkoušky; - interogativní (zjišťovací) - prostředek zjišťování faktů, např.: Kdy půjdeš na fakultu?; - apelová (konativní) - prostředek výzvy, pobídky k nějakému jednání, např.: Pojďme domů!; - expresívní (emotivní) - slouží k vyjádření osobnosti mluvčího, je prostředkem k vyjádření emocí, postoje, např.: Na jaře je v lese tak krásně!; - kontaktová (fatická) - projevuje se v případě potřeby navázání a udržení kontaktu; různé formy pozdravů, rozloučení apod., např.: Nazdar. Jak se máš. Co je nového?; - estetická (poetická) - prostředek působení nejen na myšlení, ale také na city (radost, smutek, odvaha, strach). Základem této funkce je schopnost textů vyvolat estetické prožitky u mluvčích i posluchačů; - sociální - nástroj prezentace sociálního či profesionálního statusu, vzdělanostní úrovně atd.; - magická - je využívána při obřadech, zaklínání apod.; - metajazyková - slouží výkladu jazykových faktů ("jazyk pro výklad jazyka");