Základní příručky:

   Pravidla českého pravopisu. Praha, Academia 1993.

   Pravidla českého pravopisu. Praha, Pansofia 1993. -- tzv. "školní" + Dodatek k Pravidlům      

                          českého pravopisu -- školní vydání (Rozhodnutí MŠMT ČR ze dne 5.8.1993)

   Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994 (2. opravené a doplněné vydání)

   Slovník spisovného jazyka českého. Praha. 1. vyd. 1960-1971 (4 sv.). 2. vyd. 1989 (8 sv.).

   Akademický slovník cizích slov. Praha, Academia 1. vyd. 1995, 2. vyd. 1997.

   

   Mluvnice:

   Havránek, B.-Jedlička, A.: Stručná mluvnice česká. Fortuna, Praha 1996. 2. opravené a doplněné
   vydání.

   Kol.: Příruční mluvnice češtiny. Lidové noviny, Praha 1. vyd. 1995, 2. vyd. 1997.

   Čechová, M. a kol.: Čeština -- řeč a jazyk. Praha 1996.

   

   Další užitečné příručky:

   Martincová, O.  a kol.: Nová slova v češtině. Slovník neologizmů. Academia Praha 1998.

   Sochová, Z.- Poštolková, B.: Co v slovnících nenajdete. Novinky v současné slovní zásobě.
   Praha 1994.

   

   Český národní korpus:  http://ucnk.ff.cuni.cz

   Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR: http://www.ujc.cas.cz

                                                                                     
   poradna@ujc.cas.cz

   

   |>Pravopisná reforma z r. 1993 -- hlavní zásady

   1. Psaní přejatých slov:

     o s > z: kurz, pulz, dispenz; anarchizmus i anarchismus, charizma i charisma, diskuze i
       diskuse, režizér(!) i režisér
     o označování kvantity: balon, penicilin, pasivum, archiv, epidemie, transfuze
     o psaní dalších přejatých slov podle výslovnosti: plejboj, mejkap, rely.

   2. Psaní velkých písmen: ulice U Hrušky, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, dům U Tří lilií;

                                Vánoce,  Velikonoce, Dušičky, Hromnice.

   3. Psaní složených přídavných jmen (užívání spojovníku): anglicko-český,         

                                                                                       
   zahraničněpolitický, objemově závislý.

   4. Psaní čárek: Sdělte mi prosím, kdy přijedete. Musím to vědět stůj co stůj. Hlavně když
   to      

                            víš.

   +  změny v tvarosloví (tvary pociťované jako správné -- jako spisovné -- byly připojeny
   k tradičním tvarům jako dublety)

     o Slovesa typu sází.: oni sázejí i oni sází.
     o Slovesa typu kryje, kupuje:  já kryji i  já kryju, oni kryjí i oni kryjou.
     o Slovesa typu maže: pouze já mažu, oni mažou (výjimka: já píšu/píši, oni píšou/píší).
     o Slovesa typu tiskne: on tiskl i on tisknul.
     o Opuštění přípony --ti v infinitivu: nosit, psát, péct i péci.
     o Číslovky tři a čtyři: 2. pád  do tří i třech, do čtyř i čtyřech.
     o Zájmena přivlastňovací můj, tvůj, svůj: ve 2., 3., 6., 7. pádě sg. fem. i tvary nestažené
       `a  bez mé i mojí účasti, k mé i mojí matce, o mé i mojí práci, s mou i mojí podporou.
     o U slova ruka ve 2. pádě pl.: bez rukou i bez ruk.
     o Sloveso moct: mohu i můžu, mohou i můžou.