IV. HISTORICKÝ PŘEHLED OBJEVU, VEDOUCÍCH KU VYNÁLEZU KINEMATOGRAFU. Doznívání svetelného dojmu na silnící oka bylo známo, již' dávno předtím, než vznikla —■ vlastné podvedomé — myšlenka, užít je k reprodukci pohybu. Od prvých přístrojů, jež na podkladě tohoto fysiologického zjevu prvé dovedly pohyb zobrazit, až k moderním projektorům vede dlouhá vývojová, ■cesta. Celá rada pracovníků vystřídala se na zdokonalováni prapůvodních hříček, celá rada jmen zapadla bez ohlasu do moře historie, neboť dvacáté. století, století technické práce a šíleného chvatu za novými a novými vymoženostmi technické kultury, jest celkem velmi nevděčné k prvým průkopníkům, kteří dali — třeba nedokonalý — ale přece jen prog impuls k vynálezům, bez nichž by náš věk nebyl ani dobře myslitelný. Přijímáme příliš samozřejmé všechno to, co nám dvacáté století dává. Béřeme do ruky telefonní naslouchátko, aniž bychom si. uvědomili, jak podivuhodný jest vynález, který sta kilometrů vede naši .řeč po prostém měděném drátu; rozsvěcíme elektrickou žárovku a neuvědomíme si, jaký je to ■úžasný pokrok od smolné louče; a konec konců jsme ochotní naslouchati "radiotelefonickému koncertu, aniž bychom se zamyslili nad nesmírnou vzdáleností, kterou přes hory, lesy, města a třeba i moře šíří se vlny elektrické, citlivým detektorem zachycované a rozech viva jící zde citlivou membránu naslouchátka. A přece telefon má svého Bella, žárovka Swana a Edisona a rádiotelegrafie Marconiho. Třeba bychom i neznali sta pracovníků, kteří jsou články v řetězu zdokonaleni těchto aparátů od primitivních počátků až po dnešní technickou vyspělost, známe alespoň muže, kteří pru n í o nich snili a je realisovali. Ale kdybychom se ptali, kdo vynalezi /kinematograf, nemůžeme odpověděti. Neboť kinematpgraf jest vynálezem evolučním v pravém toho slova smyslu. Asi za deset let oslávime sté výročí prvého objevu, kterým zahájena byla vývojová rada vynálezů, jež dvacátému století darovaly jednu z nejpodivuhodnějších a nejpopulárnějších vymoženosti. NEJSTARŠÍ APARÁTY. Roku 1832 sestavili téměř squčasně a nezávisle na sobě belgický fysik Plateau v. Bruselu a rakouský profesor geometrie Stamp[er~\ě"Vidni sfrobnsJ(p& (obr. G.). Na obvodu kruhové "aesky nakresleny byly fazé nějakého pohybu a sice . tak,-že mezi dvěma obrázky a vyříznuta radiální, úzká štěr-' bina 5. Proti kotouči, který bylo možno uvést do rychlé rotace klikou k, stálo zrcadlo Z, Díváme-li se na příklad horní Obr. 6. '-"■ Obr. 7. partií, H roztočeného kotouče do zrcadla, spatříme y něm po kratinký okamžik, než totiž přeletí některá ze štěrbin kol našeho oka, obrázek, vedle této štěrbiny nakreslený. Štěrbiny se rychle střídají a tím"i obrázky fází pohybu, jež — jedna za druhou — dopadají na sítnici našeho oka. Vlivem dozníváni splývají pak jednotlivé tyto dojmy v dojem jediný — dojem pohybu. Stampfer aparát později zdokonalil tím, že oddělil od sebe kotouč s obrázky a kotouč se štěrbinami, takže zrcadlo, jako zbytečné odpadlo' (obr. 7.). Oba kotouče upevněny jsou na jediné ose, a to .. tak, že štěrbina nalézá se vždy proti obrázku. Roztočeným kotoučem štěrbinovým díváme se tu opět na kotouč obrázkový, á na sítnici dopadající dojmy jednotlivých fázi vnímáme jako jediný dojem pohybu. 19 2- • ■ <■■- Aby byly obrázky co možno ostré, nesmí oko po s tře li n out í vlastního pohybu kotouče, t, j. okamžik, po nějž obrázek vidíme, musí býti co nejkratší. Toho docílíme tím, že kotouč štěrbinový a obrázkový necháme otáčeli stejnou rychlosti, ale v opačném směru. Horjj^^ůjí.»ko.u.zelný_bubcn'' (vynalezen 4V Obr. 8. r. 1833) (obr. 8.), dosud užívaný jako oblíbená dčtská hračka, vyhovuje tomuto požadavku mnohem lépe, než stroboskop. Obrázky fázi.pohybu vkládají se totiž na páse nakresleny do dutiny bubnu, jehož obvod opatřen jest podélnými štěrbinami. Pás s obrázky pohybuje se opačným směrem než štěrbiny, takže okamžiky dopadu jednotlivých fázi na silnici oka jsou velmi krátké a pozorovaný děj jeví se v ostrýcb konturách. Roku 1845 sestavil rakouský generál j£f. J/cJiaf ius přístroj, kterým po prvé bylo možno živé obrazy předváděti širší spo- Obr. 9. Icčnosli. Spojil totiž primitivní aparát projekční (laternu magiku) se slroboskôpcm. na němž obrázky jednotlivých fázi ]wIiyB5Ttó[kres"íený byly na podkladě transparentním (obr. 9.). Světelný zdroj 5 soustřeďuje paprsky kondensorovou čočkou 30 K na spodní část obrázkového kotouče O, otáčivého klikou k. Na témže hřídeli umístěn jest kotouč & se štěrbinami. Objektiv o promítá na projekční stenu v rychlém sledu jeden obrázek za druhým. Obrázky trpěly s počátku jistou ne-ostrosti, stróboskopu vlastní, jež teprve pozdějším jeho zdokonalením byla zmenšena. Uchatius užil totiž jako světelného zdroje svčlla drummondskébo. Rozžhavený roubík byl i s ky-sliko-vodíkovým plamenem a kondensorovou čočkou otáčivý klikou. Deska s transparentními obrázky jednotlivých fázi pohybu byla pevná; každý obrázek měl svůj vlastní objektiv, kterých bylo ledy tolik, co obrázků; uspořádány byly na obvodu kruhu na přední stěně aparátu a tak "zařízeny, že všechny, obrázky jsou promítány přesně na totéž místo projekční stěny. Otáčime-li klikou, prosvěcuje rozžhavený roubík jeden obrázek za druhým, lakže na projekční stěně střídají se velmi rychle (při dostatečně rychlém otáčení) jednotlivé fáze zakresleného pohybu a oko vnímá je opět jako dojem cel-^ kovy —^ dojem pohybu. Uspořádání Uchatiovo jest vlastně praotcem dnešních strojů projekčních. ,DalŠhn členem v řadě vynálezů, z nichž vyvinul se dnešní '-:- kinematograf,jest r. 1866 vynalezený »Jyy^ní_kinemato_-gfaf^ v němž obrázky jednotlivých fázi pohybu svázány jsou na způsob knížky. Vypouštime-li palcem jednotlivé listy, docíleno, je zase rychlého střídání.těchto fází na sítnici, oka, a tím splývání jich v dojem pohybu. Kdybychom počet listů Obr. 10. Obr. 11. zvětšili a uspořádali je na obvodu celého válce v, dojdeme ke konstrukci dosud často užívané, jako t. zv. »Mutoskop* (obr. 10.), Kovový palec p převrací při pomalém otáčení klikou k lístky / na válci v uspořádané, při čemž obraz pozo- 21 rujeme čočkou o, slinitkem opatřenou. Aparátů, na podobném principu sestavených, objevila se celá rada, a vídáme je často — s obrázky ovšem fotograficky zhotovenými — jako automaty. Praxinoskop, sestavený r. 1877 ReunaLuhun. má ve vývoji kinematografie hlubší význam, poněvadž je prototypem aparátů, jež obrázky jednotlivých fází pohybu vyměňuji způsobem ryze optickým. Na společné vertikální ose (obr. 11.) otáčí se kruhovitě uspořádané obrázky B, jichž je právě tolik, jako zrcadel S, umístěných uprostřed na obvodu nízkého válce. Při otáčení střídají se jednotlivá zrcadla a odrážejí do oka ■ obrázky proti nim se nacházející, takže docíleno je tak výměny obrázků bez užití zařízení štěrbinového, jak je tomu u stroboskopu. Kdybychom obrázky papírové nahradili skleněnými diapositivy, prosvěllovanými pomocí kondensorové čočky K nějakým zdrojem světelným, můžeme objektivem o zakreslený děj promítati. V tomto uspořádání jest praxinoskop prvým aparátem, který při projekci obrázky vyměňuje 'opticky; Moderní technika kinematografická se k tomuto problému znovu vrací, nebol' znamená odstranění kmitáni a velikou úsporu světla. PRVÉ POUŽITI FOTOGRAFIE K ROZLOŽENÍ POHYBU. Všechny dosud vyjmenované aparáty dovedly reprodukovati pohyb, t. j. dovedly z mrtvého pásu obrázků vykouzlili život. Ale tento pohyb nebyl ani zdaleka životný a přiro-* zený, prošlé proto, že jednotlivé jeho fáze bylo nutno kresliti. což bylo možno s přesností alespoň přibližnou jen u těch pohybů, jež dokonale známe, a těch je vskutku velmi málo. 1 pohyby nejprostší uvědomujeme si jako celek a malíř, který'zakresluje fáze jejich, dohaduje se pouze, jak ve skutečnosti asi fáze tyto vypadají. Jestliže si pomůže tak, že model nastavuje do určilých poloh a ty obkresluje, ani pak nedosáhne dojmu přirozeného. Teprve yynález fotografie. přinesl podstatné zlepšení. Pokrok nepřinesl ovšem okamžité, neboť i fotografie byla v poéátečním svém stadiu velmi nedokonalá a vyžadovala e x posic n ich dob značné dlouhých. Prvé fotograficky zbolovené obrázky do stroboskopu pořízeny 22 ■ ■ . - ■ ■ byly proto tak, že osoba, jež měla se »pohybovali«, zachycena, byla řadou časových snirnků v postupných fázích toholo »po- y hybu«. Je zřejmo, že obrázky byly si sice podobnější a měly více detailů — ale o nějaké přirozenosti a životnosti pohybu » nebylo tu zase možno ani mluvit. Kinematografie byla tu ve svém vývoji zcela odkázána na vývoj fotografie, s níž je od té chvíle spiata co nejúžeji až y1 po dnešní dobu. Asi v padesátých letech minulého století hotovili Wenliarn, Wheatstone a Claudel prvé fotografické snímky takovéhoto »pohybu«, a téměř dvacet lei trvalo, než citlivější emulse na mokrých deskách kolodiových dovolila hotovili za jasného světla slunečního prvé snímky momenlni, •■ jimiž teprve zachycen byl pohyb skutečně probíhající. Je při-rozeno, že zájem, který na sebe fotografie, v té dobé nedávno se teprve zrodivší, upoutala, nezůstal bez vlivu i na tehdejší »techniku« stroboskopickou. Coleman Sellers, Duntont. Ducos du Hauront a Mollard sestavili aparáty, jež umožnily po-ftódlné zachyceni řady časových fotografii, jež rozkládaly •» zachycovaný »pohyh« na jeho fáze. Jednotlivé fáze uspořádány jsou na -okraji kruhové desky a byly pořízeny tak, že před každým snímkem zaujala fotografovaná osoba určitou polohu, v níž byla aparátem zachycena. PRÁCE MUYBRIDGEOVY A ANSCHÜTZOVY. Američan Mvubridqě, bohatý ^kalifornsky farmář, snažil se v sedmdesátých letech minulého století rozřešiti otázku, jež se tehdy u pěstitelů koní hodně přetřásala: Zda lotiž tůň pří cvalu má určitý okamžik všechny nohy nad zemí, či do-týká-Ii se vždy některou nohou půdy. Aby se o tom přesvědčil, postavil Muybridge vedle sebe 24 fotografických aparátů (obr. 12.), jichž objektivy opatřeny byly elektromagneticky pohybovanými momentnimi uzávěrkami. Přes dráhu, po níž měl kůň běžeti, napnuto bylo 24 tenkých šňůr, jež při přetržení zapialy proud do momentních uzávěrek fotografických přístrojů a spustily je tak. Kůň, běžící po určeně dráze proti bilému pozadí, přetrhává kopyty jedno vlákno za druhým a řada fotografických komor, jichž závěrky jsou tak uvedeny do činnosti, zholovi na mokrých kolodiových 23 ■ deskách 24 momentních snímků, jež rozloží pohyb zvířete na ** 24 jeho fází. Způsobu elektromagnetického užil Muybridge proto, aby vyloučil otřesy, jimž by jisté byly aparáty foto- grafické vystaveny, kdyby spouštěni uzávěrek dělo se přímo přetržením vlákna. Mezi jednotlivými snímky jest časová diference asi 1j3 vteřiny. Na získaných snimcich bylo možno Obr. 13. Kůň v klusu, zachycený Muybridgem. (Wolí-Citpilt: Aniewindte Photop.pbie.) „ velmi dobře studovati pohyb konč při běhu, a v »kouzelném bubnu« pohyb tento znovu vyvolati (obr. 13.). Úprava Muybridgeova byla nedokonalá, poněvadž připouštěla jen obmezeny počet snímků v poměrně pomalém sledu, a při tom drahá. Nedošla proto většího rozšířeni. Roku 1885 vrátil se k ní ješlě Ottomar^Anschütz, vynálezce známé štěr- ■ S'■■■■'-i, I '■■ -■,-^Wj-s:^ binové moment ní uzávěrky, jež připouštěla regulování dolry cxposični, a využitkujic mnohem lépe světlo, než uzávěrky před objektivem upevněné, jakých užíval Muybridge, dovolovala hotoviti snímky mnohem jemněji modulované, s bohatší stupnicí světe! a polostinů. Zachycené snímky Anschülz léž promítal l. zv. »elektrickým rychlovidem«, klerý k tomuto * účelu konstruoval. Diapositivy fází pohybu uspořádal koí dokola na pokraji kruhového kotouče o velikém průměru, který se klikou ručnč otáčel. Vždy v tom okamžiku, když některý diapositiv nalézal se v okénku obrázkovém, prošel elektrický proud na kratinký moment ltuhmkorffovým induktorem a vybavenou jiskrou rozzářil na zlomek vteřiny Geisslerovu trubici, jež diapositiv prosvitila. Doba trvání elektrické jiskry jest lak kratinká, že oko nepostřehne vlastního pohybu kotouče. Obrázek střídá se za obrázkem, okamžiky projekce střídají se s temnými pausami tak rychle, že jednotlivé dojmy splývají na sítnici oka v jediný dojem * pohybu. Vynález fotografie zalím rychle vyspíval ze svých dětských počátků a umožňoval tak i rychlejší vývoj objevů kinematografických, jež s ním byly spiály již od počátku co nej úžeji. Citlivější emulse umožňovaly kratší exposice a snímky za ' horšího světla, poskytujíce při tom obrázky stále dokonalejší a bohatší na detaily. Velikou nevýhodou byl však obmezeny počet snímků, jež pohyb rozkládaly na jeho fáze, a požadavek zvláštního aparátu na každý tento jednotlivý snímek, což přirozeně práci nesmírně zdražovalo, činilo nepohodlnou a nepřesnou. Obrat k lepšímu mohl přinésti jedině aparát, který by byl schopen jediným objektivem zachytiti aulo- ^ maticky řadu momcnlnich snímků, pohyb rozkládajících ftešení toboto problému se zdarem provedl francouzský fysiolog-Mnreiy, jemuž přísluší zásluha, že konstruoval první j při jí macíapará t kinematografický. Od r. 1879 zabýval se Marey studiem chůze lidské. Aby získal trvalý materiál, jenž by mu mohl kdykoliv sloužili k vlastnímu studiu, použil fotografie, která umožnila mu zachycení pohybu nohou ve všech jeho fázích. Kdežto však Muybridge a Anschutz používali tolika aparátů, kolik snímku chtěli zhotoviti, pracoval Marey s aparátem jediným (obr. 14.). Za objektivem umístil otáčející se kruhovou clonu, na jednom místě opatřenou výřezem. Při každém přechodu tohoto vý- 25 1 řezu před Čočkou objektivu exponoval se jeden momentni snímek na citlivé desce fotografické. Marey používá tedy jediného aparátu a jediné desky, na níž však zachytí celou Obr. 14. Původo í Marey ova aparatura určená ke studiu pohybu. řadu momentních snímků, jež se ovšem částečně překrývají (obr, 15.). Studovaná osoba byla oblečena do bílého trikotu a pohybovala se za jasného slunečního světla před naprosto Obr 15. černým pozadím. Později věc zdokonalil tím, že objekt studovaný oblékl do černého trikotu, na .nčrnž přišity byly podél rukou, trupu a nolfbu stříbrné stuhy. Tylo pruhy sledovaly 26 - - přirozeně přesně pohyb všech údů a rýsujíce se na snímcích mnohem ostřeji, připouštěly zevrubnější a snazší studium pohybu. Obr, 16. Pád kočky vypuštčne v obrácená poloze. (Kresbu podlo Mareyavs snímku.) mareyova fotografická ručnice -prvý přijímací aparát kinematografický. Roku 1882-sestavil Marey svoji »JL°i0JLEi!jjL?.k-° u íuí " _njXÍí, jež umožňovala mu zachycení tetu ptáků, jejž obral si v té době za předmět studia (obr. 17.). Na obvodu kruhové Obr. 17. citlivé desky, uváděné zvláštním mechanismem do přerušovaného rotačního pohybu, zachytil 24 momentních snímků, let ptáků rozkládajících. Použil tu myšlenky astronoma 27 7?53tó»S?äS3SP5V-".-- .-■■■ -i- : •-..-■. If Janssena, který roku 1874 sestavil si podobný aparát k fotografickému zachycení přechodu Venuše před kotoučem slunečním, jejž v Japonsku pozoroval. Janssen zhotovil na obvodu citlivé desky, otáčené mechanismem, podobným dnešnímu maltézskemu kříži, 48 fotografii celého zjevu, trvajícího 72 vteřin. Konstrukce Mareyova pracuje přirozené s mnohem vélši frekvencí, neboť se tu jedná o pohyb rychle probíhající ■í; BF- ' m l'■' V;-; I" ' itfc.' ■ i n lil'"' iE %'■ W- -If* '■-. f\ ľ) / \ '/ \ Obr. 18. Krok koně zachycený zlepšeným Mareyovým aparátem, a uvádí se do činnosti stisknutím kohoutku, kterým se uvolni hodinový stroj, deskou otáčející. Nevýhodou aparálku byl zase příliš obmezený počet zachycených fotografií, jenž nepřipouštěl zobraziti déjc jen poněkud déle probíhající. Marey však i tuto nedokonalost odstranil duchaplným řešením, jež zavedl roku 1888. Nahradil totiž »'citlivou desku p_ásem _ papírovým, opatřeným citlivou emulsi a převinujícím se přerušovaným pohybem z jednoho válečku 28 mk,:^ ^&<^;m£,, ■ - . na druhý. Takto mohl ovšem zachycovati i děje delší a když pak později na poličko každého obrázku zakopíroval i pohyb vteřinové ručičky hodinového stroje, skýtal mu obrázkový pás (obr. 18.) dokonalý a přehledný materiál ku studiu pohybu. Anglický inženýr Friese -Gree n, který zabýval se v té době zachycováním pohybu moment ní mi snímky fotografickými na řadu fotografických desk, vyměňovaných zvláštním šroubovým mechanismem, přešel roku 1889 ke způsobu Mareyovu a konstruoval t. zv. »Photoramic Cameru*. Tento rok znamená důležitý mezník ve vývoji kiuemalografu, neboť Fciese.-Green po prvé použil jako negativního materiálu.pásuf celuloidového, politého citlivou emulsí. Od lé doby stal se Celuloid materiálem, v kinematografii nenahraditelným, a jestliže jeho nesmírně snadná zápalnost nutila někdy chemiky hledati zaň náhradu v látce jiné, byly to vždy kroky, které neznamenaly pronikavého úspěchu. Moderní kinematografie řeší problém nebezpečí požáru, daný snadnou zápalnosti celuloidu, tím, že s ní počítá, ale konstruuje projekční aparáty, tak, aby nebezpečí yznícení se filmu bylo prakticky téměř vyloučeno. ZAVEDENÍ FILMU PERFOROVANÉHO. Fries e-Green pracoval s filmovým pásem, jenž pohybován byl otáčením se dvou válečků, mezi nimiž byl se,vřcu. Američanu 7\ A. Edisonovi připisuje se vynález filmové per- , forace, t. j, malých, obdélníkových otvoru, umístěných nad sebou po okrajích filmového pásu. Do nich zasahují pak kovové zoubky hnací ho mechanismu aparátu přijímacího, nebo projekčního. Již před Edisonem pracoval však s filmem, perforací opatřeným, r. 1888, jeho krajan Le Prince,Edison zavedl místo dosavadních poměrně širokých pruhů celuloidových úzký pásek a provedl zároveň i jakousi normalisaci jeho rozměrů, takže jeho »KJnejtoskop«, brzy se rozšířivši nejen v Americe, ale i v Evropě, můžeme považovati za přímého, předchůdce dnešního aparátu projekčního. Zavedením úzkého, celuloidového filmu, perforací opatře- -něho, bylo dáno kinematografii všechno, co potřebovala ke svému dalšímu plodnému vývoji. Dalši cesta znamenala zdo- 29 konalováni mechanismů dosavadních a objevy nových, zdokonalováni procesů výrobních a řešení všech dalších, stále se vynořujících problémů rázu technického. Mareyův spolupracovník Démem/ 'vynalezl určitou konstrukci mechanismu nárazového (podrobneji v kapitole o mechanismech) a bratří Lumiérové zavedli mechanismus drapákový, do dnešního dne při aparátech přijímacích ve zdokonalené obměně užívaný. O .nový podivuhodný vynález počínal se zajímati celý svět. V Americe pracovali na jeho zdokonalováni Jenkins, Urban a Casler, v Anglii Friese-Green, Dirt Acres a Robert Paul, ve Francii Gaumont a bratři Lumiérové, a v Německu Meßter a Skladanowsky, který předváděl živé obrazy v Berlíně r. 1895! Jméno »Kínematograft zavedli pro nový vynález bratří Lumiérové, ačkoliv již dříve předtím roku 1892 obdržel naň patent Donly. Odvozen jest z řeckých slov: Kinema — pohyb a grapho — píši. Z mnohých jiných označeni udrželo se do dneška ještě označení »Dioskopt (bios — život, skopeo — vidím) a tbiograft. ' Praha seznámila se s novým vynálezem pomerné záhy. Roku 1896 promítány byly v hotela »U saskélio dvora« aparátem Lumiěrovým dva krátké filmy, představující příjezd vlaku na nádraží a podkopáváni zdi dělníky a její konečné zřícení. Celá Praha přišla se podivovati novému vynálezu, který stal se pak nezbytnou složkou nadcházejícího dvacátého století a diváci byli prý zvláště uneseni věrně zachycenými oblaky prachu, jež zahalily scénu po zřícení se zdi. Prvý stálý biograf zařídil v Praze asi r. 1901 Řlambor Ponrepo, který předtím asi šest let byl majitelem prvého kinemalografu kočovného. Prvou výrobnu pode jménem »Kinofa« založili roku 1910 pp. Kejř, Klejzar, Křížek a Pech. 30 PŔEHLED LETOPOČTŮ OBJEVU, VEDOUCÍCH KU VYNÁLEZU KINEMATOGRAFU. (Sestaveno podle tabulky F. P. Lieteguiga, oliStřné v kinofedmické ročence {Kino technisches Jahrbuch) 11)22/1923.) a) Fotografie: 1837 Daguerre vynalezl daguerrotypii, 1839 Fox Talbot uveřejňuje způsob fotografie na papíru, na němž jest nanesena citlivá emulse. 1840 Petzval konstruuje portrétni objektiv. 1847.Niepce de St. VJktor. užívá skleněné desky jako podkladu citlivé emulse. 1848 Bratři Langenheimoué hotovi diapositivy. 1851 Archer (Le Gray) vynalézá mokrý proces kolodiový. 1866 Steinbeitův aplanát. 1871 Maddox hotoví suché desky bromostřihrnaté. 1888 Eastman a Walker hotoví citlivé filmy celuloidové. 1890 Rudolph konstruuje anasligmat. b) Reprodukce pohybu. 1833 Plateau a Stampfer nezávisle na sobě vynalezli stroboskop. 1833 Homer popsal kouzelný buben. 1843 Naylor spojil stroboskop a kouzelnou svílilnu. 1845 Uchatitis promítal živé obrazy. 1849 Plateau návrh! hotovit! obrazy pro stroboskop cestou fotografickou. 1852 Duboscq spojil stroboskop se stereoskopem. 1852 Claudel, Wenham, Wheatslonc. Duboscq hotovili foto- graficky obrázky pro stroboskop. 1853 Uchatius zdokonalil svňj projekční aparát. 1861 Dumont konstruuje komoru k zachyceni pohybu. Desky umistěny jsou na obvodu otáčivého bubnu. 1864 Ducos du Hauron navrhuje komoru s citlivým pásem a optickou výměnou otáčivými objektivy. 1867 Humbert de Molard zkouší komoru s více objektivy. 31 1868 Linnelt vynalezl kapesní kinematograf. 1869 Brown obdržel americký páleni na projekční přistroj s otáčející se deskou obrazovou, hnanou jednozubým mechanismem, a s clonou, umíslčnou před objektivem. 1870 Heyl konstruuje projekční přístroj, hnaný západko- vým mechanismem. 1871 Ross konstruuje projekční přistroj se dvěma proti sobe se otáčejícími deskami. 1874 Janssen sestavil fotografický revolver.: 1877 Muybridge rozkládá fotograficky běh koně. 1877 Reynaud konstruuje praxinoskop, 1882 Reynaud spojil praxinoskop s projekčním přístrojem, '1882 Mareu sestavil svoji první fotografickou ručnici. 1883 Londe konstruuje aparát s rychlou výměnou desek. 1885 Anschúlz zlepšuje podstatně metodu Muybridgeovu. 1887 Anschňtz konstruuje elektrický rychlovid. 1888 Le. Prince obdržel patent na přijímači aparát, opatřený citlivou emulsí politým, perforovaným pásem kovovým. 1888 Levison zkouší aparát s 12 deskami, na obvodu bubnu umístěnými. 1888 Reijnaud přcdvádi praxinoskop, zařízený ku projekci obrázků, na pásu umistěných. 1888 Marey zdokonaluje svoji fotografickou ručnicí na přijí- mači přistroj zavedením citlivého pásu papírového. 1889 Friese-Green zavádí cillivý pás celuloidový. 1893 Edison konstruuje kineloskop. í 893/4 Dement} vynalezl nárazový mechanismus, roku 1896 použitý Gaumonlem. 189A Casler sestavil mutoskop. _ 1894 Jenkins konstruuje aparát s optickou výměnou použitím rotujicich objektivů. 1895 Lumiěre patentuje si kinematograf s drapákovym me- chanismem. 1895 Birt Acre obdržel patent na aparát s předvíječem a pérujícími dvirkami. 1895 Skladanowsky předváděl živé obrazy v Berlíně, a to dvěma aparáty a dvěma filmy. 1896 Paul vynalezl thealrograf a jednoduchý mechanismus, který byl zdokonalen na Élyřcipý maltézsky křiž. 32 1896 Meßter, konstruuje kinematograf, při němž po prvé užito čtyřcipého maltézskeho kříže. * 1896 Casler sestavil biograph a vynalezl třeci mechanismus, při němž použil širšího, n e perforované ho filmu. S3 Ľ-'V