Introduction to Translation                                                                 
                                                                                                2005



                        Vybraná úskalí při překladu z angličtiny do češtiny

  (Tento přehled je nutno chápat jen jako velmi přibližnou pomůcku; nemůže brát v úvahu stylové a
    významové zvláštnosti textů. Nezahrnuje také všechny zásady překladu, ale jen ty, které jsou
                    zanedbávány zvláště často nebo se zvláště smutnými důsledky)

   

   A. Typografické a formální rozdíly

   Středníky a dvojtečky užívá angličtina mnohem hojněji a s poněkud jiným významem než čeština

   Uvozovky – mají jiný tvar; obsahuje-li jedna přímá řeč v angličtině více odstavců, začíná
   obvykle každý z nich levými uvozovkami; v češtině jsou jen jedny na začátku celé promluvy.

   Reference o čase jsou v angličtině často v opačném pořadí (at 5:30 on Saturday je v sobotu v
   ...), podobně je často nutno upravit pořadí času a místa (*uvidíme se v Bostonu v sobotu) a
   jiných příslovečných určení

   Číselné údaje uvedené v angličtině číslicemi v češtině častěji vypisujeme

   Psaní velkých písmen nelze přebírat – čeština jich užívá méně, zejm. u abstraktních a
   symbolických pojmů

   Kurzívy se v angličtině často užívá k vyznačení větného přízvuku; v češtině jen velmi
   výjimečně (obvykle se řeší změnou slovosledu)

   

   B. Gramatické a stylistické rozdíly

   Přivlastňovací zájmena u částí těla, oděvu apod., v angličtině závazná, jsou v češtině obvykle
   nepatřičná

   Nezapomínat užívat na příslušných místech zvratná zájmena

   Vid českých sloves řídit dle kontextu a logiky

   would znamená někdy opakování děje v minulosti

   pozor na minulé časy či kondicionály vzniklé jen sousledností; na rozdíl od učebnicových
   příkladů souslednost často zasahuje i několik vět či odstavců textu, je nutno se řídit podle
   logiky situace

   angličtina někdy jiným způsobem odkazuje k postavám, takže musíme nahradit jméno zájmenem nebo
   naopak

   Kladnou otázku je velmi často nutno přeložit otázkou zápornou a naopak (*Máte cigaretu?)

   Ani jinak nepřebírat bez uvážení anglické větné struktury (*To bylo to, co mu chtěl říci ap.)

   Interpunkce se v obou jazycích řídí zcela jinými zásadami, nelze ji proto mechanicky
   přepisovat

   

   C. Kulturní rozdíly

   Míry a váhy – konzistentnost při převodu; pozor na neuvedené p. m. u časového údaje

   Zdvořilostní fráze, pozdravy, zvolání apod. nelze překládat doslova

   Oslovení – v češtině platí jiné konvence (není obvyklé např. „Doktore!“ apod.)

   Některé question tags zcela vypustit, jiné překládat volně podle českých zvyklostí

   Zeměpisné a kulturní názvy z neanglických oblastí nelze převzít v anglickém přepisu; česká
   transliterace je téměř vždy odlišná

   Pokud údaje či jména převzít lze, dělejme to pozorně – při opisování se do nich často vnášejí
   chyby

   

   D. Lexikální zvláštnosti

   Úplný přehled lexikálních úskalí sestavit nelze. Zájemcům však doporučujeme knihu J. Hladkého
   Zrádná slova v angličtině. Zde uvádíme jen několik častých případů jako příklad:

       go (nejen jít a jet, ale i letět apod.); shoot (ne každé shoot znamená shoot to death);
   call (volat, telefonovat, ale nejčastěji stavit se, přijít); ginger ale (není pivo); said
   (jako uvozovací sloveso je ve většině textů vhodné překládat více různými slovesy); control
   (překlad kontrolovat není vždy nejlepší); sympathy  (častěji soucit než sympatie)...

   

   E. Obecné zásady práce na překladu

   Vždy vycházet z pochopení textu, z přesné představy o popisované skutečnosti; zdá-li se určité
   místo v překladu nesmyslné či nekoherentní, jde obvykle o chybu překladatele, nikoliv autora.
   Vysvětlením mohou být např. méně obvyklé významy slov, orientace v syntaxi, neporozumění
   kulturně podmíněné situaci apod.

   Vše nejasné hledat, nespoléhat se na odhad ani na vlastní paměť. Často se velmi vyplácí hledat
   i notoricky známá slovíčka (kvůli méně známým významům)

   Co nejvíce věcných problémů dohledávat již při prvním průchodu (názvy, transliterace, kulturní
   souvislosti)

   Nedořešená či nejasná místa si v pracovní verzi jasně označovat, abychom se k nim nezapomněli
   vrátit

   Bibliografické údaje, případné poznámky apod. pořizovat průběžně, nikoliv až zpětně

   Počítat s časovou rezervou na dokončovací práce a závěrečná čtení

   Při kontrole překladu nespoléhat nikdy jen na sebe, dát text číst nejméně jednomu osvědčenému
   korektorovi