



                                            KONDICIONÁL

   

   

   

   Derivační schéma:

   

                       +---------------------------------------------------+
                       |                    |       |       |    -ume /    |
                       |                    |       | -iau  |              |
                       |                    |       |       |-umėm(e)|
                       |                    |       |-------+--------------|
                       |Kmen infinitivu – ti|+ -t- +|       |    -ute /    |
                       |                    |       |-um(ei)|              |
                       |                    |       |       |-umėt(e)|
                       |                    |       |----------------------|
                       |                    |       |       -ų       |
                       +---------------------------------------------------+



    kalbė́ti, kal̃ba, kalbė́jo → kalbė- ti  + -t- + #
                    → kalbė́čiau, kalbė́tum (...)

 sėdė́ti, sė́di, sėdė́jo → sėdė-
        ti  + -t- + # → sėdė́čiau, sėdė́tum (...)

rašýti, rãšo, rãšė → rašy- ti  + -t- + # → rašýčiau,
                                        rašýtum (...)

   

   

   Komentář

   

   1. V první osobě sg. sufix -t- se mění na -č- v důsledku palatalizace: kalbėčiau,
   rašyčiau  etc.

   

   2. V závorkách uvedené koncovkové segmenty -ei (2. os. sg.) a -e (1. a 2. os. pl.) se v dnešní
   litevštině často vypouštějí. Vzniklé kratší tvary mají stylistický odstín hovorového jazyka
   ale jsou zcela normativní.

   

   3. Krátké a dlouhé tvary koncovek v 1. a 2. os. pl. (-ume ↔ -umėme; -ute ↔
   -umėte) jsou zcela synonymní. Volba jedné či druhé varianty se koná podle druhotných
   argumentů jako jsou rytmus jazyka (v poezii), fonetické okolí slovesa apod. Dnešní hovorová
   litevština tenduje k častějšímu používání krátkého tvaru v 1. os. pl. (būtume  oproti
   būtumėme; norėtume oproti norėtumėme), v 2. os. pl. však
   preferuje dlouhé tvary (būtumėte  oproti būtute; norėtumėte
   oproti norėtute).

   

   4. Kondicionální tvary mají stejné prozodické charakteristiky jako infinitivní kmen dotyčného
   slovesa.

   

   

   

   

   Cvičení. Vyčasujte v kondicionálu:

   

   láukti, láukia, láukė [čekat]; ródyti, ródo, ródė [ukazovat]; válgyti,
   válgo,válgė [jíst]; bū́ti, yrà, bùvo [být]; vèžti,
   vẽža, vẽžė [vézt]; pèšti, pẽša, pẽšė [škubat];
   dainúoti, dainúoja, dainãvo [zpívat]; lýti, lỹja, lìjo [pršet];
   zir̃zti, zir̃zia, zir̃zė [bzučet]; gýti, gỹja,
   gìjo [hojit se]