Jean-Claude Grumberg Nejspíš sníš (Rever peut-etre) Překlad Michal Lázňovský POSTAVY Gérard B. Žena: manželka nebo matka Gérarda B. Četnice Soudní zřízenec Soudce Advokát Režisér A několik dalších… Scéna: Jako výprava by se hodila postel. Postel Gertrudy, kde byl počat Hamlet, divadelní postel, zájezdová postel, postel s nebesy a závěsy, postel okázalá, postel s propadly a provazištěm, postel proměnlivá, variabilní, plná léček a překvapení… Solidní postel od Levitana, manželská postel z leštěného ořechu, postel, kde byl počat autor, postel, z níž byl vyrván jeho otec, postel marného čekání, postel, jakou vídáme ve snách, ta velká, širá postel z dětství, potřísněná láskou, úzkostmi a potem, postel navždy poznamenaná zařinčením zvonku a holínkami ve dveřích, postel osamění, v níž se ztrácí matka, a kterou žádný strýček nedokáže zaplnit, dětská postýlka, kolébka toho, co lidského v nás zbývá a projevuje se jen v noci… Takže postel, s místností anebo bez ní. scéna 1 u Gérarda B. Zvonek u dveří. Zmatený hlas ženy. V popředí dech spícího muže. ŽENA Gérarde, Gérarde, probuď se. Ty sníš, nebo co? GÉRARD Cože? Proč? ŽENA Někoho tu máš. GÉRARD Já? Co se děje, hertgot sakra! Kolik je hodin? ŽENA Někdo tě hledá. GÉRARD Řekni mu, že spím! ŽENA Je neodbytná. GÉRARD Zrovna se mi zdál sen! Tak, a teď se mi přetrh. ŽENA Říkám ti, že s tebou chce mluvit. GÉRARD Kdo že? ŽENA Nějaká holka. GÉRARD Jaká holka? ŽENA Ta, co je u dveří, hnáty holý až po p…! GÉRARD Holka s holýma hnátama mě hledá v osm ráno? ŽENA Jo. GÉRARD A co mi chce? ŽENA Jak to mám vědět? GÉRARD Tak ji sakra vyhoď, říkám ti, že spím. ŽENA Já mám vyhazovat holky, co za tebou lezou až do bytu? GÉRARD Neznám ji. ŽENA Je neodbytná. Chce tebe, pouze do vlastních rukou. scéna 2 u Gérarda B. Četnice zaklepe a vstoupí. GÉRARD Ano. ČETNICE Pan B., Gérard? GÉRARD Gérard B., souhlasí. ČETNICE Herec? GÉRARD Souhlasí. ČETNICE Tady je pro něj dopis. GÉRARD Dopis? Nemohla jste ho dát jí? To snad není… ČETNICE Do vlastních rukou. GÉRARD Ráno spím. ČETNICE Viděla jsem vás v televizi. GÉRARD Jo? A v čem? ČETNICE Nevím, nějaká detektivka. GÉRARD O co vlastně jde? ČETNICE Předvolání. GÉRARD Vy už teď na poště nefasujete sukně? ČETNICE Jsem důstojník četnictva. GÉRARD No nazdar… ČETNICE Napište tady „četl a souhlasí“ a podepište to. GÉRARD Nic jsem nečet‛. GÉRARD Tak čtěte. GÉRARD Proč nejste v uniformě? ČETNICE Prosím? GÉRARD Je snad tohle četnická uniforma? ČETNICE V uniformě hlídkujeme, ale jinak jsme každý takový, jaký jsme. GÉRARD Bojíte se, že vás přepadnou skini? ČETNICE Podepište to. GÉRARD Co je to? ČETNICE Předvolání k soudu. Obsílka. Je to tam, snad umíte číst. GÉRARD V osm ráno ne. ČETNICE Ve vaší osobní záležitosti. Podepište. GÉRARD V mojí záležitosti? Finanční? ČETNICE Nemyslím. GÉRARD Tak jaké? ČETNICE To vám sdělí soudce. GÉRARD Soudce? Tak moment! Jaký soudce? ČETNICE Ze dvaačtyřicítky. GÉRARD To je co, dvaačtyřicítka? ČETNICE Kriminálka. GÉRARD Kriminálka? ČETNICE Tohle předložíte v rejstříku, tohle je pro soudce, třetí exemplář je pro vás a já si nechám originál a stvrzenku. GÉRARD To snad ne! Co je to za pitomost? ČETNICE Nedělejte potíže, roznáším to celý den. GÉRARD Můžu vědět proč? ČETNICE Z titulu své funkce. GÉRARD Ale proč jsem předvolaný! ČETNICE Byl jste svědkem vraždy. GÉRARD Já? ČETNICE Nebo jste nějakou spáchal. GÉRARD Já? ŽENA Co se tu děje, ještě jste neskončili? Nemohli byste si dát rande jinde? Je ženatý, slečinko, ženatý, rozvedený, dva fakani, jeden tuhle, druhý támhle. A vůbec není jako z filmu! Mouchy snězte si mě. Ve dne spí a v noci chlastá. GÉRARD Buď tak laskavá, brzdi, slečna je četnice. ŽENA A já jsem papež. ČETNICE Na shledanou. ŽENA Budeme se těšit. GÉRARD Dobrou noc, kapitáne! ŽENA Děvka! Co ti chtěla? GÉRARD Předat mi tohle. ŽENA Co je to? GÉRARD Předvolání. Musím k soudu. ŽENA Co jsi zas proved? GÉRARD Já nic. ŽENA Tak proč musíš k soudu? GÉRARD Protože se mnou chce mluvit soudce. ŽENA Proč? GÉRARD Kvůli vraždě, když to chceš vědět. ŽENA Vraždě? GÉRARD Vraždě. ŽENA To se dalo čekat. GÉRARD Cože? ŽENA Celý noci se flákáš po hospodách! O něco takovýho sis koledoval. GÉRARD Já se neflákám, sakra! ŽENA A teď vražda. GÉRARD Je to prostě omyl, to je všechno. ŽENA Byla jsem radši, když jsi ještě dělal dabing. GÉRARD Co to s tím má co dělat? ŽENA Aspoň jsi se celý noci neflákal bůhví s kým po hospodách a nepáchal vraždy. GÉRARD Snad po mně nechceš, abych šel z jeviště rovnou do postele!? ŽENA To máš po divadle dobrou zábavu. Koho jsi zas moh‛ zabít?! GÉRARD No tak, prosím tě, přestaň vyvádět, nikoho jsem nezabil. ŽENA Tak proč s tebou chce soudce mluvit? Kam jdeš? GÉRARD Spát, když dovolíš. scéna 3 soud – spisovna – kancelář soudce ZŘÍZENEC Vy jste Gérard B. ? GÉRARD Souhlasí. ZŘÍZENEC Máte nějaký platný průkaz totožnosti? GÉRARD Tady. ZŘÍZENEC B. Gérard, herec. To jste vy, ten herec? GÉRARD Když to tam píšou… ZŘÍZENEC Takhle jsem si vás nepředstavoval. GÉRARD To je stará fotka. ZŘÍZENEC Viděl jsem vás v televizi. GÉRARD Jo? ZŘÍZENEC Ale v čem? GÉRARD V čem jste mě viděl? ZŘÍZENEC V detektivce? GÉRARD Jo, možná. ZŘÍZENEC Něco s vraždou? GÉRARD Tak to byl někdo jiný. ZŘÍZENEC Jak jiný? Ne, vy jste to byl, ale byl jste líp vohozenej. GÉRARD Oblékl jsem se do svátečního, kvůli soudci. ZŘÍZENEC Hnedle vás přijme. Neměl jste si nechávat pod sakem kabátek od pyžama. GÉRARD To není pyžama! To je košile made in Stratford. ZŘÍZENEC To fakt není žádná sranda, sledovat poslední módu. GÉRARD Kvůli čemu? ZŘÍZENEC Jak kvůli čemu? GÉRARD Kvůli čemu se mnou chce mluvit? ZŘÍZENEC To vám řekne sám. GÉRARD Řekněte mi, je to opravdový soudce, nebo… ZŘÍZENEC Opravdový soudce, a moc korektní. GÉRARD Vy ale určitě víte, co mi vlastně chce? ZŘÍZENEC Však vy taky. GÉRARD Já taky? (Pauza.) Proč říkáte že já taky? ZŘÍZENEC Člověk je málokdy odsouzený za vraždu, aby o tom nevěděl. GÉRARD No tak to stačí, ne? Pochopil jsem, děláte si ze mě blázny, díky… ZŘÍZENEC Vstupte. GÉRARD Říkám vám: to stačí. ZŘÍZENEC (oznamuje) Gérard B., pane soudce. SOUDCE Ať vstoupí. ZŘÍZENEC Jděte, posaďte se. GÉRARD Poslyšte, já … SOUDCE Pan Gérard B., souhlasí? GÉRARD Ano, to jsem já. Nevím, proč jsem byl předvolán, pane soudce. Musí to být nějaký omyl. SOUDCE Určitě. GÉRARD Tak vida. SOUDCE Bylo proti vám pouze zahájeno vyšetřování; což předem neznamená nic určitého, co se týče míry vaší viny, to máte pravdu. GÉRARD Promiňte, pane soudce, ale z čeho jsem přesně… Pauza. SOUDCE Z vraždy. GÉRARD Z vraždy? SOUDCE Z vraždy. GÉRARD Někoho jsem snad zabil? SOUDCE No právě, budu nucen vám v tomto smyslu položit několik otázek. GÉRARD Koho jsem měl zabít? SOUDCE Vy jste ale netrpělivý… Právě proto jsme tady, abychom tu věc společně prozkoumali a pokusili se dobrat pravdy. GÉRARD Ale já teď zrovna zkouším, pane soudce. SOUDCE A copak zkoušíte? GÉRARD Hamleta. SOUDCE Hamleta? (pauza) Mohl byste mi říct něco o vaší postavě? GÉRARD No, hraju v Hamletovi Hamleta, no. SOUDCE A dál? GÉRARD No, co bych vám tak řekl? Začínáme zkoušet. Má to něco společného s, no … Pauza. SOUDCE Není to příběh jednoho vraha? GÉRARD No, to ne, spíš soudce. Víte, on má podezření, pátrá a když má v ruce důkazy, trestá. SOUDCE Takže mstitel. GÉRARD Možná trochu pomalý, ale… SOUDCE Spravedlnost musí být pomalá. Ale doneslo se ke mně něco o smrti jistého Polonia? GÉRARD Polonia? Chápu, viníte mě ze smrti Polonia… (Směje se.) To je k smíchu, k smíchu. SOUDCE Ne, uklidněte se. Já si vás nepletu s postavou Hamleta, drahý pane B. GÉRARD Víte, pane soudce, já bych vám, chtěl bych vám říct, že … je to kláda, víte, Hamlet, kláda a já potřebuju… spoustu energie a hodně spát… Hodně pracuju, když spím. SOUDCE Když spíte? To je ale zajímavé. GÉRARD No… zdá se mi spousta snů. SOUDCE Vy máte sny? GÉRARD Mám, to snad není zakázané? SOUDCE Všechno záleží na tom, co se vám zdá, drahý pane B. (Pauza.) Takže přejděme k jádru věci. GÉRARD K jakému jádru? SOUDCE Naše středisko pro odhalování a dešifrování snů kriminálního a přestupkového nahlásilo čin vraždy, který jste měl spáchat v noci ze 13. na 14. února. GÉRARD Já? SOUDCE Vy. Mám tady přepis inkriminovaného snu. Takže: k vraždě zřejmě došlo před tím, než sen začal. Topíte se v hluboké úzkosti, běháte od jednoho komplice ke druhému, jde vám o společné alibi. Hlavně vás trápí – a to je slabé slovo – jedna věc: je tělo dobře ukryté? Nehrozí nebezpečí, že bude objeveno, když váš byt, nebo byt některého z vašich kompliců, přijde prohledávat policista? Už se vidíte pronásledovaný, zatčený, odsouzený. Máte strach, ale ani na okamžik, a to je nejzávažnější skutečnost, ani na okamžik nepocítíte sebemenší výčitky svědomí, sebemenší lítost, sebemenší soucit s nebohou obětí. A zpráva jasně říká, že tou je někdo z vašich blízkých. GÉRARD Někdo z mých blízkých? SOUDCE Přiznáváte fakta? GÉRARD Ale jaká fakta? Sen! Byl jsem v posteli, sám to říkáte, nic jsem neudělal. SOUDCE Nejste snad autor, tvůrce, herec a protagonista toho snu? Ještě po probuzení jste vyslýchal svou ženu, abyste se ujistil, že je tělo opravdu dobře ukryté a že nehrozí jeho odhalení. GÉRARD A jak to všechno vlastně víte? SOUDCE (ovívá se zprávou). V bdělém stavu pachatele často odradí od vraždy svého bližního, nebo své bližní, čistě materiální, ba dokonce technické okolnosti. Zatímco ve snu se to stává takříkajíc hračkou. Člověku to zachutná, že? GÉRARD Já jsem nikoho nezabil. SOUDCE Naši službu nevyburcovala ani tak vlastní vražda, jako ta totální absence výčitek, bestiální a nelidská, trvající až do vašeho probuzení a dokonce i po něm. (Pauza.) Vzpomínáte si, že jste spáchal ten sen, nebo ne!? GÉRARD Ptáte se, co se mi zdálo v únoru? SOUDCE Pane B., dešifrování snů, analýza jejich obsahu a eliminace těch neškodných, to všechno chce svůj čas! GÉRARD Ale jak po mně můžete chtít, abych si pamatoval sen z… Já mám sny každou noc. GÉRARD Existují sny více či méně příznačné. Neopakoval se snad tenhle? Nebyla tam recidiva? GÉRARD Zeptejte se vaší dešifrovací služby. GÉRARD Už se stalo. Čekáme odpověď, ale získali bychom čas, kdybyste lépe spolupracoval. Kdybyste projevil dobrou vůli napomáhat spravedlnosti. GÉRARD Měl jsem ten sen jednou nebo dvakrát. Ano! tehdy jsem byl u psychoanalytika. SOUDCE Z jakého důvodu? GÉRARD Necítil jsem se dobře. SOUDCE Svěřil jste se s tím svému psychoanalytikovi? GÉRARD Svěřil? Ano, vyprávěl jsem mu ho. SOUDCE V obou případech? GÉRARD Nejspíš, protože jsem nikdy nevěděl, co mám říkat. Vyprávěním snů člověk aspoň zabije čas. SOUDCE Jaká byla povaha potíží, které vás vedly k tomu, že jste se rozhodl pro psychoanalýzu? GÉRARD Já nevím, byl jsem řekněme nervózní. SOUDCE Vzteklý? GÉRARD Vzteklý… hm… SOUDCE Měl jste návaly vzteku? GÉRARD Slova, slova, slova, nejspíš to, verbální agrese. SOUDCE Přestával jste se kontrolovat? Pauza. GÉRARD To on vás upozornil? SOUDCE On? GÉRARD Psychoanalytik? Nebo moje žena. SOUDCE Milý pane B., nejsme v režimu rodinného udavačství nebo lékařské špionáže, díky Bohu, žijeme v demokracii; máme ovšem různé miniaturizované elektronické prostředky… GÉRARD Něco jako telefonický odposlech? SOUDCE Řekněme radiofonický. Ale já nejsem technik, já se zabývám spisy, které dostanu na stůl. GÉRARD Co bude dál? Co teď mám dělat? SOUDCE Myslím, že by bylo rozumné, abyste požádal o radu svého advokáta. A o jeho přítomnost. GÉRARD Advokáta? Až tak? SOUDCE Máte na to právo. GÉRARD Dobře, já… já… Můžu teď odejít? SOUDCE Ale jakpak by ne. Ať se se mnou váš advokát co nejdříve spojí. GÉRARD Díky, díky pane soudce. SOUDCE No tak, však vás z té šlamastyky vytáhneme. Ještě poslední věc: mohl byste mi říct, abychom získali čas, jméno oběti? scéna 4 u advokáta ADVOKÁT Musím vás upozornit, drahý pane B., že nejnovější výklad práva není našemu případu příznivý. Měl jste ten sen popřít. GÉRARD To jsem nevěděl, soudce mě popletl, přiznal jsem, že se mi zdají sny. ADVOKÁT Měl jste se se mnou nejdřív poradit. GÉRARD To jsem nevěděl. (Pauza.) Co se teď dá dělat, doktore? ADVOKÁT Bránit se. GÉRARD Jak? ADVOKÁT Postavit sen proti snu. Jako v osmašedesátém! Měl jste v poslední době, nebo i dřív, nějaký vysloveně pozitivní sen? GÉRARD Jako jak? ADVOKÁT No, co tak ve svých snech obvykle děláte, když zrovna nelikvidujete své blízké? GÉRARD Mám strach. ADVOKÁT Strach? GÉRARD Často jsem dítě, bloudím a někdo mě honí. Utíkám, schovávám se, jsem celý vyplašený. ADVOKÁT Netrpíte vy tak trochu komplemex vi… kopletem viny… GÉRARD Já? ADVOKÁT Zachoval jste se už někdy ušlechtile? GÉRARD Ve snu? ADVOKÁT Ovšemže ve snu. GÉRARD Ušlechtile, to nemyslím, to ne. Často bloudím v pyžamu, v kabátku od pyžama, metrem, na nadzemní lince. A nemůžu najít cestu domů. ADVOKÁT A máte platnou jízdenku!? GÉRARD Myslím, že ne. ADVOKÁT Nemá cenu jim poskytovat další důvody k šetření. GÉRARD Také mám občas erotické sny. ADVOKÁT S klasickou misionářskou penetrací[1] nebo je v tom spíše animální sado-masochistická perverze? GÉRARD No, spíš doteky a spojení, a … a… ADVOKÁT Chápu, zločin a stres… Ale buďme prosím konkrétní. GÉRARD Ovšem, pane doktore. ADVOKÁT Nikdy jste se třeba nezachoval jako hrdina? GÉRARD Ve snu? ADVOKÁT Jistě, pochopitelně, ve snu. GÉRARD To ne, ale hrál jsem hrdiny, ušlechtilé… Hrál jsem například Sigismonda, znáte to, Život je sen. ADVOKÁT Život je sen? GÉRARD Ano. ADVOKÁT No, to snad ani moc nezdůrazňujte. Pokuste se nám raději snít něco, co by dokazovalo, že jste schopen lítosti, abychom byli schopni čelit jejich obžalobě z nelidskosti. GÉRARD Z nelidskosti? ADVOKÁT (věcně – zklidňuje ho). Z nelidskosti. Víte co, běžte domů, lehněte si do postele a ukažte nám nějaký pěkný pozitivní sen, aby ta jejich mašina dostala k luštění něco morálního. Teď už nemáte žádný důvod ke strachu. GÉRARD Ne, pane doktore. ADVOKÁT Nemáte náhodou chuť někoho zabít? GÉRARD Ve snu? ADVOKÁT Ve snu, ano, ve snu. GÉRARD Ne, pane doktore, myslím, že ne. ADVOKÁT Tak to musíme vyhrát. Dobrou noc. GÉRARD Díky. Dobrou noc, pane doktore. ADVOKÁT Mně se nikdy nic nezdá. Bude to dělat sedm tisíc franků, bez DPH. GÉRARD Bez DPH? scéna 5 u Gérarda B. – pokoj Oddechování spícího člověka. ŽENA Tak co? GÉRARD Jo. ŽENA Zdálo se ti něco? GÉRARD Jo. ŽENA A dobrý? GÉRARD Divný. ŽENA Jak divný, povídej. GÉRARD Jsem v kanceláři soudce, povídáme si. ŽENA O čem? GÉRARD O ničem, o pitomostech. A on se najednou zvedne, obejde psací stůl a sedne si mi na klín. ŽENA Ne?! GÉRARD Nemá kalhoty, je v minisukni. ŽENA Jako že holý hnáty? GÉRARD Jo. Mechanicky mu položím ruku na nohu, cítím chlupy, přejedu mu po stehně rukou, proti srsti, a řeknu: „Taky sis moh ty hnáty oholit.“ ŽENA Tys mu tykal? GÉRARD Jo. Měl na nich odporný černý chlupy. Pauza. ŽENA Tohle nikomu nevykládej. GÉRARD To máš jedno, stejně jsem v hajzlu. Mají v tý svý podělaný mašině všechno. ŽENA Žádnou mašinu nemají. GÉRARD Soudce mi říkal, že mají. ŽENA Moc mu věříš… Chlap, kterej nosí v kanceláři minisukni! GÉRARD Ale ne, to byl můj sen, ve skutečnosti měl kalhoty. ŽENA Viděl jsi ho stát? (Pauza.) To ta tvoje první tě takhle rozhodila. Nemají žádnou mašinu, to neexistuje. GÉRARD Proč se mi zdají jenom blbosti nebo sprosťárny. No proč? scéna 6 u advokáta ADVOKÁT Drahý pane B., právě se vracím ze soudu, vaše záležitost tam vyvolala pěkný rozruch! GÉRARD Vážně? ADVOKÁT Váš dnešní sen, chlupy na hnátě atd. GÉRARD A sakra, už? ADVOKÁT Muselo tam dojít k úniku informací, úřední tajemství bylo bezprecedentně porušeno. To zas museli ti kreténi z dešifrovacího kvákat v kantýně. GÉRARD To je ale skandál! ADVOKÁT Mně to povídejte! Ale nám to umožní žádat o zrušení žaloby. GÉRARD Myslíte, že to vyjde? ADVOKÁT To v žádném případě, v žádném případě. Poštval jste proti sobě soudce, kamaráde! GÉRARD Ale čím? ADVOKÁT „Čím?“ Vy jste si myslel, že vám za tu přezdívku, kterou jste mu přišil, poděkuje? „Chlupatá Hnáta“, myslíte si, že je to pro soudce dáreček? (směje se.) Je teď na soudu všem pro smích, nikdo už mu neřekne jinak než „Chlupatá Hnáta“. GÉRARD Ale já za nic nemůžu, to mi jen tak uklouzlo. Člověk není pánem svých snů, pane doktore… ADVOKÁT Jo, to jo, to je cesta, kdybychom mohli prokázat demenci… GÉRARD Demenci? ADVOKÁT No, nepříčetnost v okamžiku činu. GÉRARD Ale jakého činu? ADVOKÁT To už je pak jedno, dostanete se z toho s prstem v nose. Nějaké menší testy, nebo preventivní internace, spojená s hormonální léčbou a psychotropií, v nejhorším případě elektrošoky nebo lobotomie… GÉRARD Lobotomie? ADVOKÁT Částečná, aby se vyloučila recidiva agresivity. Mimochodem, jeden můj vzdělaný kolega mi naznačil něco o jistém Poloniovi. GÉRARD Zase? ADVOKÁT Jak, zase? GÉRARD Soudce také mluvil o … ADVOKÁT A vy jste mi nic neřekl? GÉRARD Co jsem měl říkat, zabíjím Polonia jako všichni Hamleti na světě, nic víc, nic míň. ADVOKÁT A vy mi tohle říkáte jen tak, beze stopy výčitek svědomí? Jde z vás strach, můj milý, strach. GÉRARD Ale já jen dělám to, co je napsáno. ADVOKÁT Poslouchal jsem rozkazy: to je váš způsob obhajoby! Jak myslíte, ale je mou povinností, milý B., vás varovat: to vždycky nefunguje: rememberg Norimberk! GÉRARD Prosím? ADVOKÁT No přece proces! GÉRARD Norimberský pro… ? Nevidím souvislost se svým případem. ADVOKÁT Zato soudce ho viděl. GÉRARD V čem? ADVOKÁT Nelidskost. GÉRARD Nelidskost? Pauza. ADVOKÁT Tak co? GÉRARD Co, tak co? ADVOKÁT Nic neříkáte? GÉRARD Co mám říkat? ADVOKÁT Hájit se, můj milý, dokažte, že v sobě máte kus lidskosti. (Pauza.) No tak? GÉRARD To je těžké. ADVOKÁT Nic není zadarmo, aspoň se trochu snažte. GÉRARD Hm… Čtu noviny. ADVOKÁT Vy čtete noviny? GÉRARD A dívám se na televizi. ADVOKÁT A tím chcete dokázat, že v sobě máte lidskost? GÉRARD No ne… no… někdy pláču. ADVOKÁT Vy pláčete? GÉRARD Když si přečtu noviny, nebo se dívám na zprávy. ADVOKÁT O počasí? GÉRARD Ne, normální. ADVOKÁT No vida, dobře, bod pro vás. GÉRARD Díky, pane doktore. ADVOKÁT Pláčete veřejně? GÉRARD To zase ne… ADVOKÁT Měl byste plakat veřejně, nebo ještě lépe ve snu, nebo před notářem, aby ze soudního hlediska existoval nějaký důkaz. Zatím vám dám jednu dobrou radu: nějaký čas se vyhněte problematickým postavám, které vraždí nevinné, aniž by pociťovaly výčitky svědomí, s ubohou výmluvou, že je to tak napsané, ani se přesně neví kdy a kým… Svět se mění, milý B., je třeba se přizpůsobit. Ať si váš Hamlet pátrá po vraždě svého otce, proč ne, protože když se přesvědčí o vině svého… strýce, je to tak? GÉRARD A své matky… ADVOKÁT Ne, ne, jen žádná matka, nemluvme o matce! GÉRARD Ale tak je to napsané. ADVOKÁT Už zase!? (Pauza. Advokát začne znovu.) Budeš ctít otce svého a matku svou, tak je to psáno, to je zákon, je jen jedna, matka! GÉRARD Promiňte, pane doktore, ale četl jste tu hru? ADVOKÁT Ne, ale viděl jsem biják. Ten Polijonus… GÉRARD (zdvořile) Polo, pane doktore. ADVOKÁT Co polo? GÉRARD Polonius. ADVOKÁT No tak polo. Je to ten tlusťoch, co se potí za závěsem, ne? No, a není on taky tatínek té blondýnky, co nosí kytky ve vlasech? GÉRARD Ofélie. ADVOKÁT (podrážděně). „Ofélie“. Když to člověk viděl jednou, nemůže si pamatovat všechna křestní jména. Měli jsme s tou blondýnkou nějaké pletky? GÉRARD Kdo? Hamlet? ADVOKÁT Ne, ne, vy, vy! GÉRARD Ve snu? ADVOKÁT Ve snu, ovšemže ve snu! Nafoukne tváře a vyčerpaně vydechne. GÉRARD Takže ve snu, no, asi ano. ADVOKÁT A s tou druhou, trochu při těle? GÉRARD S Gertrudou? To je moje matka, pane doktore. ADVOKÁT Cože? GÉRARD Hamletova matka, královna. ADVOKÁT Byly pletky?! Pauza. ADVOKÁT (hrozivě) Musíte mi říct všechno! Takže Gertruda: Bylo něco? GÉRARD Víte, zákulisí, tréma, promiskuita… Znáte to… ADVOKÁT Ne, neznám. A už vůbec se vás neptám na toho půvabného mladého muže, nosí delší vlasy, hned na začátku, v noci… GÉRARD Horatio. ADVOKÁT (povytáhne levé obočí). Není on tak trochu… ? GÉRARD (v sebeobraně). Neznám se s ním víc než takové to Dobrý den, dobrou noc, je to malá role. ADVOKÁT A s ním…? GÉRARD (sklopí zrak). Ve snu…? Dlouhé ticho. ADVOKÁT Já vás nesoudím, od toho jsou tu jiní. Každý má svou profesi. Žít se musí, já vím. Takže člověk se může i mstít, ale rozumně, bez zbytečného násilí. Nechme teď na chvíli zapichování Polionů. Stojíte před zraky zákona, B., vy, vaše nejvlastnější já, a každé vaše gesto, každá vaše myšlenka, každý váš čin, budou zváženy na veliké váze. A kdyby nedej bože miska nelidskosti převážila, nezmůžu pak nic už ani já. GÉRARD Ale já jsem podepsal smlouvu, musím říkat a dělat co je napsáno. ADVOKÁT To, můj milý zlatý… GÉRARD Zabiju Polonia, abych pomstil svého otce, protože si myslím, že je to můj strýc, můj nevlastní otec, tyran a milenec mé matky! ADVOKÁT Ale to není ani zdaleka jasné, dokonce ani vám. Každopádně dělejte co umíte, ale pokud usoudím, že nemám šanci vás z toho vytáhnout, jdu od toho. Já se nenechám odrovnat a srazit si koeficient. GÉRARD Co prosím? ADVOKÁT Aby mi kleslo procento úspěšnosti! - Jestli zjistím, že jste takový pitomec a neumíte jako všichni ostatní skrývat svou bytostnou nelidskost pod maskou dobroty a velkodušnosti, aspoň po dobu, co se justice hrabe ve vašich snech, dávám ruce pryč. A protože čtete noviny, musíte vědět, že práce nám nechybí. GÉRARD Ale kdo mě bude obhajovat? ADVOKÁT Třeba soudní koncipient. (Plivne.) Nebo nějaký mladý vlčák s vyceněnými tesáky a prázdným břichem, který se snaží udělat terno. Slyšel jsem něco o jistém Rosenkrantzovi. GÉRARD Myslíte toho od Guildensterna? ADVOKÁT Znáte je? GÉRARD No, jen tak… ADVOKÁT Prý dovedou prohrávat. GÉRARD To je pravda. ADVOKÁT Ale já ne. Pauza. GÉRARD Přece mě v tom nenecháte, pane doktore. ADVOKÁT Máte štěstí, milý B. GÉRARD Vážně? ADVOKÁT Miluji divadlo, je to můj koníček. GÉRARD „Království za koníčka…“ ADVOKÁT Prosím? GÉRARD (ihned opakuje). „Království za koně…“ chápete, doktore. ADVOKÁT Radím vám, abyste si nezahrával. Netahejte do toho ještě koně, dost na tom, že jste si proti sobě popudil soudce, na to nezapomínejte. GÉRARD Tak co mám dělat? ADVOKÁT Snažit se. GÉRARD Jak? ADVOKÁT Spát se zaťatými pěstmi. GÉRARD Dobře, pane doktore, díky, pane doktore. ADVOKÁT A dopřát nám nějaký sen, který by překypoval láskou k bližnímu, dobrotou a nevinností. A kdybyste navrch přidal ještě jedno nebo dvě denní vidění… GÉRARD Vidění? ADVOKÁT Milý brachu, pokud chcete, abychom se z toho dostali se ctí, musíte přestat troškařit. GÉRARD Pokusím se. ADVOKÁT Bylo by moc dobře, kdyby to vyšlo! scéna 7 u Gérarda B. ŽENA Tak co? GÉRARD Tak nic. ŽENA Tím hůř. GÉRARD Jestli chceš něco vědět, tak mi jde Soudce po krku. ŽENA No to se povedlo! Nejdřív ti seděl na klíně, teď ti jde po krku! GÉRARD Je to snad moje chyba? ŽENA A čí? (Pauza.) Byla tu zas návštěva. Holá hnáta. GÉRARD Soudce? ŽENA Četnice. GÉRARD Co zas chtěla? ŽENA Podepsanou fotku, pro svou invalidní sestru. GÉRARD Tak jsi jí nějakou dala? ŽENA Na oplátku ti nechala tohle. GÉRARD Co je to zase za blbost. ŽENA Předvolání. GÉRARD Od soudce? ŽENA Od soudce. GÉRARD Ze dvaačtyřicítky? ŽENA Ze dvaačtyřicítky. GÉRARD Damned! ŽENA Kam zase jdeš? GÉRARD Spát. Nejspíš snít. ŽENA Tak zkus něco pozitivního. GÉRARD Tobě se to mluví. ŽENA Když se chce, tak to jde. GÉRARD A tobě se dneska v noci zdálo co? ŽENA Promiň, ale já v noci spím. GÉRARD Tobě se nikdy nic nezdá? ŽENA To se mi stávalo dřív. GÉRARD Kdy dřív? ŽENA Dřív. GÉRARD A co se ti zdávalo? ŽENA Mně? GÉRARD Jasně, že tobě! ŽENA Jednou se mi zdálo, že ti peru ponožky a že nejdou vyždímat. GÉRARD Proč? ŽENA Už nevím, byly tenké, a mýdlo, a voda, já už nevím. GÉRARD A dál? ŽENA Co dál? GÉRARD Přece to neskončilo jen tak? ŽENA Ne, ne, dala jsem je sušit. Jestli se nemůžeš udržet, tak radši sahej na stehna četníkovi! GÉRARD Myslíš? ŽENA Trochu jsme to probraly, na četníka je docela kultivovaná, chápe tyhle věci a ví, jak to chodí. GÉRARD Myslíš? ŽENA Hlavně přestaň všem tykat, jenom si přitížíš, znáš se. GÉRARD V naší profesi jsme zvyklí si všichni tykat. ŽENA Pěkná profese, to by mě zajímalo, kdo vás vychovával. A co pořád máš s tou postelí? GÉRARD Hledám ty jejich elektrody. ŽENA Už jsem je hledala. GÉRARD (vzteká se na postel) Kde jsi koupila tuhle pitomou postel? GPU[2] teď dělá matrace? Ukaž, potvoro, kde máš schovaný ty svinský dráty! ŽENA Nech toho! Ta postel je jediná věc, která zůstala po tvém otci. GÉRARD Po mém otci? „Dost bylo řečí o otci, madame, přestaňte lomit rukama, nebo vám zlomím srdce.“ [3] ŽENA Panebože, on mi vyká, to je hrůza! Koupil ji na splátky, těsně před válkou, je to dánská postel, od Levitana. GÉRARD Trvanlivý nábytek? „Hle, klaté lože, jež nedovolí zapomenout.“ ŽENA Na téhle posteli jsi byl počat. GÉRARD (se vrhne na lůžko). Podělaná dánská postel! (pauza.) Podej mi meč, můj meč, ať skoncuji s tím postelionem! ŽENA Proboha! GÉRARD Tak! Tumáš! Pích! „Dám dukát na to, že je tady krysa!“ Rovnou do špeku! ŽENA Co říkáš? GÉRARD Pracuju, ksakru! ŽENA Pěkná práce! GÉRARD Nemá čas na výčitky svědomí, jde to moc rychle. Tumáš! Pích! ŽENA Co to zas děláš? GÉRARD Vraždím nevlastního tchána! ŽENA Panebože! GÉRARD (čichá) Není tu něco shnilého? (Čichá i pod postelí, pak se vztyčí a chytne ženu pod krkem.) Řekni, to ty mě zrazuješ? ŽENA Já? Zbláznil ses? GÉRARD To tys mě práskla? Nebo psychoanalytik!? ŽENA Co s tím má co společného psychoanalytik? GÉRARD A co jsi zas vykládala četnici? ŽENA Já? Nic! To ona mi vykládala o svojí invalidní sestře! Říkala, že by pro ni bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodila. scéna 8 zkouška Pravděpodobně na posteli Gérarda B. Gérard B. pod noční lampičkou. GÉRARD „Snít, nebo bdít?“ ŽENA (mimo jeviště, s obavou) Co to zas vykládá! Prosím tě nech toho, naháníš mi strach! GÉRARD To je otázka! REŽISÉR Počkej, moment, promiň, to jsi jako v kostýmu? GÉRARD Jo, dobrej, ne? REŽISÉR Trošku to připomíná pyžamo. GÉRARD To je košile made in Stratford on coton. REŽISÉR No, kdyby sis na to vzal župan… GÉRARD Vypadal bych jako strejc! REŽISÉR Tak dobře, dobře, uvidíme potom. Pardon, promiň, můžeme to vzít ještě jednou? GÉRARD „Snít, nebo bdít…“ REŽISÉR Počkej, promiň, mám tam trochu problém s textem, říkám si… a jak nemám brejle… Kde mám do prdele brejle! GÉRARD Text? Ne, ne, to je dobře. „Snít, nebo bdít“, jo, žádná otázka, je to tak! REŽISÉR Tak jo, dobrý, tak ještě jednou, kvůli mně. Pardon, díky. GÉRARD „Snít, nebo bdít…“ REŽISÉR Je to šíleně moderní, co? GÉRARD Můj kostým? REŽISÉR Ne, ten text. Zato z ducha mám trochu hrůzu, ty ne? GÉRARD Já ne, já mám hrůzu ze zavraždění Polonia. „Dám dukát na to, že je tady krysa“, to mi teda dělá problémy. REŽISÉR Fakt? Proč? GÉRARD Já to necítím. REŽISÉR Nekecej. GÉRARD Mně se to zdá takový, jak bych to řek, jako laciný, jo, já to prostě necítím. REŽISÉR A co si myslíš o Rosenkrantzovi a Guildensternovi? GÉRARD Dvě nuly, co by chtěly udělat velkou ránu. REŽISÉR A nebojíš se, že tím nahrajeme antisemitismu? Latentně je pořád tady! GÉRARD Tak jim změň jména. REŽISÉR To není blbej nápad, hele, tohle, změnit jim jména. A co s tím duchem? GÉRARD Bez ducha se neobejdeš. REŽISÉR Ale stejně je to kurevsky křehký. GÉRARD Duch ti nastartuje to pátrání, chápeš? Bez ducha tam nemáš tu detektivku. Ale bez Polonia… REŽISÉR Myslíš? GÉRARD Na Polonia ti každej sere. REŽISÉR Já ne. A co úcta k autorovi? GÉRARD Ve Filadelfii se hraje Hamlet bez Polonia. REŽISÉR Ve Filadelfii? GÉRARD Jo, v roce 1847, jeden Angličan, přední herec, Gerald B. … REŽISÉR Gerald Bí? GÉRARD Jo, přesně tak, připluje do New Havenu, hraje tam Richarda III., Leara, pak Macbetha a oni mu, samozřejmě, nabídnou Hamleta. Tak to vezme, ale postava ho tak vcucne, že když dojde na „Dám dukát na to, že je tady krysa“, pích, probodne Polonia… REŽISÉR No, je to tak napsaný. GÉRARD Díky, to vím, jenomže on ho vážně oddělal. Opona jde dolů, policie, zatčení, proces, dostane deset let podmínečně – soudce miloval divadlo, byl to jeho koníček. Gerald B. mění státy, hraje Monte-Crista, pak se usadí v Santa Fé, zase hraje Macbetha, Leara, pak Richarda III., ale nejde mu to, chybí tomu srdce. A tehdy ředitel odhalí jeho minulost. Čuje sukces a nabídne mu – hádej co? REŽISÉR Hamleta? GÉRARD Jo. Bí přijme, ale zase, i když si dal předsevzetí, popadne ho to a propíchne Polonia skrz závěs. Opona, soud, vězení, odsedí si patnáct let natvrdo v Alcatrazu. Za patnáct let se ocitne venku, na dlažbě, ve Filadelfii! Mezitím ten ředitel z New Havenu přišel na buben a potkají se u polévky pro chudé. Chce se znovu postavit na nohy, nastuduje Hamleta. Gala večer. Ale mají problémy s obsazením Polonia. Nejen že ta role není nic moc, a pro příběh naprosto zbytečná, ale všichni herci mají nahnáno. Konečně vyšťourají ve špitálu jednoho herce, kterýho doktoři už odepsali. Lístky se prodávají za cenu zlata. Nastal osudový večer. „Dám dukát na to, že je tady krysa“, pích, smrtelné ticho, nic se neděje, opona nepadá… Gerald B. po patnácti letech v Alcatrazu pochopil, co je to herecký paradox, ten odstup! Frustrovaný dav mručí hněvem, a když při děkovačce triumfálně přinášejí na nosítkách Polonia, vyždímala ho tubera, ale žije, vrhnou se diváci z parteru, zaslepení vztekem a zklamaným očekáváním na jeviště, dodělají Polonia, ukamenují Hamleta i ředitele kukátky, co si vypůjčili u šatny, lůza z bidýlka znásilní v zákulisí Ofélii i královnu a pověsí Fortimbrase za nohy na posledním tahu, vpravo, z pohledu režiséra… REŽISÉR Nekecej, to snad není pravda. GÉRARD Hysterie, kamaráde, hysterie. REŽISÉR Prosím tě; a jak to všechno víš? GÉRARD Mám kabelovku, často u ní spím. Takže poučení: v divadle, v televizi, v politice, nikdy nejít proti očekávání davu. Od těch dob, když se ve Filadelfii hraje Hamlet, škrtají Polonia, aby neživili marné naděje sadistických předplatitelů. REŽISÉR A funguje to? GÉRARD Mnohem líp! Zhutní to děj a je to víc krimi, chápeš, černý film. REŽISÉR O.K., děj se vůle Páně, škrtám Polonia. GÉRARD Díky, kamaráde, díky. REŽISÉR Není za co. Aspoň ušetřím jednoho herce. Pokračujeme! GÉRARD „Snít, nebo bdít, to je otázka…“ scéna 9 Z přítmí se ozývá bolestný křik ženy. Pak se ve světle loučí objeví svatební lůžko, ztrácející se v mlhách Elsinoru a vlající v poryvech severáku. Muži a ženy běhají sem a tam. Jeden přináší vodu, jiný porodnické kleště, další pleny. Gérard si zacpává uši, aby neslyšel křik. Výkřiky ještě zesílí. Pak se ozve siréna. Výbuchy bomb, exploze. Vždycky, když hrozí nebezpečí, se všichni přítomní, s výjimkou rodící ženy a Gérarda B., schovají pod postel, aniž by se pokud možno přerušil dialog a akce. GÉRARD (snaží se zastavit jednoho probíhajícího) Co se to tu děje? ÚČINKUJÍCÍ[4] Tvá matka má bolesti. GÉRARD Kdo se má narodit? ÚČINKUJÍCÍ Přece ty! ty! OSTATNÍ ÚČINKUJÍCÍ - Jako kdyby to nevěděl. - Jako kdyby spadnul s nebe! - Nepleť se nám tu pod nohama! - Překážíš. GÉRARD Promiňte… ÚČINKUJÍCÍ - Jde ven nohama napřed! - Pupeční šňůra ho škrtí! - Dusí se, je celý modrý! MUŽ U LŮŽKA (lamentuje). Gertrudo… Gertrudo… GÉRARD A kdo je tohle? ÚČINKUJÍCÍ Nestydíš se, způsobit matce takovou bolest, nevděčníku? GÉRARD Ale já za nic nemůžu! ÚČINKUJÍCÍ - To známe, to známe … tuhle písničku… - Vemte na něj kleště! GÉRARD Ne, ne, kleště ne, já se nechci narodit, nechci se narodit! ÚČINKUJÍCÍ Nedá se nic dělat! Jestli se nedostaneš ven, budeme tě muset rozčtvrtit v matčině lůně. Bomby padají, žena křičí. MUŽ U LŮŽKA Ach, bože, jak trpí… Gertrudo… Gertrudo… GÉRARD Ten, co říká Gertrudo a brečí u postele, to je můj otec? ÚČINKUJÍCÍ Ne, to je tvůj strýc. GÉRARD Kdože? ÚČINKUJÍCÍ - Bratr tvého otce. - Milenec tvé matky. GÉRARD Ale kde je můj otec?! ÚČINKUJÍCÍ - Tvůj otec je válečný dobrovolník. - Je válka. GÉRARD A je mému otci podobný? ÚČINKUJÍCÍ Asi jako ty Herkulovi! Všichni se smějí. MUŽ U LŮŽKA Gertrudo… Gertrudo… ÚČINKUJÍCÍ - Co říká doktor? - Že dítě nelze zachránit. GÉRARD Sláva bohu! ÚČINKUJÍCÍ - Buď přežije královna, nebo princ následník. - Zachraňte prince! GÉRARD Ne, ne, ne! Na jednom princi nesejde. Zachraňte královnu! MUŽ U LŮŽKA/STRÝC Obětujte dítě! ÚČINKUJÍCÍ - Aspoň budou mít Angličani míň práce! - Kdyby bylo všeho tolik jako dětí… - Jedno sem, nebo tam, množí se to den co den! - Musí se to vyhazovat po tuctech! - I tak je jich pořád moc! - Vždyť tohle je ale bílé! - Není, není, vždyť je modrý! Modrý je! Na smetiště s ním! Gertruda křičí ještě hlasitěji. - Ať je oddělají oba, jen ať už skončí ten řev! Jsou zprávy z fronty?! - Generalissimus má parohy. Strýc tasí meč a rozmáchne se jím. GÉRARD Co to dělá? Císařský řez? ÚČINKUJÍCÍ Tne do živého! GÉRARD Výborně! STRÝC (křičí). Když válka, tak válka! Meč dopadne. ÚČINKUJÍCÍ - Přesekl šňůru! Přesekl pupeční šňůru! - Zázrak! Hurá! Sláva!! Matka je zachráněna a dítě křičí! - Tak koukej křičet! Gérard křičí. - Nahlas! Pořádně! Gérard znovu zakřičí. - Je schopné života! Dítě žije! Alelujá! GÉRARD Bůh mi buď svědkem, že já to nechtěl! Padají bomby. Všichni ostatní jsou pod postelí. Gérard v náručí matky. Závěsy postele jsou roztažené. Tma a ticho. REŽISÉR Skvělý, fakt skvělý! Jo, takhle je to mnohem jasnější. A ta otázka je položená jasně! GÉRARD Otázka? Jaká otázka? REŽISÉR Otázka původu! Jestli je otcem strýc… Chápeš!? GÉRARD Ne. REŽISÉR (sleduje svou myšlenku). Dává to figuře úplně nový background! Kdyby vztah tvojí matky s otcovým bratrem začal už v době před tvým narozením, stal by se z tvého otce tvůj strýc, takže když ho pomstíš, staneš se otcovrahem. Chápeš? GÉRARD Ne, ne a ne! To je blbost, blbost, naprostá blbost! REŽISÉR Viděl jsem jeden thriller na ten způsob v telce. GÉRARD Nesouhlasím, nesouhlasím, otcovražda ne, už toho bylo dost! REŽISÉR Mimochodem, co ten tvůj soudce, je fajn? GÉRARD Můj soudce? REŽISÉR Jo, předvolal si mě. GÉRARD Jsi obžalovaný? REŽISÉR Ne, svědek. GÉRARD V jaké věci? REŽISÉR Ve tvojí! GÉRARD V mojí? REŽISÉR Chtějí vědět, jak se chováš v mých snech. GÉRARD Ve tvých snech? Já jsem ve tvých snech? REŽISÉR Někdy jo. Proč? Krátká pauza. GÉRARD (polohlasně) A teď jsme ve tvém snu, nebo v mém? scéna 10 před tribunálem Například pokoj B. SOUDCE Z moci svého ctihodného úřadu žádám, aby mě výše jmenovaný Gérard B., váš klient, pane kolego[5], napříště, a jednou provždy, vynechal ze svých nočních hanebností. Už toho bylo dost! V důsledku čehož, a to bez ohledu na ostatní články obžaloby, kterými jsou zločin nelidskosti, nadržování téže, vražda druhého stupně a prokazatelná obscénnost, mám to osobní potěšení mu navíc napařit urážku veřejného činitele. Táák! Co na to říká obhajoba? ADVOKÁT Jediné slovo: chlup! Vzrušení v sále. SOUDCE (mocným hlasem). Ano, mám chlupaté nohy, mám chlupaté nohy! Můj otec je měl, má matka je měla a co? Každopádně je to lepší, než čapí stehno! Krátká pauza. ADVOKÁT Cože!? Kdo vám řekl, že mám čapí stehna? SOUDCE Stehna jako párátka! Stvrzeno a podepsáno! ADVOKÁT Neberu vážně osobní útoky, které míří pod pás! SOUDCE Každému, co mu patří, příteli. Mám tady zprávu o jednom včerejším snu, chcete, abych vám ji přečetl? ADVOKÁT (Gérardovi B.) Co se vám zase zdálo?! GÉRARD Dneska nic, nic. SOUDCE Čtu, je to ještě čerstvé, teprve to vydali: „V parní lázni…!“ ŽENA Tam nikdy nechodí! SOUDCE Ticho, nebo dám vyklidit soudní síň. „Soudce a advokát… - pořád čtu - … nazí! nazí! vedou při o jistém zákonu tak úporně, že dojde na pěsti. Perou se jako trhovci, pokouším se je roztrhnout, když tu mě zarazí, jak tenká stehna má můj obhájce a hned mě napadne, že nebude mít dost síly na Fortimbrase a pomyslím si - pořád čtu - … „hájit či nehájit“. ADVOKÁT Co je to za blábol? GÉRARD Já nevím. ADVOKÁT „Já nevím!“ GÉRARD Asi chyba v zápisu. SOUDCE Pane obhájce, mohl byste požádat svého klienta… GÉRARD Ale já jsem tady, milý sudí, můžeš se mnou mluvit rovnou. ADVOKÁT Ne, ne! On bude mluvit na mne a já vám to budu tlumočit, to je zákon, mlčte! SOUDCE (pokračuje). Co dělal tuto noc ve zmíněné parní lázni, přesněji řečeno v sauně, s četníkem na klíně? … ADVOKÁT Ne!? … SOUDCE Tady to stojí černé na bílém! ADVOKÁT (Gérardovi B.). Vy jste neobhajitelný, člověče, neobhajitelný. Vaše hanebnosti neberou konce. GÉRARD Pane doktore, přísahám, na nic si nevzpomínám, na nic, spal jsem jako poleno, byl jsem hrozně utahaný. ADVOKÁT Takhle nevypadá aktivní obrana, milý zlatý! Četník nečetník, my dva stojíme v jednom šiku, jako v osmašedesátém! Měl jste mi říct všechno! Zvlášť co se týče četnictva. SOUDCE Předvolejte četníka Marii. Četnice vstoupí, advokát hvízdne. ADVOKÁT Jo takhle! Chápu! Kdybyste mně posadili na každé koleno jednoho takového, pára nepára, neřeknu ne! Oj, oj, oj! SOUDCE Klid! Četníku, poznáváte zde přítomného obžalovaného? ČETNICE Herce Gérarda B.? SOUDCE Konkrétně Gérarda B., herce. ČETNICE Poznávám ho přesně, protože jsem ho jednou letmo zahlédla v televizi a jednou živě na prahu jeho bytu. SOUDCE Mohla byste to rozvést? ČETNICE Navštívila jsem jeho bydliště dvakrát, s úderem poledne. GÉRARD Lže! Bylo osm! ČETNICE Bylo poledne. Gérard B., v úmyslu omluvit své nedbalé oblečení a nadměrný spánek, tvrdil, že je osm hodin, ale na Saint-Sulpice zvonilo poledne. GÉRARD Lhářko! ČETNICE Jsem pod přísahou, polib mi prdel! ŽENA To je ale potvora, přijde si po ránu, holý hnáty, vrtí panímandou, škemrá o foto s podpisem… ČETNICE Ne pro sebe, pro sestru… ŽENA … a tady nám bude hrát hotovou Ofélii! GÉRARD (zpívá si) Kašlu na četníky i na soudní stolici. SOUDCE Pane obhájce, připomeňte svému klientovi, aby zachovával alespoň minimum respektu vůči správním a soudním orgánům. ADVOKÁT (aniž by spustil oči z četnice). A jakým orgánům! Elitním! Elitním! SOUDCE Dál, četníku, dál! Soud neví, kde mu hlava stojí… ČETNICE Tak tedy, v souladu s předpisy jsem podvakrát navštívila bydliště zde přítomného obžalovaného gérarda B. a podvakrát mi bylo odpovězeno, že spí. SOUDCE A ZŘÍZENEC (společně). V poledne!? ČETNICE Trvajíc na svém oprávnění, pokročilé hodině a neodkladnosti návštěvy, dosáhla jsem v prvém případě toho, že se Gérard B. dostavil osobně, abych mu předat předvolání do vlastních rukou, jak se sluší a patří. SOUDCE Jak se k vám choval? ČETNICE (v rozpacích). Obhrouble, pane soudce. SOUDCE V jakém smyslu! ČETNICE (v rozpacích). Měl poznámky k mé sukni. SOUDCE Zapisujte. Shrnuto: ještě v poledne spal. ČETNICE V obou případech. ZŘÍZENEC Neuvěřitelné. ČETNICE A byl nedbale oblečen… SOUDCE Stejně jako nyní? GÉRARD To je můj divadelní kostým! Stratford on coton. SOUDCE Nechte promluvit svědka. GÉRARD Svědek lže. Svědek je Němec. ADVOKÁT Pod přísahou by nelhal! GÉRARD Ti, co mi sebrali otce, byli také pod přísahou. ADVOKÁT Tady se nemluví o vašem otci. GÉRARD Ale ano, já, já, já o něm mluvím! ŽENA Tamti aspoň měli kalhoty! SOUDCE Promiňte, má tomu snad soud rozumět tak, že by obžalovaný chtěl konečně upřesnit, v jakém občanskoprávním vztahu se nachází vůči své oběti? GÉRARD Jaké oběti? ADVOKÁT Naprostá absence pudu sebezáchovy. GÉRARD Co navrhuje pan obhájce? ADVOKÁT Odmítnout svědka. Podívejte se na ni. (Skutečně, četnice se, jakoby nevědomky, před očima proměňuje v Ofélii.) Je to jasné, to ona se vám v té páře vnutila na klín, násilím. ŽENA A ty si to rád necháš líbit. GÉRARD (nahlas). V žádné páře jsem, do prdele, nebyl! SOUDCE Četníku, dokončete to, prosím. ČETNICE Podruhé, když jsem opět s úderem poledne doručovala obsílku, mě jistá velice vulgární osoba… ŽENA Sama jsi vulgární! Couro! SOUDCE Ale no tak, mezi příslušnicemi křehkého pohlaví… ŽENA Mám si to snad nechat líbit? Od coury, která má koudel u prdele a švába na mozku!? SOUDCE Ticho, nebo dám ejakulovat sál… Krátká pauza. Tak, teď si to shrneme a popravíme… totiž opra… opra! (Směje se.) Čtěte! ZŘÍZENEC (čte). Nelidskost, urážka soudu, napadení svědků a orgánů, vražda druhého stupně… ADVOKÁT Protestuji proti druhému stupni. SOUDCE Když na tom trváte. ADVOKÁT Ovšemže trvám! A to je teprve začátek. Nenechám pošpinit svůj talár. ČETNICE Bylo by možno doplnit: „válí se až do poledne v posteli“? ZŘÍZENEC Pánové! Pánové! Obžalovaný usnul. ŽENA To ho tak vyčerpala ta sauna. Ticho. SOUDCE (tiše do tmy) Už zase sní. Tentokrát nám neunikne… scéna 11 Tma, ticho, pak tam-tam, pak hlas ze tmy. HLAS SOUDCE Co je to? ADVOKÁT Afrika? ŽENA Panebože! SOUDCE Ticho! ŽENA Nikdy tam nebyl. Objeví se Afrika, fauna a flóra, na způsob Bibi Fricotina[6], pokleslého Hollywoodu. Režisér a Gérard B., oba oblečeni jako cestovatelé, čelí hrstce Pygmejů s kostí v nose. Tam-tamy burácejí, Pygmejové tančí na návsi a režisér velí Gérardovi. REŽISÉR (pokouší se překřičet tam-tamy). Zeptej se jich, kdo zabil tvého otce! GÉRARD Cože? REŽISÉR Zeptej se jich, kdo zabil tvého otce! GÉRARD (snaživě) Kdo zabil mého otce? REŽISÉR Líp, ksakru, s přesvědčením! GÉRARD (s přesvědčením) Kdo zabil mého otce? JEDEN Z PYGMEJŮ (překládá ostatním) Ouklaki oki oki naa oki? Všichni propuknou v řehot. REŽISÉR Co je jim tak k smíchu? GÉRARD To „kdo zabil mého otce“. Režisér nechápe. Nemají ve svém jazyce přivlastňovací zájmena. REŽISÉR Jak přivlastňovací zájmena? GÉRARD Neznají „můj“ otec, „tvá“ matka, „moje“ sestra, „můj“ bratr, nic takového nemají. Dokonce ani gramatiku nemají! Pygmejové se smějí čím dál tím víc. REŽISÉR Ani gramatiku? … Vezmi si je na mušku! GÉRARD Cože? REŽISÉR Zamiř na ně! Gérard míří na Pygmeje puškou a ptá se. GÉRARD Proč dávají do kotle tak málo zeleniny? REŽISÉR Přestaň se ptát na blbosti a zeptej se jich ještě jednou! GÉRARD Na co? REŽISÉR Kdo zabil mého otce! A jestli se zase budou smát, vystřel! GÉRARD Já? REŽISÉR Jo, ty. A přestaň už diskutovat! Tak dělej! Dělej! „Kdo zabil mého otce?“ GÉRARD (snaživě). Kdo zabil jeho otce? REŽISÉR Ne jeho! Mého! Tvého! A přesvědčivě, do prdele! Přesvědčivě! GÉRARD (přesvědčivě). Kdo zabil mého otce? PYGMEJ (ostatním, snaží se udržet vážnost). Oukla ki ki ki ki maaagoni! Znovu vybuchnou smíchy. Pláčou, válejí se po zemi a třepou nohama. Gérard konstatuje. GÉRARD To „můj otec“ je rozesmává. REŽISÉR Vystřel! Střílej! GÉRARD (velice „služebně“). To je rozkaz? REŽISÉR To je rozkaz! Výstřel, smích pokračuje… Do toho křičí Soudce. SOUDCE Dost! Dost! Slitování! Vzduch! Já se dusím! To je nesnesitelné, to je hanebnost! Probuďte tu zrůdu! Soudce je celý zpocený, rozčílený, bez sebe. Afrika mizí i s režisérem a advokát třese Gérardem, který se s leknutím probouzí. Gérard neví kde je, ale ještě se cítí jako cestovatel. GÉRARD Co je? Co je? ADVOKÁT (potichu). Co jste to zase vyváděl v té Francouzské rovníkové Africe? GÉRARD Kdo? Já? SOUDCE (slavnostně, s prstem napřaženým proti Gérardovi B.). Gérarde B., závažně jsi napadl gramatiku. GÉRARD Já? SOUDCE Přivlastňovací zájmena existují všude! Všude! Popírat je, znamená podkopávat samotné základy… GÉRARD Já nepodkopávám, to divoši! SOUDCE „Divoši?“ Vy říkáte „divoši“?! Na prahu třetího tisíciletí „divoši“!? To je slovník nejvulgárnějšího neokolonialismu! Naučte se, vy zrůdo, že na Elsinoru, stejně jako všude jinde, zákon trestá podněcování rasové nenávisti! Hanba! Hanba! Hanba vám a vám podobným! „Divoši“! Soudce zmizí. GÉRARD (ztrápený). Já a rasista? Já? Se svým původem, se svou aktivitou… ADVOKÁT (ho přeruší) Třesky plesky! Vaše sny, to je pravda, jedině vaše sny! Zbytek je jen póza, maska, propaganda! GÉRARD Přísahám vám při… ADVOKÁT Už se netrapte. Chlupatá Hnáta sice pouští hrůzu, ale ve skutečnosti na to kašle. Co se tváříte tak ztrápeně. GÉRARD (polohlasně). Pane doktore… ADVOKÁT Co ještě? Lynčoval jste někdy nad ránem v Alabamě černocha? GÉRARD Co když jsem se jen ocitnul ve snu někoho jiného? ADVOKÁT Vy se skrýváte v cizích snech? GÉRARD To ne, ale protože tenhle sen nemá nic společného s podstatou případu… ADVOKÁT Nemá nic společného? „Kdo zabil mého otce“ nemá nic společného?! Gérard B. sebou trhne. ADVOKÁT (polohlasně). Co je zase s vámi? GÉRARD (stejně). Nic jen… ADVOKÁT Tak co je! GÉRARD Alabama. ADVOKÁT Alabama? GÉRARD (s obtížemi). Poprvé, co jsem… co… ADVOKÁT Co, co? GÉRARD Co jsem evakuo… totiž ejakulo… ADVOKÁT V Alabamě? GÉRARD Ve snu. Byl jsem zlý otrokář a znásilnil jsem černou dívenku, na studni. Nejdřív jsem ji zbičoval. Skrývá si tvář. ADVOKÁT V kolika letech? GÉRARD V jedenácti, dvanácti. ADVOKÁT A dívenka? GÉRARD Také tak. ADVOKÁT Klobouk dolů! Jaká byla? GÉRARD Kdo? ADVOKÁT Ta maličká na studni. GÉRARD Pane doktore! ADVOKÁT I když nosíme tuhle róbu, nejsme o nic míň muži! Gérard se odvrátí, vejde Žena v noční róbě. Zoufale lomí rukama. ŽENA Já už nevím, co s ním. Dělá mi starosti. ADVOKÁT (bere ji do náručí). No tak, no tak, Gertrudo, přítelkyně má… ŽENA Jak zavře oči, mám strach! A teď ještě ta Afrika! … Advokát a žena zmizí v objetí na lůžku. Gérard je osamělý, vytřeštěný, znechucený. Náhle se vztyčí a s napřaženou pěstí křičí… GÉRARD Bratři ve snu, naše sny se obracejí proti nám! Přestaňme snít! Vyhlašuji generální stávku za svobodu snění! Advokát a žena se přestanou objímat, vrhnou se na Gérarda a polštářem dusí jeho křik a zpěv. scéna 12 Advokát a žena vlečou Gérarda B. v šortkách a v košili s krátkými rukávy před soudce a zřízence. Gérard B. je pokorný, vypadá jako žáček před páterem jezuitou. GÉRARD (naznačí pukrle). Pane vrchní soudče, ve snaze získat si shovívavost soudu přicházím sám a z vlastní vůle vypovídat před tento slovutný tribunál o svém posledním snu. SOUDCE Soud je jedno ucho, vy dobytku. GÉRARD (pokrytecky). Jsem na cestách. I když jsem ještě mladý, celník po mně chce doklady. Říkám mu, že v pyžamu nikdy doklady nenosím. Rázným gestem mi naznačí, abych tedy pokračoval. Nesmím zůstat v území nikoho, musím si vybrat mezi pamětí a zapomněním. Zamířím k hranicím Zapomnění, které se mi zdá být docela pěknou zemí. Bohužel, nepřijímají tam syny vyhnanců bez dokladů. Zamířím tedy, nerad, k Paměti. Na nápisu nad bránou čtu: „Vy, kteří vstupujete, zanechte všech nadějí.“ Ticho. SOUDCE (nahlédne do svého spisu). Zajímavé. GÉRARD Že? Advokát a žena, kteří stojí v přítmí scény, si gratulují. SOUDCE (pokračuje). Ale příliš smysluplné, než aby to bylo pravdivé. Tento sen nebyl ani zaznamenán, ani dešifrován. GÉRARD Opravdu? SOUDCE A na zprávě o vaší včerejší noci je poznámka: „Nic.“ GÉRARD Nic? SOUDCE Vám se to nezdálo. GÉRARD Ne. Včera večer jsem si vzal tabletku revulsongu.[7] SOUDCE Abyste spal? GÉRARD Aby se mi nic nezdálo. SOUDCE Falešné svědectví, matení důkazů, podvody všeho druhu, jste důstojný syn svého otce; trojnásobná nula. Zasedání je skončeno. Zazvoní zvoncem. Tma. Přejde Ofélie s květy ve vlasech. scéna 13 Spíše tušíme než vidíme pokoj, solidní mateřskou postel ze čtyřicátých let, u postele kolébka s modrým povlečením. Ticho. Klid a mír, nebo strach a hrůza. Pohyb na posteli. V kolébce klid. Úpění v posteli. Z kolébky se ozve jasný a silný hlas Gérarda. GÉRARD Maminko! Maminko! Ticho, pak prázdný hlas ženy z mateřské postele. ŽENA Drahoušku? GÉRARD Maminko, Ofélie… ŽENA Ano? GÉRARD Ona mě otravuje. ŽENA Ale ne. GÉRARD Ona se na mě pořád lepí. ŽENA Je tak roztomilá. GÉRARD Pořád si se mnou chce hrát. ŽENA Protože tě má ráda. Spinkej. GÉRARD Já nechci, aby mě měla ráda. ŽENA Spi. GÉRARD Já si nechci hrát na panenku! ŽENA Hezké sny. GÉRARD Já si nechci hrát na doktora. ŽENA Spi! Ticho. GÉRARD Mami! ŽENA Co ještě? GÉRARD Můžu k tobě do postýlky? ŽENA Ne, ne, už koukej spát. Ticho. GÉRARD Mami! ŽENA Anooo? GÉRARD Já se bojím. ŽENA Čeho? Takový velký princ! Směje se. GÉRARD Mami! ŽENA Anooo? GÉRARD Proč si Ofélie pořád dává květy do vlasů? ŽENA Aby vypadala hezky, srdíčko, spinkej. GÉRARD Vypadá hnusně. ŽENA Spi. GÉRARD Mami! MUŽSKÝ HLAS (vycházející z manželské postele). Ten se naotravuje! GÉRARD (naléhavě). Mami, proč pořád chceš, abych říkal strýčkovi tatínku!? Ticho, pak. MUŽSKÝ HLAS Má drahá, moc ho rozmazlujete, a to mu škodí. ŽENA Mateřská láska nikdy neškodí. Muž krátce a vulgárně zanadává. Ticho, pak konečně: MUŽSKÝ HLAS Nejlepší by bylo poslat ho do penzionátu v Anglii. ŽENA Samotného? MUŽSKÝ HLAS Malý Rosenkrantz i Guildenstern tam prospívají. ŽENA To je něco jiného, těm nezbývalo nic jiného než změnit si jméno, nebo vzduch. Pauza. GÉRARD Já do Anglie nepůjdu. MUŽSKÝ HLAS Ten mi pije krev! GÉRARD Stejně nepůjdu. ŽENA Tak už spinkej. GÉRARD Mami! ŽENA Ano? GÉRARD Zazpívej mi něco. Pauza. Pak se muž zvedne, bere svůj polštář, korunu a žezlo do podpaží a opouští postel i pokoj dlouhými kroky, zakrývaje svou nahotu tunikou. ŽENA Kam jdeš? MUŽ Spát do trůnního sálu, když dovolíš! Potom, když žena začne zpívat … ŽENA Tatínku náš… …Gérard vyklouzne z kolébky, vklouzne do postele své matky a je v sedmém nebi. Tatínku náš, prý svátek dnes máš Maminka říká, že nejsi už náš Korunku z kvítí tobě udělám A na srdíčko pak věnec ti dám Ach tatínku, tatínku, tatínečku náš… Ticho. GÉRARD Maminko! ŽENA Co ještě? GÉRARD Proč je taková tma? ŽENA Je zákaz vycházení. GÉRARD Co se dělá při zákazu vycházení? ŽENA Pláče se a naříká. GÉRARD Maminko! ŽENA Anooo? GÉRARD Mně ztvrdlo čůrání! ŽENA (křičí) Tak dost! Mlčet a spát! Gérard zadržuje dech a slzy, zatímco žena náhle opouští postel, nejspíš proto, aby se přidala ke králi v trůnním sále. scéna 13 a Ještě stále příšeří, pokoj, postel a u postele kolébka. Ticho. Klepání na dveře. Ticho. Nové bušení na dveře. V úderech je něco panovačného. Zase ticho. Nic se nepohne. Náhle se rozlétne spodní výplň dveří. Objeví se holínka. A pak spíš vytušíme než uvidíme četnici, jak se protahuje vyraženou výplní, následována diskrétními pány v baretech. Hrozivě obklopí lůžko a kolébku. scéna 14 GÉRARD Tak a je se mnou ámen! ADVOKÁT Co je to za řeči? GÉRARD Je se mnou konec, naprostý konec. ADVOKÁT Proč zase?! GÉRARD Našli tělo. ADVOKÁT Tělo? GÉRARD Tělo. ADVOKÁT Kdo ho našel? GÉRARD Soudce a četnice. Při domovní prohlídce. ADVOKÁT Kdy? GÉRARD Dneska v noci. ADVOKÁT To je vyloučené, domovní prohlídka v noci, to je protizákonné! GÉRARD I ve snu? ADVOKÁT To musíme prozkoumat. Prohlídka se konala ve vašem bydlišti? GÉRARD Ne, totiž ano, vlastně… ADVOKÁT Upřesněte to! GÉRARD Bylo to moje bydliště, když jsem byl malý. ADVOKÁT Teď už tam nebydlíte? GÉRARD Ve snu se mi to někdy stává. ADVOKÁT A jinak? GÉRARD Ne, moje bydliště je zbourané. ADVOKÁT Aby se ukrylo tělo? GÉRARD To ne! V rámci nové výstavby. ADVOKÁT Investoval jste do ní? GÉRARD Cože? ADVOKÁT Chyba. Já investuji výhradně do nemovitostí. No nic, pojďme dál, každopádně jsou tu předpisy. GÉRARD Takže: četnice, soudní zřízenec, režisér a soudce ve skotské sukni prohledávají byt, já se schovávám pod peřinkou, aby mě neviděli, jsem ještě v kolébce. ADVOKÁT Jak se dostali dovnitř? GÉRARD Četnice vyrazila dveře podpatkem. ADVOKÁT Naprostá klasika. Tomu se nedá nic vytknout. Pokračujte. GÉRARD Vystrčím nos zpod peřinky, dávám přitom pozor, abych nerozhýbal chrastítko a vidím – hrůza, hrůza, hrůza! - že za zády soudce se jedna skříň, která byla na konci války odsouzena … ADVOKÁT Které války? GÉRARD Pro mne, pane doktore, byla jen jedna… ADVOKÁT První. GÉRARD Druhá! ADVOKÁT Já mám radši tu 1914 až 18. – Takže ta skříň byla odsouzena kvůli černému obchodu nebo kvůli kolaboraci? GÉRARD Ne, to ne, všechny práce platil strýc. To on přemluvil matku, to on odsoudil k zániku všechny skříně z našeho salonu! ADVOKÁT Jaká obvinění byla proti uvedeným skříním vznesena? GÉRARD Že se tapety na rozích dveří rozdírají a vypadá to pak ošuntěle. ADVOKÁT To souhlasí. GÉRARD A vtom za soudcovými zády zahlédnu, jak se tapeta trhá, dveře povolují a objeví se paže. ADVOKÁT Paže? GÉRARD V pyžamu model Stratford nad Rýnem, jako mám já. ADVOKÁT Tedy pruhovaném. Spatřil soudce paži? GÉRARD Ne, ale ten pitomec můj režisér začal křičet: „Duch! Duch!“ ADVOKÁT Duch? GÉRARD Ano, byl to duch. ADVOKÁT Jaký duch? GÉRARD Duch mého otce, pane doktore. ADVOKÁT Jste si tím jist? GÉRARD Naprosto. Můj režisér taky. ADVOKÁT Co po vás chtěl? GÉRARD Režisér? ADVOKÁT Ne, duch. GÉRARD Pomstu! ADVOKÁT Pomstu? Po kom přesně žádal pomstu?! GÉRARD Po svém synovi. ADVOKÁT Po synovi? GÉRARD Ale synové nevědí, jak se zachovat a kým začít. ADVOKÁT Co začít? GÉRARD Najednou mají vocit pi… pocit vici… ADVOKÁT Kdo? GÉRARD Synové. ADVOKÁT Synové? GÉRARD A stávají se z nich špatní otcové. ADVOKÁT Víte co? Nechte to být! Případ je uzavřen, soudní proces bude odložen pro nedostatek důkazů. GÉRARD A co kdybych četnici rozbil hubu? ADVOKÁT Ne, ne! GÉRARD Rozbila mi dveře. ADVOKÁT Co četník dělá Dobře dělá Jak chce to vlast Toť pro něj slast Zákon a řád poslouchá rád. GÉRARD Na čí straně je právo?! ADVOKÁT Zapomeňte na to. GÉRARD (opakuje). Na čí straně je právo?! ADVOKÁT Znáte to, jedny rozbité dveře… GÉRARD Vím, vím, jedny rozbité dveře jaro nedělají, díky. ADVOKÁT Tu záležitost už odložili. GÉRARD Já ne. ADVOKÁT Vzdají to. GÉRARD Já ne. ADVOKÁT Tady se omlouvají, že už to víckrát neudělají. GÉRARD Kašlu jim na to. A duch taky. ADVOKÁT Našli ducha, budiž. Připusťme, že ten duch je otcovského původu. Vy nemůžete být v žádném případě vrahem, protože objev řečeného ducha spadá do doby, kdy jste ležel v kolébce. Jakmile bude zpráva o tomto snu dešifrována, potvrdí se to. Zvládneme to s prstem v nose. GÉRARD A nelidskost? Byl obětí nelidskosti! ADVOKÁT Nebuďte pomstychtivý. GÉRARD A nestává se syn, který dovolí, aby bylo otcovo tělo ukryto za kytičkované tapety, aby byl jeho popel rozfoukán do všech koutů světa, aby jeho otec nebyl pomstěn, nestává se takový syn spoluviníkem zločinu nelidskosti? ADVOKÁT Můj milý B., to je zločin, který páchají všichni. GÉRARD Myslíte? ADVOKÁT Skříně republiky praskají ve švech pod náporem nepomstěných mrtvol všeho druhu; a květinové záhony jakbysmet. A když už jsme u těch kriminálních snů… (pokračuje potichu) zmáčknul jsem jednoho hajzla dešifrátora a získal jsem kopii zprávy o snu, který měl soudce ještě jako puberťák na vojně. GÉRARD No a? ADVOKÁT Hlubinná vyšinutost, fatální obscénnost, totální absence občanského uvědomění a morálního citu. Rimbaud je vedle něj snůška ctností! [8]A navíc měl čtyřiadvacet syntaktických chyb v maturitní písemce! GÉRARD Ne! A proč si tak zasedl právě na mě! ADVOKÁT Bohužel, neznalost gramatiky dělá člověka hluchým, spravedlnost slepým… GÉRARD Co budeme dělat, doktore? ADVOKÁT Můžeme jít spát dál. Myslím, že naše věc je na dobré cestě. A jestli nám Chlupatá Hnáta bude házet klacky pod nohy, připomenu mu pár detailů z mládí, navíc jistou vdovu Poignetovou z posádky, a napařím mu zmatečnost a vměšování, dva mateřské prsy mé soudní praxe. GÉRARD Pane doktore? ADVOKÁT Ano, můj malý B.? GÉRARD Proč jsme spolu v mé posteli? ADVOKÁT Musím bdít nad vašimi sny, můj velký B. GÉRARD Ztratil jsem chrastítko. ADVOKÁT Zbožňuji děti, mé maličké B. GÉRARD Moje chrastítko! ADVOKÁT Spinkej Gerardíčku, spinkej maličký, spinkej broučku. Ukolébavka. Tma. Z jedné skříně vystoupí nahý, téměř průsvitný muž, který se tu pohybuje jako doma, až konečně jeho křehká silueta zmizí v temnotě jiné skříně. GÉRARD (mumlá ze své postele) Cože? Duch mého otce bloudí ve skříních mého dětství? Že by to všechno nebylo pohřbené pod popelem a prachem? scéna 15 Gérardův pokoj Uprostřed hluboké temné noci. Naprosté ticho, potom šeptající ženský hlas. ŽENA Gérarde? GÉRARD Ano? ŽENA Spíš? GÉRARD Ano. ŽENA Já také…. Víš co? GÉRARD Co? ŽENA Mně se něco zdá. GÉRARD Tobě se něco zdá? ŽENA Jo. GÉRARD No a? ŽENA Hrůza! Hrůza! Ticho. Pak Gérard šeptá. GÉRARD Jsem v tom snu? ŽENA Ano, a … GÉRARD (prudce ji přeruší). Mlč! Mlč! Krátké ticho, pak hlas ženy. ŽENA Ty si myslíš, že … GÉRARD (jedním dechem). Jasně! ŽENA Panebože! Já také? GÉRARD Všichni! Všichni! Ticho, pak. No tak co? ŽENA Co, co? GÉRARD Co dělám? ŽENA Kde? GÉRARD V tom tvém snu. (Pauza. Rozsvítí noční lampičku, zamíří ji na obličej ženy a křičí.) Co dělám? ŽENA Stojíš před hromadou a … Zarazí se. GÉRARD Před hromadou čeho? ŽENA Stojíš před hromadou těl a pózuješ. GÉRARD Já? (Pauza.) Jsem v civilu, nebo … ? ŽENA Nevím, zavírám oči. GÉRARD Ty ve snu zavíráš oči? ŽENA Je to hrůza. Oni jsou tak… A ty se usmíváš do aparátu, jako by se nic nedělo. Vzlyká. Pauza. Gérard zhasne světlo, pak: GÉRARD Proč sníš proti mně!? ŽENA Já? GÉRARD Proč mě pořád ničíš, dokonce i ve snu? Chytne ji pod krkem a křičí. No? Proč? ŽENA (křičí). Gérarde! Gérarde! vstávej! Gérard na posteli, sám. Světlo. Různé reálné zvuky. Hluk dopravy v pozadí, blíže nějaké práce, ještě blíže vysavač a rádio jako kulisa. Gérarde! GÉRARD Maminko! ŽENA Proč mi říká maminko!? GÉRARD Co je to za rámus, mami? ŽENA Přestaň mi říkat mami, prosím tě! GÉRARD Co je to za rámus? ŽENA Vysavač. GÉRARD Ne, ne, co je to za rány? ŽENA Demolice. GÉRARD Cože? ŽENA Bourají vedlejší dům. Vstávej! GÉRARD (potichu, s úzkostí). Maminko, zabili jsme někoho? ŽENA Cože? GÉRARD Někoho jsme zabili? ŽENA Lidi mají radši nové domy, to je všechno. GÉRARD Schovali jsme dobře tělo? ŽENA Musíš pořádně artikulovat! GÉRARD Tělo se musí dobře schovat. Žena se objeví. ŽENA Nic neslyším. GÉRARD Jsem lidský? ŽENA Budeš vstávat!? GÉRARD Před lidstvem je třeba skrývat jeho nelidskost, protože jinak by to s lidstvem bylo k nese… sese…seno… nose… Oddechuje. ŽENA Prosím tě, můžeš si procvičovat dikci ve stoje? Že bych zatím ustlala! GÉRARD Před lidstvem je třeba skrývat jeho nelidskost, protože jinak by to s lidstvem bylo k nesnesení. Uf! ŽENA Vstávej, je poledne. GÉRARD Ne, ještě musím spát. ŽENA Nestrávíš život v posteli, říkám ti, že je poledne! GÉRARD Musím ještě něco dokončit, když dovolíš. Hluk ustane. Dech spícího člověka. ŽENA PŘED LIDS-TVEM JE TŘE-BA SKRÝ-VAT JE-HO NE-LIDS-KOST, PRO-TO-ŽE JI-NAK BY TO S LIDS-TVEM BY-LO K NE-SNE-SE-NÍ. Znovu hluk vysavače a pak zase ticho. GÉRARD (na posteli) Stoupám strmou ulicí, je to námaha, protože čím jdu výš, tím mám menší nohy. Na mém chodníku je krásně, krámy jsou otevřené… ale na druhém chodníku je válka. Je tam spousta lidí, kteří se mačkají a volají o pomoc; neodvažují se přejít. Říkám si, že můj otec je mezi nimi a že musím přejít, abych ho převedl, ale neznám jeho tvář ani hlas. A já jsem tak malý a ulice je tak široká. A tak stoupám dál strmou ulicí a snažím se zapomenout na protější chodník. Z druhé strany ulice se ozývají rozkazy a rány holí, na mé straně září slunce. Nepochopitelný rozmar počasí. Dýchám z plných plic, ale ve vzduchu je něco shnilého. Přestávám dýchat a říkám si, že aspoň nebudu moci hrát Hamleta, takže nebudu muset mstít svého otce, a cítím velkou úlevu. Na protější straně se přízraky bez tváře a bez hlasu pod tlakem četníků skládají do otevřených autobusů. Ty je bez jízdenek odvážejí na vojenské nádraží, kde parní mašiny funí „do-sta-nu tě, do-sta-nu-tě“ a odvážejí otce v oblacích páry a kouře do noci. Do noci, sladké noci… Kramáři zapomnění, odkud se ozývá tvůj křik? (Jsou slyšet zvuky a křik. Gérard pokračuje hlasitěji.) Duchu, ubohý duchu, to ty voláš ze skříní? ŽENA Ne, to jsem já. GÉRARD Co se zas děje? ŽENA Nějaký chlapi chtějí vyrazit dveře. GÉRARD Zase? Co chtějí? Vstoupí muž, vypadá hrozivě. SOUDNÍ ZŘÍZENEC Pierre Laval, soudní zřízenec. GÉRARD Nevidíte, že spím? ŽENA Nevidíte, že spí? SOUDNÍ ZŘÍZENEC Soud nařídil, že všichni duchové budou vyhnáni, skříně zapečetěny a vyhlášeno všeobecné zapomnění! GÉRARD Kašlu na to, říkám vám, že spím. ŽENA Říká vám, že spí. SOUDNÍ ZŘÍZENEC Jsem zmocněn zabavit vám vaše sny. ŽENA Na to nemáte právo! SOUDNÍ ZŘÍZENEC Z vůle zákona. Takže…. Zatleská, vstoupí dva muži, chopí se Gérarda, zvednou ho, postaví ho na zem a rozbitými dveřmi odnášejí postel. ŽENA (zřízenci). Musíte mu nechat jeho postel. Na to je zákon! SOUDNÍ ZŘÍZENEC Změnil jsem zákon. GÉRARD To nevadí, mami, tvůj syn může spát vestoje. Zřízenec odchází. Gérard spí vestoje, se zaťatými pěstmi. Už je to tu, zdá se mi sen… ŽENA Co se ti zdá, miláčku? GÉRARD Zdá se mi, že všechno zapomínám… Tatínku náš, prý svátek dnes máš Maminka říká, že nejsi už náš Korunku chtěl jsem ti udělat Maminka říká, že nemáš to rád Tatínku, tatínku, tatínku náš. Maminka je unešená. Tma. ------------------------------- [1] pénétration missionaire [2] str 37 GPU resp – La guépéou [3] str37 Citace z Hamleta viz i dále. [4] INTERVENANTS [5] jak se u nás oslovuje advokát? [6] Bibi Fricotin??? [7] Skutečný lék? [8] Vynechána věta – že se mu zdála za Alžírské války mapa Francie.