A. M. (Arne Nova.*]: Kriminnllsiikn roiranrnd. |Ret.: v. Vančura, Hrdeltil ufe ! Udová noviny 39. 1931. C, 18, 11/1, str. 9. v neplav Nbivq! o Vlad. Vančurovi. |Zvl. o slohu dal V. v,| Literární novinu 5 1930-31. č. 4, onor, sir. 2. ' M. M, (Marie Majerová,1: Vladislav Vančuru: Hrdelní pře anebo Přísloví [Ref 1 íľin 2. 1930-31, i. IS, 26/2. s|r. «5-í28. ' K, Sezlmn: Z noví tvorby románové. XI—X11. [Her.: M), o V. Vančura Hrdelní pfe.l Lumír 57, 15)30 31, č. 5. 26/2, str. 249-254. K. Jacobson: Markéto Lazarova. | Ref. | Literárni noviny 5. 19M 31. í. 9. kvélen. ). n. Copek: Vludfslav Vančura. Hrdelní pře miau Přísloví J Ref f Nate dobu 38 193031, C 9, 15/6. str. 566—5117. J. B. Copek: Vladislav Vančura, Markéla Lazarová. [Reř,( Nate dobu 36 1930*31 í. 9. 15/6, str, 567, [- Cep: Vladislav Vančuro: Morkcca Lazarové. I Ref. I Rozpravu Aventlno 6 1930,31 e. 39-40. 21/6, sír. 173. .1 N. (Arne Novak): Z noví České tvorby románové. (Ref.: V, Vaníura. Markcla Lnzorová.) Lidově noviny 39, 1931. č. 377, 30/7, str. 9, r>. Novak: Nový román Vladislav« vančury. [Hot: V. Vančuro Markem Lořorová I Cín 3. 1931-32, f. 4. 24/9. sir. 74—76. |. Piipulová: Vliid. Vaníura; Mnrgarcla Uiarova. [It c í. I WdpjiJ (ľernif 14 193] ŕ. 6-7. 29/10. str. 187— 1BB. r Sloll: poslední kniha Vladislava Vančury. |Rof.: Morkem Lazarovu | ruoi-oo 6 19.11. C, 43. 29/10, sir. 660-867. í:. Sezlma: 7. nové ívorby románové, [Reí.: V. Vančuro, Marketn Lazarova.) Lumír SS. 1930-31. e. 1. 12/11, sir, 31-40 M. Malérová: LeioSal novinky dŕtlských kníh. JReí.: V, Vančura, Kutiula n Kubo Ku'ilkulo,| Cln 3, 1,931,-32, C. 1(1. 17/12, sir. 360—373. 510 '!:'! '.. Sloll: Zuomravnu|ícf materialIsmus. | Doslov k ankole v Levé fronte — M] k c !40.[ Und frnulu 2, 1331 -32. č. 5, leduu. sir. 134—137. 533 I. I„ V. U. L. Fischer]: Z detské literatury. (R0Í.: M), o v. Vančura. Kubulo a Kubo Kuljlkulo.) Index 4. 1932. í. 1. 25/1. Str. 7—8. 534 I- Matouš: Dva soukromé tisky, |Reí.: MJ. o V. V., Dobré míra.] Nová Ceetly 15 1932, ř. 1, 30/1, sir. 24-25. 535 Znovu vzkříšen f „Devéislľ". f Cleném m|. V. V.) Uterárnt noviny 6 1932 č 3 linor. sir. 6. 536 F. ĽOtz: vančurovo drama. (Mariin o Mlclloel.j rtonoraina 9. 1031-32 c 12 10/2 str. 200. ' 597 1. Míider: Hip) ti cuknu knihu v NAmocktt, IZkuldinaU prokládat u tu románu „Pólu pprpjé o vnlečua" n |p'l1jn1iEí o |ebip vytlanľ.J ľunorunui U 1931-32 č 12 10/2 sir 209—210. SM Fpol. [V. Závada): Soukromé tisky. (Kel,: Ml. o V. Vančura, Dobré míra.) Klupra- vy Aventinu 7, 1931-32, č. 22. IB/2, sir. 183—181. 539 |p'gé: Nail kritici. [Mj. o románu V, V. Pekar Jon Morhoul.l Elán 2. 1931,32 č, 7, březen, str. 1—2, 540 I .Horárni cenu Melnntrtchn ])ro rok 1932... |0 udelení literární ceny Melantrlchn mj. V. Vančurovi.] Cln 3, 1931-32. č. 26. 10/3. str. 663-664. 541 A U. PISo: Román československého pomeru? |Ret.: V. Vanéuril. Otek do Budína I Literárni noviny 8. 1932. C. 7, duben, sir. 3. 512 Sivjitartta se slívku|IĽIml horníky. |0 schOzl vfuoru solidarity 8 1 1932 zn před- sednlctví V. V.l «udí právo 13, 1932, ř. 82, 871. 513 A. N. (Arne Novak): Vančurův romén lásky n monielstvl. IRel: V. V Otek do Hmlína.J Lidově noviny 16. 1932, i. 1*6, 13/4. str. 9. 511 K. Sezlma: Menäí prc-zo, I._9. |Reí.: V. vonřuro. Dobra mlro — V V Cesla du svém.) Lumlr 56. 1931-32. í, 6. 17/4, sir, 322—330. " 515 B. NovAk: ClĚk do Budína. |Rof.| Cln 3, 1931-32, C, 35, 2871. str. 818-822. 546 517 VI, Molina: Vladislav Vaiicum: Otík do Budína. [ReU Elán 2, 1931-32, í. 9, kvĚlen. str. 0. [ Hora-V RenC' Vančurovo nová kniha „ŮlĚk do Budína". Rozhledy pa literature a umění 1. 1932, č. 7. 1/5. Str. 19—52. - Cast knülle VII ŕ. B23. 546 I Heyduk- Vladislav Vančuro: Dl6k do Budino. [Ref.| Rulpraoy Auentlna 7, 1931-32, Č. 37. 2/S, sir. 303-301. 5« V VouCuro... [Upravuje raj. pro film své) romén Oiek tto BudlnnJ. Panorama 10. * 1932 33. č. 4, 24/6, Str. 80. ^° tu Českí '»m -P^d moiuritou". |K natáčeni dle předlohy v. v.| Llúaue noviny 40, 1932. C. 333, 2/7. str. 10. s51 iiv ||irl WellJ: Ccské vydaní dŕví.it v uniforme. [K filmu V. V. pred maturitou.] Tvorba 7, 1932, č. 38. 22A str. 607—808. r''>~ her.: Pfed malurllou. [Ref-1 Filmové noviny 4. 1932, č. 15. 23/9. str. 3 s 5. 5S3 J. StrnkoS: Slovo ko strukture nových románů Vladislavo Vančury. Poesie 1, 1931 32, č. 2. Sir. 71—70. 554 0, S. M. [Oiokor Siorch-Horlenl: Před maturitou. [Rul. u filmu nn námfci V, V.J Rozpravy Aventlna 8. 1932-33, c. 1, 6/10. str. 7, 555 F, Fraenkl: Vladislav Vančura: Oläk dn Budína... [Ref.] Maie ífcPůa 40, 1932-33. č. 1, 15/10, sir, 54—55. 550 I.. Vokrová: TM stupuS v českém filmu. |MJ. o ítlmu V. V. Ffetl malurllou.) Žf/fnte 2, 1932-33. Č. 8. 15/10. sir. 16B—170. K7 I Honil- V Vančura o jeho Alchymlsla, Háradnl divadla 10, 1932-33. č. 5. 1/11. str. 4—6. - Kmíne: !. ílonzl. K NOVÉMU VÝZNAMU UMĚNI. Praha. Orbis 195«. sir. 159—182. 5S7a -V6- [Václav Rezét!: Vladislav Vančura, Alchymista, [Ref.j Kiia 5. 1932-33, C. 3, 1/12 str 23. — Knííné íési s uasvem: Vladislav Vančura, v kn. £fteiáč. O PRAVDĚ lIMŕNl A PHAVÍlF 7.IVOTA Praha. Cs. spisovatel I960, sir 34--ľi. {Otázky a názory, sv, 27.) 5" Du, l|. I. PaullK(: Film. [Ref.: M|. o premiéře (Umu V. v. Ffed maiurltou.) Roi- llledy 1. 1932. č. 16, 2/11. Str. 122—123. 559 Oslavy 15. vfrofl Rljna. [O shrumúídtnl, jiofádaném Společností pro liospodéřské ji kulturní shlfUcnf s Novým Ruskám 5. U., s larolevem m|. V, V,| Rmte prňt/o 13. 1932, č. 255, B/11. S«0 AMP | A. M. PISo): Dramo nérodní povahy. [Ref. o inscenaci Jíry V. V., Alchymlsla. Stavovské divadlo 8. 11. 1932.] PrrííPO iidu 11. 265. 132, č, 10/11, str. 6, — KnlinĚ vil č. 877, 5e°a J. Träger: (evlslTiS pruvedei^í Vančurova Alchymisty. Žl)cme 2. 1932,33. C. 7, 15/11. sir. 218 — 219. 581 J Träger: zapas o dromallcký tvar. )Ref. o Inscenaci hry V. V. Alchymlsla ve Stavovském divadle B 11. 1932.1 Cln 4, 1932-33, C 12, 17/11, sir. 282-264. 562 K. Solium: z novů ivorhy románové, I Ret.: M], V, Vončiiro, Dtňk du Budína. 1 J.iíjulr 5U. 1932-33, e. 1, 17/11, sir. 11—4Ü. 583 ]J j] Poullk: Vladislav Voptčura: Alchymista, fHef- o Inscenaci hry V. V. 8, 11, 1932 ve Slovovském divadle.] Roipravy Aventlna B, 1932-33, i. 7, 17/11, str. 55, 554 Václav Hrbek [Zdenek Kollsluj: Ateliery AB,,. 10 filmu Pfett maturllou.] Lumír 59, 1932-33, C. 1. 17/U, sir. 59—60. 565 A N. |Arne Novík|: Povídky Vladislavo Vontury. [Ref.: í.uk královny Dorotky.j Lidová noviny 40, 1932, í. 566. 20/11, str. 9. 568 F Soldnn: Novy Vančura a jeho sloh. [Mj. o knlza 1.11ti krílovny Dorotky.! Koz- Medy 1, 1932. č. 19—20. 15/12, str. Í37—138. 587 Mlaiius Jelínekl: Repenolr. (Roí.: M|. o Inscenaci hry V. V., Alchymisto 8. 11. 1932 ve Slovovském rilvodle.l Lumír 59. 1932-33, Ě. 2, 20/12, str. 119-1Z2. 586 Viz téí č 516. 1933 A. Pospíšilová-0. Proč: Obrana hasnlkn. [Proll vytkám. íe V. V. ve sve nedávné přednášce není dost Ideové výbojní-1 tndei 5, 1933. č. 1. leden. sir. 8-10. I. B. Čapek: Vlodlslov Vančura: Luk krňlovny Dorotky... |Reí.| Nate dobu 40, 1932-33, č. 5. 15/2. sir. 309—310. ■I/: 59 spolupráce všech. Dnes se dovídáme jen z in-sertních oznámení o firmách, pro které to byl předně obchod, skromní praví tvůrci zůstávají anonymními. Byl by to levný a neriskantni pokus, zvýší-li se touto morální odměnou úroveň práce. Bylo to malé odbočeni, které mi snad čtenář promine. Spolupráce architekta s osvětlovacím technikem, má-li býti plodná, předpokládá tedy předně vzájemné porozumění: technik musí umět pochopit směrnice a smysl architektonického návrhu, individualitu architektovu a naopak architekt musi se naučit způsobu technického myšlení, smyslu a cílí technické práce, což vše je založeno na skutečnostech fysíkál-ních zákonů, které se nedají oddiskutovati. Pak případná nedorozumení mezi oběma zmenší se na minimum, nezmizi-li vůbec. Divadlo Josef Träger; Jevištní provedeni Vančurova Alchymisty Básníkovo libreto V době stylově změtené představuje se Vančurovo třetf drama a vzepjaté úsilí o ěistý tragický sloh. Nad duchovní přízemnost soudobé české dramatiky, která s citové kolorovaným realismem zobrazuje soukromé rodinné záležitosti, vytyčuje se Vančurova jevištní báseň duchovním patosem moderního zvuku. Na historickém pozadí rudolfínské doby, v níž obj'evujc dramatický náraz životni svobody a myšlenkové volnosti renesačního člověka na náboženskou hloubavost a životní úzkost reské duše, hněte Vančura drama n ad dobového dosahu. Drama, které sestupuje k samým zdrojům dramatického básnictví. Drama hledání smyslu Života a úděsu z jeho nenaplněni. Toto drama faustovské intonace nemohlo vyvřeti v jiné době, než právě v naší. v níž touha po zlato dusí sklon k hlubšímu poznání podstaty lidského bytí. Že však Vančurovi nejde o náboženskou stránku problému, dosvědčuje to, že učinil ústřední postavou své hry alchymistu, učence a vědce, kterému už nedostačuje k podpisu přírody biblický příměr, ale který proniká složitost přirodniho dění rozumovou silou. Proti dynamickému charakteru italské povahy, která dovede chápat věcnou pomíjejivost věci v času, staví Vančura bolestné zjitřenou českou povahu, zmítanou vnitřním svárem mezi vášni rozumu, nikdy nedosycenou, a bytostnou sklon-ností po životním klidu a stálém niterném míru. Tyto statické rysy v české povaze konfrontuje s jejim vnitřním napětím, které se vybijí až se zuřivou zběsilosti. Vančurovy postavy, umocněné v typy, jsou přímo posedlé svými vášněmi nebo duchov, dobrodružstvími. Není v nich konvenční míry, ale žíznivě prahnou po soustavě a řádu, V těchto běsovsky rozpoutaných postavách je další přímost Vančurova dramatu. A připojme ještě jiný jeho klad, který je nejdůležitější: básnické slovo. Vytěženo ze rmutu běžného užíváni záři u Vančury novým leskem a rozeznívá se dosud neslyšeným zvukem. Odpoutáno od všední sdělovací otřelosti, stává Bohužel, velmi často bývá nedostatek porozuměni právě u architekta. Nebývá každý tak výmluvný, aby dovedl přesvědčiti i když má svou pravdu ověřenu matematicky, tedy objektivně. Architekt vidí pak v tom neschopnost nebo nedostatek dobré vůle a shoda není možná. "Úvahy, které jsem zde spíše nakousl než předložil, týkaly se základních problémů, které trápi osvětlovacího technika dnes. Je jich ještě více, ale pochopeni aspoň jích těmi, o kterých jsem psal, pokládám za přední podmínku nové a lepší práce v tomto oboru. Jsem si vědom, že mnobé nebude zvláště těm, kteří se těmito věcmi blíže nezabývali, dosti konkrétní, prosím proto za omluvu krátkosti článku, ve kterém nebylo možno se pouštěti do detailň. se výrazem dramatického děje a vyjadřuje jej se sugestivní útočnosti a naléhavosti. Režisérova partitura Jindřich Honzl přistoupil k režijnímu zpracování Vančurova tekstu se svobodou, jaká jest již i u nás probojována pro tvůrčího režiséra. Ve své jevištní představě nebyl příliš spoután Vančurovým scénářem, který vedle slovní osnovy přináší jen několik málo poznámek pro herce a pro místní určení předváděného příběhu. Před scénickou realisaci podrobil Honzl Vančurovo drama závažné dramatické úpravě. Vypustil z něho postavu kněze Třeště, zhustil nejeden výstup a proškrtal silně dialog1, aby ho zbavil barokní ornamentiky a dodal mu větší dramatické výbušnosti. Podařilo se mu tím zvýrazniti dramatický rytmus hry, ale zároveň obnažil půdorys dějového rozvrhu, tak dalece, až prosvitla 'senematičnost jeho konstrukce. Tim sice zdivadelnil Vančurovy jevištní situace, ale souběžně je posunul z vyšší na-ziraci roviny v nížinu konvenčni scénické akce. I postavám ubral mnoho z jejich meta-Cysického obsahu a učinil z nich na mnoha místech příliš zjevné vykonavatele dramatikova záměru. Východiskem v jeho režisérske práci bylo Honzlovi správně Vančurovo slovo, v němž je klič k jeho hře. Proto chtěl, jak praví v poznámkách, provázejících jeho rozbor dramatu, „uvolnit slovo z pojmovosti — z významu i prízvuku, který mu dává všední život — i uvolnit slovo a větu z expresívností — kte-dá ničila jeho hudebni a zvukový tvar... Snažili jsme se držet stále tento požadavek (hu-debnost) v práci na Vančurovi a opřeli jsme celé úseky scén o zvukovou a hudební působivost slov, výkřiků a hlasových shluků, kontrastně komponovaných proti pojem jednotlivců. Vycházejíce takto z básnika, ze sleva, opouštíme — stejně Vančura ve své hře — realistič-nost postav, roli a situací tam, kde se hra vznese nad děj a utkví v kráse básnické apostrofy nebo ve chvění tragické hrůzy. — Snažili jsme se o celek, organisovanost, řád." Jevištní instrumentace Honzl se nesoustředil jednostranně jen na lyrické hodnoty Vančurovy řeči, ale vyvážil je dra- 218 matickou výrazností Vančurovy slovní architektury. Citlivě vyladí] je ji rytmus a nezalekl se ani jejího tvarového bohatství, které nezjednodušil na jeho lyrický základ, nýbrž vystihl je v jeho polyfoničnosti. Proto neztlumil hru v básnický šerosvit, ale komponovat ji jevišť ne jako sevřené drama lidských protikladů. Nejednou obětoval lyrickou atmosféru divadelnímu přepisu Vančurova děje, ale podařilo se mu oživiti na jevišti básnikovo slovo v celé jeho plastičnosti a nezvyklé kráse. Nezkreslil je lyrickým tremolem, aJe dal mu zaznít 3 čistotou a z pevností, jaká je vzácná na našich divadlech. Ve snaze zdivadelniti Vančurovu dramatickou předlohu, pokusil se Honzl vytvořiti z její scénické realisace svébytnou divadelní skladbu. Prokázal při tom vytříbený smysl pro jevištní pohyb, jimž dal výraz vnitrní dynamičností Vančurových postav. Rozvíril scénický prostor tak, že byl v neustálém pohybu, ať v něm byl mnohohlavý dav nebo trojice hlavních osob. V davové režii rozvinul Honzl nejlépe svou schopnost pohybové orchestrace hereckých sil. V pohybovém navazování nedocílil Honzl povlovných přechodu, takže nezbavil často pohyb křečovitosti. K podtrženi divadelního činu užívá Honzl vynalézavě také světla. Jako i Hilara i u Honzla je funkci světla vyjadřovati dramatické napětí dějových zdvihů. Slohově navazuje Honz! tam, kde před lety Hilar umělecky vrcholil před svým sestupem v beztvarný civilismus: na ekspresionis-mus, z něhož má uměleckou kázeň a stylistickou přísnost. V organickém sepětí vlastního hledáni nového divadelního projevu s nejznalejším divadelním tvarem včerejška tkví příkladný význam Honzlovy jevištní práce. V divadelní organismus, rozložený a rozrušený civilismem, vnáší opět řád, jehož má náš diva-čelni život už nezbytně zapotřebí. Herecké party Honzl režíruje zatím jen dramatické situace, nikoliv herce. Přizpůsobuje hereckou individua- Poznámky Pražské ulice na podzim Téměř šest set tisíc úředně zaregistrovaných nezaměstnaných — a kolik je jich ve skutečnosti? — je vidět především na pražských ulicích. Známé typy nezaměstnaných uvidíte opřené o stěny domů, uvidíte je před uzenářskými a pekařskými krámy, setkáte se s nimi v automatech a jídelnách, kde mlčky čekají na zbytky nedojedeného jídla, procházejí se po živých ulicich a jdouce proti proudu, nastavuji skřehlé ruce. Setkáváte se s nimi i v tmavých a tichých uličkách, kde jejich zoufalá prosba, těžce pro stud opouštějící ústa, doléhá tím tíživějí. Mnozí, aby vzbudili vice útrpnosti, nosi na rukou nemluvňata; dětský pláč a dětské zaťaté pěstičky budou snad více působiti na lidský soucit. Mrtvolka ditěte v náruči prosícího nezaměstnaného na nejživější pražské ulici, okolo niž několik hodin promenuje dav, aniž by si toho povšiml — není to dostatečně hrůzná ilustrace poměrů? A jinde zase malé děti pro- litu své jednotící jevištní představě, ale nevychází při tom z osobitého hereckého obsahu. Formuje herce z vnějška. ne však z jeho nitra. Proto se někdy rozchází vnější gesto s vnitřním výrazem. Honzl ovšem pracoval s nesourodým hereckým materiálem. Měli jsme herce souro-dého vančurovským postavám, zběsile posedlým a bytostně vášnivým: byl to Roman Tůma. Dvojici postav bratři Koryčanů vytvořili V. Vydra a J. Průcha: jejich drsnými hlasy promlouvala šlachovitost selských lidí, kteří váží slovo stejně těžce jako hroudu země. Potácejí se pod vnitřním tlakem, který je zbavuje rozumu a přičetnosti. Zápasil-li první s tekstem, nestačil druhý technicky na promyšleně vypracovaný výkon. Nejblíže básníkově představo stál Rudolf II. v podání Z. Rogoze: tento mistr slova a umělec polotónu pohyboval se na rozhráni jevištní reality a básnikova snu s vir-tuosni lehkostí. Alchymistu vyzpíval Ed. Kohout krásně tvořenými tóny, sametově hebkými a jemně tlumenými. Mladí, kteří Vančurův lyrismus cítí zrovna fysiologicky, dovedou ovšem nejcitlivěji zpodobniti jeho křehkost a průzračnost. Vedle Peškova mladistvě bezprostředního Bubna byla to Eva J. Štěpničkové, nejčistší melodie dívčí líbeznosti, jaká se kdy rozezněla na našem jevišti. Lyrismus těžšího a temnějšího zvuku duněl v Anně E. Vrchlické. A třetí dokonalá ženská postava: chůva Alžběta A. Nedošínské, v niž jakoby na chvíli ožilo dohaslé umění zesnulé M. Hubnerové. Všichni se čestně vyrovnávali s nesnadným a s neobvyklým uměleckým úkolem. Mužikova výprava odrážela se od Vančurovy konkrétnosti svou abstraktnosti. Již V. Nezval kdysi bystře poznamenal, že celé Vančurovo dílo je válkou proti konvenci a abstraktnosti. Ale přes to některé scény svým lyrismem tvořily vyrovnané prostředí Vančurovu dramatu. Jevištní provedeni Vančurova Alchymisty je nepochybný umělecký čin. dávají a nabízejí květiny, večerníky, hračky. Máme šest set tisíc nezaměstnaných, tedy nejméně šest set tisic dětí nezaměstnaných rodičů! Uvědomil si někdo z vládnoucí třídy, jaká generace nastoupí, až tyto děti dorostou ? Děti, jejichž výchovným prostředím je ulice a k tomu taková ulice, jako je Václavské náměstí! Děti, vyrostlé bez úsměvu, v hladu, nečistotě a zimě! Děti rodičů, jež společnost vykopla, zbavila práce a jejichž celý životní zájem je kus chleba. V zájmu svého budoucího klidu měla by se vládnoucí třída starat o tyto déti. Ale je buď JIŽ tak nemohoucí, nebo tak indolente!. Že se ani o nápravu nepokouší. Pravda, dosud je klid: nezaměstnaní sbírají zbytky na smetištích společnosti, dožebrávaji se almužen, prosí o podporu ty, kteří možná že zítra budou stát v jejich řadách, ale věčně to tak trvat nemůže a nebude. Všichni nezaměstnaní přece nepůjdou žebrat, všichni nevyvraždí své rodiny a nakonec si nesáhnou na život. vk 219 <■• i t Z I VOTOPISNA DATA VLADISLAVA VANČURY; 1891 narodil se v Háji u Opavy (23. 6.); téhož: nebo následujícího roku se stěhuje s rpj| dici do Cvrcova na Tovačovsku I 1895 nebo 1896 se stěhuje s rodiči na Smíchg - 1897 nebo 1898 se s rodiči ocitá v DavlI, koj rodina žije téměř 17 let « 1900 piäe první verše 1901 poslán do páté třídy do Prahy, chodí dq chlapecké obecné školy v Josefské ulic' na Malé Straně, bydli se sestrami v Pra ze & 1902 vstupuje do primy malostranského gyra názia v Joselské ulici ' *"H 1904 přestupuje do tercie benešovského gymj názla a seznamuje se tam s Karlen1 Novým, s nímž uzavírá celoživotní pra telství -ä • '■• Y"S' ; 144 . - VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI . POLITICKÉHO A KULTURNÍHO ŽIVOTA ... | '; ». ) • ■ i ■ '. • 1891 ' po porážce staročechů při volbách . do říšské rady (4. 3.) ovládají politické pole mladočeši; Jubilejní zemská výstava v Praze (15. 5. — 18. 10. J manifestuje sílu českého podnikání a nacionalismu výjimečný stav v Praze (12. 9.) v oď poved na hnutí studentů a dělnické mládeže; začátek soudního procesu s tzv. Omladinou Manifest České moderny (Rozhledy, říjen), podepsaný F. X. Saldou, O. Březinou, J. S. Macharem, A. Sovou aj-, vy- 1893 M95 :^. ■ ■ 897 900 nou, j. a. Macharem, A. Sovou aj., vytyčuje nový politický o umělecký program literatury a umění stanné právo v Praze a okolí; Právo lidu začíná vycházet Jako deník; založen Nový kult,'orgán anarchistický orientované tvorby hospodářská krize ochromující život celé monarchie (do r. 1903) i- ■ ■ rň ,;•■ TI ■•■.- .. .1 " .. •. I • ■ • ■• -. i 903 -Herben vydává Slezské číslo P. Pezruče * Jíti ..'..;.-. • ■ ■ ■ . i i t 05 .. ; -projevy, .solidarity, s bojujícím ruským ,ľ\ .. proletariátem (29.'ji,- shromáždění v Kon-i : Cjiijl vvlktu); boj o všeobecné:hlasovací právo .:•,., , |jj,j vrcholí bouřlivými' demonstracemi a generální ,'< stávkou (28. .11.); ,F. X. Salda vydává Boje o zítřek, F. Šrámek Je dva-' i 145 1906 1909 1911 na konci kvarty přemSnje středoSko studia; učí se knihkupcem ve Vysok ^ Mýto a pak brzy v Graílcké unii v Pnu» chce se stát malířem, chodí do umôIeíS koprúmyslové školy v Praze, bez úspé¥ ch u se uchází o přijetí na malířskou} akademii; v těchto letech se v PrazťS protlouká spolu s Karlem Novým; P""^* literární pokusy časopisecky debutuje v Horkého týdenlä ku prozickou V aleji- (14. 5.), ktero^, podepisuje Lad. Vančura se vrací ke středoškolskému studiu, tentokrát na gymnáziu v Křemencově ulici; na Novám Městě v Praze 1913 1.0ti \ i! ■ \ tj '"■■ •■■ přestup na malostranské gymnázium (do septimy) ., ■ n * • ■.■ ,' ■■■ '-■■:; - '. ■: ■ ■ 1915 1916 maturita na malostranském gymnázi^ (1. 7.), po prázdninách začátek vysoko školského studia na právnické takuli a zároveň úřednické zaměstnání v Z,; mědělské radě v Praze začátkem roku přestup na lékařskou"ÍŠ" kultu, počátkem léta seznámení s tu milou Tuhou, kolegyni z téhož ročník" medicíny; během války-několikrát u'o" vodu, odveden není;' při studiu pokr. Cule v psaní próz a'héŕ'p; " ■-■;* '■■:■ 146 9 .1 p08 909 912 krát vězněn za účast na studentských demonstracích a za antimilitaristické; verĚe ' anexe Bosny a Hercegoviny poprvé vycházejí Bezručovy Slezské písně; Salda vydává Moderní literaturu českou, S. K. Neumann stati Socialismus. ' a svoboda ■ i ■ -V. - 1 ' . ; "913'- 'í'**1 první balkánská válka (proti turecké-nadvládej; Salda spolu s H. Svobodovou a Z. Nejedlým zakládá a^ začíná vydávat (od 4. 10.) čtrnáctideník Česká kultura; umírají J. Vrchlický, J, v. Sládek T. Nováková, V. MrStík ^ druhá balkánská válka; bratři Čapkové vydávají Almanach na rok 1914, do Je-ílož čela získali S. K. Neumanna po atentátu na rakouského následníka , trůnu Ferdinande ďEste v Sarajevu (2S i 6.) propuká na přelomu července a srpna první světová válka, dlouho předtím připravovaná na obou stranách; řada Českých spisovateli je povolána na frontu (F. Šrámek, S. K. Neumann, F. Gel-lner, který se nevrátil, aj.), Jiní Jsou vězněni [P. Bezruö, V. Dyk, J. s. Macher aj.) 914 I \ ';. ■■■ tíi 'i - t ■ ■ «Jfe ■■ , ■ .... ■■ ■■ ■-■: po únorové revoluci:v Rusku oživení bo- praktikuje ve Všeobecné veřejné okresní nemocnici v Německém Brodě (1. 10. až 31. 12.); v Neumannově Červnu (3. 10.) uveřejňuje povídku Ráj, již po letech otevře svou knižní prvotinu Amazonský proud, když napřed znění z Června podstatně přepracuje . I zastupuje obvodního lékaře v Turzovce'j u koisc; začíná psát do Českého slova' referáty a články o výtvarném uměnl;-1| otiskuje řaflu povídek f v červnu, Luml~íj ru, Zemi, Republice a Nebojsovi); v Cláníá cích Nové umění, Námět k obrazu, Kari-3 katury aj. vystupuje s. myšlenkou po-js spollté prace., tvorby po- dělnickém zpü-«| sobu, účasti při budování nové doby-; jejs zastoupen v „zimním čísle" Června ■ jPítí - . / píše o výtvarném umění,: o výstaváct 1 tvůrcích (např. o Mánesovi a Slavíčko-^ ví) do Českého slova; tam 1 v Zemt.í Orfeovi a Kmeni otiskuje též povídky ;| v šibenlčkách uveřejňuje Jednoaktovku» Několikerá zasnoubení; v diskusi o str-1 žení mariánského sloupu v Praze poleá mízuje proti ryze estetickému přístupu? [jaký zastával například Karel Teigeu a svůj článek Starožitnosti (24. 7.) vy3 nrocuje ostře protlbaroknS; v článcíchij o literárním večeru K. Půlpána a o prvek tlně 1. Suka i Jinde teoreticky "připrayuJ.B| vznik Devětsliu, v němž_se stává" prvníma :.l 1918 &919 ■ .; N • ■■ . . ' ■ ■' .: ■ '.■■■; ■ ■■'. vij ■:■•> \q ■ ■■ ■ f ■ | í t A ■>■■ Je proti útlaku a válce I u nás, velké hladové demonstrace; v květnu manifest českých spisovatelů Českému poselstvu na radě říšské; po Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku (7. 11.) demonstrace v Praze, Bratislavě aj. s požadavky 'míru, národního sebeurčení a demokracie Tříkrálová deklarace zdůrazňuje poža-dávek sebaurčení národů; v lednu velká stávka pod heslem ;,chceme mír, svobodu a chléb"; začátkem února vzpoura námořníků v boce Kotorské; národní - přísaha představitelů českého kulturnl-/ho a politického života (13. 4.); po celé jaro a léto stávky a vojenské vzpoury; 14. 10. generální stávka v Cochách a zöflsti 1 na Moravě; rozpad Rakou-sko-Uherska a vznik samostatné československé republiky (28. 10.); vznik časopisu Červen (od 7. 3.); výstava Tvrdošíjných (duben) po celý rok jednáni o mírových smlouvách; ustavení Společnosti národů; v březnu založení'Komunistické Internacionály; přijat polovlčatý zákon o pozemkové reformě;'Československé vojsko intervenuje proti Madarské republice ■ rad; vyhlášena Slovenská republika rad v Prešově (16. 6.); na Ilegální konferenci levicových sociálně demokratických organizací přijato Programové vyhlášení marxistické levice (7. 12.); ustavena So-' cialistická rada osvětových dělníků (S. ' K.'.Neumanq.-j.'Hora, i^Olbracht aj.) na;. celostátní konferenci marxistické levice ,v~Praze (5.' 9.) požadavek přijeti 21 podmínek pro vstup do Komunistické internacionály; jmenováni úřednické vlády (15. 9.); založení Rudého práva (21. 9.) a ustavení marxistické levice sociálni demokracie jako samostatné strany (25.—28: 9.); boj o Lidový dům (9. 12.), generální stávka' brutálně potlačena policií & četnictvem (Í0.—15. 12.); ustavení Davělsllu |5.v 10J; české vydání Leninova Státu a revoluce v Neumannově Edici Června; vychází Horův Pracující den 148 ( ■ ■ ■ 149 ■ předsedou; poprvé projevuje svůj hluboký "žÄJäTfi o Itlm úvahou Film v českém slovo [21. 8.); v Cesto uveřejňuje svou Satyrskou komedii 1921 J e promován na doktora všeobecného ^0 foť lékařství (2. 8.) a uzavtra sňatek s MUDr. Ludmilou Tuhou [18. 8.). Spolu s ni si otvírá lékařskou praxi na Zbraslavi, a to v podnájmu u p. Struppa; povídky publikuje v Červnu [Býti dělníkem). Rudém právu, Komunistickém kalendáři na rok 1922 a ve sborníku Sovétské Rusi čeítf spisovatelé a umělci komunističtí; spolu s F. C. Welskopfem pfäe nepodepsanou předmluvu Devětsllu k básnické prvotině Jaroslava Seiferta Město v slzách avnl vyslovuje presvedčení, že bez pospolité práce pod novou hvězdou komunismu není modernosti 1922 v Revolučním sborníku Devětsll (podzim] uveřejňuje prózu Cesta do světa, v Rudém právu náčrty kpró2e později pojmenované F. C. Ball; je uváděn (v lednu 1 v záři] v Kulturní rado Proletkultu, a to 1 po jeho reorganizaci; podlil se^ na činnosti Devětsllu a dává se do psantj, Pekaře Jana Marhoula; pracuje stéle._]a->? ko lékař Okresní nemocenské pojišťovny 1923 stohuje sa s ženou do domu č, 177 v Palackého ulici na Zbraslavi; narozeni dcery Alany [8. 4.), po provdáni San-tarové (1923—1987]; vydává knižní prvotinu Amazonský proud a v devětsllské'|j revul Disk ukázku z chystaného románu' Pekař Jan Marhoul; v Rudém právu uveřejňuje prózu Dlouhý, Široký, Bystro-zraky; vystupuje z Devětsllu 'i r; ■_.-;... Jíti. ■ A ■ ;.:.; ■;,' 1924 vydává knihy Dlouhý, Široký", Bystro-^ zraky a Pekař Jan Marhoul;' v březnu až^ květnu pläe divadelní referáty do Ces^ koslovenské samostatnosti, přejmenova-í nó v březnu na Národní osvobozeni; za; Pekaře Jana Marhoula je poctěn zvláštní^ státní cenou , ..' .; ' \ 1921' soudní procesy s představiteli dělnické- ho revolučního hnutí; ustavující sjezd KSC (14.—16, S.J, slučovacl sjezd národních komunistických stran (30. 10.) založení českého Proletkultu (14. 8.); vychází první číslo Varu (1. 12.]; významné knihy: HořejSlho Hudba na namésti, Wolkrův Host do domu, Seifertovo Město v slzách ■ ■■ ■..,-..,?;■■ . ■■-', rjAfřB ;■ 3 ■■■•■,-•,. i' ,r ■-.,-.!.. i : i""i' ' i l*S . ;. "," •■.':■.;(■ ■ 1922 .'■ ' -h*.- ' . S ľí P.^ri " " -I.V. . 1923- ■■■■■ s H listu••; \ >,:,::■>">■? :• ' :ti. fj ■ ' : ůvSa .■. rfl *,; ..- -:, . . 11 ,.l. - ■■ ,. .,. ■ .Tli ;1924.::itny ;,.--ií^(ífU*l «r i-: íltovf . '" í t-3'lb :■:•?■;•': u, r ■,':;ifjfi : . '■" ' - hospodářská krize, stávky horníků, dělníků a zemědělských dělníků; vycházejí Revoluční sborník Devětsll a sborník Život.„II; Devětsll se hlási k programu proletárskeho umění; ne j pro z Ira vě) 11 e n -to program formuluje ve Varu J, Wolter,. který tohoto roku vydává téZ Těžkou hodinu a Tři hry; začíná vycházet Proletkult, redigovaný Neumannem po'atentátu na ministra financí Rašína ■ rozpoutána an ti komunistická kampaň a 'přijat protlděinícký zékon na ochranu ^republiky; Devětsll postupně opouStí program' -proletářského-uměnl, dále hájený Neumannem a naplňovaný Jím (Rudé zpěvy), Hořejším (Korálový náhrdelník), Rázem a Bieblem (Cesta k lidem). Majerovou (Nejkrásnější svět); umírají J. Haussmann (7..1.J.a J. Haäek (3. 1.), Jehož Osudy .dobrého vojáka Švejka (1921—1923J pak brzy pronikají do světla í ■-.•..- . .umírají J. Wolker [i. 1.) a V. I. Lenin :(21.-.l.]; Z..Nejedlý, J. Kratochvíl a J. Hora.; vydáva j í Pondělní noviny, Z. Nejedlý ^přichází s prvním dílem monografie Bedřich Smetana-; v časopise Host je Teigem a Nezvalem proklamován poetismus (začátek.létaj, jehož nejvýznačnější sbírkou se stává Nezvalova Pantomima (září);'oficiálně Je ustaven Brněn- 150 ~:" 151 1925 1928 1927 1928 dokončuje a vydává Pole orná a válečná; ^ odmlčuje se Jako esejista • ■ vydává humoristický román Rozmarné, léto a v časopise Host uveřejňuje páro-: dtt na americké dobrodružné filmy Ne--., napravltelný Tommy; v Saldově Tvorbé protestuje proti teoreticky zmatené a ne-, zásadové agitaci v předvolební kampani' 1925 roť./.' i o , ;' . I \:-v ský Devětsil {22. 3.) a v BrnS začíná vycházet měsíčník Pásmo (1924—192.6] propagující poetismus a konstruktivismus založena Společnost pro kulturní a .hospodářské sblížen! s novým Ruskem a Časopis Nové Rusko; v Pásmu útok Dosti Wolkra; vzniká experimentální. QsvoJtjp-zené dIva"dlö~^ko'T[rvödelni_sekc9_ ße- • ; y^raľrvycH5^r^]eTiľuv~ŽíoiňrMajakov-SftSmri50 000 OOD v překladu Mathesio-vě, N ezvalova Menší: růžová zahrada a Falešný mariáš 1 vzpomínková kní- '.-. -.-^žeCka Wolker-!!,:- -r ■ ,ij; stávky -kovodělníků, demonstrace proti .,-■-.. agrárním clům, čeští íaäisté připravují ■^ vstfttnj převrat ■-.. :■,. .. ■■ ji »{asiö ■.- £»iftfe' knižně vydává svou první celovečernímiMl927j r Ä Učitel jí JSáJf, Jejíž premiéra je v Osvo-^ něm divadle [14., 10.]; úryvky z nifl uveřejňuje v-Tvorbě, ve:sborniku Fronty a v knize Pět let Družstevní práce, přU spívá do Knížky o Srámkovi a píše o-Xq^ manoví k jeho padesátinám (do Národy ního osvobození)pvítá-ívydánlstaroĚes; kého Sporu duše s .tělem; na podzim si účastni spolu se Z. Nejedlým. V. Tillem J. Koptou aj, oslav desátého výročí SI]: nové revoluce v Moskvě;- poznává kulturs ní život v dělnických klubech i divadl Tairovovo >. ■ '^iiidočasné oživení- průmyslové výroby*;1 no-■'■j vý rozmach.avantgardního hnutí: vydání sborníku Fronta, zahájení časopisu Reo, v Osvobozeném divadle počíná Vest pocket revuí nová éra (Voskovec a Werich); vychází Teigovo. Stavba a báseň, ľjNezval vydává Akrobata; k výročí VRSR vychází sborník Deset let diktatury pro-' letariá,tu, číslo k výročí, přináší 1 ReD '■■: ■-'■■ . :■■■•.:. • ■, u ...".- . ■ - í.":«'-.;' ■:■;.'- -: •■■*.■■ ■■■ ■■ , . v . ' . li ;S,.. n píše do Nového Ruska nadšené Poznáme ky o ruském kolektivním íivotě; plšeja vydává knižně a Osvobozenému divadlu! zadává k premiéře [2B. -9.J svou druhow celovečerní hru Nemocni dívka; ukázkig 2 ní otiskuje v ReDu, kde-také publikú]iT úryvek z chystaného ■ románu 'Posled soud [Jinýúryvek -včasopise Tvar); -í obsazování rolí v Nemocné dívce zádí režiséra ]. Honzla, aby; úlohou, básní""" Kolovrata pověřil V. Nezvala; dokončuj stavbu vlastního1 domu na Zbraslavi;] [928 . Ia oportunisUcká krize, v KSČ se stává ^předmětem pozornosti Komlnterny a buržoazie hodlá využit oslabení KSC ješté zákazem komunistického tisku před volbami;,]. Fučík získává pro stranu Tvorbu^ zřícení'rozestavěné budovy Na poříčí "dokumentuje bezohlednost soudobého 'kapitalistického' r , podnikáni; Nezval '■at,Telge'.l.uveřejňujt v ReDu nové Maní-íestý poetismu; v Komunistickém nakladatelství, vychází brožura Lenin o Tols- tém's.ťíilSlkovou předmluvou 1929 na pokračování' v.časpplseJPlán a pözd|3 W)29'. kü nástup:* gottwaldovského . bolševického- 152 153 ji knižně vydává román Poslední soud; J za účast na protlstranlckém projevuj sedmi spisovatelů je vyloučen z řad cle- ; nů KSC; 1 v jeho tvorbě se projevuje ; izolace od společenského dění, a to ze-' jména v esejiatice; v ReDu otiskuje ,,fíl-.; mové drama" Lethargus (zárodek budou- • cí hry jezero Ukereve) a v přednášce ke : studentům na Řadově (otištěna v časo^ plse Panorama) uvažuje o ..„hospodařeni \ s věcmi umění"; je členem Levě fronty;^ státní cena za Poslední soud ' :■ - i 3 kromě knižního vydáni Cesty do suěta ' (původně v Revolučním sborníku Devět-. sil a pak v knize Dlouhý., Široký, Bystro-.i zraky) vydává knihu1 Hrdelní pře anebo' Přísloví; dále se sbližuje se strukturalis-j ty a na jejich pojetí se odvolává v po-' lem ice s F. "Peroutkou v Přítomnosti I [Styl nade všecko); plánuje společensko-^ -politický román o letech 1914—1930 a| uveřejňuje z něho ukázky v^Tvaru ajj Kvartu; v Nezvatově Zverokruhu otiskuje! začátek Markéty Lazarové ' vydává Markétu Lazarovou a pro d6ta Kubulu a Kubu Kublkulu; do generacml diskuse zasahuje článkem Z přednášky} o takzvaném novém umění (Odeon] á v Panoramě se vyznává z obdivu k Ra-^ belaisovi; v anketo o postavení lntelja gence (Levá frontal soudí, že pracujícff inteligence náleží do komunistické straa ny; v Levé frontě vystupuje proti sou-1 době konfiskaSní praxi a podepisuj prohlášení proti střelbě do demonstrant tfl; za Markétu Lazarovou je poctě státní cenou "■1 :7fi£''" ~': vydává román Otek do Bua\lna, Luk královny Dorotky',!.a~dWadeL., Alchymista (premiéra'.'ve: Stavovském^ vadle 8. 11.]; podílí,se na vzniku 111-Před maturitou (premiéra. 9. 9.) a.'v;-.; soplsech se solidarizuje s lingvlsty.-str turalisty; v Panoramě píäe^ o díle K. vého, o próze J. Kopty, v Jarním ä.lmjj nachu Kmene.o nadávkách; na jařoSÍ i ■■ 51930 .,-,.., ,....; , vedení na V. sjezdu KSC. (18.—23. 2.), lc Jehož revoluční linii se přihlásila řada avantgardních tvůrců {Nezval, Novomes-ký, Teige aJ.J z iniciativy Fučíkovy, Je nepochopen sedmi význačnými komunistickými spisovateli, kteří jsou za svůj projev vyloučeni ze strany; je založena Levá fronta (18. 10.) a zhruba v době krachu na newyorské burze [začátek světové hospodářské krizej naplno propuká krize v české levicové umělecké avantgardě:r. ■ ■ ■ . : -.■'■■ i*ti--t první projevy pos tupuj ic[ hospodářské krize u nás; sjezd spisovatelů v Charkově vyhlasuje sektársky zúžený program proletárske literatury (listopad) "■ '■■'<■■■'; f ■ ■ '■ ■ [1931 Í i i:. ! li,-Aš .;..■ oběti zostřujícího se třídního boje pří demonstracích u Duchcova (4. 2.J, v Ko-äútech (25. 5.] a u Frývaldova [25. 11); vzniká stále větši armáda nezaměstnaných, Jejichž tisíc delegátů se schází v Praze na celostátním sjezdu (15.—16. 3.] a:žádá zavedeni plné státní podpory pro všechny nezaměstnané; je ustaven Svaz přátel SSSK (29.. 4.]; celostátní konference Levé fronty (B.—7..8. v BrněJ ukazuje Inteligencí cestu po boku proletariátu:! ; ■ • pí'. '(■ ■■■ ■>' ■ -'. _,:V" . ;,.. . . ,, mostecká' stávka horn/kú [Z3. 3. — 19. 4.] a rosicko-oslavanská hornická stáv- íta-*«i ľ;ka (od 4. 11. po 6 týdnů), střelba do ■ .stávkujících na-Mostecku (13. 4), na .trati Červená Skala —Margecany (6.-9. '8.) a -do demonstrantů v Polomce (12.— 16. 11,] mají široký ohlas, vyvolávají solidaritu a pftsobl 1 na vřvoj uměni ■ a tvorby; avantgardní umění se podílí .. ■; 15 FMí':-. ;■;. -; 154 : - 155 ■ - účastni spisovatelské výpravy na & kující hornické Mostecko 1933 celý rok pracuje na filmech;.: sluneCní straně (premiéra 13 účastni jako autor na motu, režiséra luautor scénáře; píše nerealizovaný' naF o baronu Prášilovi; na Zakarpa Ukrajina natáčí (podle námětu I. brachta a scénáře K. Nového) iilm rijka nevěrnice (premiéra 2. 3. 19 . přispívá do. sborníků F. X, Saldy^ Mahena 1934 podle nerealizovaného scénáře o Prášilovi píše román Konec starý sä, který vychází téhož roku; pode" protifašistický projev spisovatelů, cu a intelektuálů (28. 11.] ■ ■ -.v ■ ';'-Íjr::'.' 1935 dramatizuje pro Národní divadlo! \S vensonův Poklad na ostrově (preml^ 16. 10.) a'pläe 1 knižně vydává ■,s£ čtvrtou celovečerní .hru Jezero Uker" (premiéra 8. 2. 1936 v Národním divá :■;); v časopisech vyzdvihuje organf' vanou solidaritu jako .zbraň proti'fá" mu; pokouSÍ se o návrat k filmové P7 a pí Se scénář komedie Nedorozumí účastni se práce Výboru na pomoc meckým : občanům ČSR^ je zvoleny čestného předsednictva Srazu nämeck kulturní íronty v CSR (8. 9.), vitá p* přípravy k založeni Klubu českoněme kých divadelních pracovníků [iář? v Rudém právu) ap. 193Q vydává román Tří feky; ja pozván na:.\T sjezd KSC (U—14. 4.) a posílá sjezd 156 ' [ ■ 193S pyi* . na : společenských zápasech Nezvalovou hrou.-Milenci z kiosku, Závadovou sblr- .kou Siréna, řevní Caesar v Osvobozeném .divadle; Caesarem začíná nová, politická éra Osvobozeného divadla fašistický převrat: v Nemecku (30. 1.); "inscenovaný požár ŘfSského sněmu (26. 'až 27. 2.) jako záminka k perzekuci komunistů a. opozice; zřízeno gestapo [3. 5.], uspořádán proces proti G. Dl-mltrovovl a dalším údajným strůjcům ■■požáru'(21. 9. — 23. 12.]; u nás vrchol nezamestnanosti ■ (únor); od 3. 10. na tři měsíce zastaveno Rudé právo, náhradou za ně vznikají Hale noviny, s nimiž spolupracuje mnoho pokrokových autorů; E, F. Burian zakládá divadlo D-34 výbuch na dole Nelson lil v Oseku u Duchcova (142 obětí); zastavení Ru-déhq práva na tři měsíce (od 14. 2.J; ustaveni Obce československých spisovatelů v odpověď na vzrůstající nebezpečí íaSísmu; vznik 'Skupiny surrealistů v ČSR (březen], diskusní shromáždění ;o' surrealismu (11. a 28. 5.] a o socialistickém realismu (14. 11.); moskevského sjezdu spisovatelů se účastni řada českých a. slovenských spisovatelů v čele s■! V. Nezvalem; Nezval věnuje státní cenu za sbírku .Sbohem a šáteček ve prospěch emigrace z nacistické říše VIL kongres Komunistické Internaclo- ;,nély vyhlašuje linii boje za jednotnou lidovou frontu proti fašismu [27. 7, až •20. 8.];' uzavření československo-sovět-ské spojenecké1 smlouvy (18. 5.); v parlamentních volbách získává největší počet hlasů Henlelnova Sudetendeutsche Fartei; ustavuje se sociallstlckorealistic-ké spisovatelské sdružení Blok; Nezval zastupuje Československo na pařížském sjezdu na obranu kultury (červen) Bte-íí fcí^í r .. listuj ■ • ,*- ■p ■■■■ ■■ ■ ■ '. frtfSHÍ ; •■ ■ ■ ; ■•-• ! • : . VII. sjezd KSČ orientuje k vytvořeni fronty -na obranu míru, proti fašismu. 157 1937 1938 1939 pozdravný telegram a dopis; v Let Klubu českých a německých divadel pracovníků koncipuje ideu ;„divadla'^| všechny" (květen) a má rozhodujíc® ciativu při vzniku Československej mové společnosti (20. 10.),- PrQdÜL* pracovává program a Jejímž Jeři předsedou; píše předmluvu k prpr, tlcké Knize v plamenech od F. W.. sena do sborníku Španělsku přispívá' í kou Občan don Qui jote (břemen) a Dělnické ročenky 1938 rovněž 'antlfaS tickou povídkou Kněz Gudari (též v'N rodním osvobození 31. 10. 1937); zast puje Čs. filmovou společnost ve Film vém poradním sboru ministerstva '• ob-chodu (od 23. 1.); v říjnu se vzdá? v Čs. filmové společnosti místa předée dy a soustřeďuje se na činnost v Dr" stevní práci, a to jako předseda reda' ního kruhu; pro organizaci Lidové?^? vadlo píše do Jejího Prvního' progra " stať Scéna hledá své obecenstvo; s \ Kubáskem se podílí na scénáři a r.e filmů Láska a Udě (premiéra 25. o NaSt jurtantt (premiéra 4. 3. 1938) ß píše a vydává román Rodina Horvatová (první díl proponované trilogie KoňS a vůz), plánuje kolektivní dílo.„.o.. česj kých dějinách "ná podkladě" nejnovějších výsledků'historického bádání, p,o.deplssj „Jg'^pföVoiariL.V'emi zůstaneme (20. .5^j Na obranu kultury! (6. 9.); a K vědon' světa (13. 9.); plánuje historický rom' Krčin •■' - i*—— -«-»-~*« • ( ■• ■ • ■•"...■ jj • píše Obrazy z dějin národa Českéhca první díl; dílo vychází před„ vánocemi? už na podzim 1939 se hlásí k.ilegálň* práci prostřednictvím Lubomíra' Llnhai ta . 158 za chléb a svobodu; ve Španělsku povstání fašistu proti republice (18.—20 7.1. u nás založen Výbor na pomoc ae-mokratlckému Španělsku; začíná vycházet revue Bloku U československá vláda usiluje o zlepšeni situace v pohraničí, kde špatná hospodářská situace' přispívá k růstu členů Henlelnovy strany, ■ podporované Hitlerem; vycházejí Lidé na křižovatce M. Pujmanové, Golet, v údolí I. Olbrachta. Václavkova kniha Tvorbou k realitě; O-svobozené divadlo přichází s hrou Těžká. Barbora proti poraženectvl a páté koloně; S. K. Neumann vydává Sonátu ho-■'-•.' rizontálnlho•života " ■■■' '.'' '■--.■■■ .:.... El ■ H ■ • ■■■ '■■ ■ : i toyřc | ■ ;. . ■•■• , .■ . U ■ po okupaci Rakouska (11. 3.) se Hitler ODrauí proti Československu a diriguje Suaetoněmeckou stranu, aby klaaia Praze nesplnitelné požadavky; vláda ČSR vyhlašuje částečnou mobilizaci (20. 5.). ' po generální stávce' (22. 9;) v době zvýšeného nátlaku: na'. Československo sahá ; k nové mobilizaci (23. 9.), ale pak bez ohledu na slíbenou'pomoc SSSR přijímá mnichovskou dohodu' Německa, Itálie, .Francie a'Velké Británie o odstoupeni pohraničí Německu; pravíce, která zastavuje činnost KSČ (20. 10.), rozpou-tává štvavou kampaň proti pokrokové kultuře a zvláště K. Čapkovi, který o vánocích umírá rozbiti okleštěného Československa dovršuje vytvořeni tzv. slovenského státu j (14. 3.), okupace Čech a Moravy a zřízeni protektorátu (15.3.); po vypuknuti války (1. 9.) se stupňuje perzekuce r okupanti potlačuji demonstrace (28. 10.). «Si tón 159 1340 19ÍÍ 1942 51 /_•/ ■ ' ■ ■ - ■■: ' : '- ■ ■ ■■■ 'ť.í.:. ■■: pokračuje v psaní Obrazu z dějin nár± českého, píSe a vydává druhý 0i výzvy k tilmové práci (S. 1. po) natočit film o Smetanovi) >ze. -stoji okupačních představitelů nereaguje,! než ignoruje pozváni Goebbclsovým-;| nem na cestu do Nemecka,a Holánj (27. 8.J; jako člen nově vytvořeni lektorského sboru píše posudky na i méty a scenáre k více než čtyříi filmům pokračuje » prúci na Obrazech z dejín národa českéno a píše sHm pitou celovečerní ořu, komédii fosefina (knižná ítš!= ^ premiéru mďa ax po oswafco-zenfj; pokračuje v psaní lektorských posudků pro íilm i pro Družstevní práci: od podzimu se iSfactuí práca v >íá-rodne revolučním výboru inteligence jako jeho předseda a plánuje přestavbu organizace kulturního života po osvobození, spolu s L. Stnllem promýšlí projekt Socialisticko encyklopedie; projek-' tuje nový systém, umeleckého Školství ap,; jako .lektor rozpoznává vypravěčský talent' J. S. Kubína a prosazuje vydáni jeho prvních knih uprostřed práce »na;, třetím, díle Obrazů z dějin národa českého, brzy po oslavách šedesátin >sfého ' přítele J. Johna a napsáni příspěvku do rukopisného sborníku k tomuto.jubileu'je 12. 5. v pět hodin ráno zatčen" gestapem, 1. Ö. odj spuzen k trestu smrti, a, v 18.45 na kp byllské střelnici popraven!., ■ ■■■:- !$ Ä-J.11 ■■ ■.. ■: >> -■■ lil'.-'mu (fctfDori . ■ ;•..■■■■'.- i ' i . ■■ - I ■ 160 Mfi .! . a po pohřbu studenta1 J. Opletala popra- /;;í"-vujl devět studentských předáku, uza- .vírajl. vysoké Ěkoly a 1200 studentu de- f''. partují do koncentračních táborů (17 ; no • umělecká tvorba se inspiruje velkými : osobnostmi národní minulosti (Němcova,) Neruda); Halas vydává NaSi paní * Boženu Němcovou, Závada Hradní věž, Nezval Pět minut za městem a Mauon Lescaut nwistiífeg N&íťWt.» pf%p*4i SŠSitt m e.]; po, zatčeni téměř celého I, ústřed-ního výboru KSC [12.-13. 2.1 se v dubnu ustavuje II. ilegální OV, který řídl odbojovou práci za zvláSť těžkých pod-,mlnek; po příchodu R. Heýdricha do funkce říšského protektora (27. 9 1 ■ ■ ■ . Í.Í. .asfi' . » ■ .'Y:. j ,,-' ■ ... r,zatCení J.Fučíka" [24. 4.J, V. Vančury (12; 5.); atentát:;.1 Gabčíka a J. Kubiše na R. Héydrlcha [27.' 5Í); odvetou za atentát je v době stanného práva zavražděno 2300 občanů a je vyhlazena celáobec Lidice (10. 8.] ■■■ iv"v- ■. ■> ,;-. ..-_-■■-, ■ ■ - ...:■--■...,. ■■;: . i :' •'■-■ '•■'- '■ -■■ ■■ . . r .: ; .. O Vančurově Alchymistovi % kritik denních listú u příležitosti premiéry v Károdním divadle. Knižne vyšlo v Živých knihách B za Kč 15.—, váz. Kč 25.—. Aí. Rutu v Národních listech: Vančurův „Alchymista" byl očekáván se značným zájmem: neboť vedle Nezvala, jenž si dobyl vůdčího místa v lyrice, je Vladislav Vančura druhý hlavni představitel poválečné generace a její literární avantgardy, jeho mateřskou půdou byla, přes dvě divadelní episody, „Učitele a žáka" a ^Nemocné dívky", až doposud epika: především epika mužských chlapů, zbojnicky nevázaných a rabelaisovsky veselých, již hovořili podivným, kostrbatým a zemitě těžkým jazykem, v jehož struktuře mísila se středověká abstraktnost s jakýmsi vzteklým naturalismem a který byl hlavni pákou Vančurovy epiky. Pro Vančuru není totiž fcč pouze výrazem, nýbrž přimo podstatou světa a verbalismus, vezmeme-li tento pojem bez pří-twny a čistě gramatikálně, je mu jedinou čistou formou literatury. Spisovatel nemá býti posedlý vášněmi ani myšlenkami, nýbrž slovem: je to především dokonalý řemeslník jazyka, jenž obrábí řeč se stejnou houževnatosti a láskou, jako truhlář dřevo nebo dělník kovy. Byli jsme ledy právem zvědavi, jak se osvědčí toto Vančurovo Slovo na scéně: neboť jeviště je prubířským kamenem ryzosti, na němž právě nic tak snadno neselže, jako slova, není-H pod nimi život a napětí rozvášněné duše. Byli jsme tedy zvědavi, co je pod Vančurovým Slovem a jakou průbojnost osvědči vůdce naši avantgardy nejen stylisticky, ale i divadelně, A. M. Pisa v Právu lidu: Vančurův „Alchymista" jest netoliko dramatem české národní povahy, ale také její útočnou kritikou, která svou tendenci zajímavě kontrastuje s autorovou románovou prvotinou „Pekař Jan Marhoul". Tato kritická tendence má v zápětí až schematicky jednoznačné rozvržení světla a stínu v základním dramatickém pojetí, jemuž jinak nelze upříti hloubky ani velkorysosti. Je to hra mohutné, u nás dnes tak vzácné básnivosti: jak v románu, tak v dramatě vyznačuje se Vančura patosem absolutna; je básníkem životních pratvarů, lidské elementárnosti, typických osudů. Jeho drama je svétem tragicky vyhrocených kontrastů bez přechodů a bez odstínů. Ten základní kontrast Vančurovy hry připomene Shakespeara z „Kupce benátského". Jinak zazní tu také známé motivy z „Fausia" a chvílemi, snad neprávem, jako byste poznávali i ozvuk z Brucknera. Motivicky však připíná se Vančurova hra nejblíže k Dy-kovu „Poslu": ale jaký rozdíl mezi oběma! Na-bývá-li u Dýka vrchu dialektika myšlenky, u Vančury vládne živelnost pudů a vášní. Jeho postavy jsou lidé sveřepé draví, horečně extatičti nebo ůpadkově chorobní. Jeho hra — toť jediné furioso Známé typy Židovské. K románu Šaloma Aše Matka, který vyjde v březnu v Živých knihách A '*. h< ■» j«"V; 1 167 vášně, posedlosti a křeče, které však posléze působí jednotvárne i -— mechanicky. Vančurovo úsili o typisaci zatéžuje některé jeho postavy lineárností, proměňuje je leckde v pouhé loutky. Jeho tvořivost soustřeďuje se především k ryzí, hieratické poesii slova, jehož patos je vsak mnohdy vzpírán výjevy, jež nemají daleko k rytírně. Vančura mi tu několik nevšedních, dramaticky živých a intensivních scén, ale také výjevy, jež v něm prozrazují opožděného následovníka Josefa Jiřího Kolára s jeho siláctvím, strašidelnostf a jinou teatrálností. E. Konrád v Národním osvobození: Zpod Vančurova obřadného, k pramenům Piscm a lidu jdoucího jazyka, nelidsky ryzího, musí se vydobývat jádro těžkých prapostav a pradéjů, v podstatě prostých a ne vždy vynalézavých. Vančurova vynalézavost odevždy objevovala hojnější život ve slově než v charakteru a ději. Nicméně v příběhu rudolfínského hvězdáře, tedy vědce, jenž musí pracovat v alchymii, poněvadž lidé chtiji od něho zlato, cítíme pod historickou maskou kritiku dneška, který poznáni neceni, nedá-li se výdělečně zužitkovat. Život, jenž se ztotožnil s penězi, jako u HofTmcistra ztotožňuje poživačně zlato s láskou. A úspěch s podvodem, V hraběti Martinu Koryranovi, jenž alchymistovi Moronemu podvod vnutí pro ženu, v ženě, která Koryěana zrazuje právě s Mo-ronem, v Moronovi, jenž ji zradí pro její nevlastni dceru, v Martinově bratru Michaelovi, jenž zradí všecky pro marnou lásku ke své švakrové, primitivně souzní cosi ze soudobé světové kreuge-rovštiny, z citové korupce věku. Toto vše je s nepevným nábějem k umu stavebnímu ne tak zbudováno jako na sebe nakladeno v dramatických hrudách, zhruba pripracovaných, ale pokrytých tuhými runami Vančurova lyrického rukopisu, který do obrazu životního zmatku promítá protiklad jasně jižní chuti k životu a české národní kyselé radosti. Jiří Weil: Vzpomínka na Antonína Macka V Generaci vyšel právo Vybír z ďla Ani. Macka v uíDořidáni Jos. Hory. Hi 1B-— v piátn* Ki 27*—. Před rokem 1920. Ne, neznal jsem tehdy Macka. Četl jsem ovšem staré ročníky Rudých květů, tam se objevovalo jeho jméno velmi často, byl to skvělý časopis s útočnými kresbami Gellnerovými. Jednu z nich jsem dal k uveřejnění do Trnu Karlu Konrádovi. Byla zabavena československým censorem. Na nádvoří Lidového domu v r. 1920 jsem uviděl Macka po prvé. Bylo těžké ho nevidět. Spolu s ostatními byl vyhazován a jeho šedivé vousy se jaksi podivně odrážely od strážnických helm. A pak jsem s nim mluvíval v tehdejší redakci Rudého práva. Byl to takový sklep v Grafu, kam pronikalo málo světla, kde se musilo stále svítit, bylo tam ponuro a vlhko, o jeden stůl se dělilo deset lidi. Tam seděl také Macek. Zdál se již tehdy velmi stár, ve skutečnosti ovšem nebyl. Nechtěl jsem ani věřit, když mi básník Heinrich H. sdělil, kolik je Mackovi let. Nosíval jsem mu všelijaké lokálky a kursivky, také články o ruské literatuře a tak jsem 168 ■ vždy na něho počkal, až skonči rachotu, a šli jsm» bloumat po Praze. Macek chodil po Praze rád. Nevím, zdali někde obědval, nebo zdali vůbec obědval. Zato však byl ochoten jiti třeba do Vršovic, jestliže si myslil, že tam objev) nějakou knihu. Chodili jsme od knihkupce k, knihkupci a Macek každou chvíli někam vrazil » vylovil knížku. Strkal ty knížky do kapes svého zimníku, ve kterých bylo všechno. Články, knížky kousky chleba, všelijaké předměty. Kapsy praskaly přecpáním, to však bylo Mackovi jistě lhostejné Vypravoval mi cestou všelicos o umění a o svéni životě. Měl rád uměni svým zvláštním způsobem a bylo jistě mnoho pokory v tom, jak dovedl oceňova( lidi. Nikdy nemluvil o svém díle, nějak své víci vždy tajil, byl by snad rád, kdyby vycházely poj jiným jménem a možná, že vycházely. Měnil se v jakýsi dávno uplynuly čas svou stařeckou podobou, šedivou bradou. Lovil život mezi knížkami a řevem. Neboť bylo nutno řvát, aby Macek slyšel, bylo nutno přistoupit až k uchu a křičeti do něho o článcích, básních a novinkách. Byl velké dítě, byl prostý, laskavý, plný soucitu. Nezlobil se nijak pro všelijaké žerty, které s nim tropili, spoléhajíce na jeho nahluchlost. Jednou jsme ho přivedli do vinárny U Krcuzlů a tam jsme ho představili majitelce, Némkyni jako poleno, jako bývalého ruského revolucionáře, ktetý dvacet let pracoval v olověných dolech a ztratil tam sluch. Majitelka hladila Macka ze soucitu po šedivé hlavě. Macek si to nedovedl vysvětlit a hlasitě protestoval. Ježto majitelka neuměla česky a nerozuměla mu, vyšly jeho protesty na prázdno. A my jsme se musíli tvářiti hrozně vážně nad nešťastným Mackem, který se rozhlížel na všechny strany, hledaje pomoci. Chodíval do kaváren, nejčastějí do Edisonky, a četl všechno, časopisy jakéhokoliv druhu, hospodářské, zverolekárske, krajinské. Četl, stále jen četl, až do své smrti. Věděli jsme o něm, že je katolíkem. A byl nějakým zvláštním, protože byl kromě toho věřícím a přesvědčeným komunistou a psal protiklerikálni články. Zil navenek tak bloumavě, knižně, bezpečně. Jak žil doma, nevím. Myslím, že vůbec byl málokdy doma. Těsně před smrtí jsem s ním mluvil naposled. Vrátil jsem se tehdy v r, 1923 z Ruska a Macek hořel zvědavostí. Alusil jsem mu dlouho, dlouho v hospodě U Bubeníčků křičet do ucha o revoluci, Leninovi, moskevských ulicích, bukinistech. Chtěl vědět všechno, co nemohl vyčisti v knihách a časopisech. Pak jsem byl jíž jen na jeho pohřbu na Olšanských hřbitovech. Protože měl pohřeb církevní, vlekla Lidovýchovná práce doznala podle Činu újmu v rozpočtu pro rok lojj Kč ZrfOO.OOO, Čili dostane jen polovinu částky z minulého roku. — Üstav pro chov koni dostane příděl pravé o 3,000.000 větši-Nešlo by té přízně hřebcům využit nějak pro lidovou výchovu? Osvětové sbory mihly by na př. zařídil odbory pro pěstovaní (třeba úředníků) šimlů a o dotací dělily by se s knihovnickým, přednáškovým a jinými odbory. Tím by lidová výchova přišla k penězům, kterých ke své činnosti potřebuje, a titul, z kterého peníze plynou, by laké přišel na své. OTTAViO: Lámu vaši hůl, budu vládnouti v Parmě bez hole. sílen: Proč jste se neporadil, starý vévodo, byl bych' vám řekl, že mysliti v šedesáti letech na lásku neřest. — Hle, nyní má každý, co si zasloužil. Já má: žízeň větší ke konci než na začátku. Přítomné Miloš praví, že jsem býval v Řecku. Bude-li svět trvat, na; jdete mne vždy obratněji zacházet s korbelem. 380 ■■■ 1 ■ : ■ ■ O VANCUROVI-DRAMATIKU 1=1 Vančura Žije v paměti Českého čtenářstva především jako prozaik — romanopisec i povídkář. Přesto vsak drama není v jeho dile složkou vedlejší, nepodstatnou. ., Už ta okolnost, že věnoval tak mnoho tvořivého úsilí i času filmu (Před maturitou, Marijka nevěrnice), nasvědčuje jeho schopnosti zpřítomňovat si. děje a nazírat osoby jako bytosti bezprostředně přítomné. I když si Vančurova dramata nedobyla scény tak intenzívně a tak trvale, jako si získaly čtenáře jeho~~řomány", nebylo by Vančurovo dílo jako celek bez nich úplné ani srozumitelné v své podstate. Vančurova dramata vešla do české divadelní tvorby v době, kdy se České drama od základů přerozovalo. Jindřich Honzl, uváděje r, 1930 na-scénu brněnského flj- * vadlä^ančurova Učitele a žáka, první to z Vančurových__. dramatických prací o někoJjkajéllňirňTčh, napsal do programu divadla óTaričurově tehdejší účasti na přerodu Českého dramatu výstižně: „S Vančurou přichází na jeviště brněnského Národního divadla nejen nový autor, nýbrž i nový tvar hry; ,Uätelem a žákem' projevují se touhy po novém českém dramatu, které bylo již skoro opuštěno básníky a jehož se zmocňovali většinou mistři snadné konverzace, kteří lehce kladou slovo za slovem, větu za větou tak pohodlně, nenápadně — a také bezvýznamně, že to musí pohoršit každého, kdo ještě považuje řeč jeviště a řeč dramatikovu za výraz slovního umění... Hra Vančurova je stejně jako Vančurova věta. ^stavěna a nikoli tak krátkoduše a lehoučko lípaná, jako bývá většina soudobých her. Vyvstává před námi jako ^architektura velkých stylových dob, jako dílo, jehož půdorys vytváří harmonie krásy, zatím co u ostatních her chabý a neuspořádaný vnitřek je ohazován cetkami slovíček. Jako moderní architektura i Vančurovo drama- 381 tické dílo vrací se v tom smyslu k odvěkým vzorům, '.i k jasnému a krásnému půdorysu řeckého chrámu, neboť S stavba hry Vančurovy je rozvržena jasně a s krásnou, i harmonií — ba více — sevřena do kruhu sledy obrazúr! a postupem děje." (J. Honzl, K novému významu uměaLM str. 140.) Honzl, který byl prvním režisérem Vančurovým a jeňř|| svým režijním slohem byl důvěrně blízký Vančurovuj| pojetí dramatu, vycítil jako nejpodstatnéjži Vanftirůvfl přínos básnickost, záležející nikoli v rozplývavé iyrič-nosti, ale v dr^natickém—využiti lyrických, prvků. "SáinB Vančura byl si jasně vědom těchto vlastností svých; bag Napsal o tom v časopise Nová scéna téhož roku 1930*9 kdy byl jeho Učitel a žák v Brně inscenován, tato sl°va-Š|j „fteč dramatu nemůžeise ppdlobati^řeči jevištní přeýalefl bude to báseň apostrofující diváka, báseň'vytvářející děj, v němž vše, co se_rTě^a~3emonstrovaťi~5ude za-' vrženo. Zdá se býti pravděpodobné, že nova scénaVsSB opětně rozhodne pro rytmovou řeč již proto, že je spádná a nevšední. To nemluví pro lyrické drama, ale tam, kde lyrika sama bude hrát, stane se důležitou složkou« divadelní pravé tak, jako všechny hodnoty, jež v mohutíjH ném proudu přináší život." Básnickost Vančurových dramat, jejich tíhnutí k haf^ moničnošli^ k monumentalitě a k přísnému _vnirřnírnu I skloubení déje_ nebyly~samoucelné, ale sloužily-ja^M výraz^básmkovy revolty proti zmalpměáťáótěnj_ českého ý dramatu v rukou_Štecliů;lJ5to]M, alei.Hilb^riu^JF'roti^ divadelnim hrám budovaným na nahodilostech malicherných intrik nebo zase na neurčitém klikaeeni'djjj ševních dějů postav stojí u Vančury_prostý děi iedňoM duchého pbrysUr^proti dramatickým osobXn~bůd*~15ě^ obsažným nebo příliš neurčitým stojí postavy_charakti^ rizované několika základními rysy, výrazn^i^&isvýčbB vzájemných 'vztäzíčby~. Vzájemné vztahy Vančurových pc6tay_se_vyzr ostrým napětím a_ vybíjejí~se' čas od času v pruc srážkách; jsou vlastně zákía<íěrn-a^arnatičnosti1Va^ ačuji 382 vých her, jsou jím mnohem spíš než děj. Dramatický Ékonflikt se u Vančury rozkládá v řadu konfliktů dílčích, a nejsou řídké případy, kdy tyto dílčí konflikty jsou navzájem protichůdné, kdy se táž osoba v různých situaF cích, někdy i ve vztahu k témuž partnerovi, chová tak, že se zdánlivě ocitá v rozporu se sebou samým. Tak hned v prvním hraném Vančurově dramatu Učitel a žák vy-chóväýá^uM^ dům, kde je tísněnjr svém mladistvém rozletu, ale v roz-~ hodující chvíli jej sám od útěku z domova zdržuje; naopak zase strýc7álmľv~ch^"Tvyčh^vaT^vého~syfibvce po vlastním vzoru-;jako maloměšťáka oddaného pedantio- rkému pořádku, ale ve chvlk'jääutiT^tarby Jana poslat do světa vstříc dobrodružstvím. Janova teta~nehávidí, stejně^jako strýc, Janovu touhu po dálkách, ale pojednou byla'by "ochotna odejit do fôchtoliezrižnlýcžrdálekiruclr elémLjenz~Ji však odmítá ~ TľV - " Příklady rozporů, náhlých zvratů v jednáni osob mohly'by^yf'mnöhonäsobne rozmnoženy"^^"vyskytují se tu siměji tu slaběji v každém z Vančurových dramat. i Osoby působí proto často na diváka dojmem jisté ne-předvídanosti. Výkyvy jejich jednání nemají však vliv na rozvoj hlavního děje, nevychylují z dráhy jeho prů- I běh. Tak např. v Alchymistovi Alessandro, hlavní osoba hry, už od první scény prohlašuje, že se chce vrátit z Cech do Itálie; celý děj kusu není vlastně než odkládáním uskutečnění tohoto úmyslu. V závěru hry alchý- \ mista přece jen odchází, a dokonce s milenkou, s kterou j se objevil již ve vstupní scéně. 1 Vnitřní napětí, vznikající stálými zvraty v jednáni osob, púsobíT'že'Vaneurova dramata zaznívají jakoby několika tóny zároveň. AČkob děj směřuje neúchylně týmž . směrem, jg_divák stéle udržován v napětí. Vančura, spisovatel velmi vědomě utvářející svá díla, věděl dobře o této jejich vlastnosti. Napsal o ní ve studii Poznámka o novém divadle {Nová scéna I) výstižně: „Divadlo je I ä organizovaná náhoda, překvapení a výjimečnost, jehož asociace a logičnost jsou vymezeny básnickou hranicí. ' 383 Je tedy zbytečno vymýšleti si vzestupný příběh o I4, lidských právech, osudu, vině či zlu a spravedlnosti,: bez expozice je tvořiti takové scénické kóny, jež by> věraly 2 lásky, zla atd. v pohnutém sledu antitéze. No, drama bude počínati tam, kde končí dnešní, když nás| třetím aktu dokonale přesvědčilo o mravní bezúhou lásce či 2lobě svého hrdiny. AC je fabule starého dr jakkoli gradována, bývá přece v podstatě lineárníh Drama nové bude zníti současně několika kóny jevištj nimi, jež budou v žádoucím poměru k vlastnímu dějat aby je podepřely buď kontrastem nebo obdobou.'"-« t Význačné..rysy „Vančurovy d ivmn.Hf.fr a f^hnilry jí M tedy uhrnem_jvgato_dva: jednoduchost děje: zvedne zvraty v'smýií lem 1 jednání jednotlivých osob zeltrany druhé. SougJ osob dramatu jevrš^TjrotrEBBffiuTSmemii. , jako dynamický kolektiv, jenž má svrchovanou schopnost jeoV nati v jednohlasné scéně a opět zníti'jako orchestr, riihol hohlasnými proměnami a -asociacemi." Bylo-by,.vsak mylné domnívat se, že Vančurovo pojetí postavy ' vyplynulo z touhy po pouhé formální obnově;'iE když takto svá dramata stavěl,.dobře výcdťoval onoho pojetí osobnosti, jaké si k svým. cílům.;y -v■■^■1-, kapitalismus a jež ke konečné degeneraci priradí kapita-lismus monopolistický. THcatálétanasehbä!tole^R6dhalíla tento rozklad buržoaznfho pojetí 'osobnosti velmi'jasné - , stačí vzpomenout svědectví, které; o:-této věCT-Jpor^s : román K. Čapka Obyčejný život:' Na -rozdíl odSČapka : bylo však Vančurovi jasné, že objektivní zákonitost skutečnosti nemůže být v své podstatě tímto rozkladem-' osobnosti zasažena. Ne vnášel proto rozkolísání ' a' nejedr-notnost do samého děje dramatu. Zejména názorná KP9'; teto stránce jeho-hra Jezero Ukereve; Její hlavníW>- "^n. Je vpřubéhu ^ňry-síaSíôb^Äo^na-iiepQrpzuir,^. ním těch, které obhajuje, kolísavostí těefi;Vkdo žami zápasí, a závislostí nepřátel; vidíme v ní osoby stálěípře-" cházeti ze stanoviska n a stanovisko", hájit leckdy bezděky- 384 stanovisko odpůrců nebo zase strhovat odpůrce na svou stranu Z kolísání není vyňat ani hrdina hry. A přece "se historická nutnost, vítězství pokrokové ideje, prosaď» zuje nakonec ne zásluhou kteréhokoli jedince, ale spo- ■> léčným úsilím všech. Vítězí myšlenka solidarity a míru a děj dospívá k tomuto ukončení plynule, bez zásadního zvratu. V Jezeru Ukereve je odhalena nejvlastnější podstata Ivančurovy dramatiky, tkvící v dialektickém vztahu mezi ./historickou nutností, ztělesněnou dějem, a kolísavostí \\ jednotlivce, i v takových případech, kdy jeho subjektivní i vůle neprotivit se historické nutnosti je zdánlivě nezvratná. V ostatních Vančurových dramatech nenašli bychom tento dialektický spor vyjádřen tak výrazně, ale vždy na dně hry shledáme jeho přítomnost; tak např. ačkoli v Učiteli a žáku neodchází hlavní kladná postava, učitel, ze scény nijak vítězně, nýbrž poznamenána nezdarem svého vychovatelského poslání, vítězí historická nutnost tím, že hned na začátku své cesty do světa nachází učitel nového žáka: maloměšťácká zbabělost, kterou nedovedl zdolat v svém žáku prvém, bude přemožena v druhém, možná až třetím; je dokonce možné, že se učiteli vůbec nepodaří zdolat ji; vykonají tedy úkol pracovníci další a slova učitelova: „A víte co, děti, postavíme něco lepšího. Znovu. Znovu od počátku. Znovu a lépe" podrží svou platnost až do konečného [ vítězství. Pokusili jsme se o celkovou charakteristiku Vančurovy dramatické tvorby. To, co je všem Vančurovým hrám společné, nemůže ovšem zdaleka vystihnout individuální ráz každé z nich. Vančurovy divadelní hry jsou rozloženy podél jeho tvůrčí cesty většinou v poměrně značných časových vzdálenostech. Jestliže Učitel a žák a Nemocná _ divka vyšly^ 1927 a 1928, tedy ve dvou po sobě jdoucích Kechtpřiřazuje se k nim Alchymista až r. 1332.^ Jezero Ukereve r. 19j5_a_posIední z her, J^s^fjna^až^a, okuparg^TytST-asové mezery' nejsou však ve Vančurově^ tvur^cestě ^C0^^7ľ^^5lPKJu.^^^č?~£ 385 *^ í 'Vančurovy tvorby románové, povídkové a také filmové'9 Proto .se v každé z her jeví ■Vančura"nä'jiňém~stu"pltis lidského, ideového i -uměleckého"'vývoje;' á~'je"třeb:a"vŠim3: nout si každé z.nich ósobitěr^T"^"^—~~"r~-,-1'r;*----'Ä« Nejdříve se však zastavíme .před třemi nuadistvýmM dramatickými pokusy Vančurovými, z nichž dva za ži-.1 vota autorova vyšly jen v časopisech a jež jsou zde po-a prvé otiskovány knižně. Do zralého dramatického díla'1 Vančurova nespadají, a proto, mluvívá-li se o Vančurově A dramatické prvotině, bývá jí nejčastěji míněna — a bude a i v této stati — hra Učitel a žák. yf Nejstarší z těchto pokusů, nazvaný Latinští klasikové; vyšeráTpo smrti Vančurové v 1. ročníku časopisu Otázky~_ divadla a filmuTjějž od r. :f9J6°ývydäval' po několik let' Vančurův umělecký druh ž Devětsilu a režisér jeho hérf* ' Jindřich Honzl. Honzl sám se v poznámce k tomuto otíš-'-'j tění Latinských klasiků vyjadřuje o vzniku hry takto: | „Tato jednoaktová_ hra jest. dramatická prvotina Vladi-V-: sláva Vančury. Psal ji -r i> podle tématu je to zřejmé"'— ještě v dobách s.tudénfek^chržáimú.''~Latinšt£ klasikové;'4 jsou skutečně plod študentského humoru. Námět'je J3rpsi__ J tičký: na dvoře římského""císaře "Augusta se hemží básníky; Vergilius, Horatius a Ovídius závodí o přízeň cí- •■ saře a císařovny. Na přímluvu své dvorní dámy, kteraké í milenkou Ovídiovou, vymůže císařovna Ovídiovi literární cenu; potom však ze žárlivosti způsobí, že Ovídius -je poslán do vyhnanství. Hlavním prostředkem komice. ^ kého účinu je perzifláž Augustova dvora a dvorních Há-'..-, sníků. V autorovi — i když psal možná Latinské klasiky— až po odchodu z gymnasia — žije pořád ještě student," j který se mstí antickým spisovatelům za. to, že ječmusjl g| Číst pod přísným dozorem učitelů. Víc je sotva třeba ve/ Vančurově dramatické hříčce hledat, ač nás i i v nic již : zaujme pružnost, . yfipnost a byst^ý-Spád -Vančurova;diá-) logu. Není bez zajímavostí ani pozorovat, jak se>zde. pixt-t jevují"první náznaky rodícího se Vančurova slohu.-v. .-•.v Druhý Vančurův jiramatický pokus, Několikerá^ygr,....,. "snoubení, vyšel r. 1920v"2rTO&ík^Sibeniček. Je>6všen^;; 386 ~ko nazvat dramatem dialogizovanou črtu, která se rlankversu). v^m^á_-zbohatííků^.jjimiŽL seTJěírdy,. dvě éte-po^kMa^sjvě^wé^ájky^ji nás jen hemžilo"."-" ■ jhra Vančurova nazvaná-'Učite^a^ák^IeííOeho^roku -.hraje Osvobózerŕé':aívälilo"T;ut07VančuTOVU'ďramaiáckou—T ^prvounu'tr'rtóiij^ ^tikä~se "začíná. Vančura romanopisec a novelista m'4 za ; sebou v té době již díla velkého významu i velkého ■úspěchu, jako jsou Pekař Jan Marhoul a Pole orná a vá-í léčná. Proto se sám Salda zabýval Vančurovým dramatickým debutem podrobné a s vážností (v Tvorbě 2, 222). j '.Cítí, že je tváří v tvář čemusi novému, s lecčím však je .mu těžko ve hře souhlasit: „Vadí mně některé věci. Nesrozumím dobře poměru mezi doktorem (a básníkem) ia žákem. Čemu učí básnik Jana? Co vyčítá Jan z jeho »knih? A vyčítá z nich, co jest v nich opravdu? Jest to Ipouze touha po dálce, blouznivá láska k dalekému, ne-fcznámému,\ tajemnému? Ni}, to by nebylo mnoho.' Na to Sby stačily, popřípadě i indiánky a detektivky. V této.ne-Eur^Čitosti je vada. Zde by bylo třeba konkrétnosti conej-Evětší..v. ;Z Jana se vyklube nakonec slaboch;' ťatřrriain, JPfrazér, hastros; něco polovičatého. Zabil a nezabil svého »strýce. Zabíjel v myšlenkách, nezabil nožem. Doktor ho :.387 přesvědčí ve scéně originálně pojaté, že.takovf'slat ani zabít nemohou. A trosečnický Don Qui jote -žmouc vrátí se do rodinné koleje, ke krbu, ke své slepicí sri bence. Byla by to tedy hra o iluzi a deziluzi? O vystři vění z,.o.pils.tyi?JPak by tô'byio^ľoňo'origlnálňíir o němž jsem se zmínil, nenové; odkazovalo by to m k epigónskemu romantismu, k letům devadesátým.' Není pochyby, Že Šaldova výtka neurčitosti ä'absti noste je v podstatě správná - také příští Vančurova^> Nemocná dívka, jako by na ni reagovala; lidé se zde j3 biji o hodnotu zcela konkrétní - o lidský Život ľaW život Jediný: zdařilá operace na divče otvírá bránu k uzdravením dalším, k novému výboji lékařství V tomto;' směru tedy Salda pravdu měl: naznačuje-li však ztotožněni prípadu žákova s „umdlenými dušemi" z literatury-let devadesátých, přechází bez pochopení kolem podstatného a trvalého rysu další dramatické tvorby Vančurovy o kterém zde již byla řeč. Nechápe totiž, že vše< ' osoby Učitele a Žáka, netoliko Jan, jsou rozkolísaní'" z pocitu umdlenosti, ale proto, aby bylo ukázánb/U„ -, nemůže dosáhnout sám o sobě jedinec, dosáhnou všichni^ společným usilováním: tím, Že jeden Jan zklamal a nedovedl se dostat ze začarovaného kruhu maloměšťáctví,I není maloměšfáctví nikterak zachráněno. Bude jedno* poraženo a vítězi nad ním budou všichni, kdo třeban zčásti jeho porážku připravovali. Zásluha Vančurovy dramatické prvotiny, Učitele a žáka, je v tom, že -přes začátečnické nedostatky položil nově otázku dramatických osob, jejich vzájemných vztahů i jejich vztahy k ději dramatu, ji Téměř ihned po Učiteli a žáku přichází další Vant j rovo drama, Nemocná dívka._Jeho knižní.vydáni^; datum „na podzim 1928"; mezi ním a UčitelemVžá nenachází se v časovém sledu žádná jiná kniha. Vani _ zcela zaujat tvořením pro scénu, chce zde zřejměížnt« vyzkoušet a zdokonalit svou dramatickou metodu.*" :mocná dívka je v mnohém podobna Učiteli a žáku,.pi vším v svém omezenpná~"několik málcTosob~Ťv svŕ 388 'naprostém soustředění k jediné dějové zápletce: v Učiteli £ žáku se zájem všech osob upínal jen a jen k tomu, Wejde-li či neodejde Jando světa; vjlemocné dívce pak Va jen^krtomu," pc^aři-Lse-operaceriJalŠ! 3Z&gI0O»---- ^podoba obou prvních dramat Vančurových^vto^ze_ Ijediné vhodné''ozlíáčení pro ne'je .Idram^^^ääR^ steihT-íä^b^^clTa^'žánenrTíenTocná divka_ nesena Wohutnvm^eněJmdJmieri^^ jgJl^og _ 'jelptalfcazů, je prostoupena » monotogyrm v^Äe^Ne'nadarmo mluvil při Nemocné dívce Salda «o „čisté věci básnické, stříbřitě jednostranné'.- Po Ne-t mocné dívce už nebude ve Vančurově dramauckém dúe 'výtvoru, který by mohl být stejným právem nazván í básní jako prvé dvě hry; napříště bude ve Vančurových ř hrách mnohem silněji zdůrazňován prvek dramaticky. ■ V čem však je^UlosJ&emocné djvky^J^oynání s uátSeníiržákem? Hlavně v tom>, ]ak jiz řečeno, je EAp^TgScnTdivky konkrétnější: nejde tu o unik ' ^omoWSeurätým'cflern jako^Učiteli a žáku ale o záchranu lidského života a mnohých dalších po něm. Tohoto cíle je v Nemocné dívce na konci dramatu dosaženo a hra se nerozplývá v perspektivě do neurčité budoucnosti; i konečná perspektiva je tu konkrétní: novy rozvoj léčení jisté skupiny nemocí. Na rozdíl od.Vančurovy ' dramatické „prvotiny tu různé osoby nesměřuji k protichůdným cílům, nýbrž všechny usiluji o totez. ■ Jsou ovšémi mezi nimi rozpory, také ony kolísají a jejich ■ vzájemné vztahy zůstávají stále napjaté. Jsou to v£a* jen rozpory o tom, může-li být cíle, který všem leží n; srdci, dosaženo a jakou cestou se to může stát. Vančur po rozběhu, kterým je Učitel a žák, dopracoval se ť krystalické čistoty, střídmosti v prostředcích pn básnic ;. kém účinu co nejsilnějším. Po Nemocné dívce bylo již nutiw změnit metodu, ktei zde -byIa"3ryhrocena .do. krajnosti.^^fera^se^skutečr ■ na několik, let^vrátil výhradně k próze, aby tak zisk odstup od svých předchoz£h~3ramátrS novým dram 389 tem pnchazí teprve r. 1932, napsav mezitím roniir,v - 5^ni^d^ Hrdelní pří a Markétu LazarwotfíS» V dramaTe )m-gnujr^Iöü£nii^äTTTaT51ti!Cir kteří"še^ ■minii s předchozírni-3vema hrami) zapůsobil ■ AlehV místa znovu dráždivé, avšak i na ty, kdo jej "■pöw s uznáním zapůsobil svou novostí; tak např. Gotz'spai roval v nem Vančurův „prvý opravdu dramatický U (Panorama 9, str. 200). I tu zůstává ovšem napěti S vazano ke vzájemnému napětí mezi osobami a kpřek^ nym citovým výkyvům osob; i tu je děj sám tak jedni rozhoduje o jediném: odejde-li alchymista Alessandi del Morone z Cech či nikoli. Avšak soubor osóbjeŠtM mnohem rozruzněnější než v obou hrách předchozích? Jejich vzájemné vztahy ani nesměřují k jedmemütcöd (jakov Nemocné dívce), ani nejsou rozdvo eny StofráY protitóadem (jako v Učiteli a žáku). Každá osoba má zP jem několikerý tak např. Morone svou slávu, žemri ra dosti života, hrabě Martin zlato i ženu a podobně iíkaždí z osob ostatních. Zmítány těmito rúznorodými.zái^ jsou často osoby v nejistotě o svých vzájemných ritovych? vztazích a v jejich jednání jsou často ještě nenadále^ a hlub* zvraty než ve Vančurových prvotinách.- Hra')« nabývá rozmanitosti a Šíře; poutá divákovu pozorní mnohostrannej! a zalidnuje jeviště intenzívnějinež Vá curovy hry předchozí. Ačkoli je Alchymista založen na vzájemném proplet S^Str?á,Vállí °SUdú někoHka ^dí, stoV Přece jen ™ predi titulní postava kusu, alchymista Alessandro del Morone. Není ovšem nikterak postavou bez výhrady kladnou: dost podobně jako Megalrogov v Konci starýcfe času (z r 1934) má v sobě mnoho z nemorálnosti acymo-nosti dobrodruha. UŠÍ se však od svých protikladných partneru, věčných hloubavců, moralistů a přitom chamtivců toužících po moci i posedlých erotismem, příznivě : tím ze je svobodnější: zlato jej nepoutá a také pÓmetl nybrz dobrovolným vzájemným svazkem dvoVvoIných 390 IHdí Nazírána ze stanoviska vášní, které otřásají w»£»~ Ifuže se hra o Alchymistovi jevit diváku (a take - jevda Eteti soudobé kritiky) jako drama *™Y°^Í>Zltt Kolika jedinců, zasazené však do minulosti a E^^_ Rí se i o řešení jisté problematiky historické/Vančura %Ĺ na tuto problematiku nařeží v závěru hry slovy , tMoronovými: „Jsem z Lombardie_ Stýská se nu J| fstýská se mi v těch chmurných Cechách v é zemi . |bez vzletu a bez lásky, mezi lidmi, Již věcně uvažuji, {kteří se trápí a vedou pro slovíčko války. ' • Nepřikládejme však řečem dobrodruhovým větši váhu ínežiakljlm přísluší. Ve skutečnosti se děj Alchymisty IS kolem dvou žen, Anny a Evy Koryčanových kolem ISSi vztahu ke čtyřem mužským hrdinům kusu. L^ am Itu se nedejme svést k jednostrannému chápani am ted \ i£me se ještě nedobrali nejvlastnějšího «^»gjg "k němu nám může dát doba, kdy hra vznikla. Psal se í tehdTwk 1932. V Německu se už schylovalo k nastolení aSmut ve vědomí lidí po celé Evropě vzrůstala malo-! mysW, strach o svobodu, o možnost tvonve práce, Ia poslechněme nyní, jak chápal nejvlastnější »smyji Alchymisty režisér této hry Jindřich Hond, když Alchy-|Su uváděl na scénu Národního divadla: Ve hre 'Schymista jsou dvě postavy, které odnášejí nás zájem ' Ses tragický konec a neukojitelnost vášní: je to radost fd^la z^leydělnického, pracovního snažení, z výsledku ^hvězdářské práce, který si odnáší alchymista A essand-del Morone z chmurných Cech do J^g^SČMÄte hou stejně dělnickou a dělnou naději, která vykupuje a otírá se nad tragédií slepé ^ahtýn^astny^h bratn Martina a Michaela - je neproblematická aktivita mládí Bubnová, které spěchá za dílem, za tvůrcem za tim kdo si' vede jako muž, ba lépe, jako ten, jenž něco vykané Tímto vyznáním, které utváří modernost Vančurovy vyľnľaS se také novost hry, jež přestává být osudovým SSĚta individua s bohem, ale která nad tragikou ne-. smyslného běsnění pudů, běsném smyslu a »Jafyac kých odvah vznáší hodnoty vyšší, hodnoty, jez jedme 391 S^íykľpw'Bt bezcílnost narození. ^y ™ práce, dílo, tvar nových skutečností " ~ Režisér zde přesně vystihl aktuální smysl hry. I k konflikt vášní a protiklad dvojí národní povahy^ smvsi ™ °stírrsti ^netvoří i^áS S Si Yf 2e 50UČaSí1^ a mluvil k W nos* Ještě dnes platí o Alchymistovi HonzW Plnou měrou: ukazují čtenáři, z které strany je t pnst0Uplt k četbě, a režisérovi, sáhne-li k Vančurově které osoby a které části textů třeba vyzvednoutdo predí, osvětlit nejjasnějším- světlem ^^^^ d- t J£ľ ^^^^^načuje rozwj?2£ü^rt, wS* f]1.^tfetÄ« tétoTS^ostUuu kou jednotící ideou. Všechny tyto nové Eamatické boje preS1y i d0 dalšiho Va/Č ™^uctó. % Ukereve Na rozdíl od Alchymisty neucÄ'sí do dávné minulosti. I když není děj hry autorem saW století 19. nebo začátek století 20. (R Koch Žil tn v letech 1843-19Í0). Avšak svou základnuľJoufé S íľbľľziwVeáté ^ jeh0 děj «* - »*^Ä nefsnl^ní^"1^ °° Přit»™ějšího je pro nás vzniku Jezera Ukereve v aooe ,>fhn boie proti koloniaUsmu, chápeme ještě lepe, nez bvToÍS tehdy jak historicky prozíravé bylo, když si Vančuľa obral' za námět své hry vývoj vztahu men E barevnými lidmi v africké kolonii a když pri-S'SSSti a vykořisťování učinil koloxuální ^Jezero Ukereve znamená opravdu etapu tvůrčí cesty republiky o hospodářskou expansi. Odtud i]W>J Somě nečetných výjimek (jakým! byly napr. básní 393 ™£ŕ? ; ebIa nebo román Benjamina Kličky ^Di* voška Jaja, staral se spíš o barvitosí tmpick^S^ P zvlas nosti domorodých zvyků a neobyľejSSd nez o to jak Ud vzdálených končín trpí KnľSla utiskem, bídou, nemocemi. Vančura se v Wŕľľn?^J £ zásadně odchýlil od tohoto ^TexoZnTZ^-R pozornost především k lidem tel™Zé^ oEI divákova ukázat ne jako zjevy tajemné a ÍoticS1p lZ-VTa ******* nejsrozumitelnější: UgánďaS' se boji hladu a spavé nemoci a í^n Wnt 1 ' °ľ;/?r™.~3 ničeni oddenků tU^ý*^e^v^^" mitaji lék, který sice pomáhá od spavé nemocľató'oslt^ £T ĽTJÍ r0Ste ÍeÍÍCh ^ P" ^lidaStu Vímf S' Cr^°bm VŠem °Statním okovaným lidem Wě^ E*^ky jena nich jen způsob vyjadrovací. Kon^ ľrL^Tr0d,CU a yyí^f^ní Evropanů je pro vSP dramatlka učl ^ prostředkem k ^ !?™N v oestu uznání j euch zasadni rovnosti se všemi qstatnhjl Způsob jakým Vančura pojal své Ugandany jeWo ale - ITSJ TÍeVÚ Uměkcké W^SSl mL i" LSľ í"1 ~ V#raaem nového autorova^ ľ5ílíl u,P0Jm0Ut a aobraait tento nový ^ ÍJ rľ— 1porU^aneUroVÍ ko^nistický světový^ zor, prispela tu ovšem i světová situace z r 1935 a^hro^ EvľorTÍ^* ?StenCe íe5koslwenského lidu v tehďejff Evropě S Vančurovým přesvědčením o rovnosti Weh udí a všech národů souvisí také způsob, jakým Iťál'tl hre na scénu Evropany. Jako zpravidla vVvSäSS Sde raríhľení aní 2de ^ klad"ý nrdina/SS £m ÍT ,°Í a IVýkyVŮ na nesI»*™ou stranuTVe chvíli, kdy dá vystřelit do-vzbouřených Ugandans se' dokonce byí mimoděk, ocitá dočasně^ boku kotóSzK" Lová ttYaSV* 1 ľ^ '^ý™ Postavami-hřý-ťa-' ne to S -Ví^u™ hry Se StáVa sP°J^cem Fordbvýín^ LÍ Jí £níí CharP"u. Jenž nejdříve maří ^ď vosti dílo Pordovo, protože je zamilován do jeho'ženy^ ' 394 V závěru hry se však staví na stranu Fordovu, když Porde poznal svůj omyl a zastavuje válku s domorodým obyvatelstvem. A tak konečné vítězství v boji za solidaritu i mír není zásluhou jedince;: vítězství v boji proti spavé nemoci je pak dokonce zásluhou dalších ještě lidí, bojovníků vědy, pracujících velmi daleko od1 místa děje — v' Evropě, v laboratořích Kochových, Solidarita, kterou hlásají nejkladnější postavy hry, se tím rozšiřuje v solidaritu všelidskou. •"■'>'l ■ ■■-'- ■ Jezero Ukereve je ve Vančurově dramatickém díle'velikým pokrokem uměleckým.' Mistrovství dialogu dospělo' |v něm k dokonalosti. Jestliže y prvních'dvou Vančttro-Wých hrách, Učiteli a žáku i Nemocné dívce,' se dialog-'pohybuje na samé hranici mezi jevištním projevem a patetickou lyrickou deklamací, jestliže'-v Alchymistovi (Vančura s uměleckým zdarem, ale také s jistou jednostranností vyzkoušel v protikladu k tomu dialog složený z krátkých, často bleskově se' střídajících replik, upoutává dialog Jezera Ukereve svou rozmanitostí; zaznívají v něm odstíny nejrůznějších citových rozpoložení, střídá se v něm,řeč několika odlišných sociálních prostředí: řeč učenců, řeč námořnická, vojenská; je v něm ostře vyznačen a také umělecky využit i rozdíl mezi vyjadřováním Evropanů a příslušníků afrického kmene; - je v něm rozehrána celá škála tónů od suché věcnosti.až k obšírné patetičnosti. To všechno dodává hře, i když -její námět je exotický, veliké1 umělecké'přesvědčivosti. Nesmíme ovšem zapomenout, Že umělecký zdar -Je-žera Ukereve není daleko jen výsledkem? uniělcova vyzrávání a růstu jeho umělecké zkušenosti,' ale'predevším té okolnosti, že se Vančura touto svou hrou velmi konkrétně „vmísil" do prudkého spádu dění v polovině let třicátých. Začínala tehdy, jak již řečeno, u'nás doma. i v zahraničí bezprostřední příprava k Mnichovu. O válce ve Španělsku se říkalo, že před : Madridem se bojuje i za Prahu. Vančura však porozuměl nejen tomuto bezprostřednímu ohrožení národní svobody, ale i základnímu, třídnímu smyslu boje proti fašismu, který se ve 395