Poúiitkíím padesátých let scénografická tvoriia Františko Malého na brněnské scéně doznívala, V tehdejších názorech o realismu by se sotva našlo pochopení pro jeho snovou symboliku a poetickou surreali-tu. Věnoval se nadále volnému a užitému uměni a krátce po svých osmdesátých narozeninách v roce 1980, kdy mu Brno vzdalo poctu jubilejní výstavou, umírá. Lze jen litovat, že se tento všestranný umělec tak záhy s brněnským divadlem rozloučil: doba, v níž vystoupil z řad scénografi prošla svým vývojem, avšak další léta by si byla s jeho scénografickou invencí bezpochyby rozuměla.
Maketa  scény   pro   inscenaci   caltíereitovy   hry  život je  sen?   istátni   [Uvniilu  v   Urne,   19-17)
P ruin é: n y:   archivní   materia!   uloíený   v   historickém
odděleni   Zemskú:;!)   divadla   v   Brně;   scénografická
s 11 [řka divadelního oddálení   Moravského zemského muiea v Elrne.
T.:teraiura: K nožová. Helena: Sivom í | u hi Leům Františka Malého, Lidová demokracie. 12. 3. 19tJ0; To-rneček, |aromír: Za Františkem Mátím, Svobodné slovo, 25, s. 1980; Sedlákova, losela;" lubiiejní výstava F. Malého. Svobodné slovo, u. 6. 1960; Telco. vá, jiřina; Scénografie příhod Lísky Bystroušky. Časopis Moravského muiea, [985, L sir. ^73—74; Program 11. Časopis Stŕitniho divadla v Brne, 10, sir. 304—305.
IT
BALOUN VACLAV
narodil se 31. 12. 1375 v Lipnici u Blovic na Plzeňsku, zemřel ? 1954 v Brně. Caský Činoherní herec a režisér, divadelní pedagog. Clan činohry Národního divadla v Brně v litech 1903 —1909 a v letech 1919 až 193S.
Byl jednou z nejrázovitějších postav mezi brněnskými divadelníky své doby, typický zjev starší herecké generace. Než poprvé zakotvil v Brně, odbýval si svá učednická léta u několika kočujících divadelních společností. Balounovo první brnenské angažmá spadá ještě do let před první světovou válkou, kdy byl ředitelem Národního divadla Alois Staněk Doubravský, po něm František Lacina, kterého krátce nato vystřídal Antoš J. Frýda-Friedl. UŽ tehdy byli Balounovými jevištními partnery herci a herečky, s nimiž se pak znovu setkal po desetiletém intermezzu [herec a režisér u společnosti Sdružení měst východočeských): Jaroslav Auerswald, Ladislav Pech, Ema Pechova aj. Druhé angažmá v Brne trvalo necelá dvě desetiletí a ukončil je teprve hercův odchod na odpočinek. V prvních poválečných sezónách zastihl Baloun ještě jako dramaturga činohry Jiřího Mahena a v jeho hrách také několikrát vystoupil. Teprve nyní, za nového vedení, mohl rozvíjet svůj osobitý herecký talent na velkých a závažných úkolech, ať už to byly postavy z domácího nebo   světového   repertoáru.   Rozpětí   Balou-
379
Iíí::^'":::-'^ ' r--:   ■-      ■ ■'            - ■"    -               > <L" -
s   Juseiem   skřivanem   ve   hře   VMénia   Wernera   Ko-.1 r-ri.i: 11 ■   Hermelin   (zemské   divadlo   v  Brni  1932}
nových charakterizačních schopností dokládá z jedné strany sedlák jan Výrava ze stejnojmenné hry F. A. Šuberta, z druhé městský hejtman v Gogolové Revizorovi. Jednou z nejzdařilejších postav byl slepec Martin ve hře Studnice světců od ]. M. Syn-ge, kde za režijního vedení Karla Urbánka byla jeho partnerkou Anděla Novotná (1320). V Auerswaldově nastudování Maryši vytvořil pozoruhodným způsobem Lízala [1919),
Tak jako většina starších herců jeho generace (Jaroslav Auerswald, Karel Pech, Karel Urbánek aj,) ujímal se i Václav Baloun čas od času režijních úkolů, Balounova režisérska aktivita se vsak projevila až během druhého, poválečného brněnského angažmá a měla povahu spíže příležitostnou než uvědoměle soustavnou, V letech 1919 až 1936 nastudoval Baloun v Brně zhruba tfi desítky představení, aniž nějak výrazněji ovlivnil inscenační sloh činoherního souboru. Většina her, které Baloun režíroval, vymizela z povědomí diváků i divadelníků: Revoluční svatba, Amazonka, obr a   paleček,   Balkon,  Páni   na Dangaardenu,
Škýz, Rasa, Bílé růže. Zloděj, jacquelina. Slečna SafáPka, Zloděj, Známý z Fiesole, Lady Panny a její služebnictvo, Páni, Chvála krádeže, Manželství paní Heleny aj. Jen výjimečně se mu dostalo příležitosti nastudovat text větší a trvalejší hodnoty, ať už z domácího nebo světového repertoáru: Tylovy hry Chudý kejklíř (1921), Strakonický dudák [ 1322 ], Tvrdohlavá žena (1926 j; Langrovy veselohry Velbloud uchem jehly [1923), Grandhotel Nevada [1927), Shawo-vu Messalianci (1927), Gogolovu Ženitbu [1924] i Hráče (1925). V posledních sezónách před odchodem na odpočinek se Baloun venoval pouze herecké činností.
Z původního řemeslníka vypracoval se Balon pílí a sebevzděláním až na hereckého pedagoga působícího po radu let na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře; k adeptům herectví, kteří prošli Balounovou výukou, patřil mj. Karel Höger. A právě v Hogrových vzpomínkách se dochovalo svědectví o tom, jak Baloun vyučoval hereckému řemeslu v prvním ročníku konzer-
pikn Martin s Andělou N u volním v rotí Mary v insecnaci hry |, M. Syn genu Studnice sviíli.'n | Narudli]   divadlu  v   Brně,  192U |
3SQ
vatoře na celé škále afektů [Tak třeba afekt číslo 20: údiv, atd.J. Svou občanskou angažovaností v místě bydliště si získal přízvisko „Zabovreský starosta'1; podle svědectví současníků „rozproudil veřejný život v Zabovřeskách v míře dotud nepoznané". Hrával a režíroval i v ochotnických představeních. Častokrát zajížděl na venkov jako hostující herec u kočovných společností.
V   inscenaci   Mahenovy    hry    Q    maminku    [zemská divadlu   v  Brne,  1932]
Literatura a pramen/: Hiibuer, v,: Počátky českého divadla v Brné, Česká revue, 4. sir. 1362—1371; Hýsek, M.: České divadlo v Brně, Hlídka, roč. 1907. č. 5-12; Helfen, j.: Narudni divadlo v Brnu. Praha 19113: Taus. K.: Padesát let českého Národního divadla v Brne, Brno 1934; Balvín, ],: Morav ké divadlo mezi dvěma válkami a jeho režie [Disertační práce filozofické fakulty v Brné. 1948: Velká pochodeň, sborník k pětasedmdesátému vy. ročí stálého českého divadla v Brno. Redigoval Artur závodský. Brno 1959, zvi. příspěvky: Šachová, M.: K začátkům českého divadla v Brně, str, 13—18: Bundálek. K.: Po stopách pokrokových tradic činohry, str. 19—2f5; Strnad, A.: Čtyři herci v mě vzpomínce: Jaroslav Auerswald. f.adislav Pech, Karel Urbánek, Vaclav Baloun, sir. ntl—í!4; Hii^cr, K..: z lisrcova zápisníku,  Praha 1981.
VK
STANĚK-DOUBRAVSKÝ ALOIS
vlastním jménem Staněk, narodil se 19. 8, [pudle některých pramenů 19. 6.) 1867 v Doubravěicích (okres Knlfn), zemřel 4. 9. 1924 ve Středoklukách u Prahy. Český operní pěvec a divadelní ředitel. V Národním divadle v Brně působil v sezóně 1837 — 98 se společností lana Fištěka a ud začátku sezóny 1899—1900 do konce sezóny 1908 — 09 se společností Františka Laciny a Antoše Frýdy.
Do roku 16Ô6 studoval v Praze nižší učitelský ústav, zpěvu se učil u Františka Pívody. Asi v polovině 90. let minulého století byl přijat k Pistěkovu divadlu na Královských Vinohradech, s Pištěkem přišel též poprvé do Brna [1397—98] a zpíval tu Smetanova Dalibora. S výjimkou jedné sezóny v Plzni [ 1898—99j a jedné v Opavě [1901 — 02] zůstal pak Brnu věrný až do roku 1909. Na podzim 1899 jej sem angažoval František Lacina jako prvého tenoristu. V sezóně 1903—04 byl dokonct ředitelem divadla. Jeho operní dramaturgie přihlížela především k původní tvorbě [uvedl napr. práci brněnského kapelníka Cyrila Metoděje Hrazdíry Král ječmínek); nejvíce se proslavil českou premiérou Janáčkovy ]efl pastorkyně 21. 1. 1904, v níž zpíval sám Lacu, Pěvecké dráhy zanechal roku 1909 pro chorobu hlasivek, ale až do 1913 občas hostoval na různých scénách. Během své  poměrné  krátké  kariéry  vytvo-
381