/
HOGER KAREL
narodil se 17. 6. 1909 v Brně, zemřel 4. 5, 1977 v Praze. Český herec. Člen Zemského divadla v Brne v letech 1932—1940.
Kar«]   Ktiger   v   [lobe   svého   angažmá   v   brněnském zemské!« cliviirtlĽ |1h37;
Byl nejmladší z třinácti dětí; otec byl topičem v cihelně, matka mela krámek a později nádražní stánek s novinami a cukrovím. Vystudoval učitelský ústav v Brně a pak dvě léta vyučoval na obecné škole, nejprve v Lomnici u Tišnova, později v Zi-denicích. Ještě během vojenské prezenční služby začal studovat herectví na brněnské konzervatoři (1928—193G) a ukončil je za pouhé dva roky. Když pak v roce 1932 nastoupil první profesionální angažmá jako .:len Činohry Zemského divadla v Brně, mohl se s prospěchem opřít i o dlouholetou praxi divadelního amatéra v brněnském Bratrství, kde začínal i Hogrův starší bratr Rudolf, pozdější pedagog na Janáčkově akademii múzických umění. Za osm let svého brněnského působení, kde byli jeho he-K řeckými partnery Josef Skřivan, Ema Pechová, otta Čermák, Zdeňka Grafová, později též Vladimír Leraus, Vlasta Fabiánova a Oldřich Lukeš, vytvořil na sto dvacet různých roli. Setkal se s režiséry různých naturelů i různé orientace a generační příslušnosti: Rudolfem Waltrem, Alešem Podhorským, E. F. Burianem, Václavem Jirkovským a Janem Škodou. Tehdejší způsob provozu nutil herce k tomu, že studovali de-et až patnáct roli za Jedinou sezónu. I při takovém pracovním vypětí pokračoval ve studiu na brněnské filozofické fakultě, kde absolvoval čtyři semestry estetiky. Zároveň   působil   v   Zemském    divadle   Jako
Poslovy brněnského jevišti/li
vedoucí dětských představení. Jako jedena-třicetiletý stal se v roce 1940 členem činohry Národního divadla v Praze, na jehož scénách vytvořil až do své smrti bezmála sto postav. Po určitou dobu působil jako externí pedagog na pražské AMU a FÁMU. Třebaže byl už v letech svého brněnského angažmá heroem nevšedního nadání a mimořádné píle, nad jiné přesvědčivým představitelem lyrického i komediálního mládí — RaäúzQ (1934), Švandy (1935), učitele Zajíčka (1937) nebo ľoniho z Čapkovy Matky (193Ö), předurčen k Jejich ztělesnění jak psychofyzickými dispozicemi, tak hereckým typem — do širšího povědomí diváků pronikl teprve počátkem 40. let, a to především jako herec filmový, vytvářející postavy sympatických i slabošských milovníků. Souběžně s filmovou činností, ale na úkolech mnohem náročnějších a závažnějších, rozvíjelo se Högrovo herectví na materské scéně. Ze tři desítek rolí, které tam vytvořil až do konce války ve spolupráci s režiséry Frejkou, Novákem, Borem, Dostálem a Podhorským, vystupuje do popředí Florízel ze Zimní pohádky (1941), Princ Bedřich HombuTský ze stejnojmenného dramatu Kleistova (1942), Jan Skalník ze Šrám-kova Léta (1943] a Malvolio z komedie Cokoli chcete (1944); právě tento výkon ukázal Högrovo herectví z jiných, dotud jen málo známých a využívaných stránek — jeho schopnost ostře vrývavé komediální nadsázky, která z postavy promrskané bohatou jevištní tradicí vylupuje její pro dnešek míněné poselství. V prvních poválečných sezónách zaujal Höger zejména svým netradičním, desakralizovaným i odpatetizovaným pojetím   Tylova   Jana   Husa   (1945).
Nejplodnějším obdobím Hogrovy herecké tvořivosti byla léta padesátá, zejmé.m jejich
Kure] Höger a Zelenka Procházkova v inscenaci KJJtyho dramatické montáže Drahý lhář na scéné Stálního  dluadla  v  Brně   [1B7BJ
1
Karel  Hüyer  (purirél  z  rok»  19B0J
V roce 1963 jmenován národním umělcem.
druhá polovina. A třebaže i později vytvořil řadu velkých jevištních postav — spisovatele Strunu v Křištálové noci 11961], Agasev maďarské hře Zítra pokračujeme (19B2), G. V.. Shaivu v Klltyíio Drahém lháři 1963], pana Antroba ve Wildrcvě komedii Jen o chlup (1966], polního kazatele v Matce Kuráž (1970] oj, — melo zmíněné desetiletí v Hobroví; tvůrčím vývoji domin líh tni postávají! pravé v tom, že jak na divadle, tak i V3 filmu přinášelo kontinuitu ansámblově rozvíjená tvorby, plynulou řadu vynikajících výkonu. z nichž téměř každý ukazoval noví: stránk* Högrova herectví. Na poČútku tohoto obdoijí to by] gestapäk Böhm ze liry Lidé bdetí; [1951). na jeho konci Willy Loman z Mille rovy Smrti obchodního cesiu jící ho [1959J, dolet výrazný mezník ve vývoji Högrova herectví. A mezi nimi utilel ľenkavo (Tvrdohlavú ženu, 1952). Čapkův Loupežník (1954). Ahmed Riza (Podivín, 1957), Nicola,
Denery [Podzimní zahrada], námořník Alexej [Optimistická tragédie], Alfred Morák (Srpnová neděle, 1958), ale i Šaulička z KrejĚovy objevné inscenace Strakonického dudáka' (1958).
Neprihlížíme-li k dvouletému studiu na dramatické konzervatoří, působil Höger jako profesionální herce po dobu pětačtyřiceti let. Uplatnil se při tom ve všech odvětvích a disciplinách herecké tvorby, jak je postupně přinášel rozvoj dramatického utření. Vedle herectví divadelního, které trvale pokládal za nejvýznamnější složku své mnohostranné tvůrčí činností, účinkoval v rozhlase, filmu, televizi a zároveň se intenzívně věnoval i uměleckému přednesu. V každém z těchto jednotlivých odvetví csvědcil své schopnosti v rozpětí rovněž neobyčejně širokém: od postov railovnickýcb až po ty nejnáročnější role charakterní, včelně postav historických, jako byl filmový Mikuláš Alek [1951], Václav IV. (1955], Bedřich Smetana (1955) nebo ]an Neruda (1956]; od komentářů k filmům kresleným, loutkovým, dokumentárním o střihovým až po dabing: od rozhlasových a televizních pásem až po náročné role dramatické v rozhlase a televizi. Také v oblasti uměleckého přednesu zvládl všechny základní útvary: pohádky (v rozpětí od Hrbena a Karafiátových Broučků až po Rumcajse], v^rijvanou lyriku, prózu humoristickou i filozofující. Bylo-li zpočátku těž stě Högrova uměleckého přednesu v poezii IZpivy sladké Francie), pízději se hercův zájem psitupnS přesouval k vypravěčské próze (Příhody lišky Bystrous-ky). Zvlášť významná byla Högrova spolupráce s pražskou Violou a Lyrou pragensis. Jako málokomu z jeho hereckých kolegů a současníků podařilo se právě Högrüvt proniknout do světa dětského diváka i posluchače a položit prostřednictvím svého svrchovaného umění základy k dalšímu rozvíjení umělecké vnímavosti. V posledním tvůr-
Karel   lluger   na   generální   zkoušce   muzikálu   Kabaret v Redutě  [31. 3. 1ST?;