REPERTOÁR 1
VĚTRNÉ MLÝNY
BRNO 2005
BECKETT
Samuel
Čekání
na Godota
Přeložil
Patrik Ouředník
 1952 by Les Editions de Minuit
Translation  Patrik Ouředník, 1986; 2005
Preface  Petr Christov, 2005
 Větrné mlýny, 2005
ISBN 80­86151­92­1
/ 5 /
SAMUEL BECKETT -- ČEKÁNÍ NA GODOTA
Mám-li hovořit o Samuelu Beckettovi, o charizmatickém muži
s tváří plnou vrásek, musím hovořit jedním dechem jak o jed-
né z největších postav světového divadla, tak o hvězdě svě-
tové literatury minulého století. Tento původem Ir, narozený
roku 1906 ve Foxrocku na jižním předměstí Dublinu, se ved-
le svých románů a básnické tvorby zapsal do paměti publika
(čtenářského a diváckého) především jako jeden ze zakladatelů
snad nejvýznamnějšího proudu moderního dramatu, nazývané-
ho většinou divadlem absurdním. A protože se již na sklonku
dvacátých let poprvé usadil v Paříži a velkou část svých tex-
tů psal nejprve ve francouzštině, bývá často vnímán jako sa-
mozřejmá osobnost francouzského divadla a literatury. Přínos
jeho literární a dramatické tvorby byl v roce 1969 korunován
Nobelovou cenou za literaturu. Na sklonku roku 1989 zemřel
ve svých třiaosmdesáti letech v Paříži.
Samuel Barclay Beckett vyrůstal v zámožné, irské, protes-
tantské rodině. Ve svých 26 letech se v rámci cyklistického
putování po zámcích na Loiře dostal poprvé do Francie, která
se mu později stala druhým domovem. Po studiích (svou di-
sertační práci věnoval dílu Marcela Prousta) krátce učil fran-
couzskou literaturu na univerzitě v Dublinu, ale od druhé po-
loviny třicátých let se věnoval výhradně psaní a tvorbě. Na
přelomu dvacátých a třicátých let se úzce stýkal s kroužkem
přátel okolo jiného neopominutelného Ira ve světové literatu-
ře, okolo Jamese Joyce, jehož díla později také překládal do
francouzštiny. Po druhé světové válce se opět vrátil do Paříže
a od této chvíle své texty nadále bude psát takřka výhradně ve
/ 6 /
francouzštině a teprve postupem času je překládat do angličti-
ny -- nicméně ještě román Murphy z roku 1938 napsal v ang-
ličtině a své básně psal v jazyce Shakespearově a Joycově celý
život. V nedlouhém období tvůrčí exploze na přelomu čtyři-
cátých a padesátých let vzniklo mnoho jeho významných děl.
V roce 1956 sám o svém tvůrčím nasazení v období první po-
válečné pětiletky řekl: Celé své dílo jsem napsal velmi rychle,
od roku 1946 do roku 1950. Pak jsem nenapsal nic, co by pro
mne mělo nějakou cenu. Z této doby pochází románová trilo-
gie Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný či vůbec prv-
ní jeho román redigovaný ve francouzštině Mercier a Camier
(vydaný však až v době Beckettovy slávy, v roce 1970), jehož
titulní hrdinové předjímají autorovu nejslavnější dramatickou
dvojici -- Vladimíra a Estragona, podivnou dvojku, která tak-
též prožívá své dny čekáním a přežívá je díky tomu, že hovoří.
Když měla v květnu roku 1950 v jednom pařížském divadél-
ku premiéru divadelní hra francouzského autora rumunského
původu Eugna Ioneska Plešatá zpěvačka, bylo jisté, že se
zde objevilo nové pojetí divadla, které s tím dosavadním nemá
mnoho společného. Tato Plešatá zpěvačka (která se ostatně
z prapodivné piety, prazvláštní tradice, ale i turisticko-divác-
kého zájmu hraje v Paříži dodnes) nezůstala ve svém boji
sama, poměrně rychle se k ní přidaly další inscenace a k Io-
neskovi přibyli další autoři. Francouzský dramatik s ruskými
kořeny Arthur Adamov, později též Francouz španělského
původu Fernando Arrabal, Brit Harold Pinter, ale především
velký Ir usazený v Paříži -- Samuel Beckett. Počátkem roku
1953 -- za mrazivého večera 23. ledna -- se konala v jiném
pařížském divadélku na boulevardu Raspail, v Théâtre de
Babylone, premiéra nevydané hry prozatím takřka neznámého
dramatika. Název hry podmanivě evokoval příchod kohosi ne-
známého -- Čekání na Godota. Navzdory všem pesimitickým
předpokladům a opatrným očekáváním dokázala inscenace
režírovaná pozdějším slavným divadelním tvůrcem (a insce-
nátorem několika dalších Beckettových her) Rogerem Blinem
/ 7 /
ohromit publikum a strhnout na sebe pozornost kritiky i běž-
ného diváka. Její ohlas byl nevídaný, ohromující a měl příchuť
francouzského skandálu. Bouřlivé reakce pobouřeného publika
následované vlnou nebývalého zájmu dokázaly rázem zachrá-
nit Théâtre de Babylone a z neznámého spisovatele irského pů-
vodu se přes noc stal autor, o němž se hovoří. Samuel Beckett
bude od této chvíle již navždy vůdčí postavou skutečného
nového proudu ve světovém divadle, stane se prorokem hnutí,
jež dostane různá označení od anti-divadla, přes nové divadlo,
ne-divadlo až k tomu nejrozšířenějšímu, které zní -- absurdní
divadlo. Godot nepřišel, nová divadelní epocha však ano.
Absurdní divadlo je pojem, k němuž se mnohdy rádi utíkáme
a zastřešujeme jím jakékoli hry a texty, které unikají našemu
běžnému chápání a vnímání. Co je nesmyslné, bývá pro nás
absurdní. Nicméně absurdní neznamená smyslu zbavený, spíše
by bylo vhodné hovořit o absurdních situacích jako o situacích
smyslem přetékajích. Pokusím se na tomto místě alespoň na-
črtnout základní rysy hnutí absurdního divadla. V první řadě
je nutné podotknout, že se jedná o dramatické texty skutečně
určené pro divadlo, autoři prvních her řazených posléze do
kategorie absurdních psali své texty s vědomím toho, že budou
inscenovány, že budou na scéně uváděny. Přesto je jejich spo-
lečných rysem porušování zavedených divadelních zvyklostí,
hry nerespektují logické posouvání děje, dialog na scéně čas-
to pouze zakrývá absenci jakékoli akce, jakéhokoli jednání.
Nesetkáváme se zde s žádnými niternými konflikty, postavy
neřeší žádné své vnitřní psychické problémy, jejich dialog
pouze zamlčuje permanentně přítomnou úzkost. Základním
a nejdůležitějším principem je však jazyk -- a především
krize jazyka, jeho ztráta schopnosti pojmenovávat náš součas-
ný svět. Ačkoli jsme v úvodu zařadili Beckettovo Čekání na
Godota do linie, kterou odstartovala o tři roky dříve Ioneskova
Plešatá zpěvačka, existují mezi oběma hrami významné rozdí-
ly. Ionesco zřetelně vyjadřuje nedůvěru mechanismům mezi-
lidské komunikace, inspiraci k dialogům pro svou hru načerpal
/ 8 /
z příručky anglicko-francouzské konverzace a repliky vystavěl
na banálních frázích typu: Good morning! How do you do?
Thank you či My name is... Ionesco se zřetelně inspiruje okol-
ním světem, přepisuje to, co je v něm běžné a námi natolik
zaběhané a zautomatizované, že jakoby neexistující, smyslu
zbavené. Dílo Samuela Becketta také užívá jazyka jako pou-
hého prostředku k udržení kontaktu, byť sebevíce vyprázdně-
ného, mezi lidskými jedinci, nicméně stalo se zde prostředkem
k výrazně metaforickému pojmenování světa a lidského údělu.
Toto mluvení pro mluvení, tuto krizi jazyka a vzájemného
porozumění lze dobře vystihnout větou z Beckettova romá-
nu Molloy: Je pravda, že při dostatku trpělivosti se nakonec
domluvíme, ale ptám se vás, o čem, a za jakým účelem? Sa-
motářský Beckett ve svých textech odhaluje niternou stavbu
naší paměti, do slov, monologů a dialogů zhmotňuje psychické
vazby našich osobností.
V Čekání na Godota přivedl na jeviště čtveřici aktérů, kteří
znovu předvedli mystérium o životě člověka, o trpkém vědomí
nezacílenosti naší existence, o iluzorní touze po tom, aby nám
kdosi zvenčí (Godot? Bůh? Bůh Godot?) vložil do bezbřehé
a nepostižitelné anarchie bytí alespoň minimální zachytitelný
smysl. Beckett napsal hru o lidských bytostech (o nás všech)
odsouzených k bludné pouti ke konci, již lze vyplňovat pouze
čekáním a toto čekání slovy. V této tragikomedii o dvou děj-
stvích, jak zní podtitul Čekání na Godota, se setkáme s Vladi-
mírem a Estragonem, dvěma muži, kteří tráví svůj čas hovory
kdesi pod suchým stromem na cestě od někud někam (od
nikud nikam?) a čekají na jakéhosi pana Godota, který ovšem
nepřichází. Nepřišel-li jeden den, pokračuje hra čekáním ve
dni dalším. Godot se však opět nechá ústy dítěte slyšet, že má
mnoho práce, že možná zítra. Mezitím se s oběma muži na
chvíli zastaví jistý Pozzo, muž, jenž s sebou na provaze vede
dalšího muže slepě a mlčky vykonávajícího pánovy rozkazy,
Luckyho. Luckymu se v nestřežené chvíli podaří získat na
svou hlavu klobouk a rozohní se a nahlas před ostatními muži,
/ 9 /
kteří se ho snaží spoutat a zbavit ho klobouku, prezentuje své
(doopravdy své?) myšlenkové pochody. Závěrečné rozhodnutí
k odchodu zůstává pouze v rovině slova, Didi a Gogo zůstávají
bez hnutí stát.
Čekání na Godota napsal Samuel Beckett ve francouzštině.
Z rukopisu hry se můžeme dozvědět, že se tak stalo mezi
9. říjnem 1948 a 29. lednem 1949. Když pak po dvaceti le-
tech obdržel Nobelovu cenu za literaturu, prohlásil: Čekání
na Godota jsem začal psát proto, abych se trochu pobavil,
abych si odpočinul od té strašné prózy, kterou jsem tehdy psal.
A přitom tato přelomová hra málem nikdy nespatřila divadelní
prkna. Třicet pět divadelních ředitelů ji odmítlo! Podle někte-
rých byl rukopis hloupým vtipem, pro jiné hra představovala
nepochopitelnou, a proto také nehratelnou hloupost, pouhé
předvádění se, které si hraje na něco rádoby nového. Reno-
movaná pařížská divadla přece nebudou uvádět špatné hry.
Introvertní a spíše nesmělý a samotářský Beckett nedokázal
nabídnout své texty ostatním (vždyť jeho prvního románu
Murphy se v počátcích prodalo pouhých třicet výtisků!), na-
tož aby je před nimi dokázal obhájit. Tuto aktivitu za něho
vykonávala jeho oddaná manželka Suzanne. Když neuspěla
u vedení divadel, obrátila se přímo na jednoho z režisérů, na
Rogera Blina, který v prostředí literární avantgardy nebyl
neznámou osobností. O Beckettovi jsem něco věděl, vypráví
ve svých vzpomínkách a rozhovorech Blin, svého času na-
vštěvoval surrealisty a Tristana Tzaru, jemuž se Čekání na
Godota velmi líbilo, a hodně mi o něm vyprávěl. Okamžitě
mě uchvátil humor a provokace té hry (...) Vzrušovala mě
možnost, že bych ji uvedl na scéně. Více než rok k tomu však
nenašel příležitost, až zapracovala náhoda a osobnost divadel-
níka, zakladatele a ředitele Théâtre de Babylone Jeana-Marie
Serreaua. Ačkoli bylo jeho divadélko otevřeno teprve na jaře
1952, na konci stejného roku bylo na pokraji krachu -- finanč-
ního i diváckého. Serreau Blinovi velkodušně nabídl, aby mu
pomohl zakončit divadelní provoz se ctí: Musím sbalit krám,
/ 10 /
tak ať to skončí něčím krásným!, řekl tehdy ředitel divadla. Za-
čalo se zkoušet. Zkoušky netrvaly dlouho, hra totiž byla téměř
připravena. Již několik měsíců se herci Lucien Raimbourg,
Pierre Latour a Jean Martin scházeli u Rogera Blina a společ-
ně na textu pracovali, aniž by si byli vždy zcela jisti, co sám
autor přesně zamýšlel. Text se jim zdál jednoduchý na zapa-
matování, dialog byl jasný, skládal se z krátkých, banálních
a proto jednoznačných vět. Potíže měli herci spíše s přesnou
Beckettovou interpunkcí, která má pro formulaci textu zásadní
význam. Z běžných slov -- jejich protichůdným řetězením,
podivným opakováním a nepředvídatelnými obraty tak vznikal
abstraktní, až snový svět.
Premiérové publikum bylo zpočátku nutně zmateno, při prv-
ních replikách dvou pobudů hovořících spolu v podvečer kdesi
na cestě pod stromem se (možná právem) obávalo nudy. Po-
stupně však začalo v dialogu Vladimíra s Estragonem odhalo-
vat skryté roviny a po závěrečném padnutí opony a bouřlivém
potlesku mohl slavný dramatik Jean Anouilh napsat oslavný
článek s názvem Godot, aneb Pascalovy Myšlenky v podání
bratrů Fratellini. Vše další se odehrávalo ráz na ráz, ačkoli
inscenace měla pramalou propagaci (finanční potíže divadlu
takřka žádnou neumožnily), bývaly další reprízy beznadějně
vyprodány, milovníci divadla se chodili podívat na skutečně
nové divadlo a pařížští snobové rychle pochopili, že kdo TO
neviděl, nemůže do společnosti. Divadlo bylo na další sezónu
zachráněno.
Hra představená na scéně Théâtre de Babylone zapůsobila
tedy na diváky jako zjevení. Muži vedoucí nikam nevedoucí
dialogy, příběh bez konce, nepochopitelná slova a bizarní
jednání jednotlivých postav. To vše v tmavých oblecích, s klo-
bouky na hlavách a v jednoduché dekoraci s náznakem cesty
a suchým stromem. Šok, rozhořčení, nepochopení. Zároveň
však uvědomování si, že cesta na níž Didi a Gogo jsou, může
být cestou, po níž kráčíme též. Na začátku je dobré vědět, kam
jdeme. Člověk pak skoro ani nemá chuť někam chodit, řekl
/ 11 /
prostřednictvím postavy Maloneho Beckett v románu Malone
umírá. Avšak Vladimír s Estragonem nejenže nevědí, kam
jdou, ale ani kde jsou. Jejich nikdy nekončící příběh je posti-
žen temnotou roztahující se prázdnoty. Žijeme spolu s nimi
érou prázdnoty, v níž se bavíme k smrti. Čekání na Godota
může být metaforickou hříčkou, v níž Godot je bůh, stejně tak
jako může být groteskou, v níž je Godot klaun. Jindřich Veselý
kdysi o Čekání na Godota napsal, že je to ,,krutá hra", protože
nedává odpovědi na vyřčené otázky. V tom však je právě její
výhoda a její síla. Nicméně hra není snad ani tak krutá, jako
je v tomto ohledu pravdivá. Tou pravdou, onou odpovědí, by
snad mohl být Godot -- ale je tomu tak opravdu? A je to vů-
bec podstatné? Godot přirozeně vždy zajímal Beckettovy vyk-
ladače nejvíce. Kdo to je? Přesnou a vyčerpávající odpověď na
tuto otázku snad nikdy (bohudík!) nedostaneme. Můžeme se
dohadovat, že je Godot jistým ztělesněním dobra, ovšem proč
pak tedy bije bratra onoho malého chlapce? Godot může být
smyslem života, či pouhým žertem. Nebylo by toto kruté pro
všechny, kdo sní o závažnosti bytí? Ostatně, jakkoliv lákavé
je uvažovat nad tím kdo, nebo co je Godot, přitahuje mě více
otázka, jakou že prosbu to k němu Vladimír a Estragon vlastně
vznesli, na co že se ho to chtěli zeptat.
Čím méně slov, tím více citů je za nimi. Čím méně svobody,
tím více Čekání na Godota rozumíme. Není proto jistě náho-
dou, že tuto hru velmi dobře přijali vězni. Snad je to tím, že
dívá-li se na ni člověk přes mříže, nachází odpovědi na ony
,,kruté" otázky. Otázka konkrétních podobností světa Becket-
tovy hry se světem vězení je zajímavá, možná o to více, že
stejně tak jako vězení, je i místo, v němž Valdimír s Estra-
gonem čekají na Godota, místem s nedostatkem vnějších
podnětů. Co budeme dělat?, zní snad nejčastější otázka této
hry. Pokud je však na této hře něco krutého, pak je to ubíjející
všednost, s níž se postavy plouží kamsi v dál, bez velkého cíle,
bez velkého nebezpečí, a přesto nemajíce klid. Přijde klid, až
přijde Godot? V tomto případě je odpověď velmi nejasná.
Kdo kdy řekl, že má Godot takovou moc? Teatrolog Zdeněk
Hořínek tvrdí: Vladimír a Estragon čekají na tajemného pana
Godota, v němž z neznámých důvodů spatřují poslední šanci
svých promarněných životů... Nemohou odejít, protože čekají
na Godota... Naděje se umenšuje, pocit zoufalství a marnosti
vzrůstá, ale ortel zůstává nevyřčen. Zní to snad paradoxně, ale
Čekání na Godota je hra o naději. Může tedy být Godot nadě-
jí? Rozhodně ne stoprocentní, ale může.
Připomeňme si proto na závěr jeden vtip (ale je to skutečně jen
vtip?) z pera C. G. Junga -- Co nejhoršího dělá ďábel lidem
v pekle? Nechává je čekat. A nám nezbývá než se dětinsky
a naivně zeptat -- na Godota?
Petr Christov
ČEKÁNÍ
NA GODOTA
OSOBY
VLADIMÍR
ESTRAGON
POZZO
LUCKY
CHLAPEC
/ 16 /
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Venkovská cesta, strom.
Večer.
Estragon sedí na kameni a zouvá si botu. Heká, pomáhá si
oběma rukama. Vyčerpán ustane, těžce oddychuje, začne zno-
vu. Táž hra. Vstoupí Vladimír.
ESTRAGON (vzdává se)
S tím nehnu.
VLADIMÍR (přibližuje se drobnými prkennými krůčky se široce
rozkročenýma nohama)
Začínám tomu věřit. (Znehybní) Dlouho jsem odolával, říkal
jsem si, Vladimíre, buď rozumný, ještě jsi všechno nezkusil.
A znovu jsem se pouštěl do boje. (Rozjímá o boji. Estrago-
novi) Vida. Vrátil ses.
ESTRAGON
Fakt?
VLADIMÍR
Jsem rád, že tě vidím. Myslel jsem, žes odešel navždy.
ESTRAGON
Já taky.
VLADIMÍR
Měli bychom to oslavit. Naše shledání. Ale jak? (Přemýšlí)
Vstaň, ať tě políbím. (Podává Estragonovi ruku)
ESTRAGON (podrážděně)
No jo, hned.
Ticho.
VLADIMÍR (dotčen, chladně)
Možno zvědět, kde Jeho Milost strávila noc?
/ 17 /
ESTRAGON
V pangejtu.
VLADIMÍR (vzrušen)
V pangejtu! Kde?
ESTRAGON (nehybně)
Tam.
VLADIMÍR
Zmlátili tě?
ESTRAGON
Jo... Ne moc.
VLADIMÍR
Zas ty samý?
ESTRAGON
Ty samý? Nevím.
Ticho.
VLADIMÍR
Když nad tím tak přemýšlím... celou tu dobu... někdy si
říkám, co by s tebou bylo... beze mě. (Kategoricky) Každo-
pádně by toho nebylo moc. Hromádka kostí.
ESTRAGON (zasažen)
No a co?
VLADIMÍR (sklíčeně)
Je toho na jednoho moc. (Po chvíli živě) Na druhý straně,
říkám si, proč si s tím lámat hlavu. Teď. Na to jsme měli
myslet dřív, tak kolem devatenáct set.
ESTRAGON (moří se s botou)
Co kdybys mi helfnul.
VLADIMÍR
Vrhli bychom se ruku v ruce z Eiffelovky. Mezi prvníma.
Jo, to byly časy. Tenkrát. Teď už je pozdě. Ani by nás tam
nepustili.
Estragon zuřivě zápolí s botou.
Co blbneš?
ESTRAGON
Zouvám se. To se ti nikdy nestalo?
/ 18 /
VLADIMÍR
Už dávno ti říkám, že to chce sundavat je každý den. Udělal
bys líp, kdybys mě poslechl.
ESTRAGON (slabě)
Pomoz mi.
VLADIMÍR
Bolí tě něco?
ESTRAGON
Bolí! On se ptá, jestli mě něco bolí!
VLADIMÍR (vášnivě)
Jseš asi jedinej na světě, koho něco bolí! Já jsem vzduch.
Chtěl bych tě vidět na mým místě. Možná by ses divil.
ESTRAGON
Tebe něco bolí?
VLADIMÍR
Bolí! On se ptá, jestli mě něco bolí!
ESTRAGON (zamíří ukazováčkem)
To není důvod, abys chodil s rozepnutým poklopcem.
VLADIMÍR (pohlédne dolů)
Máš pravdu. Jen žádnou nedbalost.
ESTRAGON
Co ti mám říct. Čekáš vždycky do poslední chvíle.
VLADIMÍR (zasněně)
Poslední chvíle... (Rozjímá) Je krapet daleko, ale určitě bude
stát za to. Kdo to jenom říkal?
ESTRAGON
Nechtěl bys mi píchnout?
VLADIMÍR
Jednou přece přijít musí. Když si tohle říkám, připadám si leg-
račně. Mám takovej divnej pocit. (Sundá si klobouk, nahlédne
dovnitř, zašátrá v něm rukou, vyklepne ho, nasadí) Jak bych
to řekl? Jsem takovej... uklidněnej a zároveň... (Přemítá)
vyděšenej. (Emfaticky) Vy-dě-še-nej. (Nanovo sundá klobouk
a nahlíží dovnitř) No ne. (Zaklepe na dýnko, jako by čekal, že
něco vypadne, nahlédne dovnitř, nasadí si ho) No jo.
/ 19 /
Estragonovi se nakonec s obrovským úsilím podaří zout botu.
Nahlédne dovnitř, zašátrá v ní rukou, obrátí ji, zatřese s ní,
dívá se na zem, nic nenajde, s mlhavým zrakem do ní znovu
zajede rukou.
Tak co?
ESTRAGON
Nic.
VLADIMÍR
Ukaž.
ESTRAGON
Není co.
VLADIMÍR
Zkus si ji nasadit.
ESTRAGON (po prohlídce nohy)
Nechám ji na vzduchu. Ať si dáchne.
VLADIMÍR
To jsi celej ty, trestat botu, když viníkem je noha. (Sundá si
ještě jednou klobouk, nahlédne dovnitř, zašátrá rukou, zakle-
pe na dýnko, foukne dovnitř, nasadí) Marná sláva.
Ticho. Estragon hýbe prsty u nohou, aby se mezi ně dostal vzduch.
Jeden z lotrů spasen byl. (Pauza) Docela slušný procento.
(Pauza) Gogo...
ESTRAGON
Co je?
VLADIMÍR
Co kdybychom se káli?
ESTRAGON
Z čeho?
VLADIMÍR
No... (Přemítá) Nemusíme se hned šťourat v podrobnostech.
ESTRAGON
Že jsme se narodili?
VLADIMÍR (vypukne ve smích, který okamžitě potlačí. Zkřiví
tvář bolestí a sáhne si na ohanbí)
Jeden se už nemůže ani zasmát.
/ 20 /
ESTRAGON
To teda o moc přijde.
VLADIMÍR
Jenom usmát. Pousmát. (Rozzáří se od ucha k uchu. Úsměv
přejde na několik okamžiků do strnulého šklebu, až ná-
hle zhasne) To ale není ono. (Pauza) Zkrátka... (Pauza)
Gogo...?
ESTRAGON (podrážděně)
No co je?
VLADIMÍR
Četls bibli?
ESTRAGON
Bibli? (Přemýšlí) Nejspíš jo.
VLADIMÍR
Evangelium! Slovo boží!
ESTRAGON
Možný to je. Vybavuju si mapu Svatý země. Barevnou. Moc
hezká. S bleděmodrým Mrtvým mořem. Jak jsem se na něj
podíval, dostal jsem žízeň. Sem si vyrazíme na líbánky, říkal
jsem si. Zaplavat si. Prožít naše štěstí.
VLADIMÍR
Tys měl bejt básník.
ESTRAGON
Taky že jsem byl. (Kývne na své hadry) Není to snad vidět?
Ticho.
VLADIMÍR
O čem jsme to mluvili... Co dělá noha?
ESTRAGON
Otýká.
VLADIMÍR
Už to mám, o lotrech. Pamatuješ?
ESTRAGON
Ne.
VLADIMÍR
Chceš, abych ti to vyprávěl?
/ 21 /
ESTRAGON
Ne.
VLADIMÍR
Zabije to čas. (Pauza) Dva zloději byli ukřižovaný spolu se
Spasitelem. Praví se...
ESTRAGON
S kým?
VLADIMÍR
Se Spasitelem. Dva zloději. Praví se, že jeden byl spasen
a druhý... (Hledá opak slova spasen)... zatracenej.
ESTRAGON
Spasen od čeho?
VLADIMÍR
Od pekla.
ESTRAGON
Já jdu pryč. (Nepohne se)
VLADIMÍR
Jenomže... (Pauza) Jak to přijde, že... Doufám, že tě nenu-
dím.
ESTRAGON
Já tě neposlouchám.
VLADIMÍR
Jak to přijde, že ze čtyř evangelistů o tom mluví jenom je-
den? Přece tam byli všichni čtyři -- přinejmenším poblíž.
A jenom jeden mluví o spaseném lotrovi. (Pauza) Heleď,
Gogo, musíš mi občas přihrát, tohle je na pendrek.
ESTRAGON
Jsem jedno ucho.
VLADIMÍR
Jeden ze čtyř. Z těch tří o tom dva nemluví vůbec a jeden
tvrdí, že mu nadávali oba.
ESTRAGON
Kdo?
VLADIMÍR
Cože?
/ 22 /
ESTRAGON
Vůbec tomu nerozumím. (Pauza) Kdo nadával komu?
VLADIMÍR
Spasitelovi. Lotrové.
ESTRAGON
Proč?
VLADIMÍR
Že je nechtěl spasit.
ESTRAGON
Od pekla?
VLADIMÍR
Ale ne! Od smrti.
ESTRAGON
No a?
VLADIMÍR
No že by bylo logický, kdyby byli zatracený oba.
ESTRAGON
A co?
VLADIMÍR
Ale tamten zas tvrdí, že jeden byl spasenej.
ESTRAGON
No a co? Každej říká něco jinýho, to se stává.
VLADIMÍR
Byli tam čtyři. Ale jenom jeden mluví o spaseným lotrovi.
Proč bych měl věřit zrovna jemu?
ESTRAGON
Tak mu nevěř.
VLADIMÍR
Všichni mu ale věří. Lidi znají jenom tuhle verzi, žádnou jinou.
ESTRAGON
Lidi jsou volové.
Namáhavě se zvedne, odkulhá k levému portálu, zastaví se,
zacloní rukou oči, zahledí se do dálky. Otočí se, zamíří k pra-
vému portálu. Táž hra. Vladimír ho sleduje pohledem. Jde
k botě, zvedne ji, podívá se dovnitř a prudce ji pustí.
/ 23 /
VLADIMÍR
Fuj! (Odplivne si)
Estragon se vrátí do středu scény, zády k divákům. Zacloní
rukou oči, hledí do dálky.
ESTRAGON
Hotový ráj na zemi.
Otočí se, postoupí k rampě, čelem k publiku.
Psina k popukání. (Vladimírovi) Pojď pryč.
VLADIMÍR
Nemůžeme.
ESTRAGON
Proč?
VLADIMÍR
Čekáme na Godota.
ESTRAGON
Máš pravdu. (Pauza) Jseš si jistej, že je to tady?
VLADIMÍR
Co?
ESTRAGON
Že máme čekat.
VLADIMÍR
Řekl u stromu.
Dívají se na strom.
Vidíš nějakej jinej?
ESTRAGON
Co je to?
VLADIMÍR
Vypadá to jako vrba.
ESTRAGON
Kde má listy?
VLADIMÍR
Asi je uschlá.
ESTRAGON
A je po smutku.
/ 24 /
VLADIMÍR
Ledaže by nebyla sezóna.
ESTRAGON
Vypadá zakrsle.
VLADIMÍR
Skoro jako keř.
ESTRAGON
Jako zákrsek.
VLADIMÍR
Jako k... (Vzpamatuje se) Oč ti kráčí? Chceš mi namluvit, že
čekáme na špatným místě?
ESTRAGON
Měl by tu být.
VLADIMÍR
Neřekl najisto, že přijde. Nic nesliboval.
ESTRAGON
A když nepřijde?
VLADIMÍR
Vrátíme se zítra.
ESTRAGON
A pozítří.
VLADIMÍR
Možná.
ESTRAGON
A tak dál, furt pryč.
VLADIMÍR
To není...
ESTRAGON
Dokud nepřijde.
VLADIMÍR
Přeháníš.
ESTRAGON
Byli jsme tu už včera.
VLADIMÍR
Tak to ne, to se pleteš.
/ 25 /
ESTRAGON
Tak co jsme včera dělali?
VLADIMÍR
Co jsme dělali včera?
ESTRAGON
Jo.
VLADIMÍR
Včera... (Rozzlobeně) Dělat zmatky, v tom se vyznáš, to teda
klobouk dolů.
ESTRAGON
Co já vím, byli jsme tady.
VLADIMÍR (se rozhlédne kolem)
Je ti to tu povědomý?
ESTRAGON
To neříkám.
VLADIMÍR
No tak.
ESTRAGON
To nic neznamená.
VLADIMÍR
Ale ten strom... (Otočí se k publiku) Tohleto rašeliniště...
ESTRAGON
A jseš si jistej, že to bylo dneska?
VLADIMÍR
Co?
ESTRAGON
Že máme čekat.
VLADIMÍR
Říkal v sobotu. (Pauza) Aspoň myslím.
ESTRAGON
Po rachotě.
VLADIMÍR
Měl bych to mít někde napsaný. (Prohrabává kapsy přeplně-
né všemožnými krámy)
/ 26 /
ESTRAGON
Ale kterou sobotu? A je vůbec sobota? Proč by nemohla být
neděle? Nebo pondělí. Nebo pátek.
VLADIMÍR (se rozhlíží kolem, jako by datum bylo zapsané v kra-
jině)
To není možný.
ESTRAGON
Nebo čtvrtek.
VLADIMÍR
Co budeme dělat?
ESTRAGON
Jestli se namáhal pro nic za nic včera, dneska už nepřijde, to
je ti snad jasný.
VLADIMÍR
Vždyť jsi říkal, že jsme tu včera byli.
ESTRAGON
Můžu se mejlit. (Pauza) Budeme chvíli zticha, co říkáš.
VLADIMÍR (slabě)
Jak myslíš.
Estragon se posadí. Vladimír nervózně rázuje po jevišti, chvíle-
mi se zastavuje a zkoumá obzor. Estragon usne. Vladimír dojde
až k němu a zastaví se.
Gogo...
Ticho.
Gogo!
Ticho.
Gogo!!!
Estragon sebou škubne a probudí se. S hrůzou si uvědomí, že
je v bdělém stavu.
ESTRAGON
Spal jsem. (Vyčítavě) Proč mě nikdy nenecháš spát?
VLADIMÍR
Cítil jsem se osamělý.
ESTRAGON
Měl jsem takovej sen.
/ 27 /
VLADIMÍR
Nevypravuj mi ho.
ESTRAGON
Zdálo se mi, že...
VLADIMÍR
Nevypravuj mi ho!!!
ESTRAGON (ukáže kolem sebe)
Tenhle ti stačí? (Pauza) Nejsi dvakrát vstřícnej, Dando. Komu
mám vyprávět svý nejsoukromější můry, když ne tobě?
VLADIMÍR
Jen ať zůstanou soukromý. Víš, že to nesnáším.
ESTRAGON (chladně)
Někdy si říkám, jestli bysme neudělali líp, kdybychom šli od
sebe.
VLADIMÍR
Daleko bys nedošel.
ESTRAGON
V tom je ovšem jádro pudla. (Pauza) Žejo, Dando, že je
v tom jádro pudla? (Pauza) S přihlédnutím ke krásám cesty.
(Pauza) A k laskavým povahám poutníků. (Pauza. Mazlivě)
Žejo, Dando?
VLADIMÍR
Klid.
ESTRAGON (s rozkoší)
Klid... Klid... (Zasněně) Angličani říkají khám. To jsou lidi
very khám. (Po chvíli) Znáš ten fór o Angličanovi v bordelu?
VLADIMÍR
Znám.
ESTRAGON
Pověz mi ho.
VLADIMÍR
Nech toho.
ESTRAGON
Namazanej Anglán jde do bordelu. Mamá se ho ptá, jestli
chce blondýnu, černou nebo zrzavou. Pokračuj.
/ 28 /
VLADIMÍR
Nech toho!!!
Vladimír odejde. Estragon vstane a jde za ním až k portálu. Mi-
mika boxerského fanouška. Vladimír se vrací, mine Estragona,
se sklopeným zrakem přejde jeviště. Estragon udělá několik
kroků k Vladimírovi a zastaví se.
ESTRAGON (laskavě)
Chtěl jsi mi něco říct?
Vladimír neodpoví. Estragon postoupí o krok.
Nechtěls mi něco říct?
Ticho. Estragon postoupí o krok.
Dando...
VLADIMÍR (aniž se otočí)
Nemám, co bych ti řekl.
ESTRAGON (krok k Vladimírovi)
Ty se zlobíš? (Pauza. Krok) Promiň. (Pauza. Krok. Dotkne se
Vladimíra na rameni) No tak, Dando. (Pauza) Podej mi ruku.
Vladimír se neotočí.
Obejmi mě.
Vladimír se vzepře.
No tak.
Vladimír povolí. Obejmou se. Estragon prudce couvne.
Táhne z tebe česnek!
VLADIMÍR
To je dobrý na ledviny!
Ticho. Estragon si prohlíží strom.
Co budeme dělat?
ESTRAGON
Čekat.
VLADIMÍR
Myslím kromě toho.
ESTRAGON
Co se takhle oběsit?
VLADIMÍR
To by byl způsob, jak ho dostat do pozoru.
/ 29 /
ESTRAGON (zváben)
To se ti postaví?
VLADIMÍR
Se vším všudy. A kam dokropíš, vykvete mandragora. Proto
tak křičej, když je rvou ze země. Tos nevěděl?
ESTRAGON
Jde se na věc.
VLADIMÍR
Na tý větvi?
Oba přistoupí ke stromu a prohlížejí si ho.
Moc bych jí nevěřil.
ESTRAGON
Zkusit to můžem vždycky.
VLADIMÍR
Tak to zkus.
ESTRAGON
Jdi první.
VLADIMÍR
Ty jdi první.
ESTRAGON
Proč já?
VLADIMÍR
Jseš lehčí.
ESTRAGON
No právě.
VLADIMÍR
Tomu nerozumím.
ESTRAGON
Zapřemejšlej.
VLADIMÍR (přemýšlí. Po chvíli)
Tomu nerozumím.
ESTRAGON
Vysvětlím ti to. (Přemýšlí) Ta větev... ta větev... (Vztekle)
Tak se kapku namáhej, sakra!
/ 30 /
VLADIMÍR
Spoléhám na tebe.
ESTRAGON (s úsilím)
Gogo lehký -- větev neprasknout -- Gogo kaput. Danda
těžký -- větev ryc -- Danda zůstat sám. (Pauza) Zatímco...
(Hledá vhodná slova)
VLADIMÍR
To mě nenapadlo.
ESTRAGON (najde)
Kdo dokáže více, dokáže i méně.
VLADIMÍR
A jseš si jistej, že jsem těžší než ty?
ESTRAGON
To říkáš ty. Jak já to mám vědět. Každopádně je padesát pro-
cent šance. Nebo skoro.
VLADIMÍR
Takže?
ESTRAGON
Takže nic. To je moudřejší.
VLADIMÍR
Počkáme, až co nám řekne.
ESTRAGON
Kdo?
VLADIMÍR
Godot.
ESTRAGON
A je to.
VLADIMÍR
Budem aspoň vědět, na čem jsme.
ESTRAGON
Na druhý straně by možná bylo lepší kout železo, dokud...
nevychladne.
VLADIMÍR
Jsem zvědavej, co nám řekne. To nás k ničemu nezavazuje.
/ 31 /
ESTRAGON
Co jsme to po něm vlastně chtěli?
VLADIMÍR
Tys u toho nebyl?
ESTRAGON
Nedával jsem pozor.
VLADIMÍR
Já vlastně... Nic určitýho, myslím.
ESTRAGON
Na něco jsme se ho ptali.
VLADIMÍR
To je ono.
ESTRAGON
Vznesli neurčitou prosbu.
VLADIMÍR
Tak.
ESTRAGON
Co on?
VLADIMÍR
Že uvidí.
ESTRAGON
Že nemůže nic slíbit.
VLADIMÍR
Že si to musí nechat projít hlavou.
ESTRAGON
Odpočat a fit.
VLADIMÍR
Poradit se s ženou.
ESTRAGON
S přáteli.
VLADIMÍR
S poradci.
ESTRAGON
S dopisovateli.
/ 32 /
VLADIMÍR
Nahlédnout do záznamů.
ESTRAGON
Do šekové knížky.
VLADIMÍR
Dřív než se vysloví.
ESTRAGON
To je normální.
VLADIMÍR
Běžný.
ESTRAGON
Se mi zdá.
VLADIMÍR
Myslím.
Oddech.
ESTRAGON (zneklidněn)
A my?
VLADIMÍR
Cože?
ESTRAGON
Povídám, a my?
VLADIMÍR
Nerozumím ti.
ESTRAGON
Co my s tím?
VLADIMÍR
My s tím?
ESTRAGON
Nepospíchej. Času dost.
VLADIMÍR
My jsme prosebníci.
ESTRAGON
To už jsme na tom takhle?
VLADIMÍR
Pán do toho má co mluvit?
/ 33 /
ESTRAGON
Copak nemáme žádný práva?
Vladimírův smích, uťatý stejně náhle jako předešle. Táž hra,
ale bez úsměvu.
VLADIMÍR
Bys mě rozesmál, kdybych si to mohl dovolit.
ESTRAGON
Ztratili jsme je?
VLADIMÍR (zřetelně)
Střelili jsme je.
Ticho. Oba znehybní, hlavu na prsou, prolomeni v kolenou.
Klátí rukama.
ESTRAGON (slabě)
Nejsme s ním spřízněný? (Pauza) Hele.
VLADIMÍR (zvedne ruku)
Poslouchej.
Strnule naslouchají.
ESTRAGON
Nic neslyším.
VLADIMÍR
Šš!
Naslouchají. Estragon ztratí rovnováhu a málem upadne. Za-
chytí se Vladimírovy paže, ten se zakymácí. Polozhrouceni na-
slouchají opřeni jeden o druhého a hledí si vzájemně do očí.
Já taky ne.
ESTRAGON
Vyděsils mě.
VLADIMÍR
Myslel jsem, že je to on.
ESTRAGON
Kdo?
VLADIMÍR
Godot.
ESTRAGON
To zrovna. Leda vítr v rákosí.
/ 34 /
VLADIMÍR
Přísahal bych, že někdo křičel.
ESTRAGON
Proč by křičel?
VLADIMÍR
Na koně.
Ticho.
ESTRAGON
Pojď pryč.
VLADIMÍR
Kam? (Pauza) Třeba budeme spát dneska u něho, pěkně
v teple, v suchu, s plným břichem, ve stodole nebo něco. To
by stálo za trochu čekání, ne?
ESTRAGON
Za trochu možná. Ale ne celou noc.
VLADIMÍR
Ještě je den.
Ticho.
ESTRAGON
Mám hlad.
VLADIMÍR
Chceš mrkev?
ESTRAGON
Nic jinýho není?
VLADIMÍR
Měl bych mít pár brukví.
ESTRAGON
Dej mi mrkev.
Vladimír zašátrá v kapse, vytáhne brukev a podá ji Estragonovi.
Díky. (Kousne do brukve. Naříkavě) To je brukev!
VLADIMÍR
Jo promiň. Byl bych přísahal, že je to mrkev. (Prohledává
kapsy a vytahuje další brukve) Samý brukve. (Hledá) Asi jsi
snědl poslední. (Hledá) Hele, tady je. (Vytáhne mrkev a podá
ji Estragonovi) Račte, pane.
/ 35 /
Estragon otře mrkev o rukáv a zakousne se do ní.
Vrať mi tu brukev.
Estragon mu vrátí brukev.
Šetři si ji, je to poslední.
ESTRAGON (žvýká)
Na něco jsem se tě ptal.
VLADIMÍR
Hm.
ESTRAGON
Odpověděls mi?
VLADIMÍR
Je dobrá, ta mrkev?
ESTRAGON
Sladká.
VLADIMÍR
Tím líp, tím líp. (Pauza) Na co ses mě ptal?
ESTRAGON
Už nevím. (Žvýká) To mě právě žere. (Potěšeně se zadívá na
mrkev, roztočí ji v prstech) Ta mrkev je výborná. (Zamyšleně
cucá mrkev) Počkej, už si vzpomínám. (Zakousne se do mrkve)
VLADIMÍR
No?
ESTRAGON (s plnými ústy, roztržitě)
Nejsme s ním spřízněný?
VLADIMÍR
Vůbec ti nerozumím.
ESTRAGON (dožvýká sousto, polkne)
Jestli s ním nejsme spřízněný.
VLADIMÍR
Spřízněný?
ESTRAGON
Spří-zně-ný.
VLADIMÍR
Jak, spřízněný?
/ 36 /
ESTRAGON
V dobrém i ve zlém.
VLADIMÍR
Ale s kým?
ESTRAGON
S tím tvým chlápkem.
VLADIMÍR
S Godotem? Spřízněný s Godotem? To myslíš vážně? To si
piš, že ne. (Pauza) Zatím ne.
ESTRAGON
Godot se jmenuje?
VLADIMÍR
Myslím.
ESTRAGON
Mrkni. (Zdvihne zbytek mrkve za nať a točí jí před očima) To
je zvláštní, je čím dál míň dobrá.
VLADIMÍR
U mě je to naopak.
ESTRAGON
Jak?
VLADIMÍR
Chutná mi čím dál víc. Jako postupně.
ESTRAGON (po dlouhém přemýšlení)
A to je opak?
VLADIMÍR
To je věc založení.
ESTRAGON
Povahy.
VLADIMÍR
Tý neporučíš.
ESTRAGON
Marná snaha.
VLADIMÍR
Jednou už jseš takovej.
/ 37 /
ESTRAGON
Ať děláš, co děláš.
VLADIMÍR
Člověka nepředěláš.
ESTRAGON
Kdyby ses rozkrájel. (Podává zbytek mrkve Vladimírovi) Ne-
chceš to dojíst?
Docela blízko se ozve strašlivý křik. Estragon upustí mrkev.
Oba strnou. Vrhnou se ke kulisám. V polovině cesty se Estra-
gon zarazí, vrátí se, zdvihne mrkev, nacpe ji do kapsy, vrhne se
za Vladimírem, který na něho čeká, nanovo se zastaví, vrátí se
pro boty, utíká za Vladimírem. Nato se oba odvrátí, zaklesnuti
jeden do druhého, a čekají na pohromu.
Vejde Pozzo a Lucky. Pozzo vede Luckyho na provazu, dosta-
tečně dlouhém, aby se Lucky dostal do středu jeviště, ještě než
se Pozzo vynoří z portálu. Lucky, smyčku kolem krku, nese
v rukou těžký kufr, skládací stoličku, koš s jídlem, přes paži má
přehozený kabát. Pozzo má bič.
POZZO (za scénou)
Rychleji!
Prásknutí biče. Objeví se Pozzo. Lucky přejde kolem Vladimí-
ra a Estragona. Když je spatří Pozzo, zastaví se a provaz se
napne. Pozzo jím prudce trhne.
Zpátky!
Lucky hlučně upadne s celým svým nákladem. Vladimír a Es-
tragon ho pozorují, zmítáni mezi přáním jít mu pomoct a stra-
chem, aby se nezapletli do něčeho, do čeho jim nic není. Vladi-
mír nakonec vykročí k Luckymu. Estragon ho zadrží za rukáv.
VLADIMÍR
Pusť mě.
ESTRAGON
Neblázni.
POZZO
Pozor! Je zlý.
/ 38 /
Estragon a Vladimír si měří Pozza.
Na cizí.
ESTRAGON (tlumeně)
To je on?
VLADIMÍR
Kdo?
ESTRAGON
No ten.
VLADIMÍR
Godot?
ESTRAGON
No.
POZZO
Pozzo jméno mé.
VLADIMÍR
Sotva.
ESTRAGON
Řekl Godot.
VLADIMÍR
Neřekl.
ESTRAGON (Pozzovi)
Nejste náhodou pan Godot, pane?
POZZO (hrozivě)
Jmenuji se Pozzo! (Pauza) Vám to nic neříká?
(Pauza) Poslyšte, vám to nic neříká?
Vladimír a Estragon na sebe tázavě pohlédnou.
ESTRAGON (se tváří, jako by pátral v paměti)
Bozzo... Bozzo...
VLADIMÍR (stejně)
Pozzo...
POZZO
P - P - Pozzo!
ESTRAGON
A jo. Pozzo... počkat... Pozzo...
/ 39 /
VLADIMÍR
Tak Pozzo nebo Bozzo?
ESTRAGON
Pozzo ... neznám.
VLADIMÍR (smířlivě)
Znal jsem nějakého Gozza. Jeho matka vyšívala na bubínku.
Pozzo hrozivě vykročí.
ESTRAGON (živě)
My nejsme zdejší, pane.
POZZO (se zastaví)
Jste nicméně lidské bytosti. (Nasadí si brýle) Pokud mne
neklame zrak. (Sundá brýle) Téhož rodu jako já. (Vybuchne
smíchy) Téhož rodu jako Pozzo! Božského původu!
VLADIMÍR
Totiž...
POZZO (břitce)
Kdo je to Godot?
ESTRAGON
Godot?
POZZO
Pokládali jste mě za Godota.
VLADIMÍR
Ach ne, pane, to v žádném případě.
POZZO
Kdo je to?
VLADIMÍR
Jeden... náš známý.
ESTRAGON
Známý, vždyť ho sotva známe.
VLADIMÍR
To ano... to ne... moc dobře ho neznáme... nanejvýš...
ESTRAGON
Co se mě týče, ani bych ho nepoznal.
POZZO
Myslel jste, že jsem to já.
/ 40 /
ESTRAGON
Totiž... to šero... únava... slabost... to čekání... fakt je, že
mě napřed napadlo...
VLADIMÍR
Neposlouchejte ho, pane, neposlouchejte ho!
POZZO
Čekání? Vy na něho čekáte?
VLADIMÍR
No, že bychom zrovna čekali...
POZZO
Tady? Na mých pozemcích?
VLADIMÍR
Nemysleli jsme na nic špatného.
ESTRAGON
Měli jsme ty nejlepší úmysly.
POZZO
Cesta patří všem.
VLADIMÍR
To jsme si právě říkali.
POZZO
Je to hanba, ale je to tak.
ESTRAGON
To se nedá svítit, že.
POZZO (se širokým gestem)
Nemluvme už o tom. (Škubne provazem) Vstávej!
Lucky se nepohne.
Pokaždé, když upadne, usne. (Škubne provazem) Vstávej,
zdechlino!
Lucky se lomozně zvedá a sbírá náklad. Pozzo škubne prova-
zem.
Zpátky!
Lucky zacouvá.
Stát!
Lucky se zastaví.
Čelem vzad!
/ 41 /
Lucky udělá čelem vzad. Pozzo se přívětivě obrátí k Vladimí-
rovi a Estragonovi.
Přátelé, jsem šťasten, že jsem vás poznal. (Zaznamená jejich
nedůvěřivý výraz) Ale ano, ovšem, upřímně šťasten. (Škubne
provazem) Ke mně!
Lucky se přiblíží.
Stát!
Lucky se zastaví.
Víte, cesta je dlouhá, když se člověk trmácí sám a sám celý...
(Dívá se na hodinky) ... celé (Počítá)... celých šest hodin, ano
šest hodin, a živou duši nepotká. (Luckymu) Kabát!
Lucky odloží kufr, přistoupí, podá Pozzovi kabát, couvne a ucho-
pí kufr.
Na! (Podává Luckymu bič)
Lucky ustoupí, a protože nemá volné ruce, skloní se a vezme bič
do zubů. Ustoupí zpátky. Pozzo si začne oblékat kabát, ustane.
Kabát!
Lucky vše odloží, přistoupí, pomůže Pozzovi do kabátu, ustou-
pí a ujme se nákladu.
Začíná se ochlazovat. (Zapne si kabát, skloní se, pohlédne na
sebe, napřímí se) Bič!
Lucky přistoupí, skloní se, Pozzo mu vyrve bič ze zubů, Lucky
ustoupí.
Ach přátelé, je mi zatěžko rozloučit se tak záhy se svými
bližními, ač... (Prohlíží si své bližní)... jsou mi poměrně
vzdálení. (Luckymu) Stoličku!
Lucky odloží kufr a koš s jídlem, přistoupí, rozloží stoličku, posta-
ví ji na zem, couvne, uchopí kufr a koš. Pozzo hledí na stoličku.
Blíž!
Lucky odloží kufr a koš s jídlem, přistoupí, přemístí stoličku,
couvne, uchopí zavazadla. Pozzo se posadí, koncem biče se
dotkne Luckyho hrudi.
Zpátky!
Lucky ustupuje.
Ještě!
/ 42 /
Lucky ustupuje.
Stát!
Lucky se zastaví.
Proto, když dovolíte, strávím ještě okamžik ve vaší společ-
nosti, dříve než vykročím vstříc novým dobrodružstvím.
(Luckymu) Koš!
Lucky přistoupí, podá mu koš, couvne.
Na čerstvém vzduchu člověku vytráví. (Otevře koš, vyndá
kus kuřete, krajíc chleba a láhev vína. Luckymu) Koš!
Lucky přistoupí, vezme koš, couvne a znehybní.
Dál!
Lucky ustupuje.
Dost.
Lucky se zastaví.
Smrdí. (Přihne si z láhve) Na vaše zdraví, přátelé. (Odloží
láhev a pustí se do jídla)
Ticho. Estragon a Vladimír se postupně osmělují, krouží kolem
Luckyho a okukují ho ze všech stran. Pozzo se zuřivě zakusuje
do kuřete a odhazuje vycucané kosti. Lucky usíná vestoje a po-
malu se hroutí. Pokaždé, když zavadí kufrem o zem, se prudce
napřímí.
ESTRAGON
Co je mu?
VLADIMÍR
Vypadá unaveně.
ESTRAGON
Proč neodloží ten kufr?
VLADIMÍR
Co já vím.
Přistupují blíž.
Koukni.
ESTRAGON
Co se ho zeptat?
VLADIMÍR
Vidíš tohle?
/ 43 /
ESTRAGON
Co?
VLADIMÍR (ukazuje)
Ten krk.
ESTRAGON (dívá se)
A co?
VLADIMÍR
Postav se sem.
ESTRAGON (vymění si s Vladimírem místo)
A jo.
VLADIMÍR
Do krve.
ESTRAGON
To ten provaz.
VLADIMÍR
Jak se tře.
ESTRAGON
Co naděláš.
VLADIMÍR
To ta smyčka.
ESTRAGON
To je nevyhnutelný.
VLADIMÍR
To ten uzel.
ESTRAGON
Jak se dře.
Pokračují v prohlídce, zastaví se u obličeje.
VLADIMÍR
Nevypadá špatně.
ESTRAGON (pokrčí rameny, našpulí rty)
No nevím.
VLADIMÍR
Krapet zženštilej.
ESTRAGON
Slintá.
/ 44 /
VLADIMÍR
To je normální.
ESTRAGON
Má pěnu u huby.
VLADIMÍR
Možná že je debil.
ESTRAGON
Kretén.
VLADIMÍR (nakloní se blíž)
Tohle je vole?
ESTRAGON (totéž)
Těžko říct.
VLADIMÍR
Funí.
ESTRAGON
Aby ne.
VLADIMÍR
A ty oči.
ESTRAGON
Co, oči?
VLADIMÍR
Lezou mu z ďůlků.
ESTRAGON
Podle mě musí každou chvíli zhebnout.
VLADIMÍR
To není jistý. (Pauza) Zeptej se ho na něco.
ESTRAGON
Myslíš?
VLADIMÍR
O nic nejde.
ESTRAGON (nesměle)
Pane...
VLADIMÍR
Hlasitěji.
/ 45 /
ESTRAGON
Pane...
POZZO
Nechte toho!
Estragon a Vladimír se otočí k Pozzovi, který mezitím dojedl
a utírá si hřbetem ruky ústa.
Nevidíte, že si chce odpočinout?
Pozzo vytáhne dýmku a začne ji nacpávat. Estragon si všimne
kuřecích kostí na zemi a lačně je pozoruje. Pozzo škrtne sirkou
a zapaluje si dýmku.
Koš.
Lucky nereaguje. Pozzo zlostně odhodí sirku a škubne provazem.
Koš!
Lucky zavrávorá, málem upadne, vzchopí se, přistoupí k Poz-
zovi, uloží láhev do koše, vrátí se na své místo a zaujme pů-
vodní postoj. Estragon stále upírá oči na kosti. Pozzo škrtne
podruhé a zapálí si dýmku.
Co chcete, nikdy to nedělal. (Zabafá a natáhne si nohy) Ach!
Už je mi dobře.
ESTRAGON (bázlivě)
Pane...
POZZO
Copak, příteli?
ESTRAGON
Vy... ty... ty kosti už nebudete...? Potřebovat, pane.
VLADIMÍR (pobouřen)
Tos nemohl počkat?
POZZO
Ale ne, jen ho nechte, to je přece docela přirozené. Jestli
budu potřebovat ty kosti? (Napřáhne bič a zpřehází hromád-
ku kostí) Ne, co se mě týče, potřebovat je nebudu.
Estragon vykročí.
Avšak...
Estragon se zastaví.
/ 46 /
Avšak, jak známo, kosti připadají v zásadě nosiči. Musíte se
tedy zeptat jeho.
Estragon pohlédne na Luckyho, zaváhá.
Jen se ho zeptejte, zeptejte se ho. Nebojte se, odpoví vám.
ESTRAGON (přistoupí k Luckymu)
Promiňte, pane... Promiňte...
Lucky nereaguje. Pozzo práskne bičem. Lucky zvedne hlavu.
POZZO
Mluví s tebou, čuně. Odpověz. (Estragonovi) Jen do toho.
ESTRAGON
Promiňte, pane, budete chtít ty kosti?
Lucky dlouze hledí na Estragona.
POZZO (u vytržení)
Pane!
Lucky sklopí zrak.
Odpověz! Chceš, nebo nechceš?
Lucky neodpovídá.
(Estragonovi) Jsou vaše.
Estragon se vrhne na kosti, sesbírá je a začne je okusovat.
Podivné. Ještě nikdy mi neodmítl kost. (Zahledí se s obavami
na Luckyho) Doufám, že ho nenapadne onemocnět. (Zatáhne
z dýmky)
VLADIMÍR
To je hanba!
Ticho. Užaslý Estragon přestane ohryzávat kosti a hledí stří-
davě na Vladimíra a Pozza. Pozzo je naprosto klidný, Vladimír
postupně zrozpačití.
POZZO
Máte na mysli něco konkrétního?
VLADIMÍR (srdnatě blábolí)
Jednat takhle... (Gesto k Luckymu)... s člověkem.. mi ... mi
připadá... s lidskou bytostí... to ... to není... to je hanba!
ESTRAGON (nechce zůstat pozadu)
Skandál. (Nanovo se pustí do kosti)
/ 47 /
POZZO
Jste na mě přísní. (Vladimírovi) Kolik je vám let, smím-li se
ptát? (Pauza) Šedesát? Sedmdesát? (Estragonovi) Kolik mu
může být?
ESTRAGON
Zeptejte se ho.
POZZO
Nechci být indiskrétní. (Vyklepe dýmku o bič, vstane) Budu
se muset rozloučit. Děkuji vám za milou společnost. (Pře-
mýšlí) Ledaže bych si s vámi vykouřil ještě jednu dýmku.
Co říkáte?
Neříkají nic.
Jsem ovšem jen slabý kuřák, sváteční, dalo by se říci, nemám
ve zvyku kouřit dvě dýmky za sebou. Rozbuší se mi srdce.
(Pauza) To dělá nikotin, přes všechnu opatrnost ho člověk tu
a tam vdechne. (Povzdech) Inu. (Po chvíli) Dost možná, že
jste nekuřáci? Ano? Ne? To je konečně detail. (Pauza) Ale
jak se teď nenásilně posadit, když jsem právě vstal? A ne-
vzbudit přitom dojem, že se -- jak bych to řekl -- podrobu-
ji? (Vladimírovi) Prosím? (Po chvíli) Nebo jste nic neříkal?
(Pauza) Na tom nesejde. Řekněme... (Přemýšlí)
ESTRAGON
A je to. (Odhodí kosti)
VLADIMÍR
Pojď pryč.
ESTRAGON
Hned teď?
POZZO
Okamžik! (Škubne provazem) Stoličku. (Ukáže bičem)
Lucky přemístí stoličku.
Dál. Sem. (Posadí se)
Lucky ustoupí, chopí se zavazadel.
A je to. (Nacpává si dýmku)
VLADIMÍR
Pojď pryč.
/ 48 /
POZZO
Doufám, že má přítomnost vám není nevhod. Zůstaňte, ne-
budete litovat.
ESTRAGON (větří almužnu)
Máme čas.
POZZO (zapálí si dýmku)
Druhá není nikdy tak dobrá. (Vyndá dýmku z úst a zpytavě
si ji prohlíží) Jak první, chci říci. (Dá si dýmku do úst) Ale
chutná přesto.
VLADIMÍR
Já jdu.
POZZO
Nemůže mě vystát. Jsem bezpochyby poněkud nelidský. Ale
to má být důvod? (Vladimírovi) Uvažujte, příteli, než pro-
vedete nějakou hloupost. Předpokládejme, že odejdete, teď
hned, ještě za světla, neboť navzdory všemu je ještě světlo.
Všichni tři pohlédnou k obloze.
Dobrá. Co bude v tom případě... (Vyndá dýmku z úst a prohlí-
ží si ji)... vyhasla... (Zapálí dýmku)... v tom případě... v tom
případě... co bude v tom případě s vaší schůzkou s oním....
Godetem... Godotem... Godinem... (Pauza) ... zkrátka, víte,
koho mám na mysli -- na němž závisí celá vaše budoucnost...
(Pauza) ... či přinejmenším vaše nejbližší budoucnost.
ESTRAGON
Má pravdu.
VLADIMÍR
Jak to víte?
POZZO
Hle, oslovil mne! Uvidíte, že se z nás nakonec stanou přáte-
lé.
ESTRAGON
Proč to neodloží? Aspoň ten kufr?
POZZO
I já bych si ho přál potkat. Čím více potkávám lidí, tím jsem
šťastnější. I ta nejbezvýznamnější bytost vás může poučit,
/ 49 /
obohatit, naplnit štěstím. I vy... (Dlouze a významně si
jednoho po druhém prohlédne)... i vy -- kdoví -- jste mi
možná něco poskytli.
ESTRAGON
Proč to neodloží?
POZZO
Což by mě nicméně silně překvapilo.
VLADIMÍR
Na něco se vás ptal.
POZZO (nadšen)
Ptal? On se ptal? A nač? (Pauza) Ještě před okamžikem jste
mi říkali pane a třásli se strachem. Nyní mi kladete otázky.
To neskončí dobře.
VLADIMÍR
Mluv. Poslouchá tě.
ESTRAGON (který mezitím začal kroužit kolem Luckyho)
Cože?
VLADIMÍR
Můžeš se ptát. Zeptej se ho.
ESTRAGON
Nač?
VLADIMÍR
Proč to neodloží. Aspoň ten kufr.
ESTRAGON
To si taky říkám.
VLADIMÍR
Tak se ho zeptej.
POZZO (pozorně sleduje rozhovor obávaje se, aby se otázka
nezamluvila)
Rozumím-li dobře, chcete se mě zeptat, proč neodloží zava-
zadla.
VLADIMÍR
No.
POZZO (Estragonovi)
Souhlasí?
/ 50 /
ESTRAGON (krouží kolem Luckyho)
Funí jak tuleň.
POZZO
Odpovím vám. (Estragonovi) Ale snažně vás prosím, postůj-
te chvilku, znervózňuje mě to.
VLADIMÍR
Pojď sem.
ESTRAGON
Co je?
VLADIMÍR
Bude mluvit.
Nehybně čekají, opřeni jeden o druhého.
POZZO
Výborně. Jste tu všichni? Dáváte dobrý pozor?
(Pohlédne na Luckyho, škubne provazem)
Lucky zvedne hlavu.
Dívej se na mě, čuně!
Lucky se dívá.
Výborně. (Zastrčí dýmku do kapsy, vytáhne malý sprej, stříkne
si do krku, zandá sprej do kapsy, odkašle si, odplivne, vytáhne
sprej, stříkne, zandá do kapsy) Jsem připraven. Poslouchají
všichni? (Pohlédne na Luckyho, škubne provazem) Ke mně!
Lucky se přiblíží.
Sem!
Lucky se zastaví.
Připraveni? (Přehlédne postupně všechny tři, Luckyho napo-
sled, škubne provazem) Tak co je?
Lucky zvedne hlavu.
Nerad mluvím do prázdna. Dobrá. Nuže. (Zamyslí se)
ESTRAGON
Já jdu pryč.
POZZO
Na co jste se to ptali?
VLADIMÍR
Proč neo...
/ 51 /
POZZO (vztekle)
Nepřerušovat! (Po chvíli klidněji) Nikdy se z toho nevymo-
táme, když budeme mluvit všichni najednou. (Po chvíli) Co
jsem to říkal? (Pauza. Hlasitěji) Co jsem to říkal?
Vladimír posunky naznačuje těžký náklad. Pozzo nechápe.
ESTRAGON (nahlas)
Kufr! (Ukáže na Luckyho) Proč? Pořád držet. Kufr, koš.
(Ohýbá se pod tíhou pomyslného nákladu a těžce oddychu-
je) Nikdy neodložit. (Rozevře dlaně a s úlevou se napřímí)
Proč?
POZZO
Už to mám. Mohli jste to říct hned. Proč si neudělá pohodlí.
Pokusme se probrat celou věc postupně. Nemá na to snad
právo? Má. Či snad nechce? Přihořívá. Ale proč, táži se, proč
nechce? (Pauza) Pánové, řeknu vám proč.
VLADIMÍR
Bacha.
POZZO
Aby se mi zavděčil a já si ho ponechal.
ESTRAGON
Co?
POZZO
Snad jsem se špatně vyjádřil. Hledá způsob, jak by mě ob-
měkčil, abych ho neopustil. Ne, to pořád není ono.
VLADIMÍR
Vy se ho chcete zbavit?
POZZO
Rád by mě doběhl, ale to se mu nepodaří.
VLADIMÍR
Vy se ho chcete zbavit?
POZZO
Domnívá se, že projeví-li se jako výkonný nosič, nakonec jej
v této funkci zaměstnám.
ESTRAGON
Vy ho nechcete?
/ 52 /
POZZO
Ve skutečnosti má obě ruce levé. Není to jeho řemeslo.
VLADIMÍR
Vy se ho chcete zbavit?
POZZO
Má za to, že ocením jeho neúnavnost a budu litovat svého
rozhodnutí. Pokrytec. Jako bych neměl dost nádeníků.
Všichni tři hledí na Luckyho.
Atlas, syn Jupiterův. (Pauza) Zodpověděl jsem, zdá se, vaši
otázku. Máte nějaké další? (Hra se sprejem)
VLADIMÍR
Vy se ho chcete zbavit?
POZZO
Všimněte si, že jsem mohl být na jeho místě. A on na mém.
Pokud by o tom náhoda nerozhodla jinak. Každému, co jeho
jest.
VLADIMÍR
Vy se ho chcete zbavit?
POZZO
Prosím?
VLADIMÍR
Vy se ho chcete zbavit?
POZZO
Tak. Ale místo abych ho zahnal, místo abych ho s promi-
nutím nakopal do prdele a vyrazil s ním dveře, jsem takový
dobrák, že se s ním vláčím na trh. Počítám, že ho vyhan-
dluji za slušnou cenu. Taková stvoření ve skutečnosti ani
zahnat nemůžete. Aby s nimi člověk skoncoval, musel by
je zabít.
Lucky pláče.
ESTRAGON
On pláče.
POZZO
Starý zavšivený pes má víc důstojnosti. (Podává Estragonovi
kapesník) Nate, utěšte ho, když je vám ho tak líto.
/ 53 /
Estragon váhá.
Nate.
Estragon přijme kapesník.
Osušte mu oči. Nebude se cítit tak osamělý.
Estragon váhá.
VLADIMÍR
Dej to sem, já to udělám.
Estragon odmítá vydat kapesník. Směšná, dětská tahanice.
POZZO
Pospěšte si. Za chvíli přestane.
Estragon se přiblíží k Luckymu a zaujme náležitý postoj,
chystaje se osušit mu slzy. Lucky náhle vymrští nohu a prudce
kopne Estragona do holeně. Estragon pustí kapesník, překotně
couvne a s kulháním a skučením oběhne jeviště.
Kapesník.
Lucky odloží kufr a koš, zvedne kapesník, podá ho Pozzovi,
ustoupí a chopí se zavazadel.
ESTRAGON
Hajzl! Dobytek! (Vyhrne si nohavici) Celýho mě zmrzačil!
POZZO
Říkal jsem vám, že nemá rád cizí lidi.
VLADIMÍR (Estragonovi)
Ukaž.
Estragon nastaví nohu.
(hněvivě Pozzovi) Vždyť to krvácí!
POZZO
To je dobré znamení.
ESTRAGON (s nohou ve vzduchu)
Nebudu moct chodit!
VLADIMÍR (něžně)
Ponesu tě. (Pauza) Přinejhorším.
POZZO
Už nepláče. Vystřídal jste ho vy. (Zasněně) Slzy jsou věčné.
Za každého, kdo se rozpláče, někdo jiný přestane. Stejně
je tomu i se smíchem. (Směje se) Neproklínejme tedy naši
/ 54 /
dobu, není o nic horší než doby předchozí. (Po chvíli) Není
ovšem nutné ji zvlášť chválit. (Po chvíli) Nemluvme o ní vů-
bec. (Po chvíli) Počet obyvatelstva pravda stoupl.
VLADIMÍR
Zkus udělat pár kroků.
Estragon se belhá po jevišti, zastaví se před Luckym, plivne na
něho, jde se posadit na místo, kde seděl na začátku hry.
POZZO
Jestlipak víte, kdo mě naučil říkat takové krásné věci?
(Pauza. Vymrští prst směrem k Luckymu) On!
VLADIMÍR (dívaje se na oblohu)
Copak nikdy nebude noc?
POZZO
Bez něho bych nikdy nepomyslel na nic jiného než na hlou-
posti a na své zaměstnání. Uvědomoval jsem si, že krása,
půvab a skutečné pravdy jsou mi navždy odepřeny. Tak jsem
si najal knuka.
VLADIMÍR (proti své vůli)
Knuka?
POZZO
Už to bude nějakých šedesát let... (V duchu počítá) Ano, téměř
šedesát let. (Hrdě se napřímí) Řekněte, vypadám snad na ně?
Vladimír pozoruje Luckyho.
Proti němu jsem hotový mladík, ne? (Pauza. Luckymu) Klo-
bouk.
Lucky odloží koš a smekne. Záplava bílých vlasů orámuje obli-
čej. Přidrží klobouk v podpaží a chopí se koše.
A teď se dívejte (Smekne [všechny čtyři postavy nosí buřinku].
Je úplně plešatý. Nasadí klobouk) Viděli jste?
VLADIMÍR
Co je to knuk?
POZZO
Říkali jste, že nejste zdejší. Ale nejste snad včerejší. Kdysi
mívali šašky. Dnes máme knuky. To jest ti, kteří si to mohou
dovolit.
/ 55 /
VLADIMÍR
A vy se ho teď chcete zbavit? Zbavit se starého, věrného
služebníka?
ESTRAGON
Ty hajzle!
Pozzo zneklidní.
VLADIMÍR
Vysál jste ho na dřeň a teď ho odhazujete jako... (Hledá) ...
jako banánovou slupku. Jen se přiznejte, že...
POZZO (sténá, ruce na čele)
Už nemůžu dál... nemůžu... pořád snášet... dělá... nemáte
představu... je to strašné... strašné... musí pryč... (Lomí ru-
kama)... zblázním se z toho... (Zhroutí se, hlavu v dlaních)
Už nemůžu dál... už nemůžu...
Ticho. Všichni tři hledí na Pozza. Lucky se chvěje.
VLADIMÍR
Už nemůže.
ESTRAGON
Strašný.
VLADIMÍR
Zblázní se z toho.
ESTRAGON
Hnusný.
VLADIMÍR (Luckymu)
Že se nestydíte! Takový hodný pán! A takhle ho trápit! Po
takových letech! Že vám není hanba!
POZZO (vzlyká)
Kdysi... býval milý... pomáhal mi... bavil mě... dělal mě
lepším... dnes... mě vraždí...
ESTRAGON
A to ho chce nahradit?
VLADIMÍR
Cože?
ESTRAGON
Nepochopil jsem, jestli ho chce nahradit nebo jestli už ne-
chce vůbec nikoho.
/ 56 /
VLADIMÍR
Nemyslím.
ESTRAGON
Cože?
VLADIMÍR
Nevím.
ESTRAGON
Zeptej se ho.
POZZO (uklidněn)
Pánové, nevím, co se to se mnou stalo. Omluvte mne. Za-
pomeňte na všechno. (Ovládá se čím dál víc) Nevím přesně,
co jsem vám říkal, ale můžete mi věřit, nebylo na tom slovo
pravdy. (Vztyčí se, uhodí do hrudi) Vypadám snad jako člo-
věk, kterého lze beztrestně trápit? Prosím vás! (Prohledává
kapsy) Kampak jsem založil dýmku?
VLADIMÍR
Rozkošný večer.
ESTRAGON
Nezapomenutelný.
VLADIMÍR
A to ještě není konec.
ESTRAGON
Taky se mi zdá.
VLADIMÍR
To je teprv začátek.
ESTRAGON
Jestli vůbec.
VLADIMÍR
Jeden by myslel, že je v divadle.
ESTRAGON
V cirkuse.
VLADIMÍR
Ve varieté.
ESTRAGON
V cirkuse.
/ 57 /
POZZO
Kde může být? Pravá bryerka!
ESTRAGON
S tím je psina. Ztratil fajfárnu! (Hlučně se směje)
VLADIMÍR
Přijdu hned. (Zamíří k portálu)
ESTRAGON
Na konci chodby vlevo.
VLADIMÍR
Drž mi místo. (Odejde)
POZZO
Ztratil jsem svého Abdulláha!
ESTRAGON (svíjí se smíchy)
K popukání!
POZZO (zvedne hlavu)
Neviděl jste... (Všimne si Vladimírovy nepřítomnosti) On
odešel? (Zklamaně) Ani mi neřekl na shledanou. To není
hezké. Měl jste ho zadržet.
ESTRAGON
Nemohl to udržet.
POZZO
Ach! (Pauza) Ach tak.
ESTRAGON (vstává)
Pojďte sem.
POZZO
Proč?
ESTRAGON
Pojďte, uvidíte.
POZZO
Mám vstát?
ESTRAGON
Pojďte... pojďte... rychle.
Pozzo vstane, jde za Estragonem.
Podívejte.
/ 58 /
POZZO
A jeje.
ESTRAGON
A je po všem.
Vladimír se vrací, rozmrzelý, cestou vrazí do Luckyho, kopnu-
tím porazí stoličku, nespokojeně přechází po jevišti.
POZZO
Co je mu?
ESTRAGON
Přišels o kupu srandy.
Vladimír se zastaví, zvedne stoličku, postaví ji a nanovo, teď
už klidněji, přechází sem tam.
POZZO
Utišuje se. (Rozhlédne se) Ostatně, všechno se utišuje, cítím
to. Snáší se veliký mír. Poslouchejte. (Zvedne ruku) Bůh Pan
spí.
VLADIMÍR (zastaví se)
Copak nikdy nebude noc?
Všichni tři se dívají na oblohu.
POZZO
Dřív odejít nemůžete?
ESTRAGON
No... chápete...
POZZO
Ale to je přece přirozené, naprosto přirozené. Já kdybych byl
na vašem místě a měl tu schůzku s Godinem... Godetem...
Godotem... zkrátka, víte, koho mám na mysli, čekal bych až
do úplného setmění. (Dívá se na stoličku) Docela rád bych
ještě poseděl, ale nevím, kudy na to.
ESTRAGON
Můžu vám nějak pomoct?
POZZO
Snad kdybyste mě požádal?
ESTRAGON
Požádal o co?
/ 59 /
POZZO
Abych si sedl.
ESTRAGON
To by vám pomohlo?
POZZO
Domnívám se.
ESTRAGON
Tak jedem. Sedněte si, buďte tak laskav.
POZZO
Ale ne, ne, děkuji, to nestojí za řeč. (Pauza. Šeptem) Nalé-
hejte.
ESTRAGON
Ale jděte, přece tu nebudete stát. Mohl byste se nachladit.
POZZO
Myslíte?
ESTRAGON
No samozřejmě.
POZZO
Máte bezpochyby pravdu. (Posadí se) A je to. Děkuji vám,
příteli.
Estragon se posadí.
(Hledí na hodinky) Ale je opravdu nejvyšší čas, abych se
s vámi rozloučil, nechci-li se opozdit.
VLADIMÍR
Čas se zastavil.
POZZO (přikládá hodinky k uchu)
Tomu nevěřte, příteli, tomu nevěřte. (Schová hodinky do kap-
sy) Všechno, co chcete, ale tohle ne.
ESTRAGON (Pozzovi)
Vidí dneska všechno černě.
POZZO
S výjimkou oblohy. (Zasměje se svému vtipu) Trpělivost,
však ona přijde. Ale vidím, v čem je zakopaný pes, vy nejste
zdejší a nevíte, jak to u nás chodí se soumrakem. Chcete,
abych vám to vysvětlit?
/ 60 /
Ticho. Estragon a Vladimír začali opět hru s botou a s klobou-
kem. Luckymu spadne klobouk, aniž si toho povšimne.
Rád vaši zvědavost uspokojím. (Hra se sprejem) Trochu po-
zornosti, prosím.
Estragona a Vladimír pokračují v prohlídce, Lucky napůl spí.
Pozzo práskne bičem, ale ten jen slabě zasviští.
Co je s tím bičem?
Vstane a zapráská silněji, nakonec s úspěchem. Lucky sebou
trhne. Estragonovi vypadne bota, Vladimírovi klobouk. Pozzo
odhodí bič.
Nestojí za nic. (Prohlíží si své obecenstvo) Co jste to říkal?
ESTRAGON
Ale jděte, přece tu nebudete stát, mohl byste se nachcípat.
POZZO
Máte pravdu. (Posadí se. Estragonovi) Jak se jmenujete?
ESTRAGON (pohotově)
Katulus.
POZZO (který neposlouchal)
Ach, ano, o soumraku. (Zvedne hlavu) Dávejte přece pozor,
takhle se nikam nedostaneme. (Dívá se na oblohu) Pohleďte.
Všichni, kromě Luckyho, který začal opět dřímat, se zadívají
na oblohu. Pozzo si všimne Luckyho a škubne provazem.
Na nebe se dívej, čuně!
Lucky zvrátí hlavu.
Tak. To by stačilo.
Všichni skloní hlavu.
Co je na něm tak neobyčejného? Jakožto na nebi? Je bledé
a jasné jako kterékoli jiné nebe v tuto hodinu. (Pauza) V této
zeměpisné šířce. (Pauza) Za hezkého počasí. (Hlas získá na
zpěvnosti) Je tomu přibližně hodina... (Pohlédne na hodin-
ky, hlas zevšední) ... ano, hodina... (Tón nanovo lyrický)...
poté, kdy nás od... (Váhá, hlas znejistí)... řekněme deseti
hodin... (Hlas zesílí)... štědře zalévalo zářivými proudy
červeného a zlatavého světla, počalo nezadržitelně slábnout,
ztrácet na třpytu, blednout... (Krouží rukama ve zmenšujících
/ 61 /
se kruzích, aby naznačil blednutí)... blednout, stále víc, stále
zřetelněji, až náhle... (Dramatická pauza, široké všeobjí-
mající gesto) -- bum! Konec! Nehýbe se. (Pauza) Avšak...
(Pozvedne varovně ruku)... avšak za tím něžným, nehybným
závojem...
Pohlédne na oblohu, Estragon a Vladimír ho napodobí.
... se blíží noc, cválá... (Hlas mohutní)... cválá, až se na
nás, fííí!, vrhne v okamžiku... (Opustí ho inspirace)... kdy
to nejméně čekáme. (Pauza. Ponuře) Takhle to chodí na té-
hle zkurvené zemi.
Dlouhé ticho.
ESTRAGON
Jakmile o tom jeden ví.
VLADIMÍR
Může posečkat.
ESTRAGON
Má jaksi záchytný bod.
VLADIMÍR
Konec s pochybnostmi.
ESTRAGON
Stačí už jenom čekat.
VLADIMÍR
Na to jsme zvyklí. (Sebere ze země klobouk, nahlédne do-
vnitř, zatřese jím, nasadí si ho)
POZZO
Jaký jsem byl?
Estragon a Vladimír nechápou.
Dobrý? Průměrný? Obstojný? Ucházející? Nijaký? Špatný?
VLADIMÍR (dojde mu)
Dobrý, opravdu dobrý.
POZZO (Estragonovi)
A podle vás?
ESTRAGON (s anglickým přízvukem)
Moc dhobrý, moc moc dhobrý.
/ 62 /
POZZO (potěšeně)
Děkuji, pánové, děkuji. (Pauza) Tu a tam potřebuji povzbudit.
(Přemýšlí) Ke konci jsem poněkud ochabl. Nezdá se vám?
VLADIMÍR
Ale kdepak, nanejvýš trošičku.
ESTRAGON
Myslel jsem, že to je schválně.
POZZO
Selhává mi paměť. To je to.
Ticho.
ESTRAGON
Čekáme tu a nic se neděje.
POZZO (zarmouceně)
Vy se nudíte?
ESTRAGON
Tak trochu.
POZZO (Vladimírovi)
A vy, pane?
VLADIMÍR
Že by to tu bylo zrovna k popukání.
Ticho.
POZZO (svádí vnitřní boj)
Pánové, chovali jste se ke mně... (Hledá)... patřičně.
ESTRAGON
Ale kdepak!
VLADIMÍR
Co vás napadá.
POZZO
Ale ano, ano, chovali jste se velmi slušně. Natolik slušně, že
si říkám... co mohu učinit pro dvě tak přátelské bytosti, které
se právě k smrti nudí, abych se jim revanšoval?
ESTRAGON
Pětka by bodla.
VLADIMÍR
Nejsme žebráci.
/ 63 /
POZZO
Co mohu učinit, říkám si, aby jim lépe uběhl čas? Dal jsem
jim kosti, o lecčems jsem s nimi pohovořil, vysvětlil princip
soumraku, souhlasí. A to nemluvím o všem. Avšak kladu si
otázku: stačí to? Opravdu to stačí?
ESTRAGON
Nebo bůr.
VLADIMÍR
Nech toho!
ESTRAGON
Už jsem zticha.
POZZO
Stačí to? Bezpochyby ano. Ale já jsem velkorysý. Mám to
v povaze. Dnes. Co se dá dělat. (Škubne provazem)
Lucky vzhlédne.
Neboť jedno je jisté. Budu trpět. (Natáhne se pro bič) Přejete
si, aby tančil, zpíval, recitoval, myslel...
ESTRAGON
Kdo?
POZZO
Kdo! Umíte snad myslet vy?
VLADIMÍR
On myslí?
POZZO
Ovšem. A nahlas. Kdysi dokonce myslíval moc hezky, mohl
jsem mu naslouchat celé hodiny. Dnes... (Zachvěje se) Ko-
nečně. Co naplat. Tak co? Chcete, aby vám zapřemýšlel?
ESTRAGON
Spíš kdyby zatancoval. Bylo by to veselejší.
POZZO
To není tak jisté.
ESTRAGON
Žejo, Dando, že by to byla psina?
VLADIMÍR
Docela rád bych ho slyšel myslet.
/ 64 /
ESTRAGON
Mohl by třeba napřed tancovat a pak myslet. Jestli toho na
něm nechcem moc.
VLADIMÍR (Pozzovi)
To by šlo?
POZZO
Proč ne. Je to ostatně přirozený sled, že. (Krátce se zasměje)
VLADIMÍR
Tak ať tancuje.
Ticho.
POZZO (Luckymu)
Slyšels?
ESTRAGON
Nestane se, že by odmítl?
POZZO
Vysvětlím vám to později. (Luckymu) Tanči, mrcho!
Lucky odloží zavazadla, postoupí k rampě, natočí se k Pozzovi.
Estragon vstane, aby lépe viděl. Lucky tančí. Ustane.
ESTRAGON
To je všecko?
POZZO
Pokračuj.
Lucky zopakuje stejné pohyby, ustane.
ESTRAGON
No hele, brácho, to ses moc nevytáhl. (Napodobuje Luckyho
tanec) Tohle zvládnu taky. (Zakolísá, málem upadne. Zamíří
ke svému obvyklému místu a posadí se) S trochou cviku.
VLADIMÍR
Možná je unavený.
POZZO
Kdysi tančíval gigu, almé, brando, fandango, farandolu,
ba i čardáš. Skákal jako koza. Dneska tančí tohle. Víte, jak
tomu říká?
VLADIMÍR
Vrah je zahradník.
/ 65 /
ESTRAGON
Zaražený prdy.
POZZO
Síťový tanec. Věří, že je zamotaný v síti.
VLADIMÍR (s vykrucováním estéta)
Je v tom něco...
Lucky se chystá odejít k zavazadlům.
POZZO
Prrrr!
Lucky znehybní.
ESTRAGON
A nestane se, že by odmítl?
POZZO
Vysvětlím vám to. (Prohrabává kapsy) Vteřinku. (Hledá)
Kampak jsem dal balónek. (Hledá) No tohle! (Zvedne ohrome-
ně hlavu. Skomírajícím hlasem) Ztratil jsem svůj rozprašovač!
ESTRAGON (skomírajícím hlasem)
Ach, má levá plíce nestojí za nic. (Slabě zakašle. Hromově)
Zato pravá je fest!
POZZO (normálním hlasem)
Co se dá dělat, budu se muset bez něho obejít. Co jsem to ří-
kal? (Přemýšlí) Vteřinku. (Přemýšlí) No tak! (Zvedne hlavu)
Pomozte mi!
ESTRAGON
Snažím se.
VLADIMÍR
Já taky.
POZZO
Počkat.
Všichni tři současně nadzdvihnou klobouk, přiloží dlaň na čelo,
soustředí se, vraští obličej. Dlouhé ticho.
ESTRAGON (vítězně)
Mám to!
VLADIMÍR
Má to.
/ 66 /
POZZO (netrpělivě)
No...?
ESTRAGON
Proč to neodloží? Aspoň ten kufr?
VLADIMÍR
Ale ne!
POZZO
Jste si tím jistý?
VLADIMÍR
Ale ne, to už jste nám vysvětloval.
POZZO
To už jsem vám vysvětloval?
ESTRAGON
To už nám vysvětloval?
VLADIMÍR
Ostatně, už ho odložil.
ESTRAGON (ohlédne se po Luckym)
No dobře. A co?
VLADIMÍR
A protože ho odložil, nemůžeme se ptát, proč ho neodloží.
POZZO
Bravo!
ESTRAGON
A proč ho odložil?
POZZO
To je ono.
VLADIMÍR
Aby mohl tancovat.
ESTRAGON
A jo.
Dlouhé ticho. Estragon vstane.
Chcípl tu pes. Nikdo nikdy nepřijde, nikdo nikdy neodejde.
Cvrkot jak v márnici.
VLADIMÍR (Pozzovi)
Řekněte mu, ať myslí.
/ 67 /
POZZO
Podejte mu klobouk.
VLADIMÍR
Klobouk?
POZZO
Nemůže myslet bez klobouku.
VLADIMÍR (Estragonovi)
Podej mu klobouk.
ESTRAGON
Já? Po tom, co mi provedl? Ani náhodou.
VLADIMÍR
Tak já mu ho podám. (Nehýbe se)
ESTRAGON
Ať si pro něj dojde.
POZZO
Bude lepší, když mu ho podáte.
VLADIMÍR
Já mu ho podám
Vladimír sebere klobouk a podává ho Luckymu v natažené ruce.
Lucky nereaguje.
POZZO
Nasaďte mu ho.
ESTRAGON (Pozzovi)
Ať si ho veme. Řekněte mu to.
POZZO
Bude lepší, když mu ho nasadíte.
VLADIMÍR
Já mu ho nasadím.
Opatrně obejde Luckyho, zezadu mu nasadí klobouk a rychle
couvne. Lucky se nepohne. Ticho.
ESTRAGON
Na co čeká?
POZZO
Ustupte.
/ 68 /
Estragon a Vladimír ustoupí. Pozzo škubne provazem. Lucky
vzhlédne.
Mysli, čuně!
Pauza. Lucky začne tančit.
Stát!
Lucky znehybní.
Ke mně!
Lucky se přiblíží.
Tam!
Lucky se zastaví.
Mysli!
LUCKY (Po chvíli)
Na druhé straně, co se týče...
POZZO
Stát!
Lucky zmlkne.
Zpátky!
Lucky couvne.
Tam.
Lucky znehybní.
Hot!
Lucky se natočí doprava, tváří k publiku.
Mysli.
LUCKY (monotónně)
Vzhledem k existenci osobního kvakva Boha jak vyplývá
z nedávného veřejného průzkumu Poinconova a Wattman-
nova s kvakvakvakva bílým vousem mimo čas prostoru jenž
Napjatá pozornost Estragona a Vladimíra. Ochablost a nechuť
Pozza.
shůry své božské apatie své božské atambie své božské afázie
shlíží a miluje až na několik výjimek z důvodů nám nezná-
mých prozatím nás všechny a trpí po vzoru božské Mirandy
s těmi kdož z důvodů nám neznámých máme však sdostatek
času v mukách v ohni jehož plameny za okamžik na oka-
mžik zažehnou trámy budiž řečeno a ohně pekelné vysoko
/ 69 /
v oblacích tak blankytných chvílemi ještě dnes a klidných
tak klidných v míru a pokoji který ač nestálý přichází proto
o nic méně vhod leč nepředbíhejme a očekávaný ostatně až po
dokončení nedokončeného výzkumu již avšak nicméně oceně-
ného Akakakakademií antropopopometrie v Berne-en-Bresse
Testa a Cunarda je uzákoněn bez možnosti
Estragonovo a Vladimírovo přidušené reptání. Prohlubující se
nevolnost Pozza.
odvolání s výjimkou případných omylů vyplývajících
z lidských úvah ostatně až po dokončení nedokončené-
ho výzkumu nedokončeného výzkumu Testa a Cunarda
je zvolen zvolen len následující sledující sledující budiž
řečeno leč nepředbíhejme z důvodů nám neznámých jak
vyplývá z průzkumu Poinconova a Wattmannova je zjevné
zcela zjevné že cílem náročné Fartov-Belcherovy studie
nedokončené nedokončené z důvodů nám neznámých Tes-
ta a Cunarda nedokončeného nedokončeného je zjevné že
člověk opačně k opačným závěrům že člověk v Berne-en-
-Bresse Testa a Cunarda že člověk konečně to jest že člověk
to jest přes rozvoj ve výživě a vyměšování počíná ztrácet na
váze a současně ve stejné době z důvodů nám neznámých
přes rozmach tělesné výchovy provozování rozličných
Estragon a Vladimír se postupně uklidňují a nanovo se zapo-
slouchají do Luckyho monologu. Pozzo, čím dál neklidnější,
vyráží steny.
druhů sportu jako příkladně jako jako jako tenis fotbal běh
na místě na ploché dráze plavání skákání kmitání letecká
akrobacie tenis krasobruslení virobruslení na ledě vsedě
tenis letecká akrobacie sporty zimní zimní podzimní letní
tenis na trávě na dráze na kmitočet letecká akrobacie te-
nis hokej pozemní mořský vzdušný penicilin a nahrážky
to jest abych se vrátil k současně ve stejné době klesá
z důvodů nám neznámých navzdory tenis abych se vrá-
til k letecká akrobacie golf o devíti či osmnácti jamkách
lední tenis to jest z důvodů nám neznámých v okresech
/ 70 /
Seine Seine-et-Oise Seine-et-Marne Marne-et-Seine budiž
řečeno současně ve stejné době z důvodů nám neznámých
ztrácet na váze jaksi zakrsat abych se vrátil k okresu Oise
Marne to jest čistý úbytek na hlavičku činí od Voltairovy
smrti na dva prsty sto gramů na hlavičku každé jedné dým-
ky v průměru zaokrouhleno tato čísla váha zbavené šatů
v Normandii z důvodů nám neznámých to jest konečně
Vladimírovy a Estragonovy popuzené výkřiky. Pozzo vyskočí
a škube provazem. Všichni křičí. Lucky táhne za provaz, vrá-
vorá, vyje, řve. Ostatní se vrhnou na vzpírajícího se Luckyho,
který skučí svůj text.
to není podstatné fakta jsou zde a uvážíme-li dále ješ-
tě závažnější okolnost z toho vyplývá ještě závažnější
okolnost ve světle probíhajícího Steinweg-Petermannova
výzkumu z toho vyplývá ještě závažnější okolnost ve
světle ve světle předčasně ukončeného Steinweg-Peter-
mannova výzkumu že na venkově na horách a v přímoř-
ských oblastech a vodní vzdušné proudy ohně vzduch
je stejný a země budiž řečeno vzduch a země za tuhých
mrazů žel v sedmé etapě před cílem náročné studie země
moře pro nové kameny za tuhých mrazů z hlubin na moři
na zemi v povětří nebesa abych se vrátil k z důvodů nám
neznámých navzdory tenis fakta jsou zde z důvodů nám
neznámých abych se vrátil k následující bod to jest ko-
nečně žel následující bod pro nové kameny o tom není
pochyb abych se vrátil k leč nepředbíhejme abych se
vrátil k na hlavičku současně ve stejné době z důvodů
nám neznámých navzdory tenis následující bod vous pla-
meny pláč kameny tak blankytných tak klidných žel na
hlavičku na hlavičku na hlavičku na hlavičku v Norman-
dii navzdory tenis náročné studie předčasně ukončených
nedokončených na hlavičku na hlavičku v Normandii
navzdory tenis na hlavičku žel kameny Cunard Cunard
Rvačka, mela. Lucky vyráží ještě několik posledních výkřiků.
Tenis! Kameny! Tak klidných! Cunard! Nedokončených!
/ 71 /
POZZO
Klobouk!
Vladimír se zmocní Luckyho klobouku. Lucky umlkne a padne
na zem. Ticho, přerušované oddechováním vítězů.
ESTRAGON
To má za to.
Vladimír zpytavě pozoruje Luckyho klobouk, nahlíží dovnitř.
POZZO
Dejte to sem! (Vytrhne Vladimírovi klobouk, hodí ho na zem,
dupe po něm) A je po myšlení!
VLADIMÍR
Ale bude se moct teď orientovat?
POZZO
Však já ho zorientuju. (Kope do Luckyho) Vstávej, čuně!
ESTRAGON
Možná je mrtvej.
VLADIMÍR
Zabijete ho.
POZZO
Vstávej, zdechlino! (Škube provazem)
Lucky se pohne.
Pomozte mi.
VLADIMÍR
Ale jak?
POZZO
Zvedněte ho.
Estragon a Vladimír postaví Luckyho na nohy, na okamžik ho
podepřou, pustí ho. Lucky upadne.
ESTRAGON
Dělá to schválně.
POZZO
Musíte ho podepřít. (Pauza) No tak, zvedněte ho!
ESTRAGON
Kašlu na to.
/ 72 /
VLADIMÍR
Pojď, zkusíme to ještě jednou.
ESTRAGON
Za koho nás má?
VLADIMÍR
Pojď.
Zvednou Luckyho a podepírají ho.
POZZO
Nepouštějte ho!
Estragon a Vladimír vrávorají.
Nehýbejte se!
Pozzo jde pro kufr a koš a obojí nese k Luckymu.
Držte ho pořádně.
Vloží Luckymu do ruky kufr, sevře mu dlaň okolo držadla. Luc-
ky ho pustí.
Nepouštějte ho.
Začne znovu. Dotýkaje se kufru, nabude Lucky postupně vědo-
mí a jeho prsty se sevřou okolo držadla.
Držte ho.
Táž hra s košem.
Tak, a můžete ho pustit.
Estragon a Vladimír odstoupí od Luckyho. Lucky vrávorá,
potácí se, prohýbá, ale zůstane stát, kufr a koš v rukou. Pozzo
couvne a zapráská bičem.
Kupředu!
Lucky postoupí.
Zpátky!
Lucky zacouvá.
Čelem vzad!
Lucky udělá čelem vzad.
V pořádku, chodit může. (Otočí se na Estragona a Vladimí-
ra) Děkuji vám, pánové, a dovolte, abych... (Prohrabává
kapsy)... abych vám popřál... (Prohrabává kapsy)... po-
přál... (Prohrabává kapsy) Kam jsem dal hodinky? (Pro-
hrabává kapsy) No tohle! (Zvedne vyděšený obličej) Pravé
/ 73 /
dvouplášťovky, pánové, s vteřinovou ručičkou! Dal mi je
dědeček. (Prohrabává kapsy) Možná mi vypadly.
Hledá na zemi, Vladimír a Estragon se připojují. Pozzo nad-
zvedne špičkou boty trosku Luckyho klobouku.
To není možné.
VLADIMÍR
Nemáte je v kapsičce?
POZZO
Počkejte. (Prohne se, přiblíží hlavu k břichu, naslouchá) Nic
neslyším. (Pokyne Estragonovi a Vladimírovi) Pojďte sem.
Estragon a Vladimír se přiblíží, skloní se.
Mělo by být slyšet tikání.
VLADIMÍR
Ticho...?
Naslouchají, všichni tři se skloněnou hlavou.
ESTRAGON
Něco slyším.
POZZO
Kde?
VLADIMÍR
To je srdce.
POZZO (zklamán)
Doprdele.
VLADIMÍR
Ticho...?
Naslouchají.
ESTRAGON
Možná se zastavily.
Napřímí se.
POZZO
Který z vás to tak páchne?
ESTRAGON
Jemu táhne z huby, mně smrděj nohy.
POZZO
Budu se muset rozloučit.
/ 74 /
ESTRAGON
A vaše dvouplášťovky?
POZZO
Zřejmě jsem je nechal na zámku.
ESTRAGON
Tak sbohem.
POZZO
Sbohem.
VLADIMÍR
Sbohem.
ESTRAGON
Sbohem.
Ticho. Nikdo se nehýbe.
VLADIMÍR
Sbohem.
POZZO
Sbohem.
ESTRAGON
Sbohem.
Ticho.
POZZO
A děkuji.
VLADIMÍR
My děkujeme.
POZZO
Není zač.
ESTRAGON
Ale ano.
POZZO
Ale ne.
VLADIMÍR
Ale ano.
ESTRAGON
Ale ne.
Ticho.
/ 75 /
POZZO
Nedokáži ... (Váhá)... odejít.
ESTRAGON
To je život.
Pozzo se obrátí, zamíří k portálu, odvíjí provaz.
VLADIMÍR
Jdete špatným směrem.
POZZO
Potřebuji rozběh. (Dojde na konec provazu, takřka do kulis,
otočí se a křikne) Ustupte!
Estragon a Vladimír ustoupí do pozadí, hledí směrem k Pozzo-
vi. Prásknutí biče.
Kupředu!
Lucky nereaguje.
ESTRAGON
Kupředu!
VLADIMÍR
Kupředu!
Prásknutí biče. Lucky se dává do pohybu.
POZZO
Rychleji!
Vynoří se z kulis, za Luckym přejde jeviště. Estragon a Vla-
dimír smeknou a mávají kloboukem. Lucky už je mimo scénu.
Pozzo škube provazem a práská bičem.
Rychleji! Rychleji!
Než definitivně zmizí ze scény, Pozzo se na poslední chvíli za-
staví. Provaz se napne. Hluk padajícího Luckyho.
Má stolička!
Vladimír dojde pro stoličku a podá ji Pozzovi, který ji hodí
směrem k Luckymu.
Sbohem!
Mávají.
VLADIMÍR
Sbohem! Sbohem!
/ 76 /
POZZO
Vstávej, mrcho!
Hluk zvedajícího se Luckyho.
Kupředu!
Pozzo mizí v portálu. Práskání biče.
Kupředu! Hyjé! Sbohem! Rychleji! Čuně! Hot! Sbohem!
Ticho.
VLADIMÍR
Uběhl nám s nimi čas, co říkáš.
ESTRAGON
Uběhl by i bez nich.
VLADIMÍR
Ale pomaleji.
Ticho.
ESTRAGON
Co budeme dělat?
VLADIMÍR
Nevím.
ESTRAGON
Pojď pryč.
VLADIMÍR
Nemůžeme.
ESTRAGON
Proč?
VLADIMÍR
Čekáme na Godota.
ESTRAGON
Máš pravdu.
Ticho.
VLADIMÍR
Změnili se.
ESTRAGON
Kdo?
VLADIMÍR
No ti dva.
/ 77 /
ESTRAGON
To je ono, pokecáme si.
VLADIMÍR
Nezdá se ti, že se změnili?
ESTRAGON
To je docela dobře možný. Tyhle věci se vyhýbaj akorát nám.
VLADIMÍR
Možný? Jistý. Viděls je?
ESTRAGON
Když myslíš. Já je neznám.
VLADIMÍR
Ale jo, znáš.
ESTRAGON
Neznám.
VLADIMÍR
Říkám ti, že je známe. Všechno zapomeneš. (Pauza) Ledaže
by to nebyli ti samý.
ESTRAGON
Jasně. Vždyť nás nepoznali. Kdyby nás znali, museli by nás
poznat.
VLADIMÍR
To nic neznamená. Já jsem se taky tvářil, že je neznám.
A pak, nás nikdy nikdo nepozná.
ESTRAGON
Tak jo. Teď ale musíme... Au!
Vladimír nezabere.
Au!
VLADIMÍR
Ledaže by to nebyli ty samý.
ESTRAGON
Dando! To je ta druhá! Druhá noha! (Belhá se ke svému ob-
vyklému místu)
HLAS ZA SCÉNOU
Pane!
Estragon se zastaví. Oba se dívají směrem, odkud zazněl hlas.
/ 78 /
ESTRAGON
Už je to tu zas.
VLADIMÍR
Přistup blíž, chlapče.
Vstoupí Chlapec. Bázlivě se zastaví.
CHLAPEC
Pan Albert?
VLADIMÍR
To jsem já.
ESTRAGON
Co chceš?
VLADIMÍR
Pojď blíž.
Chlapec se nehýbe.
ESTRAGON (důrazně)
Řekli jsme ti, abys šel blíž!
Chlapec se bázlivě přiblíží, zastaví se.
VLADIMÍR
Copak je?
CHLAPEC
Pan Godot... (Zmlkne)
VLADIMÍR
Já vím. (Pauza) Pojď blíž.
Chlapec se nehýbe.
ESTRAGON (důrazně)
Něco jsme ti řekli, ne?
Chlapec se bázlivě přiblíží, zastaví se.
Proč jdeš tak pozdě?
VLADIMÍR
Neseš vzkaz od pana Godota?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Tak nám ho řekni.
/ 79 /
ESTRAGON
Proč jdeš tak pozdě?
Chlapec se ustrašeně dívá z jednoho na druhého, neví, komu
má odpovědět.
VLADIMÍR (Estragonovi)
Nech ho.
ESTRAGON
Ty mi vlez na záda. (Postoupí k Chlapci) Víš, kolik je hodin?
CHLAPEC
Já za to nemůžu, pane!
ESTRAGON
Za to můžu já, asi.
CHLAPEC
Bál jsem se.
ESTRAGON
Bál? Čeho? Nás? (Pauza) Odpověz!
VLADIMÍR
Začíná mi svítat. To ti dva mu nahnali strach.
ESTRAGON
Jak jseš tu dlouho?
CHLAPEC
Dost dlouho, pane.
VLADIMÍR
Bál ses biče?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Křiku?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Těch dvou pánů?
CHLAPEC
Ano, pane.
/ 80 /
VLADIMÍR
Vždyť je znáš.
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Jsi přece zdejší?
CHLAPEC
Ano, pane.
ESTRAGON
Lže, jako když tiskne. (Popadne Chlapce za paži, zacloumá
jím) Pravdu! Pravdu nám řekni!
CHLAPEC (rozechvěle)
Ale já říkám pravdu, pane.
VLADIMÍR
Dej mu konečně pokoj. Co je ti?
Estragon pustí Chlapce, ustoupí, schová tvář do dlaní. Vla-
dimír a Chlapec ho pozorují. Estragon odkryje ztrhaný obličej.
Co je s tebou?
ESTRAGON
Jsem nešťastný.
VLADIMÍR
Fakt, jo? A odkdy?
ESTRAGON
Nevzpomínám si.
VLADIMÍR
Jo paměť, ta s náma cvičí.
Estragon chce odpovědět, ale nakonec rezignuje a odbelhá se
ke svému místu. Posadí se a začne se zouvat.
(Chlapci) Tak co je s tím vzkazem?
CHLAPEC
Pan Godot...
VLADIMÍR (přeruší ho)
Už jsem tě někde viděl, nemám pravdu?
CHLAPEC
Nevím, pane.
/ 81 /
VLADIMÍR
Ty mě neznáš?
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Včeras tu nebyl?
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
To je poprvé, co jsi tady?
CHLAPEC
Ano, pane.
Ticho.
VLADIMÍR
Jak myslíš. (Pauza) Tak pokračuj.
CHLAPEC (jedním dechem)
Pan Godot mi přikázal, abych vám řekl, že dnes večer nepři-
jde, ale určitě prý zítra.
VLADIMÍR
To je všechno?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Ty u pana Godota pracuješ?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Co děláš?
CHLAPEC
Hlídám kozy, pane.
VLADIMÍR
Je na tebe hodný?
CHLAPEC
Ano, pane.
/ 82 /
VLADIMÍR
Nebije tě?
CHLAPEC
Ne, pane, mě ne.
VLADIMÍR
A koho bije?
CHLAPEC
Mého bratra, pane.
VLADIMÍR
Ty máš bratra?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
A co ten dělá?
CHLAPEC
Hlídá ovce, pane.
VLADIMÍR
A proč nebije tebe?
CHLAPEC
Nevím, pane.
VLADIMÍR
Asi tě má rád.
CHLAPEC
Nevím, pane.
VLADIMÍR
Dává ti dost jídla?
Chlapec váhá.
Jestlipak ti dává dost jídla?
CHLAPEC
Docela ano, pane.
VLADIMÍR
Nejsi nešťastný?
Chlapec váhá.
Slyšíš?
/ 83 /
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Takže?
CHLAPEC
Nevím, pane.
VLADIMÍR
Ty nevíš, jestli nejsi nešťastný?
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Já taky ne. (Pauza) Kde spíš?
CHLAPEC
Ve stodole, pane.
VLADIMÍR
S bratrem?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Na seně?
CHLAPEC
Ano, pane.
Ticho.
VLADIMÍR
Tak už jdi.
CHLAPEC
Co mám vyřídit panu Godotovi, pane?
VLADIMÍR
Vyřiď mu... (Váhá)... žes nás viděl. (Pauza) Viděls nás, ne?
CHLAPEC
Ano, pane. (Ustoupí, na okamžik zaváhá, nato se otočí a běží
pryč)
Náhle prudce zeslábne světlo. Snese se noc. V pozadí vyjde
měsíc, stoupá po obloze, znehybní a zaplaví jeviště stříbřitým
svitem.
/ 84 /
VLADIMÍR
Konečně.
Estragon vstane a jde k Vladimírovi, boty v ruce. Odloží je po-
blíž rampy, napřímí se a zahledí se na měsíc.
Co to děláš?
ESTRAGON
Bledý a sinav.
VLADIMÍR
Cože?
ESTRAGON
Stoupaje a shlížeje na lidi jako my.
VLADIMÍR
Myslím s těma botama.
ESTRAGON
Nechám je tady. (Pauza) Někdo přijde, někdo stejně... stej-
ně... jako já, ale s menšíma nohama, a bude mít radost.
VLADIMÍR
Nemůžeš chodit bos.
ESTRAGON
Ježíš chodil.
VLADIMÍR
Ježíš! A to má bejt co? Přece se nechceš srovnávat s Ježíšem!
ESTRAGON
Celej život se s ním srovnávám.
VLADIMÍR
Ale tam bylo teplo!
ESTRAGON
Jo. A rychle se tam ukřižovávalo.
Ticho.
VLADIMÍR
Už tu nemáme co pohledávat.
ESTRAGON
Jinde taky ne.
VLADIMÍR
Heleď, Gogo, nebuď takovej. Zítra bude dobře.
/ 85 /
ESTRAGON
Vážně?
VLADIMÍR
Copaks neslyšel toho kluka?
ESTRAGON
Ne.
VLADIMÍR
Říkal, že Godot zítra určitě přijde. (Pauza) To tě neláká?
ESTRAGON
Tak to můžem rovnou počkat tady.
VLADIMÍR
Zbláznil ses? Musíme se schovat. (Uchopí Estragona za paži)
Pojď.
Vleče Estragona za sebou. Estragon na okamžik povolí, pak se
vzepře. Oba se zastaví.
ESTRAGON (dívá se na strom)
Škoda, že není kus provazu.
VLADIMÍR
Pojď. Začíná bejt zima.
Vleče Estragona za sebou. Táž hra.
ESTRAGON
Připomeň mi, abych vzal provaz.
VLADIMÍR
Jo. Tak pojď.
Vleče Estragona za sebou. Táž hra.
ESTRAGON
Jak dlouho to už vůbec takhle táhnem?
VLADIMÍR
Nevím. Padesát let.
ESTRAGON
Vzpomínáš, jak jsem skočil do Durance?
VLADIMÍR
Bylo zrovna vinobraní.
ESTRAGON
Vytáhls mě.
/ 86 /
VLADIMÍR
To je všecko za náma.
ESTRAGON
Sušil jsem si šaty na sluníčku.
VLADIMÍR
Nemysli na to. Pojď.
Táž hra.
ESTRAGON
Počkej.
VLADIMÍR
Je mi zima.
ESTRAGON
Možná bysme udělali líp, kdybychom šli od sebe. (Pauza)
Nebyli jsme stvořený pro stejnou cestu.
VLADIMÍR (bez rozčilení)
To není tak jistý.
ESTRAGON
Jistý není nic.
VLADIMÍR
Můžeme se rozejít, jestli si myslíš, že to tak bude lepší.
ESTRAGON
Teď už je to jedno.
Ticho.
VLADIMÍR
Máš pravdu, teď už je to jedno.
Ticho.
ESTRAGON
Tak jdem?
VLADIMÍR
Jdem.
Nehýbají se.
Opona
/ 87 /
DRUHÉ DĚJSTVÍ
Nazítří. Táž doba, stejné místo. Poblíž rampy Estragonovy boty,
podpatky u sebe. Luckyho klobouk na témže místě. Na stromě
několik listů.
Křepce vstoupí Vladimír. Zastaví se a dlouze pohlédne na strom.
Nato začne rázovat po jevišti všemi směry. Zastaví se před bota-
mi, jednu z nich zvedne, prohlédne, začenichá, pečlivě vrátí na
místo. Nanovo rázuje po scéně. Zastaví se u pravého portálu
zacloní oči, zpytuje obzor. Táž hra u levého portálu. Přechází
po jevišti. Náhle se zastaví, sepne ruce na prsou, zvrátí hlavu
a začne z plna hrdla zpívat.
VLADIMÍR
Pes jitrničku...
(Začal příliš hluboko, odkašle si, nasadí výš)
Pes jitrničku sežral
v kuchyni maličkou,
dopad ho při tom kuchař
a bouch ho paličkou.
Sběhli se všichni psové,
kopali jemu hrob...
(Ustane, soustředí se)
Sběhli se všichni psové,
kopali jemu hrob,
na desce mramorové
byl nápis těchto slov:
Pes jitrničku sežral
v kuchyni maličkou,
dopad ho při tom kuchař
/ 88 /
a bouch ho paličkou.
Sběhli se všichni psové,
kopali jemu hrob...
(Ustane, soustředí se)
Sběhli se všichni psové,
Kopali jemu hrob...
(Táž hra. Nasadí níž)
Kopali jemu hrob...
Zmlkne, zůstane na okamžik nehybný, nato začne nanovo ho-
rečně přecházet po jevišti. Zastaví se postupně u stromu, u bot,
u levého a pravého portálu, kde zpytuje obzor. V té chvíli vchá-
zí zleva Estragon, bos, se sklopenou hlavou, a pomalu se sune
přes scénu. Vladimír se otočí a spatří Estragona.
VLADIMÍR
A hele!
Estragon se zastaví, ale oči nezvedne. Vladimír mu jde vstříc
s otevřenou náručí.
Pojď ke mně!
ESTRAGON
Nešahej na mě!
Vladimír se zarmouceně zastaví. Ticho.
VLADIMÍR (po chvíli)
Chceš, abych šel pryč? (Pauza) Gogo.
Ticho. Vladimír pozorně hledí na Estragona.
Zmlátili tě? (Pauza) Gogo!
Estragon mlčí, dívá se do země.
Kdes byl?
Ticho. Vladimír pokročí k Estragonovi.
ESTRAGON
Nešahej na mě! Neptej se mě! Nic mi neříkej! Zůstaň se
mnou!
VLADIMÍR
Opustil jsem tě někdy?
ESTRAGON
Nechals mě odejít.
/ 89 /
VLADIMÍR
Podívej se na mě.
Estragon se nepohne.
(Hromově) Podívej se na mě, povídám!
Estragon zvedne oči. Upřeně na sebe hledí, couvají, uhýbají, měří
se navzájem, zaklánějí hlavu jako v obrazárně, přistoupí k sobě,
chvějí se, vrhnou se jeden druhému do náruče a plácají se po zá-
dech. Konec objetí. Estragon, náhle bez opory, málem upadne.
ESTRAGON
To byl den.
VLADIMÍR
Kdo tě zřezal, pověz.
ESTRAGON
Zas jeden den v tahu.
VLADIMÍR
Ještě ne.
ESTRAGON
Co se mě týče, je v tahu, ať se stane nevímco. (Pauza) Před
chvílí jsi zpíval, slyšel jsem tě.
VLADIMÍR
Máš pravdu, zpíval.
ESTRAGON
Přišlo mi to líto. Je sám, říkal jsem si, myslí, že jsem odešel
navždy, a zpívá si.
VLADIMÍR
Náladě neporučíš. Od rána jsem v ohromný formě. (Pauza)
Za celou noc jsem ani jednou nevstal.
ESTRAGON (smutně)
Vidíš, i to čurání ti jde líp, když tu nejsem.
VLADIMÍR
Chyběls mi -- a zároveň jsem byl rád. Není to zvláštní?
ESTRAGON (rozhořčeně)
Rád?
VLADIMÍR (přemýšlí)
To není možná to pravý slovo.
/ 90 /
ESTRAGON
A teď?
VLADIMÍR (přemítá)
Teď... (Radostně) ... tu jseš se mnou... (Neutrálně) ... Jsme
spolu... (Smutně) ... Jsem tady.
ESTRAGON
Vidíš, nejsi rád, když tu jsem. Já jsem taky radši sám.
VLADIMÍR (podrážděně)
Tak co tu chceš?
ESTRAGON
Nevím.
VLADIMÍR
Ale já vím. Neumíš se bránit. Já bych tě zmlátit nenechal.
ESTRAGON
To sotva.
VLADIMÍR
Co, sotva?
ESTRAGON
Bylo jich deset.
VLADIMÍR
Ale ne, ty mi nerozumíš. Zabránil bych ti, aby ses nechal zmlátit.
ESTRAGON
Nic jsem jim neudělal.
VLADIMÍR
Tak proč tě tloukli?
ESTRAGON
Nevím.
VLADIMÍR
Prostě, Gogo, jsou věci, který ti unikají a který neunikají
mně. To snad uznáš.
ESTRAGON
Říkám ti, že jsem nic neudělal.
VLADIMÍR
Možná. Ale úroveň, úroveň musíš mít, když ti jde o hubu.
Ale nechme toho. Vrátil ses a já jsem rád.
/ 91 /
ESTRAGON
Bylo jich deset.
VLADIMÍR
Ty jsi přece tady rád, přiznej to.
ESTRAGON
Rád? Proč?
VLADIMÍR
Že jsi tady.
ESTRAGON
Myslíš?
VLADIMÍR
Řekni to, ať už je to pravda nebo ne.
ESTRAGON
Co mám říct?
VLADIMÍR
Řekni: Jsem rád.
ESTRAGON
Jsem rád.
VLADIMÍR
Já taky.
ESTRAGON
Já taky.
VLADIMÍR
Jsme rádi.
ESTRAGON
Jsme rádi.
Ticho.
Co budem dělat, teď když jsme rádi?
VLADIMÍR
Čekat. Na Godota.
ESTRAGON
A jo.
Ticho.
VLADIMÍR
Něco se tu změnilo. Od včerejška.
/ 92 /
ESTRAGON
A co když nepřijde?
VLADIMÍR
Však uvidíme. (Pauza) Hele, něco se tu změnilo, od včerejš-
ka.
ESTRAGON
Všecko hnije.
VLADIMÍR
Mrkni na ten strom.
ESTRAGON
Dvakrát nevstoupíš do téže stoky.
VLADIMÍR
Na strom se koukni.
ESTRAGON (dívá se na strom)
Ten tu včera nebyl?
VLADIMÍR
Ale byl. Všecko zapomeneš. Chybělo málo a bejvali bychom
se na něm oběsili. (Přemýšlí) Správně. Bývali bychom. (Pau-
za) Ale tys nechtěl. Nevzpomínáš si?
ESTRAGON
To se ti zdálo.
VLADIMÍR
Je to možný, že už si nevzpomínáš?
ESTRAGON
Já už jsem takovej. Buď zapomenu v tu ránu, nebo nezapo-
menu nikdy.
VLADIMÍR
A na Pozza a Luckyho, na tys taky zapomněl?
ESTRAGON
Pozza a Luckyho?
VLADIMÍR
Všecko zapomněl.
ESTRAGON
Vzpomínám si na nějakýho pošuka, kterej do mě kopal. Pak
ze sebe dělal vola.
/ 93 /
VLADIMÍR
To byl Lucky.
ESTRAGON
Na to se pamatuju. Kdy to bylo?
VLADIMÍR
A na toho druhýho, co ho měl na provaze, na toho se nepa-
matuješ?
ESTRAGON
Dal mi kosti.
VLADIMÍR
To byl Pozzo.
ESTRAGON
A ty tvrdíš, že to bylo včera?
VLADIMÍR
No jasně.
ESTRAGON
A tady?
VLADIMÍR
Jasně že tady. Copak to tu nepoznáváš?
ESTRAGON (náhle zuřivě)
Nepoznáváš! A co je tu k poznávání! Táhnu tenhle svinskej
život z jedný prdele do druhý. A ty po mně chceš, abych se
zabejval, v který jsem byl včera! (Rozhlédne se kolem) Jen se
koukni na ten sajrajt! V životě jsem z něj nevytáhl paty!
VLADIMÍR
Klid, klid.
ESTRAGON
Vlez mi na hrb s krajinkama! O prdeli mluv!
VLADIMÍR
Nebudeš mi snad tvrdit, že tohleto tady... (Gesto) ... se po-
dobá Vaucluse? Nezdá se ti, že je to setsakra rozdíl?
ESTRAGON
Vaucluse! Kdo tu mluví o Vaucluse?
VLADIMÍR
Ale tams přece byl, ve Vaucluse!
/ 94 /
ESTRAGON
Hovno ve Vaucluse! Říkám ti, že jsem celej svůj zkurvenej
život strávil tady! Tady! Ve Zkurvycluse!
VLADIMÍR
Ale byli jsme přece ve Vaucluse, spolu jsme tam byli, na to
dám krk! Na vinobraní, u nějakýho Bonnellyho, v Roussillo-
nu!
ESTRAGON (klidněji)
Možný. Já si ničeho takovýho nevšiml.
VLADIMÍR
Všecko je tam červený!
ESTRAGON (vyčerpaně)
Říkám ti, že jsem si nevšiml.
Ticho
VLADIMÍR (s povzdechem)
Není s tebou lehkej život, Gogo.
ESTRAGON
Udělali bysme líp, kdybychom šli od sebe.
VLADIMÍR
To říkáš vždycky. A pokaždý se vrátíš.
ESTRAGON
Aby byl konečně pokoj, bylo by mě třeba zabít, jako tamto-
ho.
VLADIMÍR
Jako koho? (Pauza) Jako koho?
ESTRAGON
Jako milióny tamtěch.
VLADIMÍR (mravoučně)
Každý má nějaký ten kříž. (Pauza) Zrána i navečer, a za-
krátko i později. (Povzdech) Než umře. (Něco ho napadne)
A jestiť zapomenut.
ESTRAGON
Zatím se můžem zkusit nehádat, když už neumíme bejt zticha.
VLADIMÍR
To je fakt. Jsme k neutahání.
/ 95 /
ESTRAGON
Abychom náhodou nemuseli přemýšlet.
VLADIMÍR
Máme alibi.
ESTRAGON
Abychom nemuseli poslouchat.
VLADIMÍR
Máme svý důvody.
ESTRAGON
Všecky mrtvý hlasy.
VLADIMÍR
Znějí jako šelest křídel.
ESTRAGON
Listí.
VLADIMÍR
Písku.
ESTRAGON
Listí.
Ticho.
VLADIMÍR
Mluví všecky najednou.
ESTRAGON
Každý sám pro sebe.
Ticho
VLADIMÍR
Jenom tak zurčí.
ESTRAGON
Bublají.
VLADIMÍR
Klokotají.
ESTRAGON
Bublají.
Ticho.
VLADIMÍR
Co říkají?
/ 96 /
ESTRAGON
Hloubají o životě.
VLADIMÍR
Nestačí jim, že žily.
ESTRAGON
Musí o tom navrch mluvit.
VLADIMÍR
Nestačí jim, že jsou mrtvý.
ESTRAGON
To jim je málo.
Ticho
VLADIMÍR
Znějí jako padání peří.
ESTRAGON
Listí.
VLADIMÍR
Popele.
ESTRAGON
Listí.
Dlouhé ticho.
VLADIMÍR
Řekni něco!
ESTRAGON
Snažím se.
Dlouhé ticho.
VLADIMÍR (úzkostně)
Řekni něco!
ESTRAGON
Co budem dělat?
VLADIMÍR
Čekat. Na Godota.
ESTRAGON
Máš pravdu.
Ticho.
/ 97 /
VLADIMÍR
Není to lehký.
ESTRAGON
Co kdybys zazpíval?
VLADIMÍR
Ne, ne. (Hledá) Můžem začít znova.
ESTRAGON
To by nemělo bejt těžký.
VLADIMÍR
Těžkej je začátek.
ESTRAGON
Můžeme začít kdekoli.
VLADIMÍR
Ano, ale musíme se rozhodnout.
ESTRAGON
To jo.
Ticho.
VLADIMÍR
Tak mi pomoz.
ESTRAGON
Hledám.
Ticho
VLADIMÍR
Kdo hledá, natahuje uši.
ESTRAGON
To jo.
VLADIMÍR
Ale těžko najde.
ESTRAGON
Tak.
VLADIMÍR
Nemůže myslet.
ESTRAGON
Ale myslí stejně.
/ 98 /
VLADIMÍR
Ale ne, to není možný.
ESTRAGON
To je ono, odporuj mi.
VLADIMÍR
Není to možný.
ESTRAGON
Myslíš?
VLADIMÍR
Nabeton.
ESTRAGON
Tak na co si stěžujeme?
VLADIMÍR
To není k zahození, myslet.
ESTRAGON
To ne, ale furt lepší než nic.
VLADIMÍR
Jak, furt lepší než nic?
ESTRAGON
To je ono, ptej se mě.
VLADIMÍR
Co tím chceš říct, lepší než nic?
ESTRAGON
O jednu starost míň.
VLADIMÍR
No to jo.
ESTRAGON
Takže můžem bejt klidný, ne?
VLADIMÍR
Strašný ale je, že jsme kdysi mysleli.
ESTRAGON
My?
VLADIMÍR
Odkud se berou všecky ty mrtvoly?
/ 99 /
ESTRAGON
Ty kosti.
VLADIMÍR
Prima.
ESTRAGON
A je to.
VLADIMÍR
Měli jsme na to myslet dřív.
ESTRAGON
Úplně na začátku.
VLADIMÍR
Kostnice, kostnice.
ESTRAGON
Stačí zavřít oči.
VLADIMÍR
Bije to do nich stejně.
ESTRAGON
To je fakt.
VLADIMÍR
Nám navzdory.
ESTRAGON
Cože?
VLADIMÍR
Nám navzdory.
ESTRAGON
Bylo by třeba vrátit se do lůna přírody.
VLADIMÍR
To už jsme zkusili.
ESTRAGON
To je fakt.
VLADIMÍR
Není to ovšem to nejhorší, co nás mohlo potkat.
ESTRAGON
Jako co?
/ 100 /
VLADIMÍR
S tím myšlením.
ESTRAGON
To ne.
VLADIMÍR
Ale obešli bychom se i bez něho.
ESTRAGON
Co naděláš.
VLADIMÍR
Já vím.
Ticho.
ESTRAGON
To nebylo tak špatný, na zkušební cval.
VLADIMÍR
Nebylo. Ale teď musíme najít něco jinýho.
ESTRAGON
To je ono.
VLADIMÍR
To je ono.
ESTRAGON
To je ono.
Přemýšlejí.
VLADIMÍR
O čem jsem to mluvil? Mohli bychom začít u toho.
ESTRAGON
Kdy?
VLADIMÍR
Úplně na začátku.
ESTRAGON
Na začátku čeho?
VLADIMÍR
Na začátku večera. Říkal jsem... říkal jsem něco...
ESTRAGON
To po mně chceš moc.
/ 101 /
VLADIMÍR
Počkej... objali jsme se... byli jsme rádi... co budeme dělat,
teď když jsme rádi... čekat... no tak...už to skoro mám...
čekat... teď když jsme rádi... čekat... počkej... aha! Strom!
ESTRAGON
Strom?
VLADIMÍR
Nevzpomínáš si?
ESTRAGON
Jsem unavenej.
VLADIMÍR
Koukni se na něj.
ESTRAGON (dívá se na strom)
A co?
VLADIMÍR
Ještě včera byl celej černej, a úplně holej, jak kostlivec.
A dneska celej bují.
ESTRAGON
Bují?
VLADIMÍR
Za jedinou noc!
ESTRAGON
Asi je jaro.
VLADIMÍR
Ale za jedinou noc!
ESTRAGON
Říkám ti, že jsme tu včera nebyli. Tos měl zlej sen.
VLADIMÍR
A kde jsme včera byli, podle tebe?
ESTRAGON
Nevím. Jinde. Ve vedlejším kupé. Prázdna je tu dost.
VLADIMÍR (jist si svou věcí)
Tak dobře. Nebyli jsme tu. A co jsme teda dělali?
ESTRAGON
Co jsme dělali?
/ 102 /
VLADIMÍR
Zkus si vzpomenout.
ESTRAGON
No... nejspíš jsme... hovořili.
VLADIMÍR (krotí se)
A o čem?
ESTRAGON
Počítám... o všem možným. Pátý přes devátý. Něco o bo-
tách. (S jistotou) No jasně, teď si vzpomínám, hovořili jsme
o botách. Meleme o nich už padesát let.
VLADIMÍR
A na nějakou událost, na nějakou zvláštní událost si nevzpo-
mínáš?
ESTRAGON (unaveně)
Nech mě, Dando.
VLADIMÍR
Na slunce? Na měsíc? Nevzpomínáš si?
ESTRAGON
Nejspíš tu byly, jako vždycky.
VLADIMÍR
Ničeho neobvyklýho sis nevšiml?
ESTRAGON
Čeho?
VLADIMÍR
A co Pozzo? A Lucky?
ESTRAGON
Pozzo?
VLADIMÍR
Kosti.
ESTRAGON
Spíš kůstky.
VLADIMÍR
Dal ti je Pozzo.
ESTRAGON
Nevím.
/ 103 /
VLADIMÍR
A kopanec?
ESTRAGON
Kopanec? To je pravda, kopanec jsem dostal.
VLADIMÍR
Dal ti ho Lucky.
ESTRAGON
A to byl včera?
VLADIMÍR
Ukaž nohu.
ESTRAGON
Kterou?
VLADIMÍR
Obě. Vyhrň si nohavici.
Estragon, na jedné noze, nastaví druhou a málem upadne.
Vladimír uchopí nohu. Estragon vrávorá.
Vyhrň si ji.
ESTRAGON (udržuje rovnováhu)
Nemůžu.
Vladimír vyhrne Estragonovi nohavici, prohlédne nohu, pustí
ji. Estragon málem upadne.
VLADIMÍR
Druhou.
Estragon nastaví tutéž.
Druhou, říkám.
Táž hra s druhou nohou.
Tady ji máš. Modřina jak víno.
ESTRAGON
A co?
VLADIMÍR
Kde máš boty?
ESTRAGON
Asi jsem je zahodil.
VLADIMÍR
Kdy?
/ 104 /
ESTRAGON
Nevím.
VLADIMÍR
Proč?
ESTRAGON
Nevzpomínám si.
VLADIMÍR
Myslím, pročs je zahodil?
ESTRAGON
Tlačily mě.
VLADIMÍR (ukazuje na boty)
Támhle jsou.
Estragon se dívá na boty.
Přesně tam, cos je včera nechal.
Estragon jde k botám, skloní se prohlíží je zblízka.
ESTRAGON
To nejsou moje.
VLADIMÍR
Nejsou tvoje!
ESTRAGON
Moje byly černý. Tyhlety jsou žlutý.
VLADIMÍR
Jseš si jistej, že byly černý?
ESTRAGON
No. Tak jako došeda.
VLADIMÍR
A tyhlety jsou žlutý? Půjč to sem.
ESTRAGON (zvedá botu)
Spíš jako dozelena.
VLADIMÍR (nakročí)
Ukaž.
Estragon podává Vladimírovi botu. Ten ji prozkoumá a vztekle
odhodí.
No tohle!
/ 105 /
ESTRAGON
Vidíš, to všechno jsou...
VLADIMÍR
Je mi jasný, co to je. Vím přesně, co se stalo.
ESTRAGON
To všechno jsou...
VLADIMÍR
Jednoduchý jak facka. Někdo přišel, sebral tvoje boty a ne-
chal tu svý.
ESTRAGON
Proč by to dělal?
VLADIMÍR
Tyhle mu neseděly. Tak sebral tvoje.
ESTRAGON
Ale moje byly malý.
VLADIMÍR
Tobě. Jemu ne.
ESTRAGON
Jsem unavenej. (Pauza) Pojď pryč.
VLADIMÍR
Nemůžeme.
ESTRAGON
Proč?
VLADIMÍR
Čekáme na Godota.
ESTRAGON
Máš pravdu. (Pauza) Co budeme dělat?
VLADIMÍR
Nic. Co jinýho.
ESTRAGON
Ale já už nemůžu.
VLADIMÍR
Chceš ředkvičku?
ESTRAGON
Nic jinýho není?
/ 106 /
VLADIMÍR
Ředkvička nebo brukev.
ESTRAGON
Mrkev už není?
VLADIMÍR
Ne. Ostatně to s těma mrkvema přeháníš.
ESTRAGON
Tak mi dej ředkvičku.
Vladimír prohledává kapsy, dlouho nachází jen brukev, na-
konec najde ředkvičku a podá ji Estragonovi. Estragon si ji
prohlíží a očichává ji.
Je úplně černá!
VLADIMÍR
Co chceš, ředkvička.
ESTRAGON
Víš dobře, že mám rád jenom červený.
VLADIMÍR
Chceš ji nebo ne?
ESTRAGON
Mám rád jenom červený.
VLADIMÍR
Tak mi ji vrať.
ESTRAGON (vrátí ředkvičku)
Dojdu si pro mrkev. (Nehýbe se)
VLADIMÍR
Tenhle fór začíná bejt vyčichlej.
ESTRAGON
Pořád ne dost.
Ticho.
VLADIMÍR
Co kdybys je zkusil.
ESTRAGON
Zkusil jsem všechno.
VLADIMÍR
Myslím boty.
/ 107 /
ESTRAGON
Myslíš?
VLADIMÍR
Zabije to čas.
Estragon váhá.
Rozhodně to bude rozptýlení.
ESTRAGON
Zábava.
VLADIMÍR
Povyražení.
ESTRAGON
Zábava.
VLADIMÍR
Zkus si je.
ESTRAGON
Píchneš mi s tím?
VLADIMÍR
Jasně.
ESTRAGON
Koulíme to spolu jedna báseň, co, Dando?
VLADIMÍR
Jasně. Pojď, jdem na věc. Napřed levou.
ESTRAGON
Vždycky si umíme najít něco, jako že existujem, co, Dan-
do?
VLADIMÍR (netrpělivě)
Jasně, jsme hotoví kouzelníci. Ale jednou jsme se rozhodli,
tak pojď. (Zvedne botu) Dej sem nohu.
Estragon se přiblíží a nastaví nohu.
Druhou, čuně!
Estragon nastaví druhou.
Výš!
Opírajíce se jeden o druhého, vrávorají napříč jevištěm. Nako-
nec se Vladimírovi podaří obout Estragonovi botu.
Zkus chodit.
/ 108 /
Estragon chodí.
Tak co?
ESTRAGON
Dobrý.
VLADIMÍR (vytáhne z kapsy provázek)
Zašněrujem ji.
ESTRAGON (prudce)
Ne, to ne, šněrovat ne, to ne!
VLADIMÍR
Jak myslíš. Děláš chybu. Teď druhou.
Táž hra.
Tak co?
ESTRAGON
Taky dobrý.
VLADIMÍR
Netlačí tě?
ESTRAGON (zadupe)
Ne. Zatím ne.
VLADIMÍR
Tak si je nech.
ESTRAGON
Jsou mi velký.
VLADIMÍR
Třeba budeš mít jednou ponožky.
ESTRAGON
To je fakt.
VLADIMÍR
Tak co, necháš si je?
ESTRAGON
Už mě to nebaví, furt o botách.
VLADIMÍR
No jo, ale...
ESTRAGON
Dost. (Pauza) Přece jenom si sednu. (Hledá, kam by se posadil,
nakonec zamíří ke svému obvyklému místu z prvního dějství)
/ 109 /
VLADIMÍR
Zrovna tam jsi seděl včera.
Ticho.
ESTRAGON
Kdybych tak mohl spát.
VLADIMÍR
Včera jsi spal.
ESTRAGON
Zkusím to.
(Stočí se jako plod v děloze, hlavu mezi nohy)
VLADIMÍR
Počkej. (Přistoupí k Estragonovi a začne hlasitě zpívat)
Hají, hají...
ESTRAGON (zvedne hlavu)
Ne tak nahlas.
VLADIMÍR (tišeji)
Hají, hají, hají, hají, hají, hají, hají...
Estragon usne. Vladimír sundá sako a přehodí je Estragonovi
přes ramena. Přechází křížem krážem po jevišti a mává ruka-
ma, aby se zahřál. Estragon sebou náhle trhne, vyskočí, udělá
několik zmatených kroků. Vladimír k němu přiběhne a obejme
ho kolem ramen.
Tady, tady jsem... neboj.
ESTRAGON
Ach.
VLADIMÍR
Tady, tady... už je po všem.
ESTRAGON
Padal jsem.
VLADIMÍR
Je po všem. Nemysli na to.
ESTRAGON
Stál jsem na...
VLADIMÍR
Ne, ne, nic mi neříkej. Pojď, budeme chodit.
/ 110 /
Uchopí Estragona za paži a chodí s ním po jevišti, dokud Es-
tragon neodmítne pokračovat.
ESTRAGON
Už dost. Jsem unavenej.
VLADIMÍR
To tu budeš radši trčet a nic nedělat?
ESTRAGON
Jo.
VLADIMÍR
Jak myslíš. (Pustí Estragona, jde si pro sako, oblékne je)
ESTRAGON
Pojď pryč.
VLADIMÍR
Nemůžeme.
ESTRAGON
Proč?
VLADIMÍR
Čekáme na Godota.
ESTRAGON
Máš pravdu.
Vladimír začne nanovo přecházet po jevišti.
Nemůžeš to na chvíli zarazit?
VLADIMÍR
Je mi zima.
ESTRAGON
Přišli jsme moc brzy.
VLADIMÍR
V podvečer.
ESTRAGON
Ale noc nikde.
VLADIMÍR
Přijde najednou, jako včera.
ESTRAGON
A bude noc.
/ 111 /
VLADIMÍR
A budeme moct odejít.
ESTRAGON
A pak zas den. (Pauza) A noc a den a noc a den.
VLADIMÍR (zastaví se, prudce se na Estragona oboří)
Nechtěl bys už jednou dát pokoj? Pořád jenom skuhrat!
ESTRAGON
Jdu pryč.
VLADIMÍR (všimne si Luckyho klobouku)
Hele!
ESTRAGON
Sbohem.
VLADIMÍR
Luckyho klobouk! (Přistoupí ke klobouku) Hodinu tu chodím
okolo a nevšimnu si ho! (Radostně) To je ohromný!
ESTRAGON
Už mě neuvidíš.
VLADIMÍR
Takže jsem se nemýlil, jsme tam co včera. Na správným mís-
tě. A je po starostech. (Zvedne Luckyho klobouk, prohlíží si
ho, narovnává) To musel být krásný klobouk. (Nasadí si ho,
svůj podává Estragonovi) Na.
ESTRAGON
Co je?
VLADIMÍR
Podrž to.
Estragon vezme Vladimírův klobouk. Vladimír si oběma rukama
upravuje na hlavě Luckyho klobouk. Estragon sundá klobouk
a nasadí si Vladimírův. Svůj podává Vladimírovi. Vladimír vez-
me Estragonův klobouk. Estragon si oběma rukama upravuje
na hlavě Vladimírův klobouk. Vladimír si nasadí Estragonův
klobouk namísto Luckyho klobouku, který podá Estragonovi.
Estragon vezme Luckyho klobouk. Vladimír si oběma rukama
upravuje na hlavě Estragonův klobouk. Estragon si nasadí
/ 112 /
Luckyho klobouk namísto Vladimírova, který podá Vladimírovi.
Vladimír vezme svůj klobouk. Estragon si oběma rukama upra-
vuje na hlavě Luckyho klobouk. Vladimír si nasadí svůj klobouk
namísto Estragonova, který podá Estragonovi. Estragon vezme
svůj klobouk. Vladimír si oběma rukama upravuje na hlavě
svůj klobouk. Estragon si nasadí svůj klobouk namísto Lucky-
ho klobouku, který podá Vladimírovi. Vladimír vezme Luckyho
klobouk. Estragon si oběma rukama upravuje na hlavě svůj
klobouk. Vladimír si nasadí Luckyho klobouk namísto svého,
který podá Estragonovi. Estragon vezme Vladimírův klobouk.
Vladimír si oběma rukama upravuje na hlavě Luckyho klobouk.
Estragon podá Vladimírovi jeho klobouk, Vladimír ho vezme
a podá ho Estragonovi, který ho vezme a podá ho Vladimírovi,
který ho vezme a odhodí. Celá scéna v živém tempu.
Padne mi?
ESTRAGON
Nevím.
VLADIMÍR
No ale co tomu říkáš? (Koketně otáčí hlavou a tváří se jako
manekýn)
ESTRAGON
Příšerný.
VLADIMÍR
Ale ne víc než obvykle?
ESTRAGON
Nemlich to samý.
VLADIMÍR
Tak to si ho nechám. Můj mi neseděl. (Pauza) Jak bych to
řekl. (Pauza) Škrábal mě.
ESTRAGON
Já jdu pryč.
VLADIMÍR
Nechceš si hrát?
ESTRAGON
Hrát?
/ 113 /
VLADIMÍR
Mohli bychom si hrát na Pozza a Luckyho.
ESTRAGON
Neznám.
VLADIMÍR
Já budu Lucky a ty Pozzo.
Vladimír napodobuje Luckyho, prohýbajícího se pod tíhou za-
vazadel. Estragon ho ohromeně pozoruje.
Začni.
ESTRAGON
Co mám začít?
VLADIMÍR
Nadávej mi.
ESTRAGON
Dobytku.
VLADIMÍR
Hůř.
ESTRAGON
Sviňáku. Hajzle.
Vladimír přešlapuje, hrbí se a couvá.
VLADIMÍR
Řekni mi, abych myslel.
ESTRAGON
Co?
VLADIMÍR
Řekni: Mysli, čuně!
ESTRAGON
Mysli, čuně.
Ticho.
VLADIMÍR
Nemůžu!
ESTRAGON
Dost.
VLADIMÍR
Řekni mi, abych tancoval.
/ 114 /
ESTRAGON
Jdu pryč.
VLADIMÍR
Tanči, čuně!
Zmítá se na místě. Estragon rychle odejde.
Nemůžu! (Zvedne hlavu, uvědomí si Estragonovu nepřítom-
nost a vyrazí srdcervoucí výkřik) Gogo!
Ticho. Vladimír zmateně pobíhá po jevišti. Na scénu vpadne
udýchaný Estragon a běží k Vladimírovi. Zůstanou stát na ně-
kolik kroků od sebe.
Tady jsi!
ESTRAGON (lapá po dechu)
Jsem proklet!
VLADIMÍR
Kdes byl? Myslel jsem, žes odešel navždy.
ESTRAGON
Dole pod svahem. Jdou sem.
VLADIMÍR
Kdo?
ESTRAGON
Nevím.
VLADIMÍR
Kolik jich je?
ESTRAGON
Nevím.
VLADIMÍR (triumfálně)
To je Godot! Konečně! (Něžně a radostně obejme Estragona
a políbí ho) Gogo! To je Godot! Jsme zachráněný! Půjdeme
mu naproti! Pojď!
Táhne Estragona k portálu. Estragon se vzpírá, vyprostí se
a běží na opačnou stranu.
Gogo! Vrať se!
Ticho. Vladimír pokračuje stejným směrem, u portálu se zastaví
a zkoumá obzor. Estragon vpadne na jeviště a utíká k Vladimírovi.
(Otočí se) Vrátil ses!
/ 115 /
ESTRAGON
Jsem zatracen.
VLADIMÍR
Byls daleko?
ESTRAGON
Dole pod svahem.
VLADIMÍR
To že jsme na kopci.
ESTRAGON
Jsou tam taky.
VLADIMÍR
Jsme obklíčený!
Estragon ztratí hlavu, vrhne se k plátnu, tvořícímu zadní kuli-
su, zamotá se do něho a upadne.
Tam žádnej východ není, pitomče!
Jde k Estragonovi a pomáhá mu na nohy. Táhne ho na rampu,
ukáže do hlediště.
Tady není nikdo. Uteč tudy. Jdi. (Strká ho do orchestru)
Estragon couvá zelený hrůzou.
Nechceš? No, to se dá pochopit. Počkej. (Zamyslí se) Nezbý-
vá než se schovat.
ESTRAGON
Kam?
VLADIMÍR
Za strom.
Estragon váhá.
Dělej! Za strom.
Estragon se běží schovat za strom. Vyčnívá na obě strany.
Ani se nehni.
Estragon vyjde zpoza stromu.
Ten strom není vážně k ničemu. (Estragonovi) Nezbláznil
ses?
ESTRAGON (klidněji)
Ztratil jsem hlavu. (Zahanbeně sklopí zrak) Promiň. Už se to
nestane. (Hrdě se napřímí) Uvidíš. Řekni, co mám dělat.
/ 116 /
VLADIMÍR
Nedá se dělat nic.
ESTRAGON
Ty se postavíš tadyhle.
Vleče Vladimíra k pravému portálu. Natočí ho směrem k cestě,
zády k jevišti.
Nehýbej se. A dávej majzla.
Běží k levému portálu. Vladimír ho pozoruje přes rameno.
Estragon se zastaví, zkoumá obzor. Ohlédne se přes rameno.
Dívají se jeden na druhého.
Zády k sobě, jako kdysi.
Chvíli na sebe ještě civí, pak se otočí a zaujmou vhodný postoj.
Dlouhé ticho.
Vidíš něco?
VLADIMÍR (otočí se)
Cože?
ESTRAGON (hlasitěji)
Vidíš něco?
VLADIMÍR
Ne.
ESTRAGON
Já taky ne.
Číhají. Dlouhé ticho.
VLADIMÍR
Jestli ses nespletl.
ESTRAGON (otočí se)
Cože?
VLADIMÍR (hlasitěji)
Jestli ses nespletl!
ESTRAGON
Nekřič tak.
Číhají. Dlouhé ticho. Otočí se oba současně.
VLADIMÍR
Promiň.
/ 117 /
ESTRAGON
Jen mluv.
VLADIMÍR
Ale ne, mluv ty.
ESTRAGON
Ty mluv.
VLADIMÍR
Přerušil jsem tě.
ESTRAGON
Naopak, já tebe.
Vztekle se pozorují.
VLADIMÍR
Nedělej fóry.
ESTRAGON
Nebuď mezek.
VLADIMÍR (stoupne hlasem)
Dokonči to.
ESTRAGON (stoupne hlasem)
Ty to dokonči.
Ticho. Postoupí jeden k druhému, zastaví se.
VLADIMÍR
Ty blbče.
ESTRAGON
To je ono, budeme si nadávat.
Otočí se, poodejdou, otočí se, tváří v tvář.
VLADIMÍR
Blbče!
ESTRAGON
Hajzle!
VLADIMÍR
Potrate!
ESTRAGON
Štěnice!
VLADIMÍR
Flanďáku!
/ 118 /
ESTRAGON
Kryso!
VLADIMÍR
Kreténe!
ESTRAGON
Kritiku!
VLADIMÍR
Ach! (Poraženecky se odvrátí)
ESTRAGON
A teď se udobříme.
VLADIMÍR
Gogo!
ESTRAGON
Dando!
VLADIMÍR
Podej mi ruku!
ESTRAGON
Tady!
VLADIMÍR
Pojď na mou hruď!
ESTRAGON
Na hruď?
VLADIMÍR (otevře nářuč)
Sem!
ESTRAGON
Jedem.
Obejmou se. Ticho.
VLADIMÍR
Jak ten čas letí, když je sranda.
Ticho.
ESTRAGON
Co budem dělat teď?
VLADIMÍR
Než přijde.
/ 119 /
ESTRAGON
Než přijde.
Ticho.
VLADIMÍR
Co takhle rozcvičku?
ESTRAGON
Trochu pohybu.
VLADIMÍR
Rozproudit krev.
ESTRAGON
Uvolnit svaly.
VLADIMÍR
Napnout svaly.
ESTRAGON
Uvolnit svaly.
VLADIMÍR
Zahřát se.
ESTRAGON
Uklidnit.
VLADIMÍR
Jde se na věc.
Začne poskakovat. Estragon ho napodobí.
ESTRAGON (zastaví se)
Už dost. Jsem unavenej.
VLADIMÍR (zastaví se)
Nejsme ve formě. Zkusíme dechový cvičení.
ESTRAGON
Radši bych nedejchal.
VLADIMÍR
Máš pravdu. (Pauza) Zkusím aspoň dělat strom, kvůli rov-
nováze.
ESTRAGON
Strom?
VLADIMÍR (vrávorá na jedné noze a dělá strom. Zastaví se)
Teď ty.
/ 120 /
ESTRAGON (vrávorá na jedné noze a dělá strom)
Myslíš, že mě Bůh vidí?
VLADIMÍR
Musíš zavřít oči.
ESTRAGON (zavře oči a zavrávorá o poznání víc. Přestane
dělat strom a zvolá z plna hrdla, ruce nad hlavou)
Bože, smiluj se nade mnou!
VLADIMÍR (dotčen)
A co já?
ESTRAGON
Nade mnou! Nade mnou! Smilování!
Vejde Pozzo a Lucky. Pozzo mezitím oslepl. Lucky s týmž nákla-
dem jako v prvním dějství. Stejný provaz, ale podstatně kratší,
aby umožnil slepému Pozzovi sledovat Luckyho. Lucky má nový
klobouk. Když spatří Vladimíra a Estragona, zastaví se. Pozzo
pokračuje v cestě a narazí do Luckyho. Vladimír a Estragon ustu-
pují. Pozzo se zachytí Luckyho, který pod novou tíhou zakolísá.
POZZO
Co je? Kdo to křičel?
Lucky pouští věci z rukou, padá a strhává s sebou Pozza. Oba
zůstanou nehybně ležet mezi zavazadly.
ESTRAGON
To je Godot?
VLADIMÍR
Jdou jako na zavolanou.
Následován Estragonem zamíří k tělům na zemi.
Konečně posila.
POZZO (hluše)
Pomoc.
VLADIMÍR
Už jsme začínali ochabovat. Teď máme závěr večera zajištěný.
POZZO
Pomoc!
ESTRAGON
Volá o pomoc.
/ 121 /
VLADIMÍR
Nejsme už sami. Celý večer čekáme na noc. Čekáme na Go-
dota, čekáme na... Čekáme. Celý večer čekáme, bojujeme ze
všech sil. Teď je konec. Nadešel zítřek.
POZZO
Pomoc!
VLADIMÍR
Už teď ubíhá čas docela jinak. Slunce zapadne, vyjde měsíc
-- a my odejdeme.
POZZO
Smilování.
VLADIMÍR
Chudák Pozzo.
ESTRAGON
Věděl jsem, že je to on.
VLADIMÍR
Kdo?
ESTRAGON
Godot.
VLADIMÍR
Ale to není Godot.
ESTRAGON
To není Godot?
VLADIMÍR
To není Godot.
ESTRAGON
A kdo je to?
VLADIMÍR
To je Pozzo.
POZZO
To jsem já! To jsem já! Pomozte mi vstát!
VLADIMÍR
Nemůže vstát.
ESTRAGON
Pojď pryč.
/ 122 /
VLADIMÍR
Nemůžeme.
ESTRAGON
Proč?
VLADIMÍR
Čekáme na Godota.
ESTRAGON
Máš pravdu.
VLADIMÍR
Možná že má pro tebe kosti.
ESTRAGON
Kosti?
VLADIMÍR
Z kuřete. Nevzpomínáš si?
ESTRAGON
To byl on?
VLADIMÍR
No.
ESTRAGON
Zeptej se ho.
VLADIMÍR
Nepomůžem mu napřed?
ESTRAGON
S čím?
VLADIMÍR
Aby mohl vstát.
ESTRAGON
On nemůže vstát?
VLADIMÍR
Říká, že chce vstát.
ESTRAGON
Tak ať vstane.
VLADIMÍR
Nemůže.
/ 123 /
ESTRAGON
Co je mu?
VLADIMÍR
Nevím.
Pozzo se svíjí, sténá, bije pěstmi do země.
ESTRAGON
Co mu napřed říct o ty kosti? Když nebude chtít, tak ho tu
necháme.
VLADIMÍR
Chceš říct, že ho máme v hrsti.
ESTRAGON
No.
VLADIMÍR
Něco jako ochota za ochotu.
ESTRAGON
Jo.
VLADIMÍR
To nevypadá hloupě. Ale bál bych se jednoho.
ESTRAGON
Čeho?
VLADIMÍR
Aby se nenamíchl Lucky. Ten by s náma vyběhl.
ESTRAGON
Lucky?
VLADIMÍR
Jak tě včera zkopal.
ESTRAGON
Říkám ti, že jich bylo deset.
VLADIMÍR
Ale ne, předtím, ten, co tě nakopl.
ESTRAGON
On je tady?
VLADIMÍR
Koukni támhle. (Gesto) Teď je nehybnej. Ale každou chvíli
se může rozzuřit.
/ 124 /
ESTRAGON
Co takhle dát mu lekci? Oba dohromady.
VLADIMÍR
Chceš říct sesypat se na něj, dokud spí.
ESTRAGON
No.
VLADIMÍR
To by nebylo marný. Ale ruku na srdce, dokážeme to? Spí
vůbec? (Pauza) Lepší bude pomoct Pozzovi, dokud o to sto-
jí, a spolehnout se na jeho uznalost.
ESTRAGON
Ale on...
VLADIMÍR
Ztrácíme čas zbytečnými řečmi. (Pauza. Rázně) Udělejme
něco, dokud máme příležitost. Nestává se každý den, aby
od nás někdo něco potřeboval. Teda ne, že by to potřeboval
zrovna od nás. Jiní by to zvládli taky a možná líp. Volání
o pomoc, který slyšíme, je určený spíš celému lidstvu. Ale
v tuhle chvíli a na tomhle místě jsme lidstvo my, ať se nám
to líbí nebo ne. Využijme toho, dokud je čas. Můžeme pro-
jednou důstojně reprezentovat plemeno, ve kterým jsme se
osudově ocitli. Co ty na to? (Pauza) Je ovšem pravda, že
když tu tak stojíme a vážíme všecky pro a proti, děláme taky
čest svému údělu. Takový tygr se vrhne na pomoc svým brat-
rům bez jediné úvahy. Anebo uteče do nejhustšího křoví. Ale
o to nejde. Jde o tohle: co tu vlastně děláme. A máme štěstí,
neboť známe odpověď. Ano, v tomhle obrovském, nesmír-
ném zmatku je jedna věc jasná. Čekáme, až přijde Godot.
ESTRAGON
To je fakt.
VLADIMÍR
Nebo noc. (Pauza) Přišli jsme zkrátka na schůzku. Nejsme
svatí, ale jsme na schůzce. A kolik lidí tohle o sobě může říct?
ESTRAGON
Fůra.
/ 125 /
VLADIMÍR
Myslíš?
ESTRAGON
Nevím.
VLADIMÍR
Možný to je.
POZZO
Pomoc!
VLADIMÍR
Jisté ovšem je, že v takové situaci máme spoustu volného
času, což nás vede k tomu, zaplňovat ho způsobem, který se
může na první pohled zdát, jak bych to řekl, rozumný, ale
na který jsme zvyklí. Na to mi můžeš říct, že jde především
o to, zachovat si zdravý rozum. To je hotová věc. Ale někdy
se ptám sám sebe, jestli už tak jako tak nebloudí nekonečnou
nocí a temnotou. Sleduješ mě?
ESTRAGON
Všichni se rodíme jako cvoci. Některejm to zůstane.
POZZO
Pomoc! Zaplatím vám!
ESTRAGON
Kolik?
POZZO
Sto franků.
ESTRAGON
To je málo.
VLADIMÍR
To bych netvrdil.
ESTRAGON
Tobě se to zdá dost?
VLADIMÍR
Myslím tvrdit, že jsem se narodil cvok. Ale o to nejde.
POZZO
Dvě stě.
/ 126 /
VLADIMÍR
Čekáme. Nudíme se. (Zvedne ruku) Ale ano, nic neříkej, nu-
díme se hrozně, to je hotová věc. Dobře. Pak se nám nabídne
povyražení a co my uděláme? Málem si ho necháme ujít. Jde
se na věc. (Zamíří k Pozzovi, zastaví se) Za chvíli se všecko
rozplyne a budeme nanovo sami, sami uprostřed samoty.
(Zasní se)
POZZO
Dvě stě!
VLADIMÍR
Už jdem.
Pokouší se zvednout Pozza, nedaří se mu to, obnoví své úsilí, klo-
pýtá v zavazadlech, upadne, pokouší se vstát, nedaří se mu to.
ESTRAGON
Nejste všichni krapet šáhlý?
VLADIMÍR
Pomoc!
ESTRAGON
Já jdu pryč.
VLADIMÍR
Neopouštěj mě! Oni mě zabijou!
POZZO
Kde to jsem?
VLADIMÍR
Gogo!
POZZO
Pomoc!
VLADIMÍR
Pomoz mi!
ESTRAGON
Jdu pryč.
VLADIMÍR
Napřed mi pomoz. Pak půjdeme, oba.
ESTRAGON
Ruku na to?
/ 127 /
VLADIMÍR
Přísahám!
ESTRAGON
A nikdy se nevrátíme.
VLADIMÍR
Nikdy!
ESTRAGON
Půjdem do Arige.
VLADIMÍR
Kam budeš chtít.
POZZO
Tři sta! Čtyři sta!
ESTRAGON
Vždycky jsem si chtěl vyrazit do Arige.
VLADIMÍR
Vyrazíš si.
ESTRAGON
Kterej z vás to tak prdí?
VLADIMÍR
Pozzo.
POZZO
To jsem já! To jsem já! Smilování!
ESTRAGON
To je hnus.
VLADIMÍR
Rychle! Podej mi ruku.
ESTRAGON
Já jdu pryč. (Pauza. Hlasitěji) Jdu pryč.
VLADIMÍR
Jak chceš. Koneckonců, zvednu se taky sám. (Pokouší se vstát,
upadne) Dřív nebo pozdějc.
ESTRAGON
Co je ti?
VLADIMÍR
Padej vocaď.
/ 128 /
ESTRAGON
Ty tady zůstaneš?
VLADIMÍR
Prozatím.
ESTRAGON
Hele, vstaň, uženeš si rýmu.
VLADIMÍR
O mě se nestarej.
ESTRAGON
Neblbni, Dando, nebuď jak malej. (Podává Vladimírovi ruku)
Vstávej.
VLADIMÍR (rychle ji uchopí)
Táhni!
Estragon zatáhne, klopýtne a upadne. Dlouhé ticho.
POZZO
Pomoc!
VLADIMÍR
Jsme tady.
POZZO
Kdo jste?
VLADIMÍR
Lidé.
Ticho.
ESTRAGON
Není to marný, krapet si dáchnout.
VLADIMÍR
Můžeš vstát?
ESTRAGON
Nevím.
VLADIMÍR
Zkus to.
ESTRAGON
Za chvíli.
Ticho.
/ 129 /
POZZO
Co se stalo?
VLADIMÍR (prudce)
Zavři klapačku, šmejde! Myslí jenom na sebe.
ESTRAGON
Co kdybysme zkusili spát?
VLADIMÍR
Slyšels ho? Chce vědět, co se stalo!
ESTRAGON
Nech ho bejt. Spi.
Ticho.
POZZO
Smilování! Smilování!
ESTRAGON (nadskočí)
Co? Co je?
VLADIMÍR
Spal jsi?
ESTRAGON
Myslím že jo.
VLADIMÍR
To ten sajrajt. Pozzo.
ESTRAGON
Řekni mu, ať drží hubu! Trhni mu ji!
VLADIMÍR (buší do Pozza)
Máš dost? Zavřeš tu tlamu? Ksindle!
Pozzo se s výkřiky bolesti vyprostí a odplazí se o kus dál. Čas
od času před sebou zašátrá slepeckými pohyby a volá na Luc-
kyho. Vladimír opřený o loket, ho sleduje pohledem.
Utekl.
Pozzo se zhroutí. Ticho.
Upadl.
Ticho.
ESTRAGON
Co budem dělat?
/ 130 /
VLADIMÍR
Kdybych se k němu mohl dostat.
ESTRAGON
Nechoď pryč!
VLADIMÍR
Co kdybych na něj zavolal?
ESTRAGON
To je ono. Zavolej.
VLADIMÍR
Pozzo! (Pauza) Pozzo! (Pauza) Neodpovídá.
ESTRAGON
Počkej, oba.
VLADIMÍR, ESTRAGON
Pozzo! Pozzo!
VLADIMÍR
Pohnul se.
ESTRAGON
Víš určitě, že se jmenuje Pozzo?
VLADIMÍR (s úzkostí)
Pane Pozzo! Vrať se! Nic ti neuděláme!
ESTRAGON
Co takhle zkusit nějaký jiný?
VLADIMÍR
Jenom aby nebyl zraněnej.
ESTRAGON
To by mohla bejt psina.
VLADIMÍR
Co by mohla bejt psina?
ESTRAGON
Zkusit nějaký jiný jména, jedno po druhým. Zabili bysme čas
a nakonec bychom se určitě trefili.
VLADIMÍR
Říkám ti, že se jmenuje Pozzo.
ESTRAGON
To se uvidí. Počkej. (Přemýšlí) Ábele! Ábele!
/ 131 /
POZZO
Pomoc!
ESTRAGON
Aha?
VLADIMÍR
Tenhle motivek mi začíná lízt krkem.
ESTRAGON
Možná že se ten druhej jmenuje Kain. (Volá) Kaine! Kaine!
POZZO
Pomoc!
ESTRAGON
Je tu celý lidstvo. (Pauza) Koukni na ten mráček.
VLADIMÍR (vzhlédne)
Kde?
ESTRAGON
Támhle, přímo nad tebou.
VLADIMÍR
A co? (Pauza) Co je na něm tak pozoruhodnýho?
ESTRAGON
Pojď vymyslet něco jinýho.
VLADIMÍR
Zrovna ti to chci navrhnout.
ESTRAGON
Ale co?
VLADIMÍR
To je to.
Ticho.
ESTRAGON
Co kdybysme vstali?
VLADIMÍR
Můžeme to zkusit.
Vstanou.
ESTRAGON
Není to tak těžký.
/ 132 /
VLADIMÍR
Stačí jenom chtít.
ESTRAGON
A co teď?
POZZO
Pomoc!
ESTRAGON
Pojď pryč.
VLADIMÍR
Nemůžeme.
ESTRAGON
Proč?
VLADIMÍR
Čekáme na Godota.
ESTRAGON
Máš pravdu. (Pauza) Co budem dělat?
POZZO
Pomoc!
VLADIMÍR
Co kdybychom mu pomohli?
ESTRAGON
Jak?
VLADIMÍR
Chce vstát.
ESTRAGON
A co?
VLADIMÍR
Chce, abychom mu pomohli.
ESTRAGON
Tak mu pomůžem, no. Na co čekáme?
Pomůžou Pozzovi vstát, odstoupí. Pozzo upadne.
VLADIMÍR
Musíme ho podepřít.
Táž hra. Pozzo zůstane stát, drží se Vladimíra a Estragona
kolem krku.
/ 133 /
Musí si napřed zvyknout. (Pozzovi) Jak je vám?
POZZO
Kdo jste?
VLADIMÍR
Vy nás nepoznáváte?
POZZO
Jsem slepý.
Ticho.
ESTRAGON
Možná že vidí do budoucnosti.
VLADIMÍR (Pozzovi)
Odkdy?
POZZO
Míval jsem velmi dobrý zrak... A vy, vy jste přátelé?
ESTRAGON (hlučně se směje)
Ptá se, jestli jsme přátelé!
VLADIMÍR
Myslí jeho přátelé.
ESTRAGON
A jsme?
VLADIMÍR
Pomohli jsme mu.
ESTRAGON
Jasně! Copak bysme mu pomáhali, kdybychom nebyli přá-
telé?
VLADIMÍR
Možná.
ESTRAGON
To je tutovka.
VLADIMÍR
Zbytečné se přít.
POZZO
Vy nejste lupiči?
ESTRAGON
Lupiči! Vypadáme snad jako lupiči?
/ 134 /
VLADIMÍR
Vždyť je slepý.
ESTRAGON
A jo. To je fakt. (Pauza) Aspoň to tvrdí.
POZZO
Nenechávejte mě tu.
VLADIMÍR
To nepřipadá v úvahu.
ESTRAGON
Zatím.
POZZO
Kolik je hodin?
ESTRAGON (zkoumá nebe)
Takovejch...
VLADIMÍR
Sedm? Osm?
ESTRAGON
Záleží na sezóně.
POZZO
Je večer?
Ticho. Vladimír a Estragon pozorují západ slunce.
ESTRAGON
Jako by stoupalo.
VLADIMÍR
To není možný.
ESTRAGON
Co když svítá?
VLADIMÍR
Neblázni. Tam je západ.
ESTRAGN
Co ty o tom víš?
POZZO (s úzkostí)
Je večer?
VLADIMÍR
Ostatně se ani nehlo.
/ 135 /
ESTRAGON
Říkám ti, že stoupá.
POZZO
Proč neodpovídáte?
ESTRAGON
Protože vám nechcem říct nějakou koninu.
VLADIMÍR (povzbudivě)
Je večer, pane, je určitě večer. Kamarád tady se mě pokouší
zviklat a musím přiznat, že jsem trochu zaváhal. Ale neprožil
jsem zbytečně celý ten dlouhý den a můžu vás ubezpečit, že
jeho čas se nachýlil. (Pauza) Jak se cítíte?
ESTRAGON
Jak dlouho ho budem takhle držet?
Oba ho napůl pustí, Pozzo se začne kácet. Zachytí ho.
Nejsme žádný atlanti.
VLADIMÍR
Říkal jste, že jste míval moc dobrý zrak?
POZZO
Ano. Velmi dobrý zrak.
Ticho.
ESTRAGON (podrážděně)
Tak pokračujte!
VLADIMÍR
Nech ho. Nevidíš, že vzpomíná na své štěstí? (Pauza) Me-
moria praeteritorum bonorum -- musí to být trapný.
POZZO
Ach ano, velmi dobrý.
VLADIMÍR
A to se vám stalo zničehonic?
POZZO
Velmi dobrý.
VLADIMÍR
Ptal jsem se, jestli se vám to stalo zničehonic.
POZZO
Jednoho dne jsem se probudil slepý jako osud. (Pauza) Ob-
čas si říkám, zdali ještě nespím.
/ 136 /
VLADIMÍR
Kdy?
POZZO
Nevím.
VLADIMÍR
Ale ne dřív než včera?
POZZO
Neptejte se mě. Slepci nevnímají čas. (Pauza) Nevědí, co
pojem času znamená.
VLADIMÍR
Vida. Myslel bych, že je to naopak.
ESTRAGON
Já jdu pryč.
POZZO
Kde to jsme?
VLADIMÍR
Nevím.
POZZO
Nejsme na místě zvaném Na prkně?
VLADIMÍR
Neznám.
POZZO
Jak to tu vypadá?
VLADIMÍR (rozhlédne se)
To se nedá popsat. Ničemu se to nepodobá. Nic tu není. Je tu
strom.
POZZO
Tak to není Na prkně.
ESTRAGON (prohýbaje se pod tíhou těla)
A tys mluvil o povyražení.
POZZO
Kde je můj sluha?
VLADIMÍR
Je tady.
POZZO
Proč neodpovídá, když ho volám?
/ 137 /
VLADIMÍR
Nevím. Vypadá, že spí. Možná je mrtvý.
POZZO
Co se tu vlastně stalo?
VLADIMÍR
Upadli jste. Oba.
POZZO
Jděte se podívat, jestli není raněn.
VLADIMÍR
Nemůžeme vás pustit.
POZZO
Stačí, když půjde jeden.
VLADIMÍR (Estragonovi)
Jdi se podívat.
POZZO
Ano, ať jde váš přítel. Hrozně páchne. (Pauza) Na co čeká?
VLADIMÍR
Na co čekáš?
ESTRAGON
Na Godota.
VLADIMÍR
A co má udělat?
POZZO
Napřed ať zatáhne za provaz, přirozeně tak, aby ho neuškrtil.
Obvykle to stačí. Pokud ne, ať ho několikrát kopne do pohla-
ví a do obličeje.
VLADIMÍR
Vidíš, není se čeho bát. A navrch máš možnost dát mu naklá-
dačku.
ESTRAGON
A když se bude bránit?
POZZO
Nikdy se nebrání.
VLADIMÍR
Přijdu ti na pomoc.
/ 138 /
ESTRAGON
Nepouštěj mě z očí. (Zamíří k Luckymu)
VLADIMÍR
Koukni se napřed, jestli je živý. Nemá cenu do něj řezat,
jestli je mrtvej.
ESTRAGON (nakloní se k Luckymu)
Dejchá.
VLADIMÍR
Tak spusť.
V náhlém záchvatu zuřivosti začne Estragon řvát a zahrne
Luckyho kopanci. Vzápětí se však uhodí do nohy a s nářkem se
odbelhá. Lucky se probere k vědomí.
ESTRAGON (na jedné noze)
Doprdele!
POZZO
Co se stalo?
VLADIMÍR
Kamarád se praštil.
POZZO
A Lucky?
VLADIMÍR
Takže je to on?
POZZO
Cože?
VLADIMÍR
Je to Lucky.
POZZO
Nerozumím vám.
VLADIMÍR
A vy jste Pozzo.
POZZO
Zajisté, že jsem Pozzo.
VLADIMÍR
Ti samí jako včera?
POZZO
Jako včera?
/ 139 /
VLADIMÍR
Viděli jsme se včera. Nevzpomínáte si?
POZZO
Nevzpomínám si, že bych včera někoho potkal. Zítra si
ovšem nevzpomenu, že jsem někoho potkal dnes. Nepočítej-
te s tím, že vás budu informovat. A dost už o tom. Vstávat!
VLADIMÍR
Vedl jste ho na trh. Mluvil jste s námi. On tancoval. A mys-
lel. A vy jste viděl.
POZZO
Trváte-li na tom. Pusťte mě, prosím.
Vladimír odstoupí.
Vstávat!
Lucky vstává, sbírá zavazadla.
VLADIMÍR
Už vstává.
POZZO
Dobře dělá.
VLADIMÍR
Kam máte namířeno?
POZZO
O podobné věci se nestarám.
VLADIMÍR
Hrozně jste se změnil.
Lucky, obtížený zavazadly, se postaví před Pozza.
POZZO
Bič!
Lucky odloží zavazadla, hledá bič, najde ho, podá Pozzovi,
uchopí zavazadla.
Provaz!
Lucky odloží zavazadla, vloží Pozzovi do dlaně provaz, uchopí
zavazadla.
VLADIMÍR
Co je v tom kufru?
POZZO
Písek. (Škubne provazem) Kupředu!
/ 140 /
Lucky se pohne, Pozzo jej následuje.
VLADIMÍR
Nechoďte ještě.
POZZO (zastaví se)
Odcházím.
VLADIMÍR
Co děláte, když upadnete a nablízku nikdo není?
POZZO
Čekáme, dokud nemůžeme vstát. Pak pokračujeme v cestě.
VLADIMÍR
Řekněte mu, ať zazpívá. Než odejdete.
POZZO
Komu?
VLADIMÍR
Luckymu.
POZZO
Zazpívá?
VLADIMÍR
Nebo aby myslel. Nebo recitoval.
POZZO
Vždyť je němý.
VLADIMÍR
Němý?
POZZO
Samozřejmě. Nemůže ani sténat.
VLADIMÍR
Němý! Odkdy?
POZZO (vztekle)
Nechcete mi už dát pokoj s tím svým časem? To je k zblázně-
ní! Odkdy! Kdy! Jednoho dne, to vám nestačí? Jednoho dne,
který se nelišil od jiných, oněměl, jednoho dne jsem oslepl,
jednoho dne ohluchneme, jednoho dne jsme se narodili, jed-
noho dne zemřeme, jednoho téhož dne, v téže chvíli, to vám
nestačí? (Klidněji) Rodí obkročmo nad hrobem, na okamžik
zazáří den a nanovo je noc. (Škubne provazem) Kupředu!
/ 141 /
Lucky a Pozzo odcházejí. Vladimír je sleduje až na okraj je-
viště, dívá se za nimi. Hluk pádu, zdůrazněný Vladimírovou
mimikou. Ticho. Vladimír zamíří k spícímu Estragonovi, chvíli
ho pozoruje. Nato ho vzbudí.
ESTRAGON (po několika vyděšených pohybech a nesouvislých
slovech)
Proč mě nikdy nenecháš spát?
VLADIMÍR
Cítil jsem se osamělý.
ESTRAGON
Zdálo se mi, že jsem šťastný.
VLADIMÍR
Zabils čas.
ESTRAGON
Zdálo se mi, že...
VLADIMÍR
Mlč! (Pauza) Zajímalo by mě, jestli je opravdu slepý.
ESTRAGON
Kdo?
VLADIMÍR
Tvrdil by opravdový slepec, že nevnímá čas?
ESTRAGON
Kdo?
VLADIMÍR
Pozzo.
ESTRAGON
On je slepej?
VLADIMÍR
Říkal to.
ESTRAGON
No a?
VLADIMÍR
No a mně se zdálo, že nás vidí.
ESTRAGON
Co se zdá, je sen. (Pauza) Pojď pryč. Nemůžeme. Máš prav-
du. (Pauza) Jseš si jistej, že to nebyl on?
/ 142 /
VLADIMÍR
Kdo?
ESTRAGON
Godot.
VLADIMÍR
Ale kdo?
ESTRAGON
Pozzo.
VLADIMÍR
Jasně že ne! (Pauza) Určitě ne.
ESTRAGON
Přece jenom vstanu. (Namáhavě se zvedá) Au!
VLADIMÍR
Už nevím, co si mám myslet.
ESTRAGON
Sakra nohy. (Sedne si, pokouší se zout boty) Pomož mi!
VLADIMÍR
Spal jsem snad, zatímco jiní trpěli? Spím snad teď? Co řeknu
zítra, až si budu myslet, že jsem se probudil, o tomhle dni?
Že jsem tu se svým přítelem Estragonem čekal až do setmění
na Godota? Že přišel Pozzo se svým nosičem a mluvil s ná-
mi? Nejspíš. Ale co na tom všem bude pravdy?
Estragon se po marném boji s botami stočí do klubíčka a usne.
Vladimír ho pozoruje.
Ten nebude vědět nic. Bude mi vyprávět, jako ho zmlátili,
a já mu dám mrkev. (Pauza) Obkročmo nad hrobem. Na
dně jámy hrobník zasněně přiloží kleště. Máme čas stárnout.
Vzduch je plný našeho křiku. (Naslouchá) Ale zvyk je moc-
né dusítko. (Dívá se na Estragona) Na mě se taky někdo dívá
a říká si, spí, a neví o tom. (Pauza) Už nemůžu dál. (Pauza)
Co jsem to řekl?
Vzrušeně přechází sem tam, zastaví se u levého portálu a hledí
do dálky. Zprava vejde Chlapec ze včerejška. Zastaví se. Ticho.
CHLAPEC
Pane...
/ 143 /
Vladimír se otočí.
Pan Albert?
VLADIMÍR
Tak znovu. (Pauza) Nepoznáváš mě?
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Byls tu včera?
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Dneska jsi tu poprvé.
CHLAPEC
Ano, pane.
Ticho.
VLADIMÍR
Jdeš od pana Godota.
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Dnes večer nepřijde.
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Ale přijde zítra.
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Určitě.
CHLAPEC
Ano, pane.
Ticho.
VLADIMÍR
Jestlipaks někoho potkal?
/ 144 /
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Dva... (Váhá)... dva lidi.
CHLAPEC
Neviděl jsem nikoho, pane.
Ticho.
VLADIMÍR
Co dělá pan Godot? (Pauza) Slyšíš?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Co dělá?
CHLAPEC
Nic nedělá, pane.
Ticho.
VLADIMÍR
Jak se daří bratrovi?
CHLAPEC
Je nemocný, pane.
VLADIMÍR
Možná to byl on, včera.
CHLAPEC
Nevím, pane.
Ticho.
VLADIMÍR
Nosí pan Godot vousy?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Světlé, nebo... (Váhá)... černé?
CHLAPEC (váhá)
Myslím, že bílé, pane.
Ticho.
/ 145 /
VLADIMÍR
Slitování.
Ticho.
CHLAPEC
Co mám vyřídit panu Godotovi, pane?
VLADIMÍR
Řekni mu... (Odmlčí se) Řekni mu, žes mě viděl a že...
(Přemýšlí)... žes mě viděl.
Ticho. Vladimír postoupí k Chlapci. Chlapec krok za krokem
ustupuje. Vladimír se zastaví. Chlapec se zastaví.
Řekni, víš určitě, že mě vidíš? Neřekneš mi zítra, žes mě
nikdy neviděl?
Ticho. Vladimír náhle skočí směrem k Chlapci, ten včas zare-
aguje a úprkem zmizí. Ticho. Slunce zapadne, vychází měsíc.
Vladimír zůstává bez hnutí. Estragon se probudí, zuje boty,
vezme je do rukou, vstane a odnese je na okraj rampy. Zamíří
k Vladimírovi a chvíli ho pozoruje.
ESTRAGON
Co je ti?
VLADIMÍR
Nic.
ESTRAGON
Jdu pryč.
VLADIMÍR
Já taky.
Ticho.
ESTRAGON
Spal jsem dlouho?
VLADIMÍR
Nevím.
Ticho.
ESTRAGON
Kam půjdem?
VLADIMÍR
Ne moc daleko.
/ 146 /
ESTRAGON
Proč ne? Proč nejít někam daleko, daleko odtud?
VLADIMÍR
Nemůžeme.
ESTRAGON
Proč ne?
VLADIMÍR
Musíme být zítra zpátky.
ESTRAGON
Proč?
VLADIMÍR
Čekat na Godota.
ESTRAGON
Máš pravdu. (Pauza) Nepřišel?
VLADIMÍR
Ne.
ESTRAGON
Teď už je moc pozdě.
VLADIMÍR
Ano. Je noc.
ESTRAGON
A co kdybysme to nechali plavat? (Pauza) Co kdybysme to
nechali plavat?
VLADIMÍR
Potrestal by nás. (Pauza. Dívá se na strom) Jenom strom žije.
ESTRAGON (dívá se na strom)
Co je to?
VLADIMÍR
Strom.
ESTRAGON
Ale co za strom?
VLADIMÍR
Nevím. Vrba.
ESTRAGON
Pojď sem. (Vleče Vladimíra ke stromu)
/ 147 /
Ticho.
Co se takhle oběsit?
VLADIMÍR
Na čem?
ESTRAGON
Nemáš kousek provazu?
VLADIMÍR
Ne.
ESTRAGON
Takže je to v tahu.
VLADIMÍR
Pojď pryč.
ESTRAGON
Počkej, pásek.
VLADIMÍR
Ten je moc krátkej.
ESTRAGON
Zatáhneš mě za nohy.
VLADIMÍR
A kdo zatáhne mě?
ESTRAGON
To je fakt.
VLADIMÍR
Počkej, ukaž.
Estragon odváže provaz, který má místo pásku. Příliš volné
kalhoty spadnou ke kotníkům. Zkoumají provaz.
No, možná by to šlo. Ale udrží nás?
ESTRAGON
To se pozná. Chyť to.
Každý uchopí provaz za jeden konec a táhnou. Provaz se pře-
trhne. Zavrávorají, málem upadnou.
VLADIMÍR
Není k ničemu.
Ticho.
/ 148 /
ESTRAGON
Říkáš, že musíme bejt zítra zpátky?
VLADIMÍR
Jo.
ESTRAGON
Vemem pořádnej provaz.
VLADIMÍR
Snad.
Ticho.
ESTRAGON
Dando.
VLADIMÍR
Jo.
ESTRAGON
Já už takhle nemůžu.
VLADIMÍR
To říkáš pokaždý.
ESTRAGON
Co kdybychom šli od sebe? Možná by to bylo lepší.
VLADIMÍR
Zítra se oběsíme. (Pauza) Ledaže by přišel Godot.
ESTRAGON
A když přijde?
VLADIMÍR
Budeme spaseni. (Sundá Luckyho -- svůj -- klobouk, nahléd-
ne dovnitř, zašátrá v něm rukou, zatřese jím, nasadí si ho)
ESTRAGON
Tak jdem?
VLADIMÍR
Natáhni si kalhoty.
ESTRAGON
Cože?
VLADIMÍR
Kalhoty.
ESTRAGON
Proč bych si stahoval kalhoty?
VLADIMÍR
NAtáhni si kalhoty.
ESTRAGON
A jo. (Natáhne si kalhoty)
Ticho.
VLADIMÍR
Tak jdem?
ESTRAGON
Jdem.
Nehýbají se.
Opona.
/ 150 /
POZNÁMKA PŘEKLADATELE
Překlad Čekání na Godota byl pořízen z francouzského origi-
nálu (En attendant Godot, rkp. 1948, knižně 1952) s přihléd-
nutím k pozdějšímu autorově překladu do angličtiny (Waiting
for Godot, 1954, ne varietur 1965).
Pasáže, v nichž se překladatel přiklonil k anglické verzi, pří-
padně kombinoval obě, jsou následující:
20 / V: Tu as lu la Bible? / E: La Bible... (Il réfléchit.) J'ai d
y jeter un coup d'oeil. / V (étonné):  l'école sans Dieu?
/ E: Sais pas si elle était sans ou avec. / V: Tu dois con-
fondre avec la Roquette. / E: Possible. Je me rappelle les
cartes de la Terre sainte. [...]
V: Did you ever read the Bible? / E: The Bible... (He reflects.)
I must have taken a look at it. / V: Do you remember the Go-
spels? / E: I remember the maps of the Holy Land. [...]
43 / V:  vif. / E: C'est la corde. / V:  force de frotter. / E:
Qu'est-ce que tu veux. / V: C'est le noeud. / E: C'est fatal.
/ Ils reprennent leur inspection.
V: A running sore! / E: It's the rope. / V: It's the rubbing.
/ E: It's inevitable. / V: It's the knot. / It's the chafing. /
They resume their inspection.
52 / P [...]: Je l'emmne /.../ au marché de Saint-Sauveur, o
je compte bien en tirer quelque chose.
P [...]: I am bringing him to the fair, where I hope to get
a good price for him.
64 / P: Savez-vous comment il l`appelle? / E: La mort du lam-
piste. / V: La cancer des vieillards. / P: La danse du filet.
P: Do you know what he calls it? / E: The Scapegoat's
Agony. / V: The Hard Stool. / P: The Net.
70 / L [...]: les pierres Conard Conard... Tennis! Les pierres!
Si calmes! Conard! Inachevés!
L [...]: the stones Cunard... tennis... the stones... so
calm... Cunard... unfinished...
84 / V: Qu'est-ce que tu fais? / E: Je fais comme toi, je regarde
la blafarde. / V: Je veux dire, avec tes chaussures.
V: What are you doing? / E: Pale for weariness. / V: Eh? /
E: Of climbing heaven and gazing on the likes of us. / V:
Your boots. What are you doing with you boots?
94 / V (sentencieux):  chacun sa petite croix. (Il soupire.)
Pendant le petit pendant et le bref aprs.
V (sententious): To every man his little cross. (He sighs.)
Till he dies. (Afterhought.) And is forgotten.
E: C'est ça, engueulons-nous. (Échange d'injures. Silen-
ce.) Maintenant raccommodons-nous.
E: That's the idea, let's abuse each other. / They turn,
move apart, turn again and face each other. / V: Moron!
/ E: Vermin! / V: Abortion! / E: Morpion! / V: Sewer-rat!
/ E: Curate! / V: Cretin! / E (with finality): Critic! / V: Oh!
/ He wilts, vanquished, and turns away. / E: Now let's
make it up.
117 /
Samuel
Beckett
ČEKÁNÍ NA GODOTA
Z francouzského originálu En attendant Godot
Les Éditions de Minuit, Paris 1970
přeložil Patrik Ouředník
Odpovědná redakce Petr Minařík
Obálka a grafická úprava Pavel Řehořík
V roce 2005 jako 103. publikaci vydalo
nakladatelství Větrné mlýny
(Petr Minařík) Traubova 3b, 602 00 Brno
e-mail redakce@vetrnemlyny.cz
www.vetrnemlyny.cz
Sazba Větrné mlýny
Tisk Finidr, s. r. o.
Počet stran 152
Druhé knižní vydání
REPERTOÁR 1