Film jako nástroj mocenské ideologie Česká kinematografie1948-57 Dějiny české kinematografie II. Česká kinematografie1948-57 Bibliografie BAUER, Michal: Ideologie a paměť. Literatura a instituce na přelomu 40. a 50. let 20. století. Jinočany, H + H 2003, 360 s. KNAPÍK, Jiří: Filmová aféra L. P. 1949. Iluminace 12, 2000, Č. 4, s. 97 - 119. Kulturní rada ÚV KSČ o filmové dramaturgii 1948 - 1949. Iluminace 12, 2000, Č. 4, s. 140 - 165. KNAPÍK, Jiří: Kdo byl kdo v naší kultuře 1948-1953. Praha, Libri 2002. KNAPÍK, Jiří: Únor a kultura: sovětizace české kultury, 1948-1950. Praha, Libri 2004. KUSÁK, Alexej: Kultura a politika v Československu 1945-1956. Praha 1996. MACURA, Vladimír: Šťastný věk. Symboly, emblémy a mýty 1948-49, Praha 1992. MAREŠ, Petr: Politika a ,pohyblivé obrázky". Spor o dovoz amerických filmů do Československa po druhé světové válce. Iluminace 6, 1994, Č. 1, s. 77 - 95. Z dějin českého myšlení o literatuře 2 - 1948-1958. Antologie k Dějinám české literatury 1945 – 1990. Praha, Ústav pro českou literaturu AVČR 2002. Česká kinematografie1948-57 Obecná východiska • Leninovy teze o existenci dvou kultur v rámci jednotlivé národní kultury: pokrokové, odrážející zájmy dělnické třídy a podílející se na destrukci nespravedlivého společenského řádu, a úpadkové, údajně působící s potřebami vykořisťovatelů. • Hlavní znaky úpadkové kultury: formalismus, naturalismus, kosmopolitismus a nedostatek ideovosti; nesrozumitelnost pro široké vrstvy, odmítání jednoduchosti a realismu. (Všechny uvedené znaky shledávala oficiál. Kritika souhrnně u existencialismu.) • Snaha přehodnotit dosavadní tradice české kultury se stanovováním „progresivního“ a naopak „reakčního“. Obdobným klíčem interpretováno i soudobé kulturní dění (důležitá role umělecké kritiky). • Většina kritických hodnocení soudobého umění v poúnorovém období argumentovala podle vystoupení Andreje Alexandroviče Ždanova (viz. A. A. Ždanov: O umění, 1950.) Česká kinematografie1948-57 Obecná východiska Předválečná literatura - Socialistický realismus nebyl hnutí, disponující manifestačními prohlášeními, ale estetickou metodou, jejíž definování nebylo jednoznačné a dostatečně pregnantní. V domácím kontextu bylo např. ve znamení sporu o výkladech pojetí realismu mezi “mluvčími” socialistického realismu estetiky Kurtem Konradem a Bedřichem Václavkem a členy někdejšího Děvětsilu Nezvalem, Hoffmeistrem, Teigem aj. /1934/. - Bedřich Václavek byl přesvědčen, že náš SR vznikne z domácí tradice, jako syntéza proletářské poezie a poetismu (studie Od umění k tvorbě, Tvorbou k realitě apod.) - Po předválečné odmítání „diktátu tématu“ i bezprostřední účasti na politickém boji následoval po druhé sv. války obrat k realitě a realismu. Česká kinematografie1948-57 • Pokusy o pozitivní definici kultury: • Brousil, A. M.: O kosmopolistismu a nacionalismu v čs. filmu, Praha-Moskva, 1950. • Hájek, Jiří: Problémy filmové dramaturgie. Za důsledné uskutečněni resoluce o tvůrčích úkolech československého filmu. In: Tvorba 19, 1950. • Lenin, V.I.: Stranická organizace a stranická kultura (1905) • Machonin, Sergej: Poznámky k některým zásadám socialistického realismu. Nový život 1949, č. 2, 3) • Nejedlý, Zdeněk: Komunisté, dědici velikých tradic českého národa. Práce, Praha 1978. • Nejedlý, Zdeněk: O realismu pravém a nepravém (1948). In: Co je kultura a umění. Nakladatelství politické literatury, Praha 1963. --------------------------------------------------------------------------------------------------------- • Gustav Bareš, ad. levicoví radikálové kolem propagandistického aparátu ÚV KSČ Česká kinematografie1948-57 Postuláty socialistického realismu podle Zdeňka Nejedlého: • socialistický životní názor tvůrce, tj. perspektiva nazírání skutečnosti • realistická metoda navazující na všechny předchozí realismy (např. národní realismus, tj. díla domácích klasiků a morální realismus, tj. díla ruských romanopisců, předně Lva Nikolajeviče Tolstého) Postuláty socialistického realismu podle Sergeje Machonina: - stranickost - revoluční romantika, tj. heroické budování socialismu - požadavek typizace (jednotlivé postavy mají vystihovat podstatu třídní příslušnost) - tematické novátorství - absence senzačních a psychologických zvratů („šílenství, vraždy, deprese“) - srozumitelnost formy - nový kladný hrdina – hrdina budoucnosti Česká kinematografie1948-57 • čitelnost setrvalé emblematiky • srozumitelná symboličnost • atributizace postav jako u světců • reprezentace celků – reprezentace společnosti • kostýmní klišé (kloubouk versus šátek) • spojení roviny intimní a veřejné Česká kinematografie1948-57 Instrumentální chápání umění: • umělecké dílo jako nástroj přeměny současného světa • propagace oficiální ideologie jako jeho prvořadý úkol • agitace vize nové komunistické společnosti ----------------------------------------------------------------------- Představa kultury /filmové tvorby/ jako uzavřeného prostoru vymezeného teorií socialistického realismu, respective učením marxismu-leninismu, resp. posledním výkladem politických směrnic stranického centra. Česká kinematografie1948-57 Situace v kinematografii v převratovém období: • ČSF se do roku 1948 podařilo obnovit filmovou výrobu, a navíc rozvinout tvorbu v relat. širokém žánrovém a tematickém spektru. • Únor 1948 tento vývoj násilně zarazil, i když ne okamžitě, protože výroba rozpracovaných filmů dobíhala až do roku 1949. • Stát měl na filmovou výrobu monopol – diktát požadavků. Film se měl významným způsobem takzvaně podílet na výchově nového, socialistického člověka. • Radikalizace postojů kulturně politických činovníků z ÚV KSČ k filmu. Některé čerstvě dokončené filmy také ihned upadaly v nemilost. • Došlo ke kritice Krejčíkova Svědomí a Radokovy Daleké cesty, která se jako formalistické dílo neuváděla v oficiální pražské premiéře a byla distribuována pouze v mimopražských kinech. • Dohlížitelské orgány: Kulturní rada ÚV KSČ – Filmová rada při ministerstvu informací – Ústřední dramaturgie • Pozornost směřována na superžánr fikčního filmu. (Dokumentární film chápán jako snímání skutečnosti samé.) Česká kinematografie1948-57 Tvorbu daného období lze v kontextu politické angažovanosti členit na: • Socialistický realismus (budovatelská dramatika, žánrovost) • Socialistická tvorba (Němá barikáda, Past, Poslední výstřel) • Tvorba vzniklá za socialismu (Svědomí, Daleká cesta, Divá Bára, Pytlákova schovanka) Česká kinematografie1948-57 Budovatelské drama Budovatelská dramatika odmítala “pesimistický” žánr tragédie a preferovala komedii, jejíž děj končí nikoliv katastrofou, ale nastolením ideálního stavu. Tzv. veseloherní agitky často vycházely z různých celostátních kampaní („70 000 z administrativy do výroby“, nábor pracovních sil z vesnice do průmyslu, nábor do dolů, propagace zlepšovatelského hnutí apod.). Tematizace společensko hospodářských záměrů vládnoucí garnitury – zvýšení výroby, pracovní soutěžění, brigádnická činnost v těžkém průmyslu, ad. Česká kinematografie1948-57 Zákl. rysy budovatelské dramaturgie: • koncepce umění jako nástroje třídního boje mezi “námi a jimi” a jako bezprostředního pomocníka při plnění konkrétních sociálních úkolů, stanovených KSČ s proklamovaným cílem napomoci vítězství nad reakcí a poté prezentovat na konkrétních případech cestu ke komunismu • přesné určení toho, kdo a jací jsem “my” – pokrokoví a oddaní věci strany a lidu a kdo a jací jsou “oni” – reakcionáři, sabotéři, dekadentní individualisté… • hledání vnitřních překážek a vnitřního nepřítele – překážku představují “naše” chyby a omyly, nedostatek viry v politiku strany, která tyto chyby dokáže bezpečně rozpoznat, případně zpětně napravit (zvýšená dramaturgická péče o záporné postavy) Česká kinematografie1948-57 Chronologie budovatelského/výrodního dramatu • nástup 47-48; od poválečného entuziasmu k vyhrocenému politickému boji Siréna (Karel Steklý, 1947), Dravci (Jiří Weiss, 1948), Železný dědek (Václav Kubásek,1948) • kulminace 49-51 DS-70 nevyjíždí (Vl Slavínský, 1949), Dva ohně (Václav Kubásek, 1949) Pětistovka (Martin Frič, 1949), Cesta ke štěstí (Jiří Sequens, 1951), Karhanova parta (Zdeňek Hofbauer, 1950), Bylo to v máji (Martina Frič a Václav Berych, 1950) • ústup cca od roku 1951, relativní sebekritika, ústup od bezmezného popřevratového entuziasmu, ovšem předem připravených pozic. Tuto třetí etapu charakterizuje “objev”, že není možné všechny chyby, dostatky a překážky v cestě za lepším zítřkem svést pouze na minulost, nýbrž existují take ty současné a je nutno je zobrazovat; Slovo dělá ženu (Jaroslav Mach 1952), Pyšná princezna (Bořivoj Zeman,1952); Plavecký mariáš (Václav Wassermann, 1952), Výstraha (Miroslav Cíkán, 1952) ad. Česká kinematografie1948-57 • Základní syžetový invariant budovatelského dramatu bezkonfliktní, příznačný vzestupných dějem, vedoucího od vytýčení určitého úkolu, přes různé překážky, až k jeho splnění, obecněji: opisuje vývoj o chaosu k harmonii, řádu. Typu syžetu pak přirozeně odpovídala I struktura rozložení dramatických sil a repertoár postav, který se v daném typu filmů chronicky opakoval: • mladý(-á) nadšenec{-kyně)-svazák(-čka), iniciátor{-ka), který(-á) svým nadšením získává ostatní • starý zkušený dělník, jenž zpočátku váhá a "remcá", ale později pochopí, kde je jeho místo • váhavý inteligent • emancipovaná žena • komická figurka zpátečníka • nebezpečná figura špióna • moudrý stranický tajemník Česká kinematografie1948-57 Špionážní filmy, snímky s motivem sabotáže z daného období: Expres z Norimberka (Vladimír Čech, 1953), Případ Z-8 (Miroslav Cikán, 1948), Přiznání (Jiří Lehovec, 1950), Akce B (Josef Mach, 1951), Dnes večer všechno skončí (Vojtěch Jasný, Karel Kachňa, 1954); DS-70 nevyjíždí (Vladimír Slavínský, 1950) ad. Návrat zaznamenal tento žánr v období první poloviny 70. let, přičemž jejich tvůrci byli často titíž jako v padesátých letech. (např. Steklého Za volantem nepřítel z roku 1974 Rukojmí z Bella Vista Jiří Sequens, 1979 (filmový sestřih dvou dílů ze seriálu Třicet případů majora Zemana a předně pak v televizní dramatické tvorbě...) • Sémanticky a stavebně je postava špióna postavou nepřítele někoho mezi "námi", kdo ve skutečnosti však patří k "nim". Nenarušuje však iluzi, že náš svět je v jádru bez závažnějších rozporu a konfliktů, protože přichází zvenčí. • Dává autorovi dramatu možnost komplikovat, retardovat děj, vnášet do něj napětí, nejistotu, zda bude škůdce odhalen, a tím vlastně připoutávat pozornost diváků. Z pohledu poetiky pak není natolik rovnocenným protihráčem dobra, aby střetnutí mezi "námi" kladnými a „jimi" zápornými mohlo být konfliktem skutečně dramatickým. Česká kinematografie1948-57 • Silně schematický ideologický koncept posunul tradiční detektivku ve špionážní drama a veselohru v agitku, do které s motivem vnitřního nepřítele pronikaly opět prvky špionážního dramatu. • Schematismus kulminoval v žánru politického dramatu, kde se hodnotová schémata polarizovala v duchu studené války. • Příkladem tohoto typu komunistické filmové propagandy je film Jána Kadára a Elmara Klose Únos (1952), drama o únosu československého letadla za železnou oponu. Filmová produkce 2.pol. 50. let Bibliografie: • ASENIN, S.: Fantastický filmový svět Karla Zemana. Praha, Čs. filmový ústav 1984, 80 s. • BENEŠOVÁ, Marie - ŠTÁBLA, Zdeněk etc.: Obraz člověka v české kinematografii z let 1922, 1932, 1942, 1952, 1963. Praha, Filmový ústav 1969, 385 s. • BOČEK, Jaroslav: Banská Bystrica. Film a doba 15, 1969, • Č. 7, s. 356 - 359. • BOČEK, Jaroslav: Kapitoly o filmu. Praha, Orbis 1968, 238 s. • BOCEK, Jaroslav - BENEŠOVA, Marie: Kapitoly z dějin českého animovaného filmu. Praha, ČSFÚ 1979, 236 s. • FIALA, Miloš: Československý film po Únoru. Film a doba 14, 1968, č. 2, s. 88 - 91; č. 3, s. 137- 139. • FIALA, Miloš: Rozlet a brzda. (Naše kinematografie v letech 1957 - 59). Film a doba 15, 1969, č. 2, s. 62 - 69. Organizační schéma ČSF 1955 Filmová produkce 2.pol. 50. let Občanský koncept • V roce 1956 XX. sjezd KSSS provedena kritika kultu osobnosti. Sám Stalin (i Gottwald) umírá v roce 1953 Toto odhalení na českou společnost hluboce zapůsobilo, i když ji to ve víře v socialistické ideály zásadně neoslabilo. • Zřejmá politická motivace ke kritickému zkoumání reality měla ještě jednu a pro české prostředí opravdu charakteristickou dimenzi – kultura cítila potřebu a povinnost suplovat politiku, stejně jako ji suplovala za Rakouska-Uherska či za protektorátu. • V průběhu druhé poloviny padesátých let vzniklo několik filmů, které se snažily – kontrastně k dosavadnímu obrazu – prezentovat některé problémy současnosti a alespoň naznačit jejich příčiny; tzv. občanský koncept: Škola otců (1957) a Velká samota (1959) v režii Ladislava Helgeho, Zde jsou lvi (1958) Václava Kršky. Pohádková satyra Jána Kadára a Elmara Klose Tři přání (1958) podle divadelní hry Vratislava Blažka. Filmová produkce 2.pol. 50. let • Škola otců, Tři přání a Zde jsou lvi byly na 1. festivalu československých filmů v Banské Bystrici 22. – 28. února 1959 podrobeny ostré kritice ze strany státních úředníků a stranických funkcionářů (ministr školství a kultury František Kahuda, dále Jan Kliment, Stanislav Zvoníček, Pavel Kohout, ad.) a posloužily jako záminka k represivnímu zásahu proti dotyčným filmům (premiéra Tří přání se mohla uskutečnit až v roce 1963), proti filmovým tvůrcům i vedoucím pracovníkům Čs. filmu. • Další kritizovaný film: Hvězda jede na jih Oldřicha Lipského (z důvodu dobově nežádoucí jugoslávské kooperace) • Banskobystrický střet filmařů s mocí je vnímán jako symbol snah úřadů zvrátit směřování českého filmu k autorskému kritickému myšlení nezávislému na proklamacích komunistických ideologů. Filmová produkce 2.pol. 50. let Následky kritického odsouzení f-mů v Banské Bystrici: • U filmu Tři přání zastavena výroba kopií a vydán zákaz komukoliv jej promítnout, zákaz jeho referování v tisku, film je vyškrtnut ze seznamu barrandovské produkce r.58; Kadár a Klos potrestána dvouletou tvůrčí distancí • Zde jsou lvi stažen z distribuce, pozvolna staženy z distribuce i Zářijové noci, Škola otců a Hvězda jede na jih • Tvůrčí skupina Feix-Daniel rozpuštěna • Umělecká rada rozpuštěna a vytvořena nové Ideově umělecká rada • Odvolán ředitel Hlavní správy čs. kinematografie Jiří Marek a na jeho místo povolán Alois Poledňák • Odvolán ředitel studia Barrandov Eduard Hofman a funkční pravomoc ředitele rozdělena: Josef Veselý – výrobní ředitel, Břetislav Kunc hlavní dramaturg filmového studia Filmová produkce 2.pol. 50. let • Změna společenského klimatu ve druhé polovině padesátých let se odrážela i v jiných aspektech filmové tvorby: při vyhledávání literárních předloh vhodných ke zfilmování se oproti preferenci české literární klasiky 19. století v první polovině 50. let přesouvá zájem dramaturgů a scenáristů na moderní meziválečnou a soudobou českou literaturu. • Mezi adaptacemi tohoto období vyniká komorní psychologické drama Jiřího Weisse Vlčí jáma (1957) podle stejnojmenného románu Jarmily Glazarové nebo komediálním retrofilm z počátků automobilismu Dědeček automobil (1956) podle knihy Adolfa Branalda, který natočil Alfréd Radok. • Odezněla záliba v historických námětech (ad jiráskovská akce), ale ještě než se tak stalo, přišel Miloš Makovec s alternativním konceptem historického filmu v komorním dramatu Ztracenci (1956) podle jedné z Vojenských povídek Aloise Jiráska. • Nejen Ztracenci, ale i další filmy jako komedie s faustovským motivem Kam čert nemůže (1959) Zdeňka Podskalského nebo poetický povídkový film Vojtěcha Jasného Touha (1958) předjímaly budoucí vývoj hrané filmové tvorby. Filmová produkce 2.pol. 50. let • Největší mezinárodní úspěchy a světový věhlas však získaly zestátněné československé kinematografii loutkové a kombinované filmy. • Tato oblast s minimální domácí tradicí zaznamenala po válce výrazný rozmach zejména díky třem osobnostem – Jiřímu Trnkovi, Karlu Zemanovi a Hermíně Týrlové. • V Praze působící Jiří Trnka (1912 – 1969) našel svůj styl (přes kreslenou tvorbu) v klasickém loutkovém filmu často založeném na některém z osvědčených děl české nebo světové literatury: Špalíček (1947), Árie prérie (1949), Bajaja (1950), Staré pověsti české (1952) či Sen noci svatojánské (1959). • Hermína Týrlová (1900 – 1993), která spolu s Karlem Zemanem natáčela své filmy v Gottwaldově, se zaměřila na dětské diváky. Na mezinárodním fóru se prosadila filmy kombinujícími hru herců a loutek jako Vzpoura hraček (1946), Ukolébavka (1947) či Nepovedený panáček (1950). Experimentovala rovněž s podobou loutky – velký úspěch sklidil například její kombinovaný film Uzel na kapesníku (1958). Filmová produkce 2.pol. 50. let • Karel Zeman (1910 – 1989) se nejprve věnoval kombinovaným a loutkovým filmům – známé jsou zejména Vánoční sen (1945) či Inspirace (1948) –, ale v průběhu padesátých let se soustředil k trikovému filmu. S nadšeným přijetím na domácí i zahraniční půdě se setkal již jeho hraný populárně naučný trikový film Cesta do pravěku (1955). • Na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu byla s úspěchem uváděna triková verneovka Vynález zkázy (1958) oživující naivistický svět raných fantastických filmů Georgese Méliese i dobových knižních ilustrací k Verneovým románům. Na téže výstavě se mimochodem s mimořádnou odezvou představila také Laterna magika s principem Polyekranu.