"fouiAiSeU. -H£U£rt: Kßuuou* ^eUjuiUjio amo U- (oČUít. ^f<2cluul IV. BAREVNÍ FILM Necelých deset let po vítězném nástupu zvukového filmu přichází v roce 1936 do kin film barevný. I když dosud nedokázal vytlačit film černobílý, znamená to jiatě Oalfii ošacení výrazových možností filmového umění a další krok k dokonalejšímu vyjádření reality. Barevný film prosel dlouhým vývojem od filmu ručně kolorovaného, barveného patrónami, přes . autochrom bratrů Lumiérů, chronochrom W. F. Greena, technicolor Kalmusův až k dnešním vícevrstvým citlivým materiálům. Sledovat tuto cestu a porozumět dneění technice barevného filmu vyžaduje nejprve seznámit se s teorií barevného vidění a s naukou o barvách. 1. Barevné vlastnosti světla Sluneční světlo se hranolem rozkládá na spojitou, řadu barevných světel, nazývaných spektrum. Vnímání barev je složitý fyziologicko-psychologický úkon založený také na individuálních schopnostech pozorovatele. Proto se přesné vyjadřování barevného tónu musí opírat o fyzikálně definované vlastnosti charakterizované určitou vlnovou délkou. Pro normálního pozorovatele je označení barevného odstínu spojeno s těmito vlnovými délkami: Barva světla Rozsah vlnoi (m/t) fialová 40C - 455 modrá 455 - 485 azurová 485 - 505 zelená 505 - 550 žluto-zelená 550 - 575 žlutá 575 - 587 oranžová 587 - 600 oranžovo-Červená 600 - 615 červená 615 - 750 Poměrná viditelnost 0,0004 - 0,038 0,038 0,2 0,323 1 ■ 0,8 0,69 0,631 0,42 - 0,2 -.0,323 - 1 - 0,8 - 0,69 - 0,631 - 0,42- - 0,00012 Spektrální barvy jsou monochromatické, syté. Přimícháním bílého světla ztrácejí na sytosti, mají tentýž barevný ton, jsou však bledší. Sytost (čistota) barev se vyjadřuje v procentech podle poměru zastoupení bílého a barevného světla. Podle toho mají všechny spektrální barvy sytost 1 (100 %), bílé světlo 0. Pro určení sytosti barvy je při stejné energii bílého i barevného světla třeba vzít v úvahu intenzitu vjemu a započítat zastoupení barevného světla podle jeho poměrné viditelnosti (viz předchozí tabulku). 54 57-06-014 t-,Ä- Dokonale bílé světlo má izoenergetické spektrum. Zdrojem vyzařovaná energie má stejnou hodnotu na všech ylnových délkách. Takové světlo reprodukuje věrně barevný ton těles a nezpůsobuje změny ve složení světla propouštěného barevným filtrem. Spektrální charakteristika běžných zdrojů světla je nerovná nebo dokonce přetržitá. Spektrální složení světla má bezprostřední vliv na jeho barvu, avšak tento vliv není jednoznačný. Světlem, které má určité spektrální složení ve viditelném úseku, se vyvolá u normálního pozorovatele vždy tentýž, barevný vjem. Takový barevný vjem se však dá dosáhnout.i světlem jiného spektrálního složení. Možno proto tvrdit, že dva druhy světla, které dávají různé barevné dojmy, mají různý průběh spektrálních charakteristik. Když však dvě světla dávají stejný barevný vjem, není to ještě důkazem stejného průběhu spektrálních charakteristik. t *Sf •iŕé&- V běžném životě nazýváme barvou kromě barvy světla i vlastnosti těles, které, při ozáření bílým světlem odrážejí světlo určité barvy, tzv. tělesové barvy. Kromě toho nazýváme barvou i hmotná barviva (pigmenty). Zde se budeme zabývat jen barvou světla přicházejícího do.oka přímo ze zdroje nebo odraženého od povrchu těles, případně propuštěného nějakým tělesem. - Barvy tělet můžeme zařadit do dvou hlavních skupin. Jsou to barvy nepestré a pestré. Nepestrými (achromatickými) barvami nazýváme Černou, bílou a šedou barvu ve všech jejích odstínech. Ve stupnici barev nepestrých se nám jeví tělesa, jejichž Činitel odrazu ? nebo Činitel propustnosti *ŕ má konstantní hodnotu pro všechny vlnové délky svetla. Podle definice obou činitelů blíží se činitel odrazu bílých ploch hodnotě 1, činitel propustnosti čirých látek také hodnotě 1. Pro látky černé nebo pro světlo nepropustné blíží se hodnota obou Činitelů 0. Nejlepší bílou plochu lze realizovat jako vrstvúV kysličníku horečnatého, jejíž Činitel odrazu f se rovná 0,95.. -Nejlepší Černou plochu představuje černý eamet s Činitelem odrazu f= 0,006. Subjektivní hodnocení jasu ploch je do určité míry ovlivněno projevy fyziologického kontrastu. Simultánní Černo-bílý kontrast způsobuj«, že šedý papír na Černé podložce se jeví světlejší než tentýž papír na bílé podložce.' Rozě díly ve stupnici nepestrých barev jsou jen ve fotometrické' intenzitě (jasu nebo světelném toku). Pestré barvy může mít buä přímo svěUo zdroje, nebo bílé světlo po odrazu nebo průchodu barevnými tělesy. V takových případech se objevuje zabarvené světlo proto, že těleso se k dopadajícímu bílému světlu chová selektivně. Hodnota činitele propustnosti nebo odrazivosti je různá pro různé vlnové délky světla. Charakteristikou odrazivosti plochyvnebo propustnosti tělesa není pak přímka. Obr. 43 znázorňuje typické příklady průběhu charakteristik odrazi- 5.7-06-014 55 rp 05 400 500 600 700 SCOW Ctor.43 Spektrální odraanost nebo propustnost barevných teles: 1-syte modré téleao, 2-nesytě zbarvené teleso s načervenalým odstínem 400 500 600 700 800 m/i Obr.44 Spektrální odraznost nebo propustnost nepestrého telesa vosti nebo propustnosti barevných ploch. Obr. 44 vyjadřuje průběh činitele propustnosti v a činitele odrazu § u tělesa průzračného nebo ü plochy bílé (1), u Šedého filtru nebo u plochy šedé (2) a u tělesa neprůhledného nebo plochy černé (3). Obr. 45 vyjadřuje průběh činitele propustnosti u ideálního sytě oranžového filtru nebo průběh Činitele odrazu u sytě oranžového povrchu (křivka 1). Křivka 2 přísluší charakteristice odrazivosti povrchu stejného barevného odstínu, ale s nižáí sytostí (příměs bílé) nebo charakteristice nesytého filtru. Křivka 3 vyjadřuje charakteristiku odra-1 ^ živosti stejného barevného povrchu, avšak s příměsí b£-■X\ lé a hlavně šedé (nebo a niž- ším jasem) nebo obdobný" charakter propustnosti filtru. •ť 00 500 600 700 BOO oranžové teleso, 2-oranSový odstín e příměsí bíle, 3-oranžový odstín s příměsí äeraô Orientační pomůckou pro znázornění komplexu známých - -barev je Newtonův, barevný kruh. Obr.45 Spektrální odrasnost nabo pro-Tento kruh vytvářejí barvy ; puatnost oranžového telesa» 1-aytS spektra, kde jeden barevný tón od modre k červené přechází plynule do druhého a kde ve spektru chybějící přechod mezi červenou a modrou, je- doplněn barvami purpurovými. Každý bod v kruhu i na obvodě vyjadřuje svými souřadnicemi ton i sytost barvy. Na obvodě jsou spektrální barvy se 100 % sytostí. Střed kruhu představuje barvu s nulovou sytostí, bí-: lou. Vzdálenost bodu od středu tedy vyjadřuje stupen sytosti. Prodlouží-^i se spojnice bodu se středem tak, že protne obvod, najde se ton barvy, vyjádřený přesněji vlnovou délkou. 56 57-06-014 Při míchání dvou sytých barev leží výsledná barva na spojnici dvou příslušných bodů rozdělené v poměru množství míchaných barev, a to blíže k barvě převažující. Při stejném množství míchaných barev dostane se tedy odstín přesně mezilehlý. Je patrné, že barvy mícháním vzniklé mají sytost tím menší, čím vzdálenější jsou na obvodu kruhu. Protilehlé barvy dávají tedy při míchání ve stejnémvpoměru barvu bílou. Takovým dvojicím bagev říkáme barv.v doplnkové ^(komplementární). Příkladem doplnkových barev jsou dvojice: Červená a azurová, oranžová a modrá, žlutá a modrofialová, žlutozelená a fialová, zelená a purpurová. Všechny barevné odstíny, i bílá, se dají dosáhnout mícháním (adicí) tří vhodných základních barev v různých poměrech. Pro takové tři základní barvy aditivní (pro míchání sčítáním) se volí záření vlnových délek: 700 mjA. (Červená), 546 m.ß. (zelená), 436 wfl. (modré). ■ % Zvolené základní barvy nesmějí na sobě záviset, tj. ani jedna z nich se nedá vytvořit směsí druhých dvou barev. Jiný případ představuje subtraktivni mícháni barev dosahované řazením barevných filtrů. Všech barev lze dosáh-nout odčítáním barevných složek z bílého světla barevnými filtry, kte,ré zadržují svou doplňkovou barvu a jeví se v barevném tónu vzniklém smícháním barev zbývajících. Sub-trakcí barev se dostávají odstíny tmavé až nakonec barva černá. Za základní subtraktivni barvy se volí žlutá, azurové a nachová. Obr. 46 vyjadřuje vztahy mezi základními barvami .aditivními á subtraktivními. Smícháním dvou barev aditivních vzniká mezilehlá barva subtraktivni. K základní barvě aditivní leží naproti doplnková barva subtraktivni. Příklad míchání barev sub- trakcí dává obr. 47. Žlutý filtr zadrží modrou barvu (doplnkovou), nachový zelenou. Dohromady oba filtry dají tedy zbývající barvu červenou. Obr .46 Základní barvy aditivní a subtraktivni 57-06-014 57 č 1 Č z M Obr.47 Uíctaáoí b«r«T subtrakci V tabulce I jsou uvedeny barvy některých směsí získaných" aubtrakcítří základních barev v různých poměrech. TABU L K A I. Účinkující filtry Získaná barva azurový + nachový ..... modrá zelená červená azurový + žlutý + nachový černá stejně jako v předešlém případě, ale s větší pro- Šedá všechny tři filtry, ale dva propustnější než barva, hustší odpovídající filtru s přimí-sením šedé všechny tři filtry, ale jeden propustnější než druhé dva filtry _....** modrá, zelená, červená nebo s příměsí bílé libovolné dva filtry s větší propustností.... modrá, zelená, Červená, nebo s příměsí bílé 58 57-06-014 V tabulce II jsou uvedeny některé příklady vzniku barev adicí. TABULKA II. Složení směsi Barva směsi červené zelené modré 100 dílů 0 dílů 100 dílů 100 dílů 100 dílů 70 dílů 0 dílů 20 dílů 100 dílů 100 dílů 100 dílů , 50 dílů 50 dílů 20 dílů 0 dílů 20 dílů 100 dílů 50 dílů 0 dílů 0 dílů 50 dílů 100 dílů 0 dílů 20 dílů bílá zelená s modrým odstínem žlutá oranžová světle Červená světle nachová Černá tmavošedá Přesnému určení barev slouží barevav trojúhelník (obr. 48), jehož poloha v souřadnicové soustavě je určena MKO (Mezinárodní komise pro osvětlování). Vlastnosti trojúhelníka jsou stejné jako. vlastnosti barevného kruhu. Při míchání barev s udaným tonem a sytostí najdeme příslušné body v trojúhelníku a sčítáním příslušných složek j dostaneme výslednou souřadnici y„. Podobně určíme výslednou souřadnici x. Purpurové barvy jsou na obvodu trojúhelníka označeny vlnovou délkou doplnkových barev se záporným-znaménkem. Světlo bílé barvy je znázorněno středem-trojúhelníka, jehož souřadnice x = y = ■x.'Pro porovnání barevné teploty zdrojů světla a pro ur£eníJ jejich vlivu na změnu barevného vjemu je důležité poznat souřadnice záření Černého tělesa při různých teplotách. Při teplotě 720° C (asi 1 000°K) je toto světlo červené.' Při zvyšování teploty stává se spektrum vyrovnanější a barva se postupně blíží obloukem barvě bílé. Při teplotě asi 5 500° K je světlo zdroje prakticky bílé a dalším zvyšováním teploty se jeho barva stává bledě modrou. 57-06-014. 5S O' 0,1 0,2 Oß ' Ofi Oß Q6 0,7 ť}8 Obr.48 Trojúhelník barev» E-bod o nulové eytoeti, bílé svžtlo Vnímáni barev nejlépe vysvětluje íoungova-Helmholtzova ítfangova-Helmholcova) teorie trojbarevného vidění. Její zákla' dy položil již velký ruský učenec Lomonosov v 18. století. Tato teorie předpokládá v oku Cv čípkách) tři druhy substancí citlivých různě na světlo; jednu citlivou většinou na Červené světlo, druhou na zelené a třetí na modré světlo. Kombinací podráždění všech tří druhů receptoru vzniká vjem všech druhů barev. 2. Barevný filmový materiál Všechny dnes prakticky užívané způsoby barevné fotografie navazují přímo na teorií barevného vidění. Jestliže naše oko vnímá barvy tak, že si je rozdělí do tří skupin a z nich opět složí výsledný barevný vjem, pak lze napodobením tohoto postupu dostat barevný snímek. Technika barevných snímků není založena na aditivním míšení barevných světel, ale na sub-traktivní tvorbě barevných odstínu. Základem je bílé světlo, jemuž klademe do cesty barviva, propouštějící vždy dvě třetiny spektra. 60 57-06-014 Různé dnešní způsoby se aubtraktivní tvorbou barevných obrazů liší se v podstatě různým způsobem provádění rozkladu na tři dílčí obrazy. Rozlišujeme zde hlavně dvě skupiny f způsob s obrazy spojenými ve vrstvách, ležících na sobě a způsob se samostatnými, oddělenými obrazy. ním a) Vícevrstvý filmový materiál s barvotvcrným vyvolává- VRSTVA CITLIVÁ K VZNIKNE BARVA Arf 7 / W 5 r* A i 0>r.49 Vícevrstvý barevný filmový Mteriál v řeiu Vícevrstvý negativní film typu Fomacolor, Agfacolor, Gevacolor, Sakuracoloř má v řezu složení podle obr. 49. Vrstva Č. 1 je nesenzibilována, mé tedy pouze přirozenou citlivost k modrému konci spektra. Do citlivé vrstvy je přidána barvotvorná složka, která se ve vývojce změní na bsvitnutých místech v žluté barvivo. Vrstva č, 2 je žlutý filtr, který zadržuje modrou část spektra. V lázních se vypere. Některé druhy materiálu (nový Agfacolor) mají místo samostatné filtrační vrstvy přidáno žluté filtrační barvivo do horní vrstvy. Touto úpravou se snižuje závoj. Vrstva č. 3 je ortochromatický materiál a obsahuje barevnou složku, dávající purpurový (nachový) obraz. Vrstva č.4 je panchromatický materiál, který má nižší citlivost k zelené barvě. Osvit zde proto může vzniknout jen Červenou složkou obrazu. Vrstva obsahuje barvotVornou složku pro vznik azurového obrazu. Mezi jednotlivými vrstvami mohou být ještě slabé bezbarvé mezivrstvy, odetranující^pro-nikání. (difúzi) barvotvorných složek .z jedné vrstvy do druhé. Dokonaleji lze difúzi zabránit zvětšením molekuly barevných složek - spojením s dlouhou řetězovou molekulou např. kyseliny stearové. Někdy se volí poněkud změněné pořadí vrstev* Vychází se přitom z předpokladu, že hlavní podíl kresby nese obraz azurový, a proto se tato vrstva umísíuje jako prostřední. Na druhé straně podkladu č. 5 je nanesen obyčejně zelený lakový nátěr 6. 6 tvořící ochranu proti světelným kruhům. V alkalickém roztoku vývojky se rozpouští a zároveň od-barvuje. _,Jednotlivé citlivé vrstvy mají průměrnou tloušťku 6.10 J mm, filtrační asi polovic, takže jejich celková tloušt-ka nepřekračuje tloušiku citlivé vrstvy u materiálu černobílého. TlouStka vrstev musí se při výrobě přesně dodržovat, aby nevznikly změny v charakteristice vrstev a v barevném podání. 57-O6-OI4 61 Obr. 50 vyjadřuje průbl-h spektrální citlivosti negativního materiálu. Křivka M přísluší první neacitlivěné vrstvě. •Z třetí orthochromatické', Č čtvrté panchromatické vrstvě. 10 0,8 Ofi OA 0,2 ^ ft z/ ___Č \ / \ \ 400 500 .600 700 .Obr.50 Spaktrilni citlivost negativního »at»riálu. mfj Chemismus vzniku barviv ve vrstvách probíhá podle tohoto schématu: I. Haloid stříbra + vyvolávací činidlo = redukované kovové stříbro + oxidační zplodiny vyvolávání. II. oxidační zplodiny + barvotvorná složka = barvivo. Reakce probíhá tedy tak, že vyvolávací látka (TSS, diety Ipararény lendiaminsulfát) redukuje haloid stříbra v místech osvitu a sama se v těch místech okysličí. Zplodiny okysličení se pak slučují a barvotvornou složkou a vzniká málo rozpustné barvivo. Zatímco počet vyvolávacích barvotvorných látek je malý, množství dosud známých barvotvorných složek dávajících tři základní barvy .přesahuje dnes několik tiaíc. pů: Laboratorní zpracování se skládá obvykle z těchto postu- I. Vyvolávání v barvotvorné vývojce. II. Praní, popř. zastavovací lázeň (stopka). 62 57-06-014 III. Odstranění vyloučeného, stříbra a filtrační vrstvy bělením. IV. Praní. V. Rozpuštění zbývajících solí stříbra v ustalovači. VI. Závěrečné praní a suáení. Úkon III. a V. je možné spojit a pak postačí dvě lázně jako v Černobílé fotografii. Obr. 51 vyjadřuje průběh spektrálního pohlcování barevných složek vícevrstvého materiálu. Z průběhu je možné dělat závěry na kvalitu vyjádření barevných tonů. 43Q Ib~ö ' 600 : * ~Ť00 mti - Obr.51 Spektrální pohltivost barvi» nagativního matariálui 3 - 21utá, P - purpurová, A - axurová Tabulka III podává představu o reprodukci barev spektrálních a nepestrých na vícevrstvém negativu. Vyvolaný negativ má převrácené, negativní, tedy doplnkové barvy. Ke kopírování se užívá vícevrstvý pozitivní materiál, který má stejné složení a uspořádání vrstev jako negativní. Základní rozdíl je v mnohem menší citlivosti pozitivu a v odlišné povaze spektrální citlivosti jednotlivých vrstev. Barevné složky negativních materiálů se volí takové, aby body nejvyšší absorpce ležely pokud možno nejdál od sebe. Pozitivní vrstvy jsou senzibilovány tak, aby ostré maximum senzibilace spadalo do oblasti nejvyšší absorpce jednotlivých barviv negativu. 57-06-014 63 T A B U L K A III Barvy snímaného předmětu ■1 2 3 4 56 7 Červená žlutá zelená azurová modrá bílá Černá Vyvolaný negativ la 2a 3a 4a 5a 6a 7a. žlutá žlutá Žlutá odbarvená filtrovaná vrstva nachová nachová nachová nachové azurová azurová azurová Barvy negativu azurová modrá nachová červená žlutá černá bílá" TABULKA IV M Z Ö azur o MZĚ M Z Č M Z Č M Z Č M Z C M Z Č -l—!—l----.—l—I—u-—.—i—i—i------í—i—i ■ I—|—t—^-i—i—1_ I 1 I I ! ' 1-1- a^uajová zuróvé .aziórôvá ach l n&c&ová nachová j______ nachové É tonová Tí Žlutá ílútť žlutá ľ negativ -------1_ ■í—l- ílutá žlutá žlutá I žlutá nachová ivá" nachová nachová azurová azurové azuro azurové pozitiv Červená žlutá zelená azurová modrá bílá Černá 64 57-06-014 Tabulka IV podává představu o vzniku pozitivu při kopírování negativu. Aby se dala posoudit kvalita podání jednotlivých barev na vícevrstvém barevném snímku, byly vypočítány souřadnice barviv užitých v jednotlivých vrstvách pozitivu. Další body ae dají určit pro barvy vznikající mícháním ve dvou vrstvách. vZ obr. 52 vyplývá, že vícevrstvý postup dává sytou jen červen a žlut. Ostatní barvy jsou málo jyté, takže barevné podání odpovídá spíš jemnému pastelovému zobrazení. 460 490 500 Obr.52 Charaktwiatlka barevného podáni na vieevrstvim barevné» matoriálu Chyby v celkovém barevném podání ee dají odstranit kopírováním přea opravné filtry v základních aubtrsktivních barvách: žlutá, purpurová, azurová. Filtry používané při kopírování filmů jsou odstupňovány podle hustoty po 5 %. Každá sada má tedy 20 filtrů a kromě toho 13 filtrů neutrálně ěedých s přírůstkem hustot 0,06. Ke kopírování se používají bud filtry jedné barvy, nebo kombinace nejvýée dvpu barev. Kombinace filtrů ae označuje šestimístnými Čísty. Pr*é dvojice čísel udává procenta žluté, druhá purpurové, třetí azurové. Např Č. 45 95 00 udává toto Bložení filtrů: 45 % Žluté, 95 % purpurové, 0 % azurové. Použití filtrů vede k prodloužení oevitu podle zásady, že procento hustoty vyjadřuje procento prodloužení osvitu. 57-06-014 65 V složení novy"ch vícevrstvých barevných materiálu jsou jisté odchylky. U pozitivů nedovoluje žlutá filtrační vrstva tvořená koloidním stříbrem znovuvývolání zvulcové stopy. Proto se vynechá. První vrstva se zesílí a doplní žlutám organickým barvivem (tartrazin). Touto úpravou .se také snižuje závoj. . Protože se však sníží rozlišovací schopnost, nejsou tyto materiály vhodné pro širokoúhlý film. V tom směru mají velké přednosti třjtvrstvé materiály s převrácenými vrstvami pozitivu (Eastmancolor, nový Ferraniacolor, Sovcolor). První vrstva je chloroatříbrná, tedy málo citlivá k modré, avšak vysoce senzibilovaná k zelené. Druhá je také chlorostříbrné, senzibilovaná' k Červené. Spodní je bromostříbrná, nesenzibi-1ováná. Výhodou je, že hlavní citlivé vrstvy, purpurová a azurová, jsou u povrchu filmového pásu, mohou mít nižší citlivost, a jsou proto vysoce jemnozrnné. Rozlišovací schppnoet pak může být vyšší než 200 čar na 1 mm. b) Hydrótypický postup Tento postup, od předchozího zcela odlišný je založen na schopnosti zbotnalé Želatínové vrstvy přijímat rozpustná organická barviva. Nejznámější patentové a obchodní označení •je Technicolor, Kodak Dye Transfer, Wash of Relief. Ze tří barevných výtažků.se připraví matriční filmy, které se napouštějí postupně purpurovou, azurovou a žlutou. Pair se provádí soutisk na čistou želatínovou vrstvu. Tento pochod probíhající mezi navlhčenými želatínovými vrstvami se označuje jako hydrotypie. Ve zvláštní kameře jsou založeny tři černobílé negativní filmové pásy zcitlivělé k modré, zelené a Červené (obr. 53). Objektiv s vysokou světelností zaostřuje obraz barevného předmětu na filmově pásy přes zvláštní dělicí soustavu (světledělící kostku s polopropustnou zrcadlovou vrstvou v diagonále). Část světelného toku prochází přes zelený filtr a způsobuje osvit; filmového' materiálu citlivého k zelené. Druhá Část se odráží a prochází purpurovým filtrem, který zelenou část obrazu zadrží. Propuštěný světelný tok obsahuje proto ještě modrou a červenou. Druhým filmovým okénkem procházejí dva filmové pásy založené citlivými vrstvami k sobě. První filmový pás je citlivý k modré a má na emulzi Červený filtr. Na druhém filmovém pásu tedy vznikne osvit jen červenou částí obrazu. Cbr.53 Děleni barav u hydrotypioké aatodyi 1-snímaei objaktlv, 2-sT*tlod8Uci kostka, 3-selsáý filtr, 4-na-efaorý filtr, 5-áerv»ný filtr 66 57-06-014 Všechny získané barevné výtažky na černobílém negativu se vyvolávají ve vývojce, které obsahuje činici přísady. Oxidační zplodiny s činícími přísadami želatinu utvrdí v místech osvitu. Nečiněná želatina se dá smýt. Tak se získají reliéfní obrazy na třech filmových pásech, schopných pak sloužit jako matrice k tištěni. Jako podklad k tisku slouží slabě osvitnutá pozitivní kopie se slabým stříbrným obrazem, na níž je už zároveň vyvolán zvukový záznam. Slabý černobílý obraz dodává barevnému obrazu ostrost. Na matriční filmy se pak nanášejí stálé barviva a na přesných strojích se provede tisk na pozitivní kopii (obr.§4). Největší technologickou potíž způsobuje roztahování a smršto-vánl obou pásů, tiskacího i podkladového. K prolnutí barvy totiž je potřeba určitá doba, během niž musí být oba vlhké pásy v dotyku pod stálým tlakem a za pohybu. Vzájemné posunutí okrajů barevných obrazů o více než 0,01 mm vede k zbarveni obrysů v obraze. Obr.54 Schéma vzniku barevného obratu u hydro-typického postupu: l-s»lený filtr, 2-baravn« výtažky» 3-matricní fil»y, 4-tietSní barev» 5-obra* 57-06-014 67 Popsaný postup je složitý a vyžaduje především nákladné" investice (kamera, kopírovací stroje). Vlastní výroba barevných kopií je vsak velmi levná» takže při jejich větším počtu je jejich cena nižší než u jiných systémů. Hydrotypic-ký proces dává velmi trvanlivé kopie.- jejichž barevné podání je sytější a živější, "zejména v barvě zelené a purpurové (obr. 55). Obr.55 Charakteristik» baravného podáni při hydrotopii Spojením obou popsaných metod barevného filmu se, dají některé potíže odstranit. Velkou nevýhodou hydrotypického postupu je složitá, rozměrná a nákladná kamera a vysokou světelností objektivu, protože ve světledělící kostce se ztrácí na 90 % světelného toku. Negativní obraz se proto snímá obyčej-nou kamerou na vícevrstvý barevný filmový materiál. Přes tři barevné filtry (červený, modrý, zelený) se pak barevné výtažky překopíruji postupně na tři pozitivní pásy určené za matriční filmové pásy. 3ifi Technika snímáni barevných -Filmň a) Technika snímání barevných filmů v ateliéru Technika snímání barevných filmů je obdobná jako u filmů Černobílých. Rozdíl je ve způsobu osvětlení, provedení a barvy dekorací, barvy kostýmů a líčidel, v optice a stanovení osvitu. 68 57-06-014 Pro kameramana zvyklého pracovat s černobílým filmem Činilo potíže uvažovat nad barevnou kompozicí jako malíř nad koloritem obrazu, upustit případně od pouhé mechanické reprodukce barev a učinit z barvy výrazový prostředek, který je podřízen uměleckému záměru díla. Při sledování barevné kompozice nesmí však ustupovat do pozadí dosavadní osvětlovací technika založená na práci se světlem a stínem. V případech, kdy se mají co nejpřesněji reprodukovat barvy snímaného předmětu, musí se k osvětlení použít bezpodmínečně bílé světlo. Barevné osvětlení je na místě jen ve zvláštních případech (západ slunce, osvětlení ohněm, žárov--kbu). Vyvolává totiž změny barev snímaných předmětů podle zákonu aditivního a zejména subtraktivního míšení barev. Barevné osvětlení snižuje množství barevných odstínů snímaných předmětů,"protože u doplnkových barev se barevnost ztrácí a v barevném osvětlení se mohou jevit stejně zbarveny povrchy, jejichž barva je odlišná. Jisté uplatnění zde nachází osvětlení hercova obličeje z několika zdrojů modelujícího slabě barevného světla. Vznikající barevné skvrny a reflexy pomáhají vytvářet dynamický obraz obličeje, jakmile se tato světelná kresba dostane do pohybu při herecké akci. Dojem vzduchu a prostoru se dá zvýšit lehkým zamlčením namodralým dýmem, kterým se napodobuje opar a modravý ton vzdáleného horizontu. Dekorace tím nabývají měkčí kresby, které nelze dosáhnout snížením ostrosti pozadí. Neostré kontury barevných předmětů v pozadí, jejichž barevné nasycení zůstává zachováno, nevyvolává dojem větší hloubky. Působivý je barevný dým hlavně při bitevních scénách. Stejnoměrné rozptýlení barevného dýmu jiné barvy než modré vyvolává však nepříjemný dojem celkového barevného závoje záběru. Kvalita líčení má v barevném filmu zvláštní význam. Rozeznáváme v základě dva druhy líčení: líčení, které mění tvar obličeje metodami sochařskými a metodami vlá,senkářské techniky a líčení, které koriguje barevnost a ráz pokožky tak, aby dosáhla v barevném obraze co nejsprávnější reprodukce. Dříve používaný způsob líčení, při kterém se pokožka pokryla vrstvou líčidla určitého zbarvení, která zakrývala různé nerovnosti a defekty pokožky, se ukázal nevhodný pro barevný film, protože se tím ztrácela struktura lidské pokožky. Od líčidla pro barevný film se vyžaduje pouze jemné, přibarvující pokrytí povrchu pokožky tak, aby nezanikla její struktura. Správnost barevného podání se posuzuje vždy podle věrnosti, se kterou je vystižen odstín hercovy tváře. Je to dost spolehlivé a přesné měřítko, protože barva lidské pokožky patří ke skupině málo nasycených barev, které jsou vždy velmi náchylné ke zkreslení barevnosti. Při snímání detailů herce v různém časovém odstupu je třeba pečlivě sledovat konstantnost barvy líčidla na obličejích herců. 57-06-014 69 íáaskérny jsou osvětleny světlem, které se svým složením podobá dennímu. V maskérně se ukládají schválené etalony líčidel pro jednotlivé postavy filmu. Při snímání v exteriéru je třeba okamžitě reagovat i na nepatrné opálení hercovy tváře a upravit barvu jeho pokožky, aby se po skončení exteriérových záběrů dalo ihned pokračovat v práci v ateliéru. Osvětlování v barevném filmu má nejvíc zvláštnosti. K péči o správnou hladinu světla a o jeho rozložení přibývá starost i o správnou kvalitu světla, charakterizovanou teplotou barvy světla zdroje. Fotografický materiál je v tomto směru mnohem objektivnější a kritičtější než lidský zrak. Psychologický činitel nám dovoluje posuzovat barvu bílé látky jako bílou i při osvětlení Žárovkou. Podobný korekční Činitel vycházející■" ze zkušenosti se při snímání pochopitelně nemůže uplatnit. To je třeba mít na zřeteli především při dotáčkách, kdy hraje velkou roli nejen přesná reprodukce podmínek při natáčení, ale i při fotochemickém zpracování barevného materiálu. Většina kameramanů v barevném filmu pracuje se světlem podle metody tzv. světelného klíče. Podstatou této metody je udržování intenzity osvětlení v obsahově důležitém místě záběru (hercova tvář; na určité, konstantní hladině. Ostatní potřebné světlo se na scénu přidává v množství, stanovením vizuálně podle požadovaného charakteru osvětlení, např. jasný den, večer, noc. Hodnota světelného klíče se určuje už při snímání zkoušek. Je závislá na charakteristice barevného negativního materiálu, na podmínkách jeho zpracování a na světelných efektech. Osvětlení se proto měří v klíčovém místě jednotlivých záběrů. Je.vŠak třeba zdůraznit, Že.snímání podle' konstantního jasu .v klíčovém místě by bylo závadné s ohledem na vznikající sjednocení jasu mužských a ženských obličejů, blondýnů a brunetů, starců a dětí. K osvětlování slouží nejčastěji vysokointenzívní obloukové lampy, používané ve světlometech opatřených stupňovitými (rresnelovými) Čočkami. Určitý přebytek modrých paprsků lze vyrovnat slámově žlutým filtrem. Užívání svítidel se Žárovkami se považovalo za nehospodárne, dokud nebyl k dispozici negativní materiál pro snímání při nižší teplotě barvy a dokud se.několikrát nezvýšila citlivost barevných materiálů. To zas umožňuje používat menších otvorů clon a získat tak větší hloubku ostrosti. Použití žárovkových svítidel je výhodnější pro jejich nižší váhu, snazší obsluhu a nehlučnost. Zvlášt se tato svítidla hodí tam, kde převládají teplé barevně tony, které se tím stávají sytější. Je to především v záběrech interiéru s umělým osvětlením. Světlo obloukových svítidel bez filtrů může vytvořit na -materiálu senzibilovaném na nižší barevnou teplotu efekt chladného nočního světla za oknem interiéru. 70 57-06-014 Pro zjednodušení manipulace se začíná používat jako jediný druh negativní materiál pro umělé světlo. Při snímcích v denním světle se pak nasazují konverzní filtry, které mění teplotu barvy světla. Teplota barvy většiny žárovek je dnes nejvýš 3 300° K. Přežhavené žárovky mají poměrně krátkou životnost (5 - 100 hod.), která je snižována odchylkou od dovolené polohy žárovky. Aby se snáze fixovala poloha vlákna vzhledem k zrcadlu nebo.čočce, mají mnohé žárovky kolíkové nebo bajonetové pätice. Většina žárovek je. vygoČítaná pro polohu paticí dolů s maximální odchylkou - 45 • Odchylky od nominální hodnoty teploty barvy světla žárovek smějí být nejvýš + 6% - 5%t aby nedošlo ke zkreslení barevného podání. Proto musí být napětí v síti dostatečně stabilní a nezávislé na odebíraném príkonu. Regulace světla se také nedá provádět plynule pomocí reostatů, ale pomocí žaluzií na svítidle. b) Technika snímáni barevných filmů v exteriéru V exteriéru lze snímat jen při dostatečném osvětlení. Obyčejně se snímá při přirozeném osvětlení, pouze v někte-rých případech lze ještě použít svítidla. Základní zdroj přirozeného osvětlení je slunce, jehož světlo je rozptylováno atmosférou (oblohou), takže i tato se stává druhotným zdrojem přirozeného osvětlení. Svitla na předmětech jsou osvětlena sluncem i oblohou, stíny jsou prosvětleny světlem oblohy. Přirozené osvětlení se během dne nepřetržitě mění podle výšky slunce na obloze a podle počasí. Za slunečného dne je osvětlení plastické, při pošmourném počasí ploché. Suchá a čistá atmosféra rozptyluje především modrou Část Spektra. Protože při východu a západu slunce musí projít, sluneční paprsky asi 27x delší dráhu atmosférou, než "když je slunce v.zenitu, klesá silně teplota barvy slunečního světla, které je proto načervenalé. Kromě toho podle polohy slunce, se mění i charakter modelování světlem. V okamžiku východu slunce je teplota barvy světla 1 850 K, při yý.šce._8lun,ce 30 je.2 200° K, při výšce 10° 3 500° K a při i|Šce 15^ |e. 4 500° K. Den může být tedy podle polohy slunce na obloze rozdě-Ign na tyto tři Části: 1) Období proměnného barevného osvětlení od.východu slunce do polohy 15 nad horizontem. Protože za tohoto star-vu je velmi obtížné natáčet barevně jednotné záběry, málokdy se v této době snímají herecké scény. 2) Období normálního (bílého) osvětlení při výšce slunce od 15 - 60°. 57-06-014 71 3) Období slunce v zenitu - nevhodné pro barevné snímaní hereckých a masových scén. Osvětlení postav je nižší než osvětlení ploch v pozadí. Vertikální stíny deformují obličeje hercü a vytvářejí vysoké kontrasty. Krajina osvětlená shora pozbývá reliéf ovité kresbyK Vysoké kontrasty světel a stínů ničí barvu a zkreslují dojem tonálnf jednoty filmu. Výjimečně se v této době dá snímat v lese nebo v roklinách. Uvedené případy se vztahují v podstatě na snímání hereckých scén, které se seatřihují au některých je z toho důvodu nutné zachovat dostatečně konstantní a stejnorodé podmínky osvětlení. Možnosti snímání barevných filmů jsou však prakticky širší a jsou omezeny pouze hladinou osvětlení. TABULKA V Výška slunce (ve stupních) Osvětlení (v tisících X x) světla stíny 5 15 30 45 60 4 ■ 15 40 67 90 3 6 10 12 15 Tabulka V, uvádí osvětlení v závislosti na výšce slunce* Přítomnost atmosférických nečistot snižuje přímé osvět-* lení a napomáhá rozptylu. Vyrovnává se.tím osvětlení ve světlech a ve stínech. Mraky na obloze zvyšují osvětlení ve stínech i celkové osvětlení od slunce a oblohy. V normální natáčeci "době je nutno rozlišovat spektrální složeni světla zvlášt na osvětlených místech a ve stínech. Světla mají bílé osvětlení, stíny prosvětlené avětlem oblohy jsou modravé. Při oparu se sluneční světlo stává červenější, osvětlení ve stínech je bělejší a ve světlech má teplejší ton. V zimě je .sice slunce nízko, ale zasněžený povrch odráží asi lOx více světla než holé půda. Při podmračené obloze jsou světla a stíny bílé. Za jasné oblohy jsou stíny zřetelně namodralé. Natáčený záběr se musí v každém případě při-světlovat, protože jas zasněženého pozadí je mnohem vyšší, než jas obličeje1. 72 57-06-014 Osvit se kontroluje vizuálním ohodnocením jasu nebo změřením osvětlení a jasů expozimetrem. Pro účely kameramanské expozimetrie se jednoduše stanoví vztah mezi osvětlením a jasem povrchů expozimetrem a určí exponometrický koeficient jasu Hodnota V dává postačující představu o jasu předmětu pro snímání barevného filmu, protože chyby v přesnosti osvitu a rozptyl citlivosti materiálu je mnohem větší. Pomáhá při kontrole a regulaci poměru jasů jednotlivých Částí pozadí natáčeného záběru (obličej herce na pozadí oblohy). Kontrola relativních jasů jednotlivých částí snímaných předmětů je pro kvalitu barevné reprodukce potřebná i proto, že fotografická Šíře barevného negativního materiálu může být menší než rozsah jasů předmětů v exteriéru. Osvit se obyčejně určuje podle jasu obličeje v poměru k celkovému rozsahu jasů v souvislosti s fotografickou Šíří negativního materiálu a zobrazovacím úkonem záběru. Rozsah jasů se upravuje přisvětlováním ^vítidly, odraznými deskami nebo použitím rozptylovačů a Sifonů. Rozsah jasů se upravuje až po osvětlení obličeje podle koeficientů jasů a podle nasnimané a schválené zkoušky. Osvětlení trávy a stínů nesmí být menší než 2 - 2,5x (koeficient jasu zelené trávy je 0.06 - průměrně 5x menší než koeficient jasu obličeje - 0,3). Jas světlých povrchů na pozadí (obloha, bílé zdi) nesmi být proti jasu obličeje větší více než 2 - 2,5x. Srovnáni podle jasů je v těchto případech velmi nutné, protože pouhé změření osvětlení povrchu nedává představu o jeho jasu. Přeexpozice ve světlech vyvolává nepříjemný dojem barevného záběru - barva je velmi světlá a ztrácí se struktura povrchu» Při slunečném osvětlení jsou mezi stíny a světly velké kontrasty, za pošmourného počasí jsou světla a stíny naopak málo kontrastní. Přisvětlením se modeluje tvar předmětů, reguluje spektrální složení světla a upravují kontrasty. Pro snímání barevných exteriérových záběrů se počítá se zasazením svítidel o příkonu 70 kW za slunečného počasí a asi 200 kW za podmračeného počasí. Svítidla jsou napájena stejnosměrným proudem z prevozného agregátu. Pro přisvětlovénf odraženým světlem se používají zrcadla a foliové, hliníkové i bílé papírové desky. Zrcadlové desky se hodí pro přisvětlování obrysů postav a pro vytvoření reflexů. Jinak dávají příliš ostré světlo s Červenavým odstínem. 57-06-014 73 Pro rozptýlení a zeslabení přímého slunečního světla se používá tyl bílý, šedý nebo barevný. Jednoduchý tyl zeslabuje přímé sluneční svétlo o 10 až 20 %. Více vrstev tylu značně zeslabuje kontrast. Poměr osvětlení pro obličej 1 : 2 ve světlech a stínech je dostačující pro dosažení dooře plastických tvaru a čistý barevný ton obličeje. Při snímáni ženských portrétů se kontrast ještě snižuje. Při snímání hereckých scén proti slunci a na uzavřeném prostranství (vysoké domy, les) je nutno zesílit prisvět-lování a sledovat barevné reflexy vytvořené okolím. Zelený reflex na obličeji zkresluje barevný ton celého obrazu. K reprodukci efektů večera nebo noci se používají šedé filtry. K dosažení nasycenější barvy oblohy v horní části se nasazuje odstíněný modrý filtr. Obloha pak musí být bezmračná. Rozptylné filtry zeslabují barvu ve zvláštních případech snímání portrétů a krajin. Takový filtr je zhotoven z hedvábných.tkanin a lesklou přízí. c} Technika snímáni barevných kombinovaných snímků Technika kombinovaných snímků, vypracovaná pro černobílý film, nemohla být mechanicky přenesena do barevného .filmu bez uprav a beze. zbytku. Technická náročnost kombinovaných snímků se u barevného filmu zvyšuje o nutnost dosáhnout vedle jednoty jasu i jednotu a věrnost barevného podání. v Kombinované snímky s perspektivním spojením reálu a doplňků jsou v barevném filmu dobře použitelné kromě zadního promítání, které způsobuje neúnosnou barevnou degradaci. Pro osvětlování scény v barevném.filmu slouží převážně vysokointenzitní oblouková svítidla. Pro osvětlování zmenšených modelů v kombinovaných snímcích se však hodí tím méně, čím větší je měřítko zmenšení. Proto se makety zmenšují obvykle nejvýš 5*. tfplně nevhodné je dosvětlení spojovacích linií na maketě žárovkovým svítidlem s konverzním filtrem, zvyšujícím teplotu barvy. Protože se přitom nedosáhne stejné kvality osvětlení, spojení se rozpadne. Pro zhotovení makety, slouží stejný materiál jako v reálu. I úprava povrchu a nátěr je proveden stejně. Rozhodně je však nutno snížit nasycení barev a kontrast tak, jak to odpovídá skutečnosti při větších vzdálenostech dekorací od kamery, kdy sytost barev je snížena větší vrstvou prachu a vlhkostí vzduchu. Protože pouze snížení sytosti nátěru nestačí, vytváří se difúzni prostředí na skle zavěšeném před kamerou. Sklo se pokryje vrstvou pudru přesně podle spojovacích linií, nebo se na sklo nanese tenké vrstva vazelíny. Vhodné je též pokrýt sklo rozprašovačem tenkou vrstvou kvaše a po zaschnutí ji setřít podle spojovacích linií. 74 57-06-014 Kameraman kontroluje spojení obou částí kombinovaného snímku nledékem kamery. Vizuální jednota sytosti i tonu barev může dát i fotografickou jednotnost jen v tom případě, jsou-li obě dílčí části osvětleny světlem stejné kvality. Je třeba se vyhýbat používání různých typů svítidel a opravných barevných filtrů, protože mohou porušit souhlas mezi vizuální a fotografickou jednotou jasů a tonů barev spojovaných částí. V případech, kdy je toto osvětlení nutné, je důležité prohlédnout spojované části zonálními filtry červeným, modrým a zeleným. K snímání je možno přistoupit teprve tehdy, až se zjistí touto prohlídkou, že spojení části je vyhovující. Ve složitějších případech je nutno provést nejprve zkušební snímek a zhodnotit kvalitu spojení až na pozitivu při promítnutí. Kameraman musí mít na paměti, že barevné podání snímku může být ovlivněno také rozdílným průběhem spektrální citlivosti oka a fotografického materiálu. Vizuální a fotografické hodnocení barevného tonu při různých světelných zdrojích vyjde pak rozdílné. Kromě toho se při přímém pozorování barevných ploch uplatní spíše psychologická složka zrakového vnímáni, která podle zkušenosti koriguje vjem (odraz želené barvy stromů na stěnách bílé budovy). Dodatečné dokreslení obrazu při použití pevné masky činí určité potíže, je-11 třeba prodloužit do kresby předmět, který nemá ostré obrysy. Spojení se provede nejsnáze v přechodové oblasti, ve které je obrys masky také neostrý. Protimaska na kompendiu má pak mít stejně velkou opačnou přechodovou oblast, aby se obě oblasti překrývaly. Velikost přechodové oblasti se dá vypočítat podle vzorce 7 _ F . D (d - m) Z - m . id - ŕ) " > kde E je ohnisková vzdálenost objektivu, D je clonové číslo objelttivu, d je vzdálenost od objektivu k rovině zaostření am je vzdálenost mezi maskou a objektivem. Barevné spojení předmětů prvého a druhého csvum se nejlépe dosáhne pomocí tzv. teetflitru. - Tento" filtr je složen ze tří skleněných filtrů v základních aditivních barvách, položeních vedle sebe na bílém papíře. Oblasti propustnosti filtrů odpovídají oblastem spektrální citlivosti jednotlivých vrstev barevného negativního materiálu. Optické hustoty filtrů jsou voleny tak, aby vznikly ve všech vrstvách stejné optické hustoty obrazů. Jestliže se při snímání předmětů v prvém osvitu nasnímá také tento testfiltr, je pak v trikovém ateliéru snadné při snímání dokreslovačky napodobit tytéž fotografické podmínky i při použití žárovkových svítidel. 57-06-014 75 Pro stanovení azurových a purpurových filtrů se po okénku snímá testfiltr, umístěný v záběru na místo vyhrazené pro snímaní předmětu druhého osvitu. Přitom se filtry různě kombinují:a jejich kombinace se poznamenává. Zkoušky se vyvolají v normální černobílé vývojce a prohlížejí lupou.. Okénko, ve kterém se zjistí stejné optické hustoty jako při snímání testfiltrú současně s reálem, usazuje, s jakými filtry je nutno snímat dokreslovačku, zhotovenou malířem., Jestliže byl napr. první snímek proveden v exteriéru v létě v poledne, potřebují žárovková svítidla vykompenzuj vat azurovým filtrem 80% a purpurovým 60£. Svítidla se musí . napájet přes stabilizátor napětí. Chyby způsobené nevystižením barevného podání v dokre-slovačce se musí vyrovnat jinak. Nejprve se snímá podrobná expoziční zkouška kombinovaného obrazu po okénku s různými clonami. Vyvolaný barevný negativ se prohlíží lupou. Jestliže se ani v jednom políčku nedosáhne úplného spojení, musí se na.objektiv kamery nasadit vyrovnávací filtr. K jeho určeni se barevná expoziční zkouška prohlédne postupně přes filtry v základních barvách. Pro každý filtr se vyberou ta okénka, ve kterých souhlasí hustoty spojovaných částí reálu a dokreslovačky. Protože je pro každé okénko velikost clony známa, dá se dále určit hustota a hodnota prodlužovacího faktoru potřebného barevného kompenzačního filtru. Háme-li např. pod modrým filtrem optimální spojení při cloně 2,8,'ale pod Červeným, a zeleným při cloně 4, je nutno pro vrstvu citlivou k červené a zelené snížit osvit 2x. Proto se nasadí purpurový a azurový filtr s úhrnnou'hodnotou-prodlužovacího faktoru 2. ' " \ ■ Kresby pro barevnou dokreslovačku mohou být,malovány olejovými barvami, akvarelem, kvaši a pastelovými barvami podle kontrastu a sytosti potřebných barev. Kontrast jasů, který je malíř schopen realizovat, bývá často nedostatečný, např. u dokreslovačky nočního exteriéru města. Barvami- nelze vystihnout efekt barevných světel pouličních" reklam a ostrých lesků. V těch případech se y, kresbě zhotovují otvory, podložené případně barevnými fóliemi a obraz se prosvětluje přes matovou folii zezadu. Pro napodobení lesku a aureol od pouličních lamp jsou vhodné luminiscenční barvy. Obraz se přisvětluje riutovou výbojkou s; ultrafialovým filtrem, takže barvy svítí jasným světlem. Přebytečný jas barviv se dá zeslabit mícháním s obyčejnou barvou. Jestliže se provede montáž reálu e dokresleným nebo fotografovaným pozadím v několika rovinách, vzniká víceplánová dokreslovačka._Při víceplánovém sestavení krajiny je možno ■ mezi jednotlivé ioviny vpravit difúzni prostředí, kterým se 76 57-06-014 napodobuje vzduchová vrstva. Kulisy jednotlivých rovin mohou být vyřezány z fotografií nebo kreseb a přilepeny na překližku nebo sklo. Malíř může olejovými barvami dokreslit menší detaily přímo na sklo. Zadní projekcí barevně chudého obrazu se do trikového obrazu dají ještě včlenit dynamické prvky (bouřkové mraky rychle letící). Při-promítání obrazů, kde převládá jedna barva (voda, pošmourná obloha, požár),,zesiluje se filtrem na promítacím stroji základní barevný-ton. Promítá se raději na menší plochy, aby byl jas barev co největší. 4. Promítání barevných filmů K dobré reprodukci černobílého obrazu stačí dodržet hlavní geometrické vztahy v obraze a zajistit správný jas promítaného obrazu. Při promítání barevných filmů je kromě toho potřebné zajistit pro diváka také správné barevné podání obrazů. Rozhodující je tedy divákův vjem. Zkreslení barevného vjemu vzniká bud z technických příčin, nebo z psychofyzio-logických zvláštností zrakového vnímání. Porušení barevného podání při promítání barevných filmů závisí především na rozložení energie v zářivém toku světelného zdroje - na spektrální charakteristice zdroje. Svě-r telné zdroje, používané..,; k promítání mohou mít stoupající charakteristiku (obr. 56, křivka 1), klesající (křivka Z), nebo výjimečně ižo-energetickou (přímka ^). Podobné.spojité charakteristiky mají obvykle kalorické zářiče (žárovka, elektrický oblouk), zatímco výbojky mají složitější průběhy charakteristik, ve kterých se větší měrou objevuje záření na určitých vlnových délkách. Zdroje s přetržitou CČárovou) charakteristikou fce k promítá-Obr.56 Spektrálni oh»r*kt«rUtiky pro- ní barevných filmů nehodí. aiiaeíeh strojfl Zdroje se stoupající, charakteristikou mají světlo nažloutlé, s větším podílem dlouhovlnných paprsků. Jeho teplota barvy je nižší než 4 000 K. Takový charakter má světlo žárovky a obloukové lampy s obyčejnými uhlíky. Při promítání jsou bílá místa zbarvena a také podání barev se mění. Teplé barvy mají vyšší jas, studené nižěí. Teplota barvy se světla kolísá podle délky oblouku a závisí také na pravidelnosti hoření oblouku. Kromě toho má vliv i nastavení promítací optické soustavy (osová poloha součástí soustavy a *QQ 500 6O0 700 800 W* 57^06-014 77 jejich vzájemné vzdálenosti).. Některé tepelné filtry oddělují s infračerveným zářením i část viditelného dlouhovlnného "světla, a tím zvyšují teplotu barvy světla i za cenu snížené světelné účinnosti. Zdroje s klesající charakteristikou (vysokointenzitní obloukovka, xenónová lampa) dávají světlo bílé až namodralé* Jeho teplota barvy je vyšší než 5 000 K. K barevnému zkresle ní dochází namodralým zbarvením bílých ploch a z'dúraznením .jaau studených barev. '. ■ ' Promítací objektivy musí mít odstraněnu barevnou vadu i pro ostatní barvy kromě červené a modré, aby jednotlivé prvky barevného obrazu na' promítací plose nebyly neoetré a barevně lemovány. Činitel spektrální propustnosti objektivu bývá pro modrou část spektra poněkud nižší. 2 psychofyziologických vlivů nejvíc se uplatňuje Purky-nůvjev. K porušení barevného podání dochází bud ve stínech na obraze, nebo v těch místech, kde je promítací plocha méně osvětlena. Červené a oranžové barvy tmavnou a modré se zelenou mají vyšší jas. Křivka poměrné apektrální citlivosti oka se při nižších jasech posouvá k modrému konci spektra. Aby nedošlo k vjemu nesprávného barevného podání, nesmí klesnout jas promítací plochy, ;bp= -%#■■• : Cnt"^ podstatně pod optimální hodnotu 32,8 nt. Tento jas sé určí z hodnoty činitele odrazu f promítací plochy a z měření osvětlení plochy bez filmového pásu při běžícím promítacím stroji. Klesne-li jas pod uvedenou hodnotu, uplatňuje se vnímání prostřednictvím čípků i tyčinek, které nerozlišují barvy. Jas promítací plochy je při promítání barevného filmu obvykle nižší než u filmu Černobílého, protože střední činitel propustnosti nejsvětlejších Částí obrazu je pro černobílý film tfi =0,6, pro barevný .film Tb = 0,4. Podle převládající barvy v záběru je třeba už při ■ snímání filmu upravovat osvětlení w. tak, aby opět příliš velkou hladinou osvětlení se neovlivňovala sytost barev. Tabulka VI podává představu o optimálních jasech barevných odstínů. 78 57--06Z&M TABULKA VI Vlnová délka Barva Jas odpovídající nej- m/t většímu nasycení nt 685 . Červená 5,41 610 oranžová 6,38 570 Žlutá 28,6 565 Žlutozelená 31,8 530 zelená 20,7 470 modrá 1,59 Nároky na rovnoměrnost osvětlení promítací plochy jsou u barevného filmu proto také vyšší, při promítání černobílých filmů není nebezpečný pokles jasu promítací plochy k okrajům až o 40 %. U barevných filmů se projeví vady už při 20 % poklesu jasu na okrajích promítací plochy. Aby se odstranila nerovnoměrnost jasu promítací plochy, je třeba: a) pečlivě seřídit optické soustavy promítacího stroje; b) nepoužívat objektivy s kratší ohniskovou délkou než 60 mm; c) věnovat zvláštní pozornost seřizování uhlíků vysokointenzitní ch obloukovek, které mají značnou nerovnoměrnost jasu kráteru; d) používat hlavně difúzně odrážející promítací plochy,* promítací plochy e vysokou směrovostí jsou nevhodné; e) používat stabilizované elektrické zdroje pro napájeni obloukovek; f) rovnoměrné osvětlení promítacího okénka. K tomu se někdy používá voštinový kondenzor v promítací soustavě (obr. 57). V soustavě má kondenzor 2 150 obdélníkových čoček^se stejným poměrem stran jako promítací okénko a kondenzor 3 stejný počet Šestiúhelníkových Čoček, tvaru kráteru. Každá obdélníková i šestiúhelníkové čočka dává v promítacím okénku obraz části kráteru natolik zvětšený, aby překrýval plochu Obr.57 GsTÔtlorací soustava s voštinový* kondensořeat 1-oolou-koTi lampa se zrcadle», 2-koa-donzor s obdélníkovými SoSkaai, 3-kcmdenxbr s šestihraanjod Sojkami, 4-obrazové okénko 57-06-014 79 okénka. Rovnoměrné osvětlení okénka Je dosaženo za cenu až ■ 40 % ztrát z celkového světelného toku. Protože zrakové elementy, vnímající Červenou, zelenou a modrou barvu, nejsou rozděleny na sítnici oka rovnoměrně, bude rozlišovací schopnost oka při pozorování detailů barevného a černobílého obrazu různá. Kvalita vnímání barevného filmu je pro zadní sedadla mnohem horší než u filmu černobílého. g—i-8?^^????* Prakového v.iemu má pro různé barvy, různí průběh (obr. ^87. vjem barevného obrazu by proto mohl být zkreslen delší dobou hasnutí červené obrazové stopy. Jako korekční psychologický Činitel se však většinou prokazatelně projevuje zkušenost a pamět, které vidí napr. zelenou trávu při zapadajícím elunci ve skutečné barvě, ačkoliv má vlivem naGervenalého světla ryšavé zabarvení. Jistý zkreslující vliv má také úkaz postupného kontrastu při promítání barev-ných filmů. Vlivem únavy barevných receptoru v oku bude se nám bílá plocha pozorovaná po ploše intenzívně barevné jevit po jistou dobu zabarvená barvou doplnkovou. Vliv . ..,*,. , „. postupného kontrastu se po- chopitelně objeví i při postupném pozorování barevných ploch, r? 1 ? informuje o vlivu sukcesívního kontrastu. Praktické závěry vyplývají pro střihovou skladbu barevných filmů. Za sebe se mají řadit záběry, ve kterých převládají doplňkové barvy. Pro barevný vjem tím získávají ha sytosti. Načer-venalé orientační osvětlení nouzových východů by se mělo na-hradit světlem bílým. Promítací sál i předsálí je nutno osvětlovat zářivkami s denním světlem. Na barevný vjem má vliv i úhlový rozměr barevných ploch Ze vzdálenějších.míst se zelené a azurové prvky obrazu z&ffi* nasycenější;, nachové předměty červenější. üüi«a« zo-aji x+x, ^nava zraku J-e Př* pozorování barevného filmu celkově ^í. eím^|n>arva sytější, t±m rychleji a silněji unavuje zrak. Nejmenší zrakovou únavu vyvolává zelené barva, nejsil-S?Í^Äa^Je f^OV!?°?rá» ° něco méně červená. Ketone! Shiíí LbS3Ia*ChiSá,?ěrůT8e Proto "^sycení barev snižuje a obraz se šedě zamlžuje.,1 zde se doporučuje střídat záběr? v doplnkových barvách. Únava je způsobena tím, že oko je nuceno těkat po barevném obrazu, aby se využilo'ni jvy1sVci?íi- DOBA HASNUTÍ WEMU (*>r.58 SetrvaSnost «rakového vjnnu pro rftsaé barvy ía , 80 57-06-014 vosti k barvám u žluté skvrny, kde jsou soustředěny jen čípky. Únava se zvyšuje při nízkém osvětlení promítací plochy. TABULKA VII Barva předběžně pozorovaná Barva plochy, na kterou přechází pohled červené zelená modrá bílá výsledná barva červená žlutá zelená modrá Špinavě Červená nachová aytě Červená oranžová sytě zelená tyrkysové zelené šedozelená žlutozelená azurová sytě modré fialová šedomodrá smaragdově zelené fialová nachově Červená naoran-Žovělá Únava očí může být dále zaviněna neostrostí barevného obrazu způsobenou i druhem snímku a užitého snímacího objektivu. Nepříjemný dojem vyvolaný nezřetelným barevným obrazem se vysvětluje tím, že neostře 2achycené pozadí vytváří barevné skvrny a odvrací oko od ostře zachyceného popředí. Divákovo vnímání se rozptyluje: pozoruje ostrý obraz v popředí a zároveň se pokouší rekonstruovat obraz neostrého pozadí, vytvořený skvrnami* Divák vnímá neostrost obrazu jako zkreslení odporující naěí zkušenosti, nebot pozorovatel získává akomodací ostrý obraz popředí i pozadí. 5,. „Ošetřování barevných kopií- Barevná kopie na vícevrstvém kinematografickém filmu je při skladování i promítání vydána řadě vlivů, které snižují věrnost barevného podání obrazu. Barevný.obraz se mění, odbarvuje jak vlivem světla, tak i při uchovávání ,v temnu působením fyzikálních a chemických činitelů. Nejchoulostivější ja. azurové barvivo, které se odbarvuje ve tmě nejvíc a na světle nejméně. Protože doba promítání je proti době . skladování velmi krátká» objevuje se u starých kopií ryšavé zabarvení jako následek úbytku azurového barviva a porušení barevného vyrovnání. Za tmy vznikají současně v místech s malou optickou hustotou a v místech závoje produkty žluté a částečně purpurové barvy. Tyto produkty vznikají vlivem oxidace barviv. Také teplota nad 20 C a relativní vlhkost vzduchu nad 70 % mé velký vliv na odbarvování barevného obrazu a na vznik nových barev (žlutá a purpurová). Kromě vlivu 57-06-014 81 světla, vzduchu, teploty a vlhkosti způsobují rozklad barev i zbytky lázní,které v želatině zůstaly po nepostačujícím praní. Poškozením povrchu filmového pásu dochází také ke změně v barevném podání obrazu. Barevná kopie je na takové poškození mnohem choulostivější než černobílá, protože tloušťka nositelů barevných obrazů je 3x menší. V průběhu využívání kopie ztrácí citlivá vrstva vodu a stává se křehKou. Tento proces probíhá u barevných kopií příznivěji, protože .funkci plastifikátoru zastávají i baryi-va» Naproti tomu schází bakteriocidní působení kovového stříbra, takže želatina barevných kopií je snáze napadena plísněmi (hlavně Penicillium-a Aspergillus). ! Výrobci se snaží sblížit mechanické a fyzikální vlaát-noati citlivých vrstev a podkladu. Především hydrofilnost želatiny a hydrofobie podkladu vede k rozdílům v rozměrech a zvýšenému opotřebení kopie. Preventivní ochrana povrchu barevných kopií se provádí nanesením ochranné vrstvy (čistá Želatina , kasejtnové látky, hydrovoskové emulze, šelaku, laků z esterů celulózy, přírodní i syntetické pryskyřice), nebo fyzikálně chemickým zpracováním fotografické vrstvy. Ochranné vrstvy jsou lehko vyměnitelné. Jsou významné i pro ochranu barevných negativních materiálů, protože se z nich dá zhotovit větší počet kopií. Povrchové utvrzení" Želatiny se,nejlépe dosáhne alkoholickým roztokem formaldehydu. Stupen i hloubka utvrzení se dá regulovat přísadou činidel, jejichž vlivem želatina nabotnává. Cena barevných kinematografických filmů vede k nutnosti věnovat největší pozornost také čištění a obnově filmových pásů. K tomu slouží stroje, které, samočinně provádějí očistu od prachu a oleje, obnovují vlhkost materiálu, provádějí oboustrannou restauraci a preventivní ochranu. Jako rozpouštědlo oleje se pro barevný materiál používá metylénchlorid, tetra-chlormetan, benzín. Tato rozpouštědla nepůsobí na podklad, želatinu ani na barviva. K účinné plastifikaci dochází během jedné minuty ve vodném roztoku etylalkoholu, butylalkoholu ■ a benzínu. K nabotnání želatiny slouží lázeň zředěného roztoku thiomočoyiny a soli kyseliny salicylové. V nabotnalém stavu se fotografická vrstva leští a tak se účinně odstraňují povrchová poškození. Také natavení povrchu želatiny způsobí zalití rýh. Pak následuje nanesení ochranné vrstvy a sušení. Pro odstranění povrchového poškození podkladu metodou povrchového rozpouštění se používá směs acetonu, etylacetátu a butylacetátu. Pro plastifikaci podkladu slouží směs acetonu a etylacetátu a dibutylftalátu. Obtížnější je oprava barevného podání. Žlutý nebo purpurový závoj se odstraní výběrovým zeslabením na restaurova-cím stroji (rekono) současně s čisticím procesem. Větší před- 82 57-06-014 nosti má výběrové zesílení oslabeného azurového obrazu, pokud je ve vrstvách zachováno zbytkové stříbro. Poškození barev při skladování se předejde snížením vlhkosti vzduchu pod 50 %, jeho teploty pod 5 C a uskladněním ve vzduchoprázdnu nebo v inertním plynu. Filmové materiály se nemají přenášet v místnostech s různou teplotou a vlhkostí. Poškozené kopie (děrování, smrstění) se kopírují bud opticky nebo kontaktně imerzním způsobem (obr. 59). Na povrch filmového materiálu se nanáší, kapalina & indexem lomu blízkým indexu materiálu. Tím se vytvoří opticky homogenní soustav«, v níž povrchové pgškození zmizí. Imerzní metoda umožňuje vyrobit velmi kvalitní kopie i z poškozených negativů. Značně poškozená jednotlivá políčka se promítají po okénku na vhodnou (papírovou) promítací plochu. Retušér opraví vadný obraz, který se pak kamerou snímá. ©*- Cbr.59 Imersní kopároviaít 1-kopírc-vací žárovÍas 2-lcopirovací ok»aič-ka, 3-vaničl©. s iasrsni kapalinou, H-no-gativ, P-positiv 57-06-014 83