Gramatikalizace
1
Gramatikalizace
Dříve než se začneme zabývat vývojovými tendencemi v morfologii a syntaxi, zmíníme se
alespoň krátce o mechanismech vzniku nových forem pro vyjádření gramatických kategorií
(např. času, způsobu, rodu atd.).
V posledních desetiletích se propracovává teorie gramatikalizace, která se snaží o
komplexní popis a vysvětlení procesů, které vedly např. ke vzniku románského futura nebo
perfekta se slovesem ,,mít" (,,mám uděláno"  ,,udělal jsem", srov. anglické I have done).
Koncept teorie byl načrtnut již v prvních desetiletích 20. století, ale zůstal poněkud stranou.
Zhruba od 70. let se teorie stala opět předmětem zájmu mnoha lingvistů.
CO TO JE GRAMATIKALIZACE?
Definic je více a rovněž terminologie není ustálená. Pro naše potřeby si můžeme říct, že to je
proces, během něhož se původně plnovýznamové slovo1
stává prostředkem vyjádření
gramatických kategorií (stává se z něj např. pomocné sloveso, koncovka apod.). Anglické
will např. původně znamenalo ,,chtít", španělská či italská koncovka adverbií -mente je
původně plnovýznamovým ablativem latinského mens ,,mysl".
Gramatikalizační škála a gramatikalizační řetězec
Gramatikalizaci si můžeme představit jako škálu, na jejímž začátku je plnovýznamové slovo
a na konci z něj ,,zbude" pouze koncovka, případně vůbec nic.
Mezi výchozím a koncovým bodem je řada přechodných stádií. Některá slova ke konci
gramatikalizační škály nedospějí a zůstanou ,,na půli cesty". Příkladem může být české
ukazovací zájmeno ,,ten", které se sice někdy používá jako člen určitý, ale zůstává stále
ukazovacím zájmenem a není gramatickou kategorií (není např. na úrovni rodu nebo čísla u
substantiv).
Podle polohy na škále mluvíme o větší či menší míře gramatikalizace. K definici
gramatikalizace si tedy můžeme doplnit, že se jedná i o případy, kdy se nějaký méně
gramatikalizovaný prvek stává více gramatikalizovaným.
Heine, Claudi a Hünnemeyer (1991: 220nn.) přišli s upřesněním představy o postupu
gramatikalizace. Místo úsečky směřující z jednoho bodu do druhého zobrazují gramatikalizaci
jako řetěz. Představa úsečky v nás totiž vyvolává dojem, že jednotlivá stádia následují po
sobě jedno za druhým bez návaznosti na předchozí či následující. Realitě je však bližší model
řetězu, kde se jednotlivá očka částečně překrývají. Často totiž více a méně
gramatikalizované stádium existují vedle sebe. Anglické I am going to může být např.
podle kontextu jak vyjádřením pohybu, tak vyjádřením blízké budoucnosti. Proto se užívá
pojmu gramatikalizační řetězec. Heine (1993: 48nn.) používá .
PROCESY SPOJENÉ S GRAMATIKALIZACÍ
Co se během gramatikalizace se slovem děje? Obecně se dá říct, že slovo ztrácí svou
autonomii. Musí např. povinně stát na určitém místě ve větě, ztrácí alespoň částečně svůj
původní význam atd. Jednotliví autoři se liší ve výčtu procesů, které v rámci gramatikalizace
probíhají, i v jejich pojmenování. Heine (1993: 54­58) uvádí tyto procesy:
ˇ desémantizace (desematicization, semantic bleaching, sémantické vyprazdňování):
slovo ztrácí alespoň částečně svůj původní význam a zároveň získává význam
gramatický (anglické will např. během gramatikalizace ztrácelo význam ,,chtít" a
získávalo význam ,,budoucnost");
1
Vzhledem k nejasné definici slova je přesnější mluvit o lexikální jednotce.
Gramatikalizace
2
ˇ ztráta charakteristik kategorie, ke které slovo původně patřilo
(decategorialiazation): slovo ztrácí některé charakteristiky původní kategorie a získává
charakteristiky jiné kategorie (sloveso např. ztrácí imperativ nebo další časy a způsoby
a zároveň se zvyšuje počet sloves se kterými se může kombinovat);
ˇ redukce fonetického rozsahu (erosion): lidově řečeno slovo se zkracuje. Nedochází
k tomu však vždy ve stejné míře a není přesně jasné, co to způsobuje.
ˇ tendence slova přeměňovat se na klitikum (clitization).
Zmíněné procesy jsou vzájemně provázány. Nemusí vždy probíhat rovnoměrně, některý
proces může být ,,dále" než jiný.
DALŠÍ VLASTNOSTI GRAMATIKALIZACE
Gramatikalizace se vyznačuje i dalšími charakteristikami. Zmiňme alespoň některé.
ˇ Během procesu gramatikalizace mohou přetrvávat určité rysy původního významu.
Čím méně je daná forma gramatikalizovaná, tím více je původní význam patrný. Např.
ve španělské perifrázi anda diciendo ,,neustále říká" je stále přítomen rys pohybu
slovesa andar ,,jít", čímž je omezeno její užití.
ˇ Slova, která vstupují do gramatikalizace, jsou podobná ve všech jazycích světa.
Typickým příkladem jsou např. slovesa ,,mít", ,,dělat" nebo ,,jít", ze kterých se stávají
pomocná slovesa, případně koncovky.
ˇ Důležitý je také posun v konceptu, tzv. conceptual shift. Jedná se v podstatě o posun
od konkrétní představy (např. fyzický přesun z místa na místo u slovesa ,,jít")
k abstraktní (sloveso ,,jít" se začne používat pro posun v čase: ,,půjdu udělat", tedy
,,udělám"). Podle Heineho (1993: 45nn.) je to první a zásadní krok v procesu
gramatikalizace.
ˇ V jazyce může zároveň existovat několik konstrukcí, ze kterých by se nová forma
(např. budoucí čas) mohla vytvořit. Některá z konstrukcí může převládnout a ostatní
vytlačit (v latině bylo např. více konstrukcí, ze kterých by mohlo vzniknout románské
futurum, postupně převládla jedna z nich).
ˇ Dosud diskutovaným problémem je otázka jednosměrnosti gramatikalizace. Jedná se
o to, zda vývoj může probíhat pouze od slova ke gramatickému prvku nebo i naopak.
Existují příklady opačného vývoje, podle zastánců jednosměrnosti se však jedná o jiný
typ změn než je gramatikalizace.
Jak bylo naznačeno v popisu některých charakteristik, gramatikalizace nejen probíhá ve všech
jazycích světa, ale probíhá dokonce velmi podobným způsobem.
Jak je to možné, když se mluvčí těchto jazyků často vůbec nepotkali? Odpověď leží
v podobnosti lidského vnímání světa. Všichni víme a nějakým způsobem vyjadřujeme
skutečnost ,,jít odněkud někam", ,,něco dělat", ,,přítomnost, minulost a budoucnost" atd. Také
myšlenkové procesy, které vedou k posunu od konkrétního k abstraktnímu jsou u všech lidí
podobné a neustále se opakují.
Příklady gramatikalizace z celého světa lze najít v díle: Heine, Bernd ­ Kuteva, Tania.
World Lexicon of Grammaticalization. 1st published. Cambridge: Cambridge University
Press, 2002. ISBN 0 521 00597 3.
LITERATURA
BYBEE, Joan ­ PERKINS, Revere ­ PAGLIUCA, William. (1994). The Evolution of Grammar.
Tense, Aspect and Modality in the Languages of the World. Chicago: The University of
Chicago Press, 1994.
Gramatikalizace
3
HEINE, Bernd ­ KUTEVA, Tania. World Lexicon of Grammaticalization. 1st published.
Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 0 521 00597 3.
HEINE, Bernd. (1993). Auxiliaries. Cognitive Forces and Grammaticalization. New York:
Oxford University Press, 1993.
HEINE, Bernd ­ CLAUDI, Ulrike ­ HÜNNEMEYER, Friederike. (1991). Grammaticalization: a
conceptual framework. Chicago: University of Chicago, 1991.
HOPPER, Paul J. (1996). Some Recent Trends in Grammaticalization. Annual Review of
Anthropology, 1996, 25, s. 217­236.
LEHMANN, Christian. (1995). Thoughts on Grammaticalization. Revised and epanded version.
First published edition. München: Lincom Europa, 1995.
KUTEVA, Tania. (1998). Large linguistic areas in grammaticalization: auxiliation in Europe.
Language Sciences, 1998, vol. 20, No. 3, s. 289­311.