Lexikum 1 Lexikum Lexikum patří bezpochyby k nejatraktivnějším oblastem jazyka. Je fascinující sledovat, jakou podobu získává latinské slovo v jednotlivých románských jazycích a jak se jednotlivé oblasti liší ve výběru slov. Lexikum je také velmi pohyblivou složkou jazyka, projevují se v něm nejvíce výpůjčky z jiných jazyků, neustále vznikají nová slova. Již na začátku je třeba připomenout, že nelze počítat s odděleným slovníkem lidové a ,,klasické" latiny, jak ho známe z dochovaných literárních památek. Neustále musíme mít na paměti, že se jedná o jeden jazyk s množstvím vrstev. Do románských jazyků pokračují slova pocházející ze všech vrstev jazyka. Také u lexika se setkáme s řadou faktorů a jejich kombinacemi, které vývoj ovlivňují. Zmiňme se alespoň o některých, a to s přihlédnutím k lidové a pozdní latině. CO OVLIVŇUJE VÝVOJ LEXIKA ˇ Změny v mimojazykové realitě: potřeba pojmenovávat nové skutečnosti vede ke vzniku nových slov či k přejímání. Slova označující zaniklé skutečnosti buď zanikají, nebo jsou využita pro nějakou novou skutečnost. ˇ Potřeba vytvářet nové expresivní výrazy, které by nahradily starší, již ,,opotřebované" výrazy (viz jazyk reklamy s různými ,,super", ,,hyper", ,,extra" a ,,maxi"). Z téhož dů- vodu může docházet k vytváření diminutiv nebo aumentativ (např. šp. ofertón je aumentativem od oferta ,,nabídka"). ˇ Tabu a eufemismus: lidé používají opisují různě skutečnosti, jejichž přímé pojmeno- vání se pociťuje z různých důvodů jako nepřípustné či příliš silné, např. slova spojená s nemocemi a smrtí, magickou a náboženskou oblastí, se sexem a vyměšováním, slova označující nebezpečná zvířata. Vznikají tak různé náhražky (latinské serpens ,,had" je např. ,,ten, který se plazí") a eufemistická označení (místo ,,zemřel" řekneme ,,odešel", ,,zavřel oči", ,,vydechl naposled"; je nepřípustné mluvit o cikánech nebo v USA o čer- noších atd.) Slovo původně pociťované jako eufemismus však užíváním postupně pře- stává být eufemismem, a proto je třeba hledat další výraz, který by ho nahradil. ˇ Lidová etymologie: setkáme se s ní zejména u přejatých slov. Lidé se domnívají, že v některém slově ,,slyší" jiné, jim známé slovo nebo jeho část. Dopustí se chybné inter- pretace a známý prvek použijí i tam, kam nepatří. Příkladem z češtiny může být slovo ,,kontraverzní" (domněle z kontra + verze) místo náležitého kontroverzní (z latinského controversia ,,spor"). Příkladem z latiny je spojení slova malacia pův. ,,klidné moře", ,,bezvětří" s malus a následné vytvoření nového termínu bonacia, ze kterého pochází např. it. bonaccia ,,bezvětří". ˇ Vliv jiného jazyka: kontakt s jiným jazykem vede nejen k prostému přejímání, ale i k vytváření kalků či slov vzniklých spojením cizího slovního základu a domácí kon- covky nebo domácího základu a cizí koncovky. ˇ Hláskový vývoj: soudí se, že některá latinská slova zanikla proto, že v důsledku hláskového vývoje vznikla homonyma (např. homines a omnes) nebo se slovo stalo příliš ,,krátkým", a tedy špatně rozeznatelným (např. aurem > *ore). V těchto přípa- dech se často použilo synonymum (totus místo omnis) nebo ,,delší" diminutivum (auricula místo auris). Lexikum 2 ˇ Snaha vyhnout se nepravidelné flexi: tento faktor se mohl podílet na tom, že se v románských jazycích nevyskytují některá slova, která měla v latině nepravidelnou flexi, např. ferre. ˇ Možnost komunikace: komunikace mezi jednotlivými územními celky umožňuje vzá- jemné ovlivňování, a to nejen mezi různými jazyky, ale i uvnitř jednoho jazyka. Důle- žitá je také komunikace mezi různými sociálními skupinami, které se tak vzájemně ovlivňují. ˇ Prestiž: pro rozšíření a prosazení slova je také důležitá prestiž lidí, kteří ho užívají. V dnešní době můžeme pozorovat, jak lidé napodobují při řeči významné osobnosti (viz výslovnost [rasantní]). Patří sem také vliv školy, literárních vzorů, institucí apod. ˇ Snaha odlišit se: výběr slov může být ovlivněn také snahou používat jiné výrazové prostředky než ostatní lidé, a tak se vůči nim vymezit. Příkladem může být dnešní Chorvatsko, kde se začala používat archaická slova, aby se zdůraznila odlišnost od Srbů. Jistě by bylo možné nacházet další faktory a detailně je popisovat. V konkrétním případě může být obtížné stanovit, které faktory se na vývoji podílely a jakou měrou. Platí to pro dnešní jazyky, a tím spíše pro latinu. PŘÍKLADY VÝVOJE LEXIKA V LATINĚ Odvozování a skládání V souvislosti s lidovou a pozdní latinou se mluví zejména o diminutivech a o hromadění pre- fixů či sufixů. Odvozování Mezi produktivní jmenné sufixy patřily např. -tor, -trix, -men / -mentum, -antia, -(i)entia nebo -arius. Nově vzniklá slovesa náležela zejména k první nebo čtvrté konjugaci, mezi oblíbené sufixy patřilo -idiare < -izare a -icare. Mocným impulsem pro vytváření nových slov byl příchod a šíření křesťanství, které s sebou přinášelo množství nových skutečností. Pojmenování se přejímala z řečtiny nebo se vytvářela nová latinská slova. Příkladem druhého postupu je např. trinitas ,,trojice", incarnatio ,,vtělení" či salvatio ,,spása". Do zvláštní skupiny se někdy řadí slova, která byla odvozena prefixem a sufixem záro- veň, např. impedicare ,,spojit, svázat" (fr. empcher, port. empelgar), inodiare (it. annoiare ,,nudit", ,,obtěžovat", fr. ennuyer, prov. enoiar, kat. enujar). Docházelo také k dekompozici některých slov, která byla pociťována jako složená, např. consacrare (místo consecrare), commandare (místo commendare), contangere (místo contingere ,,stát se"), inclaudere (místo includere ,,uzavřít"). Hromadění prefixů a sufixů V lidové a pozdní latině se objevují slovesa, která obsahují několik prefixů. Jedním z faktorů zde opět může být snaha po větší expresivitě. Je nicméně nutné rovněž nezapomínat, že i v klasické latině má prefix často pouze funkci zesílení významu základního slovesa. Některá původně složená slovesa tak přestala být pravděpodobně pociťována jako složená a přidávaly se k nim další prefixy. Příklady: adimplere, circuminspicere, concolligere, discooperire, pertransire, peroccidere, superelevare, perdiscooperire. Lexikum 3 Diminutiva Diminutiva se v latině tvořila pomocí sufixů -ulus, -culus, -(c)ellus, -(c)illus. Jejich obliba v lidové latině se vysvětluje zejména snahou po větší expresivitě, která se výrazně uplatňuje v neformálním mluveném jazyce. Dalším důležitým faktorem byl zřejmě i větší fonetický roz- sah slova, který zajišťoval lepší komunikaci (delší slovo bylo snáze rozeznatelné). Mohl to být také způsob, jak vyřešit nepříjemnou homonymii. Mnoho původních diminutiv přestalo být postupně jako diminutiva vnímáno a do dneš- ních románských jazyků z nich vznikla bezpříznaková slova (např. auriculam ,,ouško" > šp. oreja ,,ucho"). Příklady diminutiv: ˇ agnellus ,,beránek" (vlastně ,,beráneček"): agnellum > it. agnello, fr. agneau ,,beránek", do portugalštiny však pokračuje nezdrobnělé agnum ,,beránek" > port. anho ˇ ovicula ,,ovečka": oviculam > st. fr. oeille, fr. mod. ouaille, prov. ovelha, kat. ovella, šp. oveja, port. ovelha ,,ovce"; do rumunštiny ale ovem > rum. oaie ,,ovce". ˇ genuc(u)lum, geniculum ,,kolínko" > šp. hinojo (dnes spíše archaické) ,,koleno" ˇ vetulus, veclus ,,stařičký" > všechny rom. jaz., např. šp. viejo, it. vecchio ˇ cultellus ,,nožíček" (od culter ,,nůž") > it. coltello, šp.cuchillo, fr. couteau Skládání Skládání je dalším běžným prostředkem vytváření nových slov a nejinak tomu bylo i v latině. Setkáme se i s bizarními složeninami vytvořenými podle řeckého vzoru, viz starolatinské suovetaurilia ,,oběť prasete, býka a ovce". Cicero označuje za těžkopádné složeniny typu versutiloquus ,,s vyumělkovaným jazykem", perterricrepa ,,ten, který dělá hrozný hluk". Skládáním byly vytvořeny některé termíny v odborných pojednáních, často podle řeckého vzoru. U vzdělaných pozdně latinských spisovatelů je rovněž možné setkat se s podivnými slo- ženinami, z nichž některé jsou tzv. hápax legomenon (vyskytují se pouze na jednom místě). Je zřejmé, že se jedná pouze o neologismus daného autora. Uveďme si však i příklady, které mají blíže k běžnému životu. U Petronia se vyskytuje např. caldicerebrius ,,s horkou hlavou" nebo larifuga ,,tulák". Z Pompejí pocházejí výrazy pilicrepus ,,hráč s míčem", seribibi ,,noční pijani" nebo piscicapi ,,rybáři". Některé složeniny byly tvořeny předložkou a jménem, celý komplex však měl jeden ustálený význam, např. in gyro, per gyrum ,,okolo", de latus ,,vedle čeho". Spadá sem dále řada jmen pro funkce na císařském dvoře: ab aerario ,,pokladník", a bibliotheca ,,knihovník", a veste ,,otrok starající se o šatník" nebo ab epistulis ,,sekretář". Vytvářely se rovněž předložky složené ze dvou předložek. Někdy se kombinuje význam obou složek, např. ab + ante > abante > fr. avant, it. avanti ,,před"; de inter > šp., port., it. dentro ,,uvnitř". Jiné jsou naopak pleonastické, např. de ex > fr. ds, šp. desde ,,od", de ab > it. da ,,od, u, k, z". Ke složeninám v širokém slova smyslu můžeme volně připojit i různé opisy adverbií pro vyjádření času, která jsou jednak expresivnější a jednak delší. Místo nunc se např. objevuje ad horam, hac hora, ad praesens, in praesenti; diu je nahrazováno longo tempore nebo multo tempore. Opisem byly původně i výrazy typu lenta mente, kde se mente postupně gramatikalizo- valo na adverbiální sufix, srov. šp. lentamente ,,pomalu". Lexikum 4 Onomatopoická a expresivní slova Mezi tato slova patří např. mamma (již od Varrona) ,,kojná", ,,maminka"; grunnire (od Varrona) ,,bručet"; atta ,,děda"; acca, amma ,,maminka"; pappa ,,jídlo", ,,tatínek"; cloppus ,,kulhavý"; pipire, pipare, pip(p)iare, pipilare ,,pípat" apod. Změny ve významu Kromě vytváření nových slov dochází v jazyku také k posunům a změnám významů slov stá- vajících. Někdy se změny ve významu kombinují s odvozováním a přejímáním slov z cizích jazyků. Rozšíření významu Příklady rozšíření významu s pokračováním do románských jazyků: ˇ laxare ,,uvolnit" > ,,nechat jít" > ,,nechat": it. lasciare, fr. laisser, šp. dejar; portugalské deixar vzniklo kontaminací laxare a delaxare; ˇ (se) applicare ,,přistávat" > ,,přijít": st. šp. allegar, port. achegar; ˇ (se) plicare ,,svinovat plachty" > přibližovat se > přijít, šp. llegar, st. port. chegar; ˇ adripare ,,blížit se ke břehu" > ,,přijít": it. arrivare; ˇ sedere ,,sedět" > ,,zůstávat" > ,,být": šp. ser; v pozdní latině může být sedere synony- mem esse; ˇ hostis ,,nepřítel" > nepřátelské vojsko > obecně ,,vojsko": šp. hueste, port. hoste, rum. oaste, st. it. oste, st. fr., prov., kat. ost; ˇ passer ,,vrabec" > obecně ,,pták": šp. pájaro, port. pássaro, rum. pasăre; ˇ virtus > ,,zázrak", ,,div", věc se zázračnou mocí": ve staré francouzštině vertu ,,účinný lék" ˇ focus ,,domácí krb, ohniště" místo ignis: it. fuoco, fr. feu, šp. fuego, port. fogo, rum. foci ,,oheň" ˇ testa ,,hliněná nádoba" v některých oblastech místo caput: kat., prov. testa, fr. tt (it. testa je výpůjčka ze st. fr.); caput a jeho odvozeniny jsou základem středo a jihoital- ského capo, rum. cap, kat. cap, šp. cabeza < capitia ,,hlava" ˇ bucca ,,tvář" (už od dob staré latiny expresivní výraz pro ústa) místo os (dalším fakto- rem zde mohla být i krátkost slova): it. bocca, šp. boca ,,ústa" ˇ causa (kromě rum. ve všech rom. jaz., prvně ,,záležitost", pak ,,věc", hlavně od 5. stol. dále) místo res (ale rem > fr. rien ,,nic", prov. re): šp. it. cosa, fr. chose O rozšíření významu se jedná i v případě, kdy se nějaký specializovaný výraz či termín stane obecným výrazem, např.: ˇ (iecur) ficatum (játra husy vykrmené fíky, kalk z řeckého ) > obecně ,,játra": it. fegato, šp. hígado, port. fígado, fr. foie, prov., kat. fetge, rum. ficat; ˇ gamba ,,zvířecí noha, tlapa" (veterinární výraz z řec. ) > obecně ,,noha": it. gamba, fr. jambe, prov. kat. camba. Zúžení významu Opačným procesem je zúžení významu: ˇ necare obecně ,,zabít" > ,,utopit", tj. zabít zvláštním způsobem, pravděpodobně přes aqua necare: šp., port. anegar, it. annegare, fr. noyer, prov. negar, rum. îneca; ˇ cognatus ,,příbuzný" > ,,švagr": šp. cuado, it. cognato, port. cunhado, rum. cumnat; ˇ materia ,,látka", ,,surovina" > ,,dřevo": šp. madera, port. madeira; ˇ pullus ,,ptačí mládě" > ,,kuře": šp. pollo, it. pollo, fr. poule; ˇ tempestas ,,čas, doba, počasí" > ,,bouře": šp. tempestad, it. tempesta; Lexikum 5 ˇ captivus ,,zajatý" > ,,v zajetí ďábla" > ,,nešťastný", ,,zlý, špatný": it. cattivo, prov. caitiu. Můžeme sem zahrnout i případy, kdy se obecný výraz stane specializovaným termínem. Do- cházelo k tomu ve větší míře např. v souvislosti s křesťanstvím, někdy v kombinaci s výpůjčkami z řečtiny: ˇ fides ,,zástava", ,,slib" > ,,víra": šp. fe, it. fede, fr. foi; ˇ orare ,,prosit" > ,,modlit se" ˇ paganus ,,venkovan" > ,,pohan", ,,nekřesťan": šp., it. pagano; ˇ gentes ,,národy" > ,,barbaři", ,,cizí národy" (s peiorativním nádechem) > ,,pohané"; stej- ným vývojem prošlo i řecké slovo . ˇ martyr v řečtině ,,svědek" > ,,mučedník", tj. svědek víry > příp. ,,hrob mučedníka". Abstraktní > konkrétní ˇ piscatus ,,rybolov", ,,úlovek" > ,,ulovená ryba": šp. pescado; ˇ testimonium ,,svědectví" > ,,svědek": fr. témoin; ˇ mancipium ,,nabytá věc, zvláště otrok" > ,,mladík": šp. mancebo, prov., kat. masip; ˇ ingenium ,,talent, povaha" > ,,vynález" > ,,válečný stroj", ,,zařízení", ve staré fázi i ,,lest, úskok": fr. engin ,,stroj", ,,past", prov. (en)genh, st. šp. engeo nebo engenio. ˇ potestas ,,moc" > ,,mocná osoba" ˇ regnum ,,království" > ,,král" ˇ hereditas ,,dědictví" > ,,dědic" Opačný posun od konkrétního k abstraktnímu je v historii latiny bohatě doložen a informují nás o něm i sami spisovatelé. Latina byla jazykem konkrétním, abstraktní významy se vytvá- řely s příchodem filozofie, řecké kultury atd. Eufemismy Pro nepříjemné skutečnosti lidé někdy volí paradoxně opačné pojmenování. Římané např. nazývali epilepsii sacra passio, což byl kalk z řeckého . Známým eufemismem je orbus ,,bez rodičů, sirotek", které v některých oblastech nahradilo ve významu ,,slepý"klasické caecus. Jinde pokračuje do románských jazyků caecus: it. orbo, st. fr. orb, rum. orb; šp. ciego, it. cieco ,,slepý". Za eufemismus lze pokládat i slovo infirmus ve významu ,,nemocný", které nahradilo aeger nebo aegrotus (it. infermo, šp., port. enfermo, st. fr. enferm). Pro ,,být zdravý" a ,,být nemocný" se požívaly také výrazy bene x male habere (asi řec. vliv), z nichž vychází it. malato, fr. malade, kat. malalt ,,nemocný". Samozřejmostí jsou různé výrazy pro smrt, např. e saeculo migrare, decedere apod. V pozdní latině se objevují také eufemismy pro ,,zabít" nebo ,,poslat na smrt", ,,odsoudit k smrti". Jedním z nich je animadvertere, které se už v dřívější době používalo ve významu punire a později nabylo významu ,,poslat na smrt". Zajímavý je také případ slovesa tutare (aktivní forma vytvořená k tutari) ,,chránit", které později znamenalo ,,zabít" a pokračuje ve francouz- ském tuer ,,zabít". Podle Löfstedta (1980: 266) mohl vývoj proběhnout přes tutare aliquem ,,chránit před někým" na základě paralely s defendere aliquem s tímtéž významem. Volba slov Na základě srovnávacího studia románských jazyků je zřejmé, že v případě možnosti výběru synonyma často nakonec převážily expresivnější výrazy a výrazy s pravidelnou flexí nebo patřící k progresivním konjugacím / deklinacím. V některých oblastech však pokračovala i Lexikum 6 ,,klasická slova". Situace v latinských textech však mnohdy neodpovídá výsledku v románských jazycích, setkáváme se tam zcela běžně např. s nepravidelnými formami. Příklady: ˇ portare (všechny rom. jazyky) místo ferre/gerere: šp. portar, it. portare, fr. porter ,,nést" ˇ parabolare nebo fabulare místo loqui (nepokračuje do rom. jaz.): it. parlare, fr. parler, šp. hablar, port. falar ,,mluvit" ˇ částečné nahrazení tvarů od slovesa ire (hlavně jednoslabičných) slovesy vadere a ambulare (v pozdních textech je však ire obvyklé, vadere se naopak moc často nevyskytuje): od vadere je např. odvozeno šp. voy nebo it. vado ,,jdu", fr. infinitiv aller ,,jít" pochází patrně z latinského ambulare ˇ comedere nebo manducare místo sse, edere: šp., port. comer, it. mangiare, fr. manger, rum. mînca ,,jíst" ˇ caballus ,,valach" místo equus: it. cavallo, šp. caballo, port. cavalo, rum. cal ,,kůň"; za- chovalo se ale částečně slovo equa > šp. yegua, port. égua, kat. éuga, egua, st. fr. ive, ieve ,,kobyla" ˇ comparare (už u komiků i s významem ,,koupit") místo emere: st. fr. comperer, it. comp(e)rare, šp. comprar ,,kupovat" ˇ minutus, pusillus, putillus, ,,maličký", pisinnus ,,malý (kluk), dítě", pitinnus místo parvus: šp. menudo ,,drobný", port. miudo, kat. menut. ˇ casa místo domus a aedes: šp., it. casa ,,dům", rum. casă; francouzština má maison z mansio (resp. mansionem). ˇ plorare ,,naříkat" a plangere ,,bít se v prsa ze smutku" (obě slovesa měla význam ,,oplakávat mrtvého") místo flere ,,plakat": fr. pleurer, kat. plurar, šp. llorar, port. chorar; it. piangere, rum. plînge ,,plakat" ˇ spatula ,,ramínko", diminutivum od spat(h)a někde nahradilo humerus, jinde se humerus zachovalo: it. spalla ,,rameno", šp. hombro, rum. umăr, port. ombro ,,rameno" ˇ sapere nahradilo všude kromě rumunštiny scire: šp. saber, fr. savoir, it. sapere, rum. şti ,,vědět". ˇ grandis (expresivnější, konkrétnější) většinou převážilo nad magnus: šp. it. grande; magnus pokračuje jako součást spojení tam magnus ve šp. tamao, port. tamanho, kat. tamany. ˇ formosus a bellus místo pulcher: šp. hermoso, kat. formos, rum. frumos, port. formoso, it. bello, fr. beau, kat. bell ˇ basium místo osculum a savium ,,polibek": šp. beso, it. bacio, kat. bes, port. beijo, fr. baiseul ,,polibek" ˇ cantare místo canere: šp. kat. port. cantar, it. cantare, fr. chanter, rum. cînt ,,zpívat" ˇ adiutare místo iuvare: šp. ayudar, it. aiutare, fr. aider, rum. ajut, port. ajudar ,,pomá- hat" ˇ iactare / iectare místo iacere ,,házet": šp. echar, port. geitar, it. gettare, fr. jeter ,,házet" Lexikum 7 ˇ ascultare místo audire: it.. ascoltare, šp. escuchar, fr. écouter, port. escutar, rum. ascult ,,poslouchat" ˇ thius ,,obecně strýc"(z řeč.) a avunculus ,,obecně strýc" místo rozlišování patruus ,,strýc z otcovy strany" a avunculus ,,strýc z matčiny strany": fr. oncle, rum. unchu, šp. tío, it. zio ,,strýc" Konečná převaha některého slova na určitém území a v určitém románském jazyce nezna- mená, že by se v konkrétní oblasti vždy používalo pouze to slovo, které nakonec v daném románském jazyku převážilo. Pravděpodobně se užívala různá synonyma včetně těch, která pokračují v jiných románských jazycích. Důvody, proč nakonec zvítězilo to či ono slovo, mo- hou být různé. Vliv cizích jazyků Ve slovní zásobě se nejsnáze uplatňuje vliv cizího jazyka. Latina se dostala do kontaktu s velkým množstvím jazyků, o kterých však bohužel nemáme dostatečné znalosti. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů výpůjček byla řečtina, se kterou byla latina v kontaktu už od před- literárního období a která byla navíc prestižním jazykem kultury. Přejímání Z jazyků mimo řečtinu zmiňme alespoň výpůjčky z germánských jazyků. Některá slova ger- mánského původu se vyskytují v řadě románských jazyků. Patří mezi ně např. názvy světo- vých stran, výraz pro ,,bohatý" (šp. rico, it. ricco, fr. riche), výraz pro ,,bílý" (šp. blanco, it. bianco, fr. blanc) nebo výraz pro ,,válka" (šp., it. guerra, fr. guerre). Mezi nejvýznamnější zdroje výpůjček patřila řečtina. Výše jsme se setkali s odbornými výrazy a . V prvních staletích našeho letopočtu došlo k vlně přejímání křesťan- ských výrazů, z nichž některé se prostřednictvím latiny dostaly i do nerománských evrop- ských jazyků. Výčet výpůjček z řečtiny spjatých s křesťanstvím by byl velmi dlouhý, zmiňme alespoň některé: ˇ angelus z řec. ,,posel" > křesť. ,,anděl" ˇ apostolus z řec. ,,posel", ,,hlasatel" > křesť. ,,apoštol" ˇ baptisma z řec. ,,umytí" > křesť. ,,křest" ˇ baptizo z řec. ,,umývat", ,,ponořit > křesť. ,,křtít" ˇ biblia z řec. ,,knihy" > křesť. ,,bible" ˇ coementerium/coemeterium z řec. ,,místo určené ke spaní" > křesť. ,,hřbitov" ˇ diabolus z řec. ,,pomlouvačný" > křesť. ,,ďábel" ˇ ecclesia z řec. ,,shromáždění lidí", ,,sněm" > křesť. ,,církev", ,,kostel" ˇ episcopus z řec. ,,dohlížitel" > křesť. ,,biskup" ˇ evangelium z řec. ,,dobrá / radostná / příznivá zpráva" > křesť. ,,evangelium" ˇ laicus z řec. ,,lidový" > křesť. ,,laik", ,,ne kněz" ˇ eremus z řec. "opuštěný", "samotný" > ,,poušť", ,,pustina" Z řečtiny byla přejata i některá běžná slova, např.: ˇ colaphus z řec. ,,rána", ,,úder", které nahradilo latinské ictus: it. colpo, šp., port. golpe ˇ thius z řec. ,,strýc" (viz výše): it. zio, šp. tío ˇ cata z řec. ,,po" (jednom apod.), distributivní význam: šp. cada ,,každý" ˇ orphanus z řec. ,,sirotek"místo orbus: it orfano, šp. huérfano, port. orfo, kat. orfe, fr. (zdrobnělina) orphelin ,,sirotek" Lexikum 8 ˇ platea z řec. ,,široká ulice" místo forum: it. piazza, šp. plaza, port. praça, fr. place ,,náměstí" ˇ cara z řec. pův. ,,hlava" místo vultus (přejato po 6. stol.): šp., port., kat. cara ,,obličej" ˇ per girum, in giro ,,okolo" (viz výše) ˇ parabola z řec. ,,přirovnání" > rom. ,,slovo", ,,řeč": it. parola, fr. parole, šp. palabra. Románský význam ,,slovo" má své kořeny v hebrejštině, konkrétně v Septuagintě, kde odpovídající hebrejské slovo znamená kromě ,,přirovnání" i ,,výrok", ,,přísloví". Nejprve tedy došlo ke kalku mezi hebrejštinou a řečtinou a poté bylo toto slovo přejato s překlady bible do latiny, a to včetně rozšířeného významu.1 Kalky a sémantické kalky Kalkem je slovo vytvořené doslovným překladem cizího slova. V češtině jsou to výrazy typu země-pis podle geo-grafie. V lidové a pozdní latině je kalkem např. výraz ab oculis ,,slepý", vytvořený podle řeckého ,,bez očí". Termínem sémantický kalk označujeme rozšíření významu již existujícího slova, ke které došlo díky vlivu jiného jazyka. Löfstedt (1980: 143) uvádí jako příklad latinské slovo iudicium pro označení krize v průběhu nemoci, použitého na základě řeckého , které v jednom ze svých významů skutečně odpovídá latinskému iudicium. Dalším případem, které Löfstedt (1980: 146) popisuje, jsou latinská slova utilis a idoneus, která získala významy ,,dobrý", ,,hoden", ,,čestný" pod vlivem řeckého . Řecké výpůjčky z latiny Latina a řečtina na sebe působily vzájemně. Proto zmiňme alespoň několik řeckých výpůjček z latiny, ačkoliv to není přímo předmětem našeho zájmu. Řečtina přejímala hlavně slova spo- jená s administrativou, vojenstvím, názvy peněz apod. Příklady:2 ˇ , , ˇ , (pactum), (vigilia) ˇ Z latiny však byla přejata i některá běžná slova, např. ˇ (porta) ˇ (hospitium) ˇ nebo (cella, cellarium) ˇ (barbatus) ˇ nebo (familia) ˇ (accumbo) Povšimněte si tvarů se synkopou a ztrátou jodu nebo přepisu latinského ae v . LITERATURA HERMAN, JÓZSEF. Vulgar Latin. Přel. Wright, Roger. University Park (PA) : Pennsylvania State University Press, 2000. xiv, 130 s. ISBN 0-271-02001-6. HOFMANN, J. B. La lingua d'uso latina. Ricottilli, L. (a cura di). 3. edizione. Bologna: Ptron, 2003. x, 510 s. ISBN 8855526987. LÖFSTEDT, Einar. Il latino tardo. Trad. Giorgetti, Carmen Cima. Brescia: Paideia, 1980. (švéd. orig. Late Latin 1959) 1 Löfstedt (1980: 117n.) 2 Löfstedt (1980: 153nn.) Lexikum 9 MEYER-LÜBKE. Romanisches Etymologisches Wörterbuch. 2. unveränderte Auflage. Heidelberg: C. Winter, 1924. SCHRIJNEN, J. I caratteri del latino cristiano antico + dodatek Mohrmann C., Dopo quaranť anni. Terza edizione. Bologna: Ptron, 1986. (1. vyd. 1932 Nijmegen) TAGLIAVINI, Carlo. Le origini delle lingue neolatine: introduzione alla filologia romanza. 6. ed. interamente rielaborat. Bologna: Patron, 1982. xlii, 681. ISBN 88-555-0465-7. VÄÄNÄNEN, Veikko. Introduzione al latino volgare. 3 ed. italiana. Bologna : Patron, 1982. 419 s. Testi e manuali per l'insegnamento universitario del latino; 8. ISBN 88-555-0902-0. ZAMBONI, Alberto. Alle origini dell'italiano: dinamiche e tipologie della transizione dal latino. 1. ed. Roma: Carocci editore, 2000. 226 s. Universita; 213 (linguistica). ISBN 88- 430-1653-9.