úvod do studia německé literatury a literárněvědné germanistiky
Jiří M u n z a r
Upravili a doplnili Roman Kopřiva (přehled literárních dějin, dějiny germanistiky, Doporučená
literatura, Pokyny k referátu, přepracování glosáře a technická úprava)
a Zdeněk Mareček (přehled literárních dějin, dějiny germanistiky)
Úvodem
V první kapitole je podán stručný přehled hlavních proudů, směrů a jmen v německy psané
literatuře od nejstaršího období do současnosti. Druhá kapitola je věnována literárním druhům
a žánrům v německé literatuře. Třetí kapitola pojednává o německém verši. Čtvrtá kapitola
uvádí některá jména a některé tendence z dějin a současnosti literárně zaměřené germanistiky.
Závěr skripta tvoří německo-český slovníček základních literárněvědných termínů. Je slovníčkem
učebním, tj. studenti by si výrazy v něm obsažené měli osvojit. Jako doplňkový materiál lze
využít např. i volně přístupné Einladung zur Literaturwissenschaft. Ein Vertiefungsprogramm
zum Selbststudium na webu essenské univerzity
(), kterou lze i stáhnout (obsahuje i
materiál k dějinám germanistiky). Jako doplňkový materiál lze využít i různých příruček
v knižní podobě, většina z nich je však poměrně stručná a přizpůsobena potřebám té které
univerzity, toho kterého semináře. Sekundární literatura uvedená v závěru kapitol se omezuje
na úzký výběr (i z hlediska dostupnosti).
ÚVOD DO STUDIA NĚMECKÉ LITERATURY
Stručný přehled vývoje německy psané
literatury........................................................................... 2
Literární druhy a žánry v německé
literatuře................................................................................. 30
O německém
verši......................................................................................................................
49
Z dějin a současnosti literárně zaměřené
germanistiky................................................................... 58
Pokyny k referátu …………………………………………………………………………….
73
Německo-český slovníček literárněvědných a literárněhistorických
termínů...........................82
Stručný přehled vývoje německy psané literatury[1]
1. Nejstarší doba
a) Obecně germánské období (do r. 600)
V této době si jazyky jednotlivých germánských kmenů byly ještě velmi blízké (končí
hornoněmeckým posouváním okolo r. 600). Slovesné výtvory byly tradovány především ústně a
nezachovaly se přímo. (Germánské runové písmo, vyrývané do dřeva či kamene, sloužilo hlavně
kultickým účelům.) Jejich zbytky či ohlasy však byly zaznamenány později, zejména v
písemnictví staroseverském (Edda, ságy). Rovněž však i v německé literatuře středověké (např.
pověsti z doby stěhování národů v hrdinském eposu Nibelungenlied). Nejvýznamnější psanou
památkou tohoto období je gótský překlad bible z pera biskupa Wulfily (Wulfila, Ulfila(s),
vlastně „Vlček“, 311-383), z něhož se dochoval překlad evangelií (Codex argenteus, Univerzitní
knihovna ve švédské Uppsale).
b) Starohornoněmecké období (700-1050)
Proti předchozímu převážně pohanskému období se jedná o dobu křesťanskou. Zatímco dříve
slovesná díla tvořili a předávali především pěvci, stávají se nyní nositelem vzdělanosti
klerikové, kláštery. Značná část jimi produkované literatury je psána latinsky. Většinou se
jedná o užitkovou literaturu náboženského rázu (modlitby, katechetické pomůcky).
Nejvýznamnějšími památkami křesťanského zaměření jsou dílo zvané Muspilli (z počátku 9.
století), líčící dobové představy o konci světa, a epická báseň Heliand (: Heiland –
Spasitel) sepsané v dolní němčině (altsächsisch) okolo roku 830, v níž je Ježíš líčen jako
král a apoštolové jako jeho vazalové.
Ze starších děl z pohanské doby, zaznamenaných v tomto období, je třeba uvést zlomek
Hildebrandslied, odehrávající se v 5. století a popisující boj otce Hildebranda se synem
Hadubrandem. Merseburger Zaubersprüche jsou staré zaříkávací formule.
Koncem tohoto období, v době ottonské, zatlačuje latinsky psané literatura značně literaturu,
psanou německy.
2. Literatura vrcholného a pozdního středověku
a) Období 1050-1350
V tomto období, v němž se těžisko literární tvorby postupně přesouvá z rukou kleriků mezi
nižší šlechtu a měšťany, dosahuje německá literatura jednoho ze svých vrcholů. Pěstují se
stejné žánry a objevují se obdobné látky jako v ostatních literaturách té doby. Nejvýznamnější
je rytířská a hrdinská epika a minnesang.
K rytířské epice patří veršované eposy, zbásněné většinou podle francouzských vzorů. Vynikají
především tři autoři:
Hartmann von Aue (okolo 1170 - okolo 1210) se svými dvorskými eposy Erec a Iwain, k nimž
čerpal látku z okruhu pověstí o bájném keltském králi Artušovi. V obou řeší titulní postavy,
rytíři Artušova dvora, otázku, jak najít pravou míru, jak se věnovat současně povinnostem
rytířským i rodině. Zvláštní místo v dobové tvorbě zaujímá Hartmannova veršovaná legenda Der
arme Heinrich. V ní je vesnická dívka ochotna obětovat život, aby se rytíř Heinrich uzdravil;
ten však její oběť nechce přijmout a je odhodlán nést svůj kříž. Za to je zázračně vyléčen a
dívku si bere za ženu.
Wolfram von Eschenbach (okolo 1170 - okolo 1220), jehož největším dílem je podle francouzské
předlohy sepsaný Parzival. Hrdinou je v ústranní vychovaný mladý rytíř, který po mnoha
zkouškách a dobrodružstvích (hledání svatého grálu) dosáhne štěstí a spásy.
Gottfried von Strassburg napsal okolo roku 1210 podle keltských látek epos Tristan und Isolde,
líčící lásku Tristana k manželce jeho strýce krále Marka, vyvolanou kouzelným nápojem.
Tragické zakončení tohoto díla je v tehdejší dvorské epice výjimkou.
Hrdinskou epiku představuje především Nibelungenlied (okolo r. 1205). Na rozdíl od předchozích
eposů dvorských jde o látky germánské, zejména z doby stěhování národů (zánik Burgundů). Král
Gunther získá za manželku královnu Brünhild, která si nechce vzít nikoho, kdo by ji v boji
nepřemohl; Siegfried obdrží za pomoc, kterou mu poskytl, Guntherovu sestru Kriemhildu. Když se
Brünhild později dozví, že jejím skutečným přemožitelem byl Siegfried, nechá ho s pomocí
Hagenovou zavraždit. Kriemhild se rozhodne pro pomstu, provdá se za Attilu, pozve k sobě
všechny příbuzné a dá je ve velké řeži pobít. To vše má povrchový nátěr křesťanství a
vrcholného feudalismu, proti dvorským eposům však více vystupuje drsnost a patos.
Druhým důležitým hrdinským eposem je kratší epická báseň Kudrun o únosech a odpuštění, vzniklá
okolo roku 1250.
Minnesang (minne = láska) je dvorská milostná poezie, odpovídající zhruba poezii francouzských
truvérů resp. trubadúrů. Zpočátku se jednalo o vyjadřování skutečných citů, později převážily
dvorské konvence a šlo spíše o rafinovanou hru. Vrcholem a zároveň posledním článkem
minnesangu je tvorba Waltera von der Vogelweide (okolo 1170 - okolo 1230). Kromě milostných
básní psal i poezii politickou (Sprüche).
Svědectvím o měnící se celkové situaci v druhé polovině 13. století je veršovaná povídka ze
selského prostředí, Meier Helmbrecht, které dal její autor Wernher der Gartenaere výrazné
společensko-kritické rysy.
b) Období 1330-1500
Je to doba přechodu, kdy se postupně počínají hlásit ke slovu měšťané. V 15. století pak
nastává éra knihtisku.
K nejvýznamnějším dílům patří na našem území vzniklý Der ackerman (Ackermann aus Böhmen,
okolo r. 1400). Za jeho autora bývá označován žatecký městský písař Johannes von Saaz (popř.
Johannes von Tepl – Teplá). Je to spor vzdělaného muže (oráče, jehož pluhem je pero) se
smrtí, která ho připravila o mladou ženu. Počíná se zde rýsovat spor humanismu se
středověkem. (V české literatuře mu odpovídá staroročeský Tkadleček.)
Jednou z prvních tištěných knih bylo dolnoněmecké veršované zpracování oblíbeného zvířecího
eposu Reinke de Vos (1498).
3. Období humanismu a reformace (1500-1600)
V 2. polovině 15. a v 16. století postupně proniká do Německa humanismus, který svým principem
ad fontes připravuje půdu reformaci. Nejvýznamnější postava tohoto století, reformátor Martin
Luther (1483-1546), zasahuje značně i do vývoje literatury. Jak svým překladem bible (Nový
zákon 1522, Starý zákon 1534), tak svými duchovními písněmi, traktáty i bajkami.
Sílící měšťanstvo se i v umění chce vyrovnat šlechtě a zakládá spolky mistrů pěvců, v nichž se
pěstuje tzv. Meistersang (též Meistergesang), což je jakási pokleslá měšťanská obdoba
minnesangu. Nejznámější z mistrů pěvců je nepochybně norimberský švec Hans Sachs (1494-1576),
velmi plodný autor, který psal poezii i divadelní hry (tragédie i masopustní komedie).
V českých zemích udržovali kontakt s Norimberkem meistersingři v Jihlavě.
Vynález knihtisku přispěl k šíření populárnější četby, mezi níž vynikají tzv. Volksbücher
(knížky lidového čtení). Mezi ně patří příběhy o doktoru Faustovi, věčném Židovi, krásné
Mageloně, o Enšpíglovi (Eulenspiegel), Fortunátovi a o Kocourkovských (Schildbürger), které
byly později velmi často znovu zpracovávány. K lidovému čtení se řadí i romány Georga Wickrama
(1505- 1562), čerpající ze středověkých rytířských příběhů i ze současného života (Der
Goldfaden, 1557).
Vcelku lze o 16. století říci, že je to období literatury lidovější, velkou úlohu v něm hrají
náboženské polemiky. Do nich se zapojuje takřka celá literatura (písně, divadelní hry, švanky,
letáky). Na protestantské straně vynikl kromě Hanse Sachse zejména Johann Fischart (1546-
1590), překladatel Françoise Rabelaise a autor protikatolických satir, z katolických autorů je
nejproslulejší Sebastian Brant (1457-1521), především pro svou satirickou báseň Das
Narrenschiff (1494), v níž pranýřuje různé lidské nectnosti a slabosti.
4. Období baroka (1600 - 1720)
Zatímco 16. století bylo dobou literatury lidovější, je toto století dobou literatury spíše
učené. Dohání se to, co se v minulém století oproti ostatním evropským literaturám zameškalo.
Jazykové společnosti se pokoušejí pozvednout úroveň němčiny, Martin Opitz (1597-1639) vydává
r. 1624 první německou poetiku Buch von der deutschen Poeterey, v níž především reformuje
německý verš, definuje žánry a probírá otázky stylu a básnických ozdob. Na sto let se tato
kniha stala směrodatnou normou.
Z jednotlivých druhů vyniká zejména poezie, především lyrika, líčící strasti války i problémy
osobní. Nejvýznamnějším básníkem doby je pesimisticky zaměřený Andreas Gryphius (vl. jm.
Andreas Greiff oder Greif, 1616 -1664) se svými sonety a ódami na marnost a pomíjejícnost
všeho. V druhé polovině století se poezie dostává do zajetí manýristické mnohoslovnosti a
složitosti (Schwulst).
Z prozaiků je nejzávažnějším autorem Hans Jacob Christoph »Christoffel« von Grimmelshausen
(1621-1676) s lidově psaným románem Der abentheurliche Simplicissimus Teutsch (1668), v němž
na pozadí třicetileté války líčí životní dráhu prosťáčka Simplicia, jehož hvězda postupně
stoupá a klesá s kolem Štěstěny. Tehdy populární dvorské, heroické, galantní a pastýřské
romány upadly s postupem času v zapomenutí.
Největším dramatikem je už zmíněný Andreas Gryphius, autor řady veršovaných tragédií (Cardenio
und Celinde, 1646) i několika komedií (Herr Peter Squenz, 1658).
Přechodnou postavou je rozporuplný Johann Christian Günther (1695-1723), jeden z "prokletých
básníků", jehož poezie má ráz osobního prožitku.
5. Osvícenství (1720-1780)
Proti citověji laděnému a metafyzicky zaměřenému století sedmnáctému je století osmnácté dobou
racionalismu v celoevropském měřítku. V Německu se termín osvícenství (die Aufklärung) používá
i pro literaturu, zatímco jinde se většinou mluví o klasicismu. Osvícenství se někdy ještě
dělí na:
a) dobu Gottschedovu (1720-1740);
b) přechodné období (1740-1755);
c) dobu Lessingovu (1755-1780).
a)
Hlavním německým osvícenským filozofem byl Gottfried Wilhelm Leibniz (1646-1716), jeho dílo
pak popularizoval Christian Wolff (1679-1754). Osvícenské zásady uplatňoval v literární
kritice i vlastní tvorbě lipský profesor Johann Christoph Gottsched [gotše:t](1700-1766),
který byl takřka neomezeným diktátorem v oblasti vkusu až do 40. let. Jeho nejvýznamnějším
dílem je Versuch einer critischen Dichtkunst vor die Deutschen (1730), kterým vystřídal
předchozí poetiku Opitzovu. Stojí pod vlivem literatury francouzské (Nicolas Boileau) a klade
důraz na zachovávání pravidel a na přísné oddělování žánrů; umění a literatuře připisuje
především didaktickou funkci. Gottsched se hodně zasazoval o reformu německého divadla, které
chtěl očistit od hrubé komiky a improvizace a z kterého chtěl učinit vzdělávací instituci.
Typickými básníky tohoto období byli Švýcar Albrecht Haller (1708-1777), který proslul
rozsáhlejší básní Die Alpen (1729), v níž svěží líčení alpské přírody a života v horách
spojuje s filozofickými úvahami, a Barthold Heinrich (Hinrich) Brockes (1860-1747), autor
reflexivní deisticky zaměřené básnického cyklu Irdisches Vergnügen in Gott (1721-48), které
rovněž vyniká líčením přírody.
b)
Gottschedovou autoritou otřásla jeho polemika s dvěma Švýcary, Johannem Jakobem Bodmerem
(1698-1783) a Johannem Jakobem Breitingerem (1701-1776), kteří požadovali poněkud méně
dogmatické chápání osvícenských zásad a vykazovali větší prostor fantasii.
V rámci osvícenství se rovněž hlásí o slovo dosud potlačované city. Z Bodmera a Breitingera
vychází mladší generace, jejíž cítění nejlépe vyjádřil Friedrich Gottlieb Klopstock
(1724-1803). Jeho epos Der Messias (1748-1773), inspirovaný Miltonovým Ztraceným rájem,
překypuje patosem, nadšením a výlevy citu, stejně tak jeho četné ódy (např. Die
Frühlings-Feyer). Sentimentalistou je i lipský básník a dramatik Christian Fürchtegott Gellert
(1715-1769), autor oblíbených veršovaných bajek.
V těchto letech byla značně populární i poezie anakreontická, jejímiž hlavními představiteli
byli v Německu Friedrich von Hagedorn (1708-1754), proslulý i veršovanými bajkami, a Johann
Wolfgang Ludwig Gleim (1719-1803).
c)
Německé osvícenství vrcholí v postavě Gottholda Ephraima Lessinga (jméno slov. původu, srv.
čes. „lesník“, 1729-1781). Zasloužil se o německé drama i o literární kritiku a estetiku.
V dramatu svou orientací na anglické vzory překonává omezenost Gottschedovu. Své teoretické
zásady dramaturgické vyjádřil v díle Hamburgische Dramaturgie (1767-1769). Prakticky je
demonstroval svými hrami, z nichž vynikají veselohra ze současnosti Minna von Barnhelm (1767),
protifeudální tragédie Emilia Galotti (1772) a dramatické podobenství poměru tří světových
náboženství (islámu, křesťanství a judaismu) Nathan der Weise (1779). Z Lessingových děl
estetických je nejvýznamnější spis Laokoon oder über die Grenzen der Malerei und Poesie
(1766).
Posledním velkým osvícencem je Christoph Martin Wieland (1733-1813), který je představitelem
hravě elegantní a satiricky zaměřené linie rokokové. Jeho vývojový román Agathon (1767)
formuluje etické a politické ideály německého měšťanstva, román Der goldne Spiegel, Oder die
Könige von Scheschian (1772) probírá výhody různých vládních forem a svědčí o důvěře
osvícenců v možnosti působení rozumem na panovníky a vládce. Velké oblibě se dlouho těšila
Wielandova pohádkově-fantastická veršovaná povídky Oberon (1780).
Zvláštní místo mezi osvícenci zaujímá svérázný mistr satiry a aforismu Georg Christoph
Lichtenberg (1742-1799).
6. Sturm und Drang (1767-1786)
Je to hnutí, které v něčem ideově navazuje na osvícenství, svou estetikou však je reakcí na
německé osvícenství, některými rysy pak připravuje budoucí literární vývoj. Ideově se jedná o
vzpouru, byť i nedůslednou, proti současnému stavu společnosti. V oblasti umělecké jde o
rozchod s osvícenskou poetikou. Místo pravidel se zdůrazňuje tvůrčí síla mimořádného
jednotlivce (Geniezeit), mizí hranice žánrů (v dramatu se mísí tragické prvky s komickými,
nezachovávají se klasické jednoty, dominuje próza), proti osvícenské didaktičnosti a optimismu
se zdůrazňují negativní stránky civilizace a kultury (vliv Rousseaua) a pravé umění se hledá
tam, kam kultura dosud nezasáhla (v dávné minulosti, v lidu), oproti antickým námětům se dává
přednost látkám z germánských dějin a ze současnosti. Silný je vliv Shakespearův.
Vůdčí postavou je Johann Gottfried Herder (1746-1803), filozof, historik, překladatel a
sběratel lidové poezie řady různých národů. Nejvýznamnějšími jeho díly jsou spis Ideen zur
Philosophie der Geschichte der Menschheit (1784-1791), v němž chápe dějinný proces jako stálý
vývoj k humanitě a v němž předpovídá velkou budoucnost Slovanům, a soubor Volkslieder
(1778-9), později vydávaný pod názvem Stimmen der Völker in Liedern, obsahující i poezii
slovanských národů.
Do období Sturm und Drang (Bouře a vzdor) patří i raná díla Johanna Wolfganga von Goethe
(1749-1832) a Friedricha Schillera (1759-1805). Z Goethovy tvorby, spadající do této doby,
uveďme alespoň bouřliváckou, Shakespearem ovlivněnou historickou hru z doby selské války Götz
von Berlichingen (1771-73), román v dopisech Die Leiden des jungen Werthers (sic!, 1774),
jehož hrdina z nešťastné lásky a pro nemožnost uplatnění v tehdejší společnosti končí
sebevraždou, a první verzi faustovské látky, zvanou Urfaust (před r. 1775). Z Schillerova díla
sem náleží především drama vzpoury proti společnosti Die Räuber (1781) a měšťanská tragédie
Kabale und Liebe (1784).
Dalšími významnými autory tohoto období byli Friedrich Maximilian Klinger (1752-1831), jehož
hra Sturm und Drang (1775) dala celému hnutí jméno, dramatik Jakob Michael Reinhold Lenz
(1751-1792), proslulý společensko-kritickými hrami Der Hofmeister (1774) a Die Soldaten
(1776), a Gottfried August Bürger (1747-1794), slavný především řadou balad v lidovém tónu
(např. Lenore, jež bývá srovnávána v čes. literatuře např. s Erbenovými Svatebními košilemi,
1774).
7. Výmarská klasika (1786-1832)
Toto období zahrnuje zralou tvorbu Goetha a Schillera, ač sem někdy bývají řazeni i jiní
autoři (zejména Friedrich Hölderlin). Proti bouřliváctví předchozího období jde o návrat k
uměřenosti, vyváženosti a vyrovnanosti antiky. Zdůrazňuje se výchovná funkce umění a usiluje
se o humanismus, harmonii, rozvíjení dokonalé osobnosti. V dramatu, které zůstává vůdčím
žánrem, lze pozorovat návrat k verši a často i ke klasickým jednotám a k antickým látkám.
Z Goethova díla tohoto období je nejvýznamnější knižní drama Faust (1808, 1832) o hledání
smyslu lidského života, na němž autor pracoval po celý život. Rovněž celý život ho provázela
práce na výchovných románech Wilhelm Meisters Lehrjahre (1796) a Wilhelm Meisters Wanderjahre
(1829). Z jevištních dramat je nejlepším ztělesněním zásad tohoto období veršovaná hra
Iphigenie auf Tauris (1787). Hra je symetricky komponovaná pro minimální počet osob, zachovává
tři jednoty a zdůrazňuje humanitu a nutnost a možnost vzájemného dorozumění mezi lidmi. Jiným
příkladem usilování o klasickou jednoduchost a typičnost je eposek Hermann und Dorothea
(1797), odehrávající se na německém maloměstě krátce po francouzské revoluci.
Friedrich Schiller nyní píše řadu dramat historických, z nichž nutno uvést především mistrnou
trilogii Wallenstein (1800), Dona Carlose (1787) a Marii Stuart (Maria Stuart, 1801).
Kromě uvedených děl a kromě poezie (Goethův rejstřík je velmi rozsáhlý, Schiller píše
především reflexivní a úvahovou lyriku) publikovali oba autoři i práce odborné:
Johann Wolfgang von Goethe z oblasti přírodních věd, Schiller pak díla historická a pojednání
z oblasti estetiky (zdůrazňoval význam umění pro rozvoj svobodné, dokonalé a harmonické
osobnosti). Obrazem doby je Goethova autobiografie Aus meinem Leben. Dichtung und Wahrheit
(1811-1832).
8. Mezi klasikou a romantikou
V době okolo roku 1800 se objevuje řada autorů, které lze těžko jednoznačně přiřadit k
některému dobovému proudu. Tři z nich patří k největším německy píšícím autorům vůbec. Jsou
to:
Friedrich Hölderlin (1770-1843), básník, který byl ve svých elegických verších, psaných
většinou přísnou formou, inspirován klasickým Řeckem. Vyjadřoval v nich s patosem své utopické
vize lepšího světa a znechucení současným Německem. Častý je v jeho verších hymnický a
extatický tón. Rovněž je autorem výchovného románu v dopisech Hyperion oder Der Eremit in
Griechenland (1797-9).
Jean Paul ([ža'paul], vl. jm. Johann Paul Friedrich Richter, 1763-1825) ve svých prózách
spojuje humor, moralizování, poetická líčení, satirické rysy a dojímající citovost se
zvláštním smyslem pro podivnosti a neobvyklé věci. Z jeho románů je nejvýznamnější Titan
(1800-1803).
Jeden z největších německých dramatiků Heinrich von Kleist (1777-1811) je vnitřně rozervaný
autor, marně hledající jistoty životní i filozofické. K jeho vrcholným hrám patří činohra
Prinz Friedrich von Homburg (1810) a tragédie Penthesilea (1808), nejhranější je komedie Der
zerbrochne Krug (1808). Sklon k dramatičnosti je patrný i na jeho novelách, z nichž je
nejvýznamnější Michael Kohlhaas (1810).
9. Romantismus (1796-1820)
Romantismus je široké hnutí, které má řadu odstínů. Je výrazem zklamání současností a pokusem
o poetizaci života. Zdůrazňuje se subjektivita, citovost a fantazie, hledají se hodnoty,
nedotčené civilizací (v minulosti, v lidu, v přírodě), ty pak se často idealizují. Nezřídka se
objevuje záliba v snech, tajemných a temných stránkách života, v noci, v exotice. Kritický
postoj k nastupující buržoazii vedl romantiky často k nostalgickému zahledění do minulosti.
Období romantismu v Německu se obvykle člení na tři úseky:
a) raná romantika se střediskem v Jeně (1796-1802);
b) vrcholná romantika se střediskem v Heidelberku (1805-1810);
c) pozdní romantika se střediskem v Berlíně (1810-1820).
V Jeně (nom.sg. Jena [je:na]) se koncem 90. let 18. století vytvořil kroužek literátů,
inspirovaných Fichtovou subjektivistickou filozofií. Vůdčími osobnostmi a teoretiky skupiny
byli bratři Friedrich Schlegel (1772-1829) a August Wilhelm Schlegel (1767-1845), největšími
autory byli Friedrich von Hardenberg (1772-1801), píšící pod jménem Novalis (v rodině běžná
výslovnost ['no:valis] se liší od latinské výslovnostní normy [no'va:lis]), básník duchovního
až mystického ražení a tvůrce nedokončeného výchovného románu Heinrich von Ofterdingen (1802),
v němž se objevuje proslulý "modrý květ", který se stal jakýmsi symbolem německého romantismu
vůbec, a Ludwig Tieck (1773-1853), který napsal četné novely, pohádky a divadelní hry (Der
gestiefelte Kater, 1797). Ke kroužku patřil ještě filozof Friedrich Wilhelm Joseph von
Schelling (1775-1834) a předčasně zemřelý prozaik Wilhelm Heinrich Wackenroder (1773-1798).
Heidelberský kroužek, pro který je příznačný především zájem o lidovou tvorbu, se vytvořil
okolo r. 1805 kolem dvou přátel a později švagrů: nadaného a rozervaného básníka Clemense
Brentana (Clemens Brentano, [brεn'ta:no], 1778-1842), mj. autora svérázných pohádek, a
prozaika Achima von Arnim (1781-1831). Společným dílem obou je velký soubor lidových a
starších umělých písní Des Knaben Wunderhorn (1805, 1808), který silně zapůsobil na další
vývoj německé umělé poezie. K této skupině bývají dále počítáni bratři Jacob (1785-1863) a
Wilhelm (1786-1859) Grimmové. sběratelé pohádek (Kinder- und Hausmärchen, 1812-1815) a
zakladatelé vědecké germanistiky, a Joseph von Eichendorff (podoba jména Joseph je katolický
úzus běžný zejména na jihu – srv. občanské jméno papeže Benedikta XVI. – Joseph Ratzinger,
1788-1857), jeden z největších německých lyriků, autor básnické novely Aus dem Leben eines
Taugenichts (1826).
Hlavním reprezentantem pozdní romantiky je E.T.A. Hoffmann (1776-1822), nejpopulárnější
německý autor 19. století za hranicemi Německa, autor hrůzostrašných i pohádkových příběhů, v
nichž se reálné prvky mísí s prvky nadpřirozenými (Der goldene Topf, 1814). Častým námětem
jeho próz byla hudba. Básník sociálních tónů Adelbert von Chamisso ( [ša'mıso],
1781-1838) proslul především svou pohádkovou novelou Peter Schlemihls wundersame Geschichte
(1814) o prodaném stínu (motiv s bohatou literární tradicí).
10. Doba předbřeznová (1820-1848)
Doba předbřeznová je obdobím politické reakce, v němž se německy psaná literatura postupně
vyvíjí od romantismu k realismu. Po vynuceně klidných 20. letech nastává v průběhu 30. a
počátkem 40. let doba pokusů o literaturu politicky angažovanou. Jedná se především o autory,
zahrnované ve 30. letech pod hlavičku Junges Deutschland, ve 40. letech o tzv.
osmačtyřicátníky (die Achtundvierziger).
Dva nejvýznamnější autoři tohoto období jsou Heinrich Heine a Georg Büchner.
Heinrich Heine (1797-1856) ve svém díle vyšel z romantismu, ač jej současně ironizoval a
ideově se od něho distancoval (jako myšlenkově konzervativní hnutí jej kritizoval v knize Die
romantische Schule, 1833). Romantismu nejbližší je jeho raná intimní lyrika souboru Das Buch
der Lieder (1827), politicky nejangažovanější je sbírka Neue Gedichte (1844), rezignovanější
je nemocí poznamenaný Der Romanzero (1851). Klasickou politickou satirou je veršovaný epos
Deutschland, ein Wintermärchen (1844). Z Heinových próz si velkou popularitu získaly jeho
subjektivně laděné Reisebilder, zejména Die Harzreise (1826).
Georg Büchner (1813-1837) se svéráznou cestou dopracoval poznání, že revoluční přeměna
společnosti je nevyhnutelná (Der hessische Landbote, 1834). Z jeho rozsahem nevelkého díla je
nejzávažnější fragment dramatu Woyzeck (1836), v němž expresivní formou líčí tragický osud
ubohého a ponižovaného důstojnického sluhy. Dílo inspirovalo naturalisty a expresionisty a
bylo i zhudebněno (Alban Berg).
Z díla originálního dramatika Christiana Dietricha Grabbeho (1801-1836), který psal hlavně
historické hry, se dnes těší největšímu zájmu komedie Scherz, Satire, Ironie und tiefere
Bedeutung (1822) mj. pro svou blízkost tzv. absurdnímu divadlu.
Junges Deutschland bylo literární hnutí měšťanských liberálů, kteří usilovali o změnu poměrů v
Německu a tendenční literatura jim byla jedním z hlavních prostředků k dosažení tohoto cíle.
Psali především politické romány a dramata, hlavními představiteli jsou Karl Gutzkow
(1811-1878) a Heinrich Laube (1806-1884). Jejich předchůdcem byl v mnoha ohledech publicista
Ludwig Börne (1786-1837).
Politickou linii v literatuře tohoto období představovali ve 40. letech tzv.
Achtundvierziger, básníci politického, většinou liberálního ražení, kteří svou tvorbou
pomáhali připravovat revoluční rok 1848. Nejvýznamnějšími z nich byli Georg Herwegh
(1817-1875) a Ferdinand Freiligrath (1810-1876).
Druhou linii literární tvorby tvořili ti autoři, kteří se bezprostředně politicky
neangažovali. Největším z nich je dobovou rezignaci vyjadřující, k idyle tíhnoucí a formálně
dokonalý lyrik Eduard Mörike (1804-1875), z jehož díla je u nás nejčtenější novela Mozart auf
der Reise nach Prag (1855). Hodnoty utvářející epochu biedermeieru vyznávala autorka
neobyčejné přírodní lyriky Anette Freiin von Droste-Hülshoff (1797-1848), z jejíhož díla
vyniká takřka kriminální novela Die Judenbuche (1842), a rakouský těžkomyslný básník Nikolaus
Lenau (vlastně Nikolaus Franz Niembsch, Edler von Strehlenau,1802-1850), tvůrce reflexivní
lyriky přírodní. K formálně nejdokonalejším německým básníkům patří August Graf von Platen
(1796-1835), jehož pocit izolovanosti našel nejsilnější vyjádření v jeho gazelech, ódách a
především sonetech (Sonette aus Venedig, 1825). Ve 30. letech přivítal polské revoluční snahy
(Polenlieder, 1839).
Z prozaiků doby předbřeznové (prózu ovšem psali i právě uvedení básníci) je nutno se zmínit
ještě o Karlu Immermannovi (1796-1840), jehož panoramatický společenský román Die Epigonen
(1836) je v mnohém výstižnou charakteristikou současnosti, kterou autor pokládal za netvůrčí a
epigonskou. V románě Münchhausen (1839) pak této skutečnosti nastavuje satirické zrcadlo.
Švýcar Jeremias Gotthelf (vl. jm. Albert Bitzius, 1797-1854) líčí ve svých prózách humorně a s
didaktickými záměry život sedláků v okolí Bernu (Uli der Knecht, 1841).
V době předbřeznové dochází postupně k vydělování literatury rakouské z celku německy psané
literatury. Kromě zmíněného Lenaua se v této souvislosti jedná ještě o tři dramatiky. Franz
Grillparzer (1791-1872), spojující podněty z výmarské klasiky a ze Shakespeara, napsal řadu
veršovaných her, z nichž tři námětově čerpají z českých dějin (König Ottokars Glück und Ende,
1825; Ein Bruderzwist in Habsburg (1825-1848) a Libussa
(1837-48). Důležitou složkou rakouské divadelní tradice je tzv. Wiener Volkstheater,
jihoněmecké lidové tradici blízký útvar, v němž velkou úlohu hrála kouzla, zpěv a hudba (u nás
obdobou J. K. Tyl). Tato dlouholetá vídeňská tradice nyní vrcholí v díle Ferdinanda Raimunda
(1750-1836) a Johanna Nepomuka (Eduarda Ambrosia) Nestroye (1801-1862), autora her jako Der
böse Geist Lumpazivagabundus (1833) a Freiheit in Krähwinkel (1848). Nestroy působil také
v brněnském divadle Reduta (tehdy: Nationaltheater), zpíval např. v Mozartově Donu Giovannim a
Kouzelné flétně a působil v činohře (pro cenzurou nedovolené „extemporování“, improvizování,
byl dokonce uvězněn a musel opustit Brno). Otevření části trati Severní dráhy císaře
Ferdinanda mezi Vídní a Brnem (1839) věnoval Nestroy frašku se zpěvy Eisenbahnheirathen oder
Wien, Neustadt, Brün[n].
11. Realismus (1850-1890)
Nejvýznamnějšími politickými momenty v těchto letech jsou porážka revoluce 1848, sjednocení
Německa a založení německého císařství roku 1871 a růst a rozvoj dělnického hnutí. V
literatuře je to období realismu.
Z prozaiků patří k nejvýznamnějším šumavský rodák Adalbert Stifter (1805-1868), píšící
především krátké črty a novely, často s přírodními náměty. Je i autorem historického románu z
českých dějin Witiko (1867) a vývojového románu Der Nachsommer (1857).
Švýcarský autor Gottfried Keller (1879-1890) vytvořil ve výchovném a současně
společensko-kritickém románě Der grüne Heinrich (1854,1880) jedno z největších německy psaných
románových děl (je to nejvýznamnější Bildungsroman vedle Goethova Viléma Meistera a
Stifterova Nachsommer). Kellerův robustní humor i prvky satirické se objevují i v jeho
povídkách a novelách (Die Leute von Seldwyla, 1856, 1874; Züricher Novellen, 1878). Jeho
krajan Conrad Ferdinand Meyer (1825-1898) vytvořil řadu především historických novel, formálně
i jazykově vybroušených, celkově vyznívajících většinou rezignovaně až pesimisticky. Keller i
Meyer se svou poezií řadí k největším básníkům tohoto období, které poezii příliš nepřálo.
Theodor Storm (1817-1888) je kromě lyrických básní autorem elegických a dramatických novel,
většinou rámcových, z nichž nejznámější asi je Der Schimmelreiter (1880), odehrávající se v
rodném Šlesvicku (1880). Příkladem poetické romantizující novely Stormových literárních
začátků je Immensee (1849).
Kritické rysy i humor přehlušuje ve většině románů Wilhelma Raabeho (1831-1910) smutek a
skepse. Ve svých dílech je především kronikářem Berlína a Pruska (Die Chronik der
Sperlingsgasse, 1856), a proto bývá někdy řazen i k literatuře regionalistické. Za
regionalistu bývá také pokládán většinou dolní němčinou píšící Fritz Reuter (1870-1874), jehož
nejvýznamnější dílo představuje román z doby, kdy se v Mecklenbursku (Mecklenburg
[me:klenburg] věnoval zemědělství Ut mine Stromtid (1864).
Velkým prozaikem pozdní fáze kritického realismu v Německu je Theodor Fontane
([fon'ta:nə], francouzsky: [fo'tan], Fontane, potomek francouzských hugenotů vyslovoval
své jméno v každém případě bez „němého“ e na konci, anglosaský způsob respektuje výslovnost
nositele jména; 1819-1898), který v posledním desetiletí svého života napsal řadu
společensko-kritických románů z prostředí berlínského měšťanstva i pruské šlechty. Její
zkostnatělý morální kodex a neplnoprávné postavení ženy kritizuje Fontanův nejpopulárnější
román Effi Briest (1894). Nejvýznamnějším dramatikem tohoto období je filozofující dramatik
Friedrich Hebbel (1813-1863). Vychází z Hegelovy filozofie dějin, populární v době
předbřeznové, od 50. let 19. století u něj sílí vliv Schopenhauerova pesimismu. Maria
Magdalene (někdy také: Maria Magdalena 1844) je chmurná měšťanská tragédie, Agnes Bernauer
(1855) je tragédie historická, líčící nadřazenost zájmů celku nad touhami jednotlivce.
Rakušan Ludwig Anzengruber (1839-1889) psal hry v lidovém tónu, jimiž navazoval na tradici
vídeňského lidového divadla (situační a jazyková komika), psal ovšem i hry vážnější (viz
vesnická tragédie Der Meineidbauer, 1871).
Svým způsobem náleží k dramatikům této doby i velký reformátor opery (usilující o tzv.
Gesamtkunstwerk – souborné dílo) Richard Wagner (1813-1883), který si sám psal texty ke svým
hudebním dramatům.
12. Naturalismus a reakce na naturalismus (1890-1910)
Devadesátá léta jsou v Německu dobou, v níž otevřeně a s plnou silou vstupuje po Bismarckově
pádu na politickou scénu organizovaná dělnická třída. S větší výrazností počínají vystupovat
na světlo negativní stránky už několik desetiletí prováděné industrializace.
V krásné literatuře dochází koncem 80. let ke krystalizaci. Některým mladším autorům se
dosavadní literatura zdála málo realistická, vyčítali jí idealizování skutečnosti. Jiní opět
ji pokládali za příliš realistickou a příliš závislou na konkrétní skutečnosti. Výsledkem
těchto úvah a snah je na jedné straně naturalismus, na druhé straně směry a tendence,
realismus a naturalismus odmítající (novoromantismus, symbolismus, dekadence).
Autoři, hlásící se k naturalismu, stáli pod vlivem dobové přírodovědy a usilovali o co
nejpřesnější, jakoby vědecké a fotografické zobrazení skutečnosti. Náměty a témata si s
oblibou brali z okrajových prostředí velkoměst (bída, alkoholismus, prostituce), často býval
kladen důraz na dědičnost. Stavba naturalistických děl byla většinou jen velmi volná, děj a
napětí ztrácely na významu.
Nejvýznamnějším představitelem naturalismu v Německu byl dramatik a prozaik Gerhart Hauptmann
(1862-1946), zejména ve svých raných hrách. Jsou to především Vor Sonnenaufgang (1889),
líčících v temných barvách alkoholismus a morální rozklad slezské vesnice, kde se počíná s
těžbou uhlí, a Die Weber (1892) s námětem živelného povstání slezských tkalců roku 1844. Podle
zásad naturalismu tato hra nemá zápletku ve vlastním smyslu ani hrdinu, je zobrazením (i
jazykově pokud možno věrným, s prvky slezského dialektu – původní verze byla důsledně v
dialektu) výseku skutečnosti. I jedna z nejpopulárnějších německých komedii Der Biberpelz
(1893), vysmívající se omezenosti pruského úřednictva i filistrovským měšťákům, je svou volnou
(či zdánlivě volnou) stavbou dobrým příkladem naturalistické poetiky. Od roku 1893 tvoří
paralelně naturalistická i novoromantická dramata (Hanneles Himmelfahrt, Die versunkene
Glocke).V pozdějším díle Hauptmannově se projevily eklektické tendence.
K nejdůslednějším stoupencům naturalismu patřil básník Arno Holz (1863-1929), autor novátorské
nerýmované poezie, usilující o zachycení vnitřního rytmu řeči. Jeho sbírka Phantasus, na které
pracoval celý život, narostla z původní stovky básní na objemné tři svazky o více než 1500
stranách a měla být jakousi Božskou komedií vědeckého věku evoluce (posměšně byla nazvána
Elephantasus /elefantiáza!/). Těmito i dalšími poetickými experimenty (travestiemi barokní
poezie) ovlivnil Holz i experimentální lyriku 60. let 20. století (Helmut Heißenbüttel: Vater
Holz).
Spolu s Johannesem Schlafem (1862-1941) napsali klasické naturalistické drama Familie Selicke
(1890) s volným sledem scén odehrávajících se během jediného vánočního večera, věrným líčením
prostředí, hovorovou řečí a rovněž objevitelskou sbírku prozaických skic Papa Hamlet (1889).
Z autorů antinaturalistických byl velmi vlivný formálně dokonalý představitel dekadence,
později elitářství zdůrazňující Stefan George ( [gε'o:rgε], 1868-1933). Zpočátku k
jeho stoupencům patřil i Rakušan Hugo von Hofmannsthal (['ho:fmansta:l], pozor i na správné
psaní jména: např. „h“ ve jméně není přesmyknuté dloužicí znaménko jako ve slově Stahl – takto
čeští mluvčí jméno autora ve výslovnosti občas komolí - ale označuje aspiraci /přídech/,
1874-1929), básník, autor lyrických dramat (Der Tod des Tizian,1892; Der Tor und der Tod,
1893) i významný esejista. Hofmannsthal pobýval v rámci své vojenské služby také krátce v Brně
a Hodoníně. Jako představitel tzv konzervativní revoluce (konservative Revolution) usiloval
Hofmannsthal v době 1. sv. války o zachování podunajského soustátí a pokoušel se s tímto
cílem navázat kontakt i s českým intelektuálním prostředím (např. korespondence s Jaroslavem
Kvapilem[2]) Hofmannsthalovým významným vídeňským současníkem byl Arthur Schnitzler
(1862-1931), tvůrce řady mistrovských jednoaktovek (Der grüne Kakadu,1899) i kratších formálně
novátorských próz (Lieutenant Gustl, 1900).
V těchto letech začíná psát i pražský rodák Rainer Maria Rilke (mylné psaní: Reiner, rak. a
švýc. podoba je obecně Rainer, 1875-1926), lyrický básník osamělosti a krásy věcí, jehož dílo
později vrcholí v esoterických sbírkách Sonette an Orpheus (1923) a Duineser Elegien (titul
mj. někdy překládán jako „Děvínské žalozpěvy“,1923). K rozkladu tradiční románové formy
dospěla jeho próza s autobiografickými rysy Die Aufzeichnungen des Malte Laurids Brigge
(1910). Osmou Duinskou elegii připsal Rilke svému příteli Rudolfu Kassnerovi (pův. Kaßner,
1873-1959), snad jednomu z nejvýznamnějších německy píšících autorů pocházejících z Moravy
(nar. ve Velkých Pavlovicích, studoval mj. na gymnáziu v Mikulově – např. vzpomínkový svazek
Die Zweite Fahrt). Dílo tohoto pozapomenutého kulturního filozofa, spřáteleného s řadou
evropských literátů a intelektuálů (Hofmannsthal, Th. Mann, André Gide, Gabriel Marcel), je
v posledních letech znovuobjevováno a překládáno (mj. do polštiny, italštiny a rumunštiny).
Okolo roku 1900 vstupuje do literatury i několik velkých autorů, kteří dosáhnou světové slávy
až po 1. světové válce. Jsou to Thomas Mann (1875-1955), jehož román Buddenbrooks
( ['budņbro:ks], 1901), líčící osudy jedné severoněmecké měšťanské rodiny v gründerské
době, se stal klasickým dílem moderní německé literatury. Jeho spíše k ironii a k expresi
tíhnoucí bratr Heinrich Mann (1871-1950) se proslavil groteskním, povrchní kulturnost
kritizujícím románem Professor Unrat (1905). Román byl zfilmován pod titulem Der blaue Engel
(režie Josef Sternberg, s Marlene Dietrichovou v hlavní roli). V raném díle Hermanna Hesseho
(1872-1962) se spojují realistické tendence s rysy romantickými a subjektivistickými. Platí to
pro anticivilizačně laděný příběh básníka se selskými kořeny Peter Camenzind (1904) i pro
tragický osud chlapce, jenž nevydržel tlak školního prostředí Unterm Rad (1906).
13. Expresionismus (1910-1920)
Expresionismus je literární hnutí, které protestuje proti veškeré minulé kultuře, pokládajíc
ji za úpadkovou a prolhanou, hlásá konec starého světa (často symbolizovaného moderním
velkoměstem) a současně ohlašuje zrod nového. Na jedné straně tedy apokalyptické vize, na
druhé straně neurčité utopické představy o lepší budoucnosti. Za války se u mnoha
expresionistů objevují silné pacifické rysy. Ani ideově, ani pokud jde o formální stránku,
není expresionismus hnutím jednotným. Názorová škála je široká, od autorů, směřujících k
socialismu až po autory později fašizující. Po formální stránce je častý patos, výkřiky,
groteska, nekonvenční používání jazyka. Časté jsou vize, vyznání, typickým tématem je vzpoura
synů proti otcům.
K předchůdcům a připravovatelům expresionismu patří dramatik a básník Frank Wedekind
(1864-1918) a to jak tónem svých děl tak i jednoznačným odmítáním světa buržoazie. Jeho
nejvýznamnějším dílem jsou na sebe navazující hry Erdgeist (1895) a Die Büchse der Pandora
(1902), v nichž proti světu měštáků staví svět pudů. Carl Sternheim (1881-1942) v řadě
groteskních a satirických komedií Aus dem bürgerlichen Heldenleben (1910-1915), psaných
neobvyklým jazykem, kritizuje život a morálku buržoazních vrstev.
Z expresionisticky zaměřených básníků uveďme následující. Melodické a tklivým smutkem naplněné
básně Georga Trakla [tra:kl] (1887-1914) líčí rozklad a tušení smrti. Apokalyptické vize měst
podává ve formálně dokonalých verších Georg Heym (1887-1912). Pro nihilistické básně lékaře
Gottfrieda Benna (1886-1956) je charakteristické evokování zmaru (Morgue und andere Gedichte,
1912). Poezie Johannese R. Bechera (1891-1957) z tohoto období má vizionářský ráz (An Europa,
1916).
Z expresionistických dramatiků jsou nejvýznamnější Georg Kaiser (1878-1945), který ve
dvoudílné, k abstraktním typům postav tíhnoucí hře Gas (1918, 1920) líčí svět monstrózní
techniky. Ernst Toller (1893-1939) ve svých lyrizujících a patetizujících hrách zachytil
vzestup a ústup revoluční vlny v Německu (Masse Mensch, 1921).
K expresionismu bývají řazeni i dva velcí pražští autoři. Franz Werfel (1890-1945), slavný
romanopisec, sem patří především svými básnickými začátky. Franze Kafku (Franz Kafka,
1883-1924), líčícího záhadnost a absurditu světa a nemožnost proniknutí k podstatě bytí
v románech Der Process (sic! - v manuskriptu, v Krit. vyd. u S. Fischera Proceß; 1925), Das
Schloss (1926); Der Verschollene (Amerika,1927), spojuje s expresionisty mj. časté
zdůrazňování generačního sporu otec-syn.
Expresionismem, který dozníval ještě ve 20. letech, byli více méně zasaženi mnozí autoři
(např. Heinrich Mann).
14. Výmarská republika (1920 - 1933)
Do tohoto období zahrnujeme německou literaturu od porážky německé revoluce až po rok 1933. Je
to doba, v níž byl patos expresionismu vystřídán věcnějším pohledem (někdy se objevuje z
výtvarného umění převzatý termín Neue Sachlichkeit). oblibě se těší próza, blízké svou
střízlivostí literatuře faktu. Značně na literaturu působí psychoanalýza.
20. léta jsou i obdobím velkého rozkvětu literatury socialistické. V roce 1928 byl založen
Bund proletarischrevolutionärer Schriftsteller Deutschlands, v němž se sdružili levicoví
spisovatelé, a to jednak přímo píšící dělníci (např. Karl Grünberg, Hans Marchwitza, Willi
Bredel). jednak s komunistickou stranou sympatizující autoři či její členové (např. Johannes
R. Becher, Friedrich Wolf, Ludwig Renn, Anna Seghers). Z levicových dramatiků, kteří
vystoupili ve 20. letech, je nejvýznamnější Bert(olt) Brecht (1898-1956), který si po řadě
úspěchů v Německu získal hrou Die Dreigroschenoper (1928) světové uznání.
K německy psané socialistické literatuře patří i někteří autoři z našich zemí. Jsou to
především reportér Egon Erwin Kisch (1885-1945), prozaik Franz Carl Weiskopf (1900-1955) a
básník Louis Fürnberg (1909 -1957).
V této době pokračují v tvorbě významnými díly mnozí autoři už zmínění. Thomas Mann píše
úvahový román Der Zauberberg (1924), v němž se pokouší o zachycení duchovního klimatu doby,
Hermann Hesse se v románě Der Steppenwolf (1927) soustřeďuje na vnitřní rozpolcenost moderního
člověka.
Typickým dílem těchto let je román Berlin Alexanderplatz (1929) Alfreda Döblina
(['do/:bli:n],[ do/:'bli:n], 1878-1957), v němž se autor snaží zachytit složitý život
velkoměsta pomocí nejrůznějších moderních technik (montáž novinových a statistických
materiálů, různé jazykové vrstvy, střídání vypravěče, vnitřní monology). Jiným typickým
autorem těchto let je Leonhard Frank (1882-1961), líčící v románě Das Ochsenfurter
Männerquartett (1927) těžké následky poválečné inflace. Arnold Zweig (1887-1968) se v románě
Der Streit um den Sergeanten Grischa (1927) zamýšlí nad mechanismem světové války. Jednou z
nejúspěšnějších knih doby je pacifistický román Im Westen nichts Neues (1929) Ericha Marii
Remarqua (Erich Maria Remarque; 1898-1970), v němž je válka, chápaná jako iracionální zlo,
líčena bez iluzí a bez příkras.
Z rakouských prozaiků dosáhli po 1. světové válce značné popularity mistr novely a krátké
povídky Stefan Zweig (1881-1942), který ve 20.letech vydal řadu literárních portrétů
Baumeister der Welt (1920-1928), Joseph Roth (1894-1939), jenž v románě Radetzkymarsch (1932)
se značnou dávkou nostalgie vylíčil konec Rakousko-Uherska, Robert Musil (1880-1942),
zachycující v nedokončeném vícesvazkovém románu-eseji Der Mann ohne Eigenschaften (1930, 1933,
1943 – „kompletně“ byl vydán rukopis nehotového románu teprve na CD-ROMu, čtenáři znají vesměs
pouze dvou- až třísvazkovou edici Adolfa Frisé, z níž vychází i čes. překlad), jehož hrdinou
je nerozhodný mladý intelektuál, bezvýchodnost a chaotičnost staré monarchie (Kakanien). Musil
žil také v Brně na ul. Augustinská (dnešní Jaselská 10) a kdyby byl mytizovatelný jako Kafka,
mluvilo by se dnes o Musilově Brně (Stadt B. v jeho románu). Musil je také vzdáleným příbuzným
proslulého orientalisty a cestovatele Aloise Musila (Ihre Väter waren Vettern.) Hermann Broch
(1886-1951) v trilogii Die Schlafwandler (1931-1932) analyzuje rozpad hodnot v epoše
imperialismu.
15. Německá literatura v exilu (1933 - 1945)
Nástup národních socialistů k moci v roce 1933 znamenal zglajchšaltování celé kultury včetně
literatury. Většina významných autorů opustila Německo a postupně došlo k vytvoření několika
zahraničních spisovatelských center. Nejdůležitější z nich byla v Sovětském svazu (Johannes R.
Becher, W. Bredel), ve Spojených státech (T. Mann, H. Mann, Bertolt Brecht, Lion Feuchtwanger,
Franz Werfel) a v Mexiku (A. Seghers, Ludwig Renn, Egon Erwin Kisch). Pro řadu autorů bylo
jednou z přestupních stanic na útěku před nacismem i Československo (např. pro T. Manna nebo
Oskara Maria Grafa /poslední v Brně/).
V oficiální národně-socialistické literatuře se zdůrazňovaly látky a témata jako germánská
minulost, vůdcovské principy, blízkost lidu a spojení s půdou, antisemitismus. Formální
postupy posilovaly patos a lidovost (Volksverbundenheit, Volksgetragenheit). Státem byla
vytvořena spisovatelská organizace Reichsschrifttumskammer, řízená přímo Goebbelsovým
ministerstvem propagandy. Knihy pokrokových autorů byly demonstrativně spáleny v květnu 1933 a
vyřazovány z knihoven, modernistická a netradiční díla byla pokládána za „zvrhlou“ literaturu
(entartete Literatur).
I v Německu však zůstali někteří autoři, kteří se nacismu nepřizpůsobili a buď se odmlčeli, či
se zaměřili na únikové náměty (Erich Kästner, Hans Fallada a další). Po válce se v této
souvislosti často mluvilo o tzv. vnitřní emigraci (innere Emigration).
K nejvýznamnějším literárním dílům, vytvořeným v emigraci, patří románová tetralogie Thomase
Manna Joseph und seine Brüder (1933-1943), historické vývojové romány Heinricha Manna Die
Jugend des Königs Henri Quatre (1935) a Die Vollendung des Königs Henri Quatre (1938), romány
Das siebte Kreuz (1942) a Transit (1944) Anny Seghersové (Anna Seghers, [ze:g …]), Brechtovy
hry Mutter Courage und ihre Kinder (1939) a Leben des Galilei (1939) a románová trilogie Liona
Feuchtwangera (1884-1958) o Josefu Flaviovi (Der jüdische Krieg, 1932; Die Söhne, 1935; Der
Tag wird kommen, 1942). Hermann Hesse dokončil ve Švýcarsku svůj vrcholný román Das
Glasperlenspiel (1943).
16. Německy psaná literatura po roce 1945
Po prohrané válce došlo brzy k faktickému rozdělení Německa na dvě části a později k vytvoření
dvou německých států, NDR a SRN (v době reálného socialismu zkracována pouze NSR). Toto období
proto rozdělíme na tři samostatné oddíly, a to na literaturu NDR, literaturu SRN a na ostatní
německy psanou literaturu.
a) Literatura NDR
Z emigrace se do NDR (zprvu do sovětského okupačního pásma) navrátila řada významných autorů
starší a střední generace. Byli to: Johannes R. Becher (1891-1958), který se mj. stal prvním
ministrem kultury NDR (B. je také autorem textu hymny NDR /hudba Hanns Eisler/); Bertolt
Brecht (vlastně Eugen Berthold Friedrich Brecht, 1898-1956) založil a až do své smrti řídil
divadlo Berliner Ensemble, v němž inscenoval především své vlastní hry; Arnold Zweig
pokračoval dále v práci na svém románovém cyklu Der große Krieg der weißen Männer; Anna
Seghersová (1900-1983) napsala řadu nových románů a novel (Die Entscheidung, 1959; Das
Vertrauen, 1968) a dlouhou dobu (1950 bis 1978) byla předsedkyní svazu spisovatelů; Friedrich
Wolf (1888-1953) se dále věnoval dramatu (Bürgermeisterin Anna, 1950), Willi Bredel
(1901-1964) dokončil v NDR svou trilogii Verwandte und Bekannte (1941, 1949, 1953). Zlom ve
vztahu spisovatelů a státu znamenal rok 1976. Tehdy byl písničkář Wolf Biermann (* 1936),
který v roce 1953 přesídlil z Hamburku do NDR, zbaven občanství NDR a byl mu znemožněn návrat
do Berlína. Proti zbavení občanství tehdy protestovali Stephan Hermlin, Sarah Kirsch, Christa
Wolf, Volker Braun, Franz Fühmann, Stefan Heym, Günter Kunert, Heiner Müller, Rolf Schneider,
Gerhard Wolf, Jurek Becker a Erich Arendt. Bylo to poprvé v dějinách , kdy významní
intelektuálové vystoupili proti režimu. Anna Seghers, Hermann Kant, Erik Neutsch, Paul Wiens,
Konrad Wolf a Peter Hacks postup vlády v Biermannově případu veřejně obhajovali. V roce 1979
bylo 9 spisovatelů vyloučeno ze svazu (mj. Stefan Heym, který se vrátil po válce do NDR
z amerického exilu, a Erich Loest, vězněný v letech 1957-1964 v nechvalně známém vězení das
Gelbe Elend v Budyšíně /Bautzen/) a řada odešla již 1977 do SRN: básnířka Sarah Kirschová;
básník a překladatel zejména V. Holana a J. Skácela Reiner Kunze (*1933; překládal na 40
českých autorů – řada lit. ocenění), jehož próza Die wunderbaren Jahre vyšla v SRN a měla za
následek jeho vyloučení ze svazu spisovatelů; Jurek Becker (1937-1997), autor románu Jakob der
Lügner (1968), jehož filmová podoba přinesla NDR jediného Oskara. Günter Kunert (* 1929),
básník a autor krátkých próz, majících parabolické či anekdotické zaměření (Die geheime
Bibliothek, 1973) opustil NDR v roce 1979. I pro autory, kteří zůstali v NDR, se stávají
západoněmecká nakladatelství klíčová: finančně i jako možnost publikace, kdyby nějaké kniha
byla v NDR zakázána. Nepíší již jen pro čtenáře v NDR.
K nejpopulárnějším autorům NDR, jehož dílo nebylo v NSR nikdy přijato, patřil Erwin
Strittmatter (1912-1994), romanopisec a novelista, čerpající především z vesnického prostředí
(romány Ole Bienkopp 1963; Der Wundertäter, 1957, 1973, 1978; Der Laden, 1983, 1987, 1992).
Hermann Kant (* l926), dogmatický nástupce Anny Seghers ve funkci předsedy svazu spisovatelů ,
v panoramatickém románu Das Impressum (1972) rekapituluje na řadě různých, mnohdy
anekdotických příběhů dějiny NDR, a v románu Der Aufenthalt (1977), jehož hrdina je vyšetřován
v Polsku po roce 1945 pro domnělé válečné zločiny, otevřel v NDR tabuizované téma. Kant, který
se svého času zasazoval o „vyemigrování“ (Ausbürgerung) Reinera Kunzea, dosáhl soudním
rozhodnutím odstranění svého jména ze zveřejněného výtahu ze svazku Stasi vedeného na Reinera
Kunzea (Deckname Lyrik). Christa Wolfová (* 1929), vypravěčka, používající moderních
stylistických prostředků (Nachdenken über Christa T., 1968; Das Kindheitsmuster, 1977)
dosáhla vrcholu popularity v roce 1983, kdy vyšla její povídka Kassandra, vnitřní monolog
dcery trójského krále, propojující téma moci a jejího zneužití s úvahami o úloze ženy
v dějinách. Po vydání knihy Was bleibt v listopadu 1989, v níž líčí, jak byla v roce 1979
sledována Stasi, se stala terčem útoků západoněmecké kritiky. Nejen proto, že sama byla
prominentkou v NDR, ale i jako odpůrkyně sjednocení a symbol jedné generace samostatné NDR. Na
její obranu vystoupili Wolf Biermann i Günter Grass. Další polemiky následovaly, když v roce
1993 vyšlo najevo, že byla v letech 1959-1962 spolupracovnicí Stasi (inoffizielle
Mitarbeiterin – IM ).
Z básníků nejvíce proslul Johannes Bobrowski ([bo'brofski], 1917-1965), který se v celém svém
díle básnickém i prozaickém (romány Levins Mühle, a Litauische Claviere, 1966) zaměřil
tematicky na oblast vztahů mezi Německem a jeho východními sousedy. Stephan Hermlin
([hεrm'li:n], vl. jm. Rudolf Leder, *1915), lyrik patetického zaměření a přísné formy,
zaujal v roce 1979 svojí autobiografií Abendlicht, jež vyprovokovala 1996 Karla Corino
k napsání biografie Außen Marmor, innen Gips. Die Legenden des Stephan Hermlin. Volker Braun
(1939), autor nekonvenčních veršů, próz i divadelních her, provokoval komunistický
establishment především svou parafrází na Goethova Fausta, nazvanou Hinze a Kunze: stavebník
dělník Hinze uzavře smlouvu se stranickým tajemníkem Kunzem a udělá kariéru (hra Hans Faust,
1968; nová jevištní verze 1973 jako Hinze und Kunze, Berichte von Hinze und Kunze,1983;
Hinze-Kunze-Roman, 1985). Franz Fühmann (1922), básník a prozaik, věnující se soustavnému
překládání české poezie(zejména dílu Františka Halase), reflektuje ve svém díle sebekriticky
podlehnutí nacistické i komunistické ideologii (Zwanzig Tage oder Hälfte des Lebens, 1973;
Säienzfiktschn (1981), Vor Feuerschlünden (v NSR/SRN jako Der Sturz des Engels, 1982)
Nejvýznamnějšími dramatiky (kteří všichni vyšli tak či onak z Brechta) byli Helmut Baierl
(1926) s komedií Frau Flinz (1961); komediograf Peter Hacks (l928-2003), který přesídlil roku
1955 z Mnichova do východního Berlína a po konfliktu s cenzurou v roce 1963 se politicky
brizantním tématům vyhýbal psaním knih pro děti a dramatizací tradičních námětů (blankversem
psaná komedie Adam und Eva 1973) a monodrama Ein Gespräch im Hause Stein über den abwesenden
Herrn von Goethe, 1976. Heiner Müller (1929), který rovněž adaptuje starší díla a látky, na
rozdíl od Hackse je však pesimistou a rozeným tragikem ("Philoktet", 1968; "Hamletmaschine",
1979 ). Velké popularity dosáhl počátkem 70. let Ulrich Plenzdorf (*l934) svou hrou Die neuen
Leiden des jungen W. (1972), v níž hovorovým jazykem konfrontuje problémy mladých lidí s
problémy, před které byl postaven Goethův Werther. V roce 1978 získal svou povídkou kein
runter kein fern, která v NDR nikdy nevyšla, Cenu Ingeborg Bachmannové. Po roce 1989 se
uplatňuje Plenzdorf především jako scénárista.
Srůstání německé literatury se neobešlo bez osobních útoků a ztráty prestiže kdysi
oslavovaných autorů. Literárně nejzajímavější prózy, reagující na znovusjednocení Německa,
pracují s jazykovým experimentem – Reinhard Jirgl (*1953) : Hundsnächte (1997), ale pohrávají
si při zachycení epizod z všedních dnů ve východoněmecké provincii se stylem amerických
kriminálních příběhů – Ingo Schulze: Simple Storys (1998). Humoristický přístup zvolil Thomas
Brussig (Helden wie wir, 1995). Žánrem, jehož obliba je v devadesátých letech srovnatelná ve
starých i nových spolkových zemích, se stala autobiografie, příp. historicky zaměřená
románové biografie postav druhé poloviny 20. století (Günter de Bruyn [broyn], Franz Fühmann,
Heiner Müller).
Zajímavým tématem se stává i pro autory žijící po Wende v Nových spolkových zemích dříve
režimem reálného socialismu tabuizovaný útěk a vyhnání etnických Němců (Volksdeutsche) z území
mimo Německo obývaných před válkou a jejich následná integrace do společnosti v Německu.
(Místo výrazu Vertreibung, Vertriebener se v Sovětské okupační zóně (Sowjetische
Besatzungszone, SBZ), tedy od r. 1949 NDR, oficiálně užívalo výrazu Umsiedlung, Umsiedler,
v letech 1948 popř. 1950 však i tyto výrazy zmizely z oficiálního slovníku bez náhrady. –
Dřívější texty osobně nezasažených autorů v NDR, Anny Seghersové Die Umsiedlerin (1950),
Erwina Strittmattera Tinko (1954) a Helmuta Baierla Frau Flinz (1964), poplatné doktríně
socialistického realismu, sledují spíše zapojení do budování socialismu. Teprve v 80. letech
vznikaly v NDR dokumentární texty s tématem nuceného vysídlení např. román Ursuly
Höntsch-Harendtové Wir Flüchtlingskinder /1985/ těžící z autobiografie a dokumentace. Z
proponované trilogie napsala autorka už jen druhý díl Wir sind keine Kinder mehr /1990/).
Na Západě jakoby znovu uvedl tuto problematiku (z dřívějších autorů se jí zabývali Siegfried
Lenz, Peter Härtling pobývající mj. v Olomouci a Brně, a Brechtův žák Horst Bienek, rodák
z polských Glivic (Gleiwitz), který po několika letech v nechvalně proslulém sibiřském gulagu
Vorkuta odešel do SRN) mimo vyhnanecké prostředí do literatury Günter Grass svou novelou Im
Krebsgang (2002), na Východě se jí věnoval např. Jörg Bernig Niemandszeit (2002) příběhem
ze severních Čech na česko-polsko-německém pomezí, polemizujícím s Benešovými dekrety,
Reinhard Jirgl experimentálním románem Die Unvollendeten (2003), který navazuje na poetiku
Arno Schmidta a líčí osud čtyř sudetoněmeckých žen z Chomutova, a Christoph Hein (*1944),
který na sebe upozornil už v době NDR (např. Der fremde Freund/ v záp. Německu pod titulem
Drachenblut/, Horns Ende, Der Tangospieler), románem Landnahme (2004), příběhem
vyhnance-outsidera přicházejícího do saského maloměsta z polské Vratislavi (Wrocław, Breslau).
b) Literatura SRN
Na rozdíl od NDR, kde zejména v prvních letech tvořili jádro autorů navrátilci z emigrace,
začíná se v SRN (a předtím v západních okupačních pásmech) téměř od nuly a uplatňují se hlavně
lidé, kteří teprve po válce začínají publikovat. Většina z nich se připojila k volnému
seskupení Gruppe 47.
Prvním velkým autorem je Wolfgang Borchert (1921-1947), který ve hře Draußen vor der Tür
(1946) i ve svých expresionisticky zabarvených prózách vylíčil pocity těch, kteří se po letech
vrátili z fronty.
Největší světové proslulosti z autorů SRN dosáhl nesporně nositel Nobelovy ceny za literaturu
(1972) Heinrich Bö11 (1917-1985), a to svými novelami a krátkými povídkami (je mistrem tohoto
žánru) i romány (Billard um halb zehn, 1959; Ansichten eines Clowns, 1964 (zfilmovaný
Vojtěchem Jasným, 1976); Gruppenbild mit Dame, 1971; Die verlorene Ehre der Katharina Blum;
1974). Je důsledným kritikem západoněmecké skutečnosti z pozic křesťanského humanismu, při
čemž u něho stále více sílí rysy anarchismu.
Günter Grass (pův. Graß, 1928), rovněž nositel Nobelovy ceny za literaturu (1999), je
sociálně-demokraticky zaměřený prozaik, dramatik a básník, podává svou kritiku západního
způsobu života často s barokním a vitalitou překypujícím stylem (např. bizarní výchovný román
Die Blechtrommel (1959, zfilmovaný 1979 Volkerem Schlöndorffem Die Blechtrommel/ Le tambour),
román o válečných událostech v Gdaňsku a poválečném Německu, jak je vnímal malý bubeník, který
přestal růst. Popularitě tohoto prvního dílu Gdaňské trilogie se přiblížil Der Butt (1977),
mnohovrstevný román o historiky zamlčovaných dějinách a o feministickém tribunálu, soudícím v
roce 1974 platýze, který tak dlouho nadržoval mužům, až přivedli svět na pokraj ekologické a
sociální katastrofy. Vzpomínkovým svazkem Beim Häuten der Zwiebel (2006) vyvolal nositel
Nobelovy ceny polemiku o své morální integritě svým pozdním přiznáním, že byl jako mladý voják
příslušníkem zbraní SS (Waffen SS).
Martin Walser (1927), tvůrce rozsáhlých společensko-kritických a absurditu života odhalujících
románů (Halbzeit. 1960) se v 70. letech krátce sblížil s marxistickou levicí (román Die
Gallistl ´sche Krankheit, 1972). V roce 1998 naopak svou řečí při přejímání Mírové ceny
německých knihkupců hovořil o „instrumentalizaci naší viny“, odmítl Osvětim jako prostředek
zastrašování a jako povinný rituál a hájil možnost zvolit si jako vyprávěč perspektivu, při
níž při líčení válečných let 1938-1945 nepadne ani zmínka o Osvětimi (román Ein springender
Brunnen, 1998).
Moderní americkou prózou byl ovlivněn Siegfried Lenz (1926), který ve svých románech i
povídkách velmi často líčí mezní situace. S nacistickou minulostí a s problémem viny a
povinnosti se vyrovnává ve svém nejlepším románě Deutschstunde (1968). Polemikou
s vyhnaneckým pojetím domoviny je román Heimatmuseum, 1978.
Alfred Andersch (1914-1980) spojuje ve svých románech moderní formální postupy s realistickým
líčením. Častým námětem je útěk a zklamání z komunismu (román Sansibar oder der letzte Grund,
1957). 1974 vyšel Anderschův formálně nejdokonalejší román Winterspelt (čes. "Bouře v
Ardenách") – o neschopnosti „důstojnické internacionály“ zastavit zbytečné krveprolití a
možnostech nekapitulovat ani v zdánlivě beznadějných situacích a neakceptovat
determinovanost individuální existence.
Líčení života a problémů dělnictva i ostatních pracujících si vytyčila jako hlavní úkol
skupina Gruppe 61, jejímž nejznámějším představitelem je Max von der Grün (1926). Světově
proslulým je levicový nezávislý reportér Hans Günter Wallraff (1942), který ve svých knihách
odhaluje zlořády v bulvárním tisku (kniha Der Aufmacher, 1977, odhaluje např. způsob redakční
práce v novinách Springerova koncernu Bild) či nelidské zacházení s ilegálními tureckými
dělníky (Ganz unten, 1985).
Z dramatiků SRN se nejvíce proslavili moralizující Rolf Hochhuth (* 1931, autor problémové hry
o postojích papeže Pia XII. za 2. světové války (Der Stellvertreter, 1963), absurdnímu dramatu
blízký Wolfgang Hildesheimer (*1916), z mladší generace pak s formou i jazykem
experimentující Peter Handke (* 1942), původem z Rakouska (Publikumsbeschimpfung, 1966) a
sociálně kritický Franz Xaver Kroetz (* 1946), člen DKP v letech 1971-1980, který od
naturalistických počátků přešel ke hrám realističtějším a politicky angažovaným
(Oberösterreich, 1972). Konzervativně orientovaný dramatik a prozaik Botho Strauß ['bo:to], ve
svých hrách konfrontuje banální a mytologické situace. Jeho hra Der Park (1983) je zcizující
variací na Shakespearův Sen noci svatojánské, Ithaka (1996) posledních zpěvů eposu Odysseia.
Klasikem rozhlasové hry, která byla zejména po válce velmi populární, se stal básník Günter
Eich (1907-1972).
c) Německy psaná literatura Švýcarska, Rakouska a jiných oblastí
Mezi nejoblíbenější poválečné německy píšící autory patří dva Švýcaři. Dramatik a prozaik
Friedrich Dürrenmatt (1921-1990) ve svých tragikomediích, které mají formálně leccos
společného s Brechtem, kritizuje z pozic iracionalismu a skepse současnou nehumánní společnost
(Der Besuch der alten Dame, 1956; Die Physiker, 1963). Max Frisch (l911-1991), Brechtem
ovlivněný autor parabolických her (Andorra, 1961), zkoumá ve svých kusech otázku identity
člověka. Tentýž problém je i hlavní osou jeho románů (Mein Name sei Gantenbein, 1964).
Mistr krátké prózy Peter Bichsel (* 1935) se proslavil především drobnými prózami
Kindergeschichten (1969), Schulmeistereien (1985) a Zur Stadt Paris, jejichž tématem jsou
obtíže při hledání smyslu individuální existence, pokud se člověku nepodaří svůj život někomu
vyprávět.
Z rakouských autorů si zaslouží zmínky dramatik Fritz Hochwälder (l911-1986), autor dramatu
Das heilige Experiment (1943, o jezuitském státu Paraguay, jenž byl 1767 zlikvidován, protože
svým zacházením s indiány a uplatněním spravedlivého řádu představoval nebezpečný precedens ve
světě moci a hromadění bohatství). Hochwälder psal především aktualizující historické hry,
např. Der öffentliche Ankläger (1948) o o strachu tyranů v době jakobínského teroru v roce
1793.
Nositelem Nobelovy ceny za literaturu se stal v roce 1981 prozaik Elias Canetti (l905-1994),
autor tragikomického románu z vídeňského prostředí Die Blendung (1935), který si získal širší
publicitu až v 60. letech. Canetti pocházel ze sefardské rodiny v bulharském Russe/ tehdy
nazývaném Rustschuk. Dětství v Bulharsku, Anglii, ve Vídni a dospívání v Curychu je věnován
první díl jeho autobiografie, nazvaný Die gerettete Zunge. Geschichte einer Jugend (1977).
Ilse Aichingerová (*l921), píše prózy a rozhlasové hry, v nichž dominují prvky podobenství a
fantazie (Die Spiegelgeschichte, 1949).
Autorkou filozofických, stylově novátorských próz (románu Malina, 1971) byla z Rakouska
pocházející básnířka Ingeborg Bachmannová (1926-1973).
Originálem poválečné rakouské literatury je Übertreibungskünstler Thomas Bernhard
(1931-1989), který studoval zpěv, režii a herectví. Jeho dozrávání ovlivnil umělecky
založený dědeček a literát. Autobiografické knihy: Die Ursache, Der Keller, Der Atem, Die
Kälte, Ein Kind (1975-1982). Také tuberkulóze vděčí jeho próza za existenciální ladění
(nemoc, smrt, sebevražda, hloupost a zoufalství) a pesimismus (vliv Schopenhauerovy
filozofie). Jeho sociálně izolované postavy se často fanaticky obětují nějakému sterilnímu
uměleckému „dílu“. Bernard proslul svým literárně dovršeným monomanickým hyperbolickým
spíláním (muzikální parlando rakouštiny!), s nímž v občanském životě korespondovala řada
(soudních) sporů s okolím (např. prozatímní zákaz distribuce jeho knih pro Rakousko). Jeho
dramata (jsou spíše libreta psaná na míru (Bernhardu Minettimu / Minetti. Ein Porträt des
Künstlers als alter Mann, 1977/ a hercům z trupy režiséra Clause Peymanna - inscenoval
premiéry Bernharda). Jeho lyriku ovlivnil Trakl a Rilke. Nejrozsáhlejší knihou je travestie
uměleckého románu Auslöschung (1986).
Nobelovu cenu za literaturu obdržela 2004 také kontroverzní básnířka, zejména však
spisovatelka a dramatička Elfriede Jelineková (1946), v letech 1974-1991 členka Komunistické
strany Rakouska. Zaměřuje se především na postavení ženy ve společnosti, uplatňujíc
feministickou kritiku, satiru, ironii, jazykové experimenty. Kritika jí vytýkala mj.
pornografičnost. V románu Die Klavierspielerin (1983, zfilmování) demaskuje buržoazní
kulturní provoz, představujíc problematický vztah mezi učitelkou hudby a jejím žákem.
Surrealismem ovlivněný a hermetickou poezii píšící Paul Celan ([ce'la:n], vl. jm. Paul
Antschel, 1920-1970) ve svých raných básních líčil osud Židů za války, v pozdějších sbírkách
soustředil především na zkoumání možnosti a nemožnosti komunikace, na možnosti a meze jazyka –
sbírka Sprachgitter (1959), s četnými oxymóry vyvolala především negativní kritiku
současníků, protože se nechtěli smířit, že báseň nereferuje o mimoliterární skutečnosti, nýbrž
sama svou realitu vytváří.
S různými jazykovými vrstvami experimentuje básník a prozaik H.C. Artmann (: Hans Carl, plná
podoba se neužívá, spíše naopak lze jméno zkrátit na důvěrnější „H.C.“, 1921-2000), který psal
i ve vídeňském dialektu (med ana schwoazzn dintn, 1958) a patřil k Wiener Gruppe, provokující
konzervativní vídeňskou literární scénu 50. let. Ernst Jandl (1925-2000) jejím členem nebyl,
ale svými jazykovými hříčkami, inspirací dadaismem a důrazem na živý přednes textů se její
poetice blížil. Jeho báseň lichtung (…lechts und rinks kann man nicht velwechsern) ze sbírky
Laut und Luise (1966) patří k nejcitovanějším.
Ve Švédsku nalezla roku 1940 útočiště později Nobelovou cenou vyznamenaná básnířka Nelly
Sachsová (1891-1970), jejíž celé poválečné dílo je žalozpěvem nad milióny Židů, umučených v
nacistických vyhlazovacích táborech (In den Wohnungen des Todes, 1947). Rovněž ve Švédsku žil
Peter Weiss (1916-1982), jeden z významných německy píšících dramatiků. Ovlivněn Brechtem
vytvořil své vrcholné dílo Die Verfolgung und Ermordung Jean Paul Marats dargestellt durch die
Schauspielgruppe des Hospizes zu Charenton unter Anleitung des Herrn de Sade (1964), v němž
využil takřka všech prostředků moderního divadla.
Doporučená literatura:
schlosser, Horst Dieter. Dtv-Atlas zur deutschen Literatur. Tafeln und Texte. München, dtv,
1987^3 (nebo ještě lépe novější, dobré repetitorium k přípravě na zkoušky atd.).
Bahr, Ehrhard(vyd.). Dějiny německé literatury: Kontinuita a změna. Od středověku po
současnost. Sv. 1: Od středověku po baroko. Překl. Veronika Dudková, Johana Gallupová. Praha:
Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0642-9 (ISBN 80-246-1017-5).
Bahr, Ehrhard (vyd.). Dějiny německé literatury: Kontinuita a změna. Sv. 2: Od osvícenství
k době předbřeznové. Přel. Markéta Kachlíková. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1048-5
(ISBN 80-246-1017-5).
Bahr, Ehrhard (vyd.). Geschichte der deutschen Literatur: Kontinuität und Veränderung: Vom
Mittelalter bis zur Gegenwart. Bd. 3: Vom Realismus bis zur Gegenwartsliteratur. Tübingen:
Francke Verlag, 1988. ISBN 3-7720-1742-8.
Jako repetitoria dějin německé literatury na zkoušku se hodí zejména jednosvazkové práce,
např.:
Rothmann, Kurt. Kleine Geschichte der deutschen Literatur. Stuttgart: Reclam, 1985^7 (raději
novější vyd.)
Ke zkoušce z Úvodu … pak i jednosvazkové středoškolské učebnice (některé k dispozici u
vedoucího semináře)
Německy psanou literaturu z českých zemí najdeme u:
Mühlberger, Josef. Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen 1900-1939. München—Wien:
Langen, 1981. ISBN 3-7844-1879-1. (Tschechische Übers.: J.M. Dějiny německé literatury v
Čechách 1900–1939. Übers. v. Veronika Dudková. Ústí nad labem: albis international, 2006.
ISBN 80–86971-11–2. Enthält u.a. bio-bibliographsiche Angaben zum Verfasser, eine /nicht
vollständige/ Bibl. von Übersetzungen besprochener Autoren ins Tschech.)
Kosatík, Pavel. Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy. Praha: Nakladatelství
Franze Kafky, 2001. ISBN 80-85844-79-6.
Autory v československém exilu najdeme nejdostupněji v:
Beck, Miroslav—Veselý, Jiří. Exil und Asyl: Antifaschistische deutsche Literatur in der
Tschechoslowakei. Berlin (O.): Volk und Wissen, 1981.
Pěkným výstupem brněnských studentů germanistiky pod vedením lektorů je brožura k
stejnojmennému projektu zahrnujícímu česky i německy píšící osobnosti brněnské kultury ve 20.
století (http://www.literarischer-spaziergang.wz.cz/de/):
:
Literární toulky Brnem/Literarischer Spaziergang Brünn. Brno: „Germanistika“ FF MU, 2006.
Literární druhy a žánry v německé literatuře
Literární druh (die literarische Gattung) je pojem širší. Obvykle se veškerá literatura dělí
na tři druhy: epiku (die Epik), lyriku (die Lyrik) a drama (das Drama). (Goethe v poznámkách k
Westöstlicher Diwan z r. 1819 uvádí: Es gibt nur drei echte Naturformen der Poesie: die klare
erzählende, die enthusiastisch aufgeregte und die persönlich handelnde: Epos, Lyrik und
Drama.) Je však samozřejmé, že existuje řada přechodných jevů (např. epické divadlo - episches
Theater). Žánr (das Genre) je pojem užší. Obvykle se jím označují jednotlivé specifické
literární útvary v rámci jednotlivých druhů, při čemž rozlišovací kritéria mohou být obsahová
(kriminální román - der Kriminalroman), formální (román v dopisech, epistolární román – der
Briefroman) i jiná.
a) Epika
V epických dílech, která bývají objektivnější než lyrika a subjektivnější než drama, vystupuje
do popředí jejich vyprávěcí ráz. Často se rozlévají do šíře (epická šíře - epische Breite) a
obsahují řadu epizod (die Episode), Důležitým činitelem je stanovisko vypravěče (der
Standpunkt des Erzählers) - nejběžnější je vyprávění v třetí osobě (Er-Form), časté je i
vyprávění v první osobě (Ich-Form). Epická díla mohou být skládána jak veršem tak prózou. Ve
starších obdobích převažovala díla veršovaná, v současné době jsou nejdůležitější formy
prozaické.
Některé významnější epické útvary (od tzv. velké epiky přes střední k drobné epice):
Epos (das Epos) je delší vyprávěcí skladba ve verších, rozbíhající se do šířky, časté jsou
epizody a podrobné popisy a líčení.
Friedrich Gottlieb Klopstock: Der Messias (1748-1773), Johann Wofgang (von) Goethe: Hermann
und Dorothea (1797).
Hrdinský epos (das Heldenepos) čerpá látku z lidových a národních hrdinských pověstí, autor
většinou anonymní: Nibelungenlied (okolo r. 1210), Kudrun (1230-1240).
Dvorský epos (das höfische Epos) se pěstuje na šlechtických dvorech, látku čerpá především z
keltských, antických či orientálních pověstí. Na německý dvorský epos má velký vliv dvorský
epos francouzský.
Wolfram von Eschenbach: Parzival (okolo
1200).
Gottfried von Strassburg: Tristan und Isolde (okolo r. 1210).
Zvířecí epos (das Tierepos) je typ eposu, v němž jednajícími postavami - jsou zvířata. Vznikl
pravděpodobně spojením většího množství kratších příběhů či bajek, k němuž došlo v dolním
Porýní, a postupně nabýval řady rysů sociální satiry. Hlavními postavami bývali chytrý lišák
Reinhart (Reginhard) a vlk Isengrin.
Heinrich der Glîchezaere: Reinhart Fuchs (okolo 1182)
Dolnoněmecké zpracování Reinke de vos (1498) v nové době zpracoval Goethe: Reineke Fuchs
(1794).
Román (der Roman) je rozsáhlejší dílo, které znázorňuje širší úsek skutečnosti ve vývoji a na
vzájemných vztazích postav. Často se rozlišuje řada různých typů románu podle mnoha kritérií.
Pikareskní román (der Schelmenroman) má za hrdinu šibala, který prožívá nejrůznější
dobrodružství, jež jsou spojena právě postavou hlavního hrdiny.
Hans Jacob Christoph »Christoffel« von Grimmelshausen: Der abentheuerliche Simplicissimus
Teutsch (1669). Thomas Mann: Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull (1954).
Vývojový či výchovný román (der Bildungsroman, Erziehungsroman, Entwicklungsroman) líčí vývoj
a zrání nejčastěji mladého člověka.
Christoph Martin Wieland: Agathon (1767). Johann Wolfgang (von) Goethe: Wilhelm Meisters
Lehrjahre (1796), Wilhelm Meisters Wanderjahre (1829). Adalbert Stifter; Der Nachsommer
(1857). Gottfried Keller: Der grüne Heinrich (1854; 1880). Heinrich Mann: Die Jugend des
Königs Henri Quatre (1935), Die Vollendung des Königs Henri Quatre (1938).
Historický román (der historische Roman) si bere látku z historie. Byl velmi oblíbený v době
romantismu.
Achim von Arnim: Die Kronenwächter (1817). Adalbert Stifter: Witiko (1867), Lion Feuchtwanger:
Jud Süß (1925); Thomas Mann: Joseph und seine Brüder (1926-1943).
Der Staatsroman je označení pro román, který látkově čerpá často z oblasti politiky a který s
didaktickým zaměřením podává líčení ideální společnosti či ideálního státu.
Christoph Martin Wieland: Der goldene Spiegel (1772). Hermann Hesse: Glasperlenspiel (1943).
Klíčový román (der Schlüsselroman) je román, v němž skutečné události, děje a postavy jsou
vylíčeny zahaleně (změna jmen, okolností, dějiště, doby). Oblíben byl zejména v 16. a 17.
století. Daniel Casper von Lohenstein: Großmutiger Feldherr Arminius ... nebst seiner
durchlauchtigsten Thusnelde (1690), Lion Feuchtwanger: Der falsche Nero (1936).
Román v dopisech, epistolární román (der Briefroman) je typ románu, který se skládá výlučně
nebo převážně z fingovaných dopisů.
Johann Wofgang (von) Goethe: Die Leiden des jungen Werthers (1774).
Friedrich Hölderlin: Hyperion oder Der Eremit in Griechenland (1799)
Novela (die Novelle) bývá obvykle rozsahem kratší než román a delší než povídka (Geschichte).
V jejím středu bývá většinou nějaká neobyčejné a ojedinělá událost. Mívá rychlý spád a často
překvapivý, dramatický obrat v ději. Nejvýznamnějšími německy píšícími novelisty jsou Heinrich
von Kleist, Ludwig Tieck, Gottfried Keller, Theodor Storm, Thomas Mann, Anna Seghersová.
Povídka (die Erzählung) znázorňuje kratší úsek, mívá jen omezený počet postav. Veršované
povídky (die Verserzählung) byly oblíbeny zvláště v době rokoka (Christoph Martin Wieland).
Předním současným mistrem povídky je Heinrich Böll. Die Erzählung v širším smyslu znamená
blíže neurčené většinou prozaické vyprávění (Christa Wolf: Kassandra).
Krátká povídka (die Kurzgeschichte) je původně překlad anglického terminu short story. Je to
krátký, často vypointovaný útvar, mnohdy s anekdotickými rysy. Vynikajícími představiteli jsou
Wofgang Borchert, Heinrich Böll, Siegfried Lenz.
Hrdinská píseň (das Heldenlied) je stručnější a sevřenější veršovaný příběh s látkou z
germánských pověstí, zejména z doby stěhování národů. Hildebrandslied (okolo r. 800).
Pověst (die Sage) je ústně předávané vyprávěni historického nebo mytologického rázu. Středem
pověstí jsou nejčastěji hrdinové (Heldensagen) nebo určitá místa (Lokalsagen). Pověsti o
Siegfriedovi, o Attilovi. Pověst o Lorelei.
Sága (die Saga) je staroseverské prozaické vyprávění kronikářského či románového rázu
(většinou zapsány ve 12. a 13..století). Ságy o norských králích. Sága o Egilovi.
Legenda (die Legende) je prozaické či veršované vyprávění, jehož záměrem je náboženské
povznesení čtenáře či posluchače, většinou pojednává o světcích.
Georgslied (okolo r. 900). Hartmann von Aue: Der arme Heinrich (okolo r. 1200) - dvorský epos
s legendárním námětem.
Mýtus (der Mythos) je vyprávěni, založené na nejčasnějších prožitcích světa u národů v raných
stádiích jejich vývoje. Nejčastěji o stvoření světa a přírodních jevech a o bozích a heroích.
Nejvíce z germánské mytologie se zachovalo ve staroislandské Eddě Starší.
Pohádka (das Märchen) je většinou fantastické vyprávění, v němž značnou roli hrají zázraky a
nadpřirozené jevy. Lidové pohádky (das Volksmärchen) v Německu sbírali a vydali bratři Jacob a
Wilhelm Grimmové: Kinder- und Hausmärchen (1812-1815). Umělé pohádky (das Kunstmärchen) byly
velmi oblíbeny zejména v období romantismu, kdy se o ně pokoušeli takřka všichni autoři.
Nejvýznamnějšími z nich jsou Ludwig Tieck (Der blonde Eckbert, 1797), Clemens Brentano (Gockel
und Hinkel, 1811), Wilhelm Hauff (Die Geschichte vom kleinen Muck, 1827), zvláštní typ
pohádkových novel vytvořil Ernst Theodor Amadeus Hoffmann (Der goldene Topf, 1814).
Bajka (die Fabel) je veršované či prozaické vyprávění, jehož hrdiny bývají většinou zvířata,
jednající jako lidé (die Tierfabel). Bajky jsou obvykle didakticky zaměřené. Z tohoto důvodu
byly velmi oblíbeny ve středověku (Ulrich Boner: Der Edelstein, 1350) a za osvícenství
(Christian Fürchtegott. Gellert, Friedrich von Hagedorn). Gotthold Ephraim Lessing vystoupil
proti ironickým, vtipným a galantním veršovaným bajkám podle vzoru Francouze La Fontaina (Jean
de La Fontaine,1621-1695) a sám propagoval a preferoval krátké a sevřené bajky v próze
(Fabeln, 1759).
Podobenství (die Parabel, das Gleichnis) je poučné kratší vyprávění, které se na jednotlivém
případu, obvykle něčím zajímavém, snaží ukázat něco obecného. V moderní německé literatuře se
podobenství objevuje zejména u Gottholda Ephraima Lessinga, Franze Kafky a Güntera Kunerta.
Jarmareční píseň (der Bänkelsang) byla přednášena na veřejnosti s doprovodem obrázků a
flašinetu. Většinou se jednalo o hrůzostrašné příběhy, které se označují jako moritáty (die
Moritat). Jarmareční písně značně ovlivnily tvorbu Franka Wedekinda, Bertolta Brechta a Petera
Weisse.
Anekdota (die Anekdote) je krátké sevřené vypointované vyprávění, které má v německy psané
literatuře dlouhou tradici. Vrcholu tohoto žánru bylo dosaženo v díle Heinricha von Kleista a
Johanna Petera Hebela (1760-1826). U Hebela se objevuje i anekdotě podobná kalendářová
povídka (die Kalendergeschichte), která má rovněž svou tradici (Bertolt Brecht:
Kalendergeschichten, 1949).
Der Schwank, šprým (někdy i česky švank), je kratší či delší anekdotické vyprávění veršem či
prózou, někdy hrubšího obsahu, někdy s poučnou tendencí. V oblibě ve středověku a počátkem
novověku, často v cyklických souborech. Např. Das Lalebuch (1597), líčící příběhy
kocourkovských. Švanky se objevují i v dramatické podobě.
Knížky lidového čtení (Volksbücher) jsou prozaická vyprávění, založená většinou na dvorské
epice a na různých antických a středověkých látkách. Velmi se rozšířily v 16. století vlivem
knihtisku, velké obliby doznaly opět za romantismu. Příklady: Fortunatus, Melusine, Die schöne
Magelone, Genoveva, Reineke Fuchs, Till Eulenspiegel, Dr. Faust, Lalebuch.
Kronika (die Chronik) je prozaický i veršovaný středověký žánr. Většinou jde o chronologický
záznam historických událostí, obvykle bez pátrání po vnitřních souvislostech. Veršovaná
Kaiserchronik (1155), líčící děje od založení Říma do současnosti, je jedním z prvních
německých nenáboženských děl po Hildebrandslied.
b) Lyrika
Lyrika (die Lyrik) je nejsubjektivnější ze všech tři literárních druhů. Je bezprostředním
vyjádřením básníkova nitra, jeho citových a myšlenkových stavů nebo procesů. Z lyriky jako
celku se někdy ještě vyděluje:
1) lyrika přírodní (die Naturlyrik), líčící pocity, vyvolané prožitkem přírody. Oblíbena za
osvícenství (Albrecht Haller; Die Alpen[3], 1729), za romantismu (Joseph von Eichendorff) i
později (Annette von Droste-Hülshoff, Nikolaus Lenau, Theodor Storm).
2) lyrika reflexivní (die Gedankenlyrik, die Reflexionslyrik)
ztvárňuje především myšlenky a ideje. Vrcholem německé reflexivní lyriky jsou filozofické
básně Friedricha Schillera (An die Freude, Die Götter Griechenlands, Die Künstler).
Jako (die) Bekenntnisdichtung se v Německu označuje poezie, vyjadřující skutečné prožitky a
pocity autora. Jindy se mluví o (die) Erlebnisdichtung. Vrcholí v tvorbě Goethově. Opakem pak
by bylo (die) Bildungsdichtung, inspirované spíše literaturou.
Mezi jednotlivými lyrickými formami není tak přesných hranic jako je tomu u žánrů epických.
Obvykle se uvádí několik tradičních typů.
Óda (die Ode) je oslavná, většinou patetická báseň na nějaké významné, vznešené téma. V
Německu má dlouhou tradici: Andreas Gryphius, Friedrich Gottlieb Klopstock, Friedrich
Schiller, Friedrich Hölderlin, Johannes R. Becher. Jako ódy se označují i nerýmované básně
s přesným metrickým půdorysem, inspirované antickými autory (srov. alkajská a asklepiádská
strofa).
Hymnus (der Hymnus) je oslavná, často extatická a opojná báseň či
chvalozpěv na vlast, národ, přírodu, bohy, panovníka. V Německu Johann Wolfgang Goethe (Das
Göttliche, Mahomets Gesang), Novalis (Hymnen an die Nacht, Friedrich Hölderlin, Johannes R.
Becher.
Elegie (die Elegie) je vyjádřením smutku, žalu básníkova. Oblíbena v době citovosti (Friedrich
Gottlieb Klopstock), později zejména Friedrich Hölderlin a Rainera Marii Rilka (Duineser
Elegie, 1923). Jako elegie bývají označovány i básně psané elegickými distichy (např. Goethovy
erotické básně Römische Elegie)
Píseň (das Lied) je prostý útvar menšího rozsahu, zpěvné formy, většinou strofický. Oblíbena
byla především v době romantismu a v 19. století (Clemens Brentano, Joseph von Eichendorff,
Ludwig Uhland, Heinrich Heine, Eduard Mörike). Písně byly velmi často zhudebňovány (Franz
Schubert, Robert Schumann, Johannes Brahms, Hugo Wolf).
c) Některé lyricko-epické útvary
Hranice mezi epikou a lyrikou se velmi často stírají. Výsledkem jsou některé útvary
lyricko-epické.
Balada (die Ballade) podává většinou tajemný, často tragicky končící děj, v němž člověk
podléhá přesile přírody či nadpřirozených a společenských sil. V Německu: Johann Wolfgang von
Goethe (Der Erlkönig, Der König in Thule), Friedrich Schiller (Der Taucher, Der Handschuh),
Clemens Brentano, Heinrich Heine, Ludwig Uhland, Frank Wedekind, Else Lasker-Schüler, Erich
Kästner, Bertolt Brecht.
Romance (die Romanze) je kratší báseň v lidovém tónu, ne však tragická jako balada. V Německu:
Clemens Brentano, Heinrich Heine.
Idyla (die Idylle) je líčeni klidného, skromného, nerozporného života. V Německu byly idyly
oblíbeny zejména v době rokoka: Johann Heinrich Voss (1751-1826): Luise (1795), Salomon
Gessner (1730-1788): Idyllen (1772), Eduard Mörike: Die Idylle vom Bodensee (1846).
d) Drobné a přechodné útvary
Je řada drobných forem, které mají sice většinou blíže k lyrice,
avšak není snadné je jednoznačně zařadit. Jsou to:
Hádanka (das Rätsel) patří k tomu nejstaršímu, co se u většiny národů pěstovalo. Může být
psána veršem či prózou, v literatuře byly oblíbené ve středověku. Hádanky, které klade
Klingsor Wolframovi, tvoří značnou část středověké básně Der Sängerkrieg auf der Wartburg
(okolo r. 1260).
Zaříkávadla (der Zauberspruch) pocházejí původně většinou z pohanských dob. Sloužila k
odvrácení škody, démonů, nemocí, nebo k přivolání požehnání a dobrých sil. Nejznámější
zachovaná zaříkávadla jsou tzv. Merseburger Zaubersprüche (10. století).
Přísloví (das Sprichwort) je lidový výrok z oblasti životní moudrosti s didaktickou tendencí,
často vázaný rýmem, aliterací nebo rytmem. Přísloví se často objevovala i v umělé literatuře,
zejména v pozdním středověku a za reformace (v satirách, masopustních hrách a šprýmech).
Dětské říkadlo (der Kinderreim) - dětské verše, většinou s výraznými rýmy. Zvláštním typem je
odpočitavadlo (der Abzählreim). Dnes se někdy s oblibou používají a obměňují i v literatuře
umělé, např. ve hře Petera Weisse: Nacht mit Gästen (1963).
Der Spruch znamená v dějinách německé literatury většinou poučnou, politickou či duchovní
báseň lyrického rázu o jedné strofě. K největší dokonalosti přivedl tento typ básně Walter von
der Vogelweide. Někdy se ale výrazem der Spruch míní pouhá sentence didaktického rázu ve
verších. Výraz (die) Spruchdichtung se do češtiny někdy překládá jako gnómické básnictví.
Aforismus (der Aphorismus) je krátký, většinou sevřeně formulovaný výrok v próze, na rozdíl od
přísloví je na něm patrný individuální ráz autora. K nejslavnějším německým aforistikům patří
Georg Christoph Lichtenberg, (1742-1799), Jean Paul, Friedrich Nietzsche a Karl Kraus
(1874-1936).
Fragment (das Fragment) je útvar, blízký aforismu, oblíbený u raných
romantiků (F. Schlegel; Fragmente, 1798; Novalis: Blütenstaub. 1798). Často je nejasný,
víceznačný a ne na první pohled pochopitelný, čtenář má být podnícen k samostatnému uvažování.
Na rozhraní mezi uměleckou a odbornou literaturou stojí následující útvary:
Esej (der, das Essay ['εse, ε'se:]) je kratší pojednání na různá témata, většinou
přístupně, vtipně a kultivovaně psané, subjektivně zabarvené. Nečiní si nárok na
systematičnost a vyčerpávající analýzu. V německy psané literatuře mj. Hugo von Hofmannsthal,
Thomas Mann a Karl Kraus.
Poučná báseň (das Lehrgedicht) zprostředkuje uměleckou formou různé, často i vědecké poznatky.
Oblíbena ve starověku a ve středověku, později zejména v době osvícenství.
Ewald von Kleist: Der Frühling (1749). Johann Wolfgang von: Die Metamorphose der Pflanzen.
Autobiografie (die Autobiographie) je literární zpracování vlastního života. Často poskytuje
klíč k lepšímu porozumění autoru a jeho dílu. Mívají volnější, deníkový ráz, nebo bývají umně
komponovány. Někdy se stávají jakousi kronikou doby. K nejvýznamnějším autobiografiím
německých autorů patří: Johann Wolfgang von: Aus meinem Leben. Dichtung und Wahrheit
(1811-1833); Gerhart Hauptmann: Das Abenteuer meiner Jugend (1937); Stefan Zweig: Die Welt von
Gestern (1942).
Reportáž (die Reportage) zpracovává uměleckou formou skutečné události. Mistrem reportáže byl
pražský rodák Egon Erwin Kisch (1885-1948): Der rasende Reporter (1925), ze současných autorů
vyniká západoněmecký levicový publicista Hans Günter Wallraff (1942).
e) Satira a satirické formy
Satirická díla kritizují skutečnost a vysmívají se jí zejména s pomocí ironie (die Ironie) a
nadsázky (die Übertreibung). Sarkasmus (der Sarkasmus) je ironie kousavá, drastická.
Karikatura (die Karikatur) je druhem přehánění, při němž jsou některé rysy a jevy zveličeny až
do nestvůrnosti. Některé formy či postupy jsou pro satiru typické či důležité.
Epigram (das Epigramm,das Sinngedicht) je krátká satirická báseň,
vesměs s výraznou pointou. Nejvýznamnějšími německými epigramatiky byli Friedrich von Logau
(1604-1655), Gotthold Ephraim Lessing, Erich Kästner. Obdobnou krátkou formou se v 17.
století vyjadřuje i duchovní obsah (Angelus Silesius: Cherubinischer Wandersmann 1674).
Parodie (die Parodie) je výsměšné, přehnané či zkreslující napodobení nějakého literárního
díla, při němž je zachována forma, avšak změní se obsah. Hodně se parodovalo v době
osvícenství (častým terčem byl Johann Christoph Gottsched a jeho stoupenci), nejčastěji
parodovanou německou básní je asi Friedrich Schillerova Das Lied von der Glocke (1800). Sklon
k parodii se objevuje často v díle Thomase Manna a Bertolta Brechta. V NDR píše vynikající
parodie Günter de Bruyn (1926): Maskeraden (1966).
Travestie (die Travestie) zesměšňuje určité literární dílo tím, že zachovává obsah, podává jej
však nepatřičnou formou (vážný obsah se vypráví vulgární řečí apod.). Mistrem travestie byl
Johann Nepomuk Nestroy. který zesměšňoval především Richarda Wagnera a Friedricha Hebbela.
Burleska (die Burleske) obvykle komickým či fraškovitým způsobem zpracovává vážnou tematiku,
při čemž využívá i prostředků parodie a travestie. Příklady z německé literatury: Johann
Wolfgang von: Götter, Helden und Wieland (1773); Friedrich Theodor Vischer: Einfacherer Schluß
der Tragödie Faust (1862).
f) Drama
Drama (das Drama) na rozdíl od epiky a lyriky zdůrazňuje konflikt, má sevřenější děj a
jednostranně ji charakterizované postavy. Je psáno v přímé řeči a většinou určeno k přímému
předvádění na scéně.
Německé drama vyrůstá ze středověkého dramatu liturgického (Osterspiele, Passionsspiele). K
tomu přistupují později masopustní hry (Fastnachtspiele), školní drama (das Schuldrama) a
vliv dramatu antického, zejména Seneky, ve století 16. a 17. V 17. století vznikají první
tragédie velkého formátu (Andreas Gryphius), značný vliv má drama jezuitské (das
Jesuitendrama) a potulní komedianti, zejména angličtí (Haupt- und Staatsaktionen,
hanswurstiády). V době osvícenské se Johann Christoph Gottsched snaží o pozvednutí celkové
úrovně dramatu i divadla, zdůrazňuje se tzv. Bildungstheater (divadlo, které vzdělává).
Komediantské divadlo lidové je v severní části Německa potlačováno a jeho tradice žije od té
doby pouze na jihu Německa a v Rakousku (na tuto linii navazuje později das Wiener
Volkstheater a Bertolt Brecht). Příliš úzkoprsé zásady Gottschedovy (dogmatické chápání tří
jednot, didaktičnost), držící se francouzského klasicismu, uvolnil Gotthold Ephraim Lessing,
který je jak svými hrami tak svými pracemi teoretickými zakladatelem moderního německého
dramatu. Sturm und Drang nedodržuje ani jednoty ani stavovské rozdělení osob pro tragédie a
komedie, mísí tragické s komickým, předchozí vliv francouzský vystřídává působení
Shakespearovo. Po próze Sturmu a Drangu se výmarská klasika ve svých humanitu hlásajících a
historických hrách vrací k verši, mnohdy i ke klasicky vyvážené formě, někdy i k jednotám
(Iphigenie auf Tauris). V 19. století se po vcelku méně úspěšném dramatu romantickém (Ludwig
Tieck, Clemens Brentano). přes existenci několika velkých dramatiků (Heinrich von Kleist,
Georg Büchner, Franz Grillparzer, Friedrich Hebbel), drama jako vedoucí žánr uplatní až v
období naturalismu. Pro začátek 20. století je příznačné patetické drama expresionistické. v
době výmarské republiky se celkově projevují spíše střízlivější antipatetické tendence.
Nejhranějším německým moderním dramatikem je tvůrce epického divadla (episches Theater)
Bertolt Brecht. Z německy píšících dramatiků jsou nejvýznamnější Friedrich Dürrenmatt, Max
Frisch, Peter Weiss, Peter Hacks a Heiner Müller.
Vývoj zápletky (die Handlung) v klasickém pětiaktovém dramatu (der Fünfakter), což je
nejčastější forma francouzského, anglického i německého dramatu, bývá pětistupňový. Expozice
(die Exposition) je uvedením do situace, problematiky a nálady a současně seznámením s
jednajícími postavami. Většinou jde o první dějství, ale expozicí může být i prolog (der
Prolog) nebo předehra (das Vorspiel), např. Friedrich Schiller: Wallensteins Lager, Bertolt
Brecht: Der gute Mensch von Sezuan. Kolize (die Kollision) je úsekem, v němž dochází k prvním,
ne však ještě rozhodujícím střetnutím. Obvykle 2. dějství. Krize (die Krise) je momentem, v
němž se konflikt tak silně vyhrocuje, že se zdá, že (tragický) konec se neodvratně blíži. Zdá
se, že hlavní hrdina spěje k zániku. Obvykle 3. dějství. Peripetie (die Peripetie) znamená
obrat, většinou překvapivý a neočekávaný, v ději. Jakoby tragický konec byl odvrácen a hrdina
měl dosáhnout svého cíle. Obvykle 4. dějství. Jednotlivých peripetií ovšem může být ve hře
celá řada. Katastrofa (die Katastrophe) je závěrečný obrat hry, který přináší řešení
konfliktu. Buď tragické (hrdina většinou umírá) nebo obrat k dobrému (v komedii). (Řecké slovo
katastrofé znamená obrat, ne nutně tragický obrat.
Nejvýznamnější dramatické žánry v německé literatuře jsou:
Tragédie (die Tragödie, [tra'go/:dịә]), někdy také truchlohra (das Trauerspiel),
končí nešťastně, obvykle smrtí hlavního hrdiny, který podléhá silám silnějším, než je sám.
Lessing: Emilia Galotti, Friedrich Schiller: Wallenstein, Heinrich von Kleist: Penthesilea,
Friedrich Hebbel: Agnes Bernauer.
Činohra (das Schauspiel) je hra s vážnějším dějem, často blízké tragédii, která však tragicky
nekončí - dojde k dobrému rozuzlení. Lessing: Nathan der Weise, Johann Wolfgang von: Iphigenie
auf Tauris, Heinrich von Kleist: Prinz Friedrich von Homburg.
Komedie (die Komödie [ko'mo/:dịә]), též veselohra (das Lustspiel). je komická,
veselá hra (v baroku se ovšem někdy užívalo pojmu komedie, tragédie promiscue), kde se často
jedná pouze o zdánlivé konflikty. Především v 17. a 18. století se komedie odlišovala od
tragédie i tím, že v ní vystupovaly jen neurozené postavy, o nichž se soudilo, že jim chybí
vznešenost, bez níž byl tragický děj nepředstavitelný. Tragédie naopak pojednávaly jen o
králích, knížatech a jiných vysoce postavených osobách. Tato zásada, tzv. Ständeklausel
(stavovská klauzule), bývala ovšem někdy porušována (např. Andreas Gryphius Cardenio und
Celinde). Nejznámější německy psané komedie jsou: Gotthold Ephraim Lessing: Minna von
Barnhelm; Heinrich von Kleist: Der zerbrochne Krug; Georg Büchner: Leonce und Lena; Gerhart
Hauptmann: Der Biberpelz.
U tragédie i komedie se ještě často rozlišují různé typy:
Osudová tragédie (die Schicksalstragödie) je v širším smyslu každá tragédie, v niž dochází ke
konfliktu hrdinů s nadpřirozenými silami, s osudem. V německé literatuře je osudová tragédie
oblíbena zejména okolo roku 1800. Zdůrazňuje se v ní démoničnost osudu a většinou rodinná či
rodová kletba. Příklady: Zacharias Werner (1768-1823): Der 24. Februar (fabule – zavraždění
přišedšího nepoznaného příbuzného hostitelem – připomíná hru Le Malentendu /Das
Mißverständnis/ Alberta Camuse); Franz Grillparzer: Die Ahnfrau. Žánr paroduje August von
Platen: Die verhängnisvolle Gabel.
Charakterová komedie (die Charakterkomödie) zdůrazňuje komické působení neobvyklých, podivných
či přehnaných postav. Často u nich bývá vyzvedávána jedna stránka - lakomství, pokrytectví,
chlubivost atd.). Vzorem Moliere. V německém dramatu: Gotthold Ephraim Lessing: Der junge
Gelehrte, Die alte Jungfer.
Situační komedie (die Situationskomödie) vzniká z komické situace, do níž se různými souhrami
či náhodami dostanou postavy, které nemusí být nijak výjimečné. Heinrich von Kleist:
Amphitryon, Der zerbrochne Krug, Gerhart Hauptmann: Der Biberpelz.
Fraška (die Posse) je méně náročný typ komedie s drsnější komikou a častým přeháněním až za
hranice pravděpodobnosti. Hlavním představitelem v německy psané literatuře je Johann Nepomuk
Nestroy: Einen Jux will er sich machen, Der böse Geist Lumpazivagabundus.
Frašku s kouzly (die Zauberposse) pěstoval zejména Ferdinand Raimund: Der Alpenkönig und der
Menschenfeind.
Commedia dell´arte je původně lidová improvizovaná komedie, k níž existovaly předem připravené
scénáře. Zápletky bývají stereotypní, rovněž vystupují neustále stejné postavy, ztělesňující
určité typy: Harlekýn, Pierot, Kolombína, Pantalon. Commedia dell´arte ovlivnila vývoj
vídeňského lidového divadla.
Lokalstück (das) je lidová hra, líčící postavy a situace určitého města či určité oblasti,
většinou v místním dialektu. Většinou se jedná o komedie či frašky (die Lokalposse).
Nejznámějším typem jsou hry tzv. vídeňského lidového divadla.
Vídeňské lidové divadlo (das Wiener Volkstheater) je vídeňským lokálním typem lidové komedie a
frašky. Je ovlivněno zejména starými hanswurstiádami, commedií dell´ arte a barokním divadlem.
Velkou úlohu v něm hraje improvizace, opakují se obdobné postavy, časté jsou písňové a hudební
vložky. K výrazným formám patří Zauberstück (das) nebo Zauberposse (die), kde hrají velkou
úlohu kouzla a svět duchů, a hra o polepšení (das Besserungsstuck). Vídeňské lidové divadlo
vrcholí dílem F. Raimunda a J.N. Nestroye. S četnými jeho prvky se lze později setkat v díle
Ludwiga Anzengrubera (1839-1889), Hugona von Hofmannsthala a Ödöna von Horváth (1901-1938).
Lidové lokální hry existovaly i v řadě dalších větších měst, jako např. v Berlíně a v
Hamburku.
V moderním dramatu se velmi často objevují:
Tragikomedie (die Tragikomödie), která je spojením prvků komických a tragických, jejich
vzájemný kontrast většinou stupňuje účinek hry. Zejména v naší době, kdy řada autorů poukazuje
na nemožnost tragédie dnes (např. Dürrenmatt), je tragikomedie velmi oblíbena. Viz: Friedrich
Dürrenmatt: Der Besuch der alten Dame, Die Physiker. Groteskní tragikomedie jsou oblíbenou
formou absurdního dramatu: Günter Grass: Die bösen Köche (1957).
Groteska (die Groteske) je útvar, pro který je charakteristické zejména spojování
protikladných prvků: tragiky a komiky, otřesného s banálním, fantastiky a tajemného s
každodenním a všedním. Příklad: Arthur Schnitzler: Der grüne Kakadu (1899).
Absurdní drama (absurdes Drama) je pokusem o scénické vyjádření bezúčelnosti a nesmyslnosti
lidského života a světa (Sisyfos jako symbol lidského usilování). Často má groteskní rysy,
ukazuje nemožnost či obtížnost komunikace .(banální, opakující se fráze), komedie tíhne k
tragikomedii. Oblíbeno zejména v 50. letech. Wolfgang Hildesheimer: Die Verspätung (1963).
Epické divadlo (episches Theater) je spojeno především s postavou Bertolta Brechta. Je to
divadlo antiiluzivní, divák je různými prostředky odváděn od toho, aby se vciťoval do hry
(písně, transparenty, předem oznámen děj), která má působit zejména na jeho rozum. Tomuto
postupu se říká zcizování (die Verfremdung).
Dokumentární divadlo (das Dokumentartheater) je typem divadla politického. Drží se více či
méně faktů, která více či méně tendenčně interpretuje. Oblíbeno zejména v 60. letech. Rolf
Hochhuth: Der Stellvertreter (1963). Peter Weiss: Die Ermittlung (1965).
Ještě některé starší žánry nebo typy her:
Haupt- und Staatsaktion byla v 17. století oblíbená forma pseudohistorických her s látkami z
antiky či orientu. Vystupovali v nich králové a knížata, děj byl většinou drastický, krvavý a
efektní. Obvykle je hráli potulní komedianti a texty si sami upravovali či psali. (Název je
odvozen ze dvou slov: Hauptaktion znamenalo, že jde o hlavní hru večera na rozdíl od komické
přidávané krátké hry. Staatsaktion naznačuje, že hra pojednává o státních záležitostech.)
Velikonoční hra (das Osterspiel) - nejstarší forma středověkého dramatu. Vyvinula se z
rozhovoru tří Marií s andělem, který je informuje o Ježíšově zmrtvýchvstání. K tomu se
postupně připojovaly další scénky, i komické (ženy chtěly koupit vonné masti, a odtud výstupy
s mastičkářem, atd.). Osterspiel von Muri (Švýcarsko, 13. století), Innsbrucker Osterspiel
(14. století), Rheinisches Osterspiel (Mohuč, 15. století).
Školní drama (das Schuldrama) bylo hráno studenty na universitách,
případně i na jiných školách s cílem naučit žáky latině, eventuálně recitaci a dobrému
vystupování. Velmi populární v Německu 16. a 17. století. Nejvýznamnějším autorem byl
Christian Weise (1642-1708) s hrou Masaniello (1683).
Některé důležité termíny a pojmy:
Hanswurst (die Hanswurstiade) - postava obhroublého venkovana, která svými improvizovanými
žerty obveselovala publikum. Proti hanstwurstiádám velice vystupoval Johann Christoph
Gottsched.
Stegreifspiel - hra, v níž se improvizuje (aus dem Stegreif = spatra, bez přípravy).
Nejčastěji Stegreifposse.
Katarze (die Katharsis). Aristotelés uvádí, že tragédie vzbuzením soucitu a hrůzy očištuje
diváka od těchto citů. V průběhu století byla ale katarze různě chápána a vysvětlována,
většinou se zdůrazňuje očištění diváka od afektů.
Jednoty místa, času a děje (die Einheiten des Ortes, der Zeit und der Handlung) byly
zdůrazňovány především v dramatu 17. a 18. století pod vlivem francouzského klasicismu. Hra se
měla odehrávat pokud možno na jednom místě v období 24 hodin, děj neměl mít žádné epizody či
odbočky. Nedodržuje se od doby Sturmu a Drangu.
Analytické drama (analytisches Drama) je typem dramatu, jehož vlastní děj se odehrál v
minulosti, ještě před začátkem hry, a na scéně je postupně odkrýván a odhalován. Příklady:
Heinrich von Kleist: Der zerbrochne Krug, Friedrich Schiller: Die Braut von Messina.
Knižní drama (das Buchdrama) je určeno převážně pouze k četbě (někdy též das Lesedrama).
Příklad: Immermann: Merlin.
Rozhlasová hra (das Hörspiel). Příklady: Günter Eich: Träume, Rolf Schneider, Günter Kunert.
Televizní hra (das Fernsehspiel).
Adaptace (die Adaption, die Adaptation) je úprava nebo zpracování
(die Bearbeitung) nějakého staršího literárního díla nebo starší látky. Zejména často se
objevovaly v dramatu NDR. Heiner Müller: Filoktet. Peter Hacks: Der Frieden.
Doporučená literatura:
Nünning, Ansgar. (ed.)— (Trávníček, Jiří — Holý, Jiří. /ed./) Lexikon teorie literatury a
kultury: Koncepce – osobnosti – základní pojmy. (Orig. Metzler Lexikon Literatur- und
Kulturtheorie. Ansätze – Personen –Grundbegriffe). Brno: Host, 2006. ISBN 80-7294-170-4.
Braak, Ivo. Poetik in Stichworten: Literaturwissenschaftliche Grundbegriffe. Eine Einführung.
Überarb. und erw. v. Martin Neubauer.Unterägeri: Ferdinand Hirt 1990^7. ISBN 3-266-03080-X. (n.
novější; dobře didaktizováno, názorné a s mnoha příklady, užitečné i pro střední školu, k dispozici
v příručním aparátu u ved. semináře)
Týž. Gattungsgeschichte deutschsprachiger Dichtung in Stichworten. Kiel: Ferdinand Hirt.
Epika:
Vogt, Jochen. Aspekte erzählender Prosa: Eine Einführung in Erzähltechnik und Romantheorie.
München: Wilhelm Fink, 2006^9. ISBN 3-7705-4187-1 (UTB 3-8252-2761-8).
Martinez, Matias—Scheffel, Michael. Einführung in die Erzähltheorie. München: C.H. Beck, 2000^2.
ISBN 3-406-47130-7. (Dobrý přehled narativních teorií)
Lämmert, Eberhard. Bauformen des Erzählens. Stuttgart: Metzler, 1991^8. ISBN 3-476-00097-4.
Stanzel, Franz. Theorie des Erzählens. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht: 1991^5. ISBN
3-525-03208-0. (Dostupné v češtině: Teorie vyprávění. Přel. Jiří Stromšík. Praha: Odeon,
1988.)
Stanzel, Franz. Typische Formen des Romans. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1972^6. ISBN
3-525-33212-2.
Drama:
Pfister, Manfred. Das Drama: Theorie und Analyse. München: Fink, 1982^6. ISBN 3-7705-1368-1.
Klotz, Volker. Geschlossene und offene Form in Drama. München: Hanser, 1976^8. ISBN
3-446-12027-0.
Szondi, Peter. Theorie des modernen Dramas 1880-1950. Frankfurt a.M.: Suhrkamp, 1963.
Lyrika: viz doporučená literatura v kap. O německém verši
Doporučená literatura pro interpretační seminář:
Existuje celá řada příruček jak interpretovat konkrétní epické, dramatické či lyrické texty tou či
onou metodou. (Nerozpoznáme-li metodologickou pozici autora z textu samého, můžeme se dozvědět o
jeho záměru vesměs v úvodu práce.) Některé příručky jsou vhodnější pro spíše středoškolskou mládež,
některé náročnější přímo pro studující literární vědy.
Strelka, Joseph P. Einführung in die literarische Textanalyse. Tübingen: Francke, 1989. ISBN
3-7720-1751-7. (Starší práce, všímá si vrstev literárního díla, jak je popisuje polský
fenomenolog Roman Ingarden.)
Asmuth, Bernhard. Einführung in die Dramenanalyse. Stuttgart: Metzler, 1990^3. ISBN
3-476-13188-2, ISSN 0558-3667.
Ludwig, Hans-Werner. Arbeitsbuch Lyrikanalyse. Tübingen und Basel: Francke, 2005^5. ISBN
3-8252-2727-8. (Autor je anglista, uvádí však řadu příkladů i z jiných literatur než
anglosaských.)
Frank, Horst J. Wie interpretiere ich ein Gedicht? Eine methodische Anleitung. Tübingen u.
Basel: Francke, 1995.^3 ISBN 3-8252-1639-X (UTB), ISBN 3-7720-1706-1 (Francke). (v přír.
aparátu u ved. semináře – katechismová forma: otázka – odpověď, vhodné zejména pro
začátečníky)
Chceme-li najít interpretace k danému textu, můžeme sáhnout i speciálních bibliografických
příručkách, např.:
Schlepper, Reinhard. Was ist wo interpretiert? Eine bibliographische Handreichung für das
Lehrfach Deutsch. Paderborn: Ferdinand Schöningh, 1980^6. ISBN 3-506-77893-5.
Nikdy však nezapomínejme na vlastní interpretační výkon a kritickou diskusi k dané literatuře.
Opíráme-li se o něčí práci, je dobré to výslovně zmínit, volné parafráze signalizovat
v němčině konjunktivem a přímé citáty vyznačit standardním způsobem (mj. u citátů z druhé ruky
uvést přímý pramen převzetí, nikoliv pramen původní!).
Translatologie (literární překlad):
Steiner, George. Nach Babel: Aspekte der Sprache und des Übersetzens. (Orig. After Babel.
Aspects of Language and Translation).Dt. von Monika Plessner u.M.v. Henriette Beese. Frankfurt
a.M.: Suhrkamp, 1994^2.
Störig, Hans-Joachim (ed.). Das Problem des Übersetzens. Stuttgart: Henry Goverts Verlag,
1973. (Antologie klasických prací o překladu: Jeroným, Luther, Schleiermacher, U.v.
Wilamowitz-Moellendorf, W. Benjamin, Ortega y Gasset aj., srovnatelná s následujícím titulem.
První vyd. 1963 bohužel obsahuje např. fatálně problematický překlad zásadního listu sv.
Jeronýma Pammachiovi.)
Čermák, Josef—Ilek, Bohuslav—Skoumal, Aloys. Překlad literárního díla: Sborník současných
zahraničních studií. Praha: Odeon, 1970.
Levý, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998^3. ISBN 80-237-3539-X. (Evergreen
brněnského literárního vědce a translatologa na Masarykově univerzitě, teoretika tzv.
„realistického překladu“, systematická příručka s řadou konkrétních příkladů, důležitý také
pro komparaci versifikačních systémů v různých jazycích.)
Levý, Jiří. Die literarische Übersetzung. Theorie einer Kunstgattung. Übers. v. Walter
chamschula. Frankfurt am Main Bonn: Athenäum, 1969. (Hůře dostupnější něm. vyd. je adaptováno
pro německého čtenáře a zahrnuje více něm. tradici s ukázkami z němčiny jako cílového jazyka.
Výše uved. čes vyd. je kombinací 1. čes. vydání /1963/ s vyd. německým /výběrově/.)
Levý, Jiří. České theorie překladu. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a
umění, 1957. (Práce tvoří antologie textů od středověku až do meziválečného období spolu
s důkladnými dějinami překladatelských teorií. 2. vyd. /po r. 1989/ bylo z finančních důvodů
zkráceno, bude ovšem v knihovnách dostupnější než vydání první.)
Hrala, Milan (ed.). Kapitoly z dějin českého překladu. Praha: Karolinum, 2002. ISBN
80-246-0386-1.
Kufnerová, Zlata—Skoumalová, Zdena(ed.). Překládání a čeština. Jinočany: H & H, 1994.ISBN
80-85787-14-8.
Hrdlička, Milan-Gromová, Edita. Antologie teorie uměleckého překladu: Výběr z prací českých a
slovenských autorů. Ostrava: Filozofická fakulta Slezské univerzity, 2004. ISBN 80-7042-667-5.
Čeňková, Ivana—Hrdlička, Milan. Bibliografie českých a slovenských prací o překladu a tlumočení.
Praha: Jednota tlumočníků a překladatelů, 1995. ISBN 80-901698-8-0.
Hrdlička, Milan. Translatologický slovník: Výběr z českých a slovenských prací o překladu.
Praha: Jednota tlumočníků a překladatelů, 1998. ISBN 80-902208-9-4.
Pöckl, Wolfgang. Österreichische Dichter als Übersetzer. Salzburger komparatistische Analysen.
Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1991. ISBN3-7001-1821-X
Bibliografie překladů z němčiny do češtiny po r. 1945 (Obec překladatelů): Databáze českého
uměleckého překladu po roce 1945: Německá jazyková oblast
Štulcová, Magdalena. Příruční slovníček rakouských dramatiků, jejichž hry byly přeloženy a
publikovány v češtině. Praha: Ústav mezinárodních vztahů ve spolupráci s Rakouským kulturním
institutem, 1999. ISBN 80-85864-58-4.
O německém verši
Verš (der Vers) je zvláštní způsob rytmického uspořádání jazyka (řeč vázaná – gebundene Rede;
próza je naproti tomu řečí nevázanou – ungebundene Rede). Rytmus (der Rhythmus) se ovšem
objevuje někdy i v próze (die rhythmische Prosa), např. Friedrich Hölderlin: Hyperion,
Novalis: Hymnen an die Nacht. Veršem se většinou vyjadřují skutečnosti emociálnějšího rázu. U
lyriky je verš samozřejmostí, setkáváme se s ním ale i v epice a v dramatu. Verš využívá
přirozených vlastností jazyka a stylizuje je. Tvoří se jisté více či méně samostatné celky,
oddělené intonačními předěly. Tyto celky (verše) se nemusí krýt s celky syntaktickými,
metrické schéma se nemusí shodovat s členěním větným i logickým. Mezi rytmem a metrickým
schématem bývá často napětí.
Prozodické systémy lze klasifikovat např. následovně:
1) systém sylabický (syllabischer Versbau) - rozhodující je počet
slabik;
2) systém tónický (tonischer Versbau) - rozhodující je počet přízvuků,
na počtu nepřízvučných slabik nezáleží;
3) systém sylabotónický (syllabotonischer Versbau) - důležitý je jak
počet slabik tak počet a rozložení přízvuků;
4) systém časoměrný (quantitierender Versbau) - důležitá je délka
slabiky.
(Někdy se v této klasifikaci rozlišuje dále např. mezi sylabotónickým veršem s dominantním
principem sylabičnosti /v češtině/ a veršem tónicko-sylabickým s dominantním principem
přízvučnosti /např. v angličtině/, literárněvědná germanistika (literární věda obecně) zná
ovšem i jiné klasifikace prozodických systémů než zde uvedenou.)
V dnešní německé poezii je běžný systém sylabotónický, ve staré germánské poezii, a tedy i ve
staré německé, byl obvyklý systém tonický. Verš tonický se ale vyskytuje občas i dnes (např.
tzv. Knittelvers). Důležitým faktorem je v této souvislosti dynamický přízvuk (dynamischer
Akzent), kterým se vyznačují všechny germánské jazyky (akzentuierende Sprachen). Časoměrný
princip (quantitierendes Prinzip) naopak souvisel s řeckým melodickým přízvukem (musikalischer
Akzent). Termínem alternierende Dichtung se označuje poezie s pravidelným střídáním
přízvučných a nepřízvučných slabik (běžné v románských jazycích, v určitých obdobích se
objevuje i v německé poezii).
Nauka o verši se nazývá metrika (die Metrik), což je přejato z řečtiny, kde šlo skutečně o
délky a tedy i o měření; někdy se používá i výraz prosodie (die Prosodie). V dnešní němčině je
nejpoužívanější obecnější výraz die Verslehre (verzologie, nauka o verši).
Má-li se popisovat či rozebírat verš, je nutno nejprve popsat jeho jednotlivé složky.
Verš (der Vers, die Verszeile) je řada slabik, které tvoří jednotky většinou dvou- a
tříslabičné, zvané stopy. Intonačně je to jistý celek.
Stopa (der Versfuß, der Verstakt) je určité kombinace dlouhých a krátkých, případně
přízvučných a nepřízvučných slabik, vyslovovaných většinou pod jedním důrazem. Nepřízvučná
slabika se v němčině nazývá (die) Senkung. Přízvučná slabika se v němčině nazývá (die)Hebung.
Vedlejší přízvuk se označuje výrazem (die) Nebenhebung. Důraz je německy (der) Iktus nebo
(der) Verston. Nejdůležitější typy stop jsou:
Jamb (der Jambus) - xX v –
Trochej (der Trochäus, [tro'xε:us]) - Xx – v
Dakty1 (der Daktylus, ['daktylus], aber Pl. Daktylen [da'kty:lәn]) - X x x – – v
Anapest (der Anapäst, [ana'pε:st]) - x x X vv–
Spondej (der Spondeus, [špon'de:us, spon'de:us])) - XX – –
Výrazem předrážka (der Auftakt) se označuje nepřízvučná slabika (nebo nepřízvučné slabiky) na
počátku verše. U zakončení verše se rozlišuje tzv. kadence ženská (weibliche, klingende
Kadenz, weiblicher Ausgang), kdy verš končí na nepřízvučnou slabiku (haben – laben), a kadence
mužská (männliche, stumpfe Kadenz, männlicher Ausgang), kdy verš končí přízvučnou slabikou
(Hut – gut). Pokud jde o melodicko-rytmickou linii verše, rozlišuje se vzestupná linie
(steigender Rhythmus), což je např. jamb, a sestupná linie (sinkender Rhythmus) např.
trochej.
Schwebende Betonung se objevuje tam, kde přízvučná slabika je v metrickém schématu na místě
nepřízvučné a opačně. Cézura, přerývka (die Zäsur, der Einschnitt) je rytmický předěl uvnitř
veršové stopy.
Přesah (der Zeilensprung bzw. Strophensprung; das Enjambement) nastává, když veršový předěl
připadá dovnitř věty. Častý v dramatu u blankversu (Gotthold Ephraim Lessing, Johann Wolfgang
von Goethe, Friedrich Schiller) a obzvláště u Rilka. Příklad z Rilka:
Vertrau den Büchern nicht zu sehr; sie sind
Gewesenes und Kommendes. Ergreife
ein Seiendes. So wird auch deine Reife
nicht alles sein …
Der Zeilenstil naopak znamená shodu syntaktického členění s členěním veršovým. Tohoto termínu
se používá jak o staroněmeckém básnictví (die Langzeile pak je i jednotkou syntaktickou a
významovou) tak o poezii moderní (v oblibě v době osvícenské). Opakem pak je der Hakenstil,
kde významovou jednotku tvoří vždy druhý půlverš (die Halbzeile) jednoho verše a první půlverš
následujícího. Příklad na Zeilenstil z Gellertovy básně Der Zeisig:
Ein Zeisig war ´s und eine Nachtigall
Die einst zu gleicher Zeit vor Darnons Fenster hingen.
Die Nachtigall fing an ihr göttlich Lied zu singen,
Und Damons kleinem Sohn gefiel der süße Schall.
Rým (der Reim) je převážně zvukovou ozdobou verše (jsou ovšem i jen vizuální, optické rýmy -
Augenreim). Spočívá ve shodě několika hlásek, nejobvykleji na konci verše (der Endreim). někdy
se však objevují rýmy i uvnitř verše (der Binnenreim, vnitřní rým) či na začátku (čelní rým,
der Anfangsreim). Vnitřní rým byl velmi oblíbený u některých autorů 17. století ( Johann Klaj,
Georg Philipp Harsdörffer). Příklad na vnitřní rým z Zesena (1619-1689):
Was nützet in Hitze zu sitzen und Schwitzen
in Arbeit und Mühe, voli Kummer und Pein?
Was nützet mit Spitzen der Dornen sich ritzen,
Mit Klagen und Zagen entmutiget sein?
Příklad na čelní rým z Goetha:
Krieg! ist das Losungswort,
Sieg! und so klingt es fort.
Rým neznala klasická antická poezie ani poezie starogermánská. (Poprvé se koncový rým objevuje
ve větší míře v Otfridově básni Evangelienharmonie z doby okolo r. 870.) Kromě funkce zdobné
má rým i funkci významovou: (zdůrazňuje určitá slova, signalizuje konec scény a pod.) a
stavebnou (váže verše ve vyšší celky). Rýmují-li se přízvučné slabiky, mluví se o mužském rýmu
(männlicher Reim, stumpfer Reim), např. Baum – Traum, rýmují-li se nepřízvučné slabiky, mluví
se o ženském rýmu (weiblicher Reim, klingender Reim), např. Knabe – Grabe.
Podle množství rýmovaných slabik a jejich kvality se rozlišují různé typy rýmů (Reimarten):
Bohatý rým (reicher Reim) vznikne, rýmují-li se dvě poslední přízvučné slabiky, např.
Wiederkehr – nimmermehr. Někdy se o něm mluví jako o rozšířeném rýmu (erweiterter Reim). Ještě
příklad z Goetha:
Freude dem Sterblichen,
den die verderblichen,
schleichenden erblichen
Mängel umwandeln.
Totožný rým (identischer Reim) spočívá v opakování téhož slova. Často v gazelu.
Asonance (die Assonanz) je typ rýmu, při němž se rýmují pouze samohlásky: schlafen – klagen.
Gespaltener Reim je takový rým, kde se rýmuje víceslabičné slovo se dvěma či několika
jednoslabičnými. Příklad: hat es – mattes; Meister – heißt er.
Rým lámaný (gebrochener Reim) je umožněn roztržením slova do dvou veršů. Většinou působí
humorně:
Hans Sachs war ein Schuh-
macher und Poet dazu.
Nečistý rým (unreiner Reim) se blíží k asonanci. Mnohdy je způsoben nespisovnou, nářeční
výslovností autora. Např. u Goetha:
Ach neige,
du Schmerzensreiche.
Schiller rýmuje Eile – Keule. Někdy se autoři obdobnými rýmy snaží přiblížit lidové poezii,
jako např. Gottfried August Bürger v baladě Lenore (1773), kde rýmuje: milde – Friede, beten –
vonnöten.
Gramatický rým (grammatischer Reim) spojuje slova stejného kmene: bekleiden – kleidet.
Nerýmujícím se veršům mezi těmi, které se rýmují, se říká die Waisen.
Zvláštním druhem rýmu je aliterace (der Stabreim, der Anreim, die Alliteration). Aliterace
byla významným prvkem staré germánské poezie (der Stabreimvers, der Alliterationsvers) a
občas se objevuje ještě i dnes. Je to shoda počátečních hlásek přízvučných slabik ve verši.
Dnes se vyskytuje v řadě úsloví a rčení (bei Wind und Wetter; was Küche und Keller hergeben),
ale vyskytuje se i v moderní poezii, zejména často u romantiků (In allen Büschen und Bäumen –
Joseph Eichendorff) a u Richarda Wagnera:
Winterstürme wichen
dem Wonnemond,
Im milden Lichte
leuchtet der Lenz.
Rozložení rýmů se děje podle určitých schémat:
1) sdružený rým (der Paarreim) – a a b b
2) střídavý rým (der Kreuzreim, gekreuzter Reim – a b a b
3) obkročný rým (umarmender Reim, umschließender Reim) – a b b e
4) postupný rým (verschränkter Reim, verschränkender Reim) – abc abc
5) rým průběžný či tirádový (der Haufenreim) - a a a a
6) der Schweifreim - a a b c c b
Dále uveďme některé v německé literatuře často užívané typy veršů:
Alexandrin (der Alexandriner) je jambický rýmovaný verš se šesti přízvuky, s obvyklou střední
dierezí (diereze – rozluka, rytmická hranice se kryje s hranicí slova) po třetím přízvuku.
Mívá 12 (při mužské kadenci) nebo 13 slabik (při ženské kadenci). Byl velmi oblíbený v 17.
století a na počátku století 18. (pod vlivem francouzské literatury). Tzv. heroický alexandrin
má sdružený rým, elegický alexandrin má rým střídavý. Alexandrinem jsou psána dramata A.
Gryphia. Příklad alexandrinu z Opitze: Ich weiß nicht, was ich will, ich will nicht, was ich
weiß.
Hexametr (der Hexameter) je šestistopý verš daktylský podle antických vzorů. V prvních čtyřech
stopách lze daktyl nahradit v antice spondejem, v němčině trochejem. V německé poezii jej
používal Friedrich Gottlieb Klopstock (Der Messias, 1748-1773), objevuje se občas i později
(Johann Wolfgang von: Hermann und Dorothea, 1797; Schillerova reflexivní lyrika). Ukázka z
Mesiáše:
Sing, unsterbliche Seele, der sündigen Menschen Erlösung, Die der Messias auf Erden in seiner
Menschheit vollendet.
Blankvers (der Blankvers) je pětistopý nerýmovaný jamb. Je klasickým veršem německého dramatu
konce 18. a 19. století (vliv dramatu anglického, zejména Shakespeara). Poprvé jej důsledně
použil Gotthold Ephraim Lessing ve hře Nathan der Weise, pak Johann Wolfgang von Goethe
(Iphigenie auf Tauris), Friedrich Schiller, Heinrich von Kleist, Franz Grillparzer, Friedrich
Hebbel.
Pentametr (der Pentameter) je šestistopý daktylský verš s cezúrou po třetí stopě, u něhož jsou
třetí a šestá stopa neúplné (první a druhá stopa mohou být nahrazeny spondejem).
Schéma: – v – v/ – v – v/–// – vv/ –vv/ –
Název pentametr vznikl mechanickým počítáním obou neúplných stop jako jedné úplné. Objevuje se
většinou spolu s hexametrem ve dvouverších nazývaných disticha (sg. distichon, das Distichon).
Der Knittelvers (též Knüttelvers) je tonický verš se čtyřmi přízvuky a libovolným počtem
nepřízvučných slabik, rýmovaný sdružené. Používal se ve staré a středověké německé literatuře,
Opitz jej na delší dobu zatlačil a běžný byl jen v parodiích, satirách a lidových či naivních
básních.
Oživil jej Johann Wolfgang von Goethe (Urfaust), dnes jej používá např. Peter Weiss v svých
hrách (Nacht mit Gästen). Ukázka z Goethovy básně Hans Sachsens poetische Sendung:
In seiner Werkstatt sonntags früh
steht unser teurer Meister hie,
sein achmutzig Schürzfell abgelegt,
einen saubern Feierwams er trägt,
läßt Pechdraht, Hammer und Kneipe rasten,
die Ahl´ steckt an dem Arbeitskasten;
er ruht nun auch am sieb´nten Tag
von manchem Zug und manchem Schlag.
Nibelungenzeile je veršem hrdinského eposu Nibelungenlied. Má sedm iktů, poslední verš strofy
jich má osm. Tato tzv. Langzeile se děli na dva půlverše (Kurzzeilen), z nichž první má 4
ikty, druhý pouze tři. Příklad:
Ez / wúohs in / Búr-/gón-/den ein vil/ édel/ máge-/dín
Volný verš (der freie Vers, freie Verse, vers libre) označuje rýmované verše nestejné délky a
nestejného počtu přízvuků při zachování určité stopy (jamby, trocheje). Používal se hojně
v bajkách 18. století (Christian Fürchtegott Gellert, Friedrich Hagedorn, Gotthold Ephraim
Lessing). Někdy se mu říká také madrigalový verš (der Madrigalvers). Ukázka z Eichendorffovy
básně Die Lerche:
Herz, was bist du bang?
Mußt aufwärts dringen!
Die Sonne tritt hervor,
Wie glänzen mir Brust und Schwingen,
Wie still und weit ist ´s droben am Himmelstor.
Volné rytmy (freie Rhythmen) jsou nerýmované verše libovolné délky,
s libovolným počtem přízvuků (obvykle 3-4) i nepřízvučných slabik, netvořící strofy. Od prózy
se odlišují rytmem (při vší nepravidelnosti jisté opakující se vzdálenosti mezi přízvuky) a
extatickým rázem. Pěstovali Friedrich Gottlieb Klopstock (Die Frühlings-Feyer), Johann
Wolfgang von Goethe (Wanderers Sturmlied, Prometheus), Friedrich Hölderlin (Hyperions
Schicksalslied), Novalis (Hymnen an die Nacht), Heinrich Heine (Nordseebilder), Friedrich
Nietzsche, Rainer Maria Rilke, Franz Werfel. Ukázka z Klopstockovy básně Die Frühlings-Feyer:
Mit tiefer Ehrfurcht schau´ ich die Schöpfung an,
Denn Du,
Namenloser, Du
Schufest sie!
Lufte, die um mich wehn und sanfte Kühlung
auf mein glühendes Angesicht hauchen,
Euch, wunderbare Lüfte,
Sandte der Herr, der Unendliche!
Místo a kombinace rýmů jsou často charakteristickou známkou strofy (die Strophe). Strofa je
významový a intonační celek, který se v básni pravidelně opakuje.
Dále uvedeme některé typy strof.
Nibelunžská strofa (die Nibelungenstrophe). Jsou to čtyři nibelunžské verše
(Nibelungenzeilen), z nichž první tři mají po 7, čtvrtý pak 8 iktů. Rýmové schéma je a a b b.
Distichon je dvouverší, zpravidla sestávající z jednoho hexametru a jednoho pentametru. Říká
se mu také elegické distichon (elegisches Distichon). Užívá se v elegiích a epigramech.
Příklady: Johann Wolfgang von Goethe: Römische Elegien, Friedrich Hölderlin: Brot und Wein.
Ukázka z Hölderlinovy básně Brot und Wein:
Aber Freund! wir kommen zu spät. Zwar leben die Götter,
Aber über dem Haupt droben in anderer Welt.
Endlos wirken sie da und scheinen ´s wenig zu achten,
Ob wir leben, so sehr schonen die Himmlischen uns.
Die Stanze je původně italské forma. V němčině má osm rýmovaných veršů, pětistopých jambů.
Rýmové schéma je abababcc.V Německu ji užíval Johann Wolfgang von Goethe (Zueignung ve
Faustovi), August von Platen.
Sonet (das Sonett) se skládá ze 14 většinou pětistopých jambických veršů, které se obvykle
dělí na dvě kvarteta (das Quartett) a dvě terceta (das Terzett). Nejobvyklejší rýmové schéma:
abba abba cdc dcd, jsou však možné i jiné variace. Shakespearovský sonet má tři kvarteta a
závěrečné dvouverší. Sonety se někdy spojují ve věnec sonetů (der Sonettenkranz), který se
skládá z 15 sonetů. Druhý až čtrnáctý začíná vždy posledním veršem sonetu předcházejícího a
první verš prvního sonetu je zároveň posledním veršem 14. sonetu. Patnáctý sonet (das
Meister-Sonett) se skládá z počátečních veršů čtrnácti sonetů předcházejících.
V Německu sonet pěstovali především Andreas Gryphius, August von Platen, Rainer Maria Rilke
(Sonette an Orpheus), Johannes R. Becher (Deutsche Sonette).
Ritornel (das Ritornell [ritor'nεl]) je tříveršová strofa, v níž se rýmuje první a
třetí verš. Schéma: axa bxb cxc. Prostřední verše se nerýmují.
Tercina (die Terzine [tεr'tsi:nә]) je strofa podobná ritornelu, s tím rozdílem,
že druhý verš se vždy rýmuje s prvním a třetím veršem další strofy: aba bcb cdc. Mluví se
pak o řetězovém rýmu (der Kettenreim), Používal ji Johann Wolfgang von Goethe, romantikové,
August von Platen, Stefan George, Hugo von Hofmannsthal (Termínem Kettenreim se někdy označuje
i takový rým, který spojuje poslední slovo jednoho verše s prvním slovem verše následujícího.
Gazel (das Gasel, das Ghasel [ga'ze:l]) je strofa orientálního původu, které mívá 6-30 veršů s
rýmovým schématem aa ba ca da.V Německu psali gazely Johann Wolfgang von Goethe, Rückert,
August von Platen.
Mnozí němečtí básníci, především Friedrich Hölderlin, napodobovali různé typy klasických strof
řeckých (alkäische Strophe, asklepiadische Strophe).
Doporučená literatura:
Arndt, Erwin. Deutsche Verslehre: Ein Abriss. Berlin (O.): Volk und Wissen, 1984^9. (relativně
dostupná příručka)
Kayser, Wolfgang. Kleine deutsche Versschule. Tübingen und Basel: Francke, 1995^25. ISBN
3-8252-1727-2 (jedna z nejpopulárnějších příruček)
Frank, Horst J. Handbuch der deutschen Strophenformen. Tübingen und Basel: Francke, 1993^2.
ISBN 3-8252-1732-9. (Vhodná do interpretačních seminářů k něm. lyrice, k dispozici
v příručním aparátu u ved. semináře.)
Dühmert, Anneliese. Von wem ist das Gedicht? Eine bibliographische Zusammenstellung aus 50
deutschsprachigen Anthologien. Berlin: Haude & Spenersche Verlagsbuchhandlung, s.a. (1969)
(Tato příručka - a obdobné - nám pomůže najít autora básně, známe-li její titul resp. incipit
(začáteční verš).
Z dějin a současnosti literárně zaměřené germanistiky
a)
Germanistika jako věda se datuje od dob romantiky, některé náběhy k ní se však objevují již
dříve. Už v nejstarších dobách byla díla, určená ke školní četbě, opatřována úvody o životě a
tvorbě autora a komentáři. Ke kvalitativní změně dochází za humanismu. Studium starých textů
bylo spojeno s počátky textové kritiky, nové edice a překlady bible vedly i k zárodečnému
zkoumání otázky žánrů. V této době se počínají objevovat i velká díla polyhistorů, obsahující
snůšky všeho možného o literatuře. Až v 19. století z toho vzniká samostatná disciplína,
bibliografie, která je pomocnou disciplínou literární historie a literární vědy. Tato linie
vrcholí a svým způsobem končí Karlem Goedekem (1814-1887) a jeho monumentálním kompendiem
Grundriss zur Geschichte der deutschen Dichtung, které vydával od r. 1859.
V 17. a 18. století byl v Německu značný zájem o otázky poetiky (Martin Opitz, Johann
Christoph Gottsched, Johann Jakob Bodmer, Johann Jakob Breitinger, Gotthold Ephraim Lessing);
pokračuje se v biblické kritice a exegezi, což vede ke zdokonalování metod interpretace textu;
postupně se počíná rozvíjet historie a dějiny umění (Johann Joachim Winckelmann /1717-1768/),
objevuje se estetika jako nová disciplína (Alexander Gottlieb Baumgarten /1714-1762/,
Gotthold Ephraim Lessing) - to všechno spolu s Herderovými úvahami o literatuře připravuje
germanistice jako vědecké disciplíně cestu.
Vlastní dobou vzniku vědy, která se zabývá zkoumáním historie jazyka a literatury, je
romantismus. Je .to doba, kdy se historické chápání skutečnosti počíná prosazovat ve všech
oblastech, a to i v oblasti vědy o literatuře. Klíčovými postavami jsou tu bratří Friedrich a
August Wilhelm Schlegelové a bratři Jacob a Wilhelm Grimmové. Prozatím se však jedná pouze o
řadu prací dílčích.
Náběh k přehlednému historickému vylíčení určitého období najdeme v Heinově práci Die
romantische Schule (1836). Prvním velkým systematikem německé literární historie však byl až
Georg Gottfried Gervinus (1805-1871), autor knihy Geschichte der deutschen Dichtung
(1835-1842), v níž chápal dějiny literatury především jako dějiny idejí. 0 něco později počal
vydávat své velké dílo Literaturgeschichte des XVIII. Jahrhunderts (od r. 1855) Hermann
Hettner (1821-1882). Ve srovnání s Gervinem klade větší důraz na momenty estetické, přesto
však jsou i jeho literární dějiny, v nichž sleduje také literaturu anglickou a francouzskou,
především dějinami idejí.
Zakladatelem filologicko-historické metody v Německu byl Wilhelm Scherer (1841-1866). Metodu
kritické filologie, dosud uplatňovanou na staroněmeckou literaturu, začal aplikovat na
literaturu novější. Zabýval se zejména Goethem, a proto se v souvislosti s ním a jeho školou
mluvívá o Goethe-Philologie. Scherer a jeho škola vykonali hodně na poli ediční činnosti.
Pokud jde o metodu práce, propadali často pokušení hledat vlivy v literatuře za každou cenu –
„vlivologii“ (Einflussjägerei), což vedlo k mnohdy mechanickému srovnávání. Velkou syntézu
vytvořil Scherer v monumentálním díle Geschichte der deutschen Literatur (1880-1883). Z jeho
žáků byl nejvýznamnější Erich Schmidt (1853-1913), mj. učitel Arna Nováka v Berlíně.
Reakcí na pozitivismus W. Scherera a jeho školy bylo vystoupení filozofa Wilhelma Diltheye
(1834-1912), který značně ovlivnil další vývoj německé literární historie. Dilthey, který se
hodně zabýval romantikou, chce odlišit metodu společenských věd od metody věd přírodních.
Požaduje výklad umělecké tvorby z pohnutek niterných a zdůrazňuje význam prožitku. Proslulost
si získala jeho práce Das Erlebnis und die Dichtung (1905).
Po roce 1900 se dosud vcelku homogenní proud literární historie tříští. Uveďme několik
charakteristických a pro další vývoj významných postav.
Friedrich Gundolf (1880-1931), autor řady esejizujících monografií o německých i cizích
básnících (Shakespeare, Goethe, Dante a další), monumentalizuje a opěvá velké zjevy, do
kterých se snaží vciťovat.
Kontrastem k němu byl Josef Nadler (1884-1963), žák profesora na pražské německé univerzitě
Augusta Sauera. Nadler vydal v letech 1912-1929 rozsáhlé dílo Literaturgeschichte der
deutschen Stämme und Landschaften, v němž zkoumá literní tradice jednotlivých německých
oblastí a zemí. Rozlišuje tzv. Neustämme (kolonizovaná oblast na východ od Labe) a tzv.
Altstämme (západ a jih Německa) - staré kmeny jsou mu nositeli spíše klasických, nové spíše
neklasických tendencí (barok, romantismus). Uvedené dílo později Nadler přepracoval v duchu
konformním nacistické ideologii.
Dějiny literatury chápal jako dějiny určitých problémů Rudolf Unger (1876-1942) v díle
Literaturgeschichte als Problemgeschichte (1924). Unger i někteří další se zaměřují na
sledování různých problémových okruhů. Např. Rudolf Unger: Herder, Novalis und Kleist (1922),
s podtitulem Studien über die Entwicklung des Todesproblems im Denken und Dichten vom Sturm
und Drang zur Romantik. Nebo Paul Kluckhohn (1886-1957), autor knihy Die Auffassung der Liebe
in der Literatur des 18. Jahrhunderts und in der deutschen Romantik (1922), Při zkoumání této
problémové stránky se přirozeně věnuje menší pozornost stránce formální.
To platí do značné míry i pro H. A. Korffa (l882), autora rozsáhlého čtyřsvazkového díla Geist
der Goethezeit, které vycházelo od r. 1923. Podává v něm souhrnný obraz doby a jde mu
především o hledání souvislostí ideových.
Reakcí na všechny tyto tendence (Dilthey, Gundolf, Nadler, Unger, Kluckhohn, Korff), které
zdůrazňovaly osobnost, momenty ideové či biologické, prožitek apod., bylo dílo Oskara Walzela
(1864-1944), který prošel vlivem Diltheyovým, později se však obrátil ke zkoumání formy. V
tomto směru na něj silně zapůsobilo dílo švýcarského historika umění Heinricha Wölfflina, pro
něhož je charakteristické hledání typologických kontrastů (renesance versus barok a podobně).
Tak i Walzel ve svém hlavním díle Gehalt und Gestalt im Kunstwerk des Dichters (1923) se snaží
v literatuře a v literární historii objevovat kontrasty, typy, a více se zaměřuje na aspekty
formální. V podobném duchu postupuje i Fritz Strich (l882) v knize Deutsche Klassik und
Romantik Oder Vollendung und Unendlichkeit: Ein Vergleich (1922), kde je líčen jako klasik
ten, kdo je oddán ideálu dovršení, a jako romantik ten, kdo touží po nekonečnosti.
Morfologicky orientovanou literárněvědnou germanistiku reprezentuje také Hermann Pongs,
nejznámější několikasvazkovou knihou Das Bild in der Dichtung. Versuch einer Morphologie der
metaphorischen Formen.
Značná pozornost byla ve 20. a 30. letech věnována i literární stylistice, při čemž mnohé
podněty vzešly od německých romanistů (Leo Spitzer, Erich Auerbach).
Ze švýcarských literárních historiků uvádíme Emila Ermatingera (1873-1953), který se zabýval
jak literární teorií tak literární historií, především však jeho žáka Emila Staigera
(1908-1987). Staiger spojuje podněty existencialismu[4] se schopností detailní a citlivé
interpretace (Die Kunst der Interpretation: Studien zur deutschen Literaturgeschichte) . Ve
svém díle Grundbegriffe der Poetik (1946) se nově pokouší vymezit lyriku, epiku a drama na
základě přiřazení k různým rozměrům pojmu času. Staigerův žák Peter von Matt (*1937),
profesor mj. v Curychu a Stanfordově univerzitě v Kalifornii, se obrací znovu k
psychoanalytickým podnětům. Za svůj vytříbený esejistický styl byl velmi oceňován. Matt
příspívá také do Frankfurter Anthologie (knižní vyd. fejetonistických interpretací lyriky z
Frankfurter Allgemeine). Z jeho děl: např. Liebesverrat – Die Treulosen in der Literatur
(1989), Verkommene Söhne, missratene Töchter: Familiendesaster in der Literatur (1995).
V Basileji přednášel Walter Muschg (1898-1965, Tragische Literaturgeschichte, Die Zerstörung
der deutschen Literatur, Von Trakl zu Brecht: Dichter des Expressionismus) .
V italském Terstu proslul zejména Claudio Magris (1939) svou disertací Il mito absburgico nela
letteratura austriaca (1963, něm. poprvé 1966, Der habsburgische Mythos in der modernen
österreichischen Literatur. Wien: Zsolnay, 2000. ISBN 3-552-04961-4)
b)
Chceme-li se stručně zmínit o marxistické literární historii a kritice, jež oficiálně
dominovala v Československu bezmála půlstoletí, je třeba uvést nejprve Karla Marxe a Bedřicha
Engelse. Oba hodně čtli a po celý život se literaturou zabývali a na řadu jejich soudů se
pozdější marxistická literární věda a kritika odvolává. Franz Mehring (1846-1919) byl vedoucím
publicistou levého křídla německé sociální demokracie, později jedním ze zakladatelů
Komunistické strany Německa. Jako první analyzoval vztah německé dělnické třídy k literatuře -
dělnickou třídu pokládal za dědice všech humanistických tradic německé kultury. Jeho
nejvýznamnějším dílem je kniha Lessing-Legende (1892), v níž osvětluje Lessingův vztah k
Prusku Bedřicha II. Tuto práci oceňoval např. O. Fischer jako exemplární příklad marxistické
metody.
György (Georg) Lukács (1885-1971) byl Maďar, který psal hodně německy a zabýval se německou
literaturou. Je to postava, kterou při vší její problematičnosti nelze obejít. Byl recipován
zejména v NDR (W. Mittenzwei). Lukács byl obhájcem realismu a jiné umění než realistické
pokládal za „reakční“. Zejména měl zálibu v kritických realistech 19. a 20. století - z
německé literatury především v T. Mannovi. Soudil, že nezáleží tolik na světovém názoru autora
jako na tom, jak zpodobuje realitu. K jeho významným pracím patří Die_Theorie des Romans
(1920, čes. obsažen ve výb. Metafyzika tragédie. Uspořádala R. Grebeníčková. Praha: Čs.
spisovatel, 1967). Rovněž se hodně zabýval estetikou a někdy také bývá označován za "Marxe
estetiky". Velmi silný byl jeho vliv na germanistiku v Itálii. Lukácsem byl ovlivněn lipský
profesor Hans Mayer (1907-2001), který se zabýval mj. G. Büchnerem, Thomasem Mannem, Robert
Musilem, Uwe Johnsonem, Günterem Grassem i autory světové literatury. Mayer vynikl také jako
literární kritik (vedle W. Benjamina). Jeho kniha Außenseiter (1975) se zabývá literárním
ztvárněním tří diskriminovaných skupin: žen, židů a homosexuálů. Mayer, ač kritický
intelektuál, považoval NDR za ten lepší ze dvou německých států. Nekrologem na NDR se stala
jeho kniha Der Turm von Babel (1991): Das schlechte Ende widerlegt nicht einen möglicherweise
guten Anfang.
V Československu byl překládán zejména v šedesátých letech 20. století také rakouský
marxistický „revizionista“ Ernst Fischer (1899-1972) původem z Chomutova. Fischer protestoval
proti srpnové okupaci Československa 1969 (Panzerkommunismus). K jeho nejznámějším dílům
patří několikát přepracovaná studie Von der Notwendigkeit der Kunst (1967, čes. O nezbytnosti
umění), česky vyšel také např. svazek esejů z knihy Von Grillparzer zu Kafka (1962) pod
titulem Kafka, Musil, Kraus (1965).
Walter Benjamin (1892-1940) byl levicový literární kritik a esejista; k jeho nejvýznamnějším
pracím patří Ursprung des deutschen Trauerspiels (1928) a Das Kunstwerk im Zeitalter seiner
technischen Reproduzierbarkeit (1936). Česky vyšel např. výbor W.B. Dílo a jeho zdroj (vyd.
Růžena Grebeníčková, přel. Věra Saudková, doslov J. Střítecký Praha: Odeon, 1979.)
c)
Po 2. světové válce došlo v literárněvědné germanistice ke značným změnám. Nebylo možno
navazovat na nacionalistickou linii, kompromitovanou v období nacismu a proto se hledaly nové
cesty. Mnohem větší význam než dříve začala zaujímat germanistika zahraniční, ať už
francouzská, sovětská či anglická a americká. Na západoněmeckou literární vědu silně působily
impulzy z oblasti angloamerické (opouštějí se duchovědné koncepce a větší pozornost se věnuje
rozboru konkrétních textů) . V NDR se navazovalo na „pokrokové“ tradice německé literární vědy
a historie, velkou úlohu pak hrály i teoretické podněty sovětské. Došlo zde k postupnému
přehodnocování dosavadních pojetí dějin německé literatury v duchu marxismu-leninismu.
*
Sídlem dvou významných institucí je Výmar. Je to především Nationale Forschungs- und
Gedenkstätte der klassischen deutschen Literatur in Weimar, sestávající z řady archivů a
dílčích pracovišti. Druhou instituci podobného zaměření, která má sídlo ve Výmaru, je Institut
für klassische deutsche Literatur.
Z velkých knihoven bývalé NDR je pro germanistu nejvýznamnější Deutsche Bücherei v Lipsku.
Nejdůležitějšími a nejrozšířenějšími literárními časopisy NDR byly Weimarer Beiträge
(literární teorie a historie), Neue Deutsche Literatur (ukázky nových děl, literární kritika)
a Sinn und Form (literární teorie i kritika, ukázky ze současné německé i světové literatury).
d)
V SRN je univerzit, na nichž se pěstuje germanistika, větší množství, a proto uvedeme jen
některé nejvýznamnější spolu s několika představiteli západoněmecké literární germanistiky.
Jsou to univerzity Göttingen (Walter Killy zabývající se moderní lyrikou /např. Elemente der
Lyrik, 1972), v Bonnu (kde dlouho působil Benno von Wiese, věnující se dramatu a literatuře
18. a 19. století; Beda Allemann se věnuje literární teorii a poetice; Horst Rüdiger zkoumá
německou literaturu ve světovém kontextu). Ve Stuttgartu (Fritz Martini, věnující se
literárním dějinám 18.-20. století, stylistice a poetice), ve Frankfurtu n.M. (Helmut
Brackert, zabývající se středověkou literaturou), v Tübingen (dlouho zde působil Friedrich
Beissner, zaměřující se na moderní německou literaturu a obzvláště na Hö1derlina a Kafku;
Roland Brinkmann se zabývá literaturou 19. a 20. století) a ve Freiburku im Breisgau (Gerhart
Baumann, věnující se rakouské literatuře). Na Freie Universität v Západním Berlíně působil mj.
teoretik moderního dramatu Peter Szondi (Theorie des modernen Dramas, Einführung in die
literarische Hermeneutik, čes. Úvod do literární hermeneutiky, 2003), literární vědec a
teoretik Walter Höllerer a srovnávací literatuře a dramatu se věnující Volker Klotz
(Geschlossene und offene Form im Drama, 1969).
Významnými institucemi mimouniverzitními jsou Deutsches Literaturarchiv v Marbachu am Neckar a
Deutsche Bibliothek ve Frankfurtu am Main.
Ze (západo)německých časopisů a periodik, zabývajících se literární historií, je třeba uvést
především časopis Euphorion, dále pak Beiträge zur Geschichte der deutschen Sprache und
Literatur (Tübingen) a Zeitschrift für deutsches Altertum und deutsche Literatur (Wiesbaden).
Značná pozornost problematice literárněvědné se věnuje i v časopisech Wirkendes Wort a Der
Deutschunterricht.
Vývoj na západoněmeckých univerzitách lze krátce shrnout takto: reakcí na ideologizaci
germanistiky před rokem 1945 byl příklon ke zkoumání textu samotného – bez společenských
implikací na straně autora a čtenáře – a k problému interpretace: „dílostředná“ -
werkimmanente Interpretation, literaturwissenschaftliche Hermeneutik.[5] Popularitu si
vydobyly např. Theory of Literature (1949, něm. Theorie der Literatur, 1959) . René Wellka
(René Wellek, 1903-1995) a Austina Warrena (1899-1986), nesčetněkrát vydávaná poetika
Wolfganga Kaysera (1906-1960) Das sprachliche Kunstwerk: Eine Einführung in die
Literaturwissenschaft (1948) nebo Kayserova Kleine deutsche Versschule (1946, 1995^25) ,
kniha švýcarského romanisty Ericha Auerbacha Mimesis. Dargestellte Wirklichkeit in der
abendländischen Literatur (1946), Ernsta Roberta Curtia (Curtius) Europäische Literatur und
lateinisches Mittelalter, Eberharda Lämmerta Bauformen des Erzählens (1955), Hugona
Friedricha Die Struktur der modernen Lyrik: Von der Mitte des neunzehnten bis zur Mitte des
zwanzigsten Jahrhunderts (1956), Käte Hamburgerové Die Logik der Dichtung (1957) nebo
rakouského anglisty Franze K. Stanzela Typische Formen des Romans (1964). Česky vyšla
Stanzelova Theorie des Erzählens (1979). Podnětně působily na literární vědu i knihy žáka
jednoho z žáků prostějosvského rodáka Edmunda Husserla, polského fenomenologického filozofa
Romana Ingardena (1893-1970), především ontologicky orientovaná práce Das literarische
Kunstwerk (1931, čes. Umělecké dílo literární, 1989) či gnoseologicky orientovaný protějšek O
poznawaniu dzieła literackiego /1957, něm. Vom Erkennen des literararischen Werkes, čes. O
poznávání literárního díla, 1967/, jež zdůrazňují bohatou strukturovanost a mnohovrstevnatost
literárního díla a svým antipsychologismem zdůrazňují rozchod s literární vědou chápanou jako
literární psychologie[6]. Literární hermeneutiku oživila dvousvazková práce Hans-Georga
Gadamera (1900-2002), interpreta lyriky Stefana Georga a Paula Celana, Wahrheit und Methode.
Grundzüge einer philosophischen Hermeneutik (1963). V druhé polovině šedesátých let
modifikovala hermeneutické principy tzv. Kostnická škola recepční estetiky: Hans Robert Jauß –
Literaturgeschichte als Provokation (1967), Ästhetische Erfahrung und literarische Hermeneutik
(1982) a anglista Wolfgang Iser – Die Appellstruktur der Texte (1970).[7] Spíše na okraji
zůstaly scientistické modely zkoumání (např. Max Bense Einführung in die
informationstheoretische Ästhetik. Grundlegung und Anwendung in der Texttheorie /1969/).
Literárněvědnou germanistiku posledních desítiletí charakterizuje metodologický pluralismus.
Ve větší míře se prosazují přístupy psychoanalytické, poststrukturalistické, sociálně
historické, příp. literárně sociologické. Od osmdesátých let ovlivňovaly i německou literární
vědu metody analýzy diskursu, dekonstrukce, sémiotika (Umberto Eco), teorie intertextuality
(Julia Kristeva), systémové teorie/konstruktivismu, mediální vědy a kulturně specifického
čtení (Cultural Studies, feminismus / popř. Gender Studies - Genusforschung/, New Historicism,
antropologie). Názorně to ilustrují knihy metodologicky pluralitních interpretací jediného
textu jako: Positionen der Literaturwissenschaft. Acht Modellanalysen am Beispiel von Kleists
Erdbeben in Chili (vyd. David E. Wellbery, 1987^2) a Kafkas »Urteil« und die Literaturtheorie.
Zehn Modellanalysen (vyd. Oliver Jahraus u. Stefan Neuhaus, 2002).
Dobrým přehledem novějších metodologických přístupů je kniha Petera V. Zimy (Zima) z celovecké
(klagenfurtské) univerzity: Literarische Ästhetik. Methoden und Modelle der
Literaturwissenschaft (1991, také čes.)[8] Z rakouských literárních vědců-germanistů ve Vídni
lze uvést ze současnosti zejména Herberta Zemana (Literaturgeschichte Österreichs. Von den
Anfängen im Mittelalterbis zur Gegenwart ,1996, editor; Geschichte der Literatur in Österreich
Bd. 7 – Das 20. Jahrhundert, 1999, editor), předního literárního kritika a vedoucího
Rakouského literárního archivu při Rakouské národní knihovně, Wendelina Schmidt-Denglera
(např. Bruchlinien: Vorlesungen zur österreichischen Literatur 1945 bis 1990, 2. vyd. 1996),
který editoval díla Heimito von Doderera, Fritze Herzmanovsky-Orlando a z novější literatury
se zabýval Thomasem Bernhardem (Der Übertreibungskünstler, 3. vyd., 1997) nebo prezidenta
Rakouské akademie věd (1991-2003), Wernera Welziga, který se zabýval mj. barokní homiletikou,
vydal mj. deník Arthura Schnitzlera a Wörterbuch der Redensarten zu der von K. Kraus 1899 bis
1936 herausgegebenen Zeitschrift "Die Fackel" (1999).
Doporučená literatura:
Wehrli, Max. Základy modernej teórie literatúry. (Orig. Allgemeine Literaturwissenschaft).
Bratislava: Slovenské vydavatel´stvo krásnej literatúry, 1965.
Hermand, Jost. Geschichte der Germanistik. Reinbek b. Hamburg: Rowohlt, 1994. ISBN
3-499-55534-4.
Rosenberg, Rainer. Zehn Kapitel zur Geschichte der Germanistik. Berlin (O.): Akademie-Verlag,
1981.
Weimar, Klaus. Geschichte der deutschen Literaturwissenschaft bis zum Ende des 19.
Jahrhunderts. München: Wilhelm Fink, 1989. ISBN 3-7705-2574-4.
Zima, Peter V. Literarische Ästhetik: Methoden und Modelle der Literaturwissenschaft.
Tübingen: Francke, 1991. ISBN 3-7720-1765-7. (Také česky)
Kimmich, Dorothee—Renner, Rolf Günter —Stiegler, Bernd. Texte zur Literaturtheorie der
Gegenwart. Stuttgart: Reclam, 1996. ISBN 3-15-009414-3.
(Ostatní literatura průběžně v textu.)
e)
Z české germanistiky uvedeme nejprve dvě nejvýznamnější postavy, a to Otokara Fischera a jeho
žáka Vojtěcha Jiráta.
Otokar Fischer (1883-1938) byl snad nejpodnětnějším českým germanistou. Jako profesor Karlovy
univerzity vychoval řadu vynikajících žáků, byl však činný i jako literární kritik,
překladatel a praktický divadelník, pomineme-li jeho vlastní dílo spisovatelské (lyrika a
drama). Zabýval se hlavně Goethem, Immermannem, Kleistem, Heinem a Nietzschem, o posledních
třech napsal velké monografie. Značnou pozornost věnoval i otázkám a teorii překladu (mj.
srovnával starší české překlady Fausta). Z Fischerových překladů z němčiny jsou nejvýznamnější
přetlumočení Goetha (především Fausta), Heina a Nietzscheho.
Jeho žák Vojtěch Jirát (1902-1945) se věnoval teorii překladu (Dva překlady Fausta, 1930, kde
srovnává Vrchlického a Fischerův překlad) a formálnímu a stylistickému rozboru (Platens Stil,
1933). Jako bohemista druhým oborem se velmi zajímal i o germanoslavica. Své názory na vývoj
německé literatury vtělil do beletristického Benátského dialogu (1945), v němž mu jde zejména
o protiklad osvícenství a romantiky.
Jako první ovšem zastupoval literárněvědnou germanistiku pražský systematický komparatista
Arnošt (Vilém) Kraus (1859-1943 Terezín) , který byl i zakladatelem české nordistiky
(skandinavistiky) a zabýval se vztahovou problematikou (dánská a norská kultura ve vztahu
k české kultuře). Na pražské univerzitě působil Kraus v letech 1884-1929 (do začátku r.
1930). Jeho Stará historie česká v německé literatuře (1902) vyšla nedávno v Rakousku (Alte
Geschichte Böhmens in der deutschen Literatur, 1999)[9]. Romantický mýtus husitství v německé
literatuře se snažil Kraus představit trilogií Husitství v literatuře, zejména německé
(1917, 1918, 1924), k níž ho podnítil T.G. Masaryk. Kraus sledoval i německé vlivy na české
obrození (Pražské časopisy 1770-1774 a české probuzení, 1909). Řadu časopiseckých studií
věnoval Goethovi (knižně např. Goethe a Čechy, napsal také předmluvu k Vrchlického překladům
Fausta), faustovské látce (Das böhmische Puppenspiel vom Doktor Faust, 1891; Faustiana aus
Böhmen, 1898; Faustsplitter, 1908). Jako stoupenec realistické strany zasáhl i do sporu o
Rukopisy, známou se stala i kontroverze s pozdějším profesorem germanistiky v Brně Antonínem
Beerem (tenkrát ještě v Praze) o užívání výrazu böhmisch a tschechisch v němčině, kdy Kraus –
vzhledem k diferenciaci obou pojmů – preferoval pro označení jazyka a etnika tschechisch.
Kromě vědecké a publicistické činnosti učil Kraus češtině na české i německé univerzitě a
oběma jazykům na právnických fakultách obou univerzit. Staral se i o zlepšení praktické výuky
němčiny na české germanistice, působil také jako didaktik. Spolu s dcerou, skandinavistkou
Miladou Krausovou-Lesnou, konal po deportaci přednášky i v terezínském ghettu. Otokar
Fischer, Vojtěch Jirát, Arne Novák, Hugo Siebenschein a další byli Krausovými žáky.
Mimo univerzitu působil jazykový utrakvista[10] Paul/Pavel Eisner (1889-1958), známý
překladatel a autor knížek o češtině. Eisner disertoval prací Lessing, Goethe und Schiller in
tschechischen Übersetzungen (1918). Kromě rozsáhlé překladatelské činnosti (překládal i českou
literaturu do němčiny) psal i o německé literatuře. Dodnes zajímavé jsou jeho studie o Máchově
raných německých básních a jeho bilingvismu vůbec (Na skále. Dvanáct zastavení máchovských,
1945, Okusy Ignaze Máchy /překl. básní KHM do češtiny s komentářem, 1956) nebo knížka esejů
Milenky. Německý básník a česká žena (1930). Do Československé vlastivědy (sv. 7 –
Písemnictví, ) přispěl statí Německá literatura na půdě ČSR.od roku 1848 do našich dnů (O
starší literatuře pojednal tamtéž Arnošt Kraus: Německá literatura na půdě ČSR do roku 1848,
1933)
Germanistickou průpravu nezapřel ani pozdější rektor Masarykovy univerzity Arne Novák, který
disertoval knihou Klopstockův vliv na poesii českého obrození (1902) a habilitoval se pro
obor německé literární historie knihou Menzel, Börne, Heine a počátkové kritiky mladoněmecké
(1906). Novák si cenil si zejména Goetha a kritického ducha Lessingova (Čím mně jest Lessing,
1911. In: A.N. Mužové a osudy, 1914). K německé literatuře (i v Čechách a na Moravě) se nadále
vracel řadou statí a recenzí. Příjímal stylovědné podněty Oskara Walzela, Fritze Stricha a
duchovědné Wilhelma Diltheye.
Na pražské německé univerzitě působil od r. 1886 Nadlerův učitel August Sauer. Proslul
inaugurální rektorskou řečí Literaturgeschichte und Volkskunde (1907), v níž mu jde o
„spojitost německé literatury s německým národem, národností (Volkstum) jako takovou“ a
hledisko krajinné souvislosti, o určení „kmenových rysů“, jež prý představují nejstarší a
nejpevnější vrstvu, na níž staví všechny ostatní vlivy jako výchova, vzdělání a život.
Sauerovi však jde proti starší tradici krajinných a kmenových aspektů v literatuře o autory
prvořadých kvalit. Sauer bývá považován za Nadlerova předchůdce, ten ovšem zdůrazňoval
nezávislost na svém učiteli. Také ediční práci věnoval Sauer pozornost, vydával mj. díla
Johanna Petera Uze, Ewalda Christiana von Kleista, Josepha von Eichendorffa, Ferdinanda
Raimunda a Adalberta Stiftera.
Žákem Augusta Sauera (Sauer mimochodem znechutil germanistiku Franzi Kafkovi) byl i pražský
spisovatel německého jazyka Johannes Urzidil. Z jeho pera vzešla rozsáhlá monografii „Goethe
in Böhmen“ (poprvé 1932 /1962, 3. vyd. 1965/ – o tématu psal např. i Arnošt Kraus). V témž
roce (1932) vydali čeští germanisté Goethův sborník (k 100. výročí úmrtí autora)
1927 byl na pražský ordinariát Německé univerzity povolán (působil tam do r. 1938) z Vídně
duchovědně orientovaný Herbert Cysarz (1896-1985), rodák z Bohumína (Oderberg). Cysarz
přednášel o literárním baroku, Schillerovi, Heglovi, neoklasicismu atd. Byl znám jako
znamenitý řečník s výraznou gestikou. Jako člen NSDAP a angažovaný germanista se v době Třetí
říše kompromitoval a nenašel po válce žádné trvalé zaměstnání. Jeho iracionalismus,
vitalismus, antiindividualismus a antisemitismus gradoval v jeho pracích o sudetoněmecké
literatuře ( např. Dichtung im Daseinskampf, 1935, Die großen Themen der sudetendeutschen
Schrifttumsgeschichte, 1938, Sudetendeutschland in der volksdeutschen Gesamtfront, 1940).
Romány: Neumond (1956), Arkadien (1967). Autobiografie Vielfelderwirtschaft (1976). Cysarz
napsal příspěvek o sudetoněmecké literatuře do reprezentativní publikace o sudetoněmectví Das
Sudetendeutschtum. Sein Wesen und Werden im Wandel der Jahrhunderte (ed. Gustav Pirchan,
Wilhelm Weizsäcker, Heinz Zatschek, Brünn—Prag—Leipzig—Wein, 1939^2).
Kritikem kmenového principu a eklekticismu `a la Sauer a Nadler byl Josef Körner (1888-1950).
Sauer Körnerovi pak odmítl habilitaci na Německé univerzitě v Praze. Přes další obtíže
v akademické kariéře se Körner profiloval jako znalec romantiky a editor (např. edice
korespondence bratří Schleglů). Oskar Walzel mu svěřil pokračování bibliografie ke Schererovým
Geschichte der deutschen Literatur (Vzešla z toho důkladná bibliografie Bibliographisches
Handbuch des deutschen Schrifttums, 1949, 1966^4). Pro svůj židovský původ byl Körner za války
internován v Terezíně. Pochován je poblíž hrobu F. Kafky, jehož význam odhadl už v r. 1917 a
navázal s ním kontakt.
Jako reakce na založení České akademie věd a umění císaře Františka Josefa v Praze v roce 1890
vznikla v r. 1891 Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in
Böhmen, první členové byli zvoleni z fakult Německé univerzity a německé techniky v Praze
(Deutsche Technische Hochschule). Jejím aktivním členem a později i předsedou byl také August
Sauer.
V poválečném sborníčku Franz Kafka a Praha (1947) byl mj. zastoupen i etablovaný profesor
pražské české germanistiky Hugo Siebenschein („Siebenschein“ – Siebenscheinův slovník!),
který se marxismu přibližoval svým pojetím Wirtschaftsgermanistik, zkoumaje hospodářské vlivy
na literární produkci.
Historik na Německé univerzitě v Praze a kolega Josefa Pekaře Josef Pfitzner (1901-1945)
jemuž se připisovaly ambice stát se sudetoněmeckým Palackým, zasáhl do formování emancipující
se sudetoněmecké mentality jako ideolog „sudetoněmeckého jednotného hnutí“ (sudetendeutsche
Einheitsbewegung – srv. týž: Sudetendeutsche Einheitsbewegung: Werden und Erfüllung.
Karlsbad—Leipzig: Verlag Karl H. Frank, 1937^2.), ale také – studoval i germanistiku u Sauera
– literárně historickou prací Das Erwachen der Sudetendeutschen im Spiegel ihres Schrifttums
bis zum Jahre 1848 (Augsburg, 1926)[11], která se zaměřila především na období 1770-1848.
Specifčnost sudetských Němců spatřoval Pfitzner v jejich rozdělení na různé kmeny a těsném
kontaktu s českým prostředím, jak hospodářským, tak duchovním.
Meziválečnou (českou) brněnskou literárněvědnou germanistiku (od roku 1919) reprezentují jména
Jan Krejčí (1868-1942), autor knih jako Studie z novější literatury německé (1904) a Richard
Wagner jako filosof a básník (1913) a Stanislav Sahánek (1883-1942). Poslední se zabýval
literárním biedermeierem, napsal mj. monografii o Ferdinandu Saarovi (1934) a Přehledné dějiny
německého písemnictví (1941). Zemřel v koncentračním táboře Mauthausen.
Českou poválečnou marxisticky orientovanou germanistiku reprezentuje Pavel Reimann: Von
Herder bis Kisch. Studien zur Geschichte der deutsch-österreichisch-tschechischen
Literaturbeziehungen (1961); Hauptströmungen der deutschen Literatur 1750-1848. Beiträge zu
ihrer Geschichte und Kritik (1963).
Brizantní kulturně politickou úlohu v době „tání“ – nad rámec pouhé literární vědy – sehrála
proslulá Liblická konference, kde došlo i k ideologickým konfrontacím (sborník Franz Kafka.
Liblická konference 1963, 1963 /něm. překl. Franz Kafka aus Prager Sicht, 1966). Na kafkovskou
konferenci navázala i šířeji pojatá liblická konference o pražské německé literatuře
(Weltfreunde). Iniciující roli zde sehrál reformní komunista Eduard Goldstücker (1913-2000).
Jeho starší statě o Kafkovi lze nalézt v knížce Na téma Franz Kafka (1964). Goldstücker
popřel později např. autentičnost rozhovorů Gustava Janoucha s F. Kafkou. Zejména pražskou
německy psanou literaturou se zabýval na pražské germanistice Kurt Krolop, profesor obecné a
srovnávací literární vědy a novější německé literatury.
V Brně prožil ve starobrněnském opatství sv. Tomáše část mládí a sklonek života
augustiniánských mnich František Tomáš Bratránek/Franz Thomas Bratranek (1815-1884), rodák z
Jedovnice u Blanska. Bratránek pocházel z národnostně smíšeného manželství (rakouské Němky
s Čechem) a odtud pramenil jeho odpor k nacionalismu a národní vyhraněnosti. Studoval
v Olomouci a ve Vídni, kde se seznámil s Goethovou snachou Ottilie (roz. von Pogwisch) a
jejími syny a získal tak výhradní přístup ke Goethově pozůstalosti (editoval jeho
přírodovědnou korespondenci, korespondenci s bratry Humboldtovými, hrabětem Šternberkem).
Působil na lvivské (lvovské) univerzitě a v letech 1851-1881 jako profesor německé literatury
na krakovské univerzitě (stal se dokonce jejím rektorem). Bratranek aplikoval Hegelovu
filosofii (genetickou metodu) na interpretaci literatury a vynikl především řadou goethovských
studií (např. Erläuterungen zu Goethes Faust, 1842, čes. Výklad Goethova Fausta. Praha:
Odeon, 1982.) . Bratranek navázal styky s řadou významných osobností (Schellingem, Wilhelmem
Grimmem, spisvatelem Ferdinandem von Saar, členy utopického Českomoravského bratrstva,
řádovým spolubratrem F.M. Klácelem, Boženou Němcovou, spolubratry P. Křížkovským a opatem
Mendelem atd.). Svým odklonem od teologie a příklonem k hegelovské filozofii (pomýšlel na
odchod z řádu) posiloval katolický kněz Bratranek charakter kláštera jako sídla „osvícenství a
mladohegelianismu“ (jeho žák T. Gomperz).
Brněnskou univerzitní literárněvědnou germanistiku připomeňme alespoň monografií Karla
Krejčího (nezaměňovat se stejnojmenným bohemistou!) o brněnském autorovi Oskar Jellinek. Leben
und Werk“ (1967). Starším germánským a německým literárním památkám se věnoval Leopold
Zatočil (např. edice a překlad Ságy o Volsunzích nebo Cato a Facetus
V Brně působil také Miroslav Beck, spolueditor (s Jiřím Veselým) svazku Exil und Asyl.
Antifaschistische deutsche Literatur in der Tschechoslowakei. (Berlin /O./, 1981).
V 90. letech 20. století se v Brně konala musilovská konference (srv. sborník Robert Musil –
Ein Mitteleuropäer, 1994). V roce 2003 se konala v Brně 2. bilaterální germanistické sympozium
Rakousko-Česká republika věnované umění a hudbě v rakouské poválečné literatuře (srv. sborník
Kunst und Musik in der Literatur: Ästhetische Wechselbeziehungen in der österreichischen
Literatur der Gegenwart; 1. symposium se konalo v Českých Budějovicích v roce 2002, 3.
sympozium v Ústí nad Labem, 2005).
Z [ ]doposud vycházejících českých periodik a časopisů, v nichž se věnuje pozornost
germanistice, třeba uvést cizojazyčná Philologica Pragensia, otiskující práce z anglistiky,
germanistiky a romanistiky, a to jak literární, tak lingvistické. Příspěvky o německé
literatuře uveřejňuje také měsíčník Cizí jazyky ve škole zaměřený na metodické problémy.
Pražská filozofická fakulta vydává v pravidelných intervalech Germanistica Pragensia, brněnská
pak Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik. Za redakce Antonína Měšťana začala
v Praze vycházet Germanoslavica. Zeitschrift für germano-slawische Studien (Slovanský ústav,
od 1994). Měšťan je autorem i faktograficky ne vždy spolehlivých bohemogermanistických studií
( např. Česká literatura mezi Němci a Slovany, 2002). V Olomouci bylo v devadesátých letech
založeno pracoviště pro moravskou německy psanou literaturu s vlastní bohatou publikační
aktivitou (např. Lexikon deutschmährischer Autoren).
Po Listopadu došlo také ke znovuobnovení germanistické ročenky Brücken (publikovali v ní
germanisté z NDR a ČSSR) . Literárněvědná produkce týkající se českých zemí vychází
v česko-německém nakladatelství Vitalis (Praha—Furth im Walde). Pražské nakladatelství Franze
Kafky vydává nejen překlady Franze Kafky do češtiny, ale i další publikace týkající se pražské
německé literatury.
Exilovou literárněvědnou germanistiku (v USA) reprezentují především dva žáci Hugona
Siebenscheina, Rio Preisner a Peter Demetz. Preisner (1925) si vydobyl mezinárodního věhlasu
svou monografií Johann Nepomuk Nestroy. Tvůrce tragické frašky (1968, také něm.), zabýval se
mj. Kafkou, Werflem, Rilkem, Brochem. Germanistické (a slavistické) studie soustředil zejména
ve dvou svazcích Aspekte einer provokativen tschechischen Germanistik I,II (1977, 1981). První
svazek obsahuje mj. polemicky velmi ostře nasvícený přehled literárněvědné germanistiky
z doby totalitarismu Epitaph für die tschechische Germanistik (česky: Epitaf pro českou
germanistiku. In: R.P.: Když myslím na Evropu I, 2003).
Peter Demetz (1922), nástupce René Wellka (Wellek) na Yaleově univerzitě, dřívější juror Ceny
Ingeborg Bachmannové, napsal v exilu disertaci René Rilkes Prager Jahre (1953), vůči marxismu
kritickou monografii Marx, Engels und die Dichter (1959, angl. Marx, Engels and the Poets,
1967), zabýval se i realismem Theodora Fontana, pak zejména studie o poválečné německy psané
literatuře a v poslední době o literatuře moderny (např. italském futurismu). Do Prahy a Brna
se duchem vrátil v knize Böhmische Sonne – mährischer Mond. Essays und Erinnerungen (1996),
která obsahuje i studii o recepci Goetha u Masaryka Masaryks Faust.
V Olomouci a v Brně přednášel externě také Ludvík Kundera (*1920), básník, spisovatel,
výtvarník, překladatel a znalec zejména Brechta, Büchnera, Trakla, německého expresionismu a
dadaismu („Dada“. Jazzpetit, 1983; Hans Arp: Na jedné noze, 1985, Georg Trakl: Šebestián
ve snu, 1995), univerzitní přednášky: Noc a sen a modro. Literatura německého romantismu,
2004). Nenaplněným projektem zůstala monografie o překladech německé lyriky do češtiny
Ladislava Nezdařila (jako pendant jeho monografie: Česká poezie v německých překladech, 1985).
Ke germanistice přispěl též profesí právník Jindřich Pokorný (Kniha o Faustovi, 1982) Vídeňské
lidové divadlo od Hanswursta –Stranitzkého k Nestroyovi (1990) a dalšími výbory s jeho
překlady (např. Píseň o Nibelunzích, 1974, Záhadný nesmrtelný. Dramatik Heinrich Kleist,
1980). Jako (šéf)redaktor nakladatelství Odeon působil Josef Čermák (*1928), editor díla
Vojtěcha Jiráta. Čermák se profiloval především jako kafkolog (např. Franz Kafka a Praha
/1971/, Kafkovy Dopisy rodičům z let 1922-24 /1990/ a Franz Kafka: Výmysly a mystifikace
/2005/). Jako nakladatelský lektor působil i předčasně zesnulý Vladimír Kafka (1921-1970),
překladatel Franze Kafky, autor mnoha doslovů a diplomové práce F.X.Šalda a německá literatura
(Studie a úvahy o německé literatuře. Praha, kra, 1995.). Podnětně působila svými statěmi i
Růžena Grebeníčková (1925-1997). Práce spíše komparatistické a bohemistické shrnuje svazek
Literatura a fiktivní světy I. (Praha: Čs. spisovatel, 1995), Grebeníčková je však autorkou i
statí germanistických a knižních předmluv či doslovů k faustovské látce, Büchnerovi, G.
Kaiserovi, W. Benjaminovi, K. Krausovi, F. Kafkovi, H. Brochovi, H. v. Hofmannsthalovi, R.
Musilovi aj. (personální bibliografie pod: ) , někdy pod
jmény „pokryvačů“ a překladatelkou, rovněž i pod jmény pokryvačů, (např. Německé romantiky
ruského germanisty Nauma Jakovleviče Berkovského, románu Ludwiga Windera Der Thronfolger nebo
povídek Franka Wedekinda /spolu s brněnským Vojtěchem Jestřábem/ aj.)
Podrobnější výklad o poválečných literárněvědných metodách a jejich představitelích je
předmětem kursu Technika literárněvědné práce.
Doporučená literatura:
Preisner, Rio. Epitaf pro českou germanistiku. In: Když myslím na Evropu I. Praha: Torst,
2003. ISBN 80-7215-125-8. S. 198-264.
Preisner, Rio. Epitaph für die tschechische Germanistik. In: Aspekte einer provokativen
tschechischen Germanistik II. Würzburg: jal-Verlag, 1977. ISBN 3-7778-0153-4. S. 126-222.
Tvrdík, Milan—Vodrážková / Lenka (vyd.): Die Germanistik in den Böhmischen Ländern im Kontext
der europäischen Wissenschaftsgeschichte (1800 bis 1945). Wuppertal: Arco, 2005. ISBN
3-938375-02-7.
Hohmeyer, Andrea. „Böhmischen Volkes Weisen“: Die Darstellung der deutschsprachigen Dichtung
in den böhmischen Ländern der Jahre 1895 bis 1945 – Probleme und Perspektiven territorialer
Literaturgeschichtsschreibung in Mitteleuropa. Münster Hamburg London: Lit-Verlag, 2002. ISBN
3-8258-5393-4.
Míšková, Alena. Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945. Praha: Karolinum,
2002. ISBN 80-246-0129-X.
Míšková, Alena— Neumüller, Michael. Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury
(Německá akademie věd v Praze)/ Die Gesellschaf zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst
und Literatur in Böhmen (Deutsche Akademie der Wissenschaften in Prag. Materailien zu ihrer
Geschichte und Inventar des Archivbestandes 1891-1945. Praha: Archiv Akademie věd České
republiky, 1994.
Pokyny k referátu:
Nezbytnou heuristickou příručkou každého germanisty je Blinn: Hansjürgen Blinn:
Informationshandbuch Deutsche Literaturwissenschaft (i na CD-ROMu)[12]. Základy vyhledávání
literatury najdeme i v Internetu (např. na
).
Pro osvojení techniky literárněvědné práce se doporučuje seznámení s odpovídajícími
příručkami (např. Umberto Eco. Jak napsat diplomovou práci, 1997 nebo přímo germanisticky
zaměřenými – např. Georg Bangen. Die schriftliche Form germanistischer Arbeiten. Stuttgart:
Metzler.), nejlépe ovšem takovými, které zahrnují i práci s novými médii (elektronickými
síťovými zdroji – u elektronických síťových zdrojů uvádíme datum aktuálního použití!).
Podrobnosti zkonzultujeme s vedoucím práce (školitelem - Betreuer). Držíme se přitom principu
subsidiarity (co může vyřešit nižší složka, neřeší vyšší složka), konzultujeme s literaturou
předmětu, se spolužáky nebo tutorem (starším studentem), pak se teprve obracíme na vedoucího
semináře. (Řadu informací lze nalézt na webu univerzity /www.muni.cz/, Filozofické fakulty
/www.phil.muni.cz/ nebo Ústavu germanistiky, nordistiky a nederlandistiky
/www.phil.muni.cz/german/.
Nejvhodnějším kontaktem je – zejména, potřebujeme-li se poradit o tématu práce – osobní
návštěva v konzultačních hodinách (najdeme je vesměs na webu germanistiky), nejnevhodnějším
momentem pochopitelně doba bezprostředně před začátkem semináře či přednášky. Při e-mailové
korespondenci dodržujeme zásady netikety, nedotazujeme se (subsidiarita!) na věci známé,
vlastními silami zjistitelné (např. vypsané termíny zkoušek v Informačním systému (IS), ledaže
chceme upozornit na nesrovnalosti v zápisu – za to nám bude examinátor jistě vděčen) nebo vůči
dané osobě nepřípadné (otvírací hodiny knihovny apod.). Opačně není třeba vždy individuálně
reagovat na hromadně zaslané e-maily, pokud se nás netýkají.
Informaci o dílech světové literatury poskytne mnohasvazkový Kindlers Literatur-Lexikon
vydávaný péčí Waltera Jense (také na CD-ROMu). V Kindlerovi nalezneme také stručné biografie
autorů, další můžeme hledat na Internetu (např. Willi Vocke: Daten deutscher Dichtung <
http://www.lehrer.uni-karlsruhe.de/~za874/homepage/index2.htm>[13], Marianne Nigg (Hrsg.):
Biographien der österreichischen Dichterinnen und Schriftstellerinnen /1893!/
apod.). Oblibě se
těší řada rowohlts monographien s poměrně stručnými obrazovými publikacemi, jež často
vycházejí v aktualizovaných vydáních.
K dispozici jsou elektronické literární databáze (např. Literarisches Leben. Internetdatenbank
und Dokuemntationsstelle zur deutschsprachigen Literatur 1945 bis 2000
).
Pro referát do semináře i pro výuku německy psané literatury ve škole se hodí např. velmi
zevrubné interpretace z edice Oldenbourg Interpretationen nebo interpretace z nakladatelství
Reclam. Poněkud jednodušší (středoškolské) jsou například takové Königs Erläuterungen und
Materialien z nakladatelství C. Bange (Hollfeld/ Oberfranken), které rozhodně nelze doporučit
pro užití v závěrečné práci. Jako „čítanka“ poválečné literatury (primární texty nejsou
přístupné) poslouží vybranými interpretacemi jedna z webovýchstránek essenské univerzity (Vom
Nullpunkt bis zur Wende: Kommentare zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur :
).
Referát nebo závěrečná práce nespočívají ovšem ani v opisování, kopírování, skenování či
parafrázování cizí literatury! Citáty (někdy ne zcela přesně nazývané podle angl. úzu
„citacemi“) musejí být řádně vyznačeny. Nestandardní (v rozporu s autorským zákonem v platném
znění), popř. dokonce neetické zacházení s literaturou může vést ve svém důsledku až
k autorskoprávním sporům, na univerzitě pak při takovýchto nedostatcích (např. při používání
sekundární literatury bez uvedení v seznamu literatury nebo nevyznačení citovaných pasáží) až
k odnětí diplomu. Závěrečné práce jsou na MU archivovány i elektronicky a univerzita disponuje
– jako jiné univerzity – softwarem („podobné jako vejce vejci“ v IS), který indikuje
kvantitativní původnost textu závěrečné práce.
Zejména pro závěrečné práce využívejte v případě nedostupnosti literatury předmětu
meziknihovní výpůjční služby (registrovaní uživatelé Ústřední knihovny FF mohou objednávat
sami i elektronicky). Nezřídka kandidáti filozofie opomíjejí fyzicky nejbližší zdroje (např.
fondy Moravské zemské knihovny).
Primární texty německých autorů (po vypršení autorských práv) si pro domácí četbu přečteme na
webu (), nesmíme ovšem zapomenout, že nejsou pro referát či
jinou písemnou práci citovatelné (protože textově ne vždy spolehlivé a bez udání vydání).
Tištěné texty (historicko)kritických edicí mají vždy přednost před neprověřenými síťovými
zdroji! (Např. zmínky o Kafkově povídkovém svazku Ein Landarzt čerpané z Internetu uvádějí
titul běžně jako Der Landarzt, tedy s frekvenčně pravděpodobnějším určitým členem v titulu
německy psaných knih. Pohledem do krit. vydání /Kritische Kafka-Ausgabe/ a jeho aparátu
zjistíme ovšem, že takovéto znění Kafka vlastnoručně opravil v předtiskové korektuře. –
Pečlivá interpretace textu si pochopitelně všímá i takovýchto „drobností“). Zásadní otázkou
bývá užití prvního vydání či – zejména u klasiků – tzv. vydání poslední ruky. V druhém
případě respektujeme „definitivní“ tvůrčí gesto autora (před smrtí), která však může co do
své estetické hodnotnosti představovat umenšení např. vzhledem k prvnímu vydání. (Obecně
známým případem v české literatuře jsou edice Kolárova básnického cyklu Slávy dcera nebo
Bezručových Slezských písní.). Do tištěných edic ovšem zasahuje celá řada „meziinstancí“
(autocenzura, cenzura, nakladadatelský redaktor, lektor, sazeč), proto obezřelost a
kritičnost vedou k užívání co možná spolehlivých textů. (Např. při edici děl Karla Maye si
bamberští editoři, spíše zpracovatelé /sami si říkali „brusiči diamantů“ – Diamantschleifer/
z nakladatelství Karl-May-Verlag dovolili zhruba 11 tis. svévolných zásahů do textu Winnetou I
a svazek č. 50 bamberských Gesammelte Werke Karla Maye je podvržen a nepochází vůbec od
Maye! Literární vědec či kritický čtenář sáhne proto raději po curyšském historicko-kritickém
vydání Karl Mays Werke Hermanna Wiedenrotha a Hanse Wollschlägera /také kompletně na CD-ROMu/,
chce-li poznat Mayův autentický text. – Stranou diskuse ponecháváme tedy např. fakt, že May
„opisoval“ sám od sebe a nakolik zásahy cizí ruky mohly znamenat opravdu estetické zhodnocení
či zda byly motivovány jinak: ideologií bamberských editorů bylo etablovat Maye jako autora
knih pro mládež. Zejména u klasiků se můžeme setkat s několikerými kritickými edicemi, z nichž
lze vysledovat rozdíl v metodách a jejich vývoji, pojetí edice a užití i moderních
multimediálních prostředků.
(V Rakouské knihovně na Solniční ul. v Brně si můžeme prohlédnout Kritické vydání Kafky a
Historicko-kritické vydání. První zmíněné vydání přináší vlastní editovaný text v samostatných
svazcích /které jsou nyní samostatně vydávaný jako čtenářské vydání/ a v separátních svazcích
ediční a poznámkový aparát, druhé vydání přináší zato neskenované faksimile rukopisu a jejich
tzv. diplomatickou transkripci, texty jsou obsaženy navíc i na CD-ROMu. V druhém vydání jsou
dále texty vydávány jako sešity, čímž kopírují Kafkovu spisovatelskou praxi a naznačují, že
Kafkovo dílo je takřečeno nezavršeným work in progress a sešity tak obrážejí i nejasnosti při
diskutované dataci např. vzniku jednotlivých kapitol Procesu. Zevrubné porovnání s edicemi
Kafkova přítele Maxe Broda /k dispozici v téže knihovně/ ukáže např. vymycování „pragismů“,
zásahy do interpunkce, které porušují mluvní ráz textů atd. Přesto bylo Brodovo počínání tehdy
legitimní: zachránil dílo mrtvého přítele před zapomenutím, naopak mu dopomohl k proslulosti.
Kdyby se byl pokusil o kritickou edici – předpokládejme, že by mu nato stačily finanční
prostředky, síly atd. – trvalo by vydání řadu let či desítky let a nakonec by mu možná bylo
chybělo publikum. – Vydávání děl a kritická reflexe této praxe (Editionswissenschaft, Textová
kritika a Textologie) jsou vlastní náplní tzv. filologie.
Další primární texty on line nalezneme v projektech jako The European Library, Books Library,
Gallica atd.Knihy lze získat na CD-ROMu nebo DVD (např.
http://www.digitale-bibliothek.de/scripts/ts.dll?s=17&id=C8DCCF42&mp=/pi/0/&StartseiteLM=/sel/0/&sc=Startseite).
Reálie atd. můžeme dohledat v oblíbené otevřené, leč právě proto ne vždy spolehlivé
encyklopedii Wikipedia (), starší v Meyers
Konversationslexikon z přelomu 19. a 20. stol.
(), ve slovníku Johanna
Heinricha Zedlera z 18. století
() nebo v
Oekonomische Encyklopädie oder allgemeines System der Staats- Stadt- Haus- und Landwirthschaft
Dr. Johanna Georga Krünitze z let 1773 až 1858 (). Další
odkazy lze nalézt na webových stránkách Ústavu germanistiky
(www.phil.muni.cz/german/internet.htm).
Přes rešeršování v Internetu nezapomínejme na fondy knihoven, zejména Ústřední knihovny FF MU
(převzala i fond knihovnyÚstavu germanistiky), příruční aparát vyučujících tamtéž (2. patro),
na Německou knihovnu (Deutscher Lesesaal, vede i austriaca a helvetica, zejména slovníkovou
literaturu) a v případě austriak na Rakouskou knihovnu (Österreich-Bibliothek Brünn) na
Solniční ul. č. 12, popř. na Moravskou zemskou knihovnu na Kounicově ul., jejímiž pobočkami
obě předchozí knihovny jsou. Většina knihoven pořádá pro nováčky („Erstsemester“) začátkem
(pod)zimního semestru orientační exkurze po knihovně včetně kurzů práce s Informačním systémem
MU a elektronickými médii.
Výběr informací přizpůsobíme publiku (spolustudující? laická veřejnost? školitel práce?).
Velmi častou začátečnickou chybou bývá z obsahového hlediska záměna vlastní interpretace za
parafrázi, zejména parafrázi „děje“ („obsahismus“, Inhaltsangabe) nebo prezentace izolovaných
a nehierarchizovaných jazykových prostředků formou výčtu (inventáře), aniž se přihlíží
k jejich motivaci, funkci a souhře v konkrétním textu. Dále pak často – zejména v závěrečných
pracích - chybívá při srovnávání různých autorů a děl zdůvodnění daného výběru (objektivní
společný jmenovatel) a autorova volba působí dojmem nahodilosti. Není-li relevantní literatura
předmětu, byť i z technických či časových důvodů, dostupná, je vhodné i na toto výslovně
upozornit.
Pro jazykové ztvárnění si z elektronických slovníků vybíráme slovníky spolehlivé, např. Das
Digitale Wörterbuch der deutschen Sprache des 20. Jahrhunderts (), pro
starší literaturu se podíváme do Grimmů (),
Adelungova slovníku
(),
do Projekt Klassikerwortschatz
nebo např. do Goethe-Wörterbuch<
http://germazope.uni-trier.de/Projects/WBB/woerterbuecher/gwb/wbgui?lemid=JA00001>) nebo např
Wörterbuch der Redensarten – Karl Kraus – Fackel (od 1.1.2007:
). Pozoruhodnou kombinací slovníku výkladového se
vícejazyčným slovníkem překladovým s množstvím charakteristik např. k výslovnosti, synonymům,
případným dialektismům představuje Wiktionary
().
U jazykových korpusů (přehled jazykových korpusů:
) nezapomínejme, že
nemají normativní charakter (lipský korpus dílčí
korpusy také Institut f. deutsche Sprache v Mannheimu).
Při regionálních zvláštnostech sáhneme po Variantenwörterbuch des Deutschen: Die
Standardsprache in Österreich, der Schweiz, Deutschland sowie in Liechtenstein, Luxemburg,
Ostbelgien und Südtirol. Berlin—New York: Walter de Gruyter, 2004 nebo např. Österreichisches
Wörterbuch (i školní vydání).
Do referátu (závěrečné práce atd.) nezahrnujeme biografii, zejména obecné slovníkové
informace, není-li to pro obsah referátu nezbytně nutné.
Vzhled závěrečných prací na FF MU upravuje na webu zveřejněný fakultní vzor
(http://www.phil.muni.cz/predpisy/vzor_praci.pdf). Nebude na škodu, použijeme-li tento vzor i
pro úpravu referátu, abychom si tento styl osvojili co nejdříve a mohli se věnovat obsahové
stránce práce samotné. (Také ve sbornících a odborných časopisech narazíme často na požadavky
na formální úpravu rukopisu pro zveřejnění v příslušném periodiku /např. vzorový stylesheet/.)
Při psaní se řídíme normou Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými
editory (ČSN 01 6910), bibliografické citace uvádíme podle normy Bibliografické citace –
Obsah, forma a struktura (ČSN ISO 690), u elektronických zdrojů použijeme speciální normu:
Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich
části (ČSN/ISO 690-2) Při úpravě manuskriptu pro sazbu užíváme korekturní znaménka v souladu
s normou Korekturní znaménka pro sazbu – Pravidla používání (ČSN 88 0410). Normy ČSN
upravují také užívání zkratek, transkripci cyrilice atd. (Transkripční pravidla najdeme také
ve zkratce v Pravidlech českého pravopisu /„akademické vydání“/). Uvedené normy lze otevřít
pod: , (pomocí UČO a hesla, pod touto
adresou naleznete i další licencované elektronické zdroje).
Německé rukopisy vypracujeme podle německé normy DIN (např. DIN 5008 – Schreib- und
Gestaltungsregeln für die Textverarbeitung, DIN 1505-2 – Titelangaben von Dokumenten –
Zitierregeln, DIN 1505-3 – Titelangaben von Dokumenten – Verzeichnisse zitierter Dokumente
/Literaturverzeichnisse/, DIN 1422-1 – Veröffentlichungen aus Wissenschaft, Technik,
Wirtschaft und Verwaltung – Gestaltung von Manuskripten und Typoskripten) nebo ÖNORM (rakouské
normy) respektive podle rakouské normy ÖNORM.
Na elektronickém portálu Elportál MU v Isu můžeme absolvovat kratičký kurs práce s informacemi
včetně interaktivního testu: Šedinová, Petra, Nedomová, Martina, Křivánek, Petr. MU Brno:
Elportál. Kurz práce s informacemi [online]. [cit. 2006-09-15] Dostupný z:
ISSN 1802-128X.
Samotná technika psaní na počítači, pokud jej používáme jednoduše jako lepší psací stroj,
skýtá leckterá úskalí, jež vyplynou na povrch mnohdy až při dalším zpracování, sazbě rukopisu
(např. desktop publishingu –DTP) a představují další, často vleklou nadpráci zejména při
větším objemu textů. Sem patří nedostatky ve formátování textu atd., psaní velkých písmen (s
použitím klávesy Shift), nepříliš šťastné, leč v českém prostředí zaužívané nahrazování ß
číslicí 3 (odlišný znakový systém!), pomlčka se správně dělá zmáčknutím kláves STRG a
odpovídajícího znaménka na numerické klávesnici vpravo nahoře, abychom ji mohli odlišit od
spojovníku („dlouhá pomlčka“ ve Wordu se dá použít v němčině jako Streckenstrich u výchozí a
cílové zastávky na dopravních tratích apod.), často se lze setkat s typografickým
nestandardním velkým ß (Word toto umožňuje: např. Muße, Muße. V takovémto případě (u
majuskulí a kapitálek) rozkládáme ß na SS aj. (V tomto skriptu se prohřešujeme proti tomuto
úzu z dův. náležitého osvojení pravopisné normy). Blíže k tomu v literatuře uvedené na konci
kapitoly.
Nezapomínáme ani na problémy s pravopisem a interpunkcí, která se také někdy liší od češtiny!
(Velmi často se ve studentských referátech vyskytují např. české zvyklosti při užití uvozovek
při přechodu od přímé řeči do řeči nepřímé: „Wenn kein Glatteis ist“, sagte sie, „kann man
mit dem Auto fahren.“). U elektronicky zpracovaných textů bývá zapotřebí nahradit nahrazovat
uvozovky anglické (zejména uzavírající – tzv. Abführungszeichen) “” uvozovkami německými
(„“) atd. Korekturní znaménka německá (podle DIN 16511) najdeme i v německých pravopisných
příručkách (anpř. Die neue deutsche Rechtschreibung z nakl. Bertelsmann). Problémy se ovšem
mohou vyskytnout i v češtině: např. norma nedoporučuje psaní neslabičných předložek (k,s,v, z)
samostatně (bez výrazu, k němuž se vztahují) na konci řádku, textový editor to automaticky
neopraví. Obdobně nás např. nutí editory začínat první větu dopisu – po oslovení – velkým
písmenem (švýcarský úzus).
Dobrou příručkou stylistiky němčiny pro praktické použití zůstává po letech např. Bernharda
Sowinského (Bernhard Sowinski) Deutsche Stilistik, „školštější“ (preskriptivní), někdy až
příliš restriktivní je evergreen Ludwiga Reinerse – Stilfibel: Der sichere Weg zum guten
Deutsch z nakladatelství Deutscher Taschenbuch Verlag, který vyšel v desítkách vydání.
Máme-li problém s češtinou, kde nám nepomohou klasické příručky (Pravidla českého pravopisu,
Slovník spisovné češtiny atd.), můžeme se e-mailem či telefonicky obrátit na Jazykovou poradnu
Ústavu pro jazyk český v Brně ().
S dotazem ohledně němčiny se lze telefonicky za úplatu obrátit na poradnu při nakladatelství
Duden (Zdarma lze objednat e-mailové Duden-Newsletter, jež řeší obecnější jazykové
problémy.), leckdy ovšem postačí nahlédnutí do slovníku Duden: Richtiges und gutes Deutsch
nebo obdobných příruček. Zejména pro začátečníky jsou vhodné jaz. příručky, které jim pomohou
vymýtit interference způsobené rodným jazykem (pro němčináře s rodnou češtinou jsou vhodné
např. Andrea Hielscher a kol.: Deutsch-tschechisches Fehlerlexikon. Praha: Kvarta, 2003 nebo
příručky lingvisty ze Slezské univerzity v Opavě Karstena Rinase).
Pro přípravu ústních vystoupení se hodí seznámit se základy rétoriky (např.
,< http://www.diskussionsforen.ch/definition.htm>) a pro diskusi
referátu, koreferátu (či obhajobu závěrečné práce) není na škodu seznámit se s taktikami
eristické dialektiky (např. v pojednání Arthura Schopenhauera Eristische Dialektik: např. <
http://www.ac-nice.fr/philo/textes/Schopenhauer-DieKunst.htm> nebo <
http://www.rhetorik-netz.de/rhetorik/schopenh.htm) >.
Jako samozřejmost se předpokládá při ústním vystoupení dobré frázování řeči, bohatá hlasová
modulace, přiměřená dynamika a standardní, kultivovaná výslovnost celého textu, zejména cizích
slov (v němčině!) a vlastních jmen (nikoliv tedy výslovnost „naturalistická“ – „čti, jak
píšeš“, v poslední době bohužel tak typická pro české hromadné sdělovací prostředky včetně
médií veřejnoprávních) .
Nejasnosti konzultujeme s Duden Aussprachewörterbuch nebo Theodor Siebs. Deutsche Hochsprache:
Bühnenaussprache, zvukové ukázky apelativ (většinou jen výběrově) obsahují i novější verze
elektronických slovníků (Duden Universalwörterbuch, Duden Fremdwörterbuch aj.).
Přednášíme-li česky, mluvíme rovněž kultivovaně (nikoliv např. obecnou češtinou) a
respektujeme rovněž českou ortoepickou normu (Výslovnost spisovné češtiny I: Zásady a
pravidla. Výslovnost slov českých. Praha: Academia, 1967; Výslovnost spisovné češtiny:
Výslovnost slov přejatých. Výslovnostní slovník. Praha: Academia, 1978; dostupnější: Jiřina
Hůrková: Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995; Strahl, Vlastimil. Klíč
k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině. Praha: Karolinum, 1999/obsahuje pouze pravidla
výslovnosti pro jednotlivé jazyky/, několikasvazková publikace Jiřího Zemana: Výslovnost a
skloňování cizích osobních jmen v češtině. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998–2006 /sv. 1 –
Anglická osobní jména spolu s J. Kučerou/ výslovnost německých jmen nezahrnuje /sv. 5 zahrnuje
nizozemštinu, sv. 2 pak severská osobní jména/ obsahuje však i informace o sklonění a
přechylování a připojuje i glosář jmen).
Posluchače neoslovujeme jako teens v talk shaw (Hallo, Leute; Guten Tag!) a nazahajujeme
navazovacími prostředky (also apod.), ale dbáme na přiměřenost vzhledem k prostředí a
situaci. Při přednesu nezanedbáváme kontakt s posluchači (zejména očima), neznámé pojmy a
vlastní jména píšeme na tabuli (zejména proto, aby nedocházelo ke komolení neznámých termínů a
vlastních jmen, nepoužívame-li zrovna xerokopie, audiovizuální techniku či powerpointovou
prezentaci. Ohleduplnost vůči posluchači platí i co do časového limitu příspěvku. Po
příspěvku vyšleme signál ukončení (poděkujeme za pozornost). Závěr má být komunikačně
otevřený (nikoliv: Das ist alles apod.), pozváním k diskusi. Neplatí sice Krawattenzwang, ale
dbáme na přiměřenost oděvu a vystupování (kulturnímu) prostředí. Jako publikum se nebavíme ani
při přednášce svých kolegyň či kolegů, natož svých učitelů.
Při ústním přednesu nepředčítáme seznam literatury, aniž posluchače unavujeme jednotlivými
bibliografickými citacemi: nebývá to obvyklé. Pro písemně vypracované texty platí ovšem
pravidla poněkud odlišná.
Písemný referát odevzdáváme v čitelném výtisku, zásadně s titulní stranou (včetně data
odevzdání a rozsahu textu uvedeném ve znacích bez mezer. Tato strana se nečísluje) a seznamem
použité literatury či bibliografických citací (obecné jazykové slovníky se většinou
nezohledňují, pokud nejde o ně samé nebo např. o porovnání diferencí mezi nimi). Naučíme se
řádně zacházet s citáty (zásahy do jejich podoby včetně krácení je třeba jasně vyznačit),
k citátům připojíme odkazy (Kurzbeleg integrovaný do vlastního textu nebo do pozn. pod čarou
nebo do pozn. na konec textu – viz dop. lit.). Držíme se standardních citačních pravidel
(např. „americká citace“, „anglická citace“: jsou obsaženy jako šablony např. v editoru Works)
a rozlišujeme náležitě mezi tzv. samostatnými a nesamostatnými publikacemi (např. jednotlivé
články ve sborníku či knize). Cizojazyčná slova uvádíme v referátu kurzívou, citáty v textu
v originálním znění (pomocný překlad např. do pozn. pod čarou), zásadně nepřekládáme zpětně!
Několikařádkové citáty (cca. 5 řádků a více) odsadíme od vlastního textu práce mezerami a
zhustíme řádkování, aby naše práce nabyla na přehlednosti. V bibl. citaci se cituje jazykem
zdroje!
Práci opravíme samozřejmě korektorem pravopisu a gramatiky v textovém editoru, rozhodně nelze
očekávat takovéto korektury od vedoucího semináře. (Nedoporučuje se automatická kontrola, ale
kontrolujeme případ od případu. Pro češtinu si lze stáhnout pro Word 2003 nástroj Kontrola
české gramatiky od Microsoftu zdarma (www.microsoft.com/cze/office/) či zakoupit software
Grammaticon (nakl. Lingea), pro němčinu existuje sofistikovanější speciální software Duden
Korrektor v několika verzích, např. Duden Korrektor Plus, Duden Korrektor Jura /pro kontrolu
právních textů/ pro operační systémy Windows, Mac nebo Linux. Jistou nevýhodou je, že tento
korektor už neuvádí „starý pravopis“ před poslední reformou). Tzv. „internetový pravopis“
není totiž dobrou osobní vizitkou a nedostatky v práci či její obecně nedbalé vypracování
mohou být hodnoceny bez předchozího výslovného upozornění vedoucího semináře jako neprospěch u
zkoušky z Úvodu, jejíž nedílnou součást referát představuje!
Filologie je podle klasického filologa Friedricha Nietzsche „uměním zlatnických vážek“ a tento
étos je základem úcty k psanému textu a preciznosti. Pamatujeme na to, že celý text má být
precizní, přesto však kontrolujeme zejména „neuralgické body“: titulní stranu, začátek a konec
textu jakož i seznam literatury, neboť ty se stávají nejsnadnějším terčem kritiky.
Slíbíme si, že se do konce studia naučíme mj. používat správně uvozovky v přímé řeči
v němčině, rozlišovat pomlčku, spojovník a Streckenstrich (Word Office: „dlouhá pomlčka“),
exotická diakritická znaménka (i kdyby tildu / /̃, rozlučník, tremu /¨/ a další náš
počítač neměl zvládnout) a na papírovém katalogizačním lístku v knihovně rozlišíme bez potíží
signaturu od přírůstkového čísla.
Doporučená literatura:
Schreibtrainer für berufliches und wissenschaftliches Schreiben an der Uni Essen:
[06–10–17] (Eine
klar und übersichtlich gegliederte Einführung mit Animationen kann als Erweiterung des
vorhergehenden Kapitels genutzt werden. Höchst empfehlenswert!)
poenicke, Klaus. Wie verfaßt man wissenschaftliche Arbeiten: Ein Leitfaden vom ersten Semester
bis zur Promotion. Mannheim—Wien—Zürich: Dudenverlag, 1988. ISBN 3-411-02751-7.
Witzer, Brigitte. Duden Satz und Korrektur: Texte bearbeiten, verarbeiten, gestalten.
Mannheim—Leipzig—Wien—Zürich: Dudenverlag, 2003. ISBN 3-411-70551-5.
Německo-český slovníček literárněvědných a literárněhistorických termínů
+-----------------------------------------------------------------------------------------------+
|Abbildung (die) |vyobrazení |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abbreviatur (die) |zkratka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abbreviatursprache (die) |brachylogie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abc-Buch (das) |slabikář |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abecedarium (das) Abc-Buch (das) |slabikář |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abendblatt (das) |večerník |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abendlied; Nachtgesang |nokturno |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abendständchen |zastaveníčko, |
| |serenáda |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abenteuerroman (der) |dobrodružný román |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abfassung (die) |sepsání, psaní |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abgang (der) |odchod (ze scény) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|abgedroschen |otřepaný |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|abgegriffenes Buch |opotřebovaná kniha |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|abgeschabter Text |vyškrabaný text |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abhandlung (die) |pojednání, stať |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abklatsch (der) |korekturní obtah |
| |(otisk) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abkürzung (die) |zkratka |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|ablegen (den ausgedruckten Satz) |rozmetat (sazbu) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abreißkalender (der) |útržkový (trhací) |
| |kalendář |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abriss (der) |náčrt, nástin, |
| |přehled, kompendium |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abschrift (die) |opis, kopie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|absurdes Drama |absurdní drama |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abzählreim (der) |rozpočitadlo, dětské |
| |říkadlo |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Abzug (der) |obtah |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Adaptation (die) |adaptace, úprava |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Adaption (die); |adaptace, úprava |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Agitprop (die) |agitka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Akrostichon (das) |akrostichon |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Akt (der) |akt, dějství |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Alexandriner (der) |alexandrin |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|allgemeine Bibliographie |všeobecná |
| |bibliografie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|allgemeiner Lesesaal |všeobecná čítárna |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Allgemeinkatalog (der) |generální katalog |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|alphabetische Ordnung |abecední uspořádání |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|alphabetischer Katalog |jmenný katalog |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Altbuchhändler (der) |antikvář |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|alte Handschrift |starý rukopis (před |
| |rozšířením knihtisku)|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Altes Testament |Starý zákon |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Altschriftenkunde (die) |paleografie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anfangsbuchstabe |iniciála |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|angekettetes Buch |přikovaná kniha |
| |(liber catenatus) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Annalen |letopis, anály |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ästhetik (die) |estetika |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|äußerer Reim; Kettenreim (der) |rým typu aba bcb cdc |
| |ded efe |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Akrostichon (das) |akrostich (báseň, v |
| |níž počáteční písmena|
| |nebo slova strof nebo|
| |veršů dávají nějaké |
| |slovo nebo větu) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Akt (der) |jednání, dějství |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Akzent (der) |přízvuk |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|akzentuierende Dichtung |básnictví založené na|
| |přízvuku |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Alexandriner (der) |alexandrin |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Allegorie (die) |alegorie, jinotaj |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Alliteration (die) |aliterace |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Alliterationsvers (der) |aliterační verš |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|alternierende Dichtung |básnictví s |
| |pravidelným střídáním|
| |přízvučných a |
| |nepřízvučných slabik,|
| |běžné v románských |
| |jazycích; v určitých |
| |obdobích i v německé |
| |literatuře |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Altphilologie (die); klassische Philologie |klasická filologie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|allwisender Erzähler |vševědoucí vypravěč |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Amphibrachys (der) |tříslabičná antická |
| |stopa (v – v) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anachronismus (der) |anachronismus |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anagramm (das) |anagram (hádanka či |
| |skrývačka, vznikla |
| |přehozením písmen, |
| |např. Lampe - Palme) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anakoluth (das, der) |anakolut, vyšinutí |
| |z větné vazby |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anakreontik (die) |anakreontika |
| |(básnictví ve stylu |
| |řeckého básníka |
| |Anakreona, 6. stol. |
| |př.n.l., obzvláště |
| |oblíbené v době |
| |rokoka; nejčastější |
| |náměty: moc lásky, |
| |chvála milované, vína|
| |a dobré společnosti, |
| |prchavost života a |
| |nutnost využití každé|
| |chvilky. Lehce a |
| |hravě zpracováno, |
| |často v pastýřském |
| |rouchu; v Německu: |
| |Hagedorn, Gleim, Uz. |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anakrusis (die) |anakruze, předrážka |
| |(ve verši) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Analogie (die) |analogie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|analytisches Drama | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anapäst (der) |tříslabičná stopa v v|
| |– („obrácený daktyl“)|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anapher (die) |anafora (opakování |
| |určitého slova či |
| |slov na začátku po |
| |sobě následujících |
| |vět či úseků) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anastrophe (die) |anastrofa |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Andeutung (die) |náznak |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anekdote (die) |anekdota |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anfangsreim (der) |čelní rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anmerkung |poznámka (v textu), |
| |glosa |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|anonym |anonymní |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anreim (der) |aliterace |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anspielung (die) |narážka, aluze |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ansprache (die) |proslov |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Anthologie (die) |antologie, výbor |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Antike (die) |antika |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|antik |antický |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Antithese (die) |antiteze |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Aphorismus (der) |aforismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Apologie (die) |apologie, obrana |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Apotheose (die) |apoteóza, zbožštění |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Arabeske (die) |arabeska |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Arbeiterdichtung (die) |dělnické básnictví, |
| |dělnická literatura |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Arbeiterlieder (pl.) |dělnické písně |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Archaismus (der) |archaismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|aristotelisches Drama |aristotelské drama |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Assonanz (die); Halbreim (der) |asonance |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Aufbau (der) |výstavba |
| | |
|äußerer | |
|Aufbau | |
| | |
| innerer Aufbau | |
| | |
|sprachlicher Aufbau | |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Aufbauroman (der) |budovatelský román |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Aufführung (die) |provedení |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Aufklärung (die) |osvícenství |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Auflage (die) |vydání |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Aufnahme (die) |recepce |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Aufsatz (der) |článek, stať |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Auftakt (der) |předrážka, anakruze |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Auftritt (der) |výstup |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Aufzug (der) |jednání, dějství |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Augenreim (der) |optický (grafický, |
| |vizuální) rým |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|auktorialer Erzähler |auktoriální vypravěč |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ausdruckskunst (die) |expresionismus |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ausgabe (die) |vydání |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|A. erster Hand (die) |vydání první ruky |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|A. letzter Hand (die) |vydání poslední ruky |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Auslegung (die); Deutung (die) |výklad |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ausleihbücherei (die) |výpůjční knihovna |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ausstattung (die) |výprava |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ausstattungsstück (das) |výpravný kus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|auswärtiger Leihverkehr |meziknihovní výpůjční|
| |služba |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Auswahlbibliographie (die) |výběrová bibliografie|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|authentisch |autentický, |
| |spolehlivý, pravý |
| |autentický text |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Autobiographie (die) |autobiografie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Autograph (das) |autograf, autorský |
| |rukopis (vlastnoručně|
| |psaný) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Avantgarde (die) |avantgarda |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|avantgardistisch |avantgardní |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bänkelsang (der) |jarmareční píseň |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ballade (die) |balada |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Barock (das, der) |baroko, barok |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bauchbinde (die) |reklamní páska (na |
| |knize) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bearbeitung (die) |zpracování |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bedeutung (die) |význam |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Befreiungskriege |tzv. osvobozovací |
| |války v letech |
| |1813-15 proti |
| |Napoleonovi |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Literatur der Befreiungskriege (die) |literatura období |
| |tzv. osvobozovacích |
| |válek |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Beispiel (das), Exempel (das), Predigtmärlein |exemplum |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Beiwort (das) |epiteton |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bekenntnisdichtung (die) |konfese, básnictví |
| |resp. literatura |
| |vyjadřující prožitky |
| |a pocity autora |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Belletristik (die) |krásná literatura, |
| |nejen beletrie |
| |(próza) jako |
| |v češtině! („zrádné |
| |slovo“ – |
| |internacionalismus |
| |s odlišným významem) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bericht (der) |zpráva |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Berufstheater (das) |profesionální scéna |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|beschlagnahmte Ausgabe |zabavené |
| |(konfiskované) vydání|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Beschreibung (die) |popis |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Besprechung (die) |recenze |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Besprechungsexemplar |recenzní výtisk |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bestiarium (das) |bestiář (středověká |
| |sbírka alegorických |
| |výkladů domnělých |
| |vlastností zvířat) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Betonung (die) |přízvuk, přizvukování|
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Beweggrund (der) |pohnutka, motiv |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bewusstseinstrom (der) |proud vědomí, vnitřní|
| |monolog |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bibel (die); Heilige Schrift |Bible |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bibel(druck)papier |biblový papír |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bibliographie (die) |bibliografie, |
| |knihopis |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|biblisches Drama |biblické drama |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Biedermeier (das) |nevšeobecně |
| |přijímané, z |
| |výtvarného umění |
| |přejaté označení pro |
| |literaturu období |
| |1815-1848 |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bild (das) |obraz |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bilderbuch (das) |obrázková knížka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bildungsroman (der) |vývojový román |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Binnenerzählung (die) |vložené vyprávění, |
| |vložená povídka |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Binnenreim (der) |vnitřní rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Biographie (die) |Biografie, životopis |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|biographischer Roman |biografický |
| |(životopisný román) |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Blankvers (der) |blankvers |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Blut-und-Boden-Dichtung (die) |nacisty podporovaná |
| |literatura, |
| |oslavující selství a |
| |zdůrazňující věrnost |
| |půdě a rase |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bösewicht |padouch, zlosyn |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Briefroman (der) |román v dopsiech, |
| |epistolární román |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Buchdrama (das); Lesedrama (das) |knižní drama |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Buchdruck (der) |knihtisk |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bücherfreund (der) |knihomil, bibliofil |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bühne (die) |jeviště, scéna |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bühnenanweisungen (pl.), |scénické poznámky |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Bühnenbearbeitung (die) |scénické zpracování |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|bürgerlicher Realismus |měšťanský realismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|bürgerliches Trauerspiel |měšťanská truchlohra |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Burleske (die) |burleska |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Butzenscheibendichtung (die) |romantizující a |
| |vlastenčící epigonská|
| |poezie 2. pol. 19. |
| |století |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Charakterdrama (das) |charakterové drama |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Charakterkomödie (die) |charakterová komedie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Charakterisierung (die) |charakteristika, |
| |charakterizace |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Chronik (die) |kronika |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|chronikalische Erzählung |kronikářské vyprávění|
| |(vypravěč se vydává |
| |za vydavatele starého|
| |příběhu) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Dadaismus (der) |dadaismus (v době 1. |
| |světové války se |
| |vytvořivší hnutí, |
| |zdůrazňující odpor ke|
| |všemu měšťanskému |
| |umění, provokaci, |
| |absurdnost, náhodný |
| |nápad; představitelé |
| |H.Ball, H.Arp, |
| |K.Schwitters) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Daktylus (der) |daktyl |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Darsteller (der) |představitel, herec |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Darstellung (die) |vylíčení, vyobrazeni |
| |znázornění, |
| |představování |
| |(synonymum pojmu |
| |mimeze x mimeze jako |
| |napodobení) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Datierung (die) |datování, datace |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Dekadenz (die) |dekadence (literatura|
| |konce 19. století), |
| | |
| |v širším smyslu |
| |„úpadkové umění“ |
| |(literatura) – takto |
| |v marxismu pro umění |
| |období „imperialismu“|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Detektivroman (der) |detektivka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|deutsche Bewegung |někdy označení pro |
| |německou literaturu |
| |od Sturmu a Drangu po|
| |Goethovu smrt; má |
| |nacionalistický tón |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Dialog (der) |dialog |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Diärese (die) |diereze, rozluka (na |
| |rozdíl od přerývky |
| |/cézury/ hranice |
| |stopy a slova spadají|
| |v jedno – např.. |
| |v alexandrinu) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Dichterkreis (der) |kroužek básníků |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Dichterschule (die) |básnická škola |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Dichtersprache (die) |básnický jazyk |
| | |
| | |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Dichtung (die) |básnictví, poezie, , |
| |příp. i jednotlivá |
| |báseň, literatura |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|direkte Rede |přímá řeč |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Distichon (das) |distichon, dvouverší,|
| |dvojverší |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Dokumentartheater (das) |dokumentární divadlo |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Doppelempfinden (das) |synestézie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Drama (das) |drama |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|dramatisch |dramatický |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Dramatisierung (die) |dramatizace |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Drehbuch (das) |scénář |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Einakter (der); Zwei-, Dreiakter |jednoaktovka, dvou-, |
| |tří- |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Einflussjägerei |„vlivologie“ |
| |(pozitivistické |
| |vyhledávání cizích |
| |vlivů v díle |
| |nerespektující jeho |
| |originalitu) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Einfühlung (die) |vciťování, vcítění |
| |(zejména |
| |v duchovědách podle |
| |filosofa Wilhelma |
| |Diltheye |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Einheiten (pl.) |jednoty |
| | |
|(die drei Einheiten der Handlung, des Ortes und der Zeit) |(tři jednoty děje, |
| |místa a času) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Einschnitt (der) |přerývka, cezúra |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Elegie (die) |elegie, žalozpěv |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Elementarbuch (das) |slabikář |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Empfindsamkeit (die) |citovost (označení |
| |pro literární proud |
| | |
| |v letech 1740-1780) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Endreim (der) |koncový rým |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Enjambement (das) |veršový (popř. |
| |strofický) přesah |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Enklitikon (das) |příklonka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Entstehungsgeschichte (die) |historie vzniku, |
| |geneze (textu) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Entstehungszeit (die) |doba vzniku |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Entwicklungsroman (der) |vývojový román |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Epigone (der) |epigon, napodobitel |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Epigramm (das) Sinngedicht (das) |epigram |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Epik (die) |epika |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|episch |epický |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|epische Breite |epická šíře |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Epilog (der) |epilog |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Er-Form (die) |er-forma, vyprávění |
| |v 3. osobě |
| | |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Erinnerungsnovelle (die) |vzpomínková novela |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Erlebnis (das) |prožitek, zážitek |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|erlebte Rede |polopřímá řeč - |
| |líčení z perspektivy |
| |lidského vědomí, |
| |které události |
| |prožívá, forma mezi |
| |přímou a nepřímou |
| |řečí; příklad: Der |
| |Arzt verließ |
| |verärgert den |
| |Operationssaal. Um |
| |was sollte er sich |
| |nicht alles kümmern; |
| |keine Frage, er hatte|
| |ein Recht, sich diese|
| |Dinge vom Hals zu |
| |halten. Er hielt den |
| |Geländerpfosten fest.|
| |Und während er ihn |
| |hielt, wußte er, er |
| |wollte sich der |
| |Strafe entziehen... |
| |bestimmt würde er es |
| |tun, er wußte schon, |
| |wo ein Ausweg war. |
| |(A. Döblin) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Erscheinungsjahr (das) |rok vydání |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Erscheinungsort (der) |rok vydání |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Erstaufführung (die) |první provedení, |
| |premiéra |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Erstausgabe (die) |první vydání |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Erzähler (der) |vypravěč |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|erzählte Zeit |čas literárního díla |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Erzählung (die) |1. povídka, 2. |
| |vyprávění |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Erzählzeit |čas vyprávění |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Erziehungsroman (der) |výchovný román |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Essay (der, das), Versuch (der) |esej (m., f.) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Euphonie (die); Wohlklang (der) |eufonie, libozvučnost|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Exempel (das); Beispiel (das) Predigtmärlein |exemplum |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Exposition (die) |expozice |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Expressionismus (der) |expresionismus |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Fabel (die) |1. bajka 2. fabule |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Farce (die) |fraška |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Fassung (die) |verze |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Neufassung (die) |nová verze |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Fahnenabzug |sloupcový obtah |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Fälligkeitstag (der) |konec výpůjční lhůty |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Fastnachtspiel (das) |masopustní hra |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Federname (der) |pseudonym |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Fernsehspiel (das) |televizní hra |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Festschrift (die) |jubilejní sborník |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|fette Druckschrift |tučné písmo |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Fibel (die); Abecedarius (der), Abecedarium (das) |slabikář |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Flugblatt (das); Flugschrift (die) |leták |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Form (die) |forma, tvar |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Fragment (das) |fragment |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|freie Rhythmen |volné rytmy |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Fuß (der); Versfuß (der) |stopa, veršová stopa |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gänsefüßchen (das - Sg. ungebräuchlich) |uvozovky |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gattung (die) |(literární) druh, |
| |žánr |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|geblümter Stil |vyumělkovaný, |
| |květnatý sloh |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|gebundene Rede |řeč vázaná |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|gebrochener Reim |lámaný rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gedankenlyrik (die) |myšlenková |
| |(reflexivní) lyrika |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gedenkausgabe (die) |jubilejní vydání |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gedicht (das) |báseň |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|geflügelte Worte |okřídlená slova |
| |(podle sbírky citátů |
| |Georga Büchmanna |
| |Geflügelte Worte – |
| |slova, která letí od |
| |úst mluvícího k uchu |
| |posluchače (Homér) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gegenbegriff (der) |antonym |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gehalt (der) |obsah, ale vesměs |
| |v širším slova smyslu|
| |než „Inhalt“! |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|geistliche Dichtung (die) |duchovní básnictví |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gelegenheitsdichtung (die) |příležitostná poezie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Geleit (das) |poslání (např. |
| |v baladě) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gelehrtendichtung (die) |učené básnictví |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Geniezeit (die) |doba géniů (jiné |
| |označení pro Sturm |
| |und Drang) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Genre (das) |žánr |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Genrebild (das) |žánrový obrázek |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Genusforschung |gender studies, |
| |rodová studia |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gesamtausgabe (die) |úplné vydání |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gesamtkunstwerk (das) |spojení několika |
| |umění (slovo, hudba, |
| |výprava) v jedno |
| |dílo, souborné dílo |
| |(R. Wagner) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gesangbuch (das) |zpěvník (kostelní), |
| |kancionál (x |
| |Liederbuch!) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Geschichte (die) |příběh, vyprávění, |
| |historka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Geschmack (der) |vkus, chuť |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|geschweifte Klammern |složené závorky, |
| |svorky |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gespenstergeschichte (die) |strašidelný příběh, |
| |strašidelná historka |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ghasel (das, die) |gazel |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Gleichnis (das) |podobenství |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Göttinger Hain | |
| | |
| |roku 1772 založený |
| |přátelský spolek |
| |básníků, k němuž mj. |
| |patřili Voss, Hölty, |
| |Leisewitz, blízko mu |
| |byl i Bürger |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Graduale (das) |graduál (chorální |
| |kniha) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|grammatischer Reim |gramatický rým |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Groteske (die) | |
| | |
| |groteska |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Guckkastenbühne (die) |kukátková scéna |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Hakenstil (der) |středověký typ verše |
| |s pravidelnými |
| |přesahy |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Halbreim (der) |asonance |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Halbvers (der) |půlverš(í), poloverš |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Halbzeile (die) |půlverš(í), poloverš |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Handbuch (das) |příručka |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Handwörterbuch (das) |příruční slovník |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Handlung (die) |děj, zápletka, hlavní|
| |zápletka vedlejší |
|Haupthandlung (die) Nebenhandlung (die) |zápletka |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Handschrift (die) |rukopis |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Haufenreim (der) |průběžný rým, |
| |tiradický rým |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Hauptrolle (die) |hlavní role |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Haupt- und Staatsaktion (die) |drastické |
| |pseudohistorické |
| |efektní hry většinou |
| |ze života |
| |orientálních vladařů,|
| |populární v 17. |
| |století |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Hebung (die) |zdvih, těžká doba, |
| |teze (přízvučná |
| |slabika; ve |
| |verzologii - nauce o |
| |verši) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Heilige Schrift; Bibel (die) |Písmo svaté |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Heimatdichtung (die) |literatura, |
| |zdůrazňující význam |
| |lidu, venkova, |
| |tradice, vížící se |
| |obvykle k určité |
| |oblasti; dnes se |
| |užívá spíše |
| |„regionální |
| |literatura“ (pro |
| |ideologické zatížení |
| |či blízkost pojmu |
| |národnímu socialismu)|
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Held (der) |hrdina |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Heldenepos (das) |heroický epos, |
| |hrdinský epos |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Heldenlied (das) |hrdinská píseň |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Heldensage (die) |pověst o hrdinech |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Hermeneutik (die) |hermeneutika (umění |
| |interpretace textů) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Heroiden (pl.) |héroidy: fingované |
| |milostné dopisy |
| |slavných héroů |
| |vzdalených milované |
| |osobě |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|heroisch-galanter Roman |typ dvorského románu,|
| |který líčí osvědčení |
| |se hrdiny v |
| |milostných zkouškách |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Hexameter (der) |hexametr |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Hirtendichtung (die) |pastorální |
| |(pastýřské) básnictví|
| |(literatura), |
| |pastorála |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|historischer Roman |historický román |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|historisch-kritische Ausgabe |historicko-kritické |
| |vydání |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Hochromantik (die) |vrcholná romantika |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|höfische Dichtung |dvorské básnictví |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|höfisches Epos |dvorský epos |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|höfischer Roman |dvorský román |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Höhenkammliteratur (die) |literatura patřící |
| |k literárnímu kánonu |
| |(opak: triviální |
| |literatura) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Hörspiel (das) |rozhlasová hra |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Humor (der) |humor |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Hymne (die) |hymnus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Hyperbel (die) |hyperbola |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ich-Form |ich-forma, vyprávění |
| |v l.os.j.č. |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ideendrama (das) |myšlenkové drama |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|identischer Reim |totožný rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Idylle (die) |idyla |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Iktus (der) |důraz, přízvuk |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Individualstil (der) |osobní, individuální |
| |styl |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Inhalt (der) |obsah (pojem důležitý|
| |zejména v Hegelově |
| |estetice obsahu a |
| |formy, ve výpravné |
| |literatuře „děj“ |
| |(Inhaltsangabe) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Inkunabel (die); Wiegendruck (der) |prvotisk |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|innere Emigration |vnitřní emigrace |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|innerer Monolog |vnitřní monolog |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Inszenierung (die) |inscenace, provedení |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Interpretation (die) |interpretace |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Intertextualität (die) |intertextualita, |
| |intertextovost (vztah|
| |nejméně dvou textů na|
| |syntaktické, sémant. |
| |nebo obsahově |
| |tematické rovině, |
| |„text“ podle |
| |post(strukturalistů) |
| |každý kulturní |
| |artefakt) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Intrige (die) |intrika, pleticha |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Intrigendrama (das) |intrikové, zápletkové|
| |drama |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ironie (die) |ironie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Jambus (der) |jamb |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Jubiläumsausgabe |jubilejní vydání |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Jugendliteratur (die) |literatura pro mládež|
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Junges Deutschland |Mladé Německo |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Jüngstes Deutschland |jiné označení pro |
| |naturalismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Jugendstil (der) |secese, v literární |
| |vědě často |
| |problematizovaný |
| |pojem při aplikaci |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kadenz (die) |kadence, zakončení |
| |verše |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kalendergeschichte (die) |kalendářová historka |
| | |
| | |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kapitel (das) |kapitola |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Karikatur (die) |karikatura |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kasperletheater (das) |loutkové divadlo |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Katastrophe (die) |obrat v ději, |
| |katastrofa |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Katharsis (die) |katarze |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kehrreim (der) |refrén |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kettenreim (der) |řetězový rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kitsch (der) |kýč |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Klagelied (das) |žalozpěv |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Klang (der) |zvuk |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Klangmalerei (die) |zvukomalba, |
| |onomatopoie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Klappentext (der) |text na záložce knihy|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Klassik (die) |klasika |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Klassiker (der) |klasik |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Klassikerausgabe (die) |vydání klasiků |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|klassische Philologie, Altphilologie |klasická filologie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Klischee (das) |klišé |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kniff an einer Buchecke |oslí ucho (ohnutý roh|
| |listu) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Knittelvers (der) |tónický verš se |
| |čtyřmi přízvuky a |
| |libovolným počtem |
| |nepřízvučných slabik |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Komik (die) |komika, komičnost |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|komisches Epos |komický epos |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Komödie (die) |komedie, veselohra |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kolportage (die) |triviální a zábavná, |
| |málo hodnotná |
| |literatura |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Komparatistik (die); vergleichende Literaturwissenschaft |Komparatistika, |
| |srovnávací literární |
| |věda |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Komposition (die) |Kompozice, (vý)stavba|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Konflikt (der) |konflikt |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Konkretismus (der) |proud v moderní |
| |poezii, který |
| |sestavuje jazykové |
| |prvky podle jejich |
| |optické a akustické |
| |hodnoty |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Konversationsstück (das) |konverzační hra, |
| |„konverzačka“ |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kontrafaktur (die) |kontrafaktura |
| |(duchovní |
| |přepracování světské |
| |písně či světské |
| |zpracování duchovní |
| |písně při zachování |
| |původní melodie) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kreuzreim (der) |střídavý rým |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kriminalroman (der) |kriminální román |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kritik (die) |kritika |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|kritische Ausgabe |kritické vydání |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kryptogramm (das) |skrývačka (yětšinou |
| |se jedná o slova či |
| |data, zašifrovaná ve |
| |verších) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Künstlerroman (der) |román o umělci či |
| |umělcích |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kunstmärchen (das) |umělá pohádka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kürzestgeschichte |drobná forma moderní |
| |výpravné prózy |
| |(kratší než short |
| |story – Heimito v. |
| |Doderer, G. Eich) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kurzgeschichte (die) |krátká povídka |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Kurzzeile (die); Halbzeile (die) |jeden ze dvou úseků, |
| |na které se dělí die |
| |Langzeile (první má |
| |4, druhý 3 ikty) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Langvers (der); Langzeile (die) |aliterační verš o 7-8|
| |přízvucích |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Legende (die) |legenda |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|lehrhafte Dichtung |poučné, didaktické |
| |básnictví |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Lehrstück (das) |poučná, didaktické |
| |hra (zejména v |
| |souvislosti s B. |
| |Brechtem) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Leich (der) |lejch (středověká |
| |lyrická píseň s volně|
| |se měnícími strofami,|
| |s náměty náboženskými|
| |i milostnými) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Leihfristverlängerung |prodloužení |
| |(prolongace) výpůjční|
| |lhůty |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Leitartikel (der) |úvodník |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Leitmotiv (das) |leitmotiv (opakující|
| |se základní motiv; |
| |převzato z hudební |
| |vědy) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Lesart (die) |různočtení, varianta |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Leseausgabe (die) |čtenářské vydání |
| |(opak: |
| |(historicko)-kritické|
| |v.) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Lesezeichen (das) |záložka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Liebesdichtung (die) |milostná poezie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Liebhabertheater (das) |ochotnické divadlo |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Lied (das) |píseň |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Liederbuch |zpěvník |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Liedermacher |písničkář |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Litanei (die) |litanie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Literaturbriefe (pl.) |literárně-kritická |
| |forma v 18. století |
| |(např. |
| |Lessing-Nicolai: |
| |Briefe, die neueste |
| |Literatur betreffend,|
| |1759n.) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Literaturgeschichte (die) |dějiny literatury |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Literaturkritik (die) |literární kritika |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Literaturwissenschaft (die) |literární věda |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Lobrede (die) |chvalořeč |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Lokalsage (die) |pověst vížící se k |
| |určitému místu |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Lokalstück (das) |lidová hra, líčící |
| |postavy a situace |
| |určité oblasti či |
| |určitého města, |
| |většinou v dialektu |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Lügendichtung (die) |fantastická |
| |literatura založená |
| |na přehánění |
| |(např.Bürger; |
| |Münchhausen.1786) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Lustspiel (das) |veselohra |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Lyrik (die) |lyrika; lyričnost, |
| |lyrismus |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|lyrisch |lyrický |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|lyrisches Drama |lyrické drama |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|makkaronische Dichtung |makaronské poezie |
| |(básně, v nichž se |
| |mísí dva jazyky) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|männlicher Reim |mužský rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Märchen (das) |pohádka |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Märchendrama (das); Märchenstück |pohádková hra |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Manierismus (der) |manýrismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Mantel- und Degenstück |komedie pláště a dýky|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Manuskript (das) |rukopis |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Marginalien (pl.) |marginálie (poznámky |
| |na okraj) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Marionettentheater (das) |loutkové divadlo |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Meistersang (der);Meistergesang(der) |zpěv mistrů (14.- 16.|
| |století) |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Metapher (die) |metafora |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Metonymie (die) |metonymie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Metrik (die) |metrika |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Metrum (das) |metrum |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Milieu (das) |prostředí |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Minnesang (der) |milostná poezie |
| |středověká (12. - 14.|
| |století) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Moderne (die) |moderna (90. léta 19.|
| |století) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Monatsheft (das) |měsíčník |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Monatsschrift (die) |měsíčník |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Monodrama (das) |monodrama |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Monolog (der) |monolog |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Moritat (die) |moritát (jarmarečni |
| |píseň o nějaké hrůzné|
| |události) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Motiv (das) |motiv |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Motivation (die) |motivace |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Nachdichtung (die) |přebásnění, volný |
| |překlad |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Nachschlagewerk (das) |příručka, příručkové |
| |dílo |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Nachtgesang; Abendlied |nokturno |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Naturalismus (der) |naturalismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Naturlyrik (die) | |
| | |
| |přírodní lyrika |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Nebenhandlung (die) |vedlejší zápletka, |
| |vedlejší dějová linie|
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Neuphilologie |moderní filologie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Neue Sachlichkeit (die) |Nová věcnost (20.léta|
| |20. století) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Neuromantik (die) |novoromantismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Nibelungenstrophe (die) |nibelunžská |
| |(nibelunská) strofa |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
| |novela |
| | |
|Novelle (die) | |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ode (die) |óda |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Oxymoron (das) |oxymóron |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Paarreim (der) |sdružený rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Parabel (die) |parabola, podobenství|
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Paradoxon (das) |paradox |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Parallele (die) |paralela |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Parallelismus (der) |paralelismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Paraphrase (die) |parafráze |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Parodie (die) |parodie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Pastoraldichtung (die) |pastýřská poezie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Pathos (das) |patos |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Pentameter (der) |pentametr |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Peripetie (die) |peripetie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Periphrase (die) |perifráze, opis |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Personifikation (die) |personifikace |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|petrarkisches Sonett |petrarkovský sonet |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|pikaresker, pikarischer Roman |pikareskní román |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Pietismus (der) |pietismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Poetik (die) |poetika |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|poetischer Realismus |poetický realismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|positiver Held |kladný hrdina (v soc.|
| |realismu) |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Posse (die) |fraška |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Postille (die) |postila |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Präsenzbibliothek (die) |prezenční knihovna |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Prediger (der) |kazatel |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Predigt (die) |kázání |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Predigtmärlein (das); Exempel (das) |exemplum |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Primärliteratur |primární literatura |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Problemdrama (das) |problémové drama |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Proklitikon (das) |předklonka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Prolog (der) |prolog |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Prosodie (die) |prosodie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Protestlied (das) |protest song |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Psalmenbuch (das) |žaltář |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Psalter (der) |žaltář |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Psalterbuch (das) |žaltář |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Psychoanalyse (die) |psychoanalýza |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|psychologischer Roman |psychologický román |
| | |
| | |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Puppenspiel (das) |hra pro loutky |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Quantität (die); Silbenlänge (die) |kvantita |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|quantitierende Dichtung |časomíra |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Quelle (die) |zdroj, pramen |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Quellenangabe (die) |udání pramene |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Querverweis (der) |křížový odkaz (v |
| |textu) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rätsel (das) |hádanka |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rahmenerzählung (die) |rámcové vyprávění |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Raubdruck (der) |pirátské vydání |
| |(nerespektující práva|
| |ke knize) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Realismus (der) |realismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Regel (die) |1. pravidlo 2. řehole|
| |(Ordensregel, |
| |monastická) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Regelpoetik (die) |normativní poetika |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Regionalismus (der) |regionalismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|reicher Reim |bohatý rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Reim (der) |rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Reimchronik (die) |veršovaná kronika |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Reimfolge (die) |sled rýmů |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Reimlexikon |rýmovník |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Reimschema (das) |sled rýmů |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|reiner Reim |čistý rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Reisebericht (der) |cestopis |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Reisebeschreibung (die) |cestopis |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Reportage (die) |reportáž |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rezension (die) |recenze |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rezeption (die) |recepce |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rezeptionsästhetik |recepční estetika |
| |(Kostnická škola – |
| |H.R. Jauß) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rhetorik (die) |1. rétorika |
| |(disciplína) 2. |
| |rétorická taktika |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|rhetorische Figur |rétorská (rétorická) |
| |figura |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rhythmus (der) |rytmus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Ritornell (das) |ritornel |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rokoko (das) |rokoko |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Roman (der) |román |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Romancier (der); Romanschriftsteller (der) |romanopisec |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Romantik (die) |romantismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Romanze (die) |romance |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rondeau (das) |rondo |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rückblende (die) |retrospektiva, náhlý |
| |skok nazpět v ději |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Rune (die) |runa |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Saga (die) |sága |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Sage (die) |pověst |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Sarkasmus (der) |sarkasmus, jízlivost |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Satire (die) |satira |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Schäferdichtung (die) |pastýřské básnictví |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Schauspiel (das) |činohra |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Schelmenroman (der) |pikareskní román |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Schicksalstragödie (die) |osudová tragédie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Schlaflied (das) |ukolébavka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Schlüsselroman (der) |klíčový román |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|schöngeistige Literatur |krásná literatura |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|schöne Literatur |krásná literatura |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Schuldrama (das) |školské drama |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Schundliteratur (die) |brak |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Schwank (der) |švank |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Schwulst (der) |nabubřelost, |
| |přezdobenost, bombast|
| |(v literatuře 17. |
| |století) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Sekundärliteratur |sekundární |
| |literatura, |
| |literatura předmětu |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Sekundenstil (der) |způsob popisu, při |
| |němž jsou postupně |
| |líčeny i ty |
| |nejdrobnější detaily,|
| |vteřina za vteřinou |
| |(v době naturalismu) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|selbständige Publikation |samostatná publikace |
| |(samostatně |
| |zveřejněný text, bez |
| |ohledu na médium) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Senkung (die) | |
| | |
| |lehká doba, arze |
| |(nepřízvučná slabika)|
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Sieben Freie Künste |Sedmero svobodných |
| |umění |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Silbenlänge (die); Quantität |slabičná délka, |
| |kvantita |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Singspiel (das) |zpěvohra - veselá hra|
| |se zpěvy v 18. |
| |století (např. |
| |Mozart: Entführung |
| |aus dem Serail) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Sinnbild (das) |symbol |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Sonett (das) |sonet |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Song (der) |song |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|sozialistischer Realismus |socialistický |
| |realismus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Spannung (die) |napětí |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Spielmannsdichtung (die) |umění středověkých |
| |improvizujících |
| |básníků, často |
| |potulných |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Spondeus (der) |spondej |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Sprichwort (das) |přísloví |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Spruch (der) |krátká politická či |
| |duchovní báseň |
| |lyrického rázu |
| | |
| | |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Spruchdichtung (die) |gnómické básnictví |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Staatsroman (der) |většinou líčení |
| |ideálního státu s |
| |didaktickým zaměřením|
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Standpunkt des Erzählers (der) |stanovisko vypravěče |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Stabreim (der) |aliterace |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Stanze (die) |stance |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Stegreifdichtung (die) |improvizované |
| |básnictví |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Stil (der) |styl |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Stilistik (die) |stylistika |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Stoff (der) |látka |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Strophe (die) |strofa |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Strophensprung (der) |strofický přesah |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Sujet (das) |syžet |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|syllabotonischer Versbau |sylabotonický veršový|
| |systém |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Symbol (das) |symbol |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Synekdoche (die) |synekdocha |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Tagebuch (das) |deník |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Tagelied |alba, svítaníčko |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Takt (der) |takt |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Terzine (die) |tercina |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Tetralogie (die) |Tetralogie čtyřdílné |
| |dílo |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|textimmanente Interpretation |dílostředná |
| |interpretace |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Textkritik (die) |textová kritika |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Thema (das) |téma |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Tierdichtung (die) |básnické dílo, v němž|
| |vystupují jako hlavní|
| |postavy zvířata |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Tierfabel (die) |zvířecí bajka |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|tonischer Vers |tónický verš (verš |
| |založený na přízvuku)|
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Tragik (die) |tragika |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Tragikomödie (die) |tragikomedie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Tragödie (die) |tragédie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Travestie (die) |travestie |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Trivialliteratur (die) |triviální literatura |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Trochäus (der) |trochej |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Tropus (der) |tropus |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Typ (der) |typ |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Überreim |nadměrný rým |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|umschließender Reim |obkročný rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|unreiner Reim |chudý (nečistý) rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|unselbständige Publikation |nesamostatná |
| |publikace (text |
| |zveřejněný v knize |
| |/bez ohledu na |
| |médium/, např. |
| |článek, slovníkové |
| |heslo apod.) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Unterhaltungsliteratur (die) |zábavná literatura |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Vagantendichtung (die) |žákovská poezie |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Verfremdungseffekt (der), V-Effekt |zcizovací efekt (B. |
| |Brecht) |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Vergleich (der) |přirovnání |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|vergleichende Literaturwissenschaft |srovnávací literární |
| |věda |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Vers (der) |verš |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Versbrechung (die) |přesah |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|verschränkter Reim |postupný rým |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
| |veršované drama |
| | |
|Versdrama (das) | |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Versfuß (der) |(veršová) stopa |
| | |
| | |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Verslehre (die) |verzologie, nauka o |
| |verši |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Vers libre; Freie Verse (pl.) |volný verš |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Versmaß (das) |metrum |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Vierzeiler (der) |čtyřverší |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Volksbuch (das) |knížka lidového čtení|
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Volksdichtung (die) |lidová slovesnost |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Vorspiel (das) |předehra |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Waise (die) |bílý verš - verš, |
| |který se nerýmuje, |
| |mezi ostatními, které|
| |se rýmují |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|weiblicher Reim |ženský rým |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|weiblicher Versschluß |ženská kadence |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Weihnachtsspiel (das) |vánoční hra |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Weltschmerz (der) |světobol (romantiků) |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|werkimmanente Interpretation |dílostředná |
| |interpretace |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Wiegendruck (der); Inkunabel (die) |prvotisk, inkunábule |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Wiegenlied (das); Schlaflied (das) |ukolébavka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Wochenschrift (die) |týdeník |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Wohlklang (der) |libozvučnost, eufonie|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Zäsur (die) |cezúra, přerývka |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Zauberspruch (der) |zaklínadlo |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Zeilensprung (der) |(veršový) přesah |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Zeilenstil (der) |typ verše, kde se |
| |věty či významové |
| |celky shodují s verši|
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Zeitschrift (die) |Časopis |
| | |
| | |
| | |
| | |
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Zitierfähigkeit (die) |citovatelnost (textu)|
|-------------------------------------------------------------------------+---------------------|
|Zungenbrecher (der) |Jazykolam |
+-----------------------------------------------------------------------------------------------+
Doporučená literatura:
SpÖrl, Uwe: Basislexikon zur literaturwissenschaftlichen Terminologie (Fernuniversität Hagen):
[06-10-08]
Literaturwissenschaftliche Begriffe (Erklärungen – Uni Mainz): <
http://www.students.uni-mainz.de/goloa006/Begriffe.html> [06-09-11]
Michálková-Chvátalová, Martina—Bednaříková, Hana—Chromiaková, Eva—Pechal, Zdeněk. Malý
terminologický slovník literárněvědných ekvivalentů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1999.
ISBN 80-244-0024-3.
Ruttkowski, W.V. Nomenclator litterarius. Bern—München: Francke, 1980.
-------------------------------
[1] Případně uvedená výslovnost se neuvádí systematicky a nezahrnuje všechny zvláštnosti.
Nebylo možné vyznačit zejména rozdíly mezi zavřeným a otevřeným „o“. Na příručky výslovnosti
upozorňujeme v kap. věnované psaní referátu. Věnujte pozornost obecným pravidlům výslovnosti a
také rozdílům v přízvukování.
[2] K původně zamýšlenému kontaktu s T.G. Masarykem nedošlo pro Masarykovu zásadně odlišnou
orientaci a jeho protirakouským aktivitám.
[3] Rozsáhlá skladba se blíží žánru Lehrgedicht
[4] Literatuře a interpretaci se věnovali sami existencialisté, ať už to byl např. Jean Paul
Sartre nebo Martin Heidegger, který interpretoval J.P. Hebela, Rilka a Hölderlina
(Erläterungen zu Hölderlins Gedichten).
[5] Historii poválečné literární vědy mapuje např. kniha Maxe Wehrliho Allgemeine
Literaturwissenschaft (1957, slov. překl. Základy modernej teórie literatúry, 1965). Dostupná
je také antologie brněnského translatologa a lit. vědce Jiřího Levého Západní literární věda a
estetika (1966). V NDR vyšly Zehn Kapitel zur Geschichte der Germanistik.
Literaturgeschichtsschreibung (1981) od Rainera Rosenberga. Přehledná je kniha marxizujícího
Josta Hermanda Geschichte der Germanistik (1994).
[6] Aplikace této metody u: Joseph P. Strelka: Einführung in die literarische Textanalyse
(1989).
[7] Blíže: Rainer Warning (vyd.): Rezeptionsästhetik. Theorie und Praxis (1988^3).
[8] Starší přehled např. Manon Maren-Grisebach: Methoden der Literaturwissenschaft (1970,
1985^9).
[9] V rámci projektu „Die Geschichte der ´Germanistik´ in der Habsburgermonarchie 1848-1918
(Fonds zur Förderung wissenschaftlicher Forschungen, Wien).
[10] Utrakvismem se tu myslí česko-německá dvojjazyčnost.
[11] Dějinami německy psané literatury v čes. zemích se zabýval v meziválečné době ve Vídni
prof. Rudolf Wolkan (Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudetenländern,
1925).
[12] Existují např. i jiné, čistě elektronické příručky. např. Baasner, Rainer—Koebe, Kristina
wozu.was.wie. Literaturrrecherche und Internet. Stuttgart: Reclam, 2000 (CD-ROM).
[13] Vocke uvádí s předstihem také pořady k německé literatuře v televizi (dokumentace,
zfilmování a inscenace)!