RLB153 Četba latinských náboženských textů I

Poznámka

   Tyto ukázky i veškeré soubory ve složce Studijní materiály jsou určeny výhradně studentům
   kurzu RLB153 Četba latinských náboženských textů I na Filozofické fakultě Masarykovy
   univerzity v Brně pro soukromé studijní účely.

Niquintova listina (1223?, hradiště Cabaret?)

   <42v:20> Charte de Niquinta, antipape des <42v:21> heretiques surnommés d’Albigeois,
   laquelle[1]  <42v:22> m’a esté[2] communiquée par feu M. Caseneuve.[3]

   

   <41r:1> Anno M.C.LX.VII.[4] Incarnationis Dominice[5] in <41r:2> mense madii. In diebus illis
   ecclesia[6] Tolosana adduxit <41r:3> Papa Niquinta in Castro Sancti Felicii[7] et magna
   <41r:4> multitudo hominum et mulierum ecclesie[8] Tolosane[9] <41r:5> aliarumque
   ecclesiarum[10] vicine congregaverunt[11] se ibi <41r:6> ut acciperent[12] consolamentum.
   Et[13] dominus Papa Niquinta <41r:7> cepit[14] consolare. Postea[15] vero Robertus de
   Spernone[16], <41r:8> episcopus[17] ecclesie[18] Francigenarum, venit cum consilio suo, et[19]
   <41r:9> Marchus Lombardie venit cum consilio suo similiter[20], et <41r:10> Sicardus
   Cellarerius, ecclesie[21] Albiensis[22] episcopus[23], venit cum consilio <41r:11> suo, et
   Bernardus[24] Catalani venit cum consilio ecclesie[25] Carcassensis[26], <41r:12> et consilium
   ecclesie[27] Aranensis fuit ibi. Et[28] omnes[29] sic <41r:13> innumerabiliter congregati,
   homines[30] Tolosanae[31] ecclesie[32] voluerunt <41r:14> habere episcopum[33] et elegerunt
   Bernardum Raimundum. <41r:15> Similiter[34] vero et Bernardus Catalanus et consilium <41r:16>
   ecclesie[35] Carcasensis[36] rogatus ac mandatus ab ecclesia[37] <41r:17> Tolosana et cum
   consilio et voluntate et[38] solucione <41r:18> domini[39] Sicardi Cellarerii elegerunt
   Guiraldum Mercerium, <41r:19> et homines[40] Aranensis elegerunt Raimundum[41] de <41r:20>
   Casalis. Postea[42] vero Robertus d’Espernone[43] accepit[44] <41r:21> consolamentum et
   ordinem episcopi[45] a[46] domino[47] Papa Niquinta <41r:22> ut esset episcopus[48] ecclesie
   Francigenarum. Similiter[49] et Sicardus Cellarerius <41v:1> accepit[50] consolamentum et
   ordinem episcopi[51] ut esset episcopus[52] ecclesie[53] <41v:2> Albiensis. Similiter[54] vero
   Marchus accepit[55] consolamentum et <41v:3> ordinem episcopi[56] ut esset episcopus[57]
   ecclesie[58] Lombardie[59].[60] Similiter[61] vero <41v:4> Bernardus Raimundus[62] accepit[63]
   consolamentum et <41v:5> ordinem episcopi[64] ut esset episcopus[65] ecclesie[66]
   Tolosanae[67].[68] Similiter[69] et <41v:6> Guiraldus Mercerius accepit[70] consolamentum et
   ordinem <41v:7> episcopi[71] ut esset episcopus[72] ecclesie[73] Carcasensis[74].
   Similiter[75] et Raimundus[76] <41v:8> de Casalis accepit[77] consolamentum et ordinem
   episcopi[78] ut <41v:9> esset episcopus[79] ecclesie[80] Aranensis. Post[81] haec[82] vero
   Papa Niquinta <41v:10> dixit[83] ecclesie Tolosane[84]: Vos dixistis mihi ut[85] ego dicam
   <41v:11> vobis consuetudines primitivarum[86] ecclesiarum[87] sint[88] leves <41v:12> aut
   graves et ego dicam vobis: Septem ecclesie Asiae <41v:13> fuerunt divisas et terminatas[89]
   inter illas et nulla[90] <41v:14> illarum faciebat ad aliam aliquam[91] rem ad suam
   contradicionem. <41v:15> Et ecclesia Romanae[92] et Drogometie[93] et Melenguie[94] et
   <41v:16> Bulgarie[95] et Dalmaciae[96] sunt divisas et terminatas[97] <41v:17> et una ad
   altera[98] non facit[99] aliquam[100] rem ad suam <41v:18> contradicionem, et ita pacem habent
   inter se.[101] Similiter[102] et <41v:19> vos facite[103]. Ecclesia[104] vero[105] Tolosana
   elegit[106] Bernardum <41v:20> Raymundum[107] et Guillermum Garsias et Ermengaudum <41v:21> de
   Forest et Raimundum[108] de Beruniaco[109] et Guilabertum <41v:22> de Bono[110] Vilario et
   Bernardum Contor[111] et Bernardum[112] <40r:1> Guillermum Bone Ville et Bertrandum[113] de
   Avinione[114] ut <40r:2> essent divisores ecclesiarum[115].[116] Ecclesia[117] vero[118]
   Carcasensis elegit <40r:3> Guiraldum Mercerium[119] et Bernardum[120] Catalanum et <40r:4>
   Gregorium[121] et Petrum Calidas manus et Raimundum <40r:5> Poncium[122] et Bertrandum de
   Molino et Martinum de <40r:6> Ipsa Sala et Raimundum Guibertum ut essent divisores <40r:7>
   ecclesiarum[123].[124] Et[125]  isti congregati[126] et bene consiliati dixerunt[127] <40r:8>
   quod[128] ecclesia Tolosana[129] et ecclesia Carcacensis[130] sint divisas <40r:9> propter
   episcopatos et[131]  sicut[132] episcopatum Tolose[133] dividitur <40r:10> cum archiepiscopato
   Narbone[134] in duobus locis et cum <40r:11> episcopato Carcasensis:[135] a[136] Sancto Poncio
   sicut[137] montana <40r:12> pergit inter Castrum[138] Cabarecii et Castrum[139] Altipulh
   <40r:13> et usque[140] ad divisionem Castri Saxiaci et Castri Verduni <40r:14> et pergit inter
   Montemregalem[141] et Fanumjovem[142] et[143] <40r:15> sicut[144] alii episcopati dividuntur
   ab exitu Redensis <40r:16> usque ad Leridam sicut[145] pergit apud Tolosam, ita ecclesia
   <40r:17> Tolosana[146] habet[147] in sua potestate et in suo gubernamento. <40r:18>
   Similiter[148] et ecclesia[149] Carcasensis, sicut dividitur et terminatur[150], <40r:19>
   habet[151] in sua potestate et in suo gubernamento omnem <40r:20> episcopatum[152]
   Carcasensis[153] et archiepiscopatum[154] Narbonensis[155] <40r:21> et aliam terram sicut[156]
   divisum est[157] et dictum usque ad <40r:22> Leridam, sicut[158] vergit apud mare. Et[159] 
   ita ecclesie sunt <40v:1> divisas[160], sicut[161] dictum est[162],[163] ut abeant[164] pacem
   et concordiam <40v:2> adinvicem et iura[165] ad altera[166] non faciat aliquid[167] ad suam
   <40v:3> contradicionem.[168] Huius sunt[169] testes rei et defensores: Bernardus <40v:4>
   Raimundus et Guillermus Garsias et Ermengaudus[170] de Forest <40v:5> et Raymundus[171] de
   Bauniaco[172] et Guilabertus de Bone[173] <40v:6> Vilario et Bernardus Guillermi Contor et
   Bernardus Guillermi[174] de[175] <40v:7> Bone Ville et Bertrandus[176] de Avinone et[177] 
   ecclesie <40v:8> Carcasensis Guiraldus[178] Mercerii et Bernardus Catalani <40v:9> et
   Gregorius[179] et Petrus[180] Calidas manus et Raimundus[181] Poncii <40v:10> et
   Bertrandus[182] de[183] Molino et Martinus de Ipsa Sala <40v:11> et Raymundus[184]
   Guiberti[185]. Et[186] omnes isti mandaverunt <40v:12> et dixerunt[187] Ermengaudo[188] de
   Forest ut faceret[189] dictatum et <40v:13> cartam Tolosane[190] ecclesie. Similiter[191] et
   Petro Bernardo <40v:14> mandaverunt[192] et dixerunt ut faceret[193] dictatum et cartam
   <40v:15> ecclesie Carcasensis. Et ita fuit[194] factum[195] et impletum.

   <40v:16> Hoc translatum fecit translatare dominus[196] Petrus Isarn[197] <40v:17> de antiqua
   carta in potestate supradictorum facta <40v:18> qui[198] ecclesias sicut superius scriptum
   est[199] diviserunt. Feria[200] <40v:19> II. in mense augusti XIIII.[201] die in[202]
   introitu[203] mensis[204], <40v:20> anno[205] M.CC.XXIII[206] ab Incarnatione Domini[207].
   <40v:21> Petrus Pollanus translatavit haec[208] omnia rogatus <40v:22> ac mandatus.

   

   David Zbíral (ed.), „La Charte de Niquinta: un faux moderne?“, Heresis: Revue semestrielle
   d’histoire des dissidences médiévales 2005, č. 42-43, s. 142-152; David Zbíral (ed.),
   „Niquintova listina a historiografie katarství v 17. století“, Religio: Revue pro
   religionistiku 13/2, 2005, s. 311-315.

    Inkviziční registr Jakuba Fourniera

   

Rainer Sacconi, Suma o katarech a leonistech čili Lyonských chudých (1250)

   De sacramentis Catharorum

   Cathari namque ad instar simiarum que hominis actus imitari conantur, quatuor habent
   sacramenta, falsa tamen inania, illicita et sacrilega, quae sunt impositio manus, panis
   benedictio, paenitentia et ordo, de quibus per ordinem est dicendum.

   

   De manus impositione

   Manus impositio vocatur ab aie consolamentum et spirituale baptismum, sive baptismum spiritus
   sancti, sine qua secundum eos nec peccatum mortale remittitur, nec spiritus sanctus aliqui
   datur, sed per eam factam solummodo ab eis utrumque confertur. Differunt tamen aliquantulum in
   hoc Albanenses a ceteris. Albanenses enim dicunt quod manus ibi nihil operatur, Acium a
   diabolo sit ipsa creata secundum eos, ut infra dicetur, sed sola Dominica oratio quam ipsi
   tunc dicunt, qui manus imponunt. Ceteri vero omnes Cathari dicunt quod utrumque est ibi
   necessarium et requiritur, scilicet manus impositio et Dominica oratio. Est etiam communis
   opinio omnium Catharorum quod per illam impositionem manus non fit aliqua remissio pecatoum si
   illi qui manus imponunt sunt tunc iniquo peccato mortali. Fit autem haec manus impositio a
   duobus ad minus, et non solum a praelatis eorum sed etiam a subditis, et in necessitate a
   Catharibus.

   

   De fractione panis

   Panis benedictio Catharorum est quaedam fractio panis quam ipsi quotidie faciunt, tam in
   prantio quam in cena. Fit autem huiusmodi fractio panis hoc modo. Cum ingressi sunt ad mensa
   Cathari sive catharae, stantes omnes dicunt: "Pater noster". Interim qui prior est professione
   vel ordine tenet panem unum, vel plures si necesse est ad multitudinem quae ibi forte esse,
   et, dicendo: "Gratia Domini nostri Iesu Christi sit semper cum omnibus nobis", frangit panem,
   sive panes, et distribuit omnibus discumbentibus, non solum Catharis sed etiam credentibus
   suis, latronibus, adulteris et homicidis. Veruntamen Albanenses dicunt quod panis ille
   corporalis non benedicitur nec potest accipere aliquam benedictionem, cum ipse panis sit
   creatura diaboli secondum eos, et hoc differunt a ceteri omnibus, qui dicunt quod ille panis
   vere benedicitur. Nemo tamen ex eis credit quod ex illo pane conficiatur corpus Christi.

   

   De falsa paenitentia Catharorum

   Nunc dicendum est qualis est paenitentia Catharorum. Paenitentia Catharorum omnino falsa est
   et vana, deceptoria et venenosa sicut subsequenter ostenditur. […]

   

   Nunc de confessione Catharorum dicendum est, quae et qualis sit, et quando faciunt ea, et
   quibus confitentur. Confessio eorum fit hoc modo: "Ego sum hic coram deo et vobis ad faciendum
   confessionem et ponendum me in culpam de omnibus peccatis meis quae sunt in me usque modo, et
   ad recipiendum de omnibus veniam a deo et a vobis". Fit etiam ista confessio coram omnibus et
   publice qui sunt ibi congregati, ubi multotiens sunt centum vel plures viri et mulieres
   Cathari et credentes eorum. Et dictam confssionem facit unusquisque eorum quando recepit
   supradictam manus impositionem; et eam facit principaliter paelato eorum tenenti codicem
   evangeliorum vel totius novi testamenti ante pectus suum, qui, facta absolutione, ponit librum
   super caput eius, et alii Cathari qui adsunt manum dextram, incipientes consequenter suas
   orationes.

   Quando autem quis eorum cadit in peccatum carnis, vel in aliud quod sit secundum opinionem
   eorum mortale, post receptam manus impositionem, oportet eum confiteri illud peccatum tantum
   et non alia, et recipere iterum manus impositionem secreto a praelato suo et ab uno alio ad
   minus cum eo.

   Item de venialibus fit confessio hoc modo. Unus pro omnibus, loquens alta voce, omnibus
   inclinatis in terra coram praelato tenente librum ante pectus suum, dicit: "Nos venimus coram
   deo et vobis ad confitendum peccata nostra quia multum peccavimus in verbo, opere, in visione
   et cogitatione" et cetera huiusmodi. Unde apparet manifeste quod omnes Cathari sine
   confessione moriuntur in peccatis suis. Et hoc modo confitentur semel in mense si commode
   possunt.

   […]

   

   De ordinibus Catharorum et officiis eorum

   Ordines Catharorum sunt quatuor. Ille est in primo et maximo ordine constitutus vocatur
   episcopus. Ille qui in secundo, filius maior. Ille qui in tertio, filius minor. Et qui in
   quarto et ultimo, dicitur diaconus. Ceteri qui sunt inter eos sine ordinibus vocantur
   Christiani et Christianae.

   

   De officiis episcoporum

   Officium episcopi est tenere semper prioratum in omnibus quae faciunt, scilicet in impositione
   manus, in fractione panis et incipiendo oratione. Idem servat filius maior absente episcopo;
   similiter facit filius minor absente episcopo et filio maiore. Praeterea isti duo filii simul
   vel separatim discurrunt visitando Catharos et Catharas omnes qui sunt sub episcopo et omnes
   tenetur obedire eis. Similiter in omnibus servant et faciunt diacones unusquisque in suis
   subditis absentibus episcopo et filiis. Et est notandum quod episcopi et filii habent in
   singulis civitatibus, maxime in quibus morantur Cathari, singulos diacones.

   

   De officio diaconorum

   Item officium diaconorum est audire confessionem peccatorum venialium a subditis suis quae fit
   semel in mense de qua supra dictum est, et facere eis absolutionem iniungendo eis tribus
   diebus ieiunum sive centum inclinationes flexis genibus; et appellatur istud servitium, ut ita
   loquar, caregare servitium.

   

   http://digilander.libero.it/eresiemedievali/fonti.htm

Registr toulouské inkvizice (1273-1280)

   RICSENDIS DE MIRAVALLE DE GRAULHETO

   […]

   Item dixit quod3 domina Fays, uxor quondam Raynardi de Palaiaco militis, egrotaret apud
   Palaiacum in domo sua egritudine qua decessit, quadam die rogavit ipsam testem quod4 erat eius
   familiaris, quod iret ad Bernardum Caercini de Sancto Paulo, et diceret ei ex parte predicte
   domine quod adduceret vel mitteret sibi illud quod ipsa domina rogaverat eum. (Exposuit etiam
   ipsa testis quod hoc dicebat de bonis hominibus, scilicet hereticis).

   Et ipsa ivit ad predictum Bernardum F° 174 v° Caercini, et dixit ei predicta verba ex parte
   predicte domine. Qui respondit ipsi testi quod bene faceret posse suum de his que ipsa testis
   nunciabat ei ex parte predicte domine.

   Et post unum vel duos dies venit de nocte profunda, cum iam dormissent, ad portam domus
   predicte domine Bernardus Furnerii, sororius predicti Bernardi Caercini, adducens secum
   Guillelmum Prunelli et socium suum hereticos. Et pulsante ad portam domus predicte B.
   Furnerii, ipsa testis aperuit dictam portam, et intravit dictus Bernardus Furnerii. Sed tunc
   non erant in porta dicti heretici cum eo, quia dimiserat eos ibi prope in quadam area, sicut
   dixit postmodum ipsi testi. Et cum introisset fuit locutus cum predicta domina predictus B.
   Furnerii, et credit ipsa testis quod tunc re- F° 175 r° tulit ipsi domine quod ipse adduxerat
   predictos hereticos. Et statim ipse B. exivit inde et ivit predictis hereticis ut adduceret
   eos, et dicta domina induit se ut exiret ad eos extra domum in carreria. Et cum dictus B.
   adduxisset dictos hereticos ante domum predicte domine, monuit et insinuavit hoc ipsi domine,
   que exivit ad eos, predicto B. remanente infra domum cum ipsa teste.

   1 Sic.

   2 Corr.: ter.

   3 Adde: quod.

   4 Corr.: que.

   

   Et porta existente aperta, ipsa testis vidit Guillelmum Prunelli transeuntem ante portam.
   Socium tamen eius non vidit, sed dixit ipsi testi predictus B. Furnerii quod erat ibi socius
   eius B. de Tilhols. Et post paululum predicta domina Ffays rediit in domum, et sumpta quadam
   summa peccunie quam habebat in lecto sua regressa est ad eos, et dedit eis ipsam peccuniam,
   sicut postea retulit ipsi F° 175 v° testi. Quod cum fecisset intravit domum suam, dicto B.
   Furnerii recedente cum dictis hereticis.

   Et tunc ipsa testis interrogavlt predictam dominam quod1 fecerant circa causa2 predicti
   heretici, que respondit quod receperant causa3. Et iterum ipsa testis interrogavit causa4
   qualiter fecerant, et ipsa respondit quod posuerant librum super caput eius et legerant.

   Interrogata predicta testis dixit quod ipsa non interfuit predicte hereticationi, nec
   predictus B. Furnerii nec alia persona quod ipsa sciat. Dixit insuper quod predicta domina
   quando exivit ad hereticos supradictos ut hereticarent caysa5 portavit secum quandam candelam
   accensam. Dixit etiam ipsa testis quod predicta domina iuxta postquam fuit hereticata6 per
   quindecim dies vel circa nihil comedens nec bibens ali- F° 176 r° quid non7 aquam. Et ipsa
   testis servivit ei continue usque ad obitum, sciens eam esse hereticatam. Et fuit amicus8
   circa dominicam carniprivii proxime transactam.

   Interrogata quare non comederat post9 fuit hereticata, dixit quod quia non sciebat orationem
   secundum modum hereticorum, nec erat qui diceret ei.

   Dixit insuper ipsa testis quod predicta domina, antequam mitteret ipsam testem ad B. Caercini,
   ut supradictum est, rogavit ipsam testem quod iuvaret eam quando posset habere bonos homines,
   scilicet hereticos qui reciperent causa10.

   Dixit etiam quod postea quadam die predlctus B. Caercini venit ad dictam domlnam et

   rogavlt cum11 predicta domina quod procuraret sibi bonos homines, scilicet hereticos, qui
   reciperent eam, ipsa teste presente et audiente. Qui respondit quod inde faceret passe suum.
   Hec deposuit Tholose F° 176 v° coram Fratre Pontio de Parnaco inquisitore. Testes Frater
   Helias Manhani, magister Berengarius de Verneto, magister Pontius de Vaqueriis, et ego Atho de
   Sancto Victore publicus notarius qui hec scripsi.

   

   Anno quo supra octavo idus augusti12 predicta Ricsendis interrogata quare fugerat usque
   Arelatum ubi capta fuit, respondit quod timore Inquisitionis, et quia sciebat ea que confessa
   est de hereticatione predicte domine Ffays.

   […]

   

   PETRUS PERRINI DE PODIO LAURENTIO

   F° 216 r° Anno quo supra, die iovis post octavam Epiphanie^1 Petrus Perrini de Podio
   Laurentio, testis iuratus et requisitus etc... dixit se nihil scire de facto heresis vel
   valdesie de se nec de aliis.

   Interrogatus specialiter si unquam audivit aliquam personam dicentem aliquid contra fidem
   catholicam, dixit quod F° 216 v° non, hoc excepto quod audivit Bernardum de Vauro notarium
   Assoal^2 dicentem quadam vice quod fulgura et tempestates non solebant cadere ita frequenter
   sicut modo faciunt, tempore quo heretici manebant in terra ista. "Sed postquam sumus cum
   Minoribus et Predicatoribus, cadunt frequentius quam solebant". Et hoc dixit tunc quia
   obscurabatur, et timebant ipse et alii qui erant ibi de tempestate.

   Dixit etiam tunc idem B. de Vauro quod audivit Anglesiam, uxorem quondam Petri Raterii, que
   fuit combusta propter heresim, dicentem quod heretici habebant quendam librum quem
   respiciebant quando videbant tale tempus, et hoc in Bulgaria^3.

   Requisitus de loco ubi audivit predicta verba, dixit quod apud Assoalem in operatorio
   Guillelmi Sartre.-Requisitus de personis, dixit F° 217 r° quod ibi erant ipse et Guillelmus
   Sartre senior intra operatorium, et dictus B. de Vauro et B. Arsevi, notarii, extra
   operatorium, et Guillelmus Petri sedens super tabulam illius operatorii.

   Requisitus de tempore, dixit quod inter festum Penthecostes et festum sancti Michaelis proxime
   transacta.

   Interrogatus si fuit alias coram inquisitoribus, dixit quod sic, et abiuravit heresim coram
   eis.-Interrogatus quare non venerat ad inqusitores revelaturus predicta verba, dixit quod non
   poterat venire.

   Hec deposuit Tholose coram Fratre Pontio de Parnaco inquisitore. Et iuravit etc... Testes P.
   Raymundi Baranhonis, et ego Atho de Sancto Victore predictus notarius qui hec scripsi.

   1) 15 janvier 1275 (n.s.). [n.s. = nouveau style (D. Z.)]

   2) Corr.: a Soal.

   3) Corr.: in vulgari ?

   […]

   

   Jean Duvernoy (ed.), „Registre de l’Inquisition de Toulouse (1273-1280)“,
   http://jean.duvernoy.free.fr/text/pdf/Parnaclatin.pdf, duben 2003, s. 122-123, 146.

Ekbert z Schönau, Pozdravení dětství našeho Spasitele

   

   -------------------------------

   [1] laquelle] „laqlle.“ ms., „lle“ supra lin.

   [2] esté] sic A („eté“ Zerner). Písmeno s je napsáno nedbale, což M. Zernerovou ke čtení „eté“
   přivedlo, skupinu -et- však Besse píše jinak (nespouští e na základní linku, nýbrž na ně
   napojuje t).

   [3] Charte … Caseneuve.] „Charte de l’antipape Niquinta, et de l’ordination des evesques de sa
   secte; `a moy communiquée par feu M. Caseneuve, prebendier de sainct Estienne de Tolose.“ B
   „CHARTE DE NIQUINTA, Antipape des Heretiques Albigeois, contenant les Ordinations des Evesques
   de sa secte, par luy faites en Languedoc, `a moy communiquée par feu M. Caseneuve, Prebendier
   au Chapitre de l’Eglise de Sainct Estienne de Tolose, en l’an 1652.“ C.

   [4] „1167.“ in marg. sin. add. A.

   [5] Dominice] „Dominicae“ B.

   [6] ecclesia] „eccla“ cum signo abbreviationis A „ecclesia“ BC.

   [7] Felicii] sic ABC.

   [8] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

   [9] Tolosane] „Tolosanae“ BC.

   [10] ecclesiarum] „ecclarum“ cum signo abbreviationis A „ecclesiarum“ BC.

   [11] congregaverunt] cum abbreviatura pro „con“ A „congregaverunt“ BC.

   [12] acciperent] „accipet“ cum signo abbreviationis A („acciper‹en›t“ Zerner) „acciperent“ BC.
   Besse někdy píše skupinu er tak, že vypadá jako jedno písmeno (např. „mulierum“ 41^r, ř. 4).
   Avšak všechny skupiny ert v obou verzích Listiny se od tohoto předpokládaného ert poměrně dost
   odlišují: před napsáním t je r spuštěno až na základní linku. Proto se zde dává přednost
   tomuto čtení.

   [13] Et] ligatura specialis pro „et“ A „quod“ BC.

   [14] cepit] „t“ supra lin. A; „cepit“ B „coepit“ C.

   [15] Postea] „Pea“ cum signo abbreviationis A „Postea“ BC. M. Zernerová („Copie de la Charte
   de Niquinta…“, s. 275, pozn. 10) čte A naprosto nepochopitelně „P^er. ea“. Očividně
   předpokládá, že jde o znaménko se zcela konstantním významem er. Dost podobná značka skutečně
   zastupuje er ve slově Bernardus v Baluze 7, 41^r, ř. 11, nelze jí nicméně připisovat neměnný
   význam, tím méně až do té míry, aby se zde četlo „P^er. ea“. Zkracovací znaménko tohoto tvaru
   se ostatně pro skupinu ost běžně užívalo, viz Lyonský obřadní spis, reprodukce v Léon Clédat
   (ed.), Le Nouveau Testament traduit au XIII^e siecle en langue provençale, suivi d’un Rituel
   cathare…, Paris: Ernest Lerroux 1887 (přetisk Geneve: Slatkine Reprints 1968), několikrát
   např. na s. 471. Stejná značka jako zde je užita i na 41^r, ř. 20 a 41^v, ř. 9, v obou
   případech pro „ost“ (ve slovech postea a post).

   [16] de Spernone] sic procul dubio ABC, non potest legi „d’Espernone“; cf. infra.

   [17] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „ep.“ BC.

   [18] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

   [19] et] ligatura specialis pro „et“ AB „q.“ C (!).

   [20] similiter] sine abbreviatione ABC; cf. infra.

   [21] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

   [22] Albiensis] „Albiens.“ B „Abbiens.“ C (err.).

   [23] episcopus] „e.“ sine signo abbreviationis A „ep.“ BC.

   [24] Bernardus] „B.“ cum signo abbreviationis A („B^er.“ Zerner) „B.“ BC.

   [25] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

   [26] Carcassensis] sic ABC. Zde jsou v A dvě s, avšak mínění Moniky Zernerové, že je toto
   slovo „v opisu poslaném Baluzovi vždy psáno se dvěma ‚s‘“ („Copie de la Charte de Niquinta…“,
   s. 274), je mylné. Naopak výrazně převažuje varianta s jedním s (osm výskytů s jedním s proti
   tomuto jedinému se dvěma s).

   [27] ecclesie] „e.“ A „ecclesiae“ B „Eccl.“ C.

   [28] Et] ligatura specialis pro „et“ A „Quod“ BC.

   [29] omnes] „os“ cum signo abbreviationis A „omnes“ BC.

   [30] homines] „hos“ cum signo abbreviationis A „homines“ BC.

   [31] Tolosanae] sic A „Tolos.“ BC.

   [32] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

   [33] episcopum] „epm“ cum signo abbreviationis A „epm.“ cum signo abbreviationis B „Episcopum“
   C.

   [34] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

   [35] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

   [36] Carcasensis] „Carcacensis“ B „Carcassensis“ C.

   [37] ecclesia] „eccla“ cum signo abbreviationis A „eccl.“ BC.

   [38] et] ligatura A „et“ BC. V A je užit znak, kterým se obvykle značí per, jde však očividně
   o přepis ligatury et.

   [39] domini] „dni“ cum signo abbreviationis A „domini“ BC.

   [40] homines] „hos“ cum signo abbreviationis A „homines“ BC. M. Zerner, „Copie de la Charte de
   Niquinta…“, s. 275, pozn. 23 čte „ho‹min›es“, podobnost s „hos“ na 41^r, ř. 13 je ale velká;
   „hos“ představuje pravděpodobně správnější čtení, třebaže Besse někdy skutečně píše „e“ dosti
   nezřetelně (viz např. „elegerunt“ 41^r, ř. 14).

   [41] Raimundum] sic A („Raimondum“ Zerner) sic C „Raymundum“ B. Přepočítání vlnek v A odhalí,
   že ta, která následuje za prvním m, není úzkým o, nýbrž součástí písmene u. Besse někdy
   skutečně o pořádně nedovíral, viz např. „vero“ 41r, ř. 7, avšak tato nedovřená o mají tvar
   pořád dost odlišný od písmene, které se nachází zde.

   [42] Postea]  „Pea“ cum signo abbreviationis A „Postea“ BC. M. Zerner, „Copie de la Charte de
   Niquinta…“, s. 276, pozn. 25 odkazuje na pozn. 10, čte tedy i zde A jako „P^er. ea“.

   [43] d’Espernone] „d Espernone“ procul dubio AB, non potest legi „de Spernone“; „d’Espernone“
   C; cf. supra.

   [44] accepit] „accep.“ cum signo abbreviationis A „accepit“ BC.

   [45] episcopi] „epi“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ BC.

   [46] a] „`a“ BC.

   [47] domino] „dno“ cum signo abbreviationis A „domino“ BC.

   [48] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „episcopus“ B „Ep.“ C.

   [49] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

   [50] accepit] „accep.“ AC „accepit“ B.

   [51] episcopi] „epi“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ BC.

   [52] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „episcopus“ B „Ep.“ C.

   [53] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

   [54] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „Similiter“ BC.

   [55] accepit] „accep.“ A om. BC.

   [56] episcopi] „epi“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ BC.

   [57] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „ep.“ BC.

   [58] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ B „E.“ C.

   [59] Lombardie] „Lombardiae“ C.

   [60] .] punctum ms.

   [61] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

   [62] Raimundus] sic A („Raimondus“ Zerner) sic C „Raymundus“ B.

   [63] accepit] sic ABC.

   [64] episcopi] „epi“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ BC.

   [65] episcopus] „eps.“ cum signo abbreviationis A „ep.“ BC.

   [66] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

   [67] Tolosanae] sic ABC.

   [68] .] punctum ms.

   [69] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

   [70] accepit] „accep.“ A „accepit“ BC.

   [71] episcopi] „epi“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ BC.

   [72] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „ep.“ BC.

   [73] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ BC.

   [74] Carcasensis] „Carcacensis“ B „Carcassensis“ C.

   [75] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

   [76] Raimundus] sic quasi certe A („Raimondus“ Zerner) sic C „Raymundus“ B. Je pravda, že tady
   v A skutečně o jednu vlnku méně je (narozdíl od 41^r, ř. 19 a 41^v, ř. 4, kde se jedná o
   chybná čtení Zernerové), jde ale spíše o běžnou chybu v počtu vlnek tam, kde je jich hodně za
   sebou, než o skutečnou variantu „Raimondus“; ostatně tu v ničem nelze vidět o.

   [77] accepit] „accep.“ AC „accepit“ B.

   [78] episcopi] „ep.“ cum signo abbreviationis A „episcopi“ B „Ep.“ C.

   [79] episcopus] „eps“ cum signo abbreviationis A „ep.“ BC.

   [80] ecclesie] „e.“ A „eccl.“ B om. C.

   [81] Post] „p“ cum signo abbreviationis A „Post“ BC.

   [82] haec] „hęc“ cum e caudato C.

   [83] dixit] „dix.“ ABC.

   [84] Tolosane] „Tolosanae“ BC.

   [85] ut] „ut“ ex „et“ corr. A „ut“ BC. Srv. „et ego“ 41^v, ř. 12, které mohlo být příčinou
   tohoto posléze opraveného omylu. Stejně čte M. Zerner, „Copie de la Charte de Niquinta…“, s.
   276, pozn. 37.

   [86] primitivarum] „primitivar.“ BC.

   [87] ecclesiarum] „ecclarum“ cum signo abbreviationis A „ecclesiarum“ BC.

   [88] sint] „sit“ cum signo abbreviationis A „sint“ BC.

   [89] divisas et terminatas] sic ABC. Podle M. Zerner, „Copie de la Charte de Niquinta…“, s.
   276, pozn. 40 by bylo možné číst i divisae et terminatae. Bessovo e je většinou od jeho
   obvyklého koncového s rozlišitelné: koncové s (příležitostně se vyskytuje i uvnitř slov, viz
   „Forest“ 41^v, ř. 21) mívá mezi dvěma výstupky zřetelně patrnou kolébku (která je na tomto
   místě velmi dobře rozpoznatelná, stejně dobře jako např. na konci slova „consuetudines“ 41^v,
   ř. 11). U e naopak nebývá. Existují četné výjimky (v rámci rukopisných verzí Listiny Baluze 7,
   41^r, ř. 7; Dissertation, 38^r, ř. 14; 38^v, ř. 18), avšak ve srovnání s celkovým počtem takto
   vypadajících koncových s je počet e s kolébkou přece jen nízký; čtení ae, které předpokládá,
   že se toto špatně čitelné e vyskytuje v obou rukopisných verzích zrovna v těchto souslovích,
   kdežto jinde spíše příležitostně, je tedy nepravděpodobné. Je lepší zde číst s (s se vyskytuje
   i v Narbonne), byť jde o chybu ve skloňování (lze ji vyložit jako okcitanismus).

   [90] nulla] „nlla“ cum signo abbreviationis A „nulla“ BC.

   [91] aliquam] „aliq.“ A „aliquam“ BC.

   [92] Romanae] sic ABC.

   [93] Drogometie] sic A „Brogometiae“ B (sic manifeste ms.; „Drogometiae“ Zerner) „Drogometiae“
   C. Různočtení „Brogometiae“ tu nevzniklo až při přepisování Listiny do Dissertation, protože
   se vyskytuje i v Dissertation, 18^r. Varianty tohoto názvu začínající písmenem B se
   v pramenech objevují, viz Brevis summula, Célestin Douais (ed.), La Somme des autorités `a
   l’usage des prédicateurs méridionaux au XIII^e siecle, Paris: Picard 1896, s. 121 (Brugucia).
   Zajímavé je, že v citaci Rainera Sacconiho v Dissertation, 56^v stojí v obou výskytech
   „Dugraniciae“, takže Besse musel k této variantě dospět buď nezávisle, nebo díky nějakému
   jinému prameni, než je verze Rainerovy sumy, s níž Besse pracoval.

   [94] Melenguie] „Melenguiae“ C.

   [95] Bulgarie] „Bulgariae“ BC.

   [96] Dalmaciae] sic A „Dalmatiae“ BC.

   [97] terminatas] „termina.“ A „termin.“ BC.

   [98] altera] „alra“ cum uno signo abbreviationis A „altera“ BC.

   [99] facit] „faciat“ A „facit“ BC; correxi.

   [100] aliquam] „aliq.“ ABC.

   [101] .] punctum ms.

   [102] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „Similiter“ BC.

   [103] facite] „facie“ B.

   [104] Ecclesia] „eccla.“ A „eccl.“ BC.

   [105] vero] „vo“ cum signo abbreviationis communi A „vero“ BC.

   [106] elegit] „eligit“ C.

   [107] Raymundum] „Raimundum“ C.

   [108] Raimundum] „Raimund.“ C.

   [109] Beruniaco] sic ABC; cf. infra „Bauniaco“.

   [110] Bono] forsan sic A sic BC; cf. infra „Bone“. Koncové písmeno se i zde v rukopise A
   docela podobá e, v B a C je o.

   [111] Bernardum Contor] sic A „Bernardum Guillermum Contor“ BC. Níže A u téže osoby jméno
   „Guillermus“ (v genitivu) uvádí.

   [112] Bernardum] „Bernard.“ BC.

   [113] Bertrandum] „Bertrand.“ BC.

   [114] Avinione] „Avinone“ C; cf. infra „Avinone“.

   [115] ecclesiarum] „ecclar“ cum signo abbreviationis A „eccl.“ B om. C.

   [116] .] punctum ms.

   [117] Ecclesia] „Eccla“ cum signo abbreviationis A „Eccl.“ BC.

   [118] vero] „vo“ cum signo abbreviationis communi A „vero“ BC.

   [119] Mercerium] „Merce-||lium“ C. J. Dalarun – D. Muzerelle et al., „La ‚Charte de Niquinta‘,
   analyse formelle…“, s. 193 poukázali ještě před publikováním rukopisných verzí na to, že jde
   pravděpodobně o chybu tisku; typy v rozích stran jsou mimořádně ohrožené: často vypadnou či
   nevydrží a musejí být ve spěchu a bez kontroly nahrazeny.

   [120] Bernardum] „Bernard.“ BC.

   [121] Gregorium] „Gregor.“ BC.

   [122] Poncium] „Pontium“ BC.

   [123] ecclesiarum] „ecclar“ cum signo abbreviationis A „eccl.“ BC.

   [124] .] punctum ms.

   [125] Et] ligatura specialis pro „et“ A „quod“ B „q.“ C.

   [126] congregati] cum abbreviatura pro „con“ A „congregati“ BC.

   [127] dixerunt] „dixer.“ B.

   [128] quod] „qd“ A „quod“ BC.

   [129] Tolosana] „Tolosanae“ BC.

   [130] Carcacensis] „Carcasensis“ BC.

   [131] et] ligatura specialis pro „et“ A „quod“ BC.

   [132] sicut] „sic.“ BC.

   [133] Tolose] „Tolosae“ BC.

   [134] Narbone] „Narbon.“ BC.

   [135] Z mapy je jasné, že to, co předchází, je třeba chápat nikoli jako první údaje o hranici,
   nýbrž jako obecnou zásadu rozhraničení (proto „na dvou místech“: toulouská diecéze nejdřív
   hraničí s narbonskou arcidiecézí, pak s carcassonskou diecézí a pak poblíž Montréalu znovu
   s narbonskou arcidiecézí), jež je poté zpřesněna vyjmenováním konkrétních míst (od Saint-Pons
   podle hornatiny atd.). Proto sem byla doplněna dvojtečka.

   [136] a] „`a“ BC.

   [137] sicut] „sic“ cum signo abbreviationis A „sicut“ BC.

   [138] Castrum] „Castr.“ B.

   [139] Castrum] „Cast.“ AC „Castr.“ B.

   [140] usque] „usq.“ BC.

   [141] Montemregalem] „Montem regalem“ A „Montem Regalem“ B „Montem-regalem“ C.

   [142] Fanumjovem] „Fanum Jovem“ AB „Fanumjovem“ C.

   [143] et] ligatura specialis pro „et“ A „quod“ B „Quod“ C. Ligatura zde má trochu odlišný
   tvar; vypadá jako široké, nahoře špatně uzavřené q s příčně škrtnutým dříkem. Množství
   inkoustu a zřejmě i mírné zaškrtání části znaku v dolním prostoru ukazuje, že Besse znak
   kreslil, nebyl na něj zvyklý. Dosti podobná, ale již dovřená a q s přeškrtnutým dříkem ještě
   podobnější ligatura se nachází v Dissertation, 38^r, ř. 23.

   [144] sicut] „sic“ cum signo abbreviationis A „sicut“ BC.

   [145] sicut] „sic“ cum signo abbreviationis A „sicut“ BC.

   [146] Tolosana] „Tolos.“ BC.

   [147] habet] „hab.“ BC.

   [148] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „similiter“ BC.

   [149] ecclesia] „eccla“ cum signo abbreviationis A „eccl.“ BC.

   [150] terminatur] „terminat“ A „terminatur“ BC.

   [151] habet] sic A „habeat“ BC.

   [152] episcopatum] sic ABC. M. Zernerová („Copie de la Charte de Niquinta…“, s. 277, pozn. 73)
   píše v kritickém aparátu „episopatum“ (zřejmě omylem).

   [153] Carcasensis] „Carcasens.“ B.

   [154] archiepiscopatum] sic A „archiepiscop.“ BC. M. Zernerová („Copie de la Charte de
   Niquinta…“, s. 277, pozn. 74) píše „archiepisopatum“ (zřejmě omylem).

   [155] Narbonensis] „Narbonens.“ BC.

   [156] sicut] „sic.“ cum signo abbreviationis A „sic“ B „sic.“ C.

   [157] est] „e.“ cum signo abbreviationis communi AB „est“ C.

   [158] sicut] „sic“ cum signo abbreviationis A „sicut“ BC.

   [159] Et] ligatura specialis pro „et“ A „Quod“ BC.

   [160] divisas] sic ABC. M. Zerner, „Copie de la Charte de Niquinta…“, s. 277, pozn. 79 se opět
   ptá, zda nečíst spíše „divisae“. Zde se čte „divisas“, ze stejného důvodu jako výše.

   [161] sicut] „sicum“ A „sic.“ BC; correxi.

   [162] Konec slova je jen naznačen; stejně v B.

   [163] „sicut dictum est“ je patrně třeba chápat jako vloženou větu, která se nevztahuje k ita.
   Proto byly dodány čárky.

   [164] abeant] sic A „habeant“ BC.

   [165] iura] sic ABC. Chybné čtení pro „una“.

   [166] altera] „alra“ cum uno signo abbreviationis A „altera“ BC.

   [167] aliquid] cf. supra „aliq. rem“.

   [168] .] punctum ms.

   [169] sunt] „s.“ ABC.

   [170] Ermengaudus] „Ermengaud.“ A „Ermengaudus“ BC.

   [171] Raymundus] „Raimundus“ BC.

   [172] Bauniaco] sic ABC; cf. supra „Beruniaco“.

   [173] Bone] sic ABC; cf. supra.

   [174] Guillermi] „Guill.“ BC.

   [175] de] om. BC.

   [176] Bertrandus] „B.“ B „Bertrand“ C.

   [177] et] ligatura specialis pro „et“ A „et“ BC (!).

   [178] Guiraldus] „Guirald.“ B.

   [179] Gregorius] „Grego.“ A „Gregor“ B „Gregor.“ C. Čtení je jasné.

   [180] Petrus] „Petr.“ AB „Petrus“ C.

   [181] Raimundus] „Raimund“ cum signo abbreviationis A „Raim.“ BC. M. Zernerová („Copie de la
   Charte de Niquinta…“, s. 278, pozn. 84) čte v A chybně „Raimondus“. Jednak jde o u, jednak tu
   konec slova napsán není; od d je jen protažena tlustá čárka dolů (která zde očividně značí
   zkratku za us; jinde se v přepise Listiny v Baluze 7 nevyskytuje).

   [182] Bertrandus] „Bertrand.“ AC „B.“ B.

   [183] „de“ je tu v A napsáno nedbale.

   [184] Raymundus] „Raimundus“ B „Raimund.“ C.

   [185] Guiberti] „Guitberti“ A „Guiberti“ BC (cf. etiam A supra); correxi.

   [186] Et] ligatura specialis pro „et“ A „quod“ BC. Pravý horní konec ligatury je zde vyzdoben
   rozštěpením (jediný výskyt).

   [187] dixerunt] „dix.“ B „dixer.“ C.

   [188] Ermengaudo] „Ermengaud.“ A „Ermengaudo“ BC.

   [189] faceret] „facet“ cum signo abbreviationis A „faceret“ BC.

   [190] Tolosane] „Tolosan.“ A „Tolosanae“ BC.

   [191] Similiter] „silr“ cum signo abbreviationis A „simil.“ B „similiter“ C.

   [192] mandaverunt] „mandavert“ cum signo abbreviationis A „mandaverunt“ BC.

   [193] faceret] „facerent“ A „faceret“ BC; correxi.

   [194] fuit] „fu“ cum signo abbreviationis A „fu.“ B „fuit“ C.

   [195] factum] „fact.“ BC.

   [196] dominus] „dnus“ cum signo abbreviationis A „dus“ cum signo abbreviationis B „Dominus“ C.
   Koncové s je zde v A i B psáno jinak, než má Besse ve zvyku, nicméně tento typ vůbec není
   ojedinělý: viz např. 41^r, ř. 11; Dissertation, 41^r, ř. 1.

   [197] Isarn] sic A „Isarn.“ BC.

   [198] qui] „q“ cum signo abbreviationis A „q.“ BC.

   [199] Konec slova je jen naznačen, stejným způsobem jako v „est“ 40^v, ř. 1. B zde píše „est“
   normálně.

   [200] Feria] „fra“ cum signo abbreviationis A „feria“ BC.

   [201] XIIII.] „XIV.“ C.

   [202] in] „i“ cum signo abbreviationis A „in“ BC.

   [203] introitu] „intrto“ cum signo abbreviationis A (!) „introitu“ BC; correxi, non tamen sine
   haesitatione.

   [204] mensis] „msis“ cum signo abbreviationis A „mensis“ BC.

   [205] Post „anno“ A scrips. et del. {..} (quasi certe „ab“); etiam B scrips. et del. {..} (!).
   Za mezerou zde následují dvě přeškrtnutá písmena. Velmi zajímavé je, že zaškrtaná písmena,
   s největší pravděpodobností rovněž dvě a nanejvýš tři, se na tomto místě nacházejí i ve verzi
   obsažené v Dissertation. Zernerová hodnotí písmena jako v obou rukopisech nečitelná („Copie de
   la Charte de Niquinta…“, s. 278, pozn. 90). V B to platí, ale v A rozhodně nikoli. Zpod
   přeškrtnutí nahoře i dole vyčnívají linie, které dovolují s takřka naprostou jistotou
   usuzovat, že šlo o „Ab“ s velkým nedovřeným písmenem A, podobně jako v Baluze 7, 42^v, ř. 12;
   41^v, ř. 9; 40^r, ř. 10.20.21 a Dissertation, 38^v, ř. 6.16.19.22, méně výrazně také Baluze 7,
   41^r, ř. 1 a Dissertation, 39^r, ř. 5.

   [206] M.CC.XXIII] sic A „M.CC XXXIII“ B „M.CC.XXXII“ C. Číslo je v obou rukopisných verzích
   jasně čitelné.

   [207] Domini] „Dni“ cum signo abbreviationis A „Domini“ BC.

   [208] haec] sic A („has ou hac?“ Zerner) sic BC. Konec slova vypadá v A jako jediné písmeno,
   ale jde očividně o nedbale napsanou skupinu ec, srv. dosti podobné „haec“ v Dissertation,
   41^r, ř. 8 a zejm. „secta“ v Dissertation, 21^v, ř. 12. Je jednoznačně třeba číst „haec“.