Psychologie náboženství: Osnova k analýze textu pro seminární úkol

   

   Na jakou otázku studie hledá či nabízí odpověď?

   Jaká je to odpověď?   (Jaké řešení,  jaké tvrzení, jakou tezi dílo navrhuje či dokazuje?)

   Jakým způsobem byla tvrzení získána a jakým způsobem je řešení zdůvodňováno?   (Empiricky,
   experimentálně, odkazy na jiné  výzkumy, na zkušenost, na zjevení, na jiné teorie)

   Jak lze navrhované řešení hodnotit?   z hlediska přesvědčivosti odpovědi na otázku  (vnitřní
   kritika)   z hlediska širší přijatelnosti  (vnější kritika)

   Celkový dojem z díla, doporučení vhodnosti ke studiu.

   

   Při studiu jakéhokoliv díla je vhodné  napřed hlavní myšlenky reprodukovat, po té
   rekonstruovat a posléze interpretovat:

   Reprodukce   znamená citování a parafrázování obsahu pramenného textu, se snahou dodržet
   myšlenky textu bez jakéhokoliv zkreslení

   Rekonstrukce   je převyprávění textu v ”neutrálním” jazyce nebo v kódu, který odpovídá
   určitému zvolenému vztahovému rámci. Jde o úsilí vystihnout racionale, tj. hlavní myšlenky,
   ”Co asi chtěl ’básník’ říci?”

   Interpretace   je vystižením hodnoty textu pomocí vnitřních a vnějších kritérií a porovnáním s
   nějakým systémem významů

   

                                 Obecně k zaměření seminární práce

   Seminární práce bude systematicky analyzovat, co jednotlivá náboženství chtějí na člověku a co
   mu nabízejí

   Náboženství jako systém výroků o Posvátnu či Bohu/bozích se zabývá mimo jiné 

   vztahem světa a Posvátna,

   vztahem člověka a Posvátna,

   úlohou Posvátna/Boha/bohů ve světovém dění,

   vývojem vesmíru,

   utvářením, směřováním a smyslem života člověka,

   Posvátnem/Bohem/bohy jako tajemstvím,

   požadavky adresovanými člověku a přísliby

   Na co klade náboženství v analyzovaném díle hlavně důraz:

   - na smysl života (jak je chápán – v čem spočívá a jak má být realizován)

   - na pojetí spásy či osvobození

   - na návod k důstojnému životu; jak je chápána etika a vztahy člověka k světu

A. V osobnostní sféře

   tělo

   temperament

   charakter

   motivace

   schopnosti

   jáství

   životní dráha

B. v sociálním jednání

   kariéra, povolání

   etika soužití s lidmi

   partnerské vztahy

   přátelství

C. ve vztahu k světu a k hodnotám

   /lze strukturovat i podle Assagioliho systému/

   U každého okruhu pojednat i o tom, co je látkou, formou a obsahem požadavků a nabídek

   meditace

   modlitba

   tabu - zákazy

   příkazy, pravidla života

   uctívání / bohoslužba

   

                                    ZÁKLADNÍ DIMENZE NÁBOŽENSTVÍ

   DOKTRINA   jako jednota učení a směrnic. Systém věrouky, který je často zároveň analýzou a
   výkladem povahy skutečnosti i výzvou k akci, zahrnuje i pojetí dobra a zla, smyslu života

   MýTUS   Příběhy o Bohu a božstvech, stvoření, spáse či osvobození a často i událostech
   historického významu. (Mýtus nemusí znamenat výmysl, často je to metaforická interpretace
   doktríny.)

   ETIKA   Zásady a principy jednání v souladu s doktrínou.

   OBŘADY, RITUÁLY   Bohoslužby, svátky, uctívání, slavení významných událostí života jedince i
   společenství.

   ZKUŠENOST   Náboženská zkušenost zahrnuje prožívání "bázně Boží" a uvědomování si
   nadpřirozeného, posvátného; je to také pocit spolupatřičnosti a oddanosti tomu, co člověka
   přesahuje.

   SPOLEČENSTVÍ   Institucionální organizace lidí, kteří praktikují své náboženství, církev.