Kaptioly z dějin hudby v Německu ­ sylabus
Drážďany (Sasko)
Vládnoucí rod: Wettinové
Od r. 1539 protestantský stát
Kapela funguje již od 15. stol.
V letech 1613-14 do cca 1616 řídil kapelu fakticky Michael Praetorius.
Hans Leo Hassler v Drážďanech 1608­1612, předtím sloužil se svým bratrem v rudolfínské
kapele. Od podzimu 1615 fungoval u dvora jako ,,Organist und Direktor der Musica"
Heinrich Schütz, pozdější kapelník získal titul Kapellmeister, jeho největší vzestup do r. 1631,
díky jeho slávě Drážďany centrem hudebního dění.
Opery: 1627 Schütz ­ Dafne (ztraceno), opery k oficiálním oslavám, ale ne pravidelně, G. A.
Bontempi: opera Il Paride, 3 listopadu 1662, první italská opera v severním Německu. 1667
otevřen operní dům (Bontempiho operou Il Teseo), později italská operní společnost, 1685
kapelníkem Carlo Pallavicino.
1697 ­ August Silný změna konfese ­ dvůr se stává katolickým, kapela formálně rozpuštěna a
nově organizována pro katolickou kapli. Příliv hudebníků do Drážďan: loutnista Silvius
Leopold Weisse, Pantaleon Hebenstreit (oblíbení hudebníci Augusta Silného), z Francie
dechaři i smyčce (koncertní mistr J. B. Woulmyer ­ Volemeier, 1709-1728). Od r. 1711 také
houslista Joh. Georg Pisendel ­ považován za největšího houslistu své doby. Roku 1710
hudebníci z českých zemí, mezi nimi Jan Dismas Zelenka (kontrabas).
1714-1719: kavalírská cesta mladého kurprince Fridricha Augusta (1714 Paříž, 1717
Benátky, Řím, 1718 Vídeň), doprovázel jej mj. Pisendel, ten se v Benátkách zkontaktoval
s Vivaldim, který byl potom hrán v Drážďanech. V Benátkách angažovány nové síly do
kapely a pro budoucí operní ansámbl ­ Antonio Lotti, Johann David Heinichen do r. 1729
dvorní kapelník), Francesco Maria Veracini (houslista). Do Drážďan přišli 1717. Zelenka se
zatím ve Vídni vzdělával v kontrapunktu u kapleníka Johanna Josepha Fuxe. V Drážďanech
byl také největší a nejvíce ceněný sbor trubačů v Říši ­ 12 trubačů s 1-2 tympanisty (kurfiřt
měl funkci arcimaršálka).
Kromě drážďanské i menší ,,polská" kapela ve Varšavě (August Silný byl i polským králem),
zde od r. 1718 hobojista Johann Joachim Quantz, začal se učit na příčnou flétnu u P. G.
Buffardina (v Drážď. 1715-1749), pak získal od panovníka stipendium na tříletou studijní
cestu po Evropě a 1728 nastoupil jako sólový flétnista ve velké dvorní kapele, koncem roku
1741 odchází do Berlína na pruský královský dvůr.
Opera: starý operní dům přeměněn 1708 na katolickou kapli. 1717 nově angažovaná operní
společnost, členové angažování kurprincem Friedrichem Augustem v Benátkách, z Francie
baletní soubor s baletním mistrem. Nový operní dům 1719 k svatbě Friedricha Augusta s
Marií Josefou Habsburskou (dcera císaře Josefa I.) ­ opera Teofane od Ant. Lottiho.
(Pozn. - Händel viděl Teofane a líbily se mu výkony zpěváků, angažoval je do Londýna
(Francesco Bernardi-Senesino, Margerita Durastanti, Giu. Maria Boschi), nechal se
inspirovat námětem a vznikla jeho opera Ottone, kde tito zpěváci zpívali stejné role jako
v Teofane. Libreto hodně zkráceno, aby to měšťanské publikum v Londýně přežilo. Tiutlní roli
Teofane zpívala Francesca Cuzzoni, kvůli jejímuž pozdnímu příjezdu do Londýna se musela
londýnská premiéra odložit na leden 1723. Libreto Nicola Francesco Haym. Ottone poté
hrán v srpnu 1723 v Braunschweigu, 1726 v Hamburku s německými recitativy, hudbu
přepracoval Telemann.)
Pravidelný operní provoz se ale ve 20. letech nerozběhl, až později, s příchodem Hasseho.
Kapelník Heineichen onemocněl a 1729 zemřel, jeho povinnosti převzal ještě za jeho života
Zelenka, ten však místo kapelníka nezískal, jen post skladatele chrámové hudby, zemřel 1745.
Jeho nástupcem ve funkci chrámového skladatele od r. 1746 Giovanni Alberto Ristori, 1750
vicekapelník.
1731 kapelníkem Johann Adolf Hasse, se svou ženou Faustinou Bordoni povoláni z Benátek,
Hasse měl velký úspěch s operou Cleofide 13. září 1731, ale brzy se vrátili s Faustinou do
Itálie. Zpět v Drážďanech byli až 1734. Následujících 22 let zde Hasse psal a řídil nové opery
­ jednu, někdy dvě do roka, v karnevalové sezóně téměř každý rok, v roce 1750 získal Hasse
titul Oberkapellmeister.
Sedmiletá válka 1756-1763: obsazení Drážďan Prusy, kurfiřt utekl do Polska, kde
pokračovala operní představení. Hasseho rukopisy byly zničeny při bombardování Drážďan
1756, Hasse odešel do Itálie v prosinci toho roku. Po skončení války se kurfiřt vrátil roku
1763 z Varšavy zpět, operní dům sloužil Prušákům jako skladiště, nechali jej znovu opravit a
otevřen byl s Hasseho operou Siroe 1. srpna.
1768 po generační výměně panovníků se italská opera seria přestává hrát.
Lipsko (Sasko)
Centrum obchodu (veletrhy), nebylo sídelním městem dvora
Dvě důležité instituce: tomášská škola a univerzita (zal. 1409)
Těsné vazby univerzity s tomášskou školou, učitelé a žáci tomášské školy účinkovali na
bohoslužbách univerzity. Tomáššstí kantoři byli až do roku 1725 faktičtí ředitelé hudby na
univerzitě.
1539 reformace ­ změna církevní a školské organizace, všichni faráři i učitelé i tomášská
škola podřízeny městské radě. Lipsko se stalo centrem tisku protestantských zpěvníků.
1549 Kirchenordnung ­ tomášští a jejich kantor obstarávají jako dříve figurální hudbu u sv.
Tomáše i sv. Mikuláše (Nikolaikirche). Od 2. pol. 16. stol. začalo být bráno kantorské místo u
sv. Tomáše jako prestižní životní post, předtím to byla přestupní stanice k lepší pozici. V 1.
pol. 17. stol. vzrostly velmi kantorské povinnosti, nehudební předměty učil ve škole jen
omezeně, nadané žáky měl učit soukromě.
Potom přibyly pod správu tomášského kantora další dva městské kostely ­ Neukirche 1699 a
Peterskirche 1712. Ve vyšších třídách tomášské školy byli kromě zpěváků i instrumentalisté,
výuka na tom. škole zahrnovala i hru na nástroje. Kromě bohoslužeb hráli studenti i na
svatbách, slavnostech atd. V neděli se hrály kantáty, střídavě u Tomáše a u Mikuláše,
s orchestrem.
Johann Kuhnau ­ od r. 1684 varhaník u sv. Tomáše, 1701 ­ 1722 kantor. Napjatý vztah
s Neukirche i operou ­ odváděli jim studenty do orchestru. Ke konci Kuhnauova působení se
ke kantátám přidávají i oratorní pašije.
1704 Georg Philipp Telemann varhaníkem a hudebním ředitelem v Neukirche, 1705 opustil
Lipsko.
Po smrti Kuhnaua 1723 tomášským kantorem přichází Johann Sebastian Bach (městská rada
chtěla původně Telemanna, potom Christopha Graupnera). V prvních letech složil 3 ročníky
kantát, Janovy a Matoušovy pašije. Oratorní pašije střídavě v Tomášskéím a Mikulášském
kostele, od Keisera, Händela, Telemanna i pasticcia.
Collegia musica ­ hudebnická sdružení, zakládána studenty. Jedno z nich založil Telemann
ještě jako varhaník v Neukirche, bylo také činné při tomto kostele. 1705 Telemann odchází,
ale c.m. vydrželo o a zůstalo pod Neukirche. V letech 1739-41 jej řídil také J.S. Bach.
Od roku 1743 začali obchodníci organizovat koncerty a podnikat, stáhli k sobě nejlepší
hudebníky a studenty, 1781 založen v prostorách původně určených při veletrzích pro
obchodníky se suknem Gewandhaus ­ ten zůstal dodnes.
Opera v Lipsku: začala jako soukromý podnik: 1692 saský vicekapelník N. A. Strungk získal
kurfiřtskou koncesi na provozování německých oper během veletrhů. Postaven Opernhaus am
Brühl, otevřen 1693. 1702 řídil hudbu v opeře Telemann, angažoval tam své collegium
musicum. Po něm převzali operu další ředitelé hudby z Neukirche. Ve 40. letech přišly italské
operní společnosti, za sedmileté války konec (Sasko obsadili Prušáci). Potom se už hrály
německé singspiely (Neefe, Benda).
Berlín (Braniborsko, později Prusko)
Vládnoucí rod: Hohenzhollernové
1539 reformace; kulturní rozmach za Friedricha Viléma zvaného ,,Velký kurfiřt" (1640 ­
1688) ­ výstavba města, rozvoj kultury a hospodářství. 1685 toleranční edikt ­ příchod
francouzských hugenotů, Čechů, salcburských protestantů.
Rozkvět: 1701 ­ Friedrich III., jako král pruský Friedrich I., založil moderní orchestr
s novými nástroji, Centrem hudebního a kulturního života dvůr královny Sophie Charlotty na
zámku Charlottenburg ­ komorní koncerty, opery ­ italská opera i francouzské zpívané
balety (opery: Steffani, Corelli, Bononcini, Ariosti, Torelli, Fedeli; J.B. Volumier ­ tance).
Také německý raný singspiel.
1709 ­ Berlín získal statut rezidenčního města ­ spojení starého Berlína s dalšími okolními
menšími městy.
Úpadek: Od roku 1713 zapálený militarista Friedrich Vilém I. (do 1740). Z Berlína udělal
,,Garnisonstadt", zrušil kapelu i sbor trompetistů, nechal si jen malý ansámbl (dva pištci, čtyři
kantoři, šest signálních pištců, šest hobojistů). Sloužili za malý plat v regimentech (jedním
z hobojistů byl i G. Pepusch). Komorní koncerty se konaly jen u královny Sophie Dorothey
(útočiště milovníků hudby z dvorské společnosti).
Korunní princ Friderich (,,neškodný flétnista" :-) měl svou kapelu a po nástupu na trůn r. 1740
(Friedrich II.) ji rozšířil a tak obnovil původní velkou dvorní kapelu. V čele kapelník Carl
Heinrich Graun. Další osobnosti: C.Ph. E. Bach, František Benda a jeho bratr Josef, Jiří Čart,
který s Bendou utekl z Čech, Johann Gottlieb Graun (koncertní mistr, kapelníkův bratr),
Johann Joachim Quantz, učitel flétnové hry ­ nastoupil 1741, přišel z Drážďan.
Opera: 1686 přišli do Berlína první italští zpěváci ke dvoru, i za Friedricha III. (I.) italské
opery, francouzské tance a baletní pantomimy. 1700 v divadle na Stadtplatz první italská
opera.
1740 Friedrich II. rozkázal hned po nástupu stavět operní dům, C. H. Graun angažoval cca 8
italských zpěváků a po 8 franc. tanečnících a tanečnicích. Hlavním skladatelem oper v Berlíně
byl C. H. Graun.
Sedmiletá válka ­ konec, operní dům zavřen, ansámbl se rozpadl, Graun +1759, členové
kapely se ocitli v hmotné nouzi. 1764 ­ nově otevřeno, kapelník Joh. Fr. Agricola.
Friedrich II. měl velmi konzervativní vkus, nebyly hrány moderní opery, např. Gluck. Hodně
pro něj znamenal jeho houslový virtuoz F. Benda ­ ten zemřel 1786 a Friedrich II. téhož roku
krátce po něm.
Mnichov (Bavorsko)
Vládnoucí rod: Wittelsbachové
Vzestup dvorní kapely kol. 15 20 (Ludwig Senfl), hudebníci z rozpuštěné kapely zesnulého
císaře Maxmiliána I.
Největší rozkvět v době působení Orlanda di Lasso: 1557 tenorista, 1563-1594 kapelník;
Lasso měl dva syny: Ferdinand (od 1602 kapelník), Rudolf (tenorista, od 1600 varhaník),
vnuk Ferdinand 1613 poslán do Říma naučit se ,,novému stylu", (1616-1629 kapelník).
1559 ­ příchod jezuitů do Bavorska, zal. univerzity v Ingolstadtu, pedagogické uplatnění
dvorních hudebníků.
1651 zač. operního provozu u dvora v Mnichově (svatba: Ferdinand Maria a Henrietta
Adelaida Savojská), 1654 operní dům
1656 kapelníkem Johann Kaspar Kerll, po něm Agostino Steffani, Giuseppe Antonio
Bernabei (kapelník 1688-1732), Pietro Torri (ředitel komorní hudby, kapelník 1732-37).
Jejich opery se hrály u dvora.
(velkou událostí byla r. 1685 svatba Maxe Emanuela s Marií Antonií Habsburskou ­ opera
Servio Tullio od Steffaniho).
Francouzské vlivy: kurfiřt Max Emanuel v rakouském Nizozemí od 1692 (v Bruselu na
repertoáru Lullyho opery), potom v exilu ve Francii do r. 1714.
1722 svatba následníka Karla Alberta s Marií Amálií Habsburskou (opery: Pietro Torri: I veri
Amici, Tomaso Albinoni: Adelaide)
Ve 20. letech růst kapely, na předních místech Italové.
Zač. 40. let: války o rakouské dědictví, Karel Albert krátce českým králem (1741), potom
císařem
Potom konsolidace, 1747 další (dvojitá) svatba, vdávala se (do Saska) mj. i princezna Marie
Antonie Walpurgis ­ skladatelka a libretistka.
V opeře kastráti: Farinelli, Bernacchi, Carestini, zpěvačka Faustina Bordoni.
Andrea Bernasconi ­ kapelník v l. 1755-1784
V 70. letech na repretoáru Galuppi, Mysliveček, Gluck Mozart (italská díla: 1775 La Finta
Giqrdiniera, 1781 Idomeneo).
1777 vymření bavorských Wittelsbachů, přichází falcká větev z Mannheimu (Karl Theodor),
spojení mnichovské kapely s příchozí mannheimskou ­ přichází tradice německého
singspielu, který v 80. letech vytlačil italskou operu (hrány i Mozartovy Únos ze Serailu a
Kouzelná flétna).
Pozn. na okraj: bavorský princ, který se měl stát po vymření španělských Habsburků
španělským králem se jmenoval Josef Ferdinand, nar. 1692. Byl to syn kurfiřta Maxe
Emanuela a Marie Antonie Habsburské (dcery našeho císaře Leopolda I. ­ proto byl jako
dědic španělského trůnu pro rakouské Habsburky přijatelný). Zemřel však již roku 1699.
Mannheim (Falc)
Vládnoucí rod: Wittelsbachové (falcká větev), přechází 1777 do Mnichova
Město se stává kurfiřtským sídlem až r. 1720, kdy tam kurfiřt Karl Philipp von der Pfalz
přesídlil z Heidelberku i se svou kapelou.
Mezinárodní obsazení kapely: Němci, Rakušané, Slezané, Češi, Nizozemci. Od 1742 v zámku
operní dům.
Kurfiřt Karl Theodor od r. 1743, budování kapely, významní členové: Gottfried Finger, Jan
Václav Stamic, František Xaver Richter, Ignaz Holzbauer (1777 opera Günther von
Schwarzburg ­ vliv na Mozartovu Kouzelnou flétnu), Christian Cannabich (taneční hudba k
operám), Johann Baptist Wendling (flétnista). I Karl Theodor hrál na flétnu!!!
Mozart strávil v Mannehimu zimu 1777/78, když cestoval s matkou do Paříže.
Operní dům: v plném provozu i pro veřejnost až od r. 1748, nejprve italské opery (Galuppi,
Gassmann, Gluck, Salieri, Holzbauer), potom i německé. 1777 provoz končí (posledním
hraným dílem byl Holzbauerův Günther von Schwarzburg), stěhování do Mnichova.
A na závěr: Co je potřeba znát k testu:
- jména jednotlivých vládnoucích rodů a jejich přiřazení k rezidenčním městům
(pochopitelně kromě Lipska)
- z 16. a 17. stol. nic moc, ale určitě tam bude dotaz na Orlanda di Lasso v Mnichově a
Heinricha Schütze a spol. v Drážďanech.
- důležitá je první polovina 18. století ­ kdo ze skladatelů působil v kterém městě, i kdo v té
které zemi tehdy vládl. Není nutné znát názvy oper ani jména těch, při jejichž svatbách
opery zazněly (tyto údaje jsem přidala jen informativně). I když, pozor na Teofane....