Teorie literatury II.,podzi m 2007
3. 10. 2007: opakování versologie ­ interpretace básní
A nalýza: m etrika, strofika, prozódie; tropy, figury.
Interpretace
1)
TAJNÁ ŽALOSŤ
Tajná žalosť při mně bydlí,
kdyžť mi jie nelze vídati.
Zleť bude, ačť se to prodlí,
nebudu-l u nie bývati.
Bych pobyl u nie do roka,
zbyl bych smutka i všie núze,
netbal bych na zlého soka,
nechajžť bydlí ktož chce v túze.
Nepaměti, téť se lekám,
byť mne ke škodě netáhla.
Rač pomnieti, za toť prosím:
tys mocně v mé srdce sáhla.
Jáť pomním jedinké slovo,
toť mi přišlo k utěšení;
za sto let v mém srdci novo,
potom do mého skončenie.
Srdceť se nemóž děliti;
kdežť jest, tuť jest vší silú.
Pěkná, rač ustavična býti,
ač chceš slúti věrnú milú.
S šerým očkem sokolíku,
toběť sem v tvú službu poddán.
Najmilejší andělíku,
ty si mého srdečka pán.
(Jan Vilikovský [ed.]: Staročeská lyrika. Praha, Melantrich 1940, s. 31n.)
2)
IX HOURÁNÍ BOURAČEK
hourání bouraček cár hartusení courá
po mouru chmury, která vyšla z míry
osuhlou mrtvicí prázdna
taženou netopýry.
Chvil chundelaté chichotání s chutí
v padoucích škraloupech mění svou zvídavost,
by nalézalo rozhodnutí,
jež se ho netýkají.
A přece ještě včera drobná pera štěstí
o míru šera psala v těchto domech.
Tou skutečností duše místa
tak štípána je do bolesti,
že popelí se ve fantómech.
Mrak ptáků padá na koš pekařův
a zobe vzpomínky... Je máku na nich málo
a lehké jsou zlým časem, který šidí
na váze vše, co před chvílí se stalo.
(Vladimír Holan: Záhřmotí)
3)
ŽALM 63
Z granitu růžového, černého bazaltu
skutky tesané, ty rozhodují.
Ubásni se ve své mansardě,
rozbij bank, pak si postav dům:
tys ho nepostavil, není tvůj,
aniž tvá lest a cokoli,
v čem rejdí rozptylující démon.
Z růžového granitu, černého bazaltu
skutky tesané, ty rozhodují.
Jsou vždy bez kamene, ani nejsou vzduchem,
jsou vždy dechem, plachým pohybem
natočeným k plachtě na jezeře.
V tomto ponětí je básník sotva čtvrtý:
první je stařenka, druhý clochard v gestu,
třetí ta, co pere košile.
Ovšem jsou ghetta... a jsou postele
a mokrá nábřeží...
Tam někde bydlí filozof a odtud poplijem
vaše pyramidy, zpovyrážíme
oči vašich Sfing.
Co jste učinili? Ani my
neučiníme nic. ­
(Ivan Diviš: Žalmy)
4)
RAKVÁŘ
Jeden rakvář si jednou k jednomu mrtvému odložil láhev s rumem, zapomněl na to, přitloukl víko a odešel do hospody. Sedl
si ke stolu, objednal si štamprdli, pleskl se dlaní do čela, vstal, udělal pár kroků ke dveřím, pak ale mávl rukou a vrátil se zas
ke stolu. Co to děláš? zeptal se kdosi. Co že dělám? zamyslil se rakvář. Ale nic, vlastně nic, jen jsem tak mávnul rukou.
(Ivan Wernisch: Lásku já nestojím)
5)
ANTI (Ivo de Lux)
vystrč hlavu z polštáře
zbav se konečně tíhy
zbav se hroznýho vladaře
vodpráskni kilo stíhy
žij pij pyj
žij pij pyj
anti kvete
kdopak s náma dete
až k vokraji anti žumpy
pumpující antilumpy
voláme hlavy z polštáře
voláme živýho bleska
svět je plátěná deska
běžim s hovnem proti plánu
do plátna do hovno zatnu
anti anti anti anti
anti anti anti anti
(Pavel Zajíček: DG307, texty z let 1973­1980)