".....■**•/*«====
HÄBÄNlPRAHY S KUTNOU HOR0U
f
Toto pismo jest popsáno, když. jest bylo počítáno po úrodu Krista Pána, icmuž bud čest vždycky dán;:, s čtrnádete set a dvadceti,
když lid pražský, chtě ctně micti, Vyšehrad jest oblehl moci a tak ležal vc dne v noci před tiem snažně Vyšehradem, 10 jehož dobyl pravým hladem v sedmi nemal tak nedčlcch, v nichžto, když já v tuhách sedech,      "* složil sem to krátké čtenie, dobrým lidem utěšenie. m Protož, jest-li co dobrého v tom skládáni, Boha ctného z toho chvalte, neb od něho plyne jakti / kmene 'svého všecko dobré. Pakli scestné tg shledáte neb nedospělé, mé připište neviipnosti, chvíli krátké, nesnažnosti, neb tu trojí žáci vadu ncdospčlost v písmě kladú.
V  TÉTO   KAPITULE PRAHA  POROKUJE  HORE Z  JEJICH   NI. VDĚČNOSTÍ, KTEREZ OKAZUJE Ji ROZLIČNE PROTI JEJIEMU
MNOHÉMU DOBRODENÍ
■
as V čas vŠie búře i hřímanie,                  m
země hnutie, krup, blýskanic,
o němž svatý Jan pověděl,
když jest Božskú tajnost viděl,
stal sě zázrak nevídaný N  a od věkóv neslýchaný
teď nedávno v České zemi.
Vzemši sobě rok určený,
hádala sč Praha s Horů
před ctným sborem všeho tvoru, 34 při němž Kristus Pán sedieše,
právě činy vše sůdieše.
Praha stáše na pravici,
Hora v kútč na levici.
Praha slušné, ctné postavy, in žena krásná bez ohavy,
jasných oči, múdré řeči,
v zlatohlave ctně sč rděci.
Hora, ženka pohrbila,
k zemi hlcděc a blikavá, 45 šeplic řeči ulyzr\ ú.
otmlúváše, vrtlíc hlavú,
jenž mějiešc i v té době
kuklík s kytli sšit na sobě.
Stojec Praha tu poctivě, w však mluvieše dost horlivě
a řkuc: „Sudce vševědúcí,
Králi, Pane všemohúci,
rač nás málo přeslyšeti,
mé pře micrú přeměřiti, u vinu vahú převážiti,                             ««
neb važitcl duši jsi ty!
Přctlyš mě tcd s mú súpcři,
Bl