/ Na závit tematického celku o barokní poezii si připravte stručnou charakteristiku dél posledních čtyř probraných autoru. Alamodova poezie (z fr. ä la mode = podle módy) - typ milostné poezie 17. stol., zvi. v románských literaturách. Usilovala o galantní' vyjádření výrazy jazykově výlučnými, záměrně se odlišujícími od přirozeného jazyka. Typická je stylizace smutne'ho kavalíra a dámy. V našem prostředí'se nadměrně užívalo slov francouzského původu. Ukázky /. Diskursu Lypirona jsou souOa'sii publikace Smutní kavaleri o Utec, klcrou připravila) k vydaní Zdeňka Ti.li.i (1968); ú\i>tl napsal Josef iliabak. (Kniha obsahuje ješii icxly svetskť barokní poezie z tzv. Sborníku Anny Viianov.ske I Malý výbor /. Ccskc poc/.ic barokní' doby scMavil Milan Kopecký s na/.veiii Kapka rosy Ickouci (1968), včlST výbor pojmenovaný Růže, klcrou/ sinrl zavřela je od Zdeňky ľ ulic | ľ>70). Bohuslav Balbín (1621-1688) DISSERTATIO APOLOGETICA PRO LINGUA SLAVONICA, PRAEC1PUE BOHEMICA (ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO. ZVLÁŠTĚ* ČESKÉHO) (Rukopis i lei 1672-1673) tisk s uvedeným latinským nazvem ai /. r. 1775) 1 Okolnosti a príčiny vzniku tohoto spisu. 2 Hlavní příčinou, proč se starobylý jazyk měnil a musil měnit. je. že se do vlasti nerozvážni přijímalo množsiví cizinců a přistěhovalců; píše se též o skromnosti a snášenlivostí českého lidu. 5 Hromadí'Se mnohé jiné příčiny, které umožnily německému jazyku přistup do Čech. Slovanský jazyk nedávno utrpél v Čechách újmu. Druhy lidí nedbajících 0 rodný jazyk. Láska není nezřízená, dává-li se domácím přednost před cizinci. 6 Týž důkaz dále se rozvádí'. Záměry pojaté ke zkáze vlasti. Podvodný důvtip DOlitfldL Ne každé' rozmnožení důchodů je panovníkovi prospéíně. Chudoba a nedostatek mocné ji pobízejí ke vzpouře než velký nadbytek. 9 Jak velkým doporučením pro ušlechtilé lidi je znalost co největšího počtu jazyků, dále tafcé jak velmi slovanský jazyk usnadňuje učeni'se evropským jazykům. 1 I Jak všechny národy pečlivě chráni'a upřednostňuji svůj jazyk. 12 Starobylost a rozšřřenoM slovanského jazyka. 15 Dřívější'sláva slovanského jazyka plynoucí'z jeho starožitné šlechty, ze zaslouží lo.sti mocných lidi'a z vojenské proslulosti, což vše se béžnč zaznamenává. I ft Změna jazyka je v každém stále čin plný nebezpečenství a zvláště v Čechách ge projevuje jako nespravedlnost. Ustanovení Karla IV. ve prospech slovanského jazyka. Václav, král velmi lhostejný, popudil nerozumné proti sobe jazyky světa. Velmi těžká Chyba téhož krále. Zázrak jakýsi: mnoho cizích rodů v Čechách vvmřcli -i o o . .-------------------1------------------- 18 Závěr rozpravy k témuž muži nejznamenitějšímu. Co musí očekávat ti. kdo ke zničení vlasti přispívají radou nebo podporou. | Af se honosíš jakýmkoli jménem, ať se proslavuješ či ses proslavil titulem... jestliže jsi slovy a skutkem k tomu přispíval, aby chudí byli utlačováni, aby z nešťastných sedláků vysávali, ba srkali pot a krev, aby některým se ulevilo, jiným zase pňtížilo, a jestliže jsi pro dosažení přízně, vyhnutí se panovníkovu hněvu nebo pro patoiízalsiví, strach či odměnu mlčel, když jsi mohl mluvit a vystupovat ve prospěch vlasti naprosto zubožené, anebo jestliže jsi to všechno přímo podporoval úplatným jazykem či perem; krev ubohých lidí padne na tebe a na tvé syny! Utlučovatclúm chudých nikterak neprospívá přijímánínejsv. svátosti. (...) Bůh ať každému odplatí podle zásluh o vlast buď dobře, nebo zle! Toto je moje obžaloba. Objevuje-li se opožděné, je určitě pravdivá a nikdy nepresunie hýl spravedlivou. Ty, ó nejváženější a největší/, patronů české země, Václave! Buď Vratislavem a svým Čechám navrať starou slávu! Postav nás zase na to místo, odkud jsme vlasiní zbabělostía zločinnou nenávistíjíných nebo podlízavostí mnohých neprávem klesli, oddáni až do konce nejvěrněji Tobě a přesvaté víře i panovníkům! Ty ochrano a posilo našeho národa! Zanikneme-li, v Tobě zanikneme! Od nových obyvatelů bys mamě očekával lu úctu, s níž Tě česká země po tolik století následuje a miluje. Proto naléhavě opakujeme: [NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM! Nechccš-li snad slyšet nezdárné syny, slyš a vyslyš prosící předky, kteří se přimlouvají za své potomky a Tebe v nebi vidí! Svatý Václave, mučedníku Kristův, jediný dědici české země. oroduj za nás! muž nejznamenitější - ij. Tomáš ľešina z Čcchorodu, vysoký církevní hodnostář aBalbinův přítel, klen' dal podnět ke vzniku Rozpravy, a ta mu byla také věnovaná. (Pěšina působil - vedle Balbína, historiografa Čech -jako oficiální kronikář Moravy.) Balbmův text je pojednání o závažném tématu, zvládnuté vytříbenými uměleckými prostředky. Kam tedy patří svým základním žánrem? (Zopakujte si jako první bod domácího úkolu, kdo z probraných autorů takovým žánrem psal před Balbfaem.) Na základe vybraných nadpisů kapitol (tištěných standardním písmeni) a jejich podtitulů (v kurzívě) si uvědomíme hlavníry\\ tCXtU \ Přečtěte si cist záveru (vyznačenou slovy „Ať" až „syny" a dále „Bůh" >/: „spravedlivou") a doplňte, kterou další základní myšlenku kromě obhajoby českého jazyka tlilo obsahuje (Jako druh v bod domai-ího úkolu si připomeňte dva autor v „přcilhalhínovskvt li obran" češtiny.) Balbín chápe jako oporu národa šlechtu, vášnivě se však zastává chudých. tuto tezi na textu doložte. (U kterých humanistických autorů jsme se s podobným vztahem k chudým již shledali? Jeden byl např. překladatelem renesanční satiry V nadpise 16. kapitoly rozpoznánu- tendenci katolické" historiografie (kroni-kářství) příkře rozlisoval v hodnocení mezi Karlem IV. a Václavem IV. Jak se projevila u Baibúta? (Jake poslední bod domácího úkolu si vzpomeň na humanistické kronikáře. Který t nich byl asi svým pojetím historie lialbínov] blízký? Proč'.' Z jaké věroučné pozice své dflo psal?) Balbínův text je v mnohém pro barokní literaturu typický. Kde se v něm obje jí motivy zázraků? Jaké je zde chápání sv. Václava? Poslední vydání Balbřnovy Obrany připravil pod názvem Rozprava králka, ale pravdivá Milan I pecký (1988). VIKISIMII.IA IIUMANIORUM DISCIPLINARY (NÁSTIN HUMANITNÍCH DISCIPLÍN) disk / r. 1666] Kapitola V. O poezii a jejích druzu.li (...) Poezie je lidem dána nebeským darem. - Následující básník potřebuje předá síi. - Autorova omluva. - Básnické druhy a hlavní plody. Jako u většiny složek humanitního vzdělání říkávám, že nadání musí žíti a že f nutný větší důraz na skvěle přirozenosti než na všelijakých předpisech, tak to zv hlasitě opakuji při poezii. Pro mne není nejlepším básníkem, kdo ovládá největš počet zákonů poezie, nýbrž kdo budlo nejdokonaleji napodobí staré básníky, anebo sám dovede žít ze svého a s důvtipnou vynalézavostí dělá umění. Balbínův Nástin pojednává především o různých žánrech. Obsahuje i řadu přilila- I ilu (zvláště z antické literatury) a návodů, jak se „humanitním disciplínám" naučil. Kdo je podle Palbína nejlepší básník? Citovaná pasáž je vlastně součástí dobové poetiky. Pojem si zopakujte a uvedie, \ který antický autor napsal dílo s takovým názvem (a podobným obsahem jako Balbin). Nástin humanitních disciplin přeložil /. latiny ■ připravil k vydání Bohumil Ryba (1969). VITA B. JOANNIS NEPOMUCENI (ŽIVOT BL. JANA NEPOMUCKÉHO) (Tisk z r. 1680) Když z Boleslavi v hodinách večerních do Prahy se vracel, zpozoruje ho císař j Václav, tehdy asi. jak už byl zahaleč, z okna vyhlížející. Tu rázem přepadají vztek- 1 lého knížete všechny ony neblahé domněnky o králové Johanne, jeho manželce, mrzí I ho, že tolikrát od blaženého Jana utržil odmítnuli, a není již s to, aby sebe ovládl. Ne I tedy člověkem, nýbrž zlým démonem dýšc. posílá rychle, aby Jana přivedli. A jak byl j V prudke'm vzkypění hněvu, nemnoha užil slov: „Slyš, kněze", pravil, „smrt tebe ] čeká; nepovß-li mi již v té chvíli zde jak náleží zpovědi mé manželky a s čímkoliv 1 kdy tobě se svěřila vyznávajíc se, veta jest po tobě. Při sám Bůh, vodu budeš píli", I pravil císař, utopení v řece tím naznačuje. o m Lcgendisiika patřila vedli.- duchovní lyriky, historiografie B kaz.atelsiví k zá-' Uadním barokním žánrům. Na BalbfnOVě legendistickétn textu si povšimněte, jak - Ve srovnání s Hájkovou kronikou - zpracování lénu/tu motivicky košatělo. Doložte to jedním příkladem. Tato Balbínova legenda Se Stala východiskem mnohých svatonepomuckých 1 kázání, jejichž počet vrcholil v souvislosti s Janovou kanonizací (1729). (Ve slovníkové příručce si ověřte význam termínu.) lew vydal naposledy Josef VaSica (1940). V problematice se můžete zorieniovat podle knihy Vita Vlnasc Jan Nepomucký. česká legenda (1993). Z dalšiVli BalUhových díl m zasluhuje pozornost výběr / jeho historických prací od Zdeňky Tkne, berý nazvala Krásy a bohatství Česko země (1986). Překlad jeho pamflelickeho icxlu připravil k i ydánl I ioicf llcjnic v publikaci Pamiinrnápis (I9K8). I Karel Kanu (Asi 1660-1711) I CTYRV ŽIVLOVÉ PROTI HŘÍŠNÉ DUSÍ BOJUJÍCÍ -(Tisk z r. 1698) ,.(1) „Ó Země, Země! Já jsem chtěl na tobě narozený býti, ty pak mě stíháš a všecknu příležitost k mé zkáze vyhledáváš. (...) Já jsem tobě tu moc udělil, aby jsi \ ze sebe len a konopč vydala, s kterými by obnažený člověk zakrytý a ošacený býti mohl; ty pak v provazy jsi je změnila, s kterými bych od bezbožných židův svázaný byl. Já jsem tebe porostlinami a zelenými stromy vysadil k tvé okrase a k užitku lidskému; ty pak z toho metly a těžký kříž. mně působíš. Skryl jsem v tohé železo a jině metály: ty pak vyjevíte je. příležitost jsi k zhotovení kopí a hřebúv. s kterými by mně bok otevřený a s kterými by ruce a nohy mé probilo byly. Ó Země! Ó Země! Poznej mou dobrotu a lásku; dívej se. kterak já padaje na lebe, objímám tebe. ačkoliv jsi len a konopě k prova/um, špičaté trní k mě koruně, porostliny k metlám, dříví k kříži, železo k kopí a k hřebům zapůjčila; laskavé políbení tobě dávám, abych zase znova mé tobě požehnání udělil a zase znova do mé milosti přijal." ROBOTA CÍRKEVNÍ (Tisk z r. 1720) \ (2) Co jest se ale přihodilo? Ježek nevděčný Z prokázané sobě milosti počal se [■vždycky víc a více roztahovati, svými špicemi lišku lektati, až naposledy lišku Z jejího kvartýru vyhnal, a sám pro sebe je zcela opanoval. Nápodobní se přihodí s těmi, kteří srdce své dělej í (...) '. (3) (...) ..kdybych já ale do nebe pohlédnouti mohl. zdá se mně, že bych dříve (rychleji) spočítal svaté hejtmany nežli svatý voráče a sedláky." Račínovo dílo (ve své době hodnocené jako jedno z nejlepších) je součástí tehdejší početné homiletické I (kazatelské) literatury. Na jeho textech si iikáieme rozma-