15.19).J4 Item vinny kmen pravý, ,i odtud naporainá mtmeu In me n ego »/ u>/>n. zůstafitež i c nn( .1 já ve \ ti 11 itižto "' »' pafou i non potest fern frui tum u lemeilpso, nisi tiuuiserti m vile (Joml, tvti. slova jsou toho Stova vecného .i pravého kmemi vinného; sh »>•■ vu.v m.v; /n HM mununln. jakož ratolest nemůže nésti ovoce, sama od sebe, ncostane-lí pfi kmenu, též i vy jediní, Icŕ zůstanete ve rané, ■ jakožto len, skrze kterého aimrfa /"•'" ""/i f í f/ne ipso factum esi mhu {lata t .in. Všechny veci učiněny jsou (totižto skrze i» všemohoucí Slovo), a bez uéto nie není učiněno Patrnou dáví příčinu svého napomenuti a vyřčeného mezi tebou ;i kmenem podobenství, zjevní řkoucí: quia sítu ne nihil potešili faeere, nebť Ih/c mé nu nemůžete učiniti; na kterémžto kořenu Stepovaná Praha, jakožto pravá zahrada, spasitelnou vodou sv křtu pokropená a nebeskou pravé rosou božských milostí zaviazaná, múze se honositi n říci Fiona ""•;. (maus honoris et hont statíí (Beci,, U 22), kvítí mé, ovoce cii . víno plodící panův, slále pozůstávající, oslavila jak skrze mnohé zázraky jiné, tak skrze panenského téla jeho neporušeni, véznéných z pražského žaláře vysvobozeni, uťatého ucha (jak nepoškvrneného, lak nepoiušenébol ( panenským jeho teleni zázračné spojeni.2" A není co pochybovali, že nábožným sv Václava ctitelům lak někdy slaioholcslavské, ve kterých kvél Časného života svého zavřel, tak nyni dveře pražské, ve kterých kvél věčného života svého mzevřel. skiz.c lotižto obnovené zá/iaky jsou otevřené k náibylnéiiiu jeho uchu, ne darmo k svatému jeho tělu znovu přirostlému. Pnivý lezoniíii'- Který lake ani 00 západu slunce nepřestává kvésti, nýbrž tenkráte rořl I fcl ' nejlépe, oilkudž také dle vlastnosti své nápis doslává: Vespen (lontl Když slunce zachází jczoniin vychází K prostředku pražské zahrady zdvibna mého zraku, třeli kvílek spatřuji, okolo prostředku druhého víku přijaté V Praze samospasitelné víry křesťanské výborné kvetoucí, sv Stého Vojlčcha." pražského biskupa a mnohého národu jiného apoštola, po vykonaných pracích chvalitebných v prostředku Pražského hradu slavně odpočívajícího, kterýžto na způsob knížete apoštolův, jemužto Od mistra svého Krista bylo řečeno I u nie seqiieie (tom . 21,19), ty pojď za mnou (a na otázku téhož Mistra svého: Pelrr. amax nu- 1'etřť. miluješ mí. odpovídajícího: Domine, tu Kil, n.\<-, ,.i,, nteas, pas ovce méj, kterýžto, pravím, na způsob knižcle apoštolův sv Petra dle vzbuzováni Paní za Um Mistrem svým n Pánem, solitm (USÚŮa* (MaUlt, 'i..'i. Sluncem spravedlnosti. Kristem, šel pozoině A svou k nemu lásku v bedlivém pasem iclio ovčiček, \rrbii et i um/ilo, jak slovem, lak příkladem, proukazoval UStaViCflí •' via,lín kivi svou do poslední knipéjc vycezenou, potvrdil doetateCtlí Pravý Květ slunečný' Který z té příčiny v latinském jazyku WlsequllUH a v českem .liiiiconasledoviiv aneb /.i slnuieiii jdOW i H n.izvva, poněvadž stále za sluncem iako mihiček za uuláčkcni se ohnici a odtud také přivlastněný sobí nápis nesi- I!hi ani'", ihi oculi. Kde láska, tam oči milého se loď. Dále nesmini se pustiti do této zahrady výborné. Mnohá spaniloM. přílišná líbeznost ilio k vil i (jak roz.liíného, lak rozkolného) zaráží mé, v nižto samý hrad Pražský hojná jel zahrádka takového kvílí, huslí vyplnená růžemi mučedníkův, karafiáty rozličné barvy ivaCův, liliemi panen, takže není vrocc mísíc, v měsíci týden a vtýduí sotva den. ve kterém by nebylo spatřili nového a nového kvélu lakového, jakožto zasvéicnyrh novému a novému z ticl kterých v .slavným hrada Pražského chrámu metropoinlm ■'ynacház.i'ii se tacrae nUquiat aneb svaté ostatky "™"~ ■'zniívám já nym za pravé ono sv, :.u Baibina z Povát l-ii credo (praví on a |á nuleiáil se snáším) m hem ulluin m I ;■ I (uiuím Romain eui/iin), in qua Mm nun ei toi sum loiuni lypsuna iuvenile plus péTtgrutus passu {Sil ni ľiuyue. sotva věřím, aby v Ivvropi bylo nčktcié nieslo (jediný ftim vyjim.un), ve kteiem I ľ)