1) V NÁDRAŽNÍ HOSPODĚ LÉČÍM SE Z OPICE absence peněz mi brání zas opít se prašivá neděle! Mé tělo není s tvým… procitám v Hybernské před prázdným řeznictvím Jistě sám ďábel mne poslal sem pro lekci abych se pobavil dvojitou projekcí průhledným zrcadlem, sklem, které chvěje se a za ním pustý krám, Žer, prase, přežer se! Jako bych v zubech měl hořící zápalku s úšklebkem cením chrup na svou tvář na špalku slunce, jak zapadá, barví ji do ruda a chodci míjej mne s výkřiky o zrůdách Háky mi splývají s budovou nádraží na prasklou výlohu masařka naráží a vzhůru nohama leze mi po ksichtě syčím skrz čelisti: Tady máš, co jsi chtěl! Konečně vidíš sám, z čeho máš nejvíc strach ne z rudých cákanců na hloupých sekyrách máš strach jen ze sebe a ze zla, kterým jsi! …vůbec si nevěřím a tudíž věřím si Výklad svým Výkladem zrcadlí muka má oči si bojácně zakrývám rukama děsím se představy, že bych si s nima sáh na svou tvář zkroucenou v štítivých grimasách 2) POKOJEM OBCHÁZEJ POSTAVY celé davy kývám jim rukou a šeptám pozdravy… pokojem obcházej postavy tiše, jak se sluší… postavy bez rukou, bez nohou postavy bez těla, bez hlavy jenom s duší jenom s duší… NEDĚLÁM VŮBEC NIC, CO ZAČAL LISTOPAD nežiju, nemyslím, chtěl bych jen pořád spát celé dny sedávám s pohledem doblba spícího kocoura tu a tam podrbám a jeho pacička, rozbitá od broků probouzí ve mně sklon k humánním výrokům: - jak mohu proboha někoho vůbec hřát neživé kožichy, stažené se zvířat?! …kocour mi chápavě přikývne s povděkem a dál spí, zahříván neživým člověkem… 3) PRACH NA ZDECH, KNIHÁCH, UVNITŘ SKŘÍNĚ prach na mém stole s barvama i na obrazech, na peřině jež samým prachem narvaná se hemží moly, larvama… prach na klice (vždyť není kam jít)… ven z okna místo záclon vlají jen cáry sítě pavoučí a prach, jejž mám i na očích svou silnou vrstvou prozrazuje věc, jež mi nejvíc k ničemu je - já s pavučinou v náručí… ZŘÍDKA TEĎ OPUŠTÍM SVŮJ TEMNÝ PŘÍBYTEK ven mě to netáhne, radši sám popíjím ruce mám ke stolu hřebíkem přibité jinak bych zoufale sáhnul hned po pyji a to mě pokaždé velice vysílí - zbytečná námaha! Obzvláště visí-li… BYLO MI DNESKA TAK SMUTNO… Bylo mi dneska tak smutno z mých vlastních slov jimiž furt naříkám, jak žiju stěží tak jsem si v podvečer zašel sám na hřbitov abych si upřesnil, co je to Nežít …Chodím a přemýšlím, přituhlo, stmívá se nemám se k odchodu, postávám před branou a koukám se strachem na vločky ve vlasech jestli v nich roztají, anebo zůstanou… Slyším však hrobníka: - Hej pane, zamykám mrtví chtěj taky spát, běžte už domů! …poslušně odcházím, - proboha, ale kam?! - vracím se k aleji hřbitovních stromů 4) OTÁZKA VRÁSKAMA čelo mi brázdí: jsem tady, nebo tam nebo zde za zdí? …není mi pomoci není mi rady dál křičím do noci: kde jsem, jsem tady? jsem tady, nebo tam nebo tam za zdí? do slov se zamotám: jsem uzel, - z obou stran buším si na stěny… nejsem zde ani tam - jsem do zdi zazděný! 5) 6) CHCI-LI ZMIZET BEZE STOPY nebudu se v řece topit - uložím svou kůži línou na dno vany s kyselinou Zatímco si chystám lázeň přemýšlím a krotím bázeň: - jak, až budu rozežraný vytáhnu pak zátku z vany? Pomohu si mechanikou! - spojím drátem zátku s klikou a jak někdo chytne kliku pohřbí mě i bez hrobníků Jsem si jist, že každopádně zůstane má duše na dně… já vyteču stokou z vany duše usne do nirvány Hovno nelze umýt mejdlem… to, co není, zničit nejde jen to nic, co trápí hlavy kanálem se neodplaví… NECHTĚ JSEM SE POLIL KAFEM koncept se svým epitafem zapomněl jsem jeho znění a text už je k nepřečtení Co teď vzkážu příštím lidem (pokud někdo živý zbyde)?! že jsem zde žil v sedmém nebi? - vůbec nikdy jsem tu nebyl! Něco vzkázat? - Co a komu?! ty pitomče, směj se tomu! - u konce až budeš s dechem skončí s tebou život všechen! KONEČNĚ VYRAZÍM NA DRÁHU ZLOČINU nějakou zapadlou poštu si očíhnu vejdu a zasyčím na ženskou kasy: Naval sem peníze, nebo ho vytasím! vím, je to riskantní, může se lehce stát že zdrhnu s výkřikem: Už mi zas nechce stát! MARASMUS? ASKEZE?! UŽ MĚ TO NEBAVÍ! stejně tak celibát, ten mne sral po léta nevím, proč Březina nezůstal Jebavý může snad krásnější jméno chtít poeta? 7) DNES BYLO MI DVAADVACET… moc šťastně se však netvářím mám pod nohama další klacek s hvězdičkou křížek v diáři - blíž ke smrti než ke stáří blíž do rakve než do kolébky blíž rozpadu než srůstu lebky však o to blíže úniku… je život vskutku „unikum“?! snad nebude jich probůh více? mně stačí jeden – zlá lasice v mém pobořeném kurníku! DĚSÍM SE KRŮPĚJÍ, JEŽ ZBYDOU VE SNĚHU bojím se přemýšlet – krvácet na sníh zítra zas rozmotám při trpkém úsměvu obvazy s otiskem mých dnešních básní Zítra, než rozmočím ztvrdlý chléb v kafáči musím se ujistit o dnešní noci co bylo, přečtu si ze skvrny na fáči - z bolesti zůstane jen temný pocit Tak, jak čtou ze sazby pozpátku sazeči já denně převracím otisk své rány básně jsou v podivném, neznámém nářečí - dá se jim rozumět jen když jsou psány…