ti sporndj mnohým se bude zdát až nesmyslná. Ba CO víc, ani ja gám (sem nenasel přesvědčiví Argument* který by íi ptulpoŕilv narazil jsem jen na nekonečné spekulace n smySlenky Vfm, že to. co jsem zde napsal, |e nedostatečné; útěchou |e mi pouze to, že i vfiechnj oslabli pokusy, které (sem poznal, Jsou pravé tak Spatné*
Následující eseje by byl> (eSlě horší, nebýt ItriUkj B podnStA, kleré tni poskytli Mona Ellisnvá, Boh Oraní, Jíru Johnson a David Wiggins, a proto [sem liru za nö velmi zavázán. DfUe bych chlčl poděkoval univerzilč ve Swansea, kde jsem mel v roce 1993 lu čest proslovil na v\ ročním sympoziu J. EL Jones Memorial Lecture přednášku, jejíž části se \ propracované podobe objevují v 11- kapilule, dále nizozemskému Nexus Institut pri univerzite v Tilhurgu, dík}' némuž jsem se mohl zúčastnil dvou konferencí, ledne u YYafuturovi a druhé o uctívání model, díky nimž se zrodil) počátky šesté a sedmě kapitoly! dale Nadaci Pel era ľullora, která tni v roce 1995 umožnila proslovil přednášku na výročním sympoziu Peter Fuller Memorial Lei ture, jež se pn pfepra-covánfj opravení a rozftífení promSnila \ osmou kapitolu, a na Závěr univerzite v Cambridgi* kde jsem mři v roce 1997 lu ■ Vsi proslout prednášku na výročním sympoziu Leslie Slcphen Memorial Lecture, a tudíž jsem se dal cestou, která V závěru vyuslila v kapitolu devátou. Část trio kapitoly vyAla v City Journal, a proto bych chlčl timlo pudčkowil M.'fivdaklurovl tohoto Časopisu, panu Mvroau Magnetoví, že mi dovolil lento materiál znovu použit. Poděkoval bych chtěl také vydáva telstvl Fabcr and Fnber, že tni dovolilo citovat t básně Philipa Larkina Chození do kostela*
s
1.   Co je kultura?
Pojem kultura vyskočil v plné zbroji v polovina 18. sto-letí Z hlavy Johanna Gottfried« llerdera a od té tloby svádí (ednu bitvu za druhou. Kultur }o pro Herdcra životni mízou každého národa, proudem mravní euerĽH\ jenž udržuje |eho Integritu. Naprou tomu ZivUlsaÜon je ve své podstate len nánosem zvykri. zákonů a technických znalostí. Národy mohou sdílet rivilizaei, ve své kultuře vÄak zrtstnnou provždy rozdílné, nehol kultura (asné vymezuje, co jsou.
I idn myšlenka se dále vyvíjela dvéma smery. Němečtí romantici (SehelHng, Schiller, Pídíte, Hegel, Hölderlin) interpretoval í kulturu v souladu s Herdcrem jakož-lu určující podstatu národa, jako sdílenou duchovní silu, která se projevuje ve vAcch zvycích, v presvedčení a konám" daného národa. Dále tvrdili, že kultura formuje jazyk, umrníf náboženství a dejjn\ a ze zaneeháxá ^ iJ| "l sk rui Ičch nejn< patme|šíeh událnslerh. /ádny čleu společnosti, jakkoli Spatná vzdelaný, nem be/ kul tur\\ neboť kultura a příslušnost k (istému společenství jsou jedno a lolcž.
Jim. s|iíse klasičtí než romantičtí myslitelé lnterpre-lovali slovo kultura podle jeho latinského významu. Podle Wilhelma von Humboldta. zakladatele moderní uni-
0
ver/itv, neznamenala kultura přirnzen> rusí, nýbrž kul-tívacL A lak nemel kulturu každý, neboť ne každý mel dostatek volného času, zaujetí či schopnosti, aby se naučil \še potrebné. Mezi mladými kulliimimi lidmi sípák najdou tari, klen jsou kultúrnejší než druzí. UCc-lem univerzity )e podle něj uchovával a Sířit kulturní dědictví a předával je dalším jíeneracím.
obe tylo interpretace jsou Male a námi. První generace antropologii přijala Herderovo vidění a psala u kultuře coby praktikách a víře. jež tvoří individualitu kmene- každý clen kmene si podivuje sdílenou kultu ru, nebol lo lak vyžaduje příslušnost ke kmeni. Matthew Arnold a literal ní kritici, kleré ovlivnil (vcelně Klinia, Leavise b Pounda) sedali cestou Humboldiovou o považovali kulturu za majetek vzdělané elity, za duchovní výdobytek, vyžadující inteligenci a studium.
Abych se vyhnul zmatkům, budu odllSoval „sdílenou kulturu", tedv kulturu, jak ji rozumí antropolog, od vysoké kultury0 ve smyslu liste formy odborne znalosti. To nam jesle neříká, CO Im vysokd kultura |e, zda je to jedna v^c nebo mnohé, ani zda má lak ohromný význam, jaký jí Arnold a jelm slnupenei připisovali, ľroto se k lémlo otázkám musím vrátit, a to už proto, že na rozdíl od většiny lidí, se klerými se setkávánu souhlasím s Mattheuem Arnoldem. IJonmívám se, že vysoká kul* Iura nasi civilizace obsahuje vědem mnohem význam něJSI než v&echno, co lze poch>lil z běžné komunikace. Tento názor se obtížné obhajuje a jesle obtížněji se s ním žije, už proto, že |cdiu>m doporučením pro |eho přijetí je jeho pravdivost.
Zmíněná dvé pojetí kultury spolu po celý novověk vstupují do novech a nových sporů- Ze sutin mnoha vzá-jemných bitev pak povstalo pojetí Iřetí. „udílená kultura*' kmene je znakem Jeho vnitřní soudržnosti. Kmeny vlak v moderním světě podobné jako věi.siua tradičních
10
společnosti mizejí;  Obyčeje, zvyky* slavnosti, ríluálj
a vérouky |sou proměnlivé a poloviéalé, staly se odrazem naSť prchavé a vykorenené existence, závislé (stejné jako my sami) na moderních objevech. Navzdory lomu vSeinu a přes všechny vymoženosti a zařízení, usnadňující práci, díky nimž jsou ostalní lidé éím dál tím více poslradalelní, json obyvatelé moderních mést společenskými lvor> toutéž mčrou jako příslušníci tradičních kmenu. Nemají klid, dokud si nevytvoří společenskou identitu, podobu pro okolní svět, která jim tím» že je takto představuje ostatním, poskytuje jistotu v ně same. Moderní život je pln> tohutu hledání Jdeuti-ly". Pojem je to Sice nestály a může se proměnil i něko-iikrál za život, nikdy třeba i dvakrát do roka, přesto však má mnoho společného s vazbami prí>Iusníka kmene na sdílenou kulturu. Hozvíjrní „identity44 je, vyjádřeno existencialistickým žarponein. modus Mb\ii pro-druhé**, nárokováni místa ve veřejné sféře. Je dáno výběrem, vkusem a volným časem jedince, živi sv populárním uměním a zábavou; nejobecněji řcěeno, je výkonem představivosti V tomto ohledu se podobá vysoké kultu re literární a umělecké tradice.
Třetí chápání pojmu kullury - populární kultura, jak ji budu říkal - se stalo předmětem zkoumání sociologie. Definuje téma „kultu rologie", akademické disciplíny, založené Kavr.....idem Williamsem, jež měla v anglosaském SVOtě nahradit akademicky obor anglický jazyk. Williams byl literární kritik, jeho rovnostářské sympatie jej v&ak príiuěly vzbouřit se proti elilárské tradici odborného literárního vzděláváni. Zastával názor, že vedle elitní kultury vySSích vrstev existovala vždy jeAlř další, neméně cenná kultura lidová, která posiluje solí-dárnost lidi tváří v tvár útlaku, jejím prostřednictvím Člověk vyjadřuje svou společenskou identitu 1 porit sounáležitosti. V\ ílliamsovo anlielitáŕství zahrálo na tu pra-
M
02
vou strunu a pojem ktilliiry Ms lak v moderních podmínkách rozšířil i na formy populárního u ruční a zábavy. V důsledku tohoto akademického rozšírení začal pojem kultury ztrácel no přemosti. Každá činnost a každý lid-sk> v) tvor Jsou dnes považovány za kult mm, stačí, že jde u pruduki apolečenaké Interakce, rormujícl ideuiitu |e-dince.
Populární kultura může být dvojího druhu: zděděna nebo získaná. V Evropě a Americe však zděděně (lidově) kultury vyhubila glohalizace a nahradila je směsicí komerce, jíž se /abyvám v dalších kapitolách. Jislé prv-ky lidové kultury (zejména v hudbě) se Malý surovým stavebním materiálnu p m vysfike umenia v přetvořené formě se objevily v dílech Barlúka, Vaughana Williarnse a Coplanda. Zbytek se změnil ze zděděné I rad ice v komercializovaný „odkaz* a zírá na nás z vitrín skanzenů a muzeí. Moderní ělověk se může nechat okouzlit li-diivvmi kroji, lidovými tanci a slavnostmi, ale svou identitu jejích prostřednictvím již nenachází - což. řečeno linouti slovy, znamená, že lidová kultura |e mrtvá. Lidová píseň (foik) se stala pod kategorií populární hudby, v současnosti však již nemá kořem ve zděděném společenství.
llerderovn pojed kullur> je „parlikulnnsfit ke". Kul» Iura je zde definována jako cosi odliSnčho, izolovaného - ostrov „my* v oceánu „oni". Naproti tomu llumboldlo-vn pojetí je „univerzalistické": pndle ně) vnímá kultivovaný člověk lidstvo jakožto celek, zná umění a literaturu jiných národů a má cil a pochopení pro lidský život ve všech jeho v\ ššleh formách 1 usilováních. ProÖ se pro dvě tak protichůdné predstavy používá lotěž slovo? Proč psal knihu u kultúre, klera pojednáva „sdílenou kulturu*4 a „vysokou kulturu". Jako by byly nějakým zásadním způsobeni propojené? Coby vzdělanv člověk se při» kláním na stranu Wilhelma von lluiuboldla a Malihewa
12
Arnolda. Coh> staromúdiíího Angličana mě In táhne k Ilerdernvi. Jedním z důvodů, pro které jsem se pustil do psaní léto knihy, je přesvědčení, že obě tyto ínklina-ce v\ růstají / jeduuho a téhož zdroje.
Pro začátek však musíme vyjit / představy, že hovoří-me-II o kultuře, máme co do činění s třemi Či více odlišnými pojetími. Staěí položil jednoduchou otázku Lypu: „Je pasta na zuby součásti kultury V" Herder by na to řekl: „Rozhodně ne, ale možná je součástí civilizace." 'lake Arnold by řekl, že nikoliv, jedním dechem b\ vSak dodal, že pasta na zuby, kterou na svém slavném Portrétu tasemnicě využila Pani Germová, rozhodně je - byť politováníhodnou - součástí národní kultury. Profesor kulturolnsie váni nejspíše odpoví: „Samozřejmě že pas* La na zub_\ |e souěástí kultury," neboť pasta na zuby je přece jedním z prvků, sloužících k vyjádření společenské identity Člověka, a rozhodnuti ji hntf použít, nebo nepoužít Je rozhodnutím adresovaným okolí- (Jen si to zkusit* představit, Amerika bez pasty na zuby!)
Moje metoda, objevující se v následujících textech, může být směle prohlášena za archeologickou. Hodlám zkoumat vrstvy moderního vědomí, z nichž některé budou starobylé, až geologické, jiné sedimentoval) teprve nedávno a ješ!ŕ stále lo v nich vŕc a kvasí. Zahájím své úvahy zamyslením o sdílené kultuře a o jejím místě \ ži votě kmene. Mo/na wím přijde výstřední zahájit zkoumání našeho tématu v tomto bodě-Jelo vsak stejně \> strední jako zahájil je kdekoliv jinde. Neboť ti, kdo píší o kultuře, jen málokdy něco zahajují. V literature, se kterou jsem se setkal, autoři povětšinou začínají in me-diLs rebus, bojuji" na jedné ci druhé straně barikády v bitvách, které jsou nyní už tak zmatené, že jejich vyznám leiueř nikdo nechápe. Ne snad proto, že by pro stromy neviděli les, ale prnlo/e se nepodívali pod stromy, nehledali energii, který je skrytě oživuje,
n