KüLTURM SNOBISMUS V zemích, kde vývoj dospěl k vytvořeni ostře rosdisenvefa společenských tříd, bují zpravidla společenský Snobismus, Lidé jím posedli se maží napodobit usilovné k nerozeznání zvyky a způsoby vyšší třídy^do níž nepatří, ačkoli jim. nejsou běžné ani z tradice, ani Ke životní zvyklosti a ačkoli nemají k tomu obyčejně ani vnějších prostředků. Proto jejich úsilí obvykle selhává a ukazuje se jako něco v jádře pochybného, mělkého a falešného. Klasickou zemí společenského snobismu jest Anglie, v níž vzniklo jeho jméno i proslulá knížka o jeho typických představiteli c h. Odrůdou společenského snobismu je Snobismus cizokrajný. Zakládá se v pochybeném napodobení nikoli vyšší třídy vlastního národa, nýbrž vyšší třídy národa cizího, o níž ten, kdo takovému napodobení propadl, ví jen z krátkého styku s ní nebo také toliko ze Čtení a vyprávění. Mení snobis-memf když někdo, kdo pobyl v cizí zemi dlouhá léta, setrvává ve zvycích, které si tam prisvojil, z pouhé setrvačnosti i po návratu domů. Keni to snobismem už proto, že takové mechanické setrvávání v cizích zvycích nebývá provázeno nadutým opovržením k těm, kdo si počínají jinak. Toto naduté opovržení k nepoučeným je vedle falešného tónu celého počínání druhým podstatným znakem pravého snobismu. Jím se liší od pouhé hry na něco, čím nejsme, jíž se s rozkoší oddávají například děti, a od přičinlivého a v jádře skromného napodobení lepšího života z upřímné touhy dát se poučiti zkušenostmi jiných. Společenský vývoj nebyl u nás od polovičky devatenáctého století příznív vyšším třídám s vyhraněným životním stylem. Ty z nich, které měly dříve zřetelný vliv na náš společenský život, vymiaely z národního prostředí, a nových nepřibylo. Šlechta a národ se rozešly, měšťanský patriciát zašel s pádem staročeské strany a rychle vzrůetající třída průmyslníků nedovedla jej nahradit. Společenská struktura národa se dostala do pohybu a v společenském životě bylo a je znáti následky rychlých vzestupů a stejně rychlých úpadků. Přitom se do měst dostávaly s příchodem nových svěžích sil z venkova také vesnické návyky a houževnatě se tam držely. Neklamnou jejich známkou bylo soustřeďování všeho života v kuchyni, i když rodina měla byt o několika pokojích. Když srovnáme poměry u nás s poměry v zemích, kde společenká kulturu městská je v národním celku hlouběji zakořeněna, objeví se nám tu velmi nápadný rozdíl. Poznávají to zejména cizinci a je příznačné, že italský diplomat, jenž před nějakými patnácti lety napsal o Praze podle vlastní zkušenosti sympatickou knihu, nazývá nás přímo národem selským. Jak je vidět, chybí u nás v novější době v struktuře národa velmi dů~ 386 ^k^n-LniiMin muiptuľ n, h\,ih , n m i m,Wffli t.r uve*iii)unliit«liiU,ralillH.il>i Um 'umutj. j r. jniii.i^m.h č.n-.k.ho^i.d^mu N^Wupu, ., nun n m n d • p. p, h lojjk morami třídní jako pínii (po t< vti mi m i£fiui niopik n i 71 m kí r 11- m-r vrstva, napríklad lu itinnM\imi dnu k t In 1 nt-L.h|M piumi-lnn 1 žyi pro rozľahlí y ,\ , mu teni zi\ntmh< st\U \ uu-ilirh pml v. ,,u '.pult eeuskou umní) n\ hr/ U «m jejnh lor.nou p -pol. <_i n kí simlěíeui lidnotlrw« p..* div h -nohismem \ zd\L mpiikl id mlad. »nmink\, kterŕ u uai - po\ ízIimuí /rfti nmělosli vuhowti hkou -tikají jfdn 1 pus druhou s\e zabks m odis \rrpjnoMi % pri pjatc uaparadi utcti \a ih spim mjika i f d\ai 1 täkoiuna na zhMf (.nosu Mělk\ma \ \ pinav \iu zpu-ohi m s, lidi -na/i \\ porad iti s hodnot -mi piších poradí (at priwiw mlm wpnvdm) nttohl-o ^ oblasti -poli čenskych návyku, a společensky Snobismus není jedmym typem snobismu. Jsem pevně přesvědčen, že pro nás je mnohem příznačnější a mnohem nebezpečnější Snobismus kulturní, jenž bývá údělem národů, které musí v kultuře dohánět, co jim nepřízeň osudu nedovolila normálně prožít v době, kdy na to byl čas. Ze snahy, aby napravily, co bylo zmeškáno, upírají takové národy úzkostně zrak na výkony národů šťastnějších, ztrácejí víru ve vlastní měřítka a domnívají se, že f e vykoupí z domnělé méněcennosti, když si vytknou cíle nad vlastní možnosti. Ti, kdo poctivě tvoří, zápasí krvavě s touto chimérou a platí za ni zpravidla uedefinitiv-ností díla i přočaslo vykořeněností z domácí půdy- Nelze přece bez trestu tvořiti na základě cizím a bez zapojení do domácích souvislostí. Pouzí příživníci se dostávají z osudové situace kulturním snobismem. Jeho prvním příkazem je odposloiicliat hesla poslední importované avantgardy a stavět se jako někdo, kdo jde alespoň dva kroky před ní, Bez vlastní závaznosti hlásají kulturní snobové nejvypjatější požadavkv, a rubem této povýšenosti je okázalé opovržení pro všecko, co nedosahuje jejích výše. Kulturní Snobismus a to. co s ním souvisí, nejsou nevinné a neškodné hračky- Jsou to věci, které hluboko a nepříznivě zasahují do organismu kulturního života. Podvracejí správný vztah k cizím vzorům, ničí zdravý poměr k vlastní kulturní minulosti a matou názory na funkci umění. To jsou vesměs otázky, nad nimiž se vyplatí trochu se zamyslit. Počneme poslední z nicli, problémem funkce umění. V té věei je zapotřebí se 387 pevně stavět proti romantické tezi, že umění j« nadřaděno íivotu a že umělec tvoři mimo dobro i zlo, nejsa poulán ničím kromě své vlastní tvůrci vůle. Žádny národ, zejména žádný sárou zápasící o holé bytí, nemůže upustil od požadavku, aby umem posilovalo život a všecko, co je v živote kladné. Bylo by ovšem školáckou prostoduchostí, kdybychom chtěli tento požadavek vykládat ve smyslu kalendářové ieudeněmsstL Didaktická tendence se s pravým uměním nesnáší a kladnost soeho -/A-pornost uměleckého díla musí vyvěrati ■/.hvtosincho zaměření umělcova, To se však daří jenom tehdy, když umělce tvoří s poctivou upřímností a z mízy vlastní osobnosti jako oddaný dělník na veliké lise lidského Ovzduší prosáklé kulturním snobismem není příznivé takovým poctí« vým a osobitým dílům uměleckým, neboť strhává pozornost od věcí základních a nutí k netrpělivosti. Kulturnímu snobismu nesejde na opravdových tvůrčích Činech, jimiž se pevně staví tradice národní kultury, jde mu o efekt vypočítaný na uspokojení dočasné kulturní módy. Jeho hlavní starostí je zjišťovat, jaká móda právě platí ve věcech duchových, a potom s ní udržovat krok. Bylo již svrchu řečeno, že národy, které se opozdily, si s vášnivou vytrvalostí hledají vzory v nejvypjatějších a nejmodernějších výkonech národů jiných. Upírají proto zraky neustále do ciziny a jejich tvorba tím podnícená jsou jen marginálie na okraji cizího vývoje, a nikoli pevné tvůrčí úsili o kulturní tradici vlastního národa. Je pravda, že se národy neustále přiuěují jeden od druhého, neboť kultura je stálá výměna zkušeností a podnětů, ale je něco jiného se jenom přiuČovat, a něco jiného být v učení jako pouhý žák. Někdy musí být opravdu národ v učení u druhého, aby ho dohonil ve věcech, na nichž bytostně záleží, ale vidíme ve vývoji všech opravdu tvůrčích národů, jak doma učení přechází při prvních silných talentech v období pouhého příučování, V anglické literatuře šestnáctého století máme ještě u Johna Lylyho silný pocit, že jsme v plné době učení, ale pocit ten nás opouští u Edmunda Spensera a u bezprostředních dramatických předchůdců Shakespearových. V německé literatuře osmnáctého století působí ještě dílo Klopstockovo dojmem literatury, která se učí, ale již u G-. E. Lessinga a J. G-. Herdera se zesiluje naše vědomí, že tu nemecká literatura již vyšla z doby učení a počíná tvořit už samostatně ze svého. Naše česká literatura vstoupila naposled poslušně do učení u cizích vzorů v devadesátých letech minulého století a od té doby, tedy již přes padesát let, se nemůžeme zhostiti vtíravého přesvědčení, že se z tohoto učení (až na lyriku) dosud valně nedostala. Známkou literatury, která je ještě v učení, je nedehnitivnost, a že naše moderní literatura (až na uvedenou výjimku lyriky) působí dojmem, něčeho ne definitivního, a proto málo výrazného, je vidět i z toho, že se nám nepodařilo získat pro ni v cizině zdaleka tolik zájmu, jako získali pro svou moderní literaturu třeba Norové, ač je to národ o polovinu menší než my. Protože to zřejmě nemůže být nedostatkem talentů (na ty ukazuje to, co bylo vykonáno), 388 ttnuím 7X\msL kdo má očí iji 1 tmt nzí-vrif slastní, ■iL ur uj m ütn < děje ' ) 1 \ lni v 1 tního ^ ' I lni ftfudi cíkí-i» Id kina f linou Te,, ,e í ína f \ n ki j - u K 1 f 1 i f 1 i J n u i el tk tvor- he dl d pěla k » íniliMi li hl , , ■ mihl] U u 1 i t-t/ il \ m dem. Te tMre vt i m . í Uz K /Ir«Mu> n 1 im i i if j ^ luění, a i -e se pr< .tjh-zh pu\ } lni i run rtk- umu r n /j -uh u ntpocho- V c d nut mu m K hl s s ti k i hlisajit ik K | hwhvhis- toi cil kterehoh di ui m m tr< < hu i íl n izpet nezh iL u m-antická tr- idice ^ idtlilv , « m d it neu tikn eho známe In ih i r hrmovat hl- itorick > u -.kut I nst 1\ n: i predne pr n da ?ek- izd> , iirr tdr\\ ■sýhoj lělecký je čín^rt evoluční, neboť jsou výsostní umělečtí - tvůrci, kteří př. evedli s í na nové í dráhy tím , že dosavadní í tradici v základě pp o měnili be/, revoluce a b ez přeryvu :. Proti tv ä m průkopnickým označujeme je jako tvůrce dovršitelské a krásný a plně přesvědčujíc příklad pro jejich typ máme v Shakespearovi. Za druhé nelze říci, že se každý revoluční výboj umělecký setkává zpočátku s nepochopením a jest odmítán. Bataille romantique není jediný vzorec pro revoluční nastoupení nového umění. Nejsou naopak vzácné případy, kdy je nové umění přes svou revoluční odlišnost přijímáno s radostí a vřele vítáno. Je to zejména tehdy, když přináší nový, bohatší a aktuálně zajímavější pohled na skutečnost. Příkladem může být vývoj západoevropského románu v osmnáctém století. Kulturní Snobismus pozdně romantického ražení, jaký k nám zanesly cizí vlivy v čtvrtstoletí před první světovou válkou, je však právě k úspěšnému umění krajně nedůvěřivý. Jeho miláček je umění exkluzivní, nepřístupné, neboť to vzbuzuje v lidech jemu zapsaných blažené vědomí, že oni, znalečtí zasvěcenci, jsou něco zcela jiného nežli široké obecenstvo, a romantické pověry ho mimoto naučily věřit, že v umění má být neustálý neklid revolučního boje a nástupu nových směrů. Jdou někdy tyto nové směry v moderním umění skoro už tak rychle za sebou jako módy v dámských kloboucích, ale to kulturnímu snobismu nevadí. Nedovede se poučit starou zkušeností, že v domácnosti, kde se pořád uklízí, není nikdy uklízeno, a nevidí, že v umění, v němž pořád nastupují nové směry, nemůže žádný z nich vyzrát v skutečný, hluboko a Široko zabírající sloh. Kdo o tom pochybuje, nechť se zamyslí nad vývojem naší moderní architektury v posledních čtyřiceti letech a pokusí se v něm nalézt směr, který by pro jeho defmitivnost a obecné uplatnění mohl označit intere-sovanému cizinci jako reprezentativní sloh moderní české architektury. Neustálé proměňování programatických ideálů má v umění i tu nevýho- 389 du, že brání, aby se ustálil obecný umělecký vkus, který by bez rozdílu směrů a slohu uchránil každé jinak poctivé umělecké dílo základních kazů a vad. Je to věc, kterou můžeme pozorovat zejména, na českem románě. Od devadesátých lei, kdy byla upevňující se tradice Českého románu realistického zatlačena vlivem hesel a vsäoru hraných z driny, byly u nás napsány kupy románů a bylo v meh vyíkoiiSeno hodně různých románových metod a slohů, ale přesto (nebo spíše právě proto) nevžily se v naší literatuře základní požadavky epického vyprávění ještě natolik, aby se dovedly uchránit břichů proti nim alespoň všichni autoři, kterým jinak právem říkáme dobří, A přece patří takové základni znalosti k nul» né výzbroji řádného dělníka v každém řemesle. Rozumí se samo sebou, že se kulturní Snobismus, vyznačený myšlením a cítěním shora charakterizovaným, nemůže dívati než kose na umění středních poloh. Je to umění bez velkých nároků, netváří se revolučně a neusiluje o veliké činy průkopnické, ale je ho pro kulturní zdraví národa stejně zapotřebí jako pro jeho zdraví tělesné prosté stravy, neboť umění výsostné nestačí ani povahou, ani rozsahem všem potřebám národní pospolitosti. 1 umění středních poloh musí být ovšem vskutku umění, má-Ii správně plnit svou funkci. Znamená to, že přes všechnu nenáročnost a nevypínavost nesmí být ani neumělé, ani nedbalé a nepoctivé. Je tedy v právu, kdo se staví proti dílům, která po té stránce hřeší. Záleží však na způsobu, jakým se obracíme proti takovému paumění. Užíváme o něm dvou označeni, brak a kýč, ale mezi těmi je významový a pro naše téma důležitý rozdíl. Slovem brak označujeme obecně každou věc, která je bez ceny. protože nemá vlastnosti, jež má mít, a jeho užiti v oblasti umění je jen speciální aplikace jeho obecného významu. Proto má toto slovo, třebaže je silně citově zabarvené, také zřetelný obsah věcný a hodí se i v umění k hodnocení celkem klidnému a jasnému. Jinak se to má se slovem kýč. Tento výraz, vzatý z dialektického slovníku anglického a přišlý k nám z hantýrky pařížských výtvarníků v devadesátých letech minulého století (nejstarší doklad v materiálu Kanceláře Slovníku jazyka Českého je z roku 1897 a je vypsán z Volných směrů), zůstal i v našem prostředí výrazem hantýrkovým, jehož užívají toliko umělci, kritici a lidé, kteří se k nim přidružují. Právě proto je slovo kýč přímo nabito afektem, kdežto jeho obsah věcný je mlhavý a spíše se vyeiťuje než vyrozumívá. "Všechny tyto věei, hantýrko vit á odbornost, prudká afektivnost a věcná mlhavost, činí je výborným prostředkem k tomu, aby jím kulturní Snobismus výmluvně vyjadřoval jak svou zasvěcenou povýšenost, lak své hluboké opovržení ke všemu, co se mu nezdá. Je z něho téměř vidět nakrčené chřípí afektovaného posuzovatelc. Zpravidla postihuje verdikt obsažený ve slovu kýč díla, která bledí nahradiť poctivé hodnoty umělecké falešnou líbjvostí, a takové odsouzení je ovsem zcela v právu. Nejasný věcný obsah a silná afektivnost vedou však k tomu, že se tento hodnotící termín stává snadno'palicí, kterou lze ubít bez ohledu na umělecké hodnoty každé dílo. jakmile se stane pro 390 úspěch u obecenstva nápadným a podezřelým. Trpělo tím a trpí (když ne v kritikách veřejných, tedy v úsudcích sdělovaných od ucha k uchu) mnoho uměleckých děl střední polohy, ba i díla nároků vyšších, pokud dávají přednost pevné tradičnosti před problematickou revolučností. Pro díla. která hledí vyhrát falešnou revolučností (a není jích málo), se « nás kupodivu žádnv odsuzující termín neujal. Nerad bych, aby to, co jsem řekl v předen, á sejících odstavcích, vzbudilo třeba jen slin domnění, že lámu hůl nad veškerou moderní literaturou, která nám vyrostla v posledních padesáti letech. Naprosto ne. Je to přece literatura, kterou jsem žil v mládí i později, a vím, co poctivého úsilí bylo na ni vynaloženo, a jakého zjemnění a obohacení se tím dostalo našim literárním prostředkům výrazovými skladebným. Stále více se však ve mně utvrzuje přesvědčení, že jsme v revoluci, která této moderní literatuře uvolnila cestu a určila směr, zašli příliš daleko. Naše literární tradice byla v letech devadesátých již dost silná, aby bylo stačilo se u moderních směrů v cizině jen přiuěovat, ale my jsme se místo toho dali cizině do učení, a to s takovou vervou a tak důkladně, že ještě dnes, po pěti desítiletích, se nějak nemůžeme dobře dostat z toho učení na cestu k literatuře opravdu samostatné a opravdu naší. Jak to bylo bohužel v našem kulturním vývoji již několikrát předtím^ oddělili jsme literární revolucí let devadesátých svět starý a nový zářezem příliš hlubokým a zbytečně ostrým. Tímto zářezem se u nás příkře aktualizoval rozpor mezi moderními proudy a tradiěnim myšlením a vytvořila se živná půda pro kulturní Snobismus, jehož povahu a neblahé působení jsem se snažil postihnout v této úvaze. Podnikaví redaktoři a nakladatelé časem poznali, jak obchodně prospívá, když se tomuto snobismu hoví, a za jejich vydatné pomoci prosákl postupně velikou část naší vybrané čtenářské obce a početný zástup kritiků, jimž se zdá samostatné myšlení zbytečnou námahou. Není bez zajímavé příchuti, že se málo cítila kolize povýšeného literárního snobismu se skrovnou společenskou a životní úrovní národního celku. Nejnápadnější to bylo, jak bylo již odborně konstatováno, u českého literárního ďekadentství- Nesouhlas rafinovaného chtění kulturního a vlastních životních možností bývá znakem národů s kulturou odjinud naoěkovanou a ještě nezakořeněnou. Jen tak je možno, aby tenká slupka honosné vybranosti pokrývala horu života zcela primitivního. My k takovým národům již dávno nepatříme, ale svou politikou literárního a výtvarného tvoření jsme se v posledních padesáti letech sami vtlačili do jejich pozice. Zbývá se ptát, jak -vyjít z této neblahé a nežádoucí situace. Není pro to cesty jistější nežli vytrvalé a poctivé úsilí kritické, které by vášnivě zápasilo s problémy v naší úvaze nadhozenými. Pří mnoha otázkách se budeme musit smířit se skutečností, že pro ne nenajdeme prací přípravných. Minulá desítiletí si nevšímala otázek, které nám připadají palčivé. Sám geniální tvůrce moderní české kritiky F. X. Salda zabořil hrot svého pronikavého zkoumání do problému, který vedle otázek našich vypadá 391 KCela individualistický, a zápasil do krve o puanání pravá podstaty tvo* ření básnického. Dlouho se budeme vracet my i tie kdo přijdou po nás, k nádherné kořisti, která byla výsledkem tohoto Šaldova kritického %á« pasw. Nedá se však popřít, že nám jím jen velmi málo osvětlit eestii, po »fž se má nás národ brát za kulturou vskutku svébytnou a naší. K torem, abychom si kladli takovou otázku a hledali k ní odpoveď, je zapotřebí pokory, která nás mení ze svémoených individualit ve věrné dělníky národní pospolitostí, a takové pokory F. X, Salda neměl. Cítil, že ji nemá, zatoužil někdy po ni a tu a tam se dokonce pokasil se jí dobrat, ale bylo to marné, fealdova povaha, která se jako kord s nejlepší oceli k každého vynuceného prohnutí vždycky hned Kase pružně vracela do svého útočného pratvaru, nic takového nepřipouštěla a nepřipustila. 392 SPOLEČENSKÉ ZÁKLADY KRÁSNÉHO HOVORU Zvlástwím druhem hovoru je hovor, který je veden jes pro radost z hovoru a Besraěřiíje k žádnému praktickému cíli nebo alespoň k němu nesměřuje přímo a přede vsím. ostatním. Je to milý ssjev společenské družnosti a ve forme zvláště vypěstěné se stává přímo uměním. Dosáhne-Ii této úrovně, můžeme o něm mluvit jako o hovoru krásném. Toto označení má výhodu stručnosti a jednoznačnosti, neboť zřetelně odděluje vyspělou forma hovoru vedeného pro radost z hovoru od vyspělých forem hovoru zaměřeného prakticky, snažícího se dobrat nějakého konkrétního výsledku. Krásný hovor je možno srovnávat s koncertem orchestrálním neho s koncertem sborového zpěvu. Při koncertu jde ovšem vždy o reprodukei něčeho předem stanoveného a botového, kdežto hovor je pokaždé novou improvizací. Tu i tam se však sdružují partneři různorodí, ale sladitelní a tu i tam vzniká jejich součinností výtvor, který v účastnících aktivních i pasivních zanechává, kdyS se zdaří, vzpomínku na krásný prožitek. Srovnání krásného hovoru s koncertem orchestrálním nebo sborovým můžeme roKvíjet dál a nemusíme se bát, že to bude jen planá hra s analogiemi. Obě věci mají tolik příbuzného, že nám z jejich srovnání vyplynou vytknutím shod a rozdílů mezi nimi důležité opory pro úvahy o našem tématu. Už jsem řekl, že se jak při uvedených hudebních produkcích, tak při krásném hovoru sdružují k součinnosti partneři různorodí. U hudebníeh produkcí jsou to různé druhy nástrojů a různé druhy lidských hlasů, u krásného hovoru mluvčí s různými životními zkušenostmi a různým zájmovým zaměřením. Na rozmanitosti složek záleží tu i tam bohatost a barvitost výsledného účinku. Smyčcové kvarteto by znělo mnohem ehuději, kdyby v něm hrály čtverý housle, místo aby se k dvojím houslím přidaly viola a cello, a dechový orchestr zní právě proto méně barvitě nežli orchestr symfonický, že jeho nástroje nejsou tak rozmanité. Totéž platí obdobně i o hovoru. Představme si například hovor na večírku, na němž se sešli samí inženýři chemie zaměstnaní v průmyslu eukrovarmekém, nebo hovor bývalých spolužáků, kteří se sjeli při čtyřicátém výročí maturity. V obou případech se obzor hovoru jistě zakrátko mimoděk zúží na výraznou společnou základnu zkušeností a zájmového zaměření, a místo krásného hovoru vznikne hovor víceméně odborný, jenž se od pravidelné diskuse bude lišit jen nedostatkem piáno. Nepopí-rám, že i takový hovor může účastníky nadmíru zajímat a dokonale uspokojovat, ale ke krásnému hovoru má daleko. Hovor, má-li vyhovovat požadavku krásného hovoru, musí se vyznačovat právě nevýluČností, obecností svého obsahu, která je protikladem všeho speciáního odbor- 393