Synopse přednášky VYBRANÉ SOCIOPROFESNÍ SKUPINY I. / D. Drápala

   Téma MIŠKÁŘI - ZVĚROKLESTIČI

   _____________________________________________________________________

   

     o miškáři = zvěroklestiči (zvíře se klestí – nikoli kleští) = nunváři = švihaři, kastrace
       hospodářského zvířectva
     o nezbytní pro fungování hospodářství a pro chov zvířectva, ve starším období pro znalost
       dobytka a léčení také léčebné a veterinární služby
     o povolání typické pro vybrané obce východní Moravy (horské oblasti, špatné klimatické a
       půdní podmínky, zhoršené uplatnění jiných řemesel) – pomezí Valašska a Slovácka – okolí
       Slavičína, Bojkovic, Komně
     o znalosti si přinášeli z vojny, vzorem alpští zvěroklestiči (především Tyrolsko)
     o na Moravě největší rozšíření od poloviny 18. století, později ve Štýrském Hradci
       zvěroklestičská škola
     o povolání vynucovalo častý pobyt mimo domov, cesta za prací = miškůvka, dvě miškůvky za rok
       – delší jarní a kratší podzimní, museli vybírat vhodé termíny
     o výdělky zlepšovaly postavení rodin, promítalo v hmotné i duchovní a sociální kultuře
       (kroj, výbava domácnosti), vedlejší příjmy z podomního obchodu
     o docházeli na území ČR, na Slovensko i do Uher, Balkán, Polsko, Německo, Pobaltí, Rusko,
       rajonizace – vytýčení okruhu působení – soupeření, někdy spory o rajón, dědění rajónů
       v rámci rodiny
     o náročnost cestování, způsoby cestování, nebezpečí na cestách
     o vybavení: sajdák, tlumok, nože, břitvy, klamky = svorky, rožek s prachem na desinfekci
     o ve 20. století vytlačování veterinární službou, postiženi rozpadem monarchie po roce 1918
       a bariérami politickými i ekonomickými
     o utváření profesních sdružení, spolků, vydávání časopisů, pojišťovna, snaha o prosazení
       vlastních profesních zájmů, školení, pořádání kurzů
     o šviháčtina = mluva miškářů, směs dialektu, prvků z jiných jazyků, profesní mluva
     o zánik po II. světové válce

   

   

   D. BRZOBOHATÝ: „Zvěroklestiči na Slavičínsku. Slavičín 1998.

   T. HAMRLÍK: K dějinám zvěroklestičských spolků. Museum vivum. Sborník Valašského muzea
   v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm 2, 2006, s. 115 – 148.

   A. JAŠEK: „Šviháci“ – „miškářé“  neboli „ludé světoví“ na Bojkovsko-Slavičínsku. Vlastivědný
   věstník moravský 2, 1947, s. 51-62.