PRÁVNICKÁ KNIHOVNA SVAZEK. 37. FILMOVÉ PRÁVO VYDÁVÁ PRÁVNICKÉ KNIHKUPECTVÍ A NAKLADATELSTVÍ V. Linhart PRAHA II., LDT20W0VA 35. FILMOVÉ PRÁVO I. díl: Základní predpisy v zemi České a Moravskoslezské (min. nařízení z 18. !X. 1912, č. 191 í. z. s prováděcím výnosem), na Slovensku {nařízení ministra s plnou mocí pro Slovensko z 1. XI. 1 91 9, č. 1 74 s prov. nařízením) a na Podkarpatské Rusi (nařízení uh. min. vnitra ze 4. Vlil. 1 901, č. 64.573 a z 27. IV. 1918, č, 44.965) o pořádání veřejných představení kinematografických s doplňujícími výnosy, oběžníky a pod., s judikaturou a komentářem. II. díl: Předpisy daňové (daně přímé, obratová a j.), poplatkové a dávkové (dávka ze zábav, dávka hasičská aj.), pojištění úrazové, pensijní a sociální, vývoza dovoz filmů, právo autorské, ■výpovědi a dovolené, film kulturně výchovný, školské, osvětové a vojenské kine-matografy, předpisy elektrotechnické, podpora domácího filmu a jiná nařízení, vše to se zvláštním zřetelem k filmu a kinematografu. Výklad s autentickými texty všech nařízení a doplňujících výnosů, oběžníku, vyhlášek a pod., judikatura nejvyšších soudů a nejdůležitější formuláře. napsal JUDr. Jlilí HORA, ADVOKÁT V PRAZE, V PRAZE 1937. NÁKLADEM PRÁVNICKÉHO KNIHKUPECTVÍ A NAKLADATELSTVÍ V. Linhart PRAHA II., LUTZOWOVA 35 MZK-UK Br-río i 2619306074" VA I PRAVO PREKLADU VYHRAZENA. TISKEM KNIHTISKÁRNY „TYPUS« PRAHA-SMÍCHOV, Věnováno mému otci JVDr VÁCLAVU HOROVI, řádnému profesorovi právnické fakulty- ' Karlovy university. ' * '', \ ■m 2619306074 VII Předmluva. Je tomu letos právě 25 let, co bylo vydáno naří- '■'[*£ zeni ministerstva vnitra ve shodě, s ministerstvem ",\:-;p veřejných prací z 18. záři 1912 c. 191 ř. z. »o pořá- . . .ľ-t- dání veřejných představení kinematografických«, . . :>./.f: a to jako p r o z a t í m n í právní úprava, kterou měla .. ; .S^ nahraditi definitivní zákonná úprava, až by se byly •■;•>;;! získaly zkušenosti dle zásad, prozatímních (viz úvod ■...■•%■ k prováděcímu výnosu ministerstva vnitra z 18. září \;4 1'91'2 c. 20.783, str. 2$ tohoto spisu).. ■ '..,'C;J /. a) Toto ministerské nařízení je dosud základ- ^"■■':.:'■■/( ním právním předpisem v zemi České a Moravsko- -yi-.ýX) slezské, opírajíc se o dv. dekret z 6. ledna 1836, sv. 6%, / ". ľS i c. 5 sb. zák. pol. (str. 17 nasi). Ministerským naříze- j "_-:t\ ním z 8. června 1916 c.• 172 ř. z. bylo doplněno se \ ' y':S zřetelem na mimořádné válečné poměry, a to fen po- [ '.;-;} kud jde o § 11 min.- noř. 191/1912 ř. z. (viz poznámku \ r| na str. 92). M """ "-.".;'/;] Jinak nebylo toto provisorium změněno nebo do- , rj plněno v tě formě, v jaké bylo vyhlášeno, t. j. naříze- "■--'■ ;*. j ním vyhlášeným buď ve sbírce »ĚíŠských zákonů« . ' ŕ! anebo ve »Sbírce zákonů a nařízení státu českqsloven- v.j ského«. Za to však bylo min. nař. 191/1912 významně -/ý~\ modifikováno řů^ýřm''^^o^^cěs1čoštově^Mko~^^ . ",^í ^istěfstva.vnitra, z nicfizmnohé vyšly ve »Věstníku ví^J ■ministerstva vnitra« (může býti sporno, zda tato • "forma stačí s hlediska obecné závaznosti dle § 2 zák._ ...-'■<'/\ c\jl 39/1919 Sb., z. a n._o vyhlašování .zákonůa naří- -,--;V: zení). Žmeny ty týkají se zejména ustanovení o orga- ■;■;/■■.• nisaci censurních sborůi dřívější poradní sbory při ■■/■ zemských úřadech politických byly totiž nahrazeny zejména výnosem ministerstva vnitra »o censuře -.,;... filmů« z 16. ,ěéřimdríVlV'é^22^žl=G-^pubUk provozu kinema-tografů), ale i poněkud těžkopádný. Krom toho i živý jazyk užívá, s oblibou přídavného jména »filmový« všude tam, kde jde o zájmy ktnematografu a filmií (filmový poradní sbor, filmová komora, názvy některých časopisů, rubriky v denním tisku a pod.). K závěru mám zo, svoji milou povinnost poděkovati pánům referentům z ministerstva vnitra, z ministerstva obchodu a z ministerstva školství a nár. osvětu, kteří, mne velmi ochotně dali cenné vysvětlivky při zpracovávání některých částí tohoto díla. Dodávám, že o kinematografech (ovšem jen z hlediska slovenského) pojednává JUDr. Josef Pavlásek v díle •»Sbierka predpisov správnych a policajných, platných na Slovensku« (Bratislava 1925, Částka IL); a dále Fr. Vyhnanovský, rada politické správy v Praze, ve spise »Licence a jiná policejní povolení« (Praha 1936), a to s hlediska min. nař..191/1912 ř. z. Na rozdíl od obou těchto komentá/fů zabývá se moje práce předpisy z celé oblasti Československa, jež týkají se filmového práva v širším slova smyslu; neboť toto dílo je míněno zejména jako srozumitelný průvodce po všech těch právních předpisech, s nimiž se právě laik — v jakémkoliv profesionálním vztahu k filmu a ke kinemato grafu — takřka denně setkává; to platí především o II. díle tohoto spisu. Doufám, že při poměrné nepřehlednosti dosti různorodých předpisů podařilo se tomuto dílu, aby se vytčenému cíli aspoň poněkud přiblížilo. V Praze, v květnu 1937. TTr_ _.v, rr JUDr. Jirt Hora. Prameny. A. Sbírka rozhodnutí nejvyšších stolic soudních republiky Československé: a) Bohuslav A: nálezy nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních, b) Bohuslav F: nálezy nejvyššího správního soudu ve věcech finančních, c) Vážný:, rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ve věcech civilních a trestních, d) sbírka nálezů nejv. správního soudu vídeňského (Bud-winský). . Věstníky ministerstev obchodu, vnitra, spravedlnosti, národní obrany a sociální péče. " Sbírka normálií pražského místodržitelství. Úřední' list republiky Československé. - Zemské věstníky: český, moravský, slezský. Krajinský vestník pre'Slovensko. Úradné noviny. B. časopisy: Právník, Finanční právník, Soutěž a tvorba, Právný obzor, Časopis pro vědu právní a státní, Právo československé. ■ C, Komentáře a komentovaná vydání: Š t ě d r ý-B u c h t e 1 a: fiád živnostenský, II. vydání. Freudenfel d-K o v a n d a: Zákon o přímých daních, II. vydání. Helle r-L a p p e r t-C a k r t: Poplatkový zákon. K1 i m e n t-Z eis: Československé správní řízení. Š a f á ř-Z eis: Finanční hospodářství obcí. C h o d ě r a-P u 11 m a n-S c h r e t e r: Kolkové a poplatkové předpisy platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, G a 11 a s: Výklad k zákonu o pensijním pojištění. Herman n-01 a v s k ý: Zákon o soukr. zaměstnancích. Vyhnanovský: Licence a jiná policejní povolení. P a v I á s e k: Sbierka predpisov správnych a policajných, platných na Slovensku. 9 Poznámky. U judikátů jsou t. zv. »právní věty«, úředně přísluš- iým senátem formulované, vyznačeny — souhlasně s přísluš- lou sbírkou rozhodnutí — hvězdičkou*; důvody nálezů rozhodnutí jsou otištěny dle příslušných sbírek rozhodnutí rozsahu, nutném pro objasnění skutk. stavu případu. U ná- ■;zů nepublikovaných je podstatný smysl judikátů lormulován autorem tohoto spisu, důvody pak jsou otištěny úředních vyhotovení, stranám doručených. Tituly oběžníků, resp. výnosů min. vnitra i ně-I terých jiných úřadů (min. obchodu, zem. a krajin, úřadů a p.) sou převzaty dle úřední stylisace v příslušných věstnících. Seznam výnosů a oběžníků min. vnitra, otištěných ve »Věstníku min. vnitra«, je přehledně uveden v II. lile (»Přehled výnosů min. vnitra, otištěných ve Věstníku min. nitra«). V I. d í 1 e jsou věty (nadpisy) u rozhodnutí n e j y. oudu (Vážný, ve věcech civilních) vytištěny pro snazší irientaci kursivou, věty nálezů nejv. správ, soudu polotučným [letitém. V IL d í 1 e jsou však vesměs právní věty nálezů nejv; práv. soudu i rozhodnutí nejvyššího soudu vytištěny vždy íursivou. Tiskové chyby. Str. 117: řádka 17. shora: místo čís. 22.261-6 má býti správně »22.621-6«. 5tr. 229: za dvojtečku připoj: »zrušeno, viz str. 441«. 10 Obsah. Předmluva..............VII Prameny.............8 Poznámky.............9 Tiskové chyby............9- Obsah..............10 První díl. Země Česká a Moravskoslezská. I. Zásady o policejním dozoru nad kočujícími skupinami herců atd. (dekret dv. kane. z 6.1.1836, č. 5 Sb. z. pol.) 17 II. Nařízení min. vnitra ve shodě s min. veř. prací z 18, IX. 1912, č. 191 ř. z. o pořádání veřejných představení kinematografických . . - . . ... . . - .23 I! o d díl: licence potřeba a udílení licence, § 1 . . . . '. .23 druhy a rozsah licence, §g 2, 3......31 povolující úřad a udělení licence, §§ 4, 5. . . 37 podmínky licence a zásady provozu, § 6 . . . 47 odepření licence, provozovací povinnost, §§ 7, 8 . 57 osobní provozování, § 9 (se zřetelem na zákaz o propachtování licence) ...,■.. 61 další vedení podniku, § 10...... .86 oprávněný -operatér, § 11 . . . . ■. . .88 děti a mladistvé osoby v podniku, vnější označení, §§ 12, 13..........97 katastr licencí, §,14........1Q0 II. oddíl: censura povolení předváděcí, § 15....... 102 předvedení na zkoušku, g 16 (organisace censury) 108 odepření, udělení, odvolání předváděcího povolení §§ 17 až 19........ . . .121 censurní katastr, povolení jiných úřadů, §§ 20, 21 128 III. oddíl: všeobecná a prováděcí ustanovení dozor ku představení, návštěva detí a mladistvých, §§ 22, 23.......... 132 představení v neděli a svátky, ohlašování představení, §§ 24, 25.........141 odnětí licence, bezpečnostní a místní policie, §§ 26 až 29-..........* . 146 příloha A. k nař. o pořádání veř. kin. představeni (podmínky stavební, požární aj.):...........157 11 A.'podniky s pevným stanovištěm ; . . . . 162 B. kočovné podniky........ 168 příloha B. k nař. o pořádání veř. kin. představení (cens. katastr) .... 169 Slovensko. III. Nariadenie ministra-plnomocníka vlády Československé! republiky pre správu Slovenska zo dna 1. XI. 1919 č. 174/1919............170 Oddíl I.: licence , potřeba a udělení licence, § 1......170 . druhy licence, § 2........ .178 ( rozsah licence, § 3.........181' povolující úřad a udělení licence, §§ 4, 5 . . . 184 zásady provozovací, § 6 . . ... . 200 odepření' licence, § 7 .........■. 203 povinnost provozování (propachtování) §§ 8, 9, 10 204 kinooperatér, §11 . . . . . . . . . 206 mladiství, vnější označení, licenční katastr, §§ 12 ■ až 16 ..........,212 Oddíl II-: censura povolení předváděcí, censurní listy a cens. kartotéka, B 17 až 24........215 Oddíl III.: všeobecná a prováděcí ustanovení ohlašování představení, dozor nad nimi, §'§ 25 áž 30 230 návštěva detí a mladistvých, § 31 . . . _ . . 238-představení v neděli a ve svátek, odnětí licence, , §§ 32 až 35...... . ŕ - . .239 bezpečnostní policie, počátek působnosti nař. §§ 36, 37 ... . -........240 ■ příloha Á. k nařízení splnom, min. pro Slovensko z 1. XI. 1919,^ č. 174/1919 neboť ten je podmíněn částečně cenou, zájmem, vzácností představení nebo předmětů na podívanou,. částečně poměry místa, kde se má produkce konati; všeobecně však jsou zemská presidia přísně zavázána trvání těchto koncesí pokud možno omezovati a jejich hromadění co nejpečlivěji zamezovati. 6. Zemská presidia mají vyrozuměti o uděleni takovýchto koncesí příslušné krajské úřady, v jichž úředním obvodu takové produkce nebo podívané byly povoleny, a to od případu k případu, a tytéž učiniti zodpovědnými, že trvání povolení nebudou překročena a že pasové a policejní předpisy budou co nejpřísněji prováděny. Konečně 7. budiž podřízeným paťrimoniálním, zemským soudům a okresním úřadům, městským magistrátům, rychtářům v městysech a vesnicích pod trestem zakázáno takové veřejné produkce, k nimž nebylo vyšší povolení uděleno, ve svém úředním obvodu trpěti. Rozumí se ostatně samo sebou, že policejní předpisy ohledně pečlivého dozoru na tyto osoby, jež prodlévají v zemi se zákonnými koncesemi, musí býti dále co nejdůkladněji prováděny, a že přítomným, pro udílení těchto koncesí vydaným předpisem/ ostatní Dekret dv. kane. z 6. I. 1836. 19 I>olicejní nařízení a zejména, pokud jde o představení di radelní, těchto se týkající předpisy censurní, zůstávají v plné platnosti.« Poznámka: V bodu 6. zmíněné »krajské« úřa-m, stejně tak jako y bodu 7. zmíněné patrimoniálrií, ■ mské soudní a okresní úřady, městské magistráty, r > chtáři v městysech a vesnicích, nutno nyní nahra-«1 :i kompetencí úřadů okresních, pokud se týče orgá-' nu obecních. Z těchto úřadů má pro udílení licencí ľ: aematografickýeh význam jen zemský úřad (země d ská; Moravskoslezská a Slovensko), resp. okresní iiiad nebo policejní komisařství (Podkarpatská Rus). O výlučné příslušnosti zemských úřadů v Praze 'i v Brně podle min. nař. č. 191/1912 ř. z. a kratjin--n ého úřadu v Bratislavě podle nař. splnom, ministra iro správu Slovenska č. 174/1919 pro povolování ki-r matografických licencí je pojednáno zevrubně při "íí 1, 4, 9 těchto předpisů. Okresním úřadům náleží šem (vedle schvalování provozovny, viz při §u 6) I "če o zachovávání censurních předpisů (cens. lístky), * dováni licencí kočovných kinematografů (viz pozn. >H § 2 sub 4, min. nař. 191/1912 ř. z.), dále dozor nad i'usobem ohlašování .představení a podobně, jakož i kontrola.'biografů a podávám. zpráv nadřízeným ■ r adům, zda jsou dodržovány předpisy o podpoře do- II icího filmu a j. Viz »Seznam výnosů a oběžníků«, ii edený v II. části tohoto spisu (na konci). 0 právním významu dekretu z 6. I. 1836: viz,při '» min. nař. č. 191/1912 ř. z. sub 15) (Vážný 15.051). Podle vládního nařízení z 18. prosince 1929, č. 186 '. z. an. byla příslušnost k udílení povolení ku po- ■ dání produkcí v pevném sídle nebo jen v jednotli-' étn okresu přenesena z kompetence zemských úřadů . úřady okresní (státní policejní úřady). Tento před-11 má však, pokud jde o udělování kinematográfi-vých licencí, význam jen pro Podkarpatskou Rus. K tomu srov. nálezy nejvyššího správního soudu: . 2* 20 Dekret dv. kane z 6. I. 1836. »Schváliti náměstka v provozu kina jest příslušným úřad I. stolice, o opravném prostředku rozhoduje zemský úřad konečně;« nález z 8. I. 1935, č. 24.777/34, ve sbírce Bohuslavově ■ nepublikováno. »* O žádosti za povolení k pořádání kinematografických představení v Mukačevě rozhoduje v I. stolici policejní komisařství v Mukačevě podle předpisů oběžníku min. vnitra zé 4, VIII. 1901, č. 64.573 (R. T. č. 84/1901);« nález nejv. spr. soudu z 23. VI 1934, č. 9211. Boh. A 11.375. Podrobně o těchto nálezech viz v části »Podkarpatská Rus«. Nezkrácený německý text (i s úvodem) dekretu dvor. kane. z 6. I. 1836, sv. 64, č. 5 Sb. zák. pol. zní takto (publikováno ve sbírce »Seiner K. K. Majestät Ferdinand des Ersten politische Gesetze und Verordnungen für sämmtliche Provinzen des österreichischen Kaiserstaates,« svazek 64, vydán r. 1838, obsahuje nařízení od 1.1, do 31. XII. 1836): Grundsätze hinsichtlich der polizeilichen Überwachung herumziehender Schauspieler-Truppen, Seiltänzer, gymnastischer Künstler, Musikanten etc. Es ist zur höchsten Kenntniss gekommen^ dass die Zahl der herumziehenden Schauspieler-Truppen, Seiltänzer, gymnastischer Künstler, herumziehender Musikbanden oder Eigen-thümer sonstiger Schaugegenstände aller Art, welche die Öster-' reichischen Provinzen in allen Richtungen durchstreifen, seit einiger Zeit hedeutend zunehme. Vorlängst bestehende, und von Zeit zu Zeit erneuerte Polizey-Verordnungen haben bereits den Länder-Chefs mit besonderer Hinweisung auf den Umstand, dass das Herumziehen derley Leute besonders mit Schaugegenständen von nicht wesentlichem Belange oder Produktionen gemeiner Art, selbst der Moralität nachtheilig, und dem Hange zum Müssiggange förderlich seyen, und dass viele solcher Vaganten bey der Unzulänglichkeit der erwähnten Nahrungswege .theils den Gemeinden und Ortsobrigkeiten zur Last fallen, theils das zur < Fristung ihrer Subsistenz Fehlende, auf unerlaubte Weise zu ergänzen suchen, immer zur besonderen Pflicht, gemacht, dahin zu wirken, dass die Bewilligungen zu solchen Pröductionen und Sehauausstelhmgen strenge erwogen, und selten ertheilt, insbesondere aber, dass jenen in die obige Cathegorie gehörigen Individuen, welche keine k. k. Unterthanen sind, der Eintritt in das k. k. Gebieth verweigert, die darin Betretenen Dekret dv. kane. z 6. I. 1836. 21 lingegen mit gebundener Marsch-Route auf dem geradesten Vege in das Ausland • instradirt. und der richtig erfolgte Jbertritt derselben gehörig überwacht werde. -Ungeachtet dieser oft wiederholten polizeylichen Anord-ungen wurde dem in dieser Beziehung eingerissenen Unfuge licht - genügend begegnet, und ein näheres Eindringen in die Trsachen dieser noch immer.bestehenden, und mehr und. mehr iber Hand nehmenden UnzukÖmmlichkeit hat zu der Über-eugung geführt, dass das ungleichartige Benehmen, welches ie politischen Behörden bei der Ertheilung von Bewilligungen u den obigen Pröductionen und Schauausstellungen • beob-chteten, hieran vorzugsweise die Schuld tragen. ; Seine k. k. Majestät haben dernach mit höchster Ent-čhliessung vom 5. Dezember 1835 hierüber für die Zukunft nachfolgendes zur unverbrüchlichen Richtschnur verordnet: 1. Von nun an dürfen mit Ausnahme der Haupt- und Re-idenzstadt Wien, in. welcher der Polizöy-Ober-Direction das Hecht, die Bewilligung zu> derley Pröductionen entweder un-i littelbar, oder nach vorläufig eingehohlter Genehmigung der 'ohzey-Hofstelle zu ertheilen, instruetionsmässig zusteht, nur on den Länder-Präsidien die diesfälligen Productions-Bewilli-•ungen ertheilt werden, indem nur diese in der Lage sind, ine gehörige, Evidenz der Zahl dieser im Lande herumziehenden Leute zu erhalten, und mit Rücksicht auf die Kreis-' nd Ortsverhältnisse, dann den Wohlstand der Einwohner zu irtheilen, ob überhaupt, an welchen Orten, und wie lange dér-ei Pröductionen ohne Nachtheil zulässig erscheinen, zumal I léut zu Tage auch höhere politische Rücksichten es erfordern, ■lie herurirwandernden, mit den Landbewohnern in so nahe I äerührung kommenden derlei Gesellschaften und Unternehmer, inter welchem Vorwande sich auch gefährliche Leute her-imsehleichen können,, einer höheren Aufsicht zu unterwerfen. 2. Auch in den Provincial-Haupt und andern Städten, in reichen k. k. Polizey-Direktionen oder Pólizey-Conrmissařiate estehen, sind die Pröductionen, Declamationen und Sehauaus-tellungen aller Art um Geld, von der Bewilligung'der Länder-Präsidien abhängig zu machen, nur haben sich die vorläufig, he.sie die Entscheidung fällen, von diesen Polizey-Organen Bericht erstatten zu lassen. 3. Die Länder-Präsidien haben bey Ertheilung von derley üoheessionen mit aller Vorsicht und mit strenger Würdigung !es Gesuchsgegenstandes, dann mit sorgfältiger Beobachtung [er ausserdem bestehenden Pass-, Polizey- und Censurs-Vor- •achriften vorzugehen, und insbesondere 4. Ausländern lediglich nur Schauausstellungen wahrhaft und vorzüglich sehenswürdiger Gegenstände, so wie die Pröductionen ausserordentlicher künstlerischer Leistungen in 22 Dekret dv. kane. z 6. I. 1836. möglich beschränkten Fristen, und zwar nur in dem Falle zu gestatten, wenn sie ganz unbedenklich-erscheinen, und sich sowohl für ihre Person als für ihre Begleitung, mit legalen Pässen und glaubwürdigen Wohlverhaltungs-Zeugnissen auszuweisen vermögen. 5. Hinsichtlich der Dauer und der Zeitausmass zu derlei Productionen lässt sich ein bestimmter Zeitraum nicht vorzeichnen, dieser ist theils durch den Werth, ďas Interesse, die Seltenheit der Vorstellungen oder der Sehaugegenstände, theils durch Verhältnisse des Ortes; wo diese Productionen Statt finden, bedingt; im Allgemeinen aber werden die Länder-Präsidien strenge verpflichtet, die Dauer solcher Coneessionen möglichst zu beschränken, und ihre Anhäufung sorgfältigst zu vermeiden. . . 6. Die Länder-Präsidien haben von den ertheilten dies-fälligen Coneessionen' die betreffenden Kreisämter, in deren Amtsbezirke derley Productionen oder Schauausstellungen bewilligt worden sind, von Fall zu Fall zu verständigen und dieselben verantwortlich zu machen, dass die Dauer der Bewilligungen nicht überschritten und die Pass und Polizey-Vorschriften auf das Strengste gehandhabt werden. Endlich ist 7. den untergeordneten Patrimonial-Landgerichts und Bezirksämtern, Stadt-Magistraten, Markt- und Dorfrichtern unter Strafe zu verbiethen, derley öffentliche Productionen, ■ wozu die höhere Bewilligung nicht ertheilt ist, in ihrem Amtsbezirke zu gestatten. Es versteht sich übrigens von selbst, dass- die polizey-liehen Anordnungen rücksichtlich der sorgfältigen Überwachung dieser im Lande mit gesetzlichen Coneessionen befindlichen Individuen fortan auf das Genaueste gehandhabt werden müssen, und dass durch die gegenwärtige, für die Ertheilung dieser Coneessionen erflpssene höchste - Vorschrift, die sonstigen polizeylichen Anordnungen und insbesondere in Beziehug auf die theatralischen Vorstellungen die diesfalls bestehenden Censurs-Vorschriften, in ihrer vollen Wirksamkeit verbleiben. Hofkänzley-Präsidial-Decret vom 6. Januar 1836, an sämmtliche Länder-Präsidien. * 23 IL . Nařízení ministerstva vnitra ve shodě s ministerstvem veřejných prací ze dne 18. září 1912, c. 191 ř. z., o pořádání veřejných představení kinematografických. I. ODDÍL. • - .V LICENCE. Potřeba a udílení licence. § 1. Pořádati veřejná kinematografická představení je přípustno podle nynějších předpisů jen na základě úřední licence. Licence propůjčuje jen majiteli licence v licenční listině uvedenému právo ku provozování a nemůže býti převedena na jiné osoby ani mezi živými ani dědickou posloupností. Licence udílí se na dobu jednoho roku ažďo tří leť. Prováděcí výnos ministra vnitra z 18. září 1912, c. 20.783, o pořádání veřejných představení V; kinematografických. Sbírka říšských zákonů obsahuje pod č. 191 běžného roku nařízení ministra vnitra o uspořádání veřejných představení kinematografických. Toto nařízení má především všeobecně ' ■ stanoviti podmínky, jimž jsou strany při provozu kinemato-grafň podrobeny; má také dáti správním úřadům směrnice^ . jakým způsobem mají tyto dbáti důležitých zájmů osvěty, zejména ochrany mládeže, jež souvisí s provozem kinematografů, ' . stejně jako jak mají dbáti hospodářských zájmů v úvahu při- -cházejících. Bylo by rovno zásadní úpravě, kdyby provoz kinematografů měl býti předmětem živnostenského práva, jež za určitých podmínek ve formě koncese musí býti propůjčováno a provozováno; takovou úpravu nelze provésti pouhým nařízením, nýbrž nutno ji vyhraditi zvláštnímu zákonu. Nařízení je míněno jen jako předběžná úprava, která až do provedení zákonodárné úpravy, jež by se ovšem musila vztahovati také na jiné druhy veřejných zábav a podívaných, a má sloužiti 24 Udílení licence, § 1. bezprostředním potřebám kinematografů, daným rychlým vývojem a rozvojem jejich. Může se také tedy přirozeně opírati jen o platné právo a musí vyjíti z platného systému licencí. Změna v tomto směru mohla by se provésti teprve umíněným zákonem. Se zřetelem na použití jednotlivých ustanovení nařízení nutno toto poznamenati: K § 1: Podle starších zákonných předpisů — tak. podle dekretu dvorní kanceláře z 6. ledna 1836, Č. 5 Sb. zák. pol. a podle organisačních ustanovení ze 14. září 1852 (min. nař. z 19. ledna 1853, č: 10 ř. z.) — jsou úřady povinny, dovolovati veřejné podívané, k nimž zřejmě patří také biografy, jen na podkladě úředního povolení (licence). Přísně osobní povaha tohoto povolení musí při každém udělení licence býti co nejvýrazněji zdůrazněna a v praxi co nejdůsledněji zachovávána. Převedení licence, »přepsání« na jméno někoho jiného, vzdání se licence »ve prospěch« jiného jest zásadně naprostá a zcela vyloučeno. V případě takovýchto překročení nutno strany o tom poučiti, že vlastníku licence nepřísluší pražádný vliv na poskytování oprávnění stejného druhu jeho právním nástupcům nebo jiným osobám, že při zániku, vzdání se, zastavení nebo odnětí licence je vždy a pouze věcí úřadu posouditi, zda licence témuž nebo jinému uchazeči má býti propůjčena Či nikoliv. Při každém ucházení se o licenci ku provozu kinematografu — byť by to bylo v tomtéž stanovišti, kde takový podnik již trval — musí proto úřad znovu podmínky udělení licence z věcných a osobních hledisek podle zásad tohoto nařízení zkoumati a o tom rozhodnouti. Podle odst. 5. dekretu z r. 1836 jsou zemská presidia přísně zavázána, aby trvání takových koncesí dle možnosti omezovala. Se zřetelem na změněnou povahu, kterou během času určité druhy podívaných vzaly na sebe a která se obzvláště týče bez pochyby provozu kinematografu, stanoví se y nařízení pro ně vymezení provozní doby delší lhůtou, a sice v délce jednoho až tří roků. Verordnung des Ministeriums des Innern im Einvernehmen mit dem Ministerium für öffentliche Arbeiten vom 18. September 1912, R. G. BI. Nr. 191, betreffend die "Veranstaltung öffentlicher Schaustellungen mittels eines Kinematographen. I. ABSCHNITT. Erfordernis und Verleihung der Lizenz. § 1. Die Veranstaltung" Öffentlicher Schaustellungen mittels eines Kinematographen ist nach den bestehenden Vorschriften nur auf Grund einer behördlichen Lizenz zulässig; Udílení licence, § 1. 25 Die Lizenz verleiht nur dem in der Lizenzurkunde be-iichneten Lizenzinhaber das Recht zum Betriebe und ist auf indere Personen weder unter Lebenden noch durch Erbgang bertragbar. Die Lizenz wird für einen Zeitraum von einem bis zu «'rei Jahren erteilt. Durchführungserlass des Ministers des Innern vom 18. September 1912, Z. 20.783 betreffend die Veranstaltung der Öffentlichen Schaustellungen mittels eines Kinematographen (»Verordnungsblatt des Ministeriums des Innern«; roč. 1912, str. 275), Das Reichsgesetzblatt enthält unter Nummer 191 des 1. J. ne Verordnung des Ministeriums des Innern, betreffend die * eranstaltung Öffentlicher Schaustellungen mittels eines Kine-i Latographen. Diese Verordnung soll zunächst im allgemeinen die Be- ľngtmgen festsetzen, denen die Parteien beim Betriebe von Kinematographen unterworfen sind; auch soll sie den Verwal- 1 ingsbehörden eine Direktive dafür bieten, in welcher Weise i m wichtigen Interessen der Volksbildung, insbesondere des I igendschutzes, die mit dem Betriebe von Kinematographen. ärknüpft sind, sowie den hiebei in Betracht kommenden wirt- :hařtlichen Gesichtspunkten Rechnung zu tragen ist. Den Kine- latographenbetrieb zum Gegenstande eines Gewerberechtes zu achen, das unter bestimmten Bedingungen im Wege einer '• onzession erteilt und aufrechterhalten werden muss, käme einer > rinzipiellen Neuregelung des Gegenstandes gleich, die nicht lirch .Verordnung erfolgen kann, sondern einem besonderen iesetze vorbehalten bleiben muss. Die Verordnung ist nur als )rlaufige Regelung gedacht, sie soll bis zur Durchführung iner legislativen Aktion, die sich wohl auch auf andere Arten fentl. Belustigungen und Schaustellungen zu erstrecken ätte, den unmittelbarsten, durch den raschen Aufschwung ■ id die Ausdehnung des Kinematographenwesens wachgerufe- m Bedürfnissen Rechnung tragen; sie kann sich aber'natur- 'smäss nur auf das geltende Recht gründen und muss das »stehende Lizenzsystem zum Ausgangspunkte nehmen. Eine ^ränderte Basis für den in Frage stehenden Erwerbszweig . ärd erst. durch das erwähnte Gesetz geschaffen werden 'innen. In bezug auf die Anwendung der einzelnen Bestimmungen rar Verordnung ist Folgendes zu bemerken: Zu§l: Nach älteren gesetzlichen Vorschriften — so nach dem lofkanzleidekrete vom. 6. Jänner 1836, Nr. 5, P. G. S., und i.ich den Allerhöchsten Organisationsbestimmungen vom 14. Bptember 1852 (Ministerialverordnung vom 19. Jänner 1853, 26 Udílení licence, § 1. Nr. 10, R. G. BI.) — sind die Behörden verpflichtet, öffentliche Sehausteilungen, zu denen offenbar auch die Kinematoeraphen gehören, nur auf Grund einer behördlichen Bewilligung (Lizenz) zuzulassen. Der streng persönliche Charakter dieser Bewilligung muss bei jeder Lizenzerteilung nachdrücklichst hervorgehoben und in der Praxis genauestens gewahrt bleiben. Eine Übertragung der Lizenz, ein »Umschreiben« auf den Namen eines Anderen, ein Verzicht auf die Lizenz »zugunsten« eines Anderen ist grundsätzlich ganz und gar ausgeschlossen. Im Falle derartiger Einschreiten sind die Parteien darüber aufzuklären, dass dem Lizenzinhaber keinerlei Einfluss auf" die Gewährung einer gleichartigen Befugnis an seine Rechtsnachfolger oder an andere Personen zusteht, dass es beim Erlöschen, bei Zurücklegung, Einstellung, Entziehung der Lizenz immer und ausschliesslich Sache der Behörde ist, zu beurteilen, ob die Lizenz demselben oder einem anderen Bewerber verliehen werden soll oder nicht. Bei jeder Bewerbung um die Lizenz zu einem Kinematographenbetriebe — sei es auch an dem- - selben Standorte, wo ein solcher Betrieb bisher bestanden hat — muss daher die Behörde von neuem die Voraussetzungen der Lizenzerteilung aus sachlichen und persönlichen Gesichtspunkten nach Massgabe der vorliegenden Verordnung prüfen und darüber entscheiden. 1 Nach Punkt 5 des Hofkanzleidekretes vom Jahre 1836 sind die Länderpräsidien strenge verpflichtet, die Dauer solcher Konzessionen möglichst zu beschränken. Angesichts des ver- . änderten Charakters, den im Laufe der Zeit gewisse Arten von Schaustellungen angenommen haben und der insbesondere dem Kinematographenbetriebe zweifellos zukommt, wird in der Verordnung für diese Beschränkung der Betriebsdauer ein längerer Zeiträum, und zwar ein bis drei Jahre, festgesetzt. Poznám ký: Živnostenský řád nevztahuje se na veřejné zábavní podniky a na veřejná představení všeho druhu [císařský patent z 20. XII. 1859, č. 227 ř. z. či. V.ř písm. o)]: Ministerské nařízení z 18. IX. 1912, č. 191 ř. z. o kineniatografech obsahuje specielní úpravu tohoto odvětví a platí v zemi České a Moravskoslezské jako předpis převzatý podle zákona č. 11 z r. 1918 Sb. z. a -n. dosud, třebaže bylo tehdy vydáno jen jako provisorium. Snahy o novou právní úpravu provozu kinematografů jsou dosud předmětem úředních jednání a porad. Viz článek JUDra Jiřího Hory »Poznámky k osnově zákona o koncesích kinematografických«, Právník 1932, str. 329 nasi. Udílení licence, § 1. 27 Příslušnost zemských úřadů pro udělování licencí je nepochybná. Dvorský dekret z 6. ledna 1836 pověřuje dozorem nad zábavními podniky t. zv. »Länder-Präsidia« (resp. »Länder-Chefs«). Všechna pravomoc těchto úřadů byla přenesena podle § 8 zákona z 19. května 1868, č. 44 ř. z. (»über die Einrichtung der ! polit. Verwaltungsbehörden«) na místodržitele (»Statthalter u. Landespräsidenten«), nástupcem těchto úřadů je pak dnes zemský úřad podle.zákona z 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n. ve znění zákona Ze 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. (či. 1, § 5). ! Ke ikinematografům ve voj. zátiších, jako k vnitřním výchovným zařízením voj. správy, není třeba licence dle min. nař. 191/1912 ř. z.: viz v II. díle »Kine-matografy ve voj. zátiší«. O předvádění filmů ve školách (pokud je třeba k tomu licence dle min. nař. 191/1912 ř. z.): viz v II. díle »Film ve školách«. O filmových představeních (pokud je třeba licence dle min. nař. 191/1912 ř. z.) okresních (městských) osvětových sborů (zák. o prganisaci lidových kursů občanské výchovy ze 7. února 1919, č. 67 Sb. z. an.): viz v II. díle tohoto spisu »Kinematografy a osvětové sbory«. O světelné reklamě v biografech a o promítání , filmů řekl. ve výkladních skříních, viz § 15 min. nař. 191/1912 ř. z., sub 7) až 10), Pojem veřejného představení: § 15 min. nař. 191/ 1912 ř. z., sub1). Veř představení a úzký film: viz »Uzký film« ' v II. části tohoto spisu; též sub 8) u §u 15 cit. mi-., nisterského nařízení. Judikatura: 1. »® Dle platného stavu zákonodárství není právního nároku, aby-bylo uděleno povolení provozovati divadelní hry.« (Nál. nejv. spr. soudu z 28. VI. 1920, č. 5990, Boh. A 482/20.) — Tento Judikat týče se jen divadel, jeho zásady však přejímá dále citovaný-Judikat Boh. A 678/1921. Doslovný text důvodů judikátu Boh. A 678/21 sub 2) při § 4 min. nař. č. 191/1912 ř„ z. . 28 Udílení licence, § 1. Viz též nález Boh. A 12.556/36 cit. u $u 4 min. nař. 191/1912 - ř. z. sub 10). 2. »* Na udelení koncese k provozování představení ■ kinematografických nepřísluší právní nárok a nelze. nárok takový vyvozovat ani z min. nař. z 18. IX. 1912, č. 191 ř. z.«; nález nejv. spr. s. z 24. I. 1921, č. 554, Boh. A 678/1921. V nálezu se dovozuje, že povolení k veřejným představením, divadelním i kinematografickým, jest ponecháno úplně volnému uvážení úřadu v žádném směru nevázaném, takže na udělení takového povolení vůbec nijaký nárok straně nepřísluší. Tak nutno vykládati i ministerské nařízení z 18. září 1912, č. 191 ř. z. . - Poznámka: V těchto judikátech se dovozuje, že zákonné .předpisy materielní povahy .pro podniky veřejných představení obsaženy jsou v dekretu dvorní kanceláře z 6. ledna 1836 sb- z. pol. c. 5 (nejv. rozhodnutí z 5. XII. 1835) a v t. zv. řádu divadelním dle ministerského nařízení z 25. XI. 1850, c. 454 ř. z. (nejv. rozhodnutí ze 14. XI. 1850); v nich pak sluší spatřovati zákonný podklad ministerského nařízení z 18. září 1912, č. 191 ř. %. o pořádání veřejných představení kinematografických a musí tedy nařízení toto býti vykládáno se zřetelem k oněm starším normám, jež si dosud zachovaly zákonnou platnost. 3. Stejné stanovisko zaujímá nejv. spr. s. i v nálezu z 3. II. 1923, č. 1685, Boh. A 1926/1923: »Platný právní řád nepriznáva nijakého nároku na udělení povolení k pořádání veřejných .představení kinematografických.« Důvody sub s) při § 4 min, nař. 191/1912 ř. z. 4. Stejně i nález Boh. A 1956/1923. 5. Stejně i nález nejv. spr. s. z 29. III. 1923, č. 5179 Boh. A 2159/1923: »I. Na udělení licence pro představení kinematografická není nároku. — II. Nemá-Ii strana vůbec právního nároku na žádané jí povolení, je stížnost dó výroku, kterým povolení to bylo odepřeno, bezdůvodná bez ohledu na důvody, o které úřad svoje rozhodnutí opřel, a není vadou řízení, nekonal-Ii úřad šetření ve směru stranou vytýkaném.« Důvody jako u Boh. A 1926/1923 ; shora sub 3). 6. »Pronajme-li předseda spolku kinematografickou licenci, na tento spolek znějící, osobě třetí, jež pak licenci provo-, zuje, dopouští se oba přestupku podle § 9 min. nař. 191/1912 ř. z.«; nález nejv. správ, soudu z 9. XI. 1933, č. 17.922/1933 (ve sbírce Boh. neuvedeno, důvody: u § 9 min. nař. 191/1912 ř. z.). • Udílení licence, § 1. 29 7. »Pořádání veřejných představení kinematografických jinou osobou "než majitelem licence je trestné podle min. ,nař. c. 198/1857 ř. z.«; nález nejv. správ, soudu z 19. III. 1936, č. 11.307/1936, Boh. A 12.338/1936. Důvody: u $ 9 min. nař. 191/ 1912 ř. z. 8. »Ministerské nařízení z 18. IX. 1912, č. 191 ř. z. není v rozporu ani s či. 6 stát. žáhl. zák. č. 14211867 ř. z. ani s § 108 ústavní listiny. Osoby, jimž majitelé licence svěřili (nedovoleně propachtovaliX provoz kinematografické licence, jest považovati za jejich zmocněnce. Z objednávek filmů . učiněných těmito osobami jsou vázáni majitelé licence.« (Rozhodnutí nejv. soudu z 18. III. 1936, Rv.I. lOWlldSli-, Vážný 15.051.) Důvody otištěny při § 9 min. nař. 19111912 ř. z. Různé: 9.* Promítání diapositivních obrázků jako skleněných diapositivů při přednáškách' korporací i jednotlivců jejich vlastními projekčními přístroji, je svobodné. Nejde o kinematografickou projekci filmu, kteráž jest vázána na licenci a ííkoušku operatérskou. Obch. komora pražská č. 106.427/20. 10. P o z n á m k a: Nasleduj ící výnos obsahuj ě pokyny pro přechod z dosavadního stavu, platného před 1. lednem 1913 (kdy nabylo účinnosti min. nařízení č. 191/1912 ř. z.), do nové úpravy právních poměrů kinematografii. V podstatě výnos tento ustanovuje, že poměry právní založené za dřívějšího stavu, i kdyby odporovaly novým předpisům, mají býti respektovány -až do likvidace těchto právních vztahů, a teprve pak že má býti postupováno podle nových předpisů. Pokyny pro zajištění jednotného postupu místních censur-ních orgánů jsou u nás bezpředmětné vzhledem k reorganised censury filmů. Výnos má cenu dnes již méně praktickou; proto otištěn jen text německý: Výnos ministerstva vnitra ze 4. října 1912, č. 35.301, o úpravě provozu kinematografů. (»Verordnungsblatt des k. k. Ministeriums des Innern«, roč. 1912, č. 17, str. 295): »Ěrlas.s des Ministeriums des-Innern vom 4. Oktober 1912, Z. 35.301, betreffend die Regelung- des Kinematographenwesens. (An alle politischen Landesstellen.) Infolge mehrfacher Anfragen über das vor Inkrafttreten der Ministerialverordhung vom 18. September d. J,, R.. G. . Bl. Nr. 191, einzuhaltende Vorgehen bei Verleihung von Ki-nematographenlizenzen und bei Beaufsichtigung der Betriebe 30 Udílení licence, § 1. wird der k. k. Statthalterei (Landesregierung) mit Beziehung auf den Erlass vom 18. September d. J., Z. 20.783, eröffnet, dass in allen auf diesem Gebiete dem behördichen Ermessen anheimgegebenen Fragen schon derzeit jene Grundsätze als massgebend zu betrachten sind, die in der erwähnten Verod-nung zum Ausdrucke gelangen, wobei aber selbstverständlich in den betreffenden Erledigungen vor dem 1. Jänner 1913 sich auf die Verordnung nicht berufen werden darf. Hiedurch soll schon derzeit jener Zustand vorbereitet werden, der nach den der Verordnung zugrunde liegenden Erwägungen den einschlägigen öffentlichen Interessen entspricht. Dagegen erscheint es, insolang die Verordnung nicht in Kraft getreten ist, natur-gemäss ausgeschlossen,, dass durch Verfügungen, die erst in der Verordnung ihre materielle Grundlage finden würden, bestehende Rechte in irgendeiner Richtung beeinträchtigt werden. Besitzt zum Beispiel jemand jetzt mehrere Kinemato-graphenlizenzen, so sind diese- keineswegs bis auf eine derselben zu entziehen, weil die am 1. Jänner in Kraft tretende Verordnung die Kumulierung von Lizenzen in einer Person nicht mehr zulässt. Aber auch mit dem Zeitpunkte des Inkrafttretens der Verordnung, also mit dem 1. Jänner 1913, werden, wie hier wegen des Zusammenhanges mit diesem Beispiel und wegen spezieller diesbezüglicher Anfrage bemerkt wird, nicht sofort bis auf eine Lizenz alle Lizenzen jener Personen zu widerrufen sein, die mehrere derartige Bewilligungen besitzen, sondern wird abzuwarten sein, bis die Geltungsdauer dieser Lizenzen abläuft oder ein sonstiger Grund zur Entziehung sich ergibt. Dies ist übrigens ausdrücklich auch schon in dem hier-ortigen Durchführungserlasse vom 18. September 1912, Z. 20.783, im Absätze „zu § 7" gesagt. Bei diesem Anlasse wird ferner der k. k. Statthalterei (Landesregierung) mitgeteilt, dass aus, Kreisen der Filmindustrie wiederholt und nachdrücklich das Bedürfnis nach einem Schutze gegen verschiedenartige Behandlung des Films bei Zensurierung in verschiedenen Verwaltungsgebieten laut geworden ist. Es wird sich demnach schon derzeit empfehlen^ í bei Zensurierung eines Films auf die in anderen Ländern hierüber ergangene Verfügung Bedacht zu nehmen; nach Inkrafttreten der neuen Verordnung ist sodann in Würdigung der einschlägigen Erwerbsinteressen nach Möglichkeit und, wo nicht öffentliche Rücksichten oder sonstige gewichtige Bedenken dagegen sprechen, von der in § 21 der Verordnung erteilten Ermächtigung regelmässig Gebrauch zu machen und auch schon von der. Probevorführung der bereits durch eine andere Verleihungsbehörde zugelassenen Filni Umgang zu nehmen.« Druhy licence, § 2. 31 Druhy licence. § 2. Licence uděluje se k pořádání představení: a) s pevným stanovištěm, nebo. b) kočovným podnikům pro určitá místa nebo obvody ve správním území povolujícího úřadu. V případě pod a) může býti licence udělena též - oprávněním pořádati představení uvnitř správního »bvodu povolujícího úřadu, střídavě na dvou různých stanovištích. Prováděcí výnos k § 2: ■/ Rozliío\ání mezi podniky s pevným stanovištěm ■ a kočovnými leží v povaze věci. Charakter obou druhů těchto podniků jest zásadně rozdílný, nutno proto míti k němu zřetel j ž při udělení licence. Oprá \ nční k provozu na pevném stanovišti, múze býti išak také tak uděleno, že podnikatel pořádá představení na «Ivou pevných „stanovištích v určitých ročních obdobích anebo ^ určitvcli dnech týdne nebo měsíce.,, Další rozšíření provozních stanovišť na víc než dvě pevná stanoviště zbavovalo by už podnik jeho charakteru; nebyla by tu již záruka, že nebude liod titulem podniku s jednou licencí o několika stanovištích irovozován vlastně podnik kočovný. Arten der Lizenz. § 2. Die Lizenz wird erteilt zur Veranstaltung děr Schau- . tellungen: a) mit festem Standorte oder b) im Umherziehen als Wanderbetriebe für bestimmte ' >rte oder Gebiete innerhalb des Verwaltungsgebietes der Ver-I »lhungsbehörde. In dem unter a) bezeichneten Falle kann die Lizenz auch nit der Befugnis verliehen werden, die Schaustellungen, inner-alb des Verwaltungsgebietes der Verleihungsbehörde ab- ' wechselnd an zwei verschiedenen Standorten zu veranstalten. Zu § 2: Die Unterscheidung zwischen Betrieben mit festem Stand- rte und Wanderbetrieben liegt in der Natur der Sache. Der 'Jharakter der einen oder der anderen Betriebsgattung ist m durchaus verschiedener, ihm muss daher auch schon bei er Lizenzerteilung Rechnung getragen werden. Die Befugnis zum Betriebe an einem festen Standorte 1 ann aber auch in der Weise erteilt werden, dass der Unter- 32. Druhy licence, § 2. nehmer in zwei festen Betriebsstätten zu bestimmten Jahreszeiten oder an bestimmten Tagen der Woche oder des Monates Schaustellungen veranstaltet. Eine weitere Ausdehnung-dieses Wechsels der Betriebsstätte auf mehr als zwei Standorte würde jedoch das Unternehmen seines Charakters berauben; es wäre keine Gewähr mehr geboten, dass .nicht unter dem Titel des Betriebes einer Lizenz mit vielen Standorten — ein Wanderbetrieb ausgeübt wird. Judikatura: 1. »* Povaha kočovného orchestru ve smyslu § 2, odst. 1., bodu 5 zák. 89/20 Sb. o pens. poj. nepomíjí již tím, že zaměstnanci jeho byli zavázáni účinkovati v orchestru jen pro určité (stanoviště«; nález nejv. správ, soudu z 9.1. 1934, Č. 21.320/1933, Boh. A 10.987/1934. Z důvodů: Za kočovný podnik jest považovati takový, který, putuje s místa na místo, je provozován bez pevného stanoviště. Podnik. nepozbude povahy kočovného podniku tím, Že se podnikatel zaváže snad i smlouvou působiti na určitém místě po delší dobu. třebas na výpověď. Různé: 2. Dávka ve prospěch státní invalidní péče: srov. výnos min. vnitra z 3. VII. 1920. č. 38.423, ve znění výnosu min. vnitra, z 8. X. .1920. č. 51.545/1920-6, citované při § 4 min. nař. č. 191/1912. Posléze jmenovaný výnos z 8. X. 1920, čís .51.545-6 podotýká, že opatření toto se týká jak stálých, tak i kočovných biografů. 3. U cestovních biografických podniků je předpisováno toto věnování ,ve prospěch státní invalidní péče paušálem od 100 Kč dó 500 Kč ročně podle majetkových poměrů licenciáta; splatno čtvrtletně předem. (Zem. spr. polit. Praha, 18. VI. 1927, Č. 135.939-8 B-1134/27.) 4. Výnos ministerstva vnitra z 5- XI. 1935. č. 45.254/ 1935-5: Každá nová kočovná kinematografická licence. má býti omezena na místa, v nichž není kinematograf s pevným stanovištěm. Při obnově trvajících již kočovných licencí má'úřad bedlivě uvážiti, zda omezením licence na místa, v nichž není stálého biografu, nebude existence kočovného biografu ohrožena, a pak rozhodnouti, zda má býti udělena licence, omezená shora uvedenou podmínkou čí bez tohoto omezení. Některými .politickými úřady I, stolice byly licence ke kočovnému provozování kinematografických představení vidovány na dlouhou dobu, v Četných případech dokonce na celý rok pro jedno místo. Tím bylo majitelům' kočovných licencí umožněno, aby se usadili na stálo v jednom místě a zřídili tu stálý kinematografický podnik, ačkoli zemský úřad politický žádosti o zřízení stálých biografů v dotyčných místech Rozsah licence, § 3. 33 • 11 tovně zamítl. Ježto taková přeměna kočovných licencí v li-« i si ku provozování podniků s pevným stanovištěm, neschvá- I n politickým úřadem II. instance, odporuje platným předli inn, bylo politickým úřadům I. stolice uloženo oběžníkem i alého místodržitelství v Praze z 30. prosince 1912, č. 101.174-^ i -1970/36 ai 1912, aby nevidovaly licence'ke kočovným kine-P1 tografickým představením za žádných okolností na delší ■. iu než nejvýše na celkem 6 týdnů v jednom roce pro touž -1 i Bylo zjištěno, že předpisy o pořádání veřejných předsta- ■ í kočovnými kinematografy jsou mírneji prováděny, ba, ■ se jich dokonce nedbá. Tak jsou,takové licence vidovány II totéž místo na„ dobu delší šesti týdnů, při čemž ustano-. í oběžníku z 30. prosince 1912. č. 101.174-8 B-1970/36 ,ai I ' 2, jest chybně vykládáno v tom smyslu, že majitelům ko- • tié licence může býti povoleno konati představení po 42 1 , ačkoliv šestitýdenní dobu stanovenou y cit. oběžníku jest I ítati pro celkový pobyt majitele kočovné licenee na jednom . in tě. Při kratším pobytu opomíjí majitelé licencí představení i esním úřadům ohlásiti a dáti vidovati svou licenční listinu i , oužívají přístrojů, které nebyly, úředně vyzkoušeny. Také as: připuštění dětí á mladistvých ku představením, která I i Čí po 8. hod., resp. která byla prohlášena za nepřístupna i ■ děti a mladistvé, není prováděn s náležitou přísností. 1'ruto uložilo pražské místodržitelství oběžníkem ze 17. října 1 '17, Č. 292.400-8 B-1130 z r. 1917, podřízeným úřadům, aby i ,lušné předpisy byly přesně zachovávány a o každém pře- ípení podána zpráva. — Ve »Věstníku min. vn.« nevyšlo.-(Cit. podle Fr. Vyhnanovského »Licence«.) 5. Vládni nař. z 27. XII. 1935. č. 248 o dávkách za úř. H1 «my: viz »Dávky za úř. úkony« v tomto spise, II. díl. 6. Poplatky obecní za používání veř. obecního statku (a . jiiiť ob. dávky): viz »Obecní dávky« v tomto spise, II. díl. 7. Technické vybavení kočov, kin: viz pod písm. B v pří-* A tohoto nařízení. Rozsah licence. § 3. Licence obsahuje právo: 1. předváděti přírodní obrazy a události skuteč-ik'Iio života kromě scén, které byly uspořádány za úiťlem představení nebo kinematografického zobrazení, nebo 2. pořádati všechny druhy kinematografických pndstavení. Filmové právo. «* 34 . Rozsah licence, § 3. Prováděcí výnos k § 3: Podle svého obsahu může se licence vztahovati na nejrůznější druhy předvádění." V nařízení se Činí rozdíl v tom směru, zda představení se omezují na obrazy z přírody a události skutečného života či nikoliv. Představení prvého druhu tvořila původní účel a podstatný podnět vynálezu kineniato-grafů. Podle nabytých zkušeností jest přitažlivost představení prvého druhu sama o sobě velmi problematická; takové .podniky byly by vždy k tomu nuceny vkusem velmi významné části publika, aby usilovaly o rozšíření licence na t. zv. dramata a humoristická představení. Toto rozšíření licence zna-, menalo by ovšem v četných případech přímo otázku existence pro podnikatele; naproti tomu bylo by velmi obtížno prováděti dozor nad všemožnými přestupky licence v praxi. S ohledem na to — když není dána účelem a charakterem podniku plná záruka za dodržení rozsahu licence — jest se vyhnouti udělení omezené licence ve smyslu § 3, Č. 1, Naproti tomu přísluší rozdílu stanovenému v § 3 velký význam pro další účely nařízení, a sice pro zkoušení a posouzení obrazů k účelům censurním. Umfang der Lizenz. § 3. Die Lizenz umfasst: 1. die Wiedergabe von Naturansichten und Begebenheiten des tatsächlichen Lebens mit Ausschluss von Szenen, die zum Zwecke der Schaustellung oder der kinematogra-phischen Aufnahme veranstaltet wurden oder 2. jede Art von kinematographischen Schaustellungen. Zu § 3: Ihrem Inhalte nach kann die Lizenz sich auf die verschiedensten Arten von Darstellungen erstrecken. In der Verordnung wird ein Unterschied gemacht, je nachdem sich die Vorführungen auf Naturbilder und Vorkommnisse des tatsächlichen Lebens beschränken oder nicht. Die Darstellungen der ersteren Art bildeten den ursprünglichen Zweck und die wesentliche Errungenschaft der Erfindung des Kinematographien. Allerdings ist nach den gepflogenen Erhebungen die, Einträglichkeit von Schaustellungen der ersteren Art für sich, allein äusserst fraglich; solche Unternehmungen wären immer durch die Geschmacksrichtung eines sehr wesentlichen Teiles des Publikums dazu gedrängt, die Ausdehnung der Lizenz auf sogenannte Dramen und humoristische Darstellungen anzustreben. Diese Erweiterung der Lizenz würde wohl in vielen Fällen eine Existenzbedingung des Unternehmens bedeuten; andererseits müsste sich die Überwachung allfälliger Lizenz- Rozsah licence, § 3. 35 lili i schreitungen in der Praxis äusserst schwierig ge- 11 ien. Mit Rucksieht hierauf wird — wenn nicht durch iľ n Zweck und den Charakter des Unternehmens volle Gewähr ui Sie Einhaltung des Umfanges der Lizenz geboten ist — ii ier Erteilung einer beschränkten Lizenz im Sinne des § 3, 1 n '„t 1, Umgang zu nehmen sein. Dagegen kommt der in § 3 gemachten Unterscheidung 1 u lie weiteren Zwecke der Verordnung, und zwar für die Prü-lu i und Begutachtung der Bilder zu Zwecken der Zensur, 1 wesentliche Bedeutung zu. Ku/ne: 1. Předvádění filmů se zpěvy;, oběžník min.' »mi i a ze dne 9. prosince 1924, č. 83.321/24-6 (»Věstník min. ni a, roč. VIL, str. 21): 1/ nské správě politické v Praze, Brně, Opavě. Mimo to i i i nistrativnímu oddělení úřadu ministra s plnou mocí pro I m Slovenska v Bratislavě, civilní správě Podkarpatské Rusi v Užhorode na vědomí.) Dodatkem k zdejšímu výnosu ze 14. listopadu 1924, čís. 7" 11,*) sděluje ministerstvo vnitra zemské správě politické 1 mní informaci,, že zvláštní licence, jíž je třeba v přípa-ť i kdy film předváděný v biografu je doprovázen zpěvy-l v. filmové opery a operety), nemusí právě zníti na ma-j I ' biografu, v němž dotyčný film se zpěvy má býti před-* i ti, nýbrž že se spíše doporučuje, pokud jde o zpěváky, í ' z příkazu půjčovny film od biografu k biografu dopi ázejí, udělovati tyto zvláštní licence zpěvákům samým, a I um způsobem, že jeden z mich jako odpovědný činitel do-1 s pro sebe i pro spoluzpěváky jako pro své .pomocné síly i 1 ;mské správy politické licenci na přednášení zpěvů v bio- II ich, jakožto doprovodů tak rvaných filmů se zpěvy. Tento výnos sdělila zemská správa politická v Praze řhosém z 6..II. 1925, č. 23.020 ai 1925-8 B-23 68/2 ai 1924 i odnzeným. úřadům. 2. Předvádění varietních produkcí v kinematografech. 1/ uský úřad v Praze z 9. července 1930. č. 190.237-20 A-828 ul 30): Varietní produkce jako vložky během kinematografických pi 'stavení mohou býti předváděny jen v těch kinematografÍT "1- h podnicích, ve -kterých majitel kinematografické licence »b i žel k tomu zvláštní produkční licenci. Při zaměstnávání n neu je majitel licence povinen opatřiti si povolení zemského "*) tento výnos nebyl ve »Věstníku min. vnitra« otištěn.' 3* 36 Rozsah licence, § 3.' ■í; úřadu podle § 3 zákona o ochraně domácího trhu práce z 13.' '.;; března 1928. ě. 39 Sb. z. a n. | 3. Evidence programů biografických pod- j niku; oběžník min. vnitra ze dne 12. prosince 1922, č. 69.905-6 f (»Věstník min. vnitra«, roč. V/1923, str. 25): (Politickým a policejním úřadům I. stolice v Čechách, na Mo- v ravě a ve Slezsku. -— Zemské správě politické v Praze, Brně ä" v Opavě. — Administrativnímu oddělení úřadu ministra s plnou mocí pro Slovensko v Bratislavě. — Civilní správě ' Podkarpatské Rusi v Užhorode. — Presidiu ministerské rady v Praze.'— Kanceláři presidenta republiky v Praze na vědomí.) Zdejším oběžníkem ze dne 10. května 1922, č. 37.525,*) jímž byly zavedeny nové formuláře censurních lístků, bylo tamní- < mu úřadu mimo jiné také uloženo, aby na rubu nových censurních lístků bylo v každém jednotlivém případě potvrzeno, že majitel biografu předložil tamnímu úřadu censurní lístek ,k nahlédnutí dříve, nežli předváděl film ve svém podniku. Aby byla zavedena přesná evidence o programech biografických podniků, buď od 1. ledna 1923 pro každý biografický podnik založen na základě předložených censurních lístků zvláštní záznam o všech v podniku předvedených filmech. Do tohoto záznamu buďte chronologicky zapisovány, a to do příslušných rubrik: 1. den, kdy film byl ohlášen z censurního lístku, 2. název filmu, 3. jeho výrobee, 4. délka, 5. druh (drama, veselohra, aktualita a pod.), 6. hodí-li se představení pro děti, po případě jde-li o film * kulturně výchovný, což jest rovněž na censurním lístku vyznačeno. ' Tyto záznamy buďte provedeny ihned, jakmile strana předloží censurní lístek k tamnímu nahlédnutí. Cenšur-ní lístek buď pak opatřen úředním visem o hlášení a straně ihned přímo vrácen, aby mohla vyhověti povinnosti uložené jí v § 22 min. nařízení ze dne 18. září 1912, Č. 191 ř. z. ■ Při žádostech majitelů licencí kinematografických 6 opětovné udělení licenčního oprávnění buď zmíněný záznam připojen k žádosti a hned založen záznam nový. Při této příležitosti se opět zdůrazňuje, že biografickým podnikům je věnovati co největší péči, zejména v tom směru, předvádějí-Ii se v nich jen snímky censurované, a jen v té podobě, jak byly propuštěny. ~ *) Citován, při § 16 min. nař. 191/1912 ř. z. sub 3>. Udělení licence, § 4. 37 povolující úřad. § 4. Licenci udílí zemský úřad, v jehož správ-íiím obvodu mají se konati představení. r Prováděcí vvnos k§ 4: V otázce příslušnosti pro udělení licencí musilo se naříznu přidržeti platného práva. Verleihungsbehörde. § 4, Die Lizenz wird von der politischen Landesbehörde 11 i fc, in deren Verwaltungsgebiete die Schaustellungen verunstaltet werden sollen, für Wien von'der k. k. Polizeidirektion. , Zu % 4: In bezug auf die Kompetenzen zur Erteilung der Lizenz nnisste die Verordnung am geltenden Rechte festhalten. Poznámka: Příslušnost zemských úřadů pro ■ [děiování kinematografických licencí je nepochybná i spočívá na dvorském dekretu z 6. ledna 1836, sv. * 4, č. 5 Sb. zák. pol. Pravomoc tam zmíněných orgánů »Lánder-praesidia« (resp. »Länder-Chefs«) byla itřenesena podle § 8 zákona z 19. května 1868, č. 44 i. z. na místodržitele (»Statthalter und Landespräsi- íenten«), jtóhš nástupcem jsou dnešní zemské úřady nodle zákona z 29, února 1920, č. 126 Sb. z. an. vě není zákona ze 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. těl. lř § 5 zák.). Viz též článek dr. Jiřího Hory »Pro-tiachtování kin. licence«, Právník, 1931, seš. 15. Na Slovensku uděluje licence nyní krajinský úrad f Bratislavi, jenž je nástupcem dřívějšího orgánu plnomocněného ministra pro isprávu Slovenska; šrov; 'ladné nariadenie zo dňá 28. VI; 1928, č. 94 Sb. z. a ji., »o presune pôsobnosti ministra s plnou mocou pre právu Slovenska alebo jeho úradu na krajinský úrad ' Bratislave« (a to s účinností od 1. VII. 1928). Na Podkarpatské Rusi povolují veřejná kinemato- rrafická představení okresní úřady, pokud se týče »křesni policejní komisařství podle § 2 nařízení min. nitra ze 4. VIII. 1901, č. 64.573/1901 pro svoje obrody. Ministerstvo vnitra výnosem z 21. X. 1921> čís. 38 Udělení licence, § 4. 77.746/1921/6 a opětovným výnosem z 6. VI. 1925, č. 25.345/1925/6 zmocnilo civilní správu Podkarpatské Rusi k vypracování směrnic pro pořádání veřejných představení kinematografických na Podkarpatské Rusi podle předpisů ministerského nařízení z 12. IX. 1912, č. 191 ř. z. Bývalá civilní správa Podkarpatské Rusi na základě tohoto zmocnění vydala instrukci výnosem z 28. XII. 1921, č. ÍV-4503 adm. ai 1921; viz »Podkarpatská Rus« (v tomto spise, I. díl). Judikatura: 1. »Politický zemský úřad je příslušný udíleti povolení pro kin. podniky, je tedy oprávněn stanoviti i podmínky pro výkon podniku. Takovou podmínkou je, zda a za jakých předpokladů je místnost k účelu tomu způsobilá.« (Nejv. sprav .soud vídeňský, nález z 20. XI. 1913. č. 11.976. Budw. A 9885 ) 2. »* Na udělení koncese k provozování představení^ kinematografických nepřísluší právní nárok a nelze nárpk takový vyvozovati ani z min. nař. z 18. IX. 1912, č. 191 ř. z.« (Nález nejv. správ, soudu .že dne 24. I. 1921, č. 554, Boh. A 678/1921 ) Z důvodů tohoto důležitého nálezu: Podniky kinematografické sluší beze vší pochybnosti řaditi mezi podniky veřejných představení, jež jsou předpisem či. V., písmena o) uvozovacího patentu k živnostenskému řádu vyňaty z platnosti předpisů tohoto zákona, k jichž' provozování vsak potřebí jest povolení, které udíleti bylo zmocněno ■dle. nejvyššího rozhodnutí ze dne 14. IX. 1852, vyhlášeného ministerským nařízením ze dne 19. I. 1853, č. 10 ř. z., příl. C, § 14, pokud se týče dle § 8 zákona ze dne 19. V. 1868, č. 44 ř. z.; místodržitelství a jež tudíž dle předpisů nyní platných udílí zemská' správa politická. Nejvyšší správní soud vyložil ve svém nálezu z 28. VI. 1920. č. 5990 (Boh. č. 482). že po stránce materielně právní podniky toho druhu posuzovati jest s hlediska předpisů daných dekretem dvorní kanceláře ze 6 I; 1836, sb. z. pol. č. 5 a tak zvaným řádem divadelním, vyhlášeným ministerským nařízením z 25. XI. 1850, Č. 454 ř. z a dovodil -v nálezu tom, že povolení k veřejným představením ponecháno jest úplně volnému uvážení úřadu v žádném směru nevázanému, takže na udělení takového povolení vůbec nijaký nárok. straně nepřísluší. V předpisech shora. uvedených sluší spatřovati zákonný podklad ministerského nařízení z 18. IX. 1912, č. 191 ř. z o pořádání veřejných představení kinematografických a musí tedy nařízení toto. býti vykládáno se zřetelem k oněm-starším normám, jež si dosud zachovaly zákonnou platnost. Udělení licence, § 4. 39 Obsah nařízení nenutí však nijak k domněnce, že by m státní spiava byla chtěla svého zásadního práva, rozho-»' 'ati o udílení povolení k veřejným představením podle ■ la volného, nnak neobmezeného uvážení se vzdáti,1 pokud !■' o veřemá představení kinematografická. V tom směru žě-ii >na ustanoveni, dle něhož licence kinematografické udílejí jen na dobu 1 íoku až tří let. tedy na dobu poměrně, krát- i, a dale nedostatek jakéhokoli ustanovení,' jež by po vy- l'i eni licence zajišťovalo dosavadním majitelům jejím "jákou- 1[ přednost před ostatními uchazeči, nasvědčuje dosti zře- 1 ' lě tomu, že take citované nařízení právě tak jako .dřívější i> dpisy o veřejných představeních vydávané, vybudováno je názoru, že piovozování veřejných představení i kinemato-'i ifických nenaleží do oboru podniků, jejichž vykonávání bylo 1 každému v zásadě volné, byť i za jistých podmínek z dů- 'ů policejních stanovených, a na jejichž povolení by tudíž -' i >Iušel za jistých předpokladů uchazečům právní nárok, nýbrž rozhodnutí o žádosti za licenci kinematografickou, nejsouc i lodnutím o něiakém subjektivním právu žadatele, i pokud o takovéto podniky, ponecháno jest zcela volnému uvážení i du, takže odepření licence není vázáno na určité důvody i lemůže již dle sve povahy zakládati porušení nějakých sub-)■ ívních piáv 3 »Platný právní řád nepriznáva nijakého nároku na udělí m povolení k pořádání veřejných představení kinematogra-li.lých.« (Nalez nejv. správ, soudu z 3. II. 1923. č. 1685, Boh. * 1926/1923} Zf důvodů Platný právní.řád nepriznáva nijakého sub-■ ívního naioku na udělení povolení k pořádání veřejných I istavem vůbec a zásada tato projevená ve starších hor-1 h zákonných, zejména v dekretu dvor. kanceláře z 6. I. I * S, ě 5 Sb zak pol.,- jakož i nejv. rozhodnutí ze 14. IX. 1" 2, vyhlášeném ministerským nařízení z 19. I. 1853, č. 10 i (příloha C, § 14), nebyla podle názoru soudu, pokud jde , ředstavem kinematografická, nikterak modifikována mi-■i erským nařízením z 18. IX. 1912, č.. 191 ř. z. Je tedy také i lení licenci pro takováto představení ponecháno zcela vol- . i LU uvážení příslušným úřadům, jež je omezeno jen v tom m ru, že některým osobám licence udělena býti nesmí; ani i iřízení z r. 1912 neshledal soud nijakého ustanovení, z ně-1 by bylo možno. vyvozovati nárok na udělení licence nové i > na prodloužení licence dosavadní. Je tedy rozhodnutí o žá-i i za udělení nebo prodloužení licence ponecháno zcela vol-1 nu uvážení úřadu, takže odepření licence není vázáno na . té důvody a nemůže již podle své povahy zakládati po-ní nějakých subjektivních práv. 4. »Platný právní řád nepriznáva nijakého subjektivního 40 Udělení licence, §, 4. nároku na udělení povolení k pořádání veřejných představení kinematografických.« (Nález nejv. správ, soudu z 10. II. 1923, č. 2308, Boh. A 1956/1923.) 5. »I. Na udělení licence pro představení kinematografická není nároku. — II. Nemá-li strana vůbec právního nároku na žádahé jí povolení, jest stížnost do výroku, kterým povolení to bylo odepřeno, bezdůvodná bez ohledu na důvody, o které úřad svoje rozhodnutí opřel, a není vadou řízení, nekonal-li úřad šetření ve směru stranou vytýkaném.« (Nález néjv. správ, soudu z 29. III. 1923, č. 5179, Boh. A 2159/1923.) 6. »Uděluje licenci kinematografickou, může úřad nabyvatele zavázati, aby odváděl určitou dávku k veřejným účelům. Nebyla-li pak dávka včas zaplacena, lze naříditi uzavření podniku.«- (Nález nejv. správ, soudu z 21. XII. 1922, Č. 19.463, Boh. A 1773/1922.) Z důvodů: Nález posuzuje udělování licencí stejným způsobem jako v nálezu Boh. A 678 [viz shora sub 2] a dodává: Odpovídá tedy úplně tendencí nařízení 191/1912. jestliže úřad, uděluje licencí osobě soukromé, uloží jí zároveň za povinnost, aby odváděla nějakou dávku k dobročinným účelům. 7. »Povolení kinematografické licence je ponecháno volnému, v žádném směru neobmézenému uvážení úřadu.« (Nález nejv. spr. soudu z 13. IX. 1932, č. 13.920, Boh. A 10-003.) Důvody: při § 4 mih.'nař. č. 174/1919. 8. »Uděluje žadateli kinematografickou licenci, může úřad licenci tu omeziti vedlejšími ustanoveními co do jazykové úpravy nápisů na provozovnách, titulků filmů a návěští.« (Nález nejv. správ, soudu z 31. I. 1933. ě. 828, Boh. A 10.315/1933.) Důvody: při § 4 nař. č. 174/1919. 9. »Není nezákonným porušením jazykového práva obce (německé), uloží-li jí úřad při udělení kinematografické licence určité podmínky stran jazykové úpravy nápisů, návěští a textů filmů.« (Nález nejv. správ, soudu z 9. III. 1934, č. 4853, Boh. A 11.130/1934.) Pozn.: Nález tento navazuje na nález Boh; A 10.315/ 1933 y tom směru, že na udělení povolení k veřejným představením^ kinematografickým nepřísluší straně žádný nárok. V dalších důvodech se v podstatě praví, že obec nemůže se dovolávati § 128, odst. 3. úst. listiny, jenž stanoví, že českoslovenští státní občané mohou v mezích všeobecných zákonů užívati volně jakéhokoliv jazyka ve stycích soukromých a obchodních; obec však, provozuje-li některý ze svých podniků podle zásad soukromohospodářských, nemění tím nic na Své nezadatelné subjektivitě veřejnoprávní, t. j. nestává se v této své Činnosti osobou soukromoprávní. Že pak jako veřejnoprávní korporace nemůže se pro sebe dovolávati § 128, odst. 3 ústavní listiny, stěžovátělka sama uznává. Poněvadž pak příslušně 'normy po- Udělení licence, § 4; 41 hávají udělení licence volnému ničím neomezenému uvážení i i du, chybí pro úspěšnost stížnosti k n. s. s-u'zákládní před-i' ' lad, totiž subjektivní právo strany vůbec.. 10. »* Ani na obnovení uhaslé již divadelní koncese neňí ]H«lle divadelního řádu z 25. listopadu 1850, č. 454 ř. z. právního nároku.« (Nález nejv, správ, soudu z 9. X. 1936, č. 15.224/ i Boh. A 12.556/1936.) Důvody: Zemský úřad v Praze nevyhověl výměrem 13. IV. 1934 stěžovatelově žádosti za prodloužení platnosti • adelní koncese pro budovu »Arény« v P, na další období, i o v podstatě proto, že tu není způsobilých místností k pror ování divadelních představení. Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelovo i ti uvedenému výměru zemského úřadu v Praze a k námit- a obsaženým v odvolání bylo žal. úřadem poznamenáno, že i tnost dosavadní koncese stěžovatelovy. již uplynula a že na obnovení této koncese nemá podle platných norem práv- i [i nároků. Stížnost podaná k tomuto ' soudu tvrdí, že předmětem i hoďnutí první stolice byíy záležitosti dvě, t. j. otázka proti1 úžení platnosti divadelní koncese a pak otázka způsobilosti i adelní budovy, tedy jednak koncese osobní, jednak koncese i lni, a že v tomto druhém směru odvolací stolice opominula i hodnouti; V tom stížnost nemá pravdu. Podáním z 29. pro-ee 1933 žádal stěžovatel o obnovu povolení k pořádání di-lelních představení v »Aréně«, tedy jen o obnovení koncese o b ní. Jedině této věci týkalo se také rozhodnutí první i lice, přesto že tato se dovolávala pro své zamítavé stano-ko závadného stavu divadelní budovy, neboť dotyčné -vý-, iy pokládati, je toliko za důvody pro'odepření obnovy osobní ícese, nikterak však za nějaký judikátní výrok o způsobi-1 ti divadelní budovy, tedy za rozhodnutí o koncesi reální. Zal. i id ostatně, potvrdiv odepření koncese vyslovené první sto-I i, nezaložil své rozhodnutí na důvodech uvedených stolicí im Tií, nýbrž vyslovil, že stěžovatel nemá právního nároku, aby ■ícese byla mu obnovena, čemuž rozuměti je tak, že správní i id rozhoduje o udělení divadelní koncese podle volné své úva-i nejsa vázán nějakým nárokem strany, a že v daném pří-Jě se rozhodl koncesi neuděliti. Je proto výtka, že nebylo rozhodnuto o způsobilosti ■ adelních místností, bezdůvodná, a sluší pouze zkoumati, zda i žovatel skutečně nemá n á r o k u na udělení divadelní konce- jak vyslovil žal. úřad, neboť kdyby stěžovatel^ nároku" na ľ'ílení-divadelní koncese neměl', nemohl by důvodně tvrditi, že »přením koncese bylo zasaženo do jeho subjektivních práv, i ■, je předpokladem pro poskytnutí soudní ochrany podle § 2 tona o správním soudu." 42 Udělení licence, § 4. Uvedenou otázku řešil nejvyšší správní soud již v nálezu z 28. června 1920, č. 5990, Boh. A 482/20, v němž vyslovil a odůvodnil právní názor, že podle platného stavu zákonodárství není právního nároku na to, aby bylo uděleno povolení k provozování divadelních her. Trvaje na tomto právním názoru i nyní, poukazuje nejvyšší správní soud podle § 44 jedn. řádu na podrobné odůvodnění v cit, nálezu.. To platí í o obnovení divadelní koncese, neboť obnovení to je s hlediska právního jen nové udělení koncese, ježto povolení pořádati divadelní představení propůjčuje se vždy pouze na určitou dobu, po jejímž uplynutí nutno žádati o novou koncesi. Neměl-li však stěžovatel právního nároku na kladné vyřízení své žádosti, nemohlo býti porušeno nijaké jeho subjektivní právo tím, že mu žádané povolení platnosti divadelní koncese nebylo uděleno, a nelze proto nař. rozhodnutí jako nezákonné zrušiti. - Pokud stížnost vytýká jako vadu, že žal, úřad řádně neodůvodnil, proč obnovení koncese odepřel, sluší poznamenati, že úřad nebyl vzhledem k ustanovení §§ 70, odst. 2 a 82 správního řízení zavázán toto odepření odůvodniti, když šlo, jak dovozeno, o věc volné úvahy úřadu. : Bezdůvodná je konečně i námitka, že úřad nevyřídil ná-, vrh obsažený v dodatku z 2. května 1934 k stěžovatelovu odvolání, aby divadlo »Arena« bylo neprodleně otevřeno pro pořádání divadelních představení, neboť žal, úřad; odepřev uděliti stěžovateli novou koncesi v dobe. kdy dřívější koncese již uhasia, odepřel, tím i povoliti, aby divadlo »Arena«'bylo ■ ku pořádání divadelních představem otevřeno, čímž zmíněný návrh vyřídil. Různé: 11. Výnos min, vnitra.z 15. IV. 1921, Č. 72.168/1920-fí': Uděluje kinematografickou licenci obci nebo prodlužuje takovou licencí, má zemský úřad stanoviti podmínku, že obec bude z čistého zisku kinematografického podniku věnovati aspoň 15% na plnění povinnosti, která vzešla obci z ustanovení §u 3 zákona o organisaci -lidových kursů občanské výchovy ze 7. II. 1919, č. 67 Sb. z. a n. Obec má odvésti tuto částku městskému osvětovému sboru,. po případě místní osvětové komisi. Zemský úřad při obnovování licence musí se náležitě přesvědčiti, zda tato podmínka byla také skutečně splněna/ —- (Vé »Věstníku min. vn.« nevyšlo.) \ 12. Výnos min. vnitra z 18. I. 1926, č. 38.169/1924-6: Uchází-li se o licenci biografickou současně několik Žadatelů, má zemský úřad žadateli, jehož žádosti hodlá vyhověti, licenci pouze přislíbiti s podotknutím, že licence mu bude udělena definitivně, až rozhodnutí zemského úřadu o zamítnutí ostatních Udělení licence, § 4. 43 ádostí za tutéž licenci nabude právní moci. — (Ve »Věstníku 'riin. vn« nevyšlo.) 13. Věnování ve prospěch státní invalidní péče; výnos min. vnitra z 3. VII- 1920, č. 38.423/1920-6 ve ttiění výnosu z 8. X, 1920, Č. 51.545/1920-6 (»Věstník min. -nitra«, ročník II., str. 297 a 420; sazby v rámci do 50.000 Kč íz do 250.000 Kč redukovány, úplný text obou výnosů u §u 6 ■iař. 191/1912 ř. z., sub 10 a 11): Majitelům licencí kinematografických, pokud jimi nejsou ■nstituce humánní, má býti uloženo,^ odváděti, určité procento . hrubého příjmu podniku ve prospěch státní invalidní péče, \ to zemskému úřadu pro péči o válečné soškozence, a to podle lěchto zásad: Biografické podniky s hrubým ročním příjmem do 50.000 Kč jsou od tohoto věnování ve prospěch státní invalidní péče iplně osvobozeny. Jinak má býti biografickým podnikům uloženo odváděti: pří ročním hrubém příjmu od 50.000 Kč do 100.000 KČ íejvýše 5%, při ročním hrubém příjmu od 100.000 Kč do 250.000 KČ lejméně 5% až nejvýše 15%, pří ročním hrubém příjmu od 250.000 Kč do 299.999 Kč ■íejvýše 16%3- při ročním hrubém příjmu od 300.000 Kč do 349.999 Kč ■íejvýše 17%, ■ v ■ a tak postupně z každých 50.000 KČ ročního hrubého primu částku o 1% vyšší až do výše ročního hrubého příjmu jed-íoho milionu korun čsl. a více, při němž nejvyšší procento vetování bude Činiti 30%. 14. Výnos min. vnitra z 15. I. 1921, č. 56.124/1920-5: Vě-lování, jež dlužno podle pokynů právě citovaných výnosů anematografickým podnikům uložiti, určeno má býti jedině re prospěch invalidní péče, pokud snad licence v jednotlivých iřípadech nebyla udělena dobročinným nebo osvětovým kor-Joracím. Pro jiné -účely nemá býti zvláštní věnování předpi-iováno, proti paušální výměře shora citovaného věnování nemá ministerstvo námitek. — f Ve »Věstníku' min. vn.« nevyšlo.) 15. Výnos ministerstva vnitra z 28. I. 1930, Č. 3255, Sb. •■es. norm. 174: Úřední úkony ve prospěch zemských a okres-íích spolků pro péči o mládež nejsou podrobeny dávkám za ířední úkony, ježto činnost těchto organisaci děje sě jen v zá-imu veřejném. Ostatní korporace, které činnost těchto, insti-hucí jen podporují, jsou podrobeny všeobecným předpisům. (Po-íle Vyhnanovského. »Licence«.) — (Ve »Vest. m. vn.« nevyšlo.) 16. Sokolské podniky biografické; oběžník min. vnitra z 24. ledna 1923, č. 3529-6 (»Věstník min. vnitra«, -oč. V., str. 66): , • 44 Žádost o licenci, § 5. (Zemské správě politické v Brně, Opavě. — Adm. odd. úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě. — Civilní správě Podkarpatské Rusi v Užhorode.) Dodatkem ít výnosu ze dne 13. prosince 1922, Č. 94.582"), se tamnímu úřadu ukládá, aby správa biografických podniků sokolských byla v každém jednotlivém případě při udělení licence podrobena kontrole Československé obce sokolské v Praze, jak se již děje při sokolských biografech v Cechách. Jak hleděti k žádostem o licenci. § £>. Při rozhodování o žádosti za licenci budiž přihlíženo k trvajícím již podnikům stejného druhu, k tomu, zda vhodno počet jich rozmnožiti, k místním poměrům, stejně jako k účelům, jimž má připadnouti výnos podniku. K těm žadatelům za licenci, u nichž je spolehlivě zjištěno, že výnos podniku připadne trvale dobročinným účelům, budiž vzat zřetel v prvé řadě. Prováděcí výnos k § 5: • Při velikých rozdílech poměrů v jednotlivých stanovištích kinematografických podniků a při zcela rozdílném charakteru, který různým druhům veřejných představení připadá, a to podle poctu a zaměstnání obyvatelstva v městech, na venkově, resp. se zřetelem na diváky v lázních, letoviscích, velkých dopravních střediscích a pod., nedají se zjistiti všeobecně určité" Číselné počty obyvatelstva, podle nichž by se počet licencí, jež by bylo možno uděliti, dal stanoviti. Je tedy věcí zemských úřadů, aby si interně takové poměrné počty pro různé právě naznačené druhy obcí a obyvatelstva jako všeobecně směrnice stanovily. Nelze ovšem ztrnule lpěti na takovýchto cifrách. Při udílení licencí musí se vyjíti totiž nejen z- toho hlediska, že příliš velké rozmnožení licencí a tím neomezená přístupnost tohoto druhu rozptýlení není žádoucí, což ostatně mohlo by míti škodlivé důsledky fysické i morální, nýbrž musí býti také uváženo, aby přílišnou zdrželivostí při propůjčování licencí nebyl vytvořen pro trvající již podniky určitý druh monopolu, aby výkon hospodářského odvětví ve prospěch jednotlivých, kteří již výhodu tu by měli, nebyl umrtvován a aby podnět k finančním operacím s takovými podniky anebo s jejich, pravděpodobnými nabyvateli nebyl podstatně zvyšován. Nutno spíše na tom trvati, že v první řadě je ochrana zájmů veřejnosti, aby tak ) výnos z 13. XII. 1922 nevyšel ve Vest. m. vn. Žádost o.licenci, § 5. 45 i ichlým tempem nove vznikající podniky, byly využity pro * /dělání, poučení a zdravé pobavení širokých kruhů oby-\ itelstva. Z těchto důvodů nelze právě u kinematografů spustiti se zietele účel, jemuž podnik slouží. Je-li spolehlivě zjištěno, že * vtěžek provozu připadne všeužitečným účelům, pak je tu lvojí výhoda: jednak hospodářská podpora přímo tohoto účelu, i« dnat určitá záruka, že při takových podnicích nebude směrodatné jen úsilí, aby byl zvýšen výtěžek na útraty intelektuální a mravní ceny představení. Účast všěužitečných spolků a institucí, stejně jako podporování všěužitečných podniků osob -»ukromých poskytováním kinolicencí bude se tedy jeviti jako inelný a často také úspěšnější druh státní podpory než bez-piostřední dotace namnoze z nedostatečných státních úvěrů, jichž dovolávání se se zřetelem na určení.příslušných prostředku zdá se ostatně v četných případech pochybné. Je ostatně učí úřadu opatřiti si plnou záruku, aby podnik také skutečně ■»ledoval účely udělením licence zamýšlené. Není-Ii dána v tom-l«t směru plná jistota veřejnými listinami nebo jiným způso- -bi'm, tu nelze pokládati podmínku podle § 5, odst. 2. za splněnu. Také tehdy není tento předpoklad splněn, když náklady nžie a provozu, platy zaměstnanců a pod. dosahují takové v vše, že podnik neznamená nějaký podstatný prospěch pro. zrní- . ni«né již dobročinné účely. Úřad má si zajistiti dohled na nakládání s výtěžky provozu — stejně jako se to děje ve f< rmě vyúčtování při peněžitých podporách — aby v těchto ^laěrech byla kontrola prováděna. Jestliže se zjistí tímto způsobem, že zmíněné podmínky nejsou plněny, jest povinností' ii-aďu podle §u 26, odst. 3., aby z toho vyvodil ihned důsledky ;i licenci bezpodmínečně odňal. Berücksichtigung von Lizenzgesuchen. § 5. Bei Entscheidung über das Lizenzgesuch ist auf 1 e bereits bestehenden gleichartigen Betriebe, auf das Be- ■I irfms nach ihrer Vermehrung, auf die örtlichen Verhält- isse sowie auf die Zwecke Bedacht zu nehmen, denen das i ítriebsérträgnis zugewendet werden soll. Bewerber um Lizenzen, .bezüglich deren in zuverlässiger V/eise sichergestellt ist, dass das Betriebserträgnis gemein-iitzigen Zwecken dauernd zugute kommt, werden in erster I tme berücksichtigt. Zu § 5: Bei den grossen Verschiedenheiten der Verhältnisse in ■ in einzelnen Standorten der Kinematographenbetriebe, und ■i dem durchaus verschiedenen Charakter, der den verschie- ■i 'nen Arten öffentlicher Schaustellungen, je nach der Dichte 46 Žádost o licenci, § 5. und Beschäftigung der Einwohnerschaft in Städten, auf dem flachen Lande, je nach dem Publikum in Kurorten, Sommerfrischen, grossen Verkehrszentren etc. zukommt, lassen sich allgemein bestimmte Verhältniszahlen der Bevölkerungen nicht feststellen, -nach denen die Zahl der zu erteilenden Kinemato-graphenlizenzen zu berechnen wäre. Es bleibt aber der k. k. Statthalterei (Landesregierung) anheimgegeben, sich intern sol-'che Verhältniszahlen für die verschiedenen oben bezeichneten Kategorien von Orten und Bevölkerungskreisen als allgemeine Richtschnur vorzuzeichnen. Ein starres Festhalten an solchen Zahlen wird aber wohl keinesfalls in Aussicht genommen werden können. Bei der Erteilung von Lizenzen kann nämlich nicht nur von dem Gesichtspunkte ausgegangen werden, dass eine allzu grosse Vermehrung der Lizenzen und hiemit die uneingeschränkte Zugänglichkeit einer Art von Zerstreuungen nicht wünschenswert ist, die mitunter körperlich und moralisch nachteilige Wirkungen äussern kann, sondern es muss auch darauf Bedacht genommen werden, dass nicht durch allzu grosse Zurückhaltung mit Lizenzen eine Art Monopolstellung für die bestehenden Betriebe geschaffen, die Ausübung eines wirtschaftlichen Erwerbszweiges .zum Vorteile einzelner Begünstigter lahmgelegt und der Anreiz zu Finanzoperationen mit derartigen Unternehmungen oder mit der Anwartschaft hierauf wesentlich erhöht werde. Es muss vielmehr daran festgehalten werden, dass in erster Linie die Wahrung des Interesses der Öffentlichkeit steht, dass , die in so raschem Aufschwünge und steter Vermehrung begriffenen Unternehmungen zur Bildung, Belehrung und gesunden Anregung weiter Bevölkerungskreise nutzbar gemacht werden. Aus diesen Gründen kann gerade bei Kinematographen-unternehmungen der Zweck nicht ausser Betracht bleiben, dem das Unternehmen dient. Ist in zuverlässiger' Weise sichergestellt, dass das Betriebserträgnis gemeinnützigen Zwecken zugute kommt, so bietet dies děn doppelten Vorteil; einerseits der wirtschaftlichen Unterstützung dieses Zweckes selbst, andererseits einer gewissen Gewähr, dass bei solchen Unter-• nehmungen nicht das Bestreben massgebend sein wird, das Erträgnis auch auf Kosten des intellektuellen und moralischen Wertes der Darstellung zu steigern. Die Beteilung gemeinnütziger Vereinigungen und Institute, . sowie die Förderung gemeinnütziger Unternehmungen von Privatpersonen durch die Gewährung von Kinematographenlizenzen wird sich daher als eine zweckmässige und oft wohl auch erfolgreichere Art staatlicher Unterstützung darstellen, als die unmittelbare Dotierung aus meist unzureichenden staatlichen Krediten, deren Inanspruchnahme mit Rücksicht auf die Widmung der betreffenden Gelder überdies in vielen Fällen als anfechtbar erscheint Zásady provozu, § 6. 47 Ulerdings ist es Aufgabe der Behörde, sich volle Gewähr da-Hir zu verschaffen, dass das Unternehmen auch tatsächlich I m durch die Lizenzerteilung zu fördernden Zwecken entwicht. Wenn eine volle Sicherstellung in dieser Richtung j'nurch öffentliche Urkunden oder in anderer Weise nicht ge-li )ten ist, so kann die Voraussetzung des § 5, Absatz 2, nicht Is gegeben erachtet werden. Ebenso trifft diese Voraussetzung cht zu, wenn die Regie- und.Betriebskosten, die Gehalte für iie Betriebsleiter oder dergleichen eine solche Höhe errei- ■ lien, dass der Betrieb einen wesentlichen Vorteil für die mehr- ■ i wähnten humanitären Zwecke nicht bedeutet. Um eine Kon-ii olle in den bezeichneten Richtungen zu üben, wird sich die shorde — in gleicher Weise wie dies durch die Rechnungs-1 gung über eine gewährte Geldunterstützung geschieht — ' inen Einblick in die Gebarung mit den Betriebserträgnissen ĺ sichern haben. Wenn sich aus den Wahrnehmungen, zu denen ine in diesem Sinne ausgeübte Überwachung führt, das Nicht- ■ [treffen der mehrerwähnten Voraussetzung ergibt, ist der I ehorde in § 26, Absatz 3, zur Pflicht gemacht, hieraus un- Tzuglich die Konsequenzen zu ziehen und mit der Aberken-1 mg der betreffenden Lizenz unbedingt vorzugehen. Poznámka: Viz výnos ministerstva vnitra 3. VII. 1920, č. 38.423/1920-6 ve znění výnosu z 8. V 1920, č. 51.545/1920-6 při §u 6 o věnování ve pro- pech státní invalidní péče. — Viz i § 28 sub 10. 1. »Pořádání kinoher dobročinným a vzdělávacím spolkem vůbec, byť i k účelům dobročinným, výchovným a vzdělávacím m»ní samo o sobě veřejným' účelem a zábor budovy i se zaří-/tním k cíli provozování podniku ve smyslu § 1 zák. ze dne l-i, VIII. 1921, č. 304 Sb. z. a n. jest přípustný jen, když na-ktiavá potřeba vyžaduje, aby podnik ten sloužil svým provo-/'váním bezprostředně veřejnému účelu; získávání prostředků provozováním podniku pro podnikatele není však ještě veřej-iivm účelem.« (Nález nejv. správ, soudu ze 14. X. 1922, č. i .580; ve sbírce Eoh. není uvedeno.) 2. Výnos min. vnitra z 18. I. 1926. č. 38.169/1924-6: Jed-i »tlivcům nebo sdružením, nesledujícím účely dobročinné nebo 1'ilturní, nemá býti biografická licence v místech s více než 100 obyvateli udělována vůbec, v místech menších pale tehdy^ stliže se o licenci uchází žadatel, vyhovující podmínkám § 5, [st. 2. (Podle"Vyhnánovského, »Licence«.) — (Ve »Věstníku 'i in. vň.« nevyšlo.) Podmínky licence a zásady provozu. § Ü. Udělení licence závisí na tom, vyhovují-Ii »rovozovací prostředky požadavkům zdravotní* sta- 48 Zásady provozu, § 6. vební, požární a bezpečnostní policie a je-li prokázána při podnicích s pevným stanovištěm způsobilost provozovny. Před udělením licence pro podniky s pevným sta^ novištěm budiž obci stanoviště dána příležitost vyjádřiti se. Výkon kočovného podniku závisí na tom, zda dočasné stanoviště bylo schváleno místním policejním úřadem. Provozování těsně u kostelů, škol, výchovných ústavů, dětských školek, nemocnic a j., stejně jako ve spojení s hostinskou a výčepnickou živností není přípustno. Požadavky na provozovací prostředky, zejména na přístroje a provozovny v ohledu policejně stavebním, požárním a bezpečnostním, jsou uvedeny v, příloze A tohoto nařízení. prováděcí výnos k § 6: ■Zájmy veřejné hygieny a bezpečnosti, které přicházejí v úvahu u kin, vyžadují, aby úřadu vyhrazen byl takový vliv na uspořádání a zařízení podniku (provozu), který odpovídá zodpovědnosti vůči celku, převzaté udělením licence. Proto je udělení licence vázáno na určité věcné podmínky, nad jejichž dodržováním musí státní úřady, licenci udělující, bdíti; netřeba blíže dokládati, že zde ostatní úřední kompetence v oblasti policie stavební, požární a bezpečnostní, místní a pod., zejména oprávnění samosprávy, nesmí býti omezeny. Aby se zajistil stejný postup úřadů, aby pak uchazečům o licence byla poskytnuta směrnice pro založení a zařízení podniku, byly v příloze A nařízení shrnuty stavební, požární a bezpečnostní požadavky, týkající se provozoven i provozních prostředků. , Se zřetelem na četné zájmy samosprávy, které by mohly býti dotčeny provozem kinematografů, bylo nutno dáti příležitost obcím stanoviště, aby se vyjádřily, dříve než licence pro kinematograf s pevným stanovištěm bude udělena. Při kočovných podnicích jest již v dosavadních předpisech ještě dále jdoucí vliv obecních úřadů- zajištěn, na nějž se ve třetím odstavci poukazuje. Jako všeobecná zásada pro povolení těchto podniků se stanoví, aby byl vzat zřetel na ochranu náboženských obřadů y chrámech před bezprostředním vlivem těchto představení, na zájmy vyučování, výchovy a péče o nemocné. Bohoslužby, vy- Zásady provozu, § 6. 49 motání a výchova i péče o nemocné v ústavech.pro to.určených iu-iií býti obtěžovány blízkostí kin. podniků. Zvláštním předpisu» se zakazuje spojení kinematografii s hostinstvím a vyčepeni. To proto, aby spojení obou podniků bylo tak znemožněno^ aliy jeden podnik výlučně nebo převážně k podpoře druhého ne-■diiiiži), zejména aby představení nebylo zneužito ku zvýšení odhvtu lihovin. Nejsou tedy dovolena spojení obou podniků i il aby v provozovně kinematografů se provozovalo hostinství pii»-> výcepnictví anebo opačně, t. j. že v místnostech hostinách a výčepních, zatím co by tyto tomuto účelu sloužily, inulváděla bv se představení kinematografická. Tento zákaz -lii ování podniků nevylučuje ovšem principielně, aby kin. li-n )■• e a koncese hostinská nebo výčepní nebyla sloučená v jedné run nebo aby místnosti hostinské Či výčepní nemohly sloužiti k představením kinematografickým. V obou případech musí" du orčí úřad takové podniky zvlášť kontrolovati a proti ob-i li i tení cit. předpisů co nejdůrazněji zakročovati. Konečně niiieba zvlášť upozorňovati, že veřejná představení, jež ne-j-'in uspořádána pomocí kinematografii, nýbrž při nichž kirn matograf je jen vedlejší součástí představení, jež se konají ni podkladě,jiných povolení nebo koncesí, nepodléhají'zákazu ii -uojování hostinských a výčepnických živností. 1 raussetzungen der Lizenz und Grundsätze für den Betrieb. § 6. Die Erteilung der Lizenz ist davon abhängig, dass I Betriebsmittel den gesundheits-, bau-, feuer- und sicher- li spolizeilichen Anforderungen entsprechen, und dass bei ' rieben mit festem Standorte die Eignung der Betriebs- te nachgewiesen wird. Vor Erteilung der Lizenz für einen Betrieb mit festem ^i ndorte ist der Gemeinde des Standortes Gelegenheit zur \n .serung zu bieten. . Die Ausübung eines Wanderbetriebes ist davon abhängig, i 3 der jeweilige Standort von der Ortspolizeibehörde ge-i nmigt wurde. Der Betrieb in unmittelbarer Nähe von Kirchen, Schulen, I r iehungsanstalten, Kindergärten, Krankenhäusern u. dgh. ■■ie der Betrieb in Verbindung mit dem Betriebe des Gast-ii ' Schankgewerbes ist unstatthaft. Die an die Betriebsmittel, insbesondere an die Apparate, ii ' an die Betriebsstätte in bau-, feuer- und sicherheitspolizei- II i er Hinsicht zu stellenden Anforderungen sind im Anhange * iieser Verordnung ersichtlich. Zu § 6: Die Interessen der öffentlichen Hygiene und Sicherheit, il bei Kinematographenbetrieben in Betracht kommen, er- Filraové právo. 4 50 Zásady provozu, § 6. fordern, dass der Verleihungsbehörde auf die Anlage und die Einrichtung des Betriebes jener Einfluss gewahrt werde, welcher der durch die Lizenzerteilung- gegenüber der Allgemeinheit übernommenen Verantwortung entspricht. Aus diesem Gesichtspunkte ist die Erteilung der Lizenz an bestimmte sachliche Voraussetzungen geknüpft, deren Wahrung "der staatlichen Verleihungsbehörde zur Pflicht gemacht wird; es bedarf nicht der näheren Darlegung, dass hiedurch die sonstigen behördlichen Kompetenzen auf dem Gebiete der Bau-, Feuer- und Sicherheitspolizei, der Ortspolizei usw., insbesondere die Befugnisse der autonomen Verwaltung, keinerlei Beeinträchtigung erfahren können. Um ein möglichst gleichartiges Vorgehen der Behörden zu sichern, andererseits den Lizenzwerbern ein Normativ für die Anlage und die Einrichtung des Betriebes zu bieten, wurden im Anhange A der Verordnung die bau-, feuer- und sieherheits-polizeilichen Anforderungen an Betriebsstätte und Betriebsmittel zusammengestellt. Die Notwendigkeit, vor Erteilung der Lizenz für einen Betrieb mit festem Standorte der Gemeinde des Standortes Gelegenheit zur Äusserung zu bieten, ergibt sich aus den zahlreichen Interessen der autonomen Verwaltung, die durch den Kinematographenbetrieb berührt werden. Bei Wanderbeitrieben ist schon in den bestehenden Vor-. schriften eine noch weitergehende Ingerenz der Gemeindebehörden begründet, auf die im dritten Absätze hingewiesen wird. Als allgemeiner Grundsatz wird schon für die Unternehmungen festgestellt, dass auf den Schutz der Religionsübungen in Gotteshäusern vor dem unmittelbaren Einflüsse derartiger Schaustellungen, auf die Interessen des Unterrichtes, der Erziehung und der Krankenfürsorge Bedacht genommen werde. Gottesdienst, Unterricht und Erziehung sowie die Fürsorge für Kranke in den hiefür bestehenden Anstalten dürfen-durch die Nahe von Kinematographenbetrieben nicht beeinträchtigt werden. Durch eine eigene Vorschrift wird die Verbindung des Betriebes eines Kinematographen mit dem Betriebe des Gast- und Schankgewerbes verboten. Dies bezweckt hauptsächlich, jede Verbindung der beiden Betriebe in der Weise zu vermeiden, dass der eine Betrieb ausschliesslich oder'doch vorwiegend zur Förderung des anderen diene, insbesondere, dass die Schaustellungen zur Förderung des Absatzes geistiger Getränke missbraucht werden. Verboten wäre hiehach die Verbindung der beiden Betriebe, vermöge deren in der Betriebsstätte des Kinematögraphenuntemehmens das Gast- und Schankgewerbe ausgeübt wird oder umgekehrt in Gast- und Schanklokalitäten, währenddem sie diesem ihrem Zásady provozu, § 6. 51 Zwecke dienen, Kinematographenaufführungen veranstaltet werden. Dieses Verbot der Betriebsvereinigung schliesst es jedoch im Prinzipe keineswegs aus, dass die Kinematographen-Jizenz und die Gast und Schankgewerbek'onzession in einer Hand vereinigt sind, oder dass Gast- und Schanklokalitäten zu kmematographisehen Schaustellungen überlassen werden. In beiden Fällen wird jedoch die Aufsichtsbehörde solche Betriebe, besonders zu überwachen und Umgehungen der erwähnten Vorschrift nachdrücklichst entgegenzutreten haben. Ferner bedarf es an dieser Stelle wohl kaum der Erwähnung, dass öffentliche Schaustellungen, die nicht mittels eines Kinematographen veranstaltet werden, sondern bei. denen der ^Cinematograph nur einen Nebenbestandteil von Veranstaltungen bildet, die auf Grund anderweitiger Bewilligungen' und Konzessionen erfolgen, das Verbot der Verbindung mit dem Gast- und Schankgewerbe keine Anwendung findet. Poznámka: Podle vlád. nařízení z 5. VI. 1936, č. 149 Sb. %. a n. »o dalších přesunech působnosti zemských úřadů na úřady okresní« byl výrok o způsobilosti kinematografické provozovny (min. nař. č. 191/ 1912 ř. z. a ctiařízení ministra pro správu Slovenska č. 174/1919) přesunut nyní na okresní úřady. Ö odčítatelnosti platů uložených majiteli licence (při zdanění výtěžků veř. kin. představení) ve prospěch účelů veřejných [dále sub 9), 10), 11)]:. viz »Daně přímé«; díl II. tohoto spisu. Judikatura: 1. »Politický zemský úřad je příslušný udíleti povolení pro kinematografické podniky, je tedy oprávněn stanoviti i podmínky pro výkon podniku. Takovou podmínkou je, zda a za jakých předpokladů'je způsobilá místnost k účelu tomu.« (Nález nejv. správ, soudu vídeňského z 20. XI. 1913, č. 11.976, Budw. A 9855.) 2. »Udělením licence kinematografické pro určitou místnost nepropůjčuje se majiteli licence nárok na disposici s místností tou a může tedy pro touž místnost po případě udělena 'býti i licence jiné osobě. Obee má subjektivní nárok na to, aby byla před udělením kinematografické licence s pevným stanovištěm slyšena.« (Nález nejv. spr. soudu z 20. IV. 1922, č. 5461, Boh. A 1305/1922.) Důvodyu § 6 nař. 174/1919. 3. »* Obec má právní nárok, aby jí před udělením licence k provozování kinematografu s pevným stanovištěm byla dána 4*