„Jázť sem milú dcerku jměla, ta mi jest nynie opsčla: toto přede mnú ščcňátko jest to pravé mé děťátko. 515 Stalo sč tak, má dci milá:
Když sem jáz v svém kraji byla, byla sem bohatá žena a v tom kraji nade všč čsná. Jměla sem dceř velmi krásnu, 520 ke všemu dosti věhlasnú; ta jest svého muže jměla, potom po něm ovdověla, a pro krásu i pro sbožie snúbiechu jé mnozí mužie. 525 Mezi těmi | jeden bieše, jenž dobré přátely jmieše, ten ji najviece miloval, mnoho dobrých daróv dával. To sě několik let dalo, 630 až sě kako hoře stalo: když sě jinoch nadějéše, by ji pojal, cele mnieše, ana nemúdra bláznice, chtieci býti čsná vdovicč, 636 otpovědě řkúci jemu: jNechci tobě ani komu.' An pro tu velikú milost, ješto k niej jměl, vstúpil v truchlost, z truchlosti v nemoc upadl byl, 640 nemocen jsa i duŠě zbyl.
A proto Buóh nad ni pomstil, že ji ve psí tvář proměnili i jmá tiem psem veždy býti, nikdy nemohúci zbýti. 646 Milá dci, sbožniť sě káží hubenými a škodu cuzí.
106a         Zda | jmáš kterú svú rodičku
nebo kterú přietelničku, ješto s kým pomluvu jměla 550 a jím potom pohrděla, mé dcerky zlú příhodu vieš a každéj ji taciej povieš, ať sě nedopustí toho. Ostřěz, Bože, každú toho." 555 „Hoře mně, matičko milá. Jáz sem téže učinila. Co mi tomu hoři sdieti? Chtěl mě šlechetný pojéti jinošé přátel šlechetných, 560 dosti bohatých i dobrých. Všakť sem jáz to učinila, žeť sem o něm nerodila, an mě tak velmi miloval a drahé mi dary dával." 565 „Hoře mně s tobú, dci milá, kak si v tom zle učinila! Přizři náhle sama k sobě, toť já razi věrně tobě, a sě v túž tvář neproměníš 670 jako má dci, jižto vidíš." | >06b         „Kak mi, matko, býti tomu?
Jáz hanbu nevzmluvi k němu. By to pro mě učinila, k němu sě o mně vzmluvila, 675 chtělať bych dar dobrý dáti, kaký by směla kázati." „Neznají ho," baba vece. Jeliž jéj včrdunk občcě, toliž teprv baba šedši 580 získa koláč na jinoši. Tak baba lstivými slovy ot jinocha i ot vdovy
41