[O ŠEVCÍCH]
125a         Ševci divnč prebývajú,
často svým ženám zle lajú;
když ho žena jme tresktati,
nedadúc jmu v kostky jhráti, 6 an sě rozhněvajc z toho,
častoť jéj přibije mnoho. Jako jeden švec činieše,
ten svéj ženě rád lajéše.
Ana vece v jednu dobu: 10 „Co mi učiniti s tobú?
Rač slyšeti, mój milý muži,
však vidíš mú i svú núzi!
Ze chceš vždy v krčmě ležeti,
dietky chtie hladem zemřieti; is poviz o svých dietkách záhe,
vidiš je bosč i nahé,
aby jim mohl přiodieti
i ztravicč utčžčti."
Švec povědě ženě dvorně «o řka: „Jmám prodajnč čtverý škorně,
ty škorně za věrdunk prodám 125b         a tobě ty pe|niczč dám;
obratiž je na své děti,
jázť jich nechci k sobě vzieti." »6 Ona počě děkovati
řkúc: „Kdy sě chcvč na trh bráti,
ty škorně spieše prodati
a dél ticm neotkládati ?
Chcevě-1 jíti u pondělí, »o zdali nají Buóh nadělí?"
63