Plať," vece, „jeden kroš jemu," i provrže ten kroš k němu,
126 b         i sadi dru|hý naň spieše;
70 ten kroš opět provržieše. Osm vrhóv vešdy pospolu ztratí švec u toho stolu. Žena, uzřevši to, vece: „Milý muži, nejhraj viece,
75 ncvěrněť na kostku meče, ani kdy kostku zaklekce." On vccě: „Počakaj málo, ješčeť mi pět krošiev ostalo: nebť tu pět k němu provrhu,
so nebo dřevních osm vyvrhu." Žena mu počě brániti řkúc: „Musíš mě dřiev zabiti. Nedámť ostatka projhrati, musíš mi jej inhed dáti."
as On vece: „Zlá ženo, přestaň, neb vetčas budu nekázán!" Krčmář vece: „Bud kázána, paní, neb budeš svázána. Jhraj pro ni preč, nejměj péče,
»o nechaj, ať sě hořem vsteče." A když ho ke jhřě připraví, inhed jej všech peněz zbavi.
127 a         švec | chtieše na základ jhráti,
žena jemu počě láti »s řkúc: „Ba, huběnce hubený, ke mně své viery neplný, tys byl mně ten věrdunk otdal a jižs jej hanebně projhral; ješče chceš na základ jhráti? íoo Buóh dajť sě diáblu dostati." On vece: „Nemluviž mnoho, neboť mě bude hněv z toho;
Staročeské satiry