Latina pro paleogrecisty a Klas. Archeology – hodina V.

                                             Gramatika

   

   

   I. Substantiva 3. deklinace

   

   +--------------------------------------------------------------------------------------------+
   |    PÁD/ČÍSLO    |           SINGULÁR (sg.)           |            PLURÁL (pl.)             |
   |-----------------+------------------------------------+-------------------------------------|
   |NOMINATIV (nom.) |victor, fulgur^*                    |victōr-ēs, fulgur-a      |
   |-----------------+------------------------------------+-------------------------------------|
   |GENITIV (gen.)   |victōr-is, fulgur-is          |victōr-um, fulgur-um           |
   |-----------------+------------------------------------+-------------------------------------|
   |DATIV (dat.)     |victōr-ī, fulgur-ī|victōr-ibus, fulgur-ibus       |
   |-----------------+------------------------------------+-------------------------------------|
   |AKUZATIV (ak.)   |victōr-em, fulgur (=nom.)     |victōr-ēs, fulgur-a      |
   |-----------------+------------------------------------+-------------------------------------|
   |VOKATIV (vok.)   |victor, fulgur (=nom.)              |victōrēs, fulgura (=nom.)|
   |-----------------+------------------------------------+-------------------------------------|
   |ABLATIV (abl.)   |victōr-e, fulgur-e            |victōr-ibus, fulgur-ibus       |
   +--------------------------------------------------------------------------------------------+

   

   * victor, ōris m. - vítěz, fulgur, is n. - blesk; u této deklinace je vzhledem k velice
   různorodému zakončení nom. sg. důležitější než u jiných deklinací znát tvar genitivu (koncovka
   -is), včetně délky samohlásek kmene!

   

   Ze zakončení nom. sg. nelze bezpečně zjistit rod substantiva, v této deklinace je potřeba se
   jej pečlivě naučit, nicméně vesměs platí, že:

   a) substantiva na -ŏr, ōris jsou maskulina (jména činitelská - arātŏr,
   ōris oráč)

   b) na -trīx, trīcis jsou feminina (jména činitelská - regnātrīx,
   rīcis vládkyně); na -(t)iō, (t)iōnis jsou feminina (substantiva slovesná -
   scrīptiō, ōnis psaní)

   c) na -e, -al, -ar jsou neutra (mare, maris moře); na -us, oris, -ur, uris (viz vzor) a -us,
   eris jsou neutra (femur, moris stehno), genus, neris (rod, původ); na -men, minis jsou neutra
   (nōmen, nōminis jméno)

   

   

   Odchylky v koncovkách:

   a) substantiva, jejichž kmen je zakončen na dvě či více souhlásek, neutra se zakončením nom.
   sg. -e, -al, -ar a substantiva, zakončená v nom. sg. na -is nebo -ēs, pokud mají v nom.
   a gen. sg. stejný počet slabik mají v gen. pl. koncovku -ium (urbs,urb-is: urbium, mare:
   marium, auris, auris: aurium).

   b) některá substantiva na -is v nom. sg. mají koncovku ak. sg. -im (nejčastější jsou:
   sitis-sitim (žízeň), tussis-tussim (kašel), febris-febrim (horečka), puppis-puppim (lodní
   záď), turris-turrim (věž), secūris-secūrim (sekyra).

   c) neutra zakončená v nom. sg. na -e, -al, -ar a některá další (mj. ta z bodu b) mají v abl.
   sg. koncovku -ī (animal: animālī, sitis: sitī, dále často
   Albis-Albī (Labe), Tiberis-Tiberī (Tibera), Neāpolis-Neāpolī
   (Neapol), nāvis-nāvī (loď), ignis-ignī (oheň), imber-imbrī
   (déšť).

   

   Nepravidelnosti v kmeni při skloňování mají:

   bōs (vůl): gen. sg. bov-is, gen. pl. boum (místo bov-um), dat. a abl. pl. būbus
   (místo bov-ibus); carō (maso): gen. sg. carn-is; iter (cesta ve smyslu Reise, Fahrt):
   gen. sg. itiner-is; Iuppiter (nejvyšší římský bůh): gen. sg. Iov-is (jiný kmen!, ale voc. sg.
   = nom.); nix (sníh): gen. sg. niv-is; senex (stařec): gen. sg. sen-is; supellex (nábytek,
   výbava, výstroj): gen. sg. supellectil-is; sūs (svině, prase): gen. sg. sŭ-is,
   dat. a abl. pl. sūbus (místo su-ibus); vās (nádoba): plurálové koncovky podle 2.
   deklinace; femur (stehno) a iecur (játra) mají vedle tvarů femor-is a iecor-is také tvary
   femin-is a iecinor-is/ieciner-is.

   

   

   II. Dvojí akuzativ u sloves

   a) spojení předmětu osobního a předmětu věcného:

   Docēre discipulōs (předm. osobn.) linguam Latinam (předm. věcný).

   Učit žáky latinu.

   b) spojení akuzativu předmětového a akuzativu doplňku:

   Illum (předmět) meum amicum (doplněk) apello.

   Nazývám ho svým přítelem. (V češtině doplněk v instrumentálu)

   

   Spojení akuzativu předmětu a doplňku v akuzativu bývá u sloves:

   ·        činit, dělat, volit, jmenovat (facĕre, legĕre, creāre, ...)

   ·        nazývat, jmenovat ( appelāre, nōmināre)

   ·        mít (habēre: Illum amicum habeo - Mám ho za přítele.)

   ·        pokládat, uznávat (putāre, dūcere, existimāre,
   iūdicāre)

   ·        ukazovat se, projevovat se, osvědčovat se (sē praebēre, sē
   praestāre)