Informace k tomuto textu

!   Jedná se o část proto-script k přednáškám doc. Hoskovce, ten však nemá kdy napsat je sám, proto
je nutno podotknout, že jde o mé porozumění přednáškám doc. Hoskovce.

!   Přičemž je to písemné zachycení Hoskovcova mluveného slova, tedy (v duchu poznatků z četby
Faidra): buď opatrný, čtenáři!

!   A nakonec: znalost tohoto textu neznamená nutně úspěch u zkoušky. Text si klade za cíl podat
studentům pomocnou ruku při přípravě na zkoušku.

!   Tyto tři body platí i pro případné další mé texty.

                                          PRÁCE SE ZNAKEM



Úkol:



     1. Znak binární oproti trojčlennému schématu označování.



2. Zkoumání referenční, inferenční a diferenční.



                                          AD 1. ÚKOL: Znak

!   Etymologie?

!   Znakové soustavy – doprava, praporky, naše chování, oblékání...

!   Tyto znakové soustavy jsou uboze primitivní ve srovnání s jazykem.

!   Existuje snaha zařadit jazykovědu pod sémiotiku; jazyk je zde jedním ze znakových systémů (toť
jeden z náhledů, se kterým ovšem doc. Hoskovec nesouhlasí).

!   Jazyk: nejsložitější (a jediná pořádná) znaková soustava.

!   → Vstup rovnou do jazyka → znak (pro nás) jedině znak jazykový (nosič už může být
akustický nebo grafický).

!   Klíčové: znak je v této teorii výhradně znak jazykový.

                                      Znak – historický exkurs

                                         Aristotélēs
 (Řecky: Ἀριστοτέλης) (384 BC –
                                              322 BC)

!      Aristotélēs je vůbec první, kdo se k tématu „znaku“ vyjadřuje.

!      Protože je první, nemá k dispozici žádnou terminologii.

!      Ve svém díle: O vyjadřování. (Peri hermeneias/De interpretatione. In: Organon.) tvrdí, že:

                1. Jsou věci ve světě (a ty jsou jednoznačné).

                2. Jsou odrazy těch věcí v lidské hlavě (a ty jsou také jednoznačné).

                3. Jsou vyjádření těch odrazů (ve zvuku).



Toť rozlišování mezi:

•                 Vnější skutečností.

•                 Mentálním obrazem.

•                 Jazykovým vyjádřením.



Jinými slovy totéž: To, co je v hlavě, je odrazem toho, co je ve světě. A to, co je v jazyce, je
odrazem toho, co je v hlavě.



Aristotélēs  je přesvědčen, že tak jako vnější svět je stejný, tak i mentální obrazy jsou pro
všechny lidi stejné.

Rozdíl je až v jazyce.

Mentalisté (jako např. dr. Dočekal): řeší ty (společné) vnitřní obrazy.



Toť ovšem překážka pro emancipovanou jazykovědu.

Jde s lingvistikou až do 20. století.

Ve středověku se tohoto pojetí chopila scholastika.

                                            Scholastika
              Pojem scholastika vychází z latinského slova scholasticus (resp. řeckého
    σχολαστικός), což znamená
  „školský, patřící škole“, popř. „školák“ (učitel i žák). Odkazuje jednak ke specifickému způsobu
filosofického myšlení, jednak k epoše středověké filosofie, která bývá vymezována 11.–15. stoletím.
      n. l., kdy byla scholastická filosofie rozvíjena zejména na univerzitách západní Evropy.
                 Vrcholné období scholastiky – 13. století: doba Tomáše Akvinského.

!   Znak (signum) = aliquid stat pro aliquō.

!   Něco je zde místo něčeho.

!   Vōx significat mediantibus conceptibus.

!   Slovo označuje prostřednictvím pojmů.

!   Vōx = slovo (hlas).

!   Conceptus = pojem.

!   Rēs = věc.

!   Slovo jako jazykový výraz vyjadřuje pojem.

!   To je předmětem zkoumání jazyka.

!   Jiná záležitost je vztah mezi pojmy a věcmi.

!   Reflexe platónsko-plotínského rozlišení:

!   Znak je tu místo dvou různých jiných:

!   místo pojmu (conceptus) a konkrétního jsoucna (rēs).





                                      Scholastické označování





                                                Ale…

!   Např. vlastní jména neukazují přes koncept, nýbrž přímo (houba vs. František).

!   Nejlépe se tímto modelem zkoumají substantiva (tedy kromě proprií).

!   → Snaha vypudit verba. Podle tohoto modelu se zdá, že existuje pouze jediné verbum:

!   být.

!   Všechna ostatní verba lze (podle tohoto modelu) transformovat do podoby:

!   být nějaký.

!   Např. sedět = je sedící apod.

                                 Aristotélské a scholastické pojetí

!  Byť má dodnes mnoho pokračovatelů, není cestou, kterou se vydáme.

!  Ukázali jsme si jejich pojetí, abychom spatřili také jiný přístup než náš.

!  (Náš přístup = přístup strukturalistický).

!  Aristotélský a scholastický znak je jiný než strukturalistický znak.

!  Aristotélský a scholastický znak ze strukturalistického pohledu za znak nepokládáme.



                                Ferdinand de Saussure (1857 – 1913)

!   Narozen v Ženevě.

!   Švýcarský jazykovědec, profesor na univerzitě v Ženevě (srov. ženevská strukturalistická škola,
resp. ženevské ohnisko), jeden ze zakladatelů strukturalistické lingvistiky.

!   Ovlivnil vývoj lingvistiky, sémiotiky, antropologie, literární vědy a estetiky. (Rozlišení
termínů škola vs. ohnisko in: Hoskovec 2007.)

!   Tak tento pán přišel s oním revolučním…

!   strukturalistickým...

!   binárním... řešením znaku.



                                      Kurs obecné lingvistiky

!   FdS není přímým autorem knihy.

!   Knihu sestavili de Saussurovi žáci (Charles Bally a Albert Sechehaye) ze zápisků z jeho
přednášek:

!   Saussure, Ferdinand de. Kurz obecné lingvistiky. Praha: Academia, 1996.

!   Myšlenky publikované v této knize stojí u základu strukturální jazykovědy.

!   De Saussurovy vlastní poznámky vyšly nedávno (v originále francouzsky a v anglickém překladu),
vybízejí ke srovnání s podobou, již dali de Saussurovu dílu jeho žáci.

!   Saussure, Ferdinand de. Écrits de linguistique générale. Gallimard, 2002, ISBN 2-07-076116-9.

!   Saussure, Ferdinand de. Writings in General Linguistics. Oxford University Press, 2006, ISBN
0-19-926144-x.

                                          Binárnost znaku

!  V „Kursu obecné lingvistiky“ vyložen znak jako jednota označujícího a označovaného.

!  Sign = jednota signifiant a signifié.

!  Hoskovcova terminologie:

!  Znak = jednota výrazu a obsahu.

!  Resp. výrazového plánu (VP) a obsahového plánu (OP).

                      Rozdíl mezi binárním a trojčlenným schématem označování

!  Oproti původnímu trojúhelníku máme najednou jen úsečku.



                                          FdS :: Hoskovec

!   Binárnost znaku (spojení výrazového a obsahového plánu) dobře ilustruje představa kruhu, jež ve
scholastické tradici symbolizuje celek.

!   Kromě symbolu kruhu nemá však Hoskovcovo pojetí se scholastickým nic společného!

                          Kam se poděla třetí složka označovacího procesu?

!  Snadno lze ztotožnit signifiant a vōx (tedy výraz a slovo).

!  Jaký vztah pak má signifié ke zbývajícím dvěma členům (k rēs a conceptus)?

!  Váže se snad pouze na jeden z nich a druhý vypouští?

!  Spojuje snad oba dohromady?

!  Otázka je špatně položena a struktúrní lingvistice lze vyčítat, že málokdy projevila snahu ji
odmítnout.

                                   Trojúhelník? Nikoli. Čtverec!

!   Jeden samostatný znak je neuchopitelný, nepopsatelný.

!   Dívám se na jazyk a popisuju jednotlivé znaky vzhledem k jejich okolí.

!   Proto je nutné onu úsečku proměnit v čtverec:





                                     Strukturalistický čtverec

                                              Odpověď?

!   Odpověď na špatně položenou otázku…

!   Aristotélsko-scholastická (trojúhleníkovitá) tradice se vztahuje k mimojazykové skutečnosti
(vnější svět, rēs).

!   Strukturalistické (čtvercové) schéma zůstává v jazyce.

!   Srovnává jeden znak s druhým/jiným znakem, přičemž oba jsou stále v jazykovém systému.

!   Jazyk (jazykový systém) = soustava spojení.

!   Soustava spojení fungujících právě na principu oněch čtverců…

                                AD 2. ÚKOL: Mimojazyková skutečnost
                                        vs. jazykový systém

!  S tím souvisejí tzv. 3 Ferencové.

!  Re-Ferenc, In-Ferenc a Di-Ferenc.

                                             Reference

!      Referenční přístup: j. znak je výraz jazyka, který ukazuje na nějakou mimojazykovou
skutečnost.

!      Vyrovnat se s j. znakem znamená najít onu mimojazykovou skutečnost, na kterou onen znak
odkazuje.

!      Viz např. vlastní jména vs. vše ostatní… V čem spočívá rozdíl?

!      Tím nalezením mimojazykové skutečnosti mám hotovo; finished;

!      → interpretace j. výrazu jakožto znaku končí nalezením mimojazykové skutečnosti, k níž
onen výraz odkazuje.

!      LJ, obzvláště substantiva: to se ošetří hezky[1];

!      Adjektiva: dobře, nadefinuje se třída jednotlivin, kterým je něco společné, např. zelenost,
veselost;

!      Verba: snaha vyhmátnout proces, děj, událost; má své aktanty, cirkumstanty... (i spánek do
toho patří)[2];

!      Spojka? referenčně ji nezachytím; a, i... (jaký je mezi nimi rozdíl už vůbec ne).

!      Rafinovaná otázka: Jak se stavět k tomu, že různé j. výrazy odkazují ke stejné mimojazykové
skutečnosti? ibišek = čínská růže, kolo = bicykl.

!      A co když se o tom neví? Např. Jitřenka vs. Večernice. (Obé = Venuše).

!      Přístup referenční sémantiky se obohatí o rozlišení: nejen vlastní předmět reference x i
cesta odkazování (propojenost s jitrem nebo večerem).

!      Tradice tohoto přístupu od Aristotela až po Mojmíra Dočekala ;-)

!     
[1] Gramaticky se to namodelovat dá: stůl, stoly...

!      [2] Gramaticky namodelovat to už je těžší, ale taky to jde: spí, spal, spal by...

                                             Inference

!      Inferenční přístup: cca 1950 – pragmatický obrat v lingvistice.

!      Do té doby „commonsensová“ nuda referenčního přístupu (srov. Commen Sense).

!      Ale pak → povšimnutí, že jazyk nepoužívám jen k informování, odkazování, nýbrž také
k dosažení/dosahování něčeho.

!      Toť onen pragmatický obrat:

!      Přístup: 1. Konstatuju, že došlo k užití znaku.

!      2. Otázka: O co šlo tomu, kdo onen znak užil?

!      →  Hlavní kritérium pro hodnocení j. výrazů: úspěšnost řečového aktu, při němž jsou
ony výrazy použity.

!      Výhoda: neomezuje se jen na slova, od začátku může pracovat se složitějšími znaky – větami.

!      Soubor vztahů mezi lidmi (počínaje hierarchickými).

!      Důležité: jaké ty vztahy jsou: stáří, tituly, moc...

!      Commonsensová banalita i Gricovy maximy (srov. písemné doporučení žáka pro další studium: Pan
Smith mluví plynně anglicky a chodil pilně na přednášky.)

!      Co z toho plyne? Všichni umíme dýchat. Banální/samozřejmé.

!      Je banální zásluha umět rodný jazyk a trávit čas v místnosti, kde se přednáší.

                                              Nezájem…

!  Tyto dva přístupy (reference a inference) nás nezajímají.

!  Jsou sice legitímní, ale vybočují ze systému jazyka do mimojazykové skutečnosti.

!  Stejně tak nás nezajímá aristotélské a scholastické pojetí znaku.

!  Musíme však vědět, že tyto přístupy existují, abychom si mohli uvědomit, jaké místo mezi
ostatními (resp. těmito) přístupy zaujímá právě přístup náš.

                                               Slunce



!  Konvenční znak pro Slunce je kolečko   O

!  Společensky sdílené návyky říkají, že je to sluníčko…





                                          Slunce vs. Měsíc

!  Pro jistotu můžu přidat paprsky 繘 Konvenční znak pro Měsíc☾

!  C – tedy grafém {c} = znak pro hlásku [c].

!  H – tedy grafém {h} = znak pro hlásku [h].

!  CH – tedy grafém {ch} = znak mj. pro hlásku [x].  → Rozdíl!



                                         Slunce vs. Měsíc?!

!  A co když je dám vedle sebe☾  繘 A přimyslím si k nim rosničku…

!  ?

!  Protiklad: noc a den.

!   ☾      繘 6-9  12-15

!  Když přidám stupně Celsia, je to jasné.



                                               Měsíc?

!  ☾ O ♂  ♀





!  ☾  †





                                               Měsíc?

!  První řada znaků: znaková soustava planet.

!  Druhá řada znaků: znaková soustava náboženství.

                                      Diferenční chápání znaku

!  Teprve uvnitř znakové soustavy zjistím, jakou nabývá znak hodnotu.

!  Přijdu na to z kontextu.



                                       Hodnota znaku (valeur)

!  Takový pojmový prostor, který jednomu znaku ponechávají znaky ostatní.

!  Projevuje se uvnitř znakové soustavy.

!  Např. svět barev:

!  Fyzika: barva = různá vlnová délka světla.

!  Fyziologie: barva = způsob, jak dané vlny „vnímá“ oko, jakým způsob mozek zpracovává toto
„vnímání“.

                                          Hodnota - barvy

!  Až na nemocné vidíme všichni stejně.

!  Ale lidé nehovoří všichni stejně.

!  Např. japonština – v inventáři elementárních LJ-ek různé výrazy pro červený, černý a bílý, ale
jeden výraz pro modrý a zelený.

!  Co je v češtině béžová?

                                      Způsoby vyjádření barev

!  Základní: červená, žlutá, modrá, bílá, černá…

!  Odvozené: fialová a oranžová (u nás později), růžová (barva šípkové růže).

!  Kombinované: bleděmodrá, šedobílá.

!  Deiktický popis (přesný): cihlová, písková, kaštanová, slonovinová, barva slečnina svetru apod.

!  Černá není ani zelená, ani bílá. Je to prostor, který je vymezen ostatními barvami.

!  Latinské: āter vs. niger. Matná černá vs. černá.

                                             Diference

!     Diferenční přístup: zkoumá znak ve srovnání s jiným znakem → neopouští řeč, zůstává ve
světě jazyka.

!     Jediný (ze tří Ferenců) se děje uvnitř systému jazyka.

!     Znak můžu uchopit jen vůči jinému znaku.

!     Binární znak: spojení výrazu a obsahu.

!     Totožnost obsahu je dána tím, co dovoluje rozdíl k jiným obsahům (srov. „strukt. čtverec“, a
také ☾ v různých znak. soustavách).

!     Totožnost výrazu je dána tím, co dovoluje rozdíl k jiným výrazům (srov. „strukt. čtverec“, a
také ☾ v různých znak. soustavách).

!     Práce s: intonacemi, slovosledem (obé srov. AČV), s proměnami lexikálními (už vs. již) či
morfologickými (je-byl-bude).

!     Můžu zde pracovat s větami i s výpověďmi.

!     Zkoumání uvnitř abstraktního systému jazyka vs. konkrétního textu (srov. dřívější přednášky).

                                  Diference v jazyce vs. v textech

!  Uvnitř abstr. systému jazyka nám diferenční přístup umožňuje porovnávat libovolný znak s
libovolným znakem coby dvě systémové položky.

!  Uvnitř konkr. textu nás diferenční přístup nutí porovnávat znak o konkr. výskytu pouze s těmi
znaky, jež se v daném textu rovněž vyskytují.

!  Konkrétní text:

!  Podívej, to je krásná kabelka!



                                    Reference – setkání s textem

!    Konkrétní text:

!    Podívej, to je krásná kabelka!

!    re-Ferenc vede k odpovědi: Hm. (=Viděl jsem to, je to tak.);

!    nebo nesouhlasím se zařazením do třídy, např. /krásná/:

!    Prosímtě, jak se ti to může líbit?!

                                    Inference – setkání s textem

!  Konkrétní text:

!  Podívej, to je krásná kabelka!

!  in-Ferenc varovně dumá: Opatrně... Važ slova! Bude chtít taky takovou!!!

!  Zábavná na tomto přístupu je ona nejednoznačnost, bohatství interpretací:

!  Chce, abych jí tu kabelku koupil.

!  Chce, abych tu kabelku koupil její matce, která bude mít narozeniny.

!  Chce, abych ji koupil oběma...

!  Závisí na tom, jak znám situaci.

                                    Diference – setkání s textem

!   Konkrétní text:

!   Podívej, to je krásná kabelka!

!   di-Ferenc vidí možnosti:

!   Podívej vs. Koukni vs. Hele vs. Podívejte

!   Vykání mezi manžely: možnost pěstovat jazyk jiné doby, jiné spol. situace... byť je to v danou
dobu příznakové.

!   Krásná vs. bezva vs. senza vs. cool... kabelka.

!   Je možné, aby to šlo proti sobě:

!   Podívejte, můj milý choti, tady mají ale cool kabelku, viďte…

!   Jedna výpověď – prvky z různých rejstříků.

                                 Diference v abstr. systému jazyka

!   Úkol: Jak dokážu (s odvoláním na abstr. systém jazyka), že něco je nebo není znak?

!   Viz výše komentář:

!   Kritérium pro výpověď:

!   Hodí se k něčemu diference, kterou jsem si mezi určitými větami vymyslel?

!   Nutno nalézt výpovědní situaci (tedy výpovědi), ve kterých se ona diference hodí.

!   Srov. Hoskovcovy příklady, kdy vymyslí větu, a pak hledá situace, ve které by se dala použít v
různých významech. Tato věta v různých situacích = různé výpovědi.

                                   Jak dokážu, co je a není znak?

!  Zpátky k úkolu: Jak dokážu (s odvoláním na abstr. systém jazyka), že něco je nebo není znak?

!  Rozdíl mezi již vs. už.

!  Již by mohlo aspirovat na vznešenost, oproti ke vznešenosti nepříznakovému už.

!  Jak to dokážu?

!  Ostatní mluvčí musejí souhlasit…

!  Jak zjistím, zda souhlasí?

!  Musím to prokázat v textech.

                                             VP vs. OP

!  Brzy vs. brzo.

!  Zde ty aspirace na vznešenost nejsou.

!  Diference ve VP, ale v OP žádný rozdíl: brzy vs. brzo.

!  A co neseme vs. nesem?

!  Neseme: rys „+ formální“.

!  Nesem: rys „– formální“.

!  Totéž se objevuje u dalších sloves:

!  bereme vs. berem, pereme vs. perem…

!  → Jedná se o systémový jev.

                                           Systémový jev

!   Systémový jev vázaný na určité slovesné třídy...

!   1. třída: neseme/nesem, bereme/berem, mažeme/mažem, pečeme/pečem, umřeme/umřem.

!   2. třída: tiskneme/tisknem, mineme/minem, začneme/začnem.

!   3. třída: kryjeme/kryjem, kupujeme/kupujem.

!   4. třída: prosíme, trpíme, sázíme.

!   5. třída: děláme.

!   4. a 5 třída: výrazy  prosím, trpím, sázím, dělám - již obsazeny (v OP): kategoriemi 1. os., sg.

!   Ale co teď s tím?



                                      Systémový jev. Co s tím?

!  Neseme vs. nesem.

!  V č. konjugaci je neomezeně mnoho sloves schopných takového tvaru…

!  Běžná slovesa mají 6 osob.

!  Učiním z toho osobu sedmou?

!  Program zní: uchopit systém v diferencích.

!  → Nutno se rozhodnout: vytvořím novou kategorii (např. 7. osobu), ale pak ponesu důsledky:
půl sloves ji má (1.-3. třída), a půl nemá (4. a 5. třída).

                                       Diference ve výpovědi

!   Co s tím?

!   Snaha zachytit diferenci, která existuje a která se i dá předvést ve výpovědi (přesvědčivěji):

!   Sejdeme se za měsíc.

!   Vs. Sejdem se za měsíc.

!   Kdy jednu výpověď ano a druhou raději ne?

!   Někdy se příkloním tak, jindy jinak, záleží na okolnostech…

!   Mám diferenci, ale je nesystematická.

!   → Nezavedu novou kategorii a ponesu důsledky, že zůstane nepopsaná diference.

                                  Nesystematický jev. A co s tím?

!  Sejdeme se za měsíc.

!  Vs. Sejdem se za měsíc.

!  Kdy jednu ano a druhou raději ne?

!  Někdy se příkloním tak, jindy jinak, záleží na okolnostech…

!  Mám diferenci, ale je nesystematická.

!  → Nezavedu novou kategorii a ponesu důsledky, že zůstane nepopsaná diference.



                            Kritérium rozhodující, co je a co není znak

!   Kritérium znakové solidarity výrazového a obsahového plánu (Hjelmslev, in: Prolegomena):

!   Nepřipouštíme ve VP nic, co nemá interpretaci v OP, a nezavádíme do OP nic, co nemá vyjádření ve
VP.

!   Kritérium minimálnosti:

!   Ubereme-li cokoliv z VP, nebude již v systému daného jazyka možné zbylou část obsahově
interpretovat, ubereme-li cokoliv z OP, nenajdeme v jazykovém systému žádný výraz, kterým by se
zbylá obsahová struktúra projevila.







                          Konkrétní práce nad konkr. jazykovým materiálem

!  České neseme a nesem.

!  Litevské nẽšame a nẽšam.

!  Vždy 2 podoby VP.

!  Ale jen jediný OP:

!  1.pl ind.praes slovesa nésti.

!  Co s tím?

!  2 možnosti:



                                           2 VP vs. 1 OP

!  1. možnost:

!  Chci zdůraznit znakovou solidaritu výrazu a obsahu.

!  → Budu hledat obsahové rozlišení obou výrazů.

!  Nabízí se:

!  stilově vyšší/formálnější vs. stilově nižší/důvěrnější.

!  Tím se však dostanu do konfliktu s úsem.

                                           2 VP vs. 1 OP

!  2. možnost:

!  Oba výrazy ponechám jako rovnocenné vyjádření téhož obsahu.

!  Princip solidarity dvou znakových plánů oslabím konstatováním:

!  že jazykový systém připouští u svých zanků různé druhy asymetrie;

!  včetně té, kdy jedinému OP odpovídá několik podob VP.

                                       Naopak: 2 OP vs. 1 VP

!  Výše zmíněnou asymetrii připouštíme tím spíše, že jsme zvyklí na asymetrii opačnou:

!  VP: {ženu}.

!  OP 1: Ak.sg podst. jména žena.

!  OP 2: 1.sg ind.praes slovesa žene/hnáti.



                                        SHRNUTÍ – AD 1. ÚKOL

!  Klíčové: znak je v Hoskovcově teorii výhradně znak jazykový.

!  Neztotožňujeme se s aristotélsko-scholastickým (trojúhelníkovitým) pojetím znaku, ptž bere vpotaz
mimojazykovou skutečnost.

!  „Naše“ pojetí znaku: binární (jednota výrazu a obsahu).

!  Znaky popisujeme ve vztahu k jiným znakům (srov. strukturalistický čtverec, a také ☾v
různých znakových soustavách).

                                        SHRNUTÍ – AD 2. ÚKOL

!  Rozdíl:

!  Re- a In-ference: mimojazyková skutečnost.

!  Oproti tomu diference: jen v jazyce.

!  Ukázali jsme si (re-, in- a) di-ferenci v konkrétním textu.

!  Stran diference v abstr. systému jazyka jsme se ptali, jak dokážeme, že něco je nebo není znak?

                                        SHRNUTÍ – AD 2. ÚKOL

!  Odpovědi jsme hledali jak v abstr. systému jazyka, tak v konkrétních (možných) textech.

!  Ukázali jsme si, že rozhodnutí prohlásit nebo neprohlásit něco jazykovou kategorií nese určité
důsledky.