Předmět zájmu sociologie l Sociální reprodukce a transformace l Sociální interakce, jednání vztahy l Moc a vztahy závislosti l Otázky svobody, determinace a přirozenosti, pravdy, ideologií, kolektivních idejí l Globální společenské procesy Kontext vzniku sociologie l Osvícenství - vědění jako předpoklad sebeurčení „nového člověka“ l Francouzská revoluce l Průmyslová revoluce: generalizace trhu (půda, práce tržními komoditami), industrializace, urbanizace Tradiční versus moderní společnost l Pevně daná hierarchická struktura společnosti l Legitimizace řádu světa - náboženství l Nízká míra prostorové mobility l Nízká míra dělby práce l Propustná struktura společnosti l Legitimizace řádu světa - věda l Vysoká míra prostorové mobility l Vysoká míra dělby práce Vznik sociologie August Comte (1789 – 1857) - zakladatel - Pozitivismus O/ požadavek studovat reálné a zkušeností ověřitelné skutečnosti O/ přepoklad logicky organizované objektivní reality, kterou můžeme skrze vědu dobře a ještě lépe poznat; je možné nalézt nezvratnou pravdu, naše poznání umožní předvídatelnost a tudíž možnost napravit problémy O/ věda = jediný prostředek poznání Význam sociologie • Nejkomplexnější a nejvýznamnější věda - společnost je fenoménem, který je možné vědecky zkoumat; pozorovat a logicky a racionálně vysvětlit, stejně jako je možné takto uchopit svět přírody prostřednictvím fyziky nebo biologie, chemie • Náhrada náboženství • Prostředek k pozitivní reorganizaci společnosti, racionální organizaci výroby a přispět k funkčnímu uspořádání sociální struktury, kterou by řídili společenští vědci (plnili by funkci kněží) • Schopnost vědět, ale i předvídat Sociální darwinismus l 1858 publikuje Charles Darwin dílo „O původu druhů“ l Idea evoluce spojená s přesvědčením, že silnější přežívá velmi silně ovlivnila sociální vědy a chápání vývoje a změn společnosti – nutný rozvoj společnosti ke složitějším formám organizace l Postup k industrializované společnosti byla chápán jako evoluce progresivnějších forem společností – důsledek – evropocentrismu a výkladu odlišností v termínech evolučních – silně hodnotově zatížených Problém objektivity l Nároky pozitivismu – zpochybnění - může vůbec vědec být objektivní tak, jak to předpokládá pozitivistický ideál l Subjektivita vs. objektivita – naše zkušenost nese nevyhnutelnou stopu subjektivity a objektivita představuje snahu dostat se za individuální pohled l Skepse vůči objektivitě souvisí s uznáním existence paradigmatického zakotvení, tj. určité perspektivy, z níž je chápána, poznávána a vykládána sociální realita l Nejde o rezignaci na objektivitu – důraz na pozicionalitu – zakotvení vědění l To, co bylo považováno za objektivní v západní sociální vědě byl ve skutečnosti výsledek shody primárně mezi bílými, muži, příslušníky střední třídy – odraz ve vztahu k jiným kulturním prostředím (mýtus stvoření x historie, atd.) Vztah sociologie k přírodním vědám l Může sociologie používat stejné metody jako přírodní vědy? l Pozitivismus – ambice budovat sociologii po vzoru přírodních věd = přijetí metod přírodních věd a přemrštěný důraz na metodologii l Pozitivní metoda jako podmínka uznání pozice sociologie jako plnoprávné akademické disciplíny Specifický charakter předmětů zkoumání l Přírodní vědy l Příroda je informačně uzavřeným přirozeným systémem l Společenské vědy l Sociální realita je informačně otevřeným přirozeným systémem Srovnání povahy zjištění v sociologii a v přírodních vědách l Zjištění stochastického charakteru l Nemožnost nebo obtížnost dospět k nalezení kauzálních vztahů l Platnost závěrů pro prostředí, v němž probíhá zkoumání l Zjištění deterministického charakteru l Výpovědi o kauzálních vztazích l Univerzální platnost Důsledek odlišností v charakteru zjištění l Problém vztahu přírodních a společenských věd – nerovnovážné uznání l Sociologie l podpora kritického myšlení l produkce vědění – vědění jako nástroj změny Sociologie versus zdravý rozum – jako konkurenční výkladový rámec sociální reality l Sociologie: O/ Dodržování kritérií vědecké práce (viz výše); výsledky zkoumání otevřeny přezkoumání, zohledňuje protichůdné názory, případy zpochybňující určité závěry O/ Neomezený rozsah pole, z něhož čerpá sociologie materiál - propojuje osobní biografie s širšími sociálními procesy O/ Problematizuje důvěrně známé, rutinní, samozřejmé, oddůverňuje ho l Zdravý rozum: O/ Omezen na vlastní žitý svět O/ Nezpochybňuje, neproblematizuje, potvrzuje sám sebe O/ Reprodukuje důvěrnou obeznámenost O/ Metodologická úskalí každodenního poznávání: nezaměřené pozorování, selektivní pozorování, nelogická argumentace (výjimka potvrzuje pravidlo) Teorie vědy - Thomas Kuhn l Koncept normální vědy: vědecká je práce zakotvena ve vědeckých zjištěních, která určitá vědecká komunita přijímá jako základ pro další praxi = obor, v němž komunita vědců přijímá shodné paradigma l Věda je l Specifická forma intelektuální činnosti s určitými kritérii způsoby práce: l Systematické metody zkoumání l Analýza dat l Tvorba teorií na základě důkazů a logických argumentů Věda jako pole produkce vědění l Pole poznávání a zdroj vědění o realitě l Významný mechanismus konstruování reality; má potenciál zvýznamňovat (určité) hodnoty a reprodukovat (určité) sociální praktiky Paradigma l Kumulované vědění, přijímané příklady aktuální vědecké praxe zahrnující teorie, koncepty, zákony, metody zjišťování a ověřování výsledků l Vymezuje řešení a postupy, které jsou v dané vědecké disciplíně možné a legitimní l Vymezuje také problémy, jimiž se věda zabývá Význam paradigmatu l Pohyb v rámci paradigmatu zajišťuje uznání vědce coby vědce l Mohou ho přijmout za zaručené a nemusí ospravedlňovat všechny svoje kroky l Vývoj ve vědě – kumulace nového poznání, vytvoření nového paradigmatu, který je v rozporu s předešlým = vědecká revoluce = nahrazení jednoho paradigmatu druhým (newtonovská – einsteinovská fyzika) l Jeho obsah různý v různých vědních oborech l Odlišné paradigmatické zakotvení s sebou nese také druh zkoumání, typ otázek, které si klademe, to, co se snažíme odhalit, stejně tak určuje, jaké koncepty považujeme za relevantní Otázky usnadňující definovat paradigma l Otázka ontologická – jaká je povaha reality l Otázka epistemologická – jaká je povaha poznání a vztahů mezi tím, kdo poznává a co má být poznáno l Otázka metodologická – jak má poznávající postupovat, aby získal požadované vědění a porozumění Multiparadigmatická povaha sociologie l V sociologii neexistuje univerzální paradigma, ale řada paradigmat existujících vedle sebe l Ne jako projev nevědeckosti nebo metodologické nezpůsobilosti, ale důsledek jejího specifického charakteru l Různé klasifikace paradigmatického dělení l Konsensuální paradigma l Konfliktní paradigma l Interpretativní paradigma Historické etapy v sociologii l Klasická sociologie (do 30. let 20.st.) l Moderní sociologie (30. – 70. léta 20. století – doba systémů velkých teorií a empirických výzkumů) ● Současná sociologie (od 70. let 20. století) lKlasikové sociologie Max Weber 1864 - 1920 l Zdůrazňuje význam smysluplného jednání; cílem sociologie je odhalení významu jednání, smyslu, záměru a motivu aktéra – cílem není hledání kauzálních vztahů l Weberův přístup „verstehen“ = porozumění l Nehodnotící věda - sociologie se nemá podílet na formulaci společenských cílů Max Weber l Teorie moci l Weber zavádí pojem panství jako moc založenou na pocitu závaznosti vůči autoritě – panství jako legitimizovanou moc l Tradiční l Charismatické l Legální l Teorie byrokracie l Sociologie náboženství l Procesy racionalizace a kapitalismus Ideální typ jako analytický nástroj l Konceptuální model, v němž jsou koncentrovány podstatné charakteristiky sociálního fenoménu - nemá oporu v realitě l Umožňuje orientaci v empirické látce a navzájem srovnávat fakta, procesy a sociální vztahy a událostí l Konstrukce pojmů (ideálních typů) umožňuje poznání: umožňuje přechod od různotvárnosti a rozmanitosti empirických faktů a fenoménů, od kontingence pouhé empirické současnosti a následnosti jevů k teorii o těchto faktech a fenoménech l Vytváření ideál typů má význam pro porovnávání s realitou l Sociální realita se nevyznačuje objektivními zákonitostmi a opakovatelnostmi Émile Durkheim 1858 - 1917 l Zastánce sociologismu – důraz na význam sociálního, struktur – podle Durkheima je skutečná pouze společnost, jedinci jsou abstrakce l Společnost je skutečností „sui genesis“, tj. je neredukovatelná na žádné jiné jevy (tj. nelze ji chápat jako soubor jedinců); skládá se ze struktur – sociálních fakt, které existují mimo individuální vědomí a vykonávají na jednotlivce nátlak l Sociální fakt jsou struktury a kulturní normy a hodnoty, které jsou vnější a mají “donucovací” charakter na aktéry l Ze specifické povahy společnosti plyne nutnost pozitivistické metody jejího zkoumání – hlavní rys: zkoumá společenské jevy zvenku, protože jsou jednotlivci vnější l Změna je důsledkem evoluce Sebevražda l Snaha odhalit sociální podmínky, které buď podporují nebo naopak nepodporují sebevražednost l Pracoval s existujícími statistikami O/ Nesetrvalost četností sebevražd – zjistil, že v obdobích politického zvratu 1848 se počet sebevražd výrazně zvýšil v případě sebevrahů = hypotéza o tom, že míra sebevražednosti souvisí s zvraty v sociální rovnováze, nebo jinak – sociální stabilita a vysoká míra integrace je ochranou proti sebevraždám l Sebevraždy jsou produktem anomie Georg Simmel 1858 - 1918 l Reprezentant formální sociologie l Rozlišuje formu a obsah sociálních jevů. Zajímají ho jen obecné formy vztahů, které nejsou vázány časově ani prostorově – např. vztahy nadřízenosti a podřízenosti, nápodoby (móda), dělby práce l Tyto formy lze nalézt v rozmanitých sociálních skupinách, lišících se cíli i významem l Zásadní moment procesu modernizace – zabstraktnění světa, které se děje díky převážení peněžní ekonomiky l Ambivalence modernity - modernita a její institucionální formy vědění (třeba administrativní) klasifikují lidi jako jednotlivce – tlačí aktéry k individualizace, na druhé se společnost snaží převálcovat individuum prostřednictvím nivelizující kultury l Vlivy – teorie konfliktu a sociologie každodennosti Karl Marx 1818-1883 l Filosofie dějin: určující faktor vývoje ve společnosti: materiální podmínky l Dynamiku společenských vztahů, reprodukci a transformaci, určuje konflikt – snaha ovládat a nebýt v pozici ovládaného – hlavní typ konfliktu v modernitě – třídní boj l Kritika kapitalismu – nerovná distribuce výrobních prostředků a výrobní síly Odcizení a zbožní fetišismus l Odcizení O/ lidé, jako tvůrci sociální reality ztrácejí kontrolu nad svým výtvorem a stávají se obětí sil, které uvedli do pohybu O/ stav spojený s pocitem vykořenění, bezmocnosti, izolovanosti a absurdity, cizosti vůči sobě sama, druhým, práci O/ později formulovano v užším smyslu, odcizení jako důsledek rozvinuté dělby práce, ztráta kontroly nad charakterem výroby a výsledky vlastní práce, součástí čehož je redukce sociální interakce redukována na výměnu věcí, zboží je nadáno společenskými významy, zbožím se stává i lidská práce = zbožní fetišismus Sociologická paradigmata Rozlišovací kritérium paradigmat – odpověď na základní otázky sociologie o reprodukci a transformaci společnosti: - Jak je možný řád, stabilita? - Jak je možná změna? Konsensuální paradigma l Předobraz v teorii společenské smlouvy – lidé se sdružují, protože to je pro ně výhodné l Tendence k maximalizaci výhod z nutného soužití a minimalizaci třecích ploch l Sociální řád je založen na konsensu ohledně základních hodnot – existují mnohé mechanismy, které to zajišťují – sociologie je má studovat a zabývat se jejich případnou nápravou Strukturní funkcionalismus • Společnost jako systém (metodologický holismus) • Analogie – organismus • Studium funkcí sociálních jevů, které funkce plní integrační roli Talcott Parsons 1902-1979 l Společnosti jako sociální systémy (kulturní, sociální, osobnostní, behaviorálního organismu) l Centrální význam: sdílené hodnoty orientující jednání členů s potřebami systému l Kultura určuje závazné způsoby našeho jednání Kritika strukturního funkcionalismu l Důraz na faktory posilující integraci l Neschopnost vysvětlit rozpory a konflikty, neschopnost vysvětlit sociální změnu l Kulturní hodnoty a normy považuje za dané, jejich vznik neobjasňuje; neptá se, čí jsou to hodnoty l Nadání společnosti vlastnostmi, které nemá Rozšíření pojetí strukturního funkcionalismu Robert K. Merton 1910-2003 l Teorie středního dosahu l Dysfunkce – dezintegrační efekt, hrozba sociálnímu řádu l Funkce latentní/manifestní l Nezamýšlené důsledky záměrného sociálního jednání l Sebenaplňující se proroctví Konfliktní paradigma l Kritická reakce na jednostrannost strukturního funkcionalismu l Jakákoli forma společenského uspořádání vyhovuje pouze části společnosti l Společnosti jsou vnitřně rozdělené, jsou zde přítomné protichůdné zájmy jednotlivců i skupin l Charakteristickými rysy jsou mocenská nerovnost; donucení a nátlak l Společenské uspořádání má výraznou tendenci ke změně Charles Wright Mills 1919-1962 l Kritika idylického obrazu, který podle něj podává o společnosti funkcionalismus l Kritika osvícenského předpokladu vzájemného doplňování rozumu a svobody = podmínkou pokroku je manipulace s přírodou i lidmi l Problematizace smyslu prosperity l Moderní společnost = dokonalé formy manipulace, všudypřítomný konzum, rozvětvené byrokratické organizace; lidé jsou radostnými roboty, svoboda je zátěží Interpretativní paradigma l Aspekty sociálního života, které jsou z makroperspektivy neviditelné l Reakce na zdůrazňování společenské struktury a společnosti jako organismu nadaného lidskými vlastnostmi l Východiska: O/ lidé jednají na základě významů, které přikládají realitě O/ významy jsou produktem sociální interakce probíhající mezi členy společnosti O/ významy nejsou stabilní, jsou neustále vyjednávány, redefinovány O/ společnost je výtvorem svých členů Symbolický interakcionismus l Aspekty sociálního života, které jsou pro makroperspektivy neviditelné l vliv Georga Simmela l Charles Horton Cooley - koncept zrcadlového já – člověk si buduje své mínění o sobě prostřednictvím pohlížení na sebe sama očima druhých l Pro vytvoření osobnosti jsou zásadní primární skupiny – rodina, vrstevníci a sousedství l George Herbert Mead - význam komunikace v sociálním životě – většina interakcí se podle něj točí podle vyjednávání sdíleného významu, což probíhá skrze užívání jazyka a jiných komunikačních nástrojů l Socializace – vytváření sociálního já prostřednictvím učení se dívat se na sebe sama a hodnotit se z perspektivy druhého; generalizovaný druhý – vytvoření představy o tom, jak obvykle ostatní lidé chápou svět Symbolický interakcionismus l Erving Goffman – dramaturgická sociologie – metafora divadla l Harold Garfinkel - etnometodologie O/ směr, který se nezabývá možnostmi vlivu sociálních struktur na lidské jednání – podle něj lidé neustále vytvářejí sociální struktury skrze své jednání a interakce a jsou sami sobě sociology – snaží se dát svému jednání význam O/ základní technikou etnometodologie je porušovat zažitá pravidla Ideální typ sociologa l Usiluje o soustavné porozumění; jde o porozumění pro porozumění l Zjištění vkládá do přísně definovaného referenčního rámce (operace v tomto rámci podřízena určitým pravidlům důkazů, pracuje s přesnou terminologií) l Metodologie mu není cílem, ale prostředkem l Usiluje o hodnotovou neutralitu Hodnotová neutralita ve vědě l Otázka vědy: jak věci jsou a proč, nikoli, jak by měly být l Vědeckým teoriím nepřísluší nastolovat hodnotové debaty – vědec není demagogem ani prorokem l Naše závěry vždy musí odpovídat rámci, v němž se pohybujeme, korespondovat s významy, které jsou součástí naší definice reality Sociologická imaginace l Kritický styl myšlení – kritika jako nedůvěra, zpochybňování a problematizace zdánlivě samozřejmého, neproblematizovaného, přirozeného l Nahlížení sociálních interakcí, vztahů, institucí, událostí z různých úhlů pohledu a odhalování nových významů v důvěrně známém, v rutinních praktikách