Historické etapy v sociologii o Klasická sociologie (do 30. let 20.st.) – ambice léčit – diagnostika problémů a hledání způsobů nápravy; víra v emancipační potenciál pokroku ve vědění o Moderní sociologie (30. – 70. léta 20. století – doba systémů velkých teorií a empirických výzkumů) ● Současná sociologie (od 70. let 20. století) – problematizace a zpochybňování, sebe-reflexe a reflexivita ve vztahu k modernitě o klasická a moderní sociální věda – slibovala možnost predikce, kontroly, nalezení pravdy, jistotu, měla víru v moc pravdy a racionality o současná sociologická teorie překonává iluzi klasické sociologie – nepřináší jistotu, ale spíše problematizuje Současná sociální teorie o Odlišnost: reflexe toho, že věda je vždy provozována z určité pozice, je sycena a ovlivněna hodnotami, zájmy, politickými vlivy, vlastními teoretickými, morálními a normativními předpoklady o Produkované vědění je součástí sociální reality a ovlivňuje ji – konstituuje, není jen jejím neutrálním o Zdůrazňuje komplexní a vícedimenzionální způsoby argumentace - nemluví se v ní o pravdě, ale o přesvědčivých argumentech, o Krize objektivity neústí v rezignaci na objektivitu, ale proměnu jejího chápání. o Zdůrazňuje, že vědění znamená moc – tedy, že produkovat vědění o sociální realitě, o jistých typech aktérů znamená možnost je prostřednictvím tohoto vědění utvářet a také kontrolovat a ovládat Pierre Bourdieu o Nadvláda mužství o Společenský řád je androcentrický o Hierarchická diference mezi mužským a ženským o Habitus – jako relativně stabilní systém dispozic k jednání – dispozice formovány zkušenostmi aktérů s pozicí v sociální struktuře Habitus a dispoziční teorie jednání o Dispozice jsou nám vštěpovány nejen procesem učení – socializací, ale vlastně naším fungováním v sociálním řádu, což je produktem sociálních podmínek – které jsou pro různé typy aktérů jiné o Habitus je výsledkem osvojení a kultivace, ale nelze jej potlačit silou vůle…“přechází nám do krve“ Symbolické násilí o Uplatňuje se v rámci androcentrického řádu o Slouží k jeho reprodukci o Podstaa: ti, kdo jsou v podřízené pozici přebírají kategorie hodnocení a poznávání, pojmenovávání sociální reality, které podporují toto uspořádání světa Teorie kapitálů o kapitál: statky různého druhu, kterými jednotlivec disponuje a které rozšiřují pole jeho možného jednání; prostředek umístění jedince v sociálním prostoru o ekonomický: přístup k bohatství a materiálním zdrojům o kulturní: osvojené dovednosti a znalosti o sociální: sociální vazby o symbolický: je to vlastnost (kapitál kteréhokoli druhu), pokud je nahlížena sociálními činiteli hodnotná, jako něco, co „má cenu“ Teoretické třídy o Třída jako víceméně homogenní celek na základě praktických činností a vlastností z nich plynoucích; jde o fiktivní třídu, kterou spojuje blízkost v sociálním poli, předurčující pravděpodobnost setkání, sympatií, touhy; nejde o automatickou jednotu, ale možnost jednoty – přechod od třídy „o sobě“ ke třídě „pro sebe“ možný prostřednictvím mobilizující politické práce o Příslušnost k teoretické třídě určuje kapitál, kterým jednotlivci disponují Struktura versus jednání o Dynamický vztah – struktura existuje jen tím, že se realizuje v jednání o Pro jednání důležitý proces slaďování objektivních a mentálních struktur – zvnitřňování kategorií, které existují vně a jejich zakoušení jako přirozených – přičemž ta přirozenost má oporu v souladu těch struktur v našich myslích a jim vnějších struktur, ten soulad ale není přirozený, je výsledkem neustálé usilovné reprezentační práce Michel Foucault o Vědění je moc – možnost ovládat aktéry tím, že o nich produkujeme vědění, čímž jim vlastně vymezujeme manévrovací prostor o Moc v modernitě je anonymní o Mocenské vztahy se formují ve vztahu k právu a pravdě – moc je možné vykonávat pouze prostřednictvím produkce pravdy; právo je prostředkem legitimizace moci o Moc diskursivní Disciplinační moc o Internalizace neustálé kontroly, dohledu – disciplinace se děje prostřednictvím produkce vědění o subjektech, typech subjektů a produkce způsobů porozumění jim – přitom je důležitým mechanismem dosahování soudržnosti sociálního organismu! toto vědění je totiž prostřednictvím disciplinace jedinci zvnitřňováno o Panoptikální společnost o Pole vědy a práva produkují prostřednictvím pravdy normalitu – mají tedy normalizační efekt. o Věda má moc pojmenovávat – produkovat typy aktérů o Právo má moc třeba kriminalizovat ve jménu hodnot, které reprezentuje Tradiční x moderní x ??? společnost o Změny v 19. století – radikální proměna společenského řadu o Dichotomie tradiční x moderní společnost o Změny ve druhé poloviny 20. století - zpochybnění některých základních předpokladů modernity n svět je projektem ve stavu realizace = je situován v čase, který je časem kumulativním, orientovaným a finálním n současnost je nedokonalá, všechny oběti je třeba činit ve jménu dokonalosti, jíž bude dosaženo; o Současnost o sobě nemyslí jako o projektu, nejcharakterističtějším rysem naší doby je popularita plurálu. Rozpadl se univerzální projekt Spory o postmodernu o = je možné uvažovat o novém řádu společnosti? o = je možné mluvit o postmoderní společnosti? o Sociologie - představa modernity, jejíž charakteristické rysy se proměňují, radikalizují o Reflexe proměn zachycena v různých teoriích n Pozdní modernita n Reflexivní modernita Racionalizace o Co nejefektivnější organizování sociálního a ekonomického života podle abstraktních pravidel a procedur, které by vedlo k zefektivnění výsledků jednání, propočitatelnosti a spolehlivosti – účelová racionalita o Podstatou racionalizace jsou nové způsoby organizace vztahů, jednání, její součástí je i odosobnění o Typický rys – dělba práce o Typický příklad – byrokracie, fast-food o Zajišťuje koordinovanou akci, která by byla nezávislá na konkrétních jedincích = řešením je instituce úřadu – moderní organizace coby výsostný prostor racionalizovaného jednání a zároveň základní jednotka moci o Železná klec racionality Modernita a holocaust – Zygmunt Bauman o Účelová racionalita – ritualismus jednání o Podmínky modernity coby podmínky, které umožnili holocaust o Vliv dělby práce na možnost zbavit se zodpovědnosti - byrokracie coby aparát, který plní jasně vymezené a ohraničené úkoly – ritualismus – splnění úkolu jako priorita bez ohledu na výsledek Individualizace o Individualizace - osvobození a formální rovnost individuí Funkcionální diferenciace podsystémů o Individualizace n osvobození a formální rovnost individuí o Diferenciace – funkcionální diferenciací podsystémů n vydělování subsystémů v rámci celku, autonomizují se, každý funguje na základě vlastních principů; opět tu máme dělbu práce, která znamenala také specializaci činností, která jasně vydělila jednotlivé sféry společnosti – sektor politiky, ekonomiky, vědy; sektor soukromý a veřejný Teorie reflexivní modernizace Ulrich Beck – 80. léta 20. století o Modernita jako riziková společnost – modernita kolabuje díky naplňování svých hlavních principů – především dosahování pokroku prostřednictvím racionalizace činností o Uplatňování účelové racionality vede k produkci rizik - podstatný prvek moderní společnosti – problémy, které jsou racionalizovanými postupy vytvářeny, chce řešit posílením těchto postupů - rozšířením stavu poznání, vědeckého poznání a dalším technickým rozvojem, a šířením trhu Riziková společnost o Kupící se rizika, která moderní společnost produkuje zpochybňuje imperativ pokroku coby její základ o Přitom tato rizika nezpůsobuje nevědomost, ale právě stav dosaženého vědění… o Rizika moderní společnosti jsou (oproti těm předmoderním) důsledkem lidského rozhodování a jednání o Nevycházejí z nevědění, ale z vědění - kámen úrazu pro představy o emancipačním potenciálu vědění (osvícenský idealismus) Distribuce rizik o Rizika nejsou sociálně, časově ani místně ohraničitelná, dochází k jejich globalizaci o Bohatství se spíš kumuluje v horních, rizika ve spodních, některá rizika lze omezit prostřednictvím peněz, ale zásadní rizika jsou distribuována rovnoměrně, demokraticky – v tomto smyslu je riziková společnost je beztřídní Jak z toho ven? o Od rizik se neosvobodíme rozvojem průmyslové modernity, protože ta je produkuje a stupňuje. Je třeba tedy dospět k tzv. druhé, reflexivní modernitě o Pro Becka není reflexe pochopením, ale znamená sebe-proměnu, sebe-zrušení a sebepřekonání průmyslové modernizace Druhá modernita o Kontinuitu zajišťuje zachování základních principů moderny, které jsou o sobě dobré – problém je posun jejich chápání v modernitě o nutnost zdůvodňování sociálně-politických kroků a každého rozhodnutí o zachování konkurence dílčích racionalit - ale problémy nelze řešit další diferenciací. Je třeba předefinovat hranice mezi systémy, které se vytvořily v jednoduché moderně – je třeba pracovat na rozkladu chápání v binárních kódech - jsou striktně odděleny, je třeba z nich vystoupit pohybovat na ose mezi nimi o zachování ústřední role individua – soustředit se na to, že se individualizuje sociální nerovnost, mizí třídy, ale nerovnost se vyostřuje, člověk nemá možnost se identifikovat se skupinou, je v nerovnosti zcela osamocen. Konfliktní potenciál není vázán na třídu, ale sociální témata a konfliktní témata procházejí napříč veřejností, jsou šířena médii. Společnost podléhá mediálnímu řízení. Anthony Giddens – pozdní modernita o Giddens přejímá teze o rizikové společnosti propagované Beckem (rizika produkována člověkem v rámci lineárního vývoje; nemožnost ochrany před riziky; rostoucí nejistota), ale zdůrazňuje jiné aspekty důsledků této situace Anthony Giddens – pozdní modernita o Pozdní moderna nebo postmoderna? o Charakteristické rysy modernity se prohlubují o Institucionální reflexita o Časoprostorové rozpojení o Existenciální izolace –transformace intimity + reflexivní produkce self o Nové typy rizik a role důvěry Institucionální reflexivita o Reflexivita - rozdíl mezi tradiční a moderní společností o Reflexivita moderního způsobu života spočívá v neustálém ověřování a přetváření praktik v souvislosti s novými informacemi o Všechny formy sociálního života jsou částečně utvářeny věděním, které o nich mají jejich aktéři o Modernita přináší nejistotu - nikdy si nemůžeme být jistí, že vědění nebude revidováno a s ním i veškeré praktiky Reflexivita o Více znalostí o sociálním životě neznamená větší šanci kontrolovat vlastní osudy n Vliv několika faktorů: n nerovnoměrně distribuovaná moc - některé skupiny nebo jedinci si mohou specializované vědění přivlastnit n skrze produkci vědění je možné prosazovat určité hodnoty n nezamýšlené důsledky jednání = technická kontrola důsledků jednání není možná Reorganizace času a prostoru o Mechanismy, které umožňují časoprostorové rozpojení o Symbolické a expertní systémy o Čas a prostor v předmoderní době – propojeny - počítání času bylo spojeno s místem, „kdy“ bylo spojeno s „kde“ až do vynálezu mechanických hodin o Důležité pro oddělení času a prostoru bylo sladění měření času a sociální organizace času (celosvětová standardizace kalendářů) o Dochází k transformaci zkušenosti - v mnoha ohledech máme jednotný rámec zkušeností Místo x Prostor o Místo je konkrétním místním dějištěm, geograficky situovaný rámec sociální činnosti o Prostor imaginární – prázdný prostor – místo odtržené od místa o Předpoklady: jednotný způsob měření – znázorňování prostoru (mapy a mapování související s objevnými cestami) o V modernitě – mapy a kalendáře jsou institucionalizovanými formami, jsou produkty vědění a umožňují vznik dalších institucí – také jsou prostředky sociálního konstruování reality – umožňují myslet čas a prostor, umožňují ale také myslet určité typy společenství, potažmo určité typy identit Reorganizace času a prostoru o Proč je oddělení času a prostoru důležité pro modernitu? o Čas a prostor se stávají standardními „prázdnými“ dimenzemi a tak ruší vazbu sociální činnosti na konkrétní zvláštní kontext přítomnosti – to vede k osvobození od omezení místními zvyky a praktikami, umožňuje to racionalizované postupy, racionalizovanou organizaci o Reorganizace času a prostoru je doprovázená expanzí mechanismů, které vyvazují sociální vztahy ze specifických lokalit, a překombinovávají je napříč časo-prostorovými distancemi – to je podstatou globalizace Důvěra o Nepřítomnost času a prostoru vyžaduje důvěru – všechny činnosti už nejsou neustále na očích o Odvíjí se od nedostatku informací – musíme se spoléhat na správnost principů – musíme spoléhat na expertní systémy o Důvěra – spolehnutí se na osoby nebo systém týkající se výsledků jednání nebo událostí o Důvěřivost – víra v lásku nebo poctivost nebo přesnost abstraktních principů Důvěra o Důležitá role důvěry: vychází ze znalosti určité lokality a určitých rutinních praktik = jsme schopni cítit se doma tam, kde to známe – není nutné, aby šlo lokálně zakořeněné prostory o Základní důvěra se neodvozuje ze zakořeněnosti v místě, ale ze stejnosti, důvěrné obeznámenosti o Turismus například je vnitřně ambivalentní – rozpor mezi hledáním exotiky a stejnosti (přes den džungle, večer řetězcový hotel) Důvěra je také o Zásadní podmínkou vývoje osobnosti. Je přímo spojená s dosažením raného smyslu ontologického bezpečí. Uzávorkuje potenciální události, které by mohly paralyzovat vůli, nebo pocity pohlcení o Médium interakce mezi abstraktními systémy, které naplňují každodenní život jeho tradičním obsahem a připravují globalizující vlivy Self jako reflexivní projekt o Pozdní modernita - self, stejně jako širší institucionální kontext, v němž se pohybuje, musí být reflexívně vytvářeno. A tento úkol musí být vykonáván uprostřed zmatené diverzity voleb a možností. o V podmínkách pozdního řádu modernity a proti pozadí nových forem zprostředkované zkušenosti se sebe-identita stává reflexivně organizovaným procesem o Reflexivní projekt self, který sestává z podpory koherentní a přitom neustále revidované, biografické narativy Životní styl o Díky otevřenosti sociálního života, pluralizace kontextů jednání a diverzita autorit, jsou životní volby čím dál tím důležitější v konstituci sebe-identity a denních aktivit o Na významu v pozdní modernitě získává životní styl o Jsou tu také standardizující vlivy, především komodifikace Transformace intimity o Na jednom pólu interakce mezi lokálním a globálním stojí transformace intimity, v níž má důležitou roli objevení se tzv. čistého vztahu jako prototypu nové sféry osobního života o Čistý vztah o Stejně jako sebe-identita, s níž je úzce spojený, musí být reflexivně kontrolován v dlouhém časovém úseku, oproti v pozadí stojících vnějších přechodů a změn o Požadavek intimity je vlastní čistému vztahu, jako výsledek mechanismu důvěry, kterou předpokládá. Hledání identity tak nelze interpretovat jen jako negativní reakci na více neosobní sociální svět. Nové typy rizik o Modernita redukuje rizikovost určitých oblastí a způsobů života, a zároveň přináší zcela nová rizika, která mají potenciálně dalekosáhlé důsledky o V pozdní modernitě je vliv vzdálených událostí na blízké události a na intimitu self mnohem běžnější