Charles Baudelaire. In: Hořké propasti, Paseka, Praha – Litomyšl 2001

   

   JEDNÉ KOLEMJDOUCÍ

   

   

   Ulice kolkolem hřímala se stonem,

    Když, majestátná strast, vhalená v róbu černou, Mne žena míjela a rukou přenádhernou

   Tlumivě houpala vlečkou i festónem.

   

   Na noze sochy šla se vznešeností svou,

   A ja jsem pil a pil, jak blázen hnaný biči,

   V sinavém oku tom, kde uragány klíčí,

   Fascinující  žal a rozkoš vražednou.

   

   Blesk... a pak tmoucí noc! - Prchavá kráso bledá,

   Jež jsi mne vzkřísila pohledem létavic,

   Cožpak to uzřím zas až ve věčnosti leda?

   

   Jinde! A daleko! Pozdě! Snad nikdy víc!

    vzdyt' nevíš, kamže jdu - já, kam tvůj únik vlá,

   Ty, již bych miloval, ty, ježs to věděla!

   

   Překlad: Vladimír Holan

   

   SVÍTÁNÍ

   

   Na dvorech kasáren budíček jasně zpíval

   a ranní vítr vál a lampy rozechvíval.

   

   To byla hodina, kdy mračno težkých snů

   napadá na lůžkách jinochy v polosnu,

   kdy lampa na dnění svým nachem odráží se

   tak jako krvavé, mdlé oko chvějící se,

   kdy duše, drcena svým tělem tíživým,

   urputné zápasy dne s lampou svádí s ním.

   Jak uslzená tvář,  osušovaná váním,

   vzduch věcí mizících se plní zachvíváním,

   muž psaním zemdlévá a žena laskáním.

   

   Z komínů začal se tu a tam již valit dým.

   Nevěstky s mdlými rty a s víčky zmodralými

   dřímaly, ubohé, tupými spánky svými.

   Žebračky, vlekoucí své prsy mrazivé,

   foukaly na uhlí a zkřehlé prsty své.

   To byla hodina, kdy ve chladě a kale

   bolesti rodiček se horší nenadále.

   Jak vzlykot, po kterém se řine horka krev,

   protrhl povětří kohoutí rudý  zpěv,

   šedivé moře mlh zaplavovalo domy

   a mroucí chudáci, ležící v bezvědomí,

   škytali v špitálech v posledním tažení.

   A zhýralci šli spat, svou dřinou zdrceni.

   Jitřenka, třesouc se v sve růžožluté robě,

   šla zvolna po Seině, pusté v té ranní době,

   a Paříž, mnouc si již svá víčka zamžená,

    se chápala svých děl jak pilná stařena.

   

   Překlad: Svatopluk Kadlec