Dějiny psychologie

                                           Psychoanalýza





                                           Psychoanalýza

p   nejznámější směr

p   často odmítána akademickými psychology, ale obecně populární

p   velký přínos pro psychologii obecně, i když její data, metodologie i teorie byly kritizovány

p   množství zdrojů

                                          Důležité postavy

předchůdci

p   G. W. Leibnitz (1646-1715)

p   Johann Fridrich Herbart (1776-1841)

p   Arthur Schopenhauer (1788-1860)

p   Jean Martin Charcot (1825-1893)

  

  

                                          Důležité postavy

zakladatelé

p   Joseph Breuer (1842-1925)

p   Sigmund Freud (1856-1939)

  

                                          Důležité postavy

rebelové

p   Alfred Adler (1870-1937)

p   Sandor Ferenczi (1873-1933)

p   Carl Gustav Jung (1875-1961)

p   Otto Rank (1884-1939)

p   Wilhelm Reich (1897-1957)





                                          Důležité postavy

následovníci

školy psychodynamické psychologie

p    ego-psychologie (Anna Freudová, Heinz Hartmann)

p    britská škola objektních vztahů (Melanie Kleinová, Michael Balint)

p    americká škola objektních vztahů (Margaret Mahlerová, Otto Kernberg)

p    psychologie self (Heinz Kohut)

p    kulturní psychoanalýza (Karen Horneyová, Harry Stack Sullivan, Erich Fromm)

                                     Sigmund Freud (1856-1939)

p    studoval medicínu – zájem o neurologii, psychiatrii

p    1885 stipendium pro studium v Paříži u Charcota, odborníka na hypnózu a hysterii

p    1895 s Breuerem publikoval Studien über Hysterie (obsahovaly mj. případ Anny O.)



                                     Joseph Breuer (1842-1925)

p    praktický lékař

p    Freudův přítel a mentor

p    spoluzakladatel psychoanalýzy

p    po čase názorové neshody s Freudem

                                           Sigmund Freud

p    1900 Výklad snů

p    shromáždil skupinu spolupracovníků – prvních psychoanalytiků (Abraham, Eitingon, Ferenczi,
Rank, Jones, Sachs)

p    po první světové válce velký rozvoj psychoanalýzy

p    1938 emigrace do Anglie, 1939 umírá na rakovinu





                                        Vznik psychoanalýzy

p   zárodek 1895 ve Studiích o hysterii

p   hypnóza jako metoda léčení neuróz, později metoda volných asociací

p   význam nevědomých procesů v etiologii neuróz

p   klíčová role sexuality

p   objev mechanismu přenosu

                                   Vývoj Freudova modelu psychiky

p   afekt-trauma

  n   vědomí-nevědomí

  n   funkce psychiky = obrana proti nepříjemným afektům, které jsou výsledkem psychických traumat

p   topografický model lidské psychiky

  n   nevědomí-předvědomí-vědomí

  n   výzkum snů

p   strukturální model lidské psychiky

  n   id, ego, superego

                                      Alfred Adler (1870-1937)

p    zakladatel individuální psychologie

p    důraz na sociální vztahy v rodině,  sourozenecké pozice a rivalita

p    základní koncepty – cit sounáležitosti, pocit méněcennosti, úsilí o nadřazenost, životní styl

p    schopnost vytvářet si vlastní osud, zaměřenost na cíl

p    předchůdce humanistické psychologie



                                    Carl Gustav Jung (1875-1961)

p    zakladatel analytické psychologie

p    změnil koncept libida, menší důraz na sexualitu

p    psyché je aktivní a celistvá

p    kolektivní nevědomí, archetypy

p    důraz na přítomnost a budoucnost

p    typologie osobnosti



                                       Otto Rank (1884-1939)

p    původně technik, laik v psychologii

p    důraz na vliv porodního traumatu – základem neuróz separační úzkost

p    předchůdce humanistické a transpersonální psychologie

                                    Sandor Ferenczi (1873-1933)

p    navrhl změny především v technikách terapie – aktivní role, empatie a autetičnost terapeuta

p    terapie jako náhrada za chybějící vřelý vztah s matkou



                                      Karen Horney (1885-1952)

p    představitelka neopsychoanalýzy (kulturní psychoanalýzy)

p    potřeby bezpečí a úzkosti, bazální úzkost

p    etiologie neuróz, důraz na sociální faktory, především v rodině, méně na biologické faktory

                                      Erich Fromm (1900-1980)

p    psychoanalýza s důrazem na společnost

p    vliv marxistické filozofie

p    svoboda, humanismus

p    typy orientace – neproduktivní vs. produktivní



                                       Kritika psychoanalýzy

p   přílišný důraz na sex

p   nedostatečné podklady teorie

p   nepoužívání experiementů, nevědecký přístup

p   dogmatismus, kult osobnosti

p   nedostatek humanismu

                                        Přínos psychoanalýzy

p   zkoumání do té doby zanedbávaných oblastí

p   provokativní vysvětlení různých jevů, považovaných za nezkoumatelné

p   metoda volných asociací a analýzy snů 

p   dodala psychologii popularitu a význam mezi laiky

                Zařazení psychoanalýzy vzhledem k Watsonovým preskriptivním dimenzím

p   klíčové dimenze

  n   nevědomý mentalismus

  n   determinismus

  n   dynamický přístup

  n   kvalitativní přístup

  n   iracionalismus

  

                                       Doplňující literatura

p    Freud, Sigmund (1900). The interpretation of dreams.

p    Freud, Sigmund (1901). The psychopathology of everyday life. 

p    Freud, Sigmund (1910). The origin and development of psychoanalysis. American Journal of
Psychology, 21, 181-218.

p    Freud, Sigmund (1914/1917). The history of the psychoanalytic movement.

p    sebrané spisy S. Freuda, vydávané v českém překladu v Psychoanalytickém nakladatelství

                                       Doplňující literatura

p    Adler, Alfred (1931). What life should mean to you (Chapter 2: "Mind and body").

p    další články najdete např. v Individual Psychology: The Journal of Adlerian Theory, Research &
Practice (přístupný fulltextově v databázi EBSCO)

p    Z Adlerových knih česky vyšlo např.
Adler, Alfred (1993). Umění rozumět: příběh života a nemoci z pohledu individuální psychologie.
Praha: Práh.
Adler, Alfred (1994). Psychologie dětí: děti s výchovnými problémy. Praha: Práh.
Adler, Alfred (1995). Smysl života. Praha: Práh.
Adler, Alfred (1999). Porozumění životu: úvod do individuální psychologie. Praha: Aurora.

                                       Doplňující literatura

p    Jung, Carl G. (1910).  The association method. American Journal of Psychology, 31, 219-269.

p    Jung, Carl G. (1921/1923). General description of the types. Chapter 10 of Psychological types.

p    Z Jungova díla česky vyšlo např.

   Jung, C. G. (1998-2001). Výbor z díla, sv. I-VI.
Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka.

     Jaffé, A. , Jung, C. G. (1998).  Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga. Brno: Atlantis.

    Jung, C. G. (1993). Analytická psychologie. Její teorie a praxe. Praha: Academia.
Jung, C. G. (1995). Člověk a duše.  Praha: Academia.
Jung, C. G. (1994). Duše moderního člověka. Brno: Atlantis.



                                       Doplňující literatura

                                       Doplňující literatura

p    odkazy na Frommovo dílo (články, recenze, přepisy rozhovorů atd.) najdete zde v sekci Download

p    z Frommových knih česky vyšlo např.

    Fromm, E. (1996). Umění milovat. Praha: nakladatelství Josefa Šimona.

    Fromm, E. (1992). Mít nebo být? Praha: Naše vojsko.

    Fromm, E. (1993). Strach ze svobody. Praha: Naše vojsko.

    Fromm, E. (1997). Anatomie lidské destruktivity. Praha: Lidové noviny.

    Fromm, E. (1997). Člověk a psychoanalýza. Praha: Aurora.

    Fromm, E. (1999). Mýtus, sen a rituál. Praha: Aurora.

    Fromm, E. (2003). Psychoanalýza a náboženství. Praha: Aurora.