n PORADENSTVÍ OD NAROZENÍ AŽ DO UKONČENÍ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY n Vývojové poruchy řeči. Vývoj v řeči v normě a patologii. Poruchy výslovnosti, artikulace a rytmu řeči. Poruchy gramatické stavby věty. Poruchy sociálního užití řeči. Elektivní mutismus. Vývojová dysfázie. n Pervazivní vývojové poruchy. Dětský autismus. Rettův syndrom. Aspergerův syndrom a schizoidní porucha v dětství. n Emoční poruchy v dětství a v dospívání. Zejm.: Nadměrná úzkostná porucha. Fobická úzkostná porucha. Školní fobie. Separační úzkost. Sociální úzkostná porucha. n OBDOBÍ PRENATÁLNÍ A NEONATÁLNÍ n S touto životní etapou se v poradnách, nebo speciálněpedagogických centrech setkáváme pouze zprostředkovaně – pomocí anamnézy. n V diagnostických úvahách je třeba zvážit všechny významné faktory ovlivňující průběh těhotenství (včetně vzájemného ovlivnění matka-plod). n Důležitý je nejen fyzický, ale i psychický stav matky v těhotenství n Z anamnézy poznáváme rovněž průběh neonatálního období, které lze hodnotit dle příslušných vývojových škál – škála chování novorozence, hodnocení nedonošeného dítěte, atpod. n DĚTI V KOJENECKÉM VĚKU n Rovněž o průběhu tohoto vývojového období získáváme informace převážně od rodičů. n U dětí s odchylkami ve vývoji v tak časném věku probíráme s rodiči kromě anamnézy také otázky přijetí dítěte – jak se vyrovnávali se složitou situací, jaké kroky podnikli a jaká opatření učinili (odborná vyšetření, rehabilitační postupy, aj.), co se jim osvědčilo a jaké mají zkušenosti. n V průběhu prvního roku života dělá dítě velký vývojový pokrok: n rozvíjí se řeč od prvního broukání až k prvním slovům n koncem kojeneckého období zvládne první krůčky (čímž významně rozšíří své teritorium) n naučí se počátečním dovednostem ruky n vytváří si vztah k nejbližším lidem (první projevy separační úzkosti) n Vývoj v prvním roce života dítěte rodiče obvykle pečlivě sledují a proto jestliže mají pocit, že vývoj jejich dítěte je odlišný (v motorických projevech, nebo chování), přichází zpravidla již koncem kojeneckého období za dětským lékařem. n Odlišnost může být podmíněna nejrůznějšími vlivy: n motorické poruchy ve smyslu dětských mozkových obrn, či odlišností způsobených nedostatky ve sluchovém, nebo zrakovém vnímání n VĚK BATOLETE n S dětmi v batolecím věku se setkáváme ve speciálněpedagogických centrech i poradnách, základ vyšetření spočívá v pohovoru s rodiči (probereme schopnosti, dovednosti a projevy chování dítěte v nejrůznějších situacích) n K zpřesnění diagnostiky lze využít příslušné vývojové škály (Gessel, Bayleová), pozorování a hru. n VÝVOJOVÁ DIAGNOSTIKA RANNÉHO VĚKU n Má specifické rysy, spočívající v tendenci zjišťovat obvyklé, běžné, každodenní formy chování v situacích, které jsou dětem známé nezjišťují se maximální výkony n Vyšetřující podněcuje děti většinou k určitým formám hry a stimuluje i jejich věkově typické chování n Testy pro malé děti mají převážně behaviorální charakter – z vnějšího chování usuzujeme na vnitřní pochody. Testy obecné – zjišťují úroveň celého komplexu chování x testy speciální – zjišťují jen určité stránky celkového chování. n Řeč jako prostředku ke zjištění celkové úrovně vývoje dítěte lze použít jen v omezené míře n Vývojové testy musí umožnit vyšetření v krátkém čase – doba vyšetření nesmí překročit jednu hodinu n Optimální doba vyšetření: n půlroční kojenec – 20-40 min n roční dítě – 40-90 minut n dvouleté dítě – maximálně 2 hodiny n tříleté dítě – maximálně 2,5 hodiny n CELKOVÉ OPOŽDĚNÍ VÝVOJE n Vývoj dítěte se opožďuje rovnoměrně ve všech složkách (nejčastěji mentální retardace) n Zde je zapotřebí zejména: n pozorně sledovat vývojový trend (opakovat vyšetření po 3 měs, po půl roce) n probrat s rodiči různé formy stimulace dítěte v jednotlivých oblastech n Předat dítě do péče speciálněpedagogického centra – individuální plán Portage a jiné n Uvedený problém se týká nejčastěji osvojených dětí, dětí v pěstounské péči, dětí svěřených do ústavní výchovy, dětí ze slabých sociokulturních podmínek n Vývoj dítěte se opožďuje nerovnoměrně – významně výrazně nejčastěji zejména v jedné ze složek n OPOŽDĚNÝ VÝVOJ ŘEČI, MOTORIKY, ČI SOCIALIZACE n Vývoji se vymyká pouze některá z výše uvedených složek – uvažujeme o pervazivních vývojových poruchách. n Individuální rozdíly mezi dětmi mohou být velmi výrazné – opožděný, či odlišný vývoj může v budoucnu doznat změn a dítě se může vrstevníkům vyrovnat. n Nejčastěji diagnostikované výchovné obtíže: n problémy okolo jídla n spaní a usínání n udržování tělesné čistoty (enuréza (denní x noční), enkopréza) n zvládání období vzdoru n Průběh návštěvy v poradně má nejčastěji podobu konzultace, při které s rodiči probíráme situace, které s dítětem zažívají a následně se snažíme hledat možné přístupy k dítěti, které mohou rodiče zvolit. n PŘEDŠKOLNÍ OBDOBÍ n V tomto věku je dítě zpravidla poprvé zařazeno do výchovy ve školské instituci – MŠ. n Poslední rok před nástupem ŠD je pobyt v MŠ považován za natolik důležitý, že zákon ukládá obcím povinnost zajistit pro dítě v MŠ místo. n Významný je především rozvoj dovedností a schopností, které bude dítě potřebovat pro zvládnutí školy. n Práce s dětmi předškolního věku má svoje specifické rysy – dítě se dokáže soustředit a pracovat kratší dobu, je snáze unavitelné a zejména je zapotřebí používat odpovídající slovní výrazy. n Vývoj řeči a poruchy řeči: n čtyři fáze vývoje řeči podle Švancary n Narušení článkování řeči: n Dyslálie – patlavost (patří mezi nejrozšířenější vady řeči vůbec). Může být v oblasti: n fonetické – dítě vynechává, zaměňuje, nahrazuje, nebo nepřesně vyslovuje hlásky n fonologické – která se projevuje v plynulé řeči n Dle rozsahu klasifikujeme dyslálii levis – pouze několik hlásek a dyslálii multiplex – mnohočetnou. n * mogilálie – vynechávání hlásek n * paralálie - nahrazování hlásky n * chybné vyslovování hlásek – ismus (r = rotacismus, L = lambdacismus, sigmatismus – chybná výslovnost sykavek…), nejčastěji chybná výslovnost hlásek D, T, N, sykavek a hlásek R, Ř n Dysartrie – porucha motoriky, narušení polykání, dýchání a prozodie řeči. n Narušení fluence řeči: n Koktavost (balbuties) – patří mezi velmi těžké poruchy řeči – je velmi nápadná a ovlivňuje širokou oblast života dítěte (trvalý stres z mluvené řeči může vyústit až ve strach z mluvené řeči – logofobii) n * tonická forma – zvýšené napětí, dítě nemůže vyslovit slovo, častěji se nadechuje, řeč je neplynulá n * klonická forma – opakování slabik n * smíšená – tonicko-klonická forma n Breptavost (tumultus sermonis) – překotná řeč – méně srozumitelná, nepřináší s sebou tolik úzkosti n Poruchy vývoje řeči: n Opožděný vývoj řeči je diagnostikován zpravidla po 3 roce, kdy dítě ještě nemluví, či mluví velmi málo, ale mluvené řeči rozumí. n V tomto případě se provádí PSDG vyšetření ke zjištění úrovně rozumových schopností, využívány jsou převážně neverbální zkoušky (T-M, Kaufmanova škály psychického vývoje apod.) a zjišťování motorických dovedností (kresba). n Vývojová dysfázie je ztížená schopnost naučit se verbální komunikaci, i když podmínky pro vývoj řeči jsou dobré. V řeči děti přehazují, redukují slabiky, nesprávně používají gramatiku, vynechávají některé slovní druhy, objevuje se patlavost až nesrozumitelnost. n Mutismus – dítě odmítá mluvit, přestože mluvit umí. V poradnách se nejčastěji setkáváme s tzv. elektivním mutismem, kdy dítě odmítá mluvit pouze v určité situaci – resp. příznak se váže na určitou osobu, nebo situaci. n Další poruchy řeči: n Afázie – poruchy řeči získané při organickém postižení n Poruchy řeči v rámci syndromu demence n Symptomatické poruchy řeči při: n smyslových vadách n mentální retardaci n pervazivních vývojových poruchách n při tělesném postižení n Dětská epileptická afázie q ÚZKOSTNÉ PORUCHY V DĚTSTVÍ q strach (konkrétní) x úzkost (nemá určitý podnět) n Separační úzkostná porucha v dětství n Fobická úzkostná porucha v dětství (školní fobie) n Sociální úzkostná porucha v dětství n Pro vyšetření je velmi důležitý pohovor s rodiči, ve kterém se spolu s nimi snažíme přesně postihnout a popsat situace, které v dítěti vyvolávají nepříjemné prožívání. n Zjišťujeme jak se problém projevuje doma, jak u prarodičů, jak ve škole a mezi kamarády. Je-li možnost, využijeme informace jiných osob. n PSDG: rozhovor s dítětem, pozorování, projektivní metody: tématická kresba, ROR, Scénotest n ODLIŠNOSTI V MENTÁLNÍM VÝVOJI n ODLIŠNOSTI VE VÝVOJI PSYCHICKÉM n DĚTSKÝ AUTISMUS n ATYPICKÝ AUTISMUS n RETTŮV SYNDROM n ASPERGERŮV SYNDROM n SCHIZOIDNÍ PORUCHA V DĚTSTVÍ PERVAZIVNÍ VÝVOJOVÉ PORUCHY: n DĚTSKÝ AUTISMUS: z řeck. Autos = sám jedná se o vrozený syndrom, jehož symptomy se projeví již od 36měsíce života dítěte. Příčiny vzniku tohoto onemocnění nebyly dosud uspokojivě objasněny. NARUŠENÉ OBLASTI MENTÁLNÍHO VÝVOJE: (Dr. Lorna Wingová – triáda problematických oblastí) n komunikace n sociální interakce n představivost n smyslová percepce n Dítě má sníženou schopnost učit se flexibilně reagovat v různých sociálních interakcích (v 70-80% bývá přítomna i MR) n Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. n Stupeň závažnosti poruchy bývá různý, typická je rovněž značná variabilita symptomů, přičemž specifický projev deficitů charakteristických pro autismus se mění s věkem dětí n Děti s vysoce funkčním autismem (bez MR) mají největší obtíže v oblasti sociální inteligence (za zdánlivou netečností a odtažitostí dítěte se skrývá nejistota a neschopnost navazovat přiměřeně sociální kontakt). n Autismus není vyléčitelný – včasná diagnostika a následná sociálně-pedagogická péče většinou přispívá ke zlepšení celkového stavu dítěte, využívána je metodika KBT, event. i atypická neuroleptika. n Autismus bývá často kombinován s jinými poruchami, či hendikepy psychického i fyzického rázu (EPI, MR, smyslové poruchy, geneticky podmíněné vady), často se přidružuje rovněž problematické chování rozdílné intenzity (sebepoškozování, obsese, agresivní tendence, aj.). n ČASNÝ INFANTILNÍ AUTISMUS (Kannerův syndrom): se projevuje od neútlejšího věku, nebo má svůj počátek nejpozději do 30.-36. měsíce věku dítěte. n Častěji se vyskytuje u chlapců, narušeno je především utváření sociálních vztahů a schopnost komunikace. n dítě nemá zájem o lidi, nenavazuje kontakt ani s rodiči, popř. s nimi zachází jako s věcmi (používá cizí ruku jako nástroj) n neprojevuje separační úzkost, solitérní hra n v útlém věku chybí některé dovednosti (dítě nenavazuje oční kontakt, nezapojuje se do sociálních hříček, chybí sociální úsměv) n komunikace není reciproční n potíže v očním kontaktu přetrvávají celý život n ve starším věku se projevuje obsedantní potřeba dotýkání n ASPERGERŮV SYNDROM má následující příznaky: n 1) narušení sociální interakce (extrémní egocentrismus) neschopnost interakce s vrstevníky, nezájem o interakci s nimi, špatný odhad sociální interakce, sociálně a emocionálně nepřiměřené chování n 2) omezené zájmy nezájem o ostatní aktivity, opakující se ulpívání, učí se spíše nazpaměť – bez znalosti významu n 3) opakující se rituály obrácené k sobě, vyžaduje od ostatních n 4) zvláštnosti v řeči a v jazyku opožděný vývoj, nepřirozeně perfektní expresivní jazyk, formálně pedantické vyjadřování, zvláštní tón a hlas, potíže s porozuměním jazyku, potíže s významem – hyperrealismus n 5) obtíže v neverbální komunikaci omezené používání gest, neobratná řeč těla, omezená mimika obličeje, zvláštní ulpívavý pohled n 6) motorická neobratnost n Při Aspergerově syndromu bývají rovněž přítomny velké disproporce ve vývoji a zvláštní fantazie (což může působit zavádějícím způsobem – je třeba provést důslednou diferenciální diagnostiku od ladění do schizofrenie) n RETTŮV SYNDROM vykazuje následující charakteristiky: n je vázaný na ženské pohlaví n většinou normální pre a perinatální vývoj, včetně psychomotorického vývoje do 6. měs. věku dítěte n normální obvod hlavičky při narození n mezi 6.-18. měs. regres vývoje zejména v oblasti komunikace, ale i ostatních psychomotorických oblastech n ztráta sociálního zapojení n zhoršování jemné motoriky n rozvoj typického stereotypu připomínajícího „mytí rukou“ n těžké poruchy expresivní a receptivní řeči spojené s hlubokou MR n DIAGNOSTIKA AUTISMU n vždy se při ní uplatňuje o interdisciplinární přístup, patří do kompetence SPC pro tyto poruchy n je vhodné používat screeningové metody, které vyplní rodiče a event. i učitelé – při výrazné shodě následuje odborné vyšetření n Dotazník ASSQ (Asperger Syndrom Screening Questionnaire) Gilbert 1996 n CARS (Childhood Autism Rating Scale) – posuzovací škály pomáhající hodnotit dítě v průběhu vyšetření (šk.věk)