SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ q Problematika SPU se objevuje již na počátku 20. století, rozvoj diagnostiky nastal v 60. letech minulého století. q U nás se ve svých pracích zabývá vývojovými poruchami učení prof. Matějček, v současné době V. Pokorná. q SPU zasahují do života dítěte nejen ve sféře učení, ale mnohdy výrazně ovlivňují i jeho vlastní sebepojetí a sebevědomí a následně se promítají i do vztahů k okolí. q I velmi nadané děti, u nichž se vyskytují SPU, mají s učením problém – velmi dobře si uvědomují, že jim školní práce nejde tak jak by si představovaly a jejich vztah ke vzdělávání se může stát negativním. VÝVOJOVÉ PORUCHY UČENÍ n Poruchy významně ovlivňující školní výkon dítěte: q Dyslexie q Dysortografie q Dsygrafie q Dyskalkulie n Poruchy které nebrání dítěti v získávání dovedností a vědomostí: q Dyspinxie – porucha kreslení q Dyspraxie q Dysmúzie q V praxi se nejčastěji setkáváme s tím, že vyučující ČJ nebo M v průběhu prvního stupně upozorní rodiče, že jejich dítě nečte, či nepočítá tak dobře jako ostatní a doporučí jim návštěvu poradenského zařízení. q Druhou cestou je vlastní potřeba některého z rodičů zjistit, proč jeho dítě ve škole neprospívá – rodiče již dnes mají velmi dobré povědomí o existenci SPU. q Vyšetření začíná anamnézou – v níž se m.j. věnujeme: § rodinné anamnéze z hlediska školní úspěšnosti rodičů § školní problematice (jakým způsobem se dítě učí číst – analyticko syntetická metoda x metoda globální) apod. § způsobu a délce školní přípravy q V jednotlivých činnostech zjišťujeme u dítěte situaci v následujících oblastech: § způsob čtení (slabikuje, chybuje, potichu si předříkává slova, rozumí textu, či ne, čte rychle, pomalu…) § způsob psaní (píše pomalu, obtížně, jaké dělá chyby…) § Způsob počítání (zajímají nás běžné početní úkony-sčítání, odčítání, násobení, dělení, jak chápe slovní úlohy, jak pracuje v geometrii…) ČTENÁŘSKÝ VÝKON V NORMĚ A PATOLOGII q Dyslexie – porucha čtení. q Definice (Matějček, 1993): dítě není schopno se při běžné výuce, přiměřeném nadání a dobrých sociokulturních příležitostech naučit číst. q Etiologie – nejčastěji se uvádí hereditární, enecefalopatická, smíšená, či nezmámá. q Základní typy dyslexie (Krejčířová, 19995): § dyslexie na podkladě percepčních deficitů (nedostatky ve sluchové a zrakové percepci) § dyslexie s převahou obtíží v oblasti motorické (oční pohyby, jejich plynulost) – nacvičuje se pomocí čtecího okénka § dyslexie na podkladě integračních obtíží (nefunguje souhra a plynulé přecházení z jedné modality do druhé) § dyslexie s poruchou dynamiky základních psychických procesů (hyperaktivní dítě čte rychle, povrchně, zbrkle, se spoustou „zbytečných“ chyb x hypoaktivní dítě čte pomalu a těžkopádně, nestačí číst ani psát, selhává v časově omezených úkolech) § dyslexie z hlediska vztahu verbální x neverbální složka intelektu § dyslexie z hlediska lateralizace hemisfér q Dysortografie – porucha pravopisu. Velmi často bývá spojena s dyslexií, diagnostikuje se společně, existují však i případy, kdy se objevují pouze problémy v psaní a čtení je bez komplikací. Matějček (1993) uvádí několik typů: q Dysortografie na podkladě nedostatků sluchového vnímání, které se projevují: § v analýze slov na hlásky (dítě v psaní vynechává písmenka, komolí slova) § v rozlišování měkkých a tvrdých slabik (ditini-dytyny) q Dysortografie na podkladě nedostatků ve zrakové percepci (dítě si obtížně pamatuje tvary písmen a nedostatečně rozlišuje tvarově podobná písmena např. tiskací b,d,p, psané a,o,e) q Dysortografie na podkladě problémů v dynamice duševních dějů: může se jednat o dítě s pomalým tempem (hypoaktivní forma), které nestačí tempu psaní, nedokáže si rychle vybavit gramatická pravidla a při psaní je uplatnit, děti opačného typu (hyperaktivní forma) píší rychle, bez rozmyšlení, vynechávají písmena a diakritická znaménka, nedopisují konce slov… q Dysortografie na podkladě dysgrafie (problémy s vlastním napsáním písmen jsou natolik výrazné, že dítěti nezbývá čas na kontrolu gramatiky) q Dysgrafie – dítě se nedokáže naučit psát, přestože nemá žádnou vadu (např. postižení motoriky, smyslovou vadu, problémy v nadání…). q Spíše se vyskytují problémy s tím, že písmo je obtížně čitelné, jednotlivé tvary písmen splývají, dítě se netrefí na linku, často škrtá, přepisuje a gumuje. q Písmo je rovněž těžkopádné, či velmi rozvleklé, veliké, nebo naopak příliš drobné – maličké. Dítě si nedokáže vybavit či napodobit tvary písmen. q Při pozorování vidíme jak křečovitě drží tužku, často jej bolí ruka a musí si ji protřepat, píše pomalu, mnohdy „celým tělem“. q Dyskalkulie – specifická porucha počítání, kdy má dítě běžné předpoklady pro naučení se počítat, ale přesto se této dovednosti učí s výraznými obtížemi. q Problém dyskalkulie souvisí nejspíše s poruchou vyšších funkcí (abstraktní myšlení a chápání symbolů). q Člení se na několik typů: q verbální (dítě má problémy v pojmenování čísel, matematických znaků, počtu…) q praktognostická (dítě má problémy v manipulaci s předměty, rozlišování více-méně, řazením podle velikosti…) q lektická (dítě má problémy se čtením čísel a matematických znaků) q grafická (dítě má problémy s psaním čísel) q ideografická (dítě má problémy s matematickými pojmy a vztahy mezi nimi) q operacionální (dítě má obtíže s matematickými operacemi) q Matematické schopnosti jsou komplexem několika různých složek (všeobecný matematický faktor, numerické faktory, prostorové, verbální, usuzovací a paměťové) q Akalkulie – neschopnost počítat, ztráta již nabytých dovedností q Kalkulastenie – lehké problémy v početních schopnostech, které jsou podmíněny sociálně q Hypokalkulie – lehké obtíže u dětí s minimálně průměrnými rozumovými předpoklady q Oligokalkulie – u dětí se sníženými rozumovými předpoklady se vyskytují výraznější obtíže, než očekáváme q Krejčířová (2004) uvádí mezi znaky dyskalkulie problémy ve: § vizuoprostorové dovednosti (dítě odpočítá řadu ale neví, že konečné číslo znamená celkový počet) § v prostorové paměti (abychom mohli počítat, je potřeba mít v paměti „matematickou tabulku“) § v sekvenčních dovednostech – dodržení plánu, postupné kroky výpočtu PRŮBĚH VYŠETŘENÍ SPU q Vyšetření kognitivních funkcí – WISC III, PDW… q Vyšetření paměti a pozornosti q Úroveň percepčních funkcí: § sluchová percepce § zraková percepce § vizuomotorická koordinace q Vyšetření laterality q Zabýváme se prožíváním, osobnostními vlastnostmi, volními vlastnostmi a sociálními vztahy SPECIFICKÉ ZKOUŠKY PRO JEDNOTLIVÉ PORUCHY UČENÍ q zkouška čtení (zkouška dle Matějíčka-dítě čte nahlas po dobu 3 minut předlohu adekvátní věku a stupni ZŠ – sledujeme způsob čtení x rychlost čtení - počet přečtených slov…) q zkouška psaní (rozlišujeme schopnost opisovat text x přepis textu – z tištěných do psacích písmen, diktát) q zkouška matematických schopností (je náročná a dlouhá, často rozdělována do 2 až 3 částí – způsob práce při řešení matematických úkonů, soubor specifických zkoušek z M) q Percepční zkoušky q Verbální zkoušky q Lexické zkoušky q Prostorové a grafické zkoušky –Reyova-Osteriethova figura q Operační faktory – test Kalkulie q Paměťové faktory q Schopnost úsudku q Nonverbální část IQ testu q Nepřímé zdroje diagnostických informací: § rozhovor s rodiči § rozhovor s učitelem § rozhovor s dítětem q Přímé zdroje diagnostických informací: § hodnocení výkonu § hodnocení způsobu práce § chyby a jejich analýza § chování dítěte při plnění zadaných úkolů VÝZNAM DOVEDNOSTI ČÍST, PSÁT A POČÍTAT V DNEŠNÍ DOBĚ A V DNEŠNÍ KULTUŘE q Vliv školní neúspěšnosti dítěte na jeho kariéru q Vliv školní neúspěšnosti dítěte na situaci v rodině q Vliv školní neúspěšnosti na osobnost dítěte q Nepříznivý vliv prostředí § podmínky rodinného prostředí § podmínky školního prostředí q Důvod nápravy SPU q Prevence SPU q Strategické zásady pro nápravu SPU TECHNIKY NÁPRAVY SPU q Oblasti nápravy: q Rozvoj poznávacích funkcí § sluchová diferenciace řeči § zraková percepce tvarů § prostorová orientace § nácvik sekvencí, posloupnosti § koncentrace pozornosti § paměť § rozvoj pohotovosti mluvidel § rozvoj slovní zásoby PROJEKTY K NÁPRAVĚ SPU (Pokorná, 1997 in Teorie, diagnostika a náprava SPU) q Nápravné techniky Grace M. Fernaldové q Senzorická integrace – Jean Ayresová q Metoda Brigite Sindelarové. Deficity dílčích funkcí. q Tréninkové programy Georga Spiela q Diagnostická a nápravná metoda Wolfganga Simona q Programy zaměřené na kognitivní dovednosti q Diagnostika a náprava dětí s vývojovými poruchami učení podle D.H.Scotta q Lingvistický projekt nápravy SPU § Dortmundská analýza pravopisných chyb (I.Lofflerová, U. Meyerová-Schepersová) q Integrativní vzdělávací kineziologie § Brain Gym Paula Dennisona