Participia futura

   

   

   Participium futura aktiva

   Participium futura aktiva je jmenný tvar slovesný, který se tvoří od supinového kmene a je
   zakončen koncovým –urus, -ura, -urum. Skloňuje se jako adjektiva I. a II. deklinace, tedy jako
   trojvýchodná adjektiva typu bonus, a, um.

   

   Participium futura je aktivní a označuje děj následný: laudaturus = ten, který bude chválit;
   hodlá chválit, je rozhodnutý chválit. Významově někdy vyjadřuje odstín vůle, odhodlání či
   předurčení:

   Ave, Caesar, morituri te salutant.                                  Buď zdráv, císaři, zdraví
   tě ti, kteří jsou

   předurčeni k smrti.

   Avete, carissimi, libros scripturi vos salutant.     Buďte zdrávi, přátelé, zdraví vás budoucí

   spisovatelé.

   

   Ve spojení se slovesem esse  vytváří participium futura aktiva takzvané opisné časování činné
   – coniugatio periphrastica, které vyjadřuje záměr a odhodlání:

   Librum scriptura sum.                                         Mám v úmyslu napsat knihu.

   Librum scriptura eram.                                       Měla jsem v úmyslu napsat knihu.

   

   

    1. Qui male facturus erat, iam facit.
    2. Sallustius scripsit: „Bellum scripturus sum, quod populus Romanus cum Iugurtha, rege
       Numidarum, gessit.“
    3. Alexander Macedo imperaturus erat omnibus gentibus.
    4. Venimus ad te consolaturi dolorem tuum.
    5. Quid hodie cenaturus es? (ceno, are – večeřet)
    6. Libros bonorum scriptorum lecturus semper eram, sum, ero.
    7. Thebani venerunt suos cives liberaturi.
    8. Ne timeamus futura pericula, sed paremus nos ventura ferre. (fero, ferre – nést; snášet)
    9. De multis rebus cum magistro nostro locuturi eramus, non autem locuti sumus.

   Participium futura pasiva (GERUNDIVUM)

   Gerundivum je slovesné adjektivum, které se skloňuje jako trojvýchodná adjektiva I. a II.
   deklinace, tedy stejně jako participium futura aktiva. Tvarem a platností se jedná o tvar
   pasivní, který vyjadřuje nutnost nebo nezbytnost. Lze jej vytvořit pouze od sloves
   přechodných, a to z tvaru participia prézenta aktiva nahrazením koncovky -ns koncovkou -ndus,
   -nda, -ndum. Ve spojení s tvary slovesa esse vytváří takzvané opisné časování trpné, které
   vyjadřuje nutnost nebo povinnost, případně má funkci shodného přívlastku:

   puer laudandus – hoch, který má být chválen

   puella amanda – pomilování hodná dívka

   monstrum horrendum – strašný netvor

   

   Lingua Latina cottidie discenda est.                   Latinu je třeba (musí se) studovat
   každý den.

   Haec laus a me tibi tribuenda est.                       Musím ti za to přiznat pochvalu.

   Panaetius virtutem colendam (esse) dicebat.     Panaetius říkal, že ctnost je třeba cvičit.

                                                                    (že ctnost se má = musí
   cvičit)

   Pro libertate decertandum erat.                         Bylo třeba bojovat za (pro) svobodu.

   Nobis de proelio cogitandum erit.                       Budeme muset rozhodnout o bitvě.

   

   

    1. Porta claudenda est.
    2. Mihi currendum non erat.
    3. Hic homo laudandus est.
    4. Hoc faciendum erit.
    5. Verba magistrae memoranda sunt.
    6. Dixit mihi hunc librum legendum.
    7. Pax militibus facienda erat.