Gerundium Gerundium je podstatné jméno slovesné. Jako jméno doplňuje deklinaci infinitivu o tzv. nepřímé pády. Infinitiv, jak jsme poznali, může stát v nominativu (jakožto podmět) nebo v bezpředložkovém akuzativu (jakožto předmět). Ostatní pády, včetně předložkového akuzativu, vyjadřuje gerundium. Jako sloveso může být gerundium, stejně jako infinitiv, určeno, doplněno a rozvito jiným větným členem. Nerozlišuje však časy a má pouze aktivní tvary a platnost. Tvoří se od prézentního kmene sloves aktivních i deponentních, jak přechodných, tak i nepřechodných, přidáním přípony -ndum, u sloves třetí a čtvrté konjugace -endum, a to v genitivu, dativu, předložkovém akuzativu a ablativu. Rodem je tedy neutrum, podobně jako infinitiv. Do češtiny překládáme gerundium buď infinitivem nebo podstatným jménem slovesným. Např.: Epaminondas erat studiosus audiendi. (Nep.) Epaminondas byl dychtivý (= dychtil) naslouchat. Locus equites quoque tegendo satis Místo bylo dosti utajeno, aby (=takže) krylo latebrosus. (Liv.) jezdce. (Místo bylo dosti utajeno k ukrytí jezdců.) Homo natus est ad intellegendum et Člověk byl (je) zrozen k chápání a k činům agendum. (Cic.) (= ke konání). Nebo: Člověk byl zrozen, aby chápal a konal. Plorando fessus sum. (Cic.) Jsem vysílen pláčem. (Jsem vysílen, protože jsem plakal.) Příklady: ad parandum spes relinquendi causa defendendi cupidus currendi ad pugnandum „ars loquendi“ non amittitur gratia navigandi celeriter currendo primo illuc perveniet ridendo dicere verum fama crescit eundo gutta cavat lapidem non vi, sed saepe cadendo docendo discimus modus vivendi Doplňte vhodné tvary gerundia a přeložte: necessitas (parere) legibus ad bene (vivere) (deliberare) discitur sapientia ius (possidere) cupiditas beate (vivere) ad celeriter (legere)