92/1994 Český časopis historický Číslo 21 MORAVŠTÍ novokrtenci (Společenské a politické postavení předbělohorských heretiku, sociálních reformátorů a pacifistů) JAROSLAV PÁNHK Novokřtěnství - radikální proud evropské reformace - patří pro své náboženské a společenské směřování stejným právem do dějin herezí i do historie sociálních hnutí. Evropská a americká historiografie mu také věnuje soustředěnou pozornost už po řadu desetiletí a tento zájem v posledních letech nabývá na intenzitě. Projevuje se tu však příznačné soustředění na dramatické počátky novokřtěnství ve dvacátých letech 16. století ji a na nejbouřlivější epizodu, "Mlinstcrskou komunu", v letech 1534-1536, popřípadě nají její vyznění a důsledky. ) Méně úsilí bylo věnováno pozdějšímu vývoji novokřtčncu, zejména jejich stabilizaci v hostitelském prostředí jinověrců a jejich sociální integraci. J§ Zvláště příznivé podmínky pro takovýto výzkum, ostatně zahájený již pozitivistickým ŕ 1) Z velmi rozsáhlé evropské a americké literatury novějšího dala uvádím alespoň několik charakteristických [* prací: Robert STUPPERICH, Das Münsterische Täufertum. Ergebnisse und Probleme der neueren || Forschung, Münster in Westfalen 1958; Claus-Peter CLASEN, Die Wiederläufer im Herzogtum s Württemberg und in benachbarten Herrschaften. Ausbreitung, Geisteswelt und Sozilogie, Stuttgart 1965; =? Aldo STELLA, Dall'anabattismo al socinianesiino nel Cinquecento veneto. Ricerche storiche, Padova 5. 1967; William Echard KEBNEY, The Development of Dutch Anabaptist Thought and Practice from 1539- y-1564, Nieuwkoop 1968; Irwin B. HORST, Vic Radical Brethren. Anabaptism and the English Reformali- -• on to 1558, Nieuwkoop 1972; James M. STYER, Anabaptists and the Sword. Lawrence (Kansas) 1972, a 2. vyd. 1973; Claus-Pelcr CLASEN, Anabaptism. A Social History, 1525-1618. Switzerland, Austria, Mo-1 ravia, South and Central Germany, Ithaca-London 1972; TYŽ, 77ic Anabaptists in South and Central : Germany, Switherland and Austria. Their names, occupations, places of residence and dates of conversion: 1525-1618, Goshen (Ind.) 1978; Christ WINDHORST, Täuferisches Taufverständnis, Balthasar ITubmaie rs U'hrc zwischen traditioneller und reformatorischer Tiieologic, Leiden 1976; Marc LIENHARD (ed.), íf-77/c Origins and Cliaractcristics of Anabaptism, The Hague 1977: Hans-Jürgen GOER'ľZ (Hrsg.), g Umstrittenes Täufertům 1525-1975. Neue Forschungen, Göttingen 1977; TÝŽ, Die Täufer. Geschichte';-: und Deutung, München 1980; 2. vydání: Berlin 1988; James M. STAYER - Werner O. PACKULL (cds.),i| The Anabaptists and Tliomas Muentzer, Kandall 1980; Kenneth R. D AVIS, No Discipline, No Church: An || Anabaptist Contribution to the Reform Tradition, The Sixteenth Century Journal (SCJ), XIII/4, 1982, s.ä 43-58; Taira KURATSUKA, Gesamtgilde mul Täufer: Der Radikalisierungsprozeß in der Reformations Münsters: Von der reformatorisehen Bewegung zum Täuferreich 1534/43, Archiv für Reformati- "* onsgeschichte (ARG) 76, 1985, s. 231-270; Werner C. PACKULL, /;/ Search of the "Common Man" in** Early German Anabaptist Ideology, SCJ 17, 1986, s. 51-67; Gary K. WAITE, The Anabaptist Movement Q in Amsterdam and the Netherlands, 1531-1535. An Initial Investigation into its Genesis and Social Dyna-1 mi cs, SCJ 18, 1987, s. 249-265; TÝŽ, T rom Apocalyptic Crusaders to Anabaptist Terrorist: Analxiptist I Radicalism after Münster, 1535- 1544, ARG 80. 1989, s. 173-192; Günter VOGLER, Das Täuferreich zu% Münster im Spannungsfeld von Täuferbewegung und Reichspolitik, Zeitschrift für Geschichtswissenschaft.... 36. 1988, s. 23-35; Ronnie Po-chia HSIA, Gesellschaft und Religion in Münster 1535-1618, Münsters--1989; James M. STAYER, The German Peasants' War and Anabaptist Community of Goods, Montreals 1991; George Huntston WILLIAMS, The Radical Reformation (3rd ed.. rev. and expanded), Kirksvilleij 1992 (obšírné souhrnné dílo s kapitolou o moravských huteritech na s. 314-354, 637-657, 1063-1078). - I Soubor studií ó dějinách novokřtčncu v Tyrolích a dalších středoevropských zemích byl zveřejněn v časo-fl pise Der Schiern, Monatszeitschrift für Südtiroler Landeskunde (Bozen) 63, 1989, Heft 11, s. 595-680. -9 O širším kontextu německé selské války a vzniku novokřtěnství pojednává rozsáhlá literatura, kterou nejnověji v syntetické podobě shrnul a v průvodní reprezentativní bibliografii zachytil Eduard MAUR, Tomát. Mäntzer, Praha 1993. dejepisectvím, ) skýtá Morava, v 16. a na počátku 17. století "zaslíbená země" novokřtčncu. ) Práve na Moravě se dokázali novokřičnci, huterite, touíaři čili habáni zvláště úspěšně its domácím prostředím, ale přitom si udržet svou víru i sociální osobitost v míře, ktc-sami pokládali za žádoucí. Moravská stavovská společnost v nich viděla svébytný, zároveň však vysoce produktivní a dokonce pro obecné blaho navýsost potřebný prvek, proto jim šlechtická reprezentace země neváhala poskytnout mocenskou podporu. ) tomto kladném stanovisku se promítaly jak ekonomické zájmy šlechty, tak i jedinečná fesijně politická tradice Moravy. Vrcholná tolerance vůči hnulí jinde krutě pronásledovanému přesto ani na Moravě nebyla samozřejmostí. Také lam byl vztah jednotlivých Vrstev starousedlého obyvatelstva (zejména šlechticů a měšťanu) společensky podmíněn a diferencován, také tam zaznamenával v "novokřtěnském století", vymezeném lety 1526 a 1622, značné výkyvy. f&Příchod dr. Balthasara Hubmaicra do jihomoravského Mikulova a vznik tamní no-křtenské obce, stejně jako názorová diferenciace bojovných Hubmaicrových stoupenců na jedné a pacifistu v čele s Hansem Hutcm na druhé straně patří do převratného dění kolem roku 1526, kdy zanikala jagellonská a rodila se habsburská monarchie a kdy byly .Středoevropské země zmítány sociálním neklidem i podmanivou vlnou německé reformace. Tyto skutečnosti byly již mnohokrát osvětleny, a prolo není třeba se k nim podrobněji vracet ) Nutno však zdůraznil, že měly zásadní význam pro zakotvení anabaptismu v zemích České koruny hned z několika důvodů. Především působení vůdčích osobností no-vokřtěnského hnutí připoutalo k Moravě pozornost souvěrců v ostatních evropských zemích. Naprosto jedinečná benevolence Linharta z Lichlenštcjna, majitele mikulovského panství, který dokonce po vzoru přistěhovalců přijal nový křesl, dávala novokrtěncum 2) Srov. práce Johanna LOSERTHA, Františka HRUBÉHO a dalších autorů, citované v následujících poznámkách. 3) Ze zahraničních příspěvku k dějinám moravského novokřtěnství mají (vedle výše uvedené Gascnovy monografie) zvláštní význam práce rakouských, německých a amerických badatelů: Robert ERIEDMANN. Die Schriften der Hutterischen laufergemeinschaften. Gesamtkatalog ihrer Manuskriptbücher, ihrer Schreiber und ihrer Literatur 1529-1667, Graz-Wien-Köln 1965; Christoph MÖHL, Die Herren von Uc-chtenstein und die Wiedertäufer in Mähren, Jahrbuch des Historischen Vereins für das Fürstentum Liechtenstein 77, Vaduz. 1977. s. 119-171; Die Hutterischen Täufer, Geschichtlicher Hintergrund und Handwerkliche Leistung, hrsg. vom Bayerischen Nationalmuseum München. Bolandcn 1985 (sborník studií věnovaných Heřmanu Landsfekiovi); Die Hutterischen Epistel 1527 bis 1767, vol. I, hrsg. von den Hutterischen Brüdern in Amerika, Elie (Manitoba) 1986; J. D. WEAVER. Hubmaicr versus lint on the Work of Christ. The Fifth Nicolsburg Article. ARG 82, 1991, s. 171-192. 4) Na olomouckém sněmu v listopadu 1563 hájili moravští .stavovští předáci novokrtěnce před králem Maxmiliánem II. slovy, že "těchto času veliký nedostatek při dělnících, řemeslnících i čeládce v léto zemi jest, a mezi těmiž, kteří novokrtenci se jmenují, čistí, umělí řemeslníci všech řemesel jsou, kteříž v této zemi nemalý, než veliký opravy sou sdělali, ježto kdyby jich nebylo, mnohý na to mysliti by neuničí"; Moravský zemský archiv v Brně, Památky sněmovní II. vol. 222v; otisk úryvku: František KAMENÍCIÍK, Zemské sněmy a sjezdy moravské III, Brno 1905, s. 482. pozn. 1. 5) Johann LOSERTH, Doctor Balthasar Hubmaicr und die Anfänge der Wiedertaufe in Mähren. Brunn 1893; TÝŽ, Der Communismus der mährischen Wiedertäufer im 16. und 17. Jahrhundert, Archiv für österreichische Geschichte 81. 1894. s. 135-322; Lydia MÜLLER, Der Kommunismus der mährischen Wiedertäufer, Leipzig 1927; Wilhelm WISWEDEL, Balthasar Hubmaier, der Vorkämpfer für Glaubensund Gewissensfreiheit, Kassel 1939; srov. též Gunnar WESTIN - Thorsten BERGSIEN (Hrsg). B. Hubmaicr, Schriften, Gütersloh 1962; Thorsten BERGSTEN, Balthasar Hubmaier. Seine Stellung zu Reformation und Täuferturn 1521-1528, Kassel 1961. Úlohu novokřtěnství v dějinách Moravy druhé čtvrtiny 16. století /hodnotil Josef JANÁČEK. České dejiny. Doba předbělohorská 1526-1547. 1/1, haha 1971 (2. vyd.), s. 218nn. Další literátům o dějinách moravského anabaptismu uvádějí obsažné bibliu grafické přílohy knih: Jarold K. /.EMAN. The Anabaptiste and the Czech Brethren in Moravia 1526-1628. A Study of Origins and Contacts. The Hague-Paris 1969. s. 350nn.: Hans-Jürgen GOERTZ, Die Täufer. Geschichte und Deutung. München 19X0. s. 2l2nn. 242 ř 243 netušené nadeje do budoucnosti. Neméně důležité bylo, že vydavatelská činnost! Simprcchta Sorga-Froschauera v Mikulově zpřístupnila v letech 1526-1527 výsledky! Hubmaierova teologického asociálně-politického myšlení.^ Konečně i Hubmaicrovo za-1 měření na moravskou šlechtu, jíž adresoval své spisy, naznačovalo orientaci vůdců no-1 vokřtěnského hnulí na potenciální ochránce. ) Epochální události druhé poloviny dvacá-i tých let 16. století, jež. se odehrávaly na Moravě, v historické retrospektivě zastínily děnís v ostatních zemích České koruny. Přesto však ani ony nebyly bez významu, a jak se zdá,« Slezsko a zvláště Čechy, hrály alternativní úlohu při hledání nové vlasti novokřtěnců. Závěr jagellonského období v českých dějinách byl ve znamení poklesu panovnické! moci, ostrých kontroverzí mezi stavy a živelného šíření německé reformace. Vedle kato-1 lictví a utrakvismu působila v Českém království Jednota bratrská a řada drobných nábo-1 ženských společenství. Pod náporem lulcrství a pod ohlasy německé selské války vznika-1 la značně nepřehledná situace náboženského a sociálního kvasu, v němž bylo velmi« nesnadné nacházet ideovou a politickou orientaci. Mocenský zápas uvnitř české sta-1 vovské obce právě v roce 1526 tento chaos ještě umocnil a vytvářel v politickém systému | vakuum, jež. umožňovalo nezákonným sektám vcelku snadno pronikat do země. ) Z ná-1 boženských společenství zahraničního původu toho využili zejména noyokřtěnci, kteří se« brzy objevili v Praze, Jáchymově, tehdy druhém největším městě Čech, i v dalších! báňských městech v Krušnohoří a v jižních Čechách. Zatímco do severní poloviny zeměl proudili patrně novokřtčnci ze středního Německa, do jižního pohraničí pronikali poi frekventované cestě z Horních Rakous novokřtěnci bavorského a tyrolského původm Ňa| dominiu nejpřednějšího českého rodu, pánů z Rožmberka, a v jejich sídelním městě Ccs-Š kém Krumlově vznikala dosti početná novokřtěnská obec, v níž zjara 1528 působil kaza-| tel Virgilius Planner z tyrolského Rottenbcrgu. ) Zároveň s nástupem novokřtěnství došlo však v Čechách k hluboké vnitropolitické| změně. Volba ambiciózního rakouského arciknížete Ferdinanda českým králem vnesla! do dualistického zápasu mezi panovníkem a stavy zcela nové prvky. Rozpory mezi čes-i kou šlechtou a měšťanstvem umožnily Ferdinandovi první úspěchy ve směru vládní| centralizace a náboženské unifikace.10) V oblasti církevní politiky se Ferdinand í. čcs-l kým stavům zavázal, že bude respektovat a chránit vedle katolicismu také utrakvismus,! čímž si uvolnil ruce k zásahům proti stoupencům všech ostatních konfesí. Důsledky tčtoíió panovnické orientace brzy dopadly na novokřtěnce, o jejichž vyhlazení král nezakrytě^ usiloval od roku 1527. Nejpozději od února 1528 jednal se stavovskými předáky, jak spo-1 léčnými silami vykořenil tuto "bludnou sektu". *) Využíval obav z recidívy německé:;: a tyrolské selské války a varoval před povstáním anabaptistů proti vrchnostem, jež mělo být údajně připravováno na jaro 1528. Další pomluva spojovala novokřtěnce s tureckým . 6) Zdeněk V. TOBOLKA. Knihtiskař Simprecht Sorg- Froschaucr, Časopis Matice moravské 53, 1929,:-? s. 501-508. I 7) Srov. Metoděj ZEMEK, Pokrokové pr\'ky jihomoravských habánů, Jižní Morava 15, 1979, s. 164-182, zvi.;: s. 167. , I 8) Srov. podrobnější výklad v monografiích: Josef JANÁČEK. České dějiny 1/2. Praha 1984; Winfried I EBERHARD, Konfessionsbildung und Stände in Böhmen 1478-1530, München-Wien 1981. 9) František M ARES, Novokřtčnci, Český časopis historický 13, 1907, s. 24-36, zvi. s. 26; srov též Johann I LOSERTH, Deutschböhmische Wiedertäufer, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen hfl Böhmen 30. 1892, s. 404-422. 10) Blíže Jaroslav PÁNEK, Das Ständewesen und die Gesellschaft in den böhmischen Ländern in der Zeit vor | der Schlacht am Weißen Berg (1526-1620), Historien 25, 1985, s. 73-120; srov. též literaturu citovanou* v pozri. 8. 11) Sněmy české I, Praha 1877, s. 270. nebezpečím a hrozila, že tito sektáři využijí vpádu osmanských vojsk do střední Evropy a pobijí vrchnosti i jinověrce.' ) -: Zanedlouho se ukázala neqpodstaUiěnost tendenčně šířených zpráv, ale mezitím již. královská moc rozpoutala v Čechách tvrdou perzekuci novokřtěnců. Popravy v Praze roku 1528 dodávaly váhy následujícím sněmovním usnesením, jež hrozila hrdelními tresty všem přistiženým novokřtěneckým kacířům, a vrchnostem nařizovala, aby je vyháněly ze svých panství a anabaptickč kazatele aby předávaly do vězení na Pražský brad. ) Z příkazu krále došlo v roce 1528 k systematickém vyšetřování novokřtěnců v jižních Čechách a krátce nato (1531) byli vyhnáni z^měsl v Krušnohoří.14) Pronásledování donu-I tilo většinu imigrantů, dočasně usedlých v Čechách, k odchodu na Moravu. V roce 1535 se přestěhovala také podstamá část obce z Českého Krumlova, mezi jejímiž asi 80 členy byli při odchodu do Slavkova Hans Amon a Leonard Lanzenstill, pozdější představitelé celé moravské komunity. Zbytky novokřtěnců sice zůstaly v Českém Krumlově přinejmenším do roku 1537, avšak novokřtěnství jako masové hnutí bylo v Čechách již V průběhu třicátých let 16. století zlikvidováno.15) Ani po energickém zákroku panovníka nezůstal problém anabaptismu pro obyvatelstvo Čech cizím pojmem. Hospodářské úspěchy, jichž dosáhli novokřtěnci na Moravě ve uruhé polovině 16. století, budily velký zájem české šlechty a měšťanstva o jejich výrobky. ) Přední velmoži utrakvistického, českobratrského i katolického vyznání, stejně jako bohatší pražští měšťané (v naprosté většině utrakvisté) nakupovali novokřtčnskou keramiku a železné zboží, jež se pro pražské nožíře stalo skutečným vzorem dokonalosti. ) Na statcích jihočeských magnátu - člena Jednoty bratrské Petra Voka z Rožmberka 'a katolíka Adama II. z Hradec - působili v poslední čtvrtině 16. století novokřtěnci pozvaní z Moravy v úloze tesaře, hodináře, správce vinných sklepů, zahradníka atd.18) Šlechtici vyhledávali rovněž, služby proslulého mikulovského lékaře Gcorga Zobela a jiných ranhojičů, ) jejichž, konkurence vyvolávala nevraživost pražských chirurgů.20) Při cestách na Moravu se pak nevyhýbali ani ubytování v jejich společných obydlích - "haus-babenech". ) Pozoruhodný doklad o tom, že v Čechách nešlo vždy jen o kontakt 12) Zikmund WINTER, Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století. I. Praha 1895 s. 307. 13) Sněmy české I, s. 381, 385 (k roku 1534); srov. tamtél s. 437. 611, 621; Rudolf WÖLK AN (ed.), Geschicht-Buch der Hutterischen Brüder, Standoff-Colony 1923, s. 182. 14) F. MAREŠ, Novokřtěnci, s. 26nn. 15) Josef BECK (ed.), Die Gcschichts-liüchcr der Wiedertäufer in Oestcrrcich-Ungarn, Wien 1883, s. 86n.; R. WOLKAN (ed.), Geschicht-Buch der 1 luttetischen Brüder, s. 65; J. LOSERTH, Deutschböhmische Wiedertäufer, s. 404nn.; František TEPLÝ, O posledních novokřtěncich v jiíních Čechách, Časopis Společnosti přátel starožitností 37. 1930, s. 95-102. 16) Doklady o oblibě novokřtěnského zboží v domácnostech pražských měšťanu podal Zikmund WINTER, Přepych uměleckého průmyslu v měšťanských domech XVI. věku. Časopis Musea Království českého 67, 1893, s. 46-104, zvi. s. 69 a 84; TÝŽ, Řcmcslnictvo a Živnosti XVI. věku v Čechách, !>raha 1909. s. 484, 534. Dokumentaci o objednávkách keramiky pro českou šlechtu (Slavatové /. Chlumu. Trčkové z Lípy aj.) shromáždily Jana KYBALOVÁ a Jarmila NOVOTNÁ v katalogu dosud největší výstavy novokřtěnské keramiky z československých sbírek, nazvaném llaMnské fajáns I590-I730, Praha-Brno 1981, s. 29nn., čísla 3,15,31,37,45,46. 17) Doklad k roku 1591: Zikmund WINTER, Český průmysl a obchod v XVI. věku, I>raha 1913, s. 368. 18) František TEPLÝ, Dějiny města Jindřichova Hradce 1/2. Jindřichův Hradec 1927, s. 384; TÝŽ, O posledních novokřtěncich, s. 98n.; Jaroslav PÁNEK (cd.), Václav Břežan. Životy posledních Rožmberku II, Praha 1985, s. 473, 511. 19) F. TEPLÝ, Dějiny 1/2, s. 384; TÝŽ, O posledních novokřtěncich, s. 96n.; J. PÁNEK (ed.). Břexím. Životy II, s. 547. K Zobclově léčbě císaře Rudolfa II. srov. J, LOSERTH, Der Communismus. s. 276n.; R. WOLKAN (ed.), Geschicht-Buch, s. 407n., 469. 20) Roku 1616 bylo pražským chirurgům v jejich vlastním organizačním řádu zakázáno stýkat se s novokřtČMi-ci; srov. Z. WINTER, Český průmysl a obchod, s. 283. 244 245 s jednotlivci, podává existence novokřtěnskč obce v jihočeském městečku Hluboká nad] Vltavou kolem roku 1576.22) Nebyly to jen hospodářské motivy, jež probouzely v Čechách ochotu ke klidnému soužití s novokřtčnci. Určité náznaky lze vysledovat i v náboženské oblasti. Třebaže jednání o případném sjednocení anabaptistu s Jednotou bratrskou na konci dvacátých let 16. století nevedlo k úspěchu, právě zásluhou Bratří zaujal celý nekatolický tábor k novokřtěn-cům smířlivé stanovisko. Na nejdůležitějším zemském sněmu druhé poloviny 16. století -v roce 1575 - došlo ke sblížení nekatolické většiny českých stavu v novoutrakvislicko-bratrském spojenectví, které se postavilo na odpor proti nastupující habsburské rekatolizaci Čech. ) Náboženskou základnu léto konfcsijnč-politickč opozice se stala Česká konfese (Confcssio Bohcmica) s výraznými prvky luterství, husitismu a českobratrství, Její tvůrci pokládali za potřebné objasnit svůj vztah k jiným vyznáním a původně zamýšleli distancovat se od kalvinismu, zwinglianismu, arianismu a anabaptismu. Ale po zásahu bratrského duchovního Jiřího Strejce a po zralé úvaze se pouze neadresně vyslovili proti "bludným učením". ) Ncjauloritalivnější dokument českých nekatolíků z doby před bitvou na Bílé hoře takto i v teoretické rovině ukázal možnost koexistence s novokřtčnci pacifistického zaměření. Současně s královskou ofenzívou v Čechách uskutečnil Ferdinand 1. rovněž útok proti! novokřtěncům ve Slezsku. ) Zpočátku tam nacházeli anabaptisté oporu zejménaj u vládnoucího knížete Fridricha II. Lchnického, pod jehož ochranu se uchýlil po odchodu z Mikulova v letech 1528-1530 také knihtiskař Simprccht Sorg, j Avšak ani v rychle lu-|_ teranizovančm Slezsku nenašli novokřtčnci bezpečí. Pokud se uchýlili na statky lenníl šlechty, měl panovník dostatek možností donutit vrchnosti k vyhnání anabaptistických»| sektářů ze země. Už kolem roku 1540 bylo rozhodnuto o tom, že se Slezské knížcctvíS nestane významnou základnou novokřtčnskčho hnutí. ) Vlny perzekuce se ve dvacátých a třicátých letech 16. století nevyhnuly ani Moravě,! která sehrála v dějinách novokřtěnství na území českého statu zdaleka nejvýznamnější* úlohu. Když novokřtčnci pacifistického zaměření, kteří se sami nazývali huteritští bratři,!! bilancovali své ztráty v jcdnoUivých zemích, napočcui na Moravě dokonce více občtí (151 popravených osob) než v Čechách (11). Nicméně při počtu imigrantú, kteří sem pricháze-;| li, a při obrovských ztrátách, jaké utrpěli v Tyrolích, Rakousích a Německu, to nebylo« číslo vysoké. Vždyť na obě české země připadla během prvých desetiletí anabaptismu ne-g celá dvě procenta ze zhruba 1580 evidovaných mučedníku. ) 21) Například v únoru 1588 přijal nocleh u novokřtěnců v Bohuticích českobratrský velmož Pclr Vot.j| z Rožmberka; J. PÁNEK (cd.), Bfczcrn. Životy II, s. 488. 22) F. TEPLÝ, O posledních novokŤtčnclch, s. 98n. 23) Podrobněji Jaroslav PÁNF.K, Stavmská opozice a její zápas s Habsburky 1547-1577, Praha 1982: TÝZ.!* 77ie opposition of the estates in the beginnings of the Habsburg re- Catholicization of Bohemia. In: HlStOtfl and Society, Prague 1985. s. 353-380; TÝŽ, Zápas o Českou konfesi, IVaha 1991. 24) Rudolf ŘÍČAN (ed.). Čtyři vyznání, Praha 1951. s. 274n.; srov. F. HREJS A. Česká konfese, její vznik, pod]® stala a dějiny, IVaha 1912. s. 121nn., 150. 25) Sněmy české I, s. 270. 26) Z. V. TOBOLKA, KnihtiskařSimprccht Sorg-Froschauer, s. 502n.; Ewa MAEECZYŇSK.A, Frydcrykíii\ legnieki wobec Icwego nu rtu reformaeji na Slasku. In: Studia /. dziejów polskich i czechoslowackich L Wroclaw 1960. s. 225-248. 27) Jelikož sc zde nemohu zabývat širší problematikou slezského novokřtěnství. odkazuji alespoň na stať liwt MALĽCZYŇSKČ, Ggl^ielowcyJIascy^Odrodxeme i Reformacja w Polsce 6. I961t_s. 17-28, á na daßl studie-této autorky. Srov. též Peter (ľ. ERB. Schwenckfeld in His Reformation Setting, Pennsburg 1978r Horst WĽIGELT, Tlíe~Šchwenck)elders in Silésia, Peiinsburg 1985; André SECUENNY, 77ic Christoloyi of Caspar Schwcnckfeld, Lcwiston- Queenslon 1987. Srov. "Märtyrer Tafel". In: R. WOLKAN (ed.). Geschichi-liuch, s. 182nn.; J. BECK (ed.). Dk h~ Každý historik novokřtěnství si proto nutně položil otázku, v čem tkvěla výjimečnost Moravy mezi evropskými zeměmi a koneckonců i v rámci českého státu. Odpovědi vy-znívaly~ve~zdůraznění různých stránek politické a náboženské situace, v poukazu na náhodu, jakou bylo osobní zaujetí Linharta z Lichlcnštejna pro radikální evangelické proudy, dokonce v akcentu na mírné jihomoravské klima, které prospívalo přistěhovalcům z jihu atd. Výčet a kritický rozbor těchto argumentů a jejich kombinací by vystačil na samostatný příspěvek, a to tím spíše, že někteří autori v různých fázích svého ideového \ badatelského vývoje postupně přesouvali důraz z jedněch argumentu na druhé. ) Sám >e domnívám, že zde zapůsobila neobyčejně příznivá souhra ekonomicko-sociálních a koofesijně-politických okolností. Jelikož k významu novokřtěnců pro moravskou ekonomiku se ještě vrátím, úvalu nyní lalespoň skutečnost, že Morava, zejména její jižní část, splňovala výchozí předpoklad pro přijetí počemč imigrace. Byla územím dostatečně úrodným a po zpustošení za česko-jiherských válek ve druhé polovině 15..století populačně nenasyceným, takže byla schopna bez nesnází uživit větší počet obyvatelstva, než jaký v prvé čtvrtině 16. století měla. Kromě toho procházela obdobím budování raně novověkého režijního velkostatku, k němuž šlechta nezbyüic potřebovala další pracovní síly. Konečně padal na váhu mocenský poměr mezi šlechtou a královskými městy, jejichž relativní slabost dovolovala j šlechticům podpořit novokřtěnskou řemeslnou a obchodní činnost na úkor slřcdovčkč ; privilegovanosti měst.' ) Hospodářská a sociální skladba země vytvářela tedy vhodné předpoklady, avšak sama o sobě ještě nevysvČUujc výjimečnou otevřenost Moravy pro novokřtěnce. Ta byla totiž nemyslitelná bez mimořádně rozvinuté tolerance a bez takového poměru politických sil, který by náboženskou snášenlivost účinně zajišťoval. Morava, stejně jako Čechy (nikoli však severní polovina České koruny - Slezsko a Lužice) měly za sebou více než stoletou cestu k rozrušení ideového a kulturního monopolu katolicismu a zakotvení koexistence dvojího vyznání jako zákonné normy. Česká reformace poznamenala mentalitu obyvatelstva Čech a Moravy natolik, že v době nástupu novokřtěnství přijímalo náboženskou rozrůzněnost s mnohem větší dávkou samozřejmosti než lidé v zemích, jež se teprve nedávno setkaly s důsledky německé a švýcarské reformace. Až potud byla situace v Čechách a na Moravě v hlavních rysech shodná. Specifika Moravy tkvčla v tom, že se zde výrazně neprosadila utrakvistická církevní organizace (jež byla v Čechách formálním ztělesněním legalizovaného husitismu), a naopak daleko většího vlivu nabyla Jednota bratrská, společenství nezahrnuté do zákonné úpravy náboženských poměru. V důsledku této situace došlo na Moravě mnohem dříve než v Čechách ke vzniku skutečného konfesijního pluralismu. Zatímco v Čechách se Jednota bratrská musela formálně skrýval ve stínu utrakvistů a stoupenci ostatních náboženských společenství zůstávali na okraji společnosti, na Moravě se v sociálním myšlení a v politickém životě začala uplatňoval ušlechtilá zásada, Že víra je darem Božím a že pro víru nemají být křesťané jakéhokoli konfesijního zaměření pronásledováni. Tento prvek 28) Geschichts- Bücher, s. 277nn. 29) Například vynikající znalec léto problematiky František Hrubý ještě ve své české práci /. roku 1029 kladl hlavní důraz na ekonomické aspekty, kdežto ve své známé německé monografii vyzvedl naopak především důvody náboženské; srov. František MRI IBÝ, Nové příspěvky k dějiiuím moravských novokřtěnců. Jejich význam na poli hospodářské a průmyslové výroby. In: ("eskou minulostí (Sborník k 60. narozeninám V. Novotného). Praha 1929. s. 213-229: TÝŽ, Die Wiedertäufer in Mahren. Leipzig 1935 (zvláštní otisk z Archiv für Reformationsgcschichtc 30-32. 1933- 1935). 30) Srov. František M ATĚJEK, Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska Praha 1959; Josef VÁ1.KA. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě, Praha 1962. 246 ( i V 247 stavovského myšlení sc stal východiskem široké tolerance, a pokud byl podepřen reálnou silou svých nositelů, mohl sehrávat významnou úlohu v politickém životě země." ) Moravská stavovská obec skutečně požívala rozsáhlých práv a široké autonomie, kterou získala v 15. století, v době zápasu o Moravu mezi českými a uherskými panovníky. Moravskému markrabství sice vládl český král a dokonce i česká stavovská obec si činila j jisté nároky na nadřazenost, ale skutečnost byla jiná. Panovník byl přijímán do země jako první člen landfrýdu ajeho možnosti zasahovat do zemské samosprávy byly velmi omc-zené. V průběhu 16. století se situace postupně měnila ve prospěch Habsburků, avšak v době, kdy na Moravě vznikaly první osady novokřtěnců, měl tam král méně příležitostí k intervenci než v Čechách. Zvláště důležité bylo, že při nástupu Ferdinanda I. na český! trůn se.moravští stavové nespokojili s legální zárukou katolictví a utrakvismu, ale od počátku hájili princip, že vládce nemá právo zasahovat do konfesijních poměrů na šlechtických panstvích. Tato otázka se stala předmětem černých kontroverzí mezi králem a stavovskou opozicí, zásadně však nebyla řešena právní kodifikací náboženské situace, nýbrž rozhodována případ od případu se zřetelem k reálnému poměru sil. Uvolnění či naopak utužení unifikačního tlaku Habsburku bylo důsledkem jejich větší či menší angažovanosti na bojištích v Uhrách a Říši, momentální závislosti na stavovských daních, či personálního složení moravské vlády (sboru nejvyšších zemských úředníku). Pokud byla evropská konstelace Habsburkům příznivá a jejich exponenti mezi moravskou šlechtou nabyli převahy na sněmu, podařilo se králi prosadit nepopulární opatření a mezi nimi také ostré zásahy proti novokřtčncúm. Za méně příznivých mezinárodních a vnitropolitických okolností, a zvláště když čelná místa v zemské vládě zaujali jihomoravští páni j (bezprostředně zainteresovaní na hospodářském rozkvětu huteritských komun), postavení novokřtěnců se zlepšovalo." ) První těžkou zkoušku zažili moravští anabaptistč po smrti Balthasara Hubmaicraj v roce 1528. Krvavá perzekuce, která postihla brněnského kazatele Thomase Waldhause-1 ra a několik jeho souvěrců v Brně, Olomouci a Znojmě, ukázala, že brány královských mést zůstanou novokřtčncúm uzavřeny. Neméně vážným problémem se staly vyhrocené názorové rozpory mezi radikálními a umírněnými skupinami anabaptistů. Jejich pokračo-1 vání mohlo vést až k úplnému rozkladu tohoto hnutí na Moravě, jehož výsledkem by; bylo zvětšení poctu drobných sekt a popřípadě splynutí s většími nekatolickými církvemi.33) Náznakem takovéto možnosti se stalo první jednání novokřtěnců s Jednotou; bratrskou, vyvolané snahou některých moravských šlechticů uchránit anabaplisty před j pronásledováním. Ukázalo se však, že Jednota prošla od svého vzniku dalekosáhlým vý- i 31) K vývoji náboženské situace srov. Anton GINDELY, Geschichte der Böhmischen Brüder I, Prag 1861; sborníku citované vqjem a vzdálila se zásadám, které ji sbližovaly s anabaptistickým radikalismem. Rozdíly v pojetí křtu, eucharistie, antropologie i etických a sociálních otázek zůstaly příliš velké, než aby bylo sjednocení možné. Přes veškerou názorovou rozkolísanost projevili tu no-vokřtěnci dostatečné sebeuvědomění, na něž mohl no příchodu na Moravě, koncem dvacátých a počátkem třicátých lei 16. století, navázat Jakob límec 4) , Mimořádné osobní schopnosti tohoto jihotyrolskčho reformátora, znásobené trpkými zkušenostmi z nedávno ukončené tyrolské selské války, umožnily Hutcrovi vnést do chaotického stavu moravského anabaptismu pevný řád a uplatnit v něm zásady pacifism u a organizovaného soužití při společné držbě všeho majetku. Důležité bylo, že Hulcr za svých čtyř pobytů na Moravě v letech 1528-1535 nepůsobil jen slovem a osobním příkladem, ale také prostřednictvím svých nejbližších přívrženců. Organizovaně, "immer ein Völkl nach dem andern", jak praví novokřtčnská kronika,35) je posílal z Tyrol na Moravu, aby ve Slavkově, Hustopečích a jinde posilovali vyhraněný, ale zároveň sjednocující proud huteritskč orientace. Především jejich působením se postupně dařilo překonávat názorové a organizační rozdíly mezi skupinami odlišného regionálního a sociálního původu. Třebaže nedokázali strhnout všechny moravské anabaplisty, přece jen získali většinu. Novokřtěnství zůstalo i nadále pluralitním hnutím, avšak zásluhou Jakoba Hutcra ajeho tyrolských krajanu se ve své nejpodstatnější složce zkonsolidovalo a povzneslo na vyšší úroveň. Společenství hutcrskýcii bratří (Hulterischc Brüder) udávalo tón dalšímu vývoji moravského novokřtěnství a bylo schopno nejen přestát další vlny perzekuce, ale také si zajistit dlouhodobou hospodářskou a společenskou prosperitu.36) • Výrobní a spotřební komunismus huterskčho ražení představoval v moravské stavovské společnosti naprosto cizorodý prvek, který nebyl vnímán v jakékoli souvislosti S někdejším chiliasmem vznikajícího Tábora.37) Zkušenost s huterskými komunitami moravskou šlechtu přesvědčila, že revolučních otřesu se od novokřtěnců nemusí obávat: naopak, že pevné mravní zásady a organizovanost huterských bratří jsou nástrojem hospodářské efektivity a tím i zdrojem zisku pro hostitelské vrchnosti. K překonání obav. jež svými mandáty a sněmovními propozicemi vytrvale živil Ferdinand I., přispěla rovněž iniciativa novokřtčnských představitelů, kteří vyložili své sociální zásady. Od obávané miinsterské komuny jakožto díla ďáblova se distancoval Jakob Hutcr v listu moravskému zemskému hejtmanovi Janu Kunovi z Kunštátu (1535) a podobné stanovisko zaujala^ovokřtčnská obec i později (1545) ve svém memorandu moravskému zemskému sněmu. ) Teoretická prohlášení i praxe moravských novokřtěnců přesvědčily tamní vrchnosti, že v huteritech získávají pokojné poddané a zeje v zájmu jich samých, aby nepřipustili úplné vyhnání novokřtěnců ze země. Smířlivý postoj vrchností se projevil za dvou velkých vln pronásledování novokřtěnců, které v letech 1535-1536 a 1546-1554 rozpoutal král Ferdinand I. Moravská šlechta výše v poz Konfessionen im Königreich Böhmen bis zum Anfang des 17. Jahrhunderts. In: Martin Luther. Leben-Werk- Wirkung, Berlin 1983, s. 463-480. 32) F. HRUBÝ, Die Wiedertäufer in Mähren, s. 7nn.; Josef VALKA; K otázkám úlohy Moravy v české reformaci, Studia Comeniana ct historicaXV/30. 1985, s. 67-80; TÝŽ. Stavovská Morava (1440-1620). Přehled dějin Moravy II, Praha 1987; TÝŽ, Die Stellung Mährens im Wandel des böhmischen Lehensstaates. I In: Europa 1500. Integrationsprozesse im Widerstreit: Staaten, Regionen. Personenverbände, Christenheit, ^'; hrsg. von Ferdinand SFIBT und Winfried EBERHARD. Stuttgart 1987. s. 292-309; IT/.. Morava a Česká koruna na přelomu 15. a 16. století, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, C 35, 1988, s. 143-155; Jaroslav PÁNEK, Politický systém předbělohorského českého státu. Folia Historica Bohemica I 11, 1987, s. 41-101. 33) F. KAMENÍČEK, Zemské sněmy III. s. 467nn.; J. JANÁČEK. České dějiny 1/1, s. 218nn; František KA-LESNÝ, Habáni na Slovensku, Bratislava 1981, s. 13nn. 34) A. GINDELY, Geschichte der Böhmischen Brüder I. s. 21 Inn.; R. ŘÍČAN, Dějiny Jednoty bratrské, s. 131; J. K. ZEMAN, The Anabaptists, s. 177nn., 311 a. 35) R. WOLKAN (ed.), Geschichl-Buelt, s. 65; k pobytu Jakolvi ilutera na Moravě srov. tarntet s Mnu.. 70nn., 76nn.; ke stěhování tyrolských novokřtěnců na Moravu lež Josef MACEK. Tyrolská selská válko a Michal Gaisnuiir, Praha 1960, s. 543n. 36) J. K. ZEMAN, The Anabaptists, s. 313, a další literatura citovaná v tomto díle, s. 350nn. 37) Srov. Josef MACEK. Tábor v husitském revolučním hnulíl-U, Praha 1952-1955; František ŠMAHEL.Dč-jinyTáboraMX (Do roku 1421), České Budějovice 1988, s. 1-15 306. 38) Huteríiv list z roku 1535 otiskl R. WOLKAN (ed.). Geschieht-Iluch. s. I lOnn.; list z roku 1545 J. HECK (ed.), Die Geschichts-Bücher, s. I69nn. Srov. iéž odsouzení "Des Teufels Spiel durch die Münsterischen". In: R. WOLKAN (ed.). Geschit In Buch, s. 107. K otázce (luterského pacifismu a ztráty revolučních cílu srov. J. JANÁČEK, České dějiny l/l, s. 220n. 248 Uv 249 » , - s. , .„,.,K.,r»iicíři i v nonxtató S museli snášet i mnozí čeští a moravští poddaní a měšťané. Rozdíl spočíval jen v tom, že tehdy odmítla přijetí všeobecného zákona o vypovezu ^J^^^°™ | se rozlehlé a dobře zásobené komuny stávaly snadnou kořistí žoldnéřů, neboř huterité se ponechala na každé vrchnosti, jakým f^^^^J^^SSľasnaži-I ^rozdíl od ostatního obyvatelstva násilnostem nebránili. Přes všeobecné zhoršování si-razňovala - a to v této dobějiz plným právem ■^^^^^^ Ä<§ luace v zemi byla Morava domovem novokřtěnců a zůstala jím až do katastrofální poráž-nimi formálne (ovšemže nekontrolovatelné) rozlisovat podle uhnala z,j» | ^ proUDabsburekčho povs(ání čcských a moravských s|avůJv rocc 1620 44} Novou vlastí novokřtěnců se ovšem nestalo celé Moravské markrabslvi, nýbrž pouze jižní část země. Dosti podrobně propracovaná topografie novokřtěnských osad dovoluje tento region blíže vymezit i v jeho historických proměnách. ■) V prvém desetiletí po pří- ÄISS^W^ opalovací taktika, ježvedla k do-£ Ädltvokrtônco z hlavních sídel naJWMdoffl^J ~-^ uherských šlechticů na západní Slovensko. Po opadnuü perzekucm vlny se novokrtcnci ^......^______________ ^ vraceli nazpět; výjimku činila pouze některá místa, zejména na statcích duchovém va,^ ^^ na Moravu (1526-1535) budovali novokřtěnci svá sídla v blízkosti hlavní komuni-jak tomu bylo v případě Hustopečí.3;) Šlechtici si počínali benevolentne, a pokua vyu ,; ^^ _ ^^ ? V{dn& ^ Mjku)ov a Bmo im s(řc(iní Moravu a dale do Cech ) Na příkaz k vyhnání novokřtěnců ze svých panství, nečinili tak z obav picd jcjicn oou _ y ^^ území přibU?n5 vymc/cnčm Mikulovem, Slavkovem, Rosicemi a Sakviccmi, za-vystoupenún či z náboženského fanatismu, nýbrž výlučně proto, aby si udrželi puzen p.- . ^ centrálnf pos(avcní městečko Hustopeče. V následujícím mezidobí (1535-1547), (j. novníka40) i mV° tôžké perzekuci, se novokřtčnskc osady jen výjimečně posunuly dále na západ, zato K vypuzení novokřtěnců z Moravy nepomohly ani mandáty, kterc je zakazovaly za- p ^^ ^^ fc výra7nč cxpan/1 na východ k Břeclavi a Hodonínu, přičemž toto osídlení městnávat a prodávat jim potraviny.41) Postihovaly touž pouze jednu siozku :pokračovalo dálc nasi0Vcnské území, přes hranice Uherského království. Ve druhé polo-dvoustranného ekonomického vztahu. Nezáviseli jen novokřtěnci na domácím ^yV'V viné 16 století sc tcnt0 jihovýchodomoravský areál v hlavních rysech udržel; došlo jen telstvu ale také ono se stalo v průběhu třicátých a čtyřicátých let 16. století zavistym na . ^ mímu pruniku na jihozápadní Moravu a hlavně dálc na západní Slovensko. Celkovč-vvrobcích a službách novokřtěnců. Toto zájmové sepětí působilo i na ty vrchnosti, JCZ|. muposunu najihovýchod odpovídalo po roce 1558 také vybudování nového adminisira neměly mnoho porozumění pro toleranciiinověrců, a přetrvalo az do definitivního vy-g.^^ c|fc/|.clro Mrw(4 MKmv ntMfí RřrHa vi 47^ Zřetelným výrazem zapojeni iiuvvmu,.,^ v». stalo jejich pravidelné zdanění. Uvalení daní ovšem huterští bratři nevítali, neboř sc prá-f vem obávali, že jejich peněz bude využito k válečným účelům. Proto často odmítali danc: zaplatit a raději pasivně přihlíželi, jak výběrčí zabavují jejich dobytek či jiné zboží, aby? je pak prodali na úhradu daňových pohledávek. Moravští stavové prokázali určité poro-i zumění pro ideové výhrady huteritů, když jim podle možnosti přislíbili použít jejich] peněz na mírové účely (v roce 1585 lo bylo na finanční zajištění zemských lékařů). Ne- tivniho střediska Nové Mlýny poblíž Břeclavi.4') Region obývaný novokřtěnci se tedy oproti původní situaci postupně rozšiřoval, a to kromě několika poddanských měst především do městeček, vesnic a samot. Naproti tomu pokus o zakotvení novokřtěnců v královských městech hned zpočátku ztroskotal, neboť v nich přistěhovalci narazili na odpor městských rad ovlivňovaných panovnickou mocí, ale také na ekonomicky podmíněnou nevraživost cechovního měšťanstva, jež bránilo své výsady proti konkurenci novokřtěnských řemeslníků. Nejpříznivější podmínky nalezli anabaptisté na panstvích šlechticů a usadili sc především pod ochranou pánů z Lichtenštcjna, Zerotína, Lipé, Boskovic a Kounic. Právě na těchto statcích sc zápoji německy, o tom, že novokřtěnci dohně rvchleiší než vzestup výnosu novokřtěnského hospodaření, avšak zvláště za diou-, ........-,.-„■-,- ut u UK «5ľ «™„aÍ Ulkv (1593-1606) trpěly podobně i OStatm neprivilegované U) Srov. J. BECK (ed.). Die Gcsehichts-Bücher. s. 313nn.; R. WOLKAN (ed.). Geschicht-Buch, s. 441nn, hč habsbursko-osmanské valky (i:w louo; up* j v 1600 posta| p.immrnJirwieäemaftrm^ , ,, n u/. J f . vrstvy. Po uchopení moravské zemské vlády radikálními katolíky *- 45) s is f na nichž sídlili novokřtčnci, a lanmích haushabenů podal F. HRU©*, D,e Wtedemujer m «*i novokřtěnců noněkud zhoršilo enormním zvýšením dani a zákazem Duoovam uj^ ^^ $ ^. topografii , j ld ^ ™f^^»^f^g^r Anabaptism, Mennonile Quaterly Review 40. 1966, s. 266-278; 41. 1967, s. 40-78, 116-160, radu pnspév- .....koval Metoděj ZEMEK, Habáni na jižní Moravě (1561-1622), Jižní Morava 16/Ls. 54-89; 1 Y/„ _______struktura liabánu na jižní Moravě, Jižní Morava 17. 1981, č. 20, s. 122-155; TYZ, Habánské lo- uiu o^r." ~~-----j-- - ^ kality podle původní habánské kroniky, HM Morava 18, 1982. č. 21,.s. 141-163. • r- v Ax«-MÍ 46) Srov. Atlas československých dějin, red. Jaroslav PURS, Praha 1966, mapa c. 9a. Kartografické znázornení ,m D , ,-------fflmn5fmkci 7ánasu me/i panovníkem a moravskými stavy o novokřtěncc podali F. KAMENI- noVokřtěnSkých lokalit nejnověji přinesly práce: F. KALESNÝ, Habáni na Slovensku s. 45; Waclaw 39) ^^^^mV^J^^^nm Die Wiedertäufer in Mähren. S. 7nn. ; URBAN, Der Antitrinitarismus in den Böhmischen Ländern und in der Slowakei im 16. und 17. teK.ZeiHíWí/./my^nU.^nn^doku'rnentuK tuto skutečnost nepublikované listy moravského magnate,. jahrhunder, Baden-Baden 1986, schematický nástin v příloze. _ ^ 40) Kromě rady známych pramenu Jg^g^»^^ (Ar^hiv Národního muzea v Praze, Ms. 275 V;kslav pEŘINKA, Znojemký okres. Brno 1904 s. 34, 415; Kare 111 AVINKA -Jan a královského dvorana Jaroslava z Pernštejna ^ : ; NOHAČ, Hodonský okres, Brno 1926, s. 161. 227nn.; Ladislav HOSAK, Hustopecký okres, Brno 1924. ř^St1/3?? n- r--«.Jilr*i« 7i/ir/Iťr s 189- R. WOLKAN (ed.). Geschieht- Buch, s. 252. B1|im*l s. 99nn.; Vladimir NEKUDA a kol.. Břeclavsko, Brno-Mikulov 1969, s. 531. J. BECK (ed.), pieGeschichts-Bucher, s. IS^k. ^^^ ^.^ ieště po roce 1622 psal F. HRUBY,- Sroy Frami5ck MACHAT, Společenské Tady Novokřtěnců na Moravě, Český časopis historicky 3, 1897, s. 349-358; F. HRUBÝ. Nové příspěvky, s. 214nn.; J. VÁLKA. Hospodářská politika, s. 46. 52n.; M. ZEMEK, Pokrokové pivky, s. 164nn. vení novokřtěnců poněkud zlioršilo enormním zvýšením __ vých haushabenů, ale o vyhnání ze země nebylo ani řeči. Jak ukázal již František Hrubý,-f' nelze přeceňovat ani nářky huterských kronik nad utrpením v důsledku průtahů a ubyto-|T kü publike vání císařských vojsk, či vpádů povstaleckých oddílů Štěpána Bočkajc. Podobná příkoří. Sociálníst kalily podl .-..<{* 461 Srrw Attn- 41) 42) O snaze katolických vrchností udržet ve svých službách novokřtěncc ještě po roce 1622 psal F. Die Wiedertäufer in Mähren, s. 98nn. 43) Srov. F. KAMENÍČEK, Zemské sněmy 111, s. 483nn.; F. HRUBÝ, Die Wiedertäufer in Mähren, s. 47, 52nn.; názory novokřtěnců zachytil mj. R. WOLKAN (ed.), Geschicht-Buch, s. 399, 415. 431. 250 - 25: zaplavují Moravu, sváděly některé současníky i pozdější historiky ke kvantitativnímu ců fajánsc a zároveň výtečných moravských surovin (jemných a plastických jílu) a do-přeceňování jejich početního růstu. Moravské regionální dějepiscem' mělo a dodnes má vedli ji na překvapivě vysokou úroveň.34) Jejich umělecky zpracované bílé stolní nádobí sklon k přeceňování populačních důsledku přílivu novokřlěnců. Jestliže se různé odhady- se stalo módním artiklem, neboť nejlépe vyhovovalo hygienickým a estetickým nárokům maximálního počtu novokřtčnskčho obyvatelstva na samotné Moravě pohybují v rozpěti" renesančního člověka, a vytlačilo z náročnějších domácností šlechty a měšťanstva staré od 12 000 do 50 000 (popřípadě až 80 000) osob, pak moravští historikové se blížili spíše cínové nádobí. Technická vyspělost, která se neustále zvyšovala přílivem nových speci-horní hranici.49) Vynikající znalec moravského stavovslví František Kamcníček kdysi alistů ze západoevropských zemí a vysíláním mladých lovaryšů z Moravy na zkušenou, odhadoval jejich počet na 45 až 50 000 a regionalista Metoděj Zemek, jenž se zabýval to- se uplatnila při náročných stavbách, při budování vodovodů, při výrobě pohodlných pografií jihomoravských "habánů", dospěl k ještě vyššímu číslu. ) I cestovních kočárů, v hodinářství atd. Právě šlechtickou klientelu, z níž pocházeli jejich Jde o důležitou a zároveň složitou otázku, u níž je nutno se na okamžik pozastavit. No-, mocní ochránci, si získávali novokřtěnci nadprůměrnými výrobky, na jaké nestačili oby-vější (Zemkovy) odliady vycházejí z revize podstatně nižších čísel, jež ve své klasické^ ěejní cechovní řemeslníci a jež bylo jinak nutno dovážet ze zahraničí. Novokřtěnské práci z roku 1935 uvedl František Hrubý."') Na základě široké znalosti pramenů a jejich, zboží sice nebylo zvlášť laciné, nicméně uspořilo dovozní náklady, a přitom uspokojilo střízlivé interpretace dospěl Hrubý k názoru, že před konečným vyhnáním novokřtěnců vysoké nároky renesanční šlechty. Navíc je bylo možno objednal ptxilc speciálních přání z Moravy (1622) lam bylo 45 komunit - haushabenů a v nich 15-20 000 osob. Pozoru->■ zákazníka, což v obchodním slyku s Itálií či Nizozemím přinášelo jisté nesnáze. V lom hodné je, že k počtu haushabenů se dopracoval nezávisle na soudobém znalci moravské; spočívala velká přednost tohoto luxusního zboží a jeho přitažlivost pro šlecluicc, kteří vlastivědy Janu Amosi Komenském, nicméně se s ním shodl. Naproti tomu Zemek uvádí,:; tvrdili, že si nedovedou svá panství bez novokřtěnců představit.55) že na přelomu 16. a 17. století zjistil asi 110 haushabenů a přes 50 000 osob. Avšak tyto;- Bez významu však nezůstala ani řemeslná výroba běžného spotřebního zboží a účast výsledky vycházejí z příliš optimisuckčho a ne vždy korektního přístupu k pramenům.^' novokřtěnců v zemědělské činnosti. Anabaptisté přispěli svými zkušenosuni a pílí ke Ne každá lokalita, pro niž tento autor zjistil doklady o výskytu novokřtěnců, byla touž zdokonalení vinařství a zahradnictví, stejně jako uplatněním pokročilejších metod péče sídlem haushabenů, u něhož by bylo možno použít koeficientu 300 resp. 450 osob. I o dobytek napomohli ke zvýšení výnosu skotu.56) Tím vším se novokřtěnci a jejich Kdybychom přijali Zemkovy propočty, pak by při tehdejším úhrnu moravského oby-;,, hospodářské podniky začlenili do rámce šlechtického velkostatku a pozvedli jeho úroveň vatelstva (700-750 tisíc) činil podíl novokřtěnců zhruba 7 % a na samotném jihovýchodě; v odvětvích, v nichž Morava dříve zaostávala za západní Evropou. Tato činnost zajišťo-země by šlo o přírůstek skutečně impozantní. ) Po zvážení historicko-topografickýchj vála zisk jak vrchnostem, lak i samotným novokřtěneúm, jejichž společenství nahromadi-a demografických souvislostí se lze přiklonit spíše k odhadu Hrubého, byť s dílčí ko--i lo značné finanční rezervy.57) Nejkvalitnějšími výrobky novokřtěnci přesáhli hranice do-rekturou. Podle mého názoru je poměrně nízký jeho odhad počlu dětí v jednotlivých"; minikálního a regionálního trhu, uplauiili je v exportu z JMoravy do Čech, Slezska haushabcncch a neúplný je také zřetel k místům, v nichž žily menší skupinky, popřípadě^ a Rakouska a do jisté míry jimi ovlivnili také tamní produkci.58) jednotlivci zaměstnaní ve vrchnostenských službách. Proto pokládám za výstižnější hornig Význačné místo zaujali novokřtěnci, proslulí svou poctivostí a spolehlivostí, také ve hranici odhadu - 20 000 osob. To by pro počátek 17. století znamenalo, že novokřtěnci;: sféře služeb. Šlechtici jim svěřovali správu dvorů, mlýnů, vinic a jiných hospodářských představovali asi 2,75 % obyvatelstva Moravy a zhruba desetinu obyvatel regionu, podniků. Vyhledávali rovněž jejich lékařské, lékárnické a lazebnické služby. ) Přitom se v němž se dlouhodobě usídlili. novokřtěnci sbližovali s domácím obyvatelstvem a navazovali těsnější styky s moravskou Při tomto podílu na jihomoravském obyvatelstvu nemohli novokřtěnci rozvinout výro-;.- stavovskou společností. Střetaly se tak dvě protichůdné vývojové tendence. Na jedné bu v rozsahu, který by ohrožoval holou existenci ostatních řemeslníku. Avšak nářky., straně si huteršlí bratři jako každé výběrové společenství cílevědomě udržovali odstup od tehdejších odpůrců novokřtěnského podnikání byly přece jen do jisté míry oprávněné. )| ostatního moravského obyvatelstva a pěstovali čilé kontakty se souvěrci na všech stra-Novokřtčnci touž vytvořili velmi tvrdou, dříve neznámou konkurenci. Působili mírnou nách Evropy, od Itálie po Prusko a od Nizozemí po Uhry.60) Tuto tendenci podporoval rámec omezujících cechů a dík vyspělejší technice, lepší organizaci práce, nákupu suro;; přfliv stále nových přistěhovalců z Tyrol, Švýcarska, severní Itálie a německých teritori-vin a výrobě ve velkém dosahovali vyšší produktivity i kvality. Uplatnili se v běžných ře-, álních států. Na druhé straně však dlouhodobé zakotvení v moravském prostředí nutilo meslech textilních, kožedělných, dřevozpracujících a kovodělných, ale největší váhy na-, ■ huterity hledat s ním styčné body. byli tam, kde se soustředili na nedostatkové zboží. Výrobou nožů, která v Cechách a m Nejprve se rozvinuly styky na úrovni náboženské ideologie, při nichž novokřtěnci pro-Moravě zaostávala za zeměmi jejich původu, se stali pro domácí řemeslníky téměř nedov kázali, že se nehodlají pasivně podřídil patronátu Jednoty bratrské; zato však osvědčili stižným vzorem. V oboru keramiky využili technických poznatků severoitalských výrob- __________ I 54) J. KYDALOVÁ - .1. NOVOTNÁ. Habánská fajáns, s. lim.: k italským inspiracím srov. též W. David -------------------- - , .„ KINGERY. PaintcrhMaiolira of the Italian Renaissance. Technolos-y and Culture 34. 1993. s. 28-48. 49) Vůbec nejvyšší odhad v české literatuře (70-80 tisíc) uvedl M. MÁCHAT, Společenské rady. s. 55Ĺ. ■■: 55) F. HRUBY. Nové příspěvky, s. 2l4nn.; TÝŽ. Die Wiedertäufer ai Mähren, s. 21 nn 50) F. KAMENÍČĽK, lanské snémy III, s. 481; M. ZEMEK. Pokrokové pnky, s. 170nn. (odhady pro druho« 56) Srov. Alois LIČMAN, Náboženské pomery ve Slávkové od počátku XVI. století do protireformace, raso čtvrtinu 16. století); TYŽ, Habáni na jii/ií Moravě, s. 122 (odhady pro přelom 16. a 17. století: 50 000-- pis Matice moravské 36, 1912, s. 385nn.: M. ZEMEK« Sociální struktura, s. 131 nu. osob uváděno jako dolní hranice). I 57) K pátrání po novokřtěnských penězích na Moravě po roce 1620 viz. I;. HRUBÝ. Die Wiedertäufer in Mäh- 51) F. HRUBÝ, Die Widertäufcr in Mähren, s. 63nn., 70. reu, s. 83nn. 52) Odhad celkového počtu obyvatel Moravy v 16. století: J. JANÁČEK, České dejiny 171. s. 162. . 58) O exportu novokřtěnského zboží pojednal F. HRUBÝ. Die Wiedertäufer tn Mähren, s. 28mi. 53) Srov. F. KAMENIČEK, Zemské snémy III, s. 489nn.; J. VÁLKA, Hospodářská politika, s. 51nn.; F. MA- 59) Srov. F. HRUBÝ. Die Wiedertäufer in Mähren, s. 23nn. TĚJEK, Feudální velkostatek, s. 178; srov. iéž Václav BOK. Polemické spisy Kryštofa Erhardaprott mo-.: 60) O zahraničních stycích moravských novokřtěnců pojednal naposledy W. URBAN. Der Antitrinttansmus. ravskýmnovokřtěneúm, Strahovská knihovna 20-21,1990, s. 65-81. s. 85nn. ( l 253 snahu vlastní misijní činnosti ovlivnit a získat část domácího obyvatelstva. Zpočátku naráželi němečtí kazatelé na vážné jazykové bariéry, takže se například ve styku se zápa-1 doslovenskými posluchači neobešli bez tlumočení přes latinu. Ve druhé polovině 16. sto-| letí se již mezi huterskými bratřími vyskytli čeští kazatelé. Zdá se však, že ani poté i nenabyl příliv Cechů mezi moravské novokřtěnce většího rozsí inu61) Mnohem intenzivnější byly kontakty v hospodářské oblasti. Styk s vrchnostmi, vý-| běrčími berní, se zákazníky či sousedy ve městech a vesnicích vykonával na hulerityl soustavný tlak a odhaloval jim společné teritoriální zájmy, přesahující konfesionálni hra-| nice. V 16. a na počátku 17. století ještě nedošlo k rozkladu huteritského společenství,% nicméně jeho představitelé i řadoví členové si začali jasně uvědomovat, že nepatří jen své;; komuně, ale že mají určité závazky také vůči ostatnímu obyvatelstvu Moravy. Tato sku-| tečnost vystoupila na povrch za stavovského povstání v letech 1619-1620, kdy se někteří| novokřtenci vzdali netečnosti vůči politickému dění a projevili aktivně své sympatic! k protihabsburskému boji. Svých konspiračních zkušeností a sítě mezinárodních styků? využili ve službách vůdci moravských stavů Ladislavu Velcnovi ze Žerotína, jemuž po-| máhali při zprostředkování korespondence do zahraničí. ) Rovněž zvolenému českému! králi Fridrichovi Falckému při jeho cestě na Moravu okázale projevovali svou oddanost,! pozvali jej do jednoho ze svých haushabenů a obdarovali ho nejlepšími ukázkami svého| uměleckého řemesla.6 ) Slibné náběhy k těsnějšímu sepětí novokřtěnců s moravskou stavovskou společností/ definitivně ztroskotaly porážkou stavů v bitvě na Bílé hoře, po níž následovala destrukce^ dualistického zřízení a přechod od náboženského pluralismu ke konfesijnímu absolutismu. V úsilí o násilnou rekatolizaci Moravy neměli již Habsburkové rovnocenného soupe-t re, a proto mohli hned po roce 1620 začít s drastickou perzekucí jinověrců. Násilné zása-;; hy proti novokřtěncům a patent o jejich vypovězení z 28. září 1622 byly jen logickým, vyústěním tohoto vývoje. Novokřtenci odcházeli hlavně na západní Slovensko, kde sc| část z nich usídlila již v 16. století. Nyní mohli oni oplatit svým moravským příznivcům.:, dřívější ochranu; ve svých haushabenech skutečně poskytli přechodný útulek cvangelic-s kým duchovním, kteří byli vypovězeni z Moravy roku 1624. ) Převážně neúspěšné snahy o obrácení novokřtěnců na katolickou víru, jejich pronásledování a odírání o zbyl-; ky majetku moravským místodržícím kardinálem Františkem z Ditrichštejna tvořily;. smutný epilog moravského období v dějinách novokřtěnců, jež se ve dvacátých letech 171 století definitivně uzavřelo. ) Co z tohoto téměř stoletého soužiti jazykově německého novokřtěnství s jazykově čes-.; kou moravskou společností zbylo? Zajisté to nejsou jen novokřtěnské hřbitovy, jež s pi-| etou odkrývají moravští archeologové. ) Mnohem důležitější je kulturní odkaz hu-;; 61) J. BECK (ed.), Die Geschichts-Bücher, s. 300n.; R. WÖLK AN (ed.). Geschichi-Buch, s. 131, 329, 36l| F. KALESNÝ, Habáni na Slovensku, s. 19, 119; Václav BOK, Osudy wvokMnce zj&ích Čech, JihoSesi ký sborník historický 41, 1972, s. 68-74. 62) F. HRUBÝ. Die Wiederläufer in Maliren, s. 81 nn. , 63) Karel TIEFTRUNK (ed.), Pavla Skály ze Thofe Historie Seská, III. Praha 1867, s. 444n.; Josef JANÁČEK (ed.), Pavel Skála ze Thofe, Historie česká, Praha 1984, s. 224,407, 64) František HRUBÝ, Karel st. z Žerotína a moravští novokřtenci, Český časopis historický 43, 1937, s. 68ý 72. 65) Srov. F. HRUBÝ, Die Wiedertäufer in Mähren, s. 92nn.; též Pavel BALCÁREK, Kardinál Františd: Z Ditrichštejna (1570-1636), Kroměříž 1990, s. 65n. 66) Seznam dosud odkrytých pohřebišť, jež lze připsat novokřtěncům. přináší stať Josefa UNGRA, Not vokřtěnský hřbitov v Mikulově, Jižní Morava 20, 1984, č. 23, s. 258-260; srov. též Heřman LANDSFELD, Výroba habánské keramiky ve světle vykopávek, Český lid 40, 1953, s. 205-212; TÝŽ, Lidové hrnčíhm a dZbátáarství, Praha 1950. tenkých bratří. Na prvém místě je to pozoruhodná kronikárska tvorba, která osobitě glosovala jak vývoj anabaptistického hnutí, lak i moravské a české dějiny.6 ) Opomenout nelze ani další literární výtvory a zvláště duchovní písně, jež nezůstaly bez vlivu písňové tradice Jednoty bratrské. ) Ještě výrazněji působí v obecném povědomí dědictví hmotné kultury, zejména keramické umění. Neomezuje se na několik desítek zachovaných kusů novokřtěnské fajánsc, ale spojuje také novokřtěnský základ s pozdější lidovou tvorbou moravských a slovenských hrnčířů. ) Avšak nad všemi zmíněnými kulturními hodnotami stojí pacifistické krédo huterských bratří, upřímně zavrhující válečné běsnění. Jejich unmenschlicher Tyrannei in diesem gottlosen, verfluchten, teuflichen Krieg zem nadčasové hodnoty. odsudek třicetileté války - "großer, ) - doléhá srozumitelně i k nám a zůstává etickým odka- Příloha: Představení obce huterských bratři na Moravě ("pastýři a biskupové". Eine und Bischöfe") 1533-1536 - Jakob Huter (Hueicr), z Tyrol (t 25. 2. 1536) 1536-1542 - Hanns Amon, z Bavor (t asi 2.2. 1542) 1542-1565 - Leonhard Lanzenstill, z Bavor (t 3. 3. 1565) 1565-1578 - Peter Walbot (Walpot), z Tyrol (t 30. 1. 1578) 1578-1583 - Hanns Kräl, z Tyrol (t 14. 11. 1583) 1583-1611 - Klaus Braidl, z Hcscnska (t 21. 1. 1611) 1611-1619 - Sebastian Dietrich, z Wiiruembcrska (t 8. 12. 1619) 1619-1621 - Ulrich Jausling (Jaussling), ze Švýcar (t 8. 4. 1621) 1622-1631 - Vaitin Winter, z Wůrttembcrska (t 29. 11. 1631) Prameny: J. BECK (ed.), Die Geschichts-Bücher der Wiedertäufer in Oestereich-Ungarn, Wien 1883; R. WOLKAN (ed.), Geschicht-Buch der Hutterischen Brüder, Standoff-Colony 1923; A. J. F. ZIEGLSCHMID (ed.), Die älteste Chronik der Hutterischen Brüder, Ithaca (New York) 1943. 67) Srov. J. BECK (ed.), Die Geschichts-Bücher; R. WOLKAN (ed.), Geschicht-Buch; A. J. F. ZIEGL-j>CHMID (ed.), Die älteste Chronik der Hutterischen Brüder, Ithaca (New York) 1943. TYZ, Das~ Klěiti- Geschichtsbuch der Hutterischen Brüder, Philadelphia 1947. 68) Srov. Ferdinand MENČÍK, Über ein Wiedertäufergesangsbuch, Prag 1896; Rudolf WOLKAN. Die Lieder der Wiedertäufer, Berlin 1903; Václav BOK. /urZeilkritik im Ucdscliaffen der deutschen Wiedertäufer in Mähren (Hulerer) im 16. Jahrhundert. In: Reiiaissancelitcratur und frühbürgerliche Revolution, Berlin-Weimar 1976, s. 229-240. Ke kulturním dějinám novokřtěnců nejnověji Simona VLČKOVÁ, Novokřtěnské školství a jeho význam v kultuře předbělohorské Moravy, Vlastivědný věstník moravský 40. 1988, s. 45-55; TÁŽ, Moravští novokřtenci a jednota bratrská, 7, kraíické tvr/.e 16, 1989, s. 56-58. I. KYBALOVÁ - J. NOVOTNÁ. Habánská fajáns, s. 7nn.; Jana KYBALOVÁ, Habánské fajansové květináče na zámku v Jindřichově Hradci, Památky a příroda, 1979, s. 129-132: Pavel KURFÜRST, K problémům identifikace křtěnských fajánsu z let 1580-1622, Studie Kromčří/.ska. 1982, s. 71-80; Jaroslav PÁNEK, Hmotné pamcítky moravských novokřtěnců, Folia Historic» Bohemica 4, 1982, s. 382-385; podklady k srovnávacímu studiu novokřtěnské keramiky přináší sborník Die Hutterischen Täufer, Bolanden 1985, s. 74nn. R. WOLKAN (ed.), Geschicht-Buch, s. 565. Srov. též K. A. WEDEL, History as Truth: Vie Hutterian (liabánský) experience in Moravia during the thirty Years' War, Studia Comeniana et historica XXI/43. 1991, s. 41-60. 69) 70) 254 255