96 - snímati se, snímám se natáčet se (o filmu) ölbati, -am švihat, bičovat, šlehat třbuh m břicho ubrzo brzy, záhy uključívati, uključujém zde:zapínat, zapojovat usrědsreěen, -a, -o soustředěný uznemlren, -a, -o znepokojeny, neklidný vŽjati, -ěm vanout, vlát vod m vedení elěktriční v. elektrické vedení vrtěti se, -Im se vrtět se, točit se vuci, vučem vléci, tahat zabijati, zabíjam zatloukat, zarážet zakašnjénje s zpoždění zakoráčiti, -koräčím vykročit zaptlvenr -a, -o přidušeny zastajatl, -jem zastavovat se zdepast, -a, -o zavalitý, podsaditý, tlust zamirati, -ém doznívat, zanikat žbun m keř B/ Mluvnice Souvětí Složené rečenlce V srbocharvátštině, stejně jako v Češtině, se jednotlivé jednoduché věty mohou spojovat ve vyšší mluvnický celek - souvětí. Vzájemný vztah jednotlivých vět v souvětí může být dvojí: 1* Věty mohou být ve vzájemném souřadném syntaktickém vztahu; souvětí je tvořeno spojením vět hlavních. Jde o souvětí souřadné, parataktické (naporedne ili nezá-visno-složene rečenlce, parataksa). 2. Věty mohou být ve vztahu syntaktické závislosti, kdy se jedna věta hlavní spojuje s jednou nebo několika větami vedlejšími. Jde o souvětí podřadné, hypotak- - 97 - tické (závisné rečenice, hipotaksa). Souvětí souřadné Naporedne ili nezavisno složené rečenice Souvětí souřadné je spojení vět, které nejsou na sobě mluvnicky závislé. V souvětí souřadném jsou věty spojeny bud" spojkami (syndetická souvětí), nebo stojí vedle sebe bez jakýchkoliv spojek (a8yndetlcké souvětí). Souřadná souvětí lze v srbocharvátStině rozdělit podle jejich vzájemného poměru do několika skupin: a) 8lučovací (sastavne, kopulativne), b) důsledkové (zaključne, konkluzivne), c) odporovací (suprotne, adverzativne), d) rozlučovací (rastavne, disjunktivně), e) omezovači (isključne, ekskluzivne). Souvětí slučovací Sastavne (kopulativne) rečenice Slučovacími souvětími se rozumí taková spojení vět, v nichž se věty k sobě obsahově přiřazují jako sobě rovné. Snimatelj i njegovi pomocnici cute i s napetom pažnjom prate svaki pokret konja i jahača. Jednota obsahu těchto vět se realizuje tak, že bud" je podmět ve všech větách totožný, stejný, nebo se slovesné děje vyjádřené v jejich přísudcích realizují sukcesivně (v posloupnosti), nebo probíhají současně, za stejných okolností, stejným směrem apod. Stevan gubi ravnotežu, padá s doráta. Ja ga nisam videla, niti znám gde je. Ekipa je sve pripremila i snimanje je moglo da počne. On je čitao knjigu snimsnja i pravio zabeleške sa strane. Věty v slučovacím souvětí nemusí být k sobě přirazeny - 98 - pomoci spojek. Pokud se Jimi vypočítávají děje, resp. stavy, které se přisuzuji témuž podmětu, nejčastěji se používají bez nějakého vnějšího znaku spojeni, tzn. bez spojek« Výjimku činí poslední věta souvětí, která se může spojovat spojkou "i". Pokud se v »lučovacim souvětí nevyskytuje spojka, klade se mezi Jednotlivé věty čárka. Výjimku činí poslední věta se spojkou "i", která se čárkou neodděluje. Konji se propinju, njlšte, běže u šumicu. životinJe se otimaju, dlžu gubice put neba i njište. Věty v souvětí slučovaclm se mohou spojovat: a) spojkou "1" 1. Věty slučovacl se spojkou "i" obvykle označuji děje stejného směru, které mohou být vzájemně spjaty současnou realizaci, uskutečněním děje na stejném místě, často i stejným pod-mětem. Mohou však vyjadřovat i posloupnost dějů. Kraj kamere stoji snimatelj i odreduje zadatke pomocnicím a. Steva prihvati konja i pope se na njega. 2. Spojka "i" může označovat i slučovacl povahu dějů nebo stavů různých podmětů. Uzena staza odbija se niza strminu i Tedi zakorači prvi. k) gp^VfnH "ni-ni". "nlti-niti» Tyto spojky uvádějí záporné věty a vyjadřují negaci toho, co vyjadřuji prísudky daných vět. Niti idem s tobom, niti mi to padá na pamet. Niti te volim, niti hocu da se udám za tebe. Ni Sto snio, ni pričati umem. Na rozdíl od češtiny se v srocharvátštině používá po spojkách "niti" a "niH kladný tvar přisudkového slovesa (srovn. Niti znám kad ce doci, niti me to interesuJe. - Ani nevím, kdy přijde, ani mne to nezajímá.). - 99 c) Spojkou "paw Spojka "pa" se používá pro vyjádření těsnějšího slučovacího vztahu mezi větnými obsahy. Věty spojené touto spojkou bezprostředně v časovém sledu na sebe navazují. Ve většině případů se této spojky používá pro spojení pouze dvou vět, přičemž druhé věta vyjadřuje (ale nemusí vyjadřovat) určitý odstín důsledkového vztahu. Věty, které bezprostředně na sebe navazují, se neoddělují čárkou. Pokud druhá věta vyjadřuje určitý důsledkový vztah, odděluje se od první čárkou. Obuče kostim pa křenu na snimanje. On mu mahnu rukom pa se okrete ekipi. Stevan je kasnio, pa su svi morali da g a čekáju. d) Spojkou «te* V případech, kdy obsah druhé věty vyplývá z obsahu první Jako důsledek z příčiny, se alučovací věty spojují spojkou "te" a oddělují se čárkou. Fila je odlično bio primljen, te je odmah snimljen i drugi deo. Spojka "te" se může použít i jako synonymum ke spojce "i". Dnes se této spojky jako vnějšího znaku spojení čistě slučo-vacích vět málo používá. Mnogo sveta stoji te gleda. Snimatelj i njegovi pomocnici okupili se oko kamere te se dogovaraju. Souvětí důsledková Zakl.jučne (konkluzivne) řečenice Důsledkové věty lze do určité míry chápat jako podskupinu slučovacích vět, protože jsou v obdobném syntaktickém vztahu jako věty alučovací. Jejich specifikum spočívá v jejich významu: druhá věta je přirozeným důsledkem toho, co obsahuje věta první. Tyto věty ae vzájemně spojují stejným způsobem jako alučovací, a je-li třeba důsledek zvláště zdůraznit, mohou se použít modálni částice: prema tome, stoga, - 100 - dakle, sigurno, valjda, s obzirom na to apod. Věty v souvětí dôsledkovém se vždy oddělují čárkou, Filmska ekipa odlično radi, film ce biti dobar. Stevan je bio pozorišni glumac, stoga se nije dobro snašao na filmu. PoČeo je da padá sneg, dakle, opět ne možerno da snimamo• Stevan nije umeo da jaSe, prema tome morao je da padne. Režisér je zahtevao da se scéna ponovi, valjda je hteo da postigne maksi3hum. C/ Cvičení