- 127
sud     m	soud
südarati se,   -Im se	srážet  se,   střetávat  se
sumänüt,  -a,   -o	bláznivý,   poblouzněný
svést      ž	vědomí
svétačkí,  -á,  -5	světecký
tajan,  -jna,   -jno	tajný
T-á večera	Poslední večeře
težnja      ž	snaha, úsilí
tvorac      m	tvorce,  stvořitel
ufiěSce      s	účast
uzimati u-a	zúčastnit se
ukrásiti,   ukrásím	ozdobit, vyzdobit
unosan,  -sna,   -sno	výnosný
uobräzilja       ž	představa,   představivost
uticajan,   -jna,   -jno	vlivný
vlzija      ž	vidina,  vize,  přelud
zahtévati,   zähtéväm	požadovat
zametak      m	zárodek
zaprepašcenje       s	ohromení,  úžas,  údiv
zbunjívati,   zbúnjujém	přivádět do  rozpaků
žúrno	spěšně
B/ Mluvnice
Souvětí podřadné Složené rečenice zavisnog odnosa (hipotaksa)
Souvětí podřadné tvoří věta hlavní, řídící (glavna, úpravna rečenica) a jedna či více vět vedlejších (sporedne rečenice). V souvětí podřadném jsou věty vzájemně úzce spjaty a jedna na druhé mluvnický závisí. Závislá (vedlejSÍ) věta může svým obsahem vysvětlovat či doplňovat obsah věty, na níž závisí. I vedlejší věta však může být za určitých o-kolností větou řídícíma to tehdy, když na ní závisí jiná vedlejší věta. První věta se pak pro druhou stává větou hlavní bez ohledu na to, že sama závisí na jiné větě.
- 128 -
Spojování vět pomocí spojovacích výrazů je v so podřadném obvyklá, zatím co asyndetismus, který je u ného souvětí dosti častý,  v souvětí podřadném je vzá
Exiatuje několik druhů vedlejších vět»
Podle toho, v jakém je poměru obsah věty vedlejS sáhu věty hlavní (řídící), podřadná souvětí dělíme do základních skupin:
I. Věty obsahové:
a) věty podmětná,
b) věty předmětné,
c)   věty př<vl*setkové.
ir» Věty příslovečně určovací (doplňovací):
a) věty účelové,
b) věty časové,
c) věty způsobové,
d) věty příčinné a důvodové,
e) věty účinkové
f) věty podmínkové,
g) věty přípustkove, h)   věty místní.
III. Věty vztažné.
I« Věty obsahové Izrične rečenice
Věty obsahové jsou vedlejSí, závislé věty, v nichž je vyjádřen vlastní myšlenkový obsah věty řídící. V užším slo smyslu to jsou věty, které závisí na slovesech mluvení, myšlení a vnímání. Nejčastěji se spojují se svými řídícími vě tami spojkou "da".
Zna da je dobio unosan i zanimljiv poaao. Vidi se da preživljava múčne trenutke. Neki pričaju da su videli freske. Osecao je da drhti pred praznim papirom.

- 129 -
Se svou větou řídící se obsahové věty mohou spojovat i příslovcem "kako". V takových větách je vyjádřen i slabý odstín způsobu, kterým probíhá děj. Nejde věak o děj vyjádřený přísudkem řídící věty, ale o děj vyjádřený přísudkem věty vedlejSÍ, která je uvozena tímto příslovcem.
Pričao nam je kako je dugo i teško studirao. Osecao sam kako mi slikanje opět prija. Govore kako uvek slika isti motiv.
V platnosti spojovacího výrazu obsahové věty s větou řídící se v srbocharvátatině používá i příslovce "gde". Takovým větám je vlastní odstín označování místa, kde probíhá doj vyjádřený přísudkem vedlejší, závislé věty.
Ugledat cu drugog čovjeka gdje ide mojim atopama.
Obsahové věty se mohou vyskytovat bez jakýchkoli spojovacích výrazů. Tyto věty se pak oddělují od svých řídících vět dvěma tečkami nebo pomlčkou.
A bilo je jasno: saveznici imaju svega.
Podle své syntaktické funkce mohou mít věty obsahové:
a) funkci podmětu (věta podmětná) - subjekatska rečenica
Nije pravo da njegova slika propadne. = Propadánje njegove slike nije pravedno.
b) Funkci předmětu (věta předmětné) - objekatska rečenica
Osecao je da drhti pred praznim papirom. = Osecao je drhtanje pred praznim papirom.
d) Funkci přívlastku (věta přívlastková) - atributna rečenica
Gledao je slikara kako slika i vajara kako vaja.
(V češtině jsou takové věty chápány jako věty doplňkové.)
Modalita souvětí 8 obsahovými vedlejšími větami
Všechny dosud uvedené obsahové věty měly význam vět oznamovacích. Kromě toho však existují obsahové věty, které
- 130 -
máji modálni charakter. Jsou to věty, které vyjadřuji vztah subjektu k obsahu věty v podobě požadavků, přání, tosti, snahy, připravenosti, naděje, předpokladu, potře nutnosti pro uskutečnění ještě nerealisovaných nebo ne realisovaných procesů. Pro svou  modálni povahu se na věty žádací. Dělíme je do tří skupin:
a) rozkazovací věty (imperativně rečenice)
Věty rozkazovací vyjadřují rozkaz nebo zákaz, jsou vyjádřeny rozkazovacím způsobem nebo nějakým jiným tvare»! slovesa mluvení, když se tímto slovesem vyjadřuje určitý druh příkazu.
Recite mu neka odmah počne da slika.
Vlasnik je izriöito zahtevao od umetnika da na
slika neSto uzbudljivo.
Rozkazovací věty se liší od ostatních vět žádacích il tím, že jich lze použít i samostatně.
Neka čovek uživa.
b) Věty přaci (željne rečenice)
Jsou to věty, které závisí na slovesech želeti, zaželet! , voleti, žudeti apod. I tyto věty lze použít samostatně, a to nejčastěji v hovorovém jazyce, jako požehnání, přísaha, proklínání apod.
Uvek je želeo da naslika neku vrstu minijaturne
Tajne večere.
mad junače, da te bog ubije.
c) Explikativni věty (eksplikativne rečenice)
V srbocharvátských mluvnicích jsou tímto názvem označovány věty žádací, které závisí na všech ostatních slovesech a výrazech vnitřní nálady. Tato slova jsou velmi rozmanitá, např. dopuštati, uspěti, uměti, zasluživati, straho-vati, nastojati, očekivati, biti voljan, biti spreman, pla-nirati apod.
- 131 -
Nisu umele da se radujú lepom glasu. Ni reči nije uspeo da joj došapne.
Nepřiaá řeč (poaredni. indirektni govor)
Zvláštním druhem obsahových vět je nepřímá řeč, což je ve skutečnosti vedlejší větou předmětnou vyjádřený obsah slovesa mluvení. Nepřímou řečí se něčí myšlenky vyjadřují přesně, ale zprostředkovaně a ne vždy v takové podobě, v jaké byly vysloveny. S hlavní větou je nepřímá řeč spojena spojovacími výrazy "da" a "kako".
Svakome se žalio kako nemá posla. Slikar je svima govorio da su mu prijatelji pronáší i unosan posao. Sekla im je da je vec radila freske.
Přímá řeč (neposredni govor)
0 přímé řeči se hovoří tehdy, když se něčí myšlenky podávají tak, jak byly proneseny.
Svakome se žalio: "Nemam posla".
Slikar je svima govorio: "Prijatelji su mi pro-
našli unosan posao".
Řekla im je: "Vec sam radila freske".
II. Věty příslovečně určovací Odredbene rečenice
Věty účelové Namerne (finálne) rečenice
Věty účelové jsou závislé, vedlejší věty, které vyjadřují účel, úmysl nebo cíl, kvůli kterému probíhá děj hlavní, řídící věty. Děj účelové věty je nejčastěji vyjádřen prézentem, může vSak být vyjádřen i tvarem kondicionálu (potenci-onálu) a zřídka kdy tvarem futura.
132 -
Fra Jozo se popeo na stenu da vidi rezbarije
na mramornoj tavanici.
Išla sam na izložbu da kupim njegove eiike.
Gurao se kroz gomilu da bi bolje viieo izložene
8like.
Pa potegnu teška buzdovana da ce njime udrit
Arapina.
Účelové věty mohou být i záporné.
Stavila je periku da je ne prepoznaju.
K větě řídící se účelové věty připojují těmito spojo čími výrazy: da, kako, da bi. eda, ne bi li. neka (vzácně).
Základním typem těchto vět jsou věty uvozené spojkou "da" s prézentem. Používají se v případech, kdy se jimi che vyjádřit, že dosažení cíle je jisté.
Spojka "kako" se používá v účelových větách s kondicionálem a naznačuje pouze možnost dosažení účelu.
Velmi slabou možnost dosažení cíle vyjadřují věty uvozené spojkou "eda".
Zvláštní postavení zaujímají účelové věty spojené s vě tou řídící výrazem "ne bi li". Tento výraz neuvozuje zápornou větu, ale pouze signalizuje, že dosažení výsledku, čile, účelu je nejisté a spočívá pouze na předpokladu.
Věty účelové se obvykle neoddělují čárkou. Výjimku tvoří případy, kdy je účelová věta v inverzi, tedy před větou hlavní.
Slika portréte kako bi zaradio za život (...aby si vydělal na život).
Organizovala je izložbu njegovih radova ne bi li se uverila u njihovu vrednost (...aby se přesvědčila o jejich hodnotě).
Došla je na izložbu da vidi slike (...aby viděla obrazy). Da bi aačuvala njegovu sliku, sakrila ju je.